Začátek semestru...

*V neděli mě Veverky hodil na kolej. Hned ve frontě u vrat se stihl střetnout s jakýmsi „frajírkem“, kterého teoreticky můžu denně potkávat, což mu asi přidalo na trudomyslnosti. Mimochodem; vždycky sem chtěla použít termín trudomyslnost.

Co se spolubydel týče, tak nejdřív su poznala sympatish slečnu z vedlejší cimry. Jak byla v Taizé, musí to být dobrý člověk. O chvíli později dorazila přímá spolubydlící. Docela se mi líbí. A to su měla strach, páč nomen omen a ona se jmenuje stejně jako Propiska. V tuté části republiky ale asi panují jinčí poměry. Druhá holčina je taky fajn, na první pohled typický maminkovský typ, což se na druhý vůbec neslučuje s tím, že dle vlastních slov děcka mít nikdy nechce. Co se sounáležitosti týče, tak sme se navíc shodly, že další dvě přes pokoj sou poněkud zvláštní. Super jakostní je nick, kterým se nám jedna z nich představila. Nebudu ho zveřejňovat, ještě by se tu mohla poznat, ale pojmenovat se podle značky bot je kuriózní. Na tom se asi dohodneme.

Dojem z koleje trochu pokazila třída, zvlášť součást, která se jmenuje Hajtra. Ještě spolu s Brklou tvoří součást bývalé třídy, která si vybrala stejný obor. Brkla je řádný, i když trochu nepoužitelný člověk, ale Hajtra mě sere už od prvopočátečního harmonizáku v prváku. Doteď si totiž pamatuju, jak přezíravě se na mě koukla ve chvíli, kdy su se chtěla přidat do diskuze, kterou vedly v rámci své (tehdy budoucí) party. Nu a páč já zásadně nedolízám, nechala su to další dva roky být.

Ještě v pondělí to vypadalo přiměřeně.  Zašly sme dokonce spolu s Brklou a Girl, což je další holčina z naší ex-školy, na kafe.  Ani jedna sme ji doteď neznaly, ale zdá se, že si ji Hajtra okamžitě uzurpovala pro sebe, což je celkem škoda, protože se jedná o dívčinu docela sympatickou.

Ve středu už mě ale Hajtra celkem slušně znechutila, páč na chodbě sme si sice povídaly všechny 3ři, když se ale třída otevřela, zatáhla Girl do řady, kde byla už jen 2vě místa, takže su musela za ně, což mi přijde jako celkem jasné gesto. No, počkej, já se s tebou bavit nepotřebuju, zabrumlala sem si a věnovala pozornost klučinovi za mnou, páč jak se zhaslo, nabral na přitažlivosti.

PS: V kuchyňce su zachránila nějakému boyovi nudle před vyplavením. Náramný chlapec, což potvrdilo i další setkání. Od té doby su ho nepotkala…

PSS: V úterý mě jakýsi archeolog provedl centrem. Bylo to celkem fajn, už totