Ako to urobit s blitím v uzavřené místnosti?

* První ples byl myslivecký. Svíčková nešla žrát, a tancování taky trochu uvázlo, protože zase byla pitomá kapela, která místo polky hrála Helenku Vondráčkovou, a navíc byl Veverky unavený; zalomili sme dom.

O týden později byl tradiční myslivecký ve Veverkyšově vesnici. Hrál taky tradičně tatík, ale vytunil repertoár a skoro smutně musím dodat, že mladá zpěvačka se fakt zlepšila. Bavili sme se s Veverkyšem docela fajn, tancovali sme, konzultovali se Strejdou jedlost svíčkové (výjimečně šla) a snažili se vždycky při objednávání džusu nedýchat, páč pikolík zjevně měl tuberkulózu. Venkoncem bych přečkala aji nějakou tu tombolu, i když sme neměli lístky, páč se oba shodně bojíme vyhrát bažanta (kdo by to k ďasu škubal?!), pak se tam ale kdesevzala, tusevzala ta podvodná píča přefinuvším mi kdysi tatínka, což mi trochu zdrchlo náladu, tož sme to zabalili. Ale jináč bylo fajn, až na prašivé domluvy s Dubkem. Den na to sme totiž měli jet na chatu na lyže. Lyže si ale nakonec skoro nikdo nebral, páč se došlo k závěru, že kde není sníh, netřeba lyží. 

*Nazítří v půl druhé sme měli být v jednom nejmenovaném horském městečku na parkovišti. Byli sme tam o 5ět minut později a nikde nikdo.  Bráška tedy volal Dubkovi, po chvíli mi ho ale předal, že mu nerozumí. Prý máme jít na poslední parkoviště, od tama na louku a dálej. Vytahali sme tedy z auta bágly. Veverky se postaral o hrozně krásnou scénu. V báglu totiž měl k osobním pakům ještě saky v podobě točeňáku a buřtů pro všechny. A teď ta sranda – on tu krosnu nemohl zvednout na záda. S Bráškou sme mu helpli, ale já se tlemila jak cedník ještě další kilometr, páč ho to tak pěkně polidštilo. Ještě nikdy su totiž neviděla, že by něco neunesl, když se rozhodl.

Došňápali sme se na to parkoviště, ale louku sem žádnou neviděla, ani když su se mrkla dalekohledem. To už sme dorazili k lanovce a zase nic. Volali sme znova, ale nějako sme se nemohli dokecat. Páč máme zkušenosti z dovolených, šli sme se s Veverkym přeptat na cestu domorodce a ten nás konečně poslal někam. Pak už sme se jen škobrtali do kopce. Já su vytrénovaná z čokla a cvičení, Veverky, když už to měl na zádech, byl celkem v cajku, ale Bráška vypadal, že zůstane ležet v bahně a bude jak dinosaur čekat na fosilizaci. Diplomaticky sem ho radši podporovala až nahoru. Cestou sme ještě potkali nějakého navztekaného džípa, který obíhal chlápka, no naopak, s tím, že „Ztratil sem někde baťoch, vole.“ No, pak si svěřte dovoz zavazadel. Ještě, že sme si je vynesli.   

    

Nakonec sme vlastně nedorazili o mnoho později, než ostatní. Že pojede Hanny su věděla, ale trochu překvápko byla Nancina mladší ségra Peggy. Ta holka se mi skoro okamžitě začla líbit. Takový roztomilý žabec. A nezkazila žádnou srandu. Zbytku party se líbila taky. Dubkovi dokonce natolik, že prý když se cestou nahoru trochu holkám vzdálili, pronesl ke kolegům: „Já sem si zas vybral blbě…“  No a Šiška to hned první večer podřekl nám zbylým. Jo, byl opitej, a nechtěl…

Jinak podobný výrok nejen na začátku první partnerské dovolené považuju za dost nevkusný. Veverkyšovi to tak nepřipadlo, ale kdyby on před svými kamarády takhle mluvil o mně, připadala bych si drobně poníženě.

*První večer se chlastalo. Konila su partu, páč že by mi to moc jelo se říct nedalo. Veverkyš kupodivu taky nerozjížděl a  Fobovu jeřábovici, bo z kýho šlaka to vypálil, dával asi jako batole kančí kost. Šli sme tedy docela brzo spát.  Zbytek společnosti ale za zbývající čas domakal skoro celý dolní foch lednice.

PS: Zdůraznila bych ještě Dubkovi nakládané kukuřičky, které mi naopak frčely dost.

*Den poté tak nějak v klídku. Půlka kdesi cosi poblila, ale škody nebyly nenávratné. Střídavě se hrál pinčes, nějaké karty, bo co a každopádně hovada, co ráno vstala dřív, dopila sud. Celkově su z něho popravdě moc neměla, páč jak mi předtím neobvykle nešmakovalo, tak po ránu a  vůbec za bílého dne mi, pokud nejsu někde na fesťáku, nešmakuje zcela obvykle.

 Připadlo se tak na nápad sestoupit do nížin na nákup. Zhostil se toho Dubek se Šlehačem a mě nedalo se v rámci snahy o pohyb nepřidat. Veverky jít nechtěl, radši se šel podívat sám na boudy nahoře. Asi čekal, že půjdu s ním, ale nechápu, proč bych to měl dělat, když su dřív řekla, že poťapu s nimi.

Přidala se ještě Peggy a pěkně sme pokecaly, i když nám pánové sprostě zdrhli. Ostatně nazpátek jim to šlo o dost pomalejc kvůli krosnám nacpaným lahváči a nějakou levnější verzí citruse. Cestou si ještě Dubek udělal díru do plechovky a spadl ze silnice. Také bylo fajn vyhrabat se tou jejich slavnou loukou. Taková K2 z prudší strany, řekla bych. Chuďa Peggy též nějak nemohla vyfunět.

 Ještě su se při jedné z dost četných zastávek od Šlehače dozvěděla, že Nevětrací je hodně svá, ale já su prý mnohem víc. Řekl to ten pravý, pravda. Dubek nekomentoval, ale popravdě to bylo spíš tím, že absolutně nemohl popadnout dech. Víckrát su si řekla, že ho snad v tom kopci trefí, ale drnohryzovská nátura mu nedovolila klesnout.

Vařil se taky guláš. Kmuchtil všestranný Dubek a z kolejní kuchyně vycvičený Šlehač. Já s Peggy akorát nakrájela ingredience. Ostatně Dubkovi se pak to její krájení moc nepozdávalo, tak ty brambory zmenšil z 3řícentimetrových nudliček na kostičky. Zmákli to ale skvěle chlapci. Šlehač sice krapet nešetřil pepřem, takže Veverky to nemohl ani dojíst, ale Veverky je známá cíťa. Teda v tomhle ohledu, kapiš.

Večer se chlemcal zbytek ledničky a hlavně ten jejich pseudofernet. Čuchla su si k němu a páč to smrdělo jak rumová tresť blahé paměti, je to všechno, co o tom vábném moku mohu říct, páč rumovou tresť nepiju. Hruškovici, co Šlehač přivezl z domu ale nechtěl zas nikdo další, tož su se do ní pustila. Bráška mezitím zmizel podívat se nahoru na větší chatu do restaurace, jestli tam nejsou nějaké opuštěné 12vanáctileté Němky.

   

Ju a pak nevím. Když se ale vrátil, tancovala su s ním a s Peggy na Hey brother…, která se pro nás dancefily stala hymnou pobytu, zatímco ostatní už při třetím poslechu vstávali a zřejmě odcházeli blít do dřezu. (Popravdě se k tomu dřezu pak ale nikdo neměl, nicméně očití a nemíň poblití svědkové tvrdí, že to byl Hanny). To nám ale nemohlo zabránit stavit to znova a dokola.

Potom tedy přešla ta vtipná část. Pud sebezáchovy mi nakukal radši zmizet. Doodrážela sem se podél stěn nahoru po schodech do pokoje a tam přichcípla. Veverky dorazil za mnou. Pak to mám jak ze záběru ze skryté kamery. Hlavně tak rozklepané: Já a nedosažitelná klika od okna. Vrhla su se po ní jak Skotka pod kilt. Nestihla su to. A vrhla.

Veverkyš byl za mnou, ale nevím, jestli kdybychom s tím otvíráním neškubali oba, podařilo by se to oupnout včas. Spíš ne. Veverky byl ale úžasný. Nejdřív šmidlal okno, stolek, zem a parapet kapesníky, pak ale radši doběhl pro toaleťák. Pěkně to otřel a skočil mi pro vodu. Lila su jí do sebe a dle jeho slov pokaždé, když su se napila se taky znova poblila. Jo, to okno už bylo otevřené, tož su ohazovala střechu pod námi a posílala na ní ještě kousky toaleťáku, kterým su si taky znova a znova otírala pusu. Asi to trvalo dost dlouho, protože jak su robila chrlič na římse, hrozně sem zmrzla. Veverky mi přes záda přehodil ručník a držel mě, abych se neskulila. Pak mi taky myslím sebral tu vodu a někam zmizel. Když se vrátil, už su z posledních sil ležela.

Ráno bylo lepší. Suma sumárum poblité viz výš, čočka vyndaná z oka místo do mističky vedle na peřiňák a ztracené držadlo od kýblu. Veverky totiž jako míň opilý usoudil, že ty kapesníky na střeše nemůžeme do dalšího turnusu nechat a jal se shánět kýbl, kterým by je spláchl. Jak později vypovídal Šiška: „Chodil tam v těch trenkách jak bílá pani.“ Sehnal kýbl, sehnal vodu, špláchl tu vodu na tu střechu a držadlo mu zůstalo v ruce. To ale ostatně nevysvětluje, proč se později hledalo držadlo a ne ten kýbl, co se skulil dolů po střeše a dál si to mastil z kopce až na konec sjezdovky.  Pro ten totiž Veverkyš došel. Musel se tam chuďa hrabat nehorázně, ale popravdě mi čas, když byl pryč, připadal jako pár minut, i když to je naprostá hovadina.

Celkově vzato se ale přelom druhého a třetího dne povedl, protože Veverky později dodal, že mu vůbec nevadilo držet mě v okně zabalenou v ručníku, protože: „Sem si přitom připadal jako pán tvorstva.“

Ne, že by ale zbytek party dopadl líp. Protože neměla svého pána, který by jí v tom zabránil, nablila si Peggy do baťohu. O dřezu už byla zmínka, ale k rohožce v pingpongárně se nechtěl nikdo přiznat. Jediný, kdo dělal jakoby nic, byl taky jediný, kdo začátku prohlašoval, že se jede na hory ožrat a zeblít jako prase - totiž Šlehač. Přitom je fakt, že by si cosi takového mohl z fleku dovolit, páč má ženu v Peru. Což je poměrně daleko, že.

Přes den su se povalovala a pak zhltala nudle z lídliku. Odpoledne sme se s Veverkym dohlomejždili do kuchyně. Čapla su na židli a sledovala Šišku, jak něco velice distingovaně míchá v obrovském hrnci. 

"To je rejže?" Povídám. 

"No." 

"Proč jí ale mícháš, ta se nemíchá."

"No, já nevim, já to mám poprvý v ruce, ty blbci mě tady s tím nechali."

Jak su pak zjistila, ti blbci byli Dubek se Šlehačem, kteří jednak usoudili, že už jednou vařili a dvojnak že rejže zvládne aji Šiška... 

"No, tak teď už to míchat musíš." Vztekle míchal. Chvíli su čuměla, jak s tím bojuje a došla mi další spojitost: 

"A osolis to?"

 "Ne," vyjevil se jak buvol na bradlech, "to se má?" 

"Člověče, to by asi chtělo," přisolil si i Veverky. 

Začal teda solit. Pak podlejval. Míchal. Pak zase solil a trochu podlejval. Míchal. Byla to úplně nejlepší one man show, co su kdy viděla. 

Večer su samozřejmě zase nepila, protože věk a důstojnost, jež s ním ruku v ruce kráčí, mi to nedovolila. Dobře, no, žaludek mi to nedovolil.

Noc byla asi celkem klidná, krom toho, že Peggy nablila Šiškovi do bot a Hanny se skulil za schodů. Ran bylo jako o Silvestru, ale až na rozšňápnuté kalhoty spadl moc dobře.

Cesta z5 nebyla moc hodná zaznamenání. Svépomocí sme ještě uklidili a pak někdo šel a někdo pajdal z kopce. Hádej, kdo byl kdo.

*V pátek su řešila prekérku, jestli jít na klasický školní ples, bo Hannyho maturiťák. Odpoledne su to dopromyslela, zkontaktla Šlehače, který slíbil koupit lístky, a pak Dubka, se kterým sem se krásně mohla svézt tam (Veverkyš pro mě nemusel spešl jezdit) páč se zdržel nakupováním zemědělské techniky na druhém konci republiky. Pak už jen zbylo zafounit to Veverkymu samotnému, kterému se nějak nelíbilo, že půjdeme každý zvlášť, ale po chvíli řvaní písl omluvnou smsku, že su to vlastně fakt vymyslela dobře.  

Odpoledne u nás byla ještě teta Lena a taky su stihla vyvenčit čokla. Jako vždy, když mám kulicha, su potkala Sethiho. Uklízel kolem baráku s kolečkem. Vlastně su to s tím kulichem udělala trochu naschvál (navíc se mi nechtělo chodit jinudy, páč okolo jejich domu je nejkratší cesta do polí, kde můžu prašivku pustit z vodítka). Ono nevím, jak to má opačná strana, ale já su ráda, že sme se potkali, páč nikdo nemůže být ManFatale, když má v ruce rejč. Naštěstí. Přeptal se, jestli jdeme večer do bálu, povídám, že ju, ale jinam. Tolik ke společenské konzervaci.

Večer su se tak pomalu pochystávala. Stejně su to zase nepodchytila včas, páč vlasy mi zabraly trochu dýl, a do přívěsku, který sem si chtěla vzít, se mi nepovedlo navlíct řetízek. Vyklusla su na silnici jak vorvaň na kolečkách, chudák Dubek. Nicméně sme frčeli.

Ukázalo se, že na místě je snad víc známých, než na tom základkovém plese. Šiška se Šlehačem a Nancy už se stihli poněkud namlít. Ono to bylo aji tím, že u panáků nebyla žádná fronta, ale už normálního pití 40tyřicetiminutová. Měla su ale výjimečně zálusk na džusík s něčím ostřejším, tož su jí stála spolu s ostatními. Pořád su se rozhlížela po Veverkym, až se objevil. Stál chvíli s jednou kolegyní z vedlejší vesnice, potom ale povídal, že nemyslel, že se takhle rozkecá. Odešli sme se pak znova zařadit do fronty, ani se pořádně nestihl se všemi pozdravit, když na něj skočil Šlehač. Fakt ale skočil: „A poď na panáka.“ Veverky na mě trochu zmateně koukal, potom ho ale Šlehač dřív, než sem stihla cokoli říct dorazil: „Ona bude řídit, tak poď.“ A doslova ho odtáhl za rukáv. Byla su z toho mírně paf, protože jednak su o tom řízení nic nevěděla, dvojnak se mi nelíbilo, že by o tom měl rozhodovat jakýkoli druh stroječku s metlama na sníh z vaječných bílků, trojnak su se lehce urazila, že mě ho ani nenapadlo pozvat, ale jen co Veverky vťápne do dveří, už se může přetrhnout. „No,“ pověděla sem směrem k Nancy s Dubkem, „že je Veverkyš hezčí než já vím, ale že až o tolik, aby po něm takhle vyjel…“

Ostatně Veverky za chvíli přišel a musím přiznat, že su na něj byla hnusná zbytečně, páč chudák neměl čas se o tom řízení vlastně dohodnout. Nicméně trochu sme se o tom dohadovali. Pak su si šla nafučeně sednout, do deseti minut mě to ale naštěstí přešlo. Zlepšuju se, kapiš. Zbytek času byl celkem fajny, i když sem řka, že mi to Šlehač zakázal, odmítala pít a Veverky kdožvíproč taky.

Ve frontě su ještě povídala s Paštičkou o jeho nové náboženské orientaci, protože s mým vystudovaným oborem mě od tej chaty enormně zajímalo, cože to má za sektu. No, Dubek samozřejmě přeháněl, Paštička mi povídal samé solidně znějící věci. Ostatně, kdo začíná s buddhismem, málokdy končí u Svědků Jehovových a jiných satanistů. To zas byla sekera. Chudák z toho byl ale taky taký přichlíplý, prý už ale vzdal rodičům a vůbec všem vysvětlovat, že v žádné pitomé sektě není, že se jen trochu zajímá o duchovní literaturu. Vlastně se mu ani nedivím. Třebas Veverkyho tatíkovi bych taky podobné věci vysvětlovala dost nerada a od jezeďáka k vesničanovi pořád zatraceně blízko.

 Zatancovali sme si celkem fajn, protože jak všichni stáli frontu na pivo, bylo na parketě spousta místa. Navíc to byl snad první ples v tom městě, na kterém nebyla spousta lidí, co absolvovala taneční, taneční  pro dospělé a pokračovací, a to všechno ještě jednou pozpátku. Ba naopak, walz, přestože ho máme pořád čerstvě vylíhnutý, sme váleli jen s jedním dalším párem a s blues to bylo podobně. Ale šlo nám to safriš dobře, navíc přihlédnuto k tomu, že sem v těch šatech nomohla moc razcapovat nohy od sebe.

Vanička mi pověděl, že se prý povídá, že sem těhotná. Když ale z výšky skoukl, jak sem na něj koukla, honem dodal, že i kdyby, tak to v žádným případě není vidět. Poseznamoval mě s nějakými kamarády, respektive oni chtěli poseznamovat se mnou. Šahání na zadek su ale z fleku zatrhla. Nastávající matky musí mít určitou důstojnost.

Potom sme s Veverkyšem ještě tancovali. Kapela Šlehačova bratra nemá vůbec špatný plesový repertoár.  Za chvíli za námi ale přišla Nancy, že frčejí na druhý ples a ať též dorazíme. Zajímalo by mě, jestli ji Dubek, bo někdo poslal, bo nám to sama uznala za vhodné sdělit. Ani bych se nedivila. Ta holka je vlastně velice solidní. Jediné, co mi na ní vadí, je asi právě to. Halt si vedle ní připadám jako malý harant.

Dorazili sme dost brzy, protože se k nastydnutí, které mě už pár dní trochu vytáčí, přidala absence čerstvého vzduchu, a urobilo se mi šoufl. Venku se to ale zlepšilo, tož sme razili dále. Co dodat, druhý ples si taky chválím; Sethi mi řekl: „Moc ti to sluší.“, když sem si kupovala džus, zpěvák se na mě usmíval tak zářivě, že sem se radši ohlídla, jestli to není na někoho za mnou a Ojtík se slečnou prováděli takové taneční kreace, že ještě za 15tnáct let budu litovat, že su to nenatočila na video. I když popravdě ty obštrukce robila spíš Sarah s ním. On totiž Ojtík odvždycky tancoval hrozně rád, jenže k tomu nikdy neprojevoval nejmenší vlohy a je dost pravděpodobné, že ani láska tomu nepomůže. Tomu totiž nepomůže nic. Však nemůže mít každý všechno. Ale vtipné to bylo neskutečně. Ještě se mi hrozně líbila Nevětrací,  nejdřív mi nadšeně sdělila, že se vyspala s někým na praxi, což jí celkem schvaluju, páč podle všeho není na rozdíl od těch předtím ženatý. Potom navíc předvedla neskutečné divadlo se Špidlou. Zřejmě jí už měla za večer plné zuby a tak, když si tyčná přišla sednout k našemu stolu, kde se už Nevětrací bavila se Šlehačem, vyrobila na ní přímo jakostní  ignor. Chudák se totiž natahovala, aby to aspoň vypadalo, že se baví všichni tři, ale Nevětrací se přetransformovala v něco náramně podobného Velké čínské zdi, a co sem viděla, trvala na té image do doby, než to Špidla vzdala.

Veverky, který v mezičasech mezi tancováním chodil s Flašouchem a Ťavou na panáky, ke mně po jedné takové pauze přišel a šeptá: „Někdo si to dává na panských záchodech.“ Zatlemili sme se na sebe, že to snad není možný, když tam nejsme my, když v tu chvíli se ke stolu přihrnul Bráška jak tající ledovec a huláká: „Ty vole, někdo šuká na pánech.“ Sedl si, celý paf, chvíli se vrtěl a zase zmizel. Vsadila bych se, že šel odposlouchávat. Za pár minutek přešel zas, sedl si znova, okamžitě ale zase vystřelil a mumlal, „Já jdu taky někoho sbalit.“ Za dalších pět minut se ale vrátil, chudák.

Prostě a jednoduše musím říct, že aniž bych pila, byl to moc fajnový večer. Navíc na nás při večeři naběhl Veverkyho bláznivý příbuzný Kulich, co ode mě bydlí přes kopec. A hrozně propagoval bál, který měl nazítří být v jeho vesnici. Takže druhý den bylo pokračování.

Kulich poobíhal všechny možné sousedy, kteří by byli ochotní k nim jít zaplesat. Přesvědčil Sethiho se ženou a Freda s Molly, a my s Veverkyšem sme zlanařili Nancy s Dubkem (moc práce to ale nedalo). Nakonec sice jel jen on, páč Nancy byla z celodenního vodění kobyl v kruhu promrzlá a unavená. Nechci říct, tím lépe, ale když su byla jen s Veverkyšem a Dubkem, cítila su se uvolněně. Zvlášť po pivu a vodce. Prokládala su to ale pořád džusem; už nejsu nejmladší. V jednu chvíli se k baru přichomýtl aji Sethi, nezávazně sme prohodili pár slov a vypadal, že si zahraje na džentlmena a ten džus mi koupí, ale barmanovi su se líbila víc, tak su šla na řadu první. Jen su se pak k němu poťouchle naklonila: „Takys něco chtěl?“

 „Já bych toho chtěl,“ odhoukl a tím byla celovečerní komunikace ukončena. Žvanda jeden.

 Když sme byli už trošku přicamraní, šli sme s Veverkym za Sethim a Fredem s manželkami, s tím, že jakožto parta vyslanců z naší vesnice musíme dát panáka. No, dali sme. Popravdě su z toho chtěla vytřískat tykání, protože doteď vlastně nevím, jestli Molly s Fredem, jakožto bývalým učitelům tykám, nebo vykám. Ještě větší je ale problém se Sethiho ženou, protože s ním si ze zájezdů automaticky tykám, kdežto s ní ne, což vypadá neskutečně blbě, když je někde potkám pospolu. Říkat jemu ahojda a jí dobrý den naznačuje, jak kdybych byla jeho sekretářka přinejlepším, milenka přinejhorším a vzhledem k tomu, že ani jedno nejsu, děsně mi to vadí.

Moc su si ale nepomohla, protože ani po třech kolech panáků nevím, jestli a s kým si mám teda tykat. Bylo to totiž zmatené; Sethiho žena se představila Veverkymu, ale mně už jaksi ne, takže zatímco oni si ťukli s „Já sem…“ , já klepla sklem o sklo jen s obligátním čau, což Veverkyho hrozně pobavilo a bžundu má ze mě ještě doteď s tím, že byl hrozně zvědavej, jak z toho vybruslím (je totiž fakt, že kouzlo toho chlapce je v tom, že ač se ksichtí, že neumí do 5ěti počítat, chozením se mnou –a tím jak mě má propozorovanou – vybrousil už tak docela úctyhodnou schopnost velmi kompetentně analyzovat společenské situace).

Nicméně Veverky si se Sethiho ženou vedl skvěle, vyzval ji k tanci a přitom jí pořád něco huškal, což tedy se mnou Sethi neudělal. Je teda fakt, že většinu toho jejich tance su sama polkovala s Dubkem. To už pak byl problém, protože nalitý a nalitá je špatné vždycky, ale skoro dvoumetrový nalitý, 165desát mrňavá nalitá a sál o trochu větší, než obývák, je horší, než vařit guláš z labutě. Jednoduše tam se mnou pěkně vymetal, smeták prašivý. Asi tak úplně mnou mlátit ostatní nechtěl, ale zřejmě to tak vypadalo, páč  „ty debile“, co se ze směru jednoho takového nárazníku ozvalo, bylo dost jasný. Další kolo su zatrhla s tím, že jestli ještě jednou se mnou bude také býkárny robit, skalpuju ho, aniž bych se přitom obracela na příslušná božstva; takže s věčnými lovišti ať nepočítá. Nevím, jestli se toho lekl, bo už měl taky dost, ale v klidu a míru sme zasedli ke stolu.

Pak mám tušení, že tam kdosi položil talíř s tousty. Ne přímo přede mě, ale blížilo se to. Dubek se na mě otočil: „To přines Veverky?“ a už se v nich začal šťourat. „O tom nic nevím,“ povídám, páč Veverkyš furt okouzloval na parketě. Nicméně za chvíli dorazil a první pohled mu padnul na nažďoubané tousty: „To je od Dubka?“ zeptal se mě. „To asi těžko,“ zavrtěla sem hlavou. V tu chvíli ale popadl ten druhý a chramst.

 Takhle nenažrané chlapy sem ještě neviděla. Teď tam asi budeme mít zákaz vstupu a na dveřích určitě bude obrázek Veverkyše s Dubkem, jakožto nebezpečných toustožroutů. Jestli to zbácli tomu chlápkovi, kterému sem předtím poprskala džusem losy, tak o tom vůbec nepochybuju.

  *V neděli ráno mi Veverky povykládal, kterak u baru potkal spolužačku. Nechtěla jít na panáka s tím, že kojí, a když se Veverkyš zeptal koho, řekla také jméno, že ostal stát jako flaša od pramenité vody v podchodu. Dle vlastních slov se nezmohl na nic jiného, než se polozdvořile přeptat, jestli to jméno mají v rodině dědičné. Naneštěstí si pak nemohl vzpomenout, co za pikantnost to řekla. Pátrali sme po tom ještě večer na Facebooku, zdá se ale, že dotyčná patří mezi tu mikroskopickou menšinu matek, které svá děcka nemedializují horem dolem. Veverky navrhl, že to přece může být proto, že se za to, jak dotyčné dítě pojmenovali, stydí. No, těžko říct. Spíš mi ale připadala rozumná.

Potom ještě vykládal, že ze Sethiho ženy celou dobu vytahoval, jestli ho na ty zájezdy pouští dobrovolně, bo s tím má problém. Naneštěstí výsledek pátrání zaspal stejně, jako to exotické jméno.

Odpoledne sme jeli k babičce na oslavu narozenin. Zabalila sem jí semínka rajčat, co měla dostat od Ježíška, ale přišla až před týdnem.

Večer su spala u Veverkyšových.

*Pondělí a úterý bylo. V PO sme šly s Nej na prochajdu. Když su zazvonila, otevřela mi v černých flitrovaných šatech na ramínka. Trochu su na ní zírala, pak sme se ale dohodly, že mezitím, než se převlíkne, skočím dědovi na poštu s dopisem. Po návratu su se dozvěděla, jak to bylo. Okura si totiž objednala tričko a protože kamarádí s Nejinou maminou, dovalila ho k nim. „Prosímtě, a jak do toho ty svoje kozy a břicho nacpala?“ Divila sem se, protože i Nej to bylo tak akorát. „No, právěže nenacpala,“ povídá. „Tak z toho mám šaty.“ Slušnej přehmat, heh. I když je pravda, že ta ženská nemá soudnosti, ani co by se za nehet miminka vešlo, páč ten super model, co v něm byla v pátek, měl grády.    

*V noci su nemohla spát, páč hrozně funěl vítr. Ono u Veverkyšových tedy fouká pořád, ale tohle už bylo opravdu dost.

*Ve středu su zůstala na večer doma, což mi pak bylo skoro líto, protože – tentokrát za to snad taťka skoro ani nemohl – mamina chytla hysterický záchvat. Tož ona k tomu vždycky trochu měla sklony (jenže to vždycky je v tom, že ta frekvence se od jednou za půl roku, což bylo před 15atnácti lety, nějako zvyšuje). Takhle su ji ale ještě neviděla. Kdyby to nebylo tak k pláči, řekla bych, že je k smíchu, že někdo ve 21. století ve střední Evropě dovede řvát jako kdyby byl trhaný párem koní. Kvílela vážně strašně. Potom tatíka mlátila, pak zase vyla, pak se zabouchla v koupelně. Asi tak veprostřed show su šla nahoru, když ten jekot ale nepřestával, začala su trochu mít strach, aby z toho neměla mrtvici, bo tak něco. Trochu sem tedy cestou vyklepla tatíka, že do toho, že si mamina nechce vzít jeho auto, protože v něm něco klepe, nemusel tak šťourat a zaklepala na ni. Naštěstí se nezamkla, tož su jí mohla vzít do náručí a poklepávat po zádech.

 To už naštěstí přišla k sobě a omlouvala se, že nechápe, co to do ní vjelo a mrzí ji to. Což o to, mě to mrzelo taky, ale na druhou stranu za každou takovou scénu zhubnu víc jak kilo, tož je vlastně prospěšná. Když su jí to řekla, trochu se už smála, tak su pokračovala v rozptylování. Pak už bylo líp, ale hezký večer už to teda nebyl. Vždycky sem si myslela, že na psychiatrii poženu tatíka. Jen co se ale trochu pouklidnil, řekla bych, že to bude potřebovat spíš mamina. Život je halt plný paradoxů.

*Čtvrtek je trochu lepší, zašla su s čoklem na prochajdu. Byl morbidně hyperaktivní a cosik sežral ve křoví. Zmydlila su ho, ale už bylo pozdě.

*V pátek návštěva tety Leny.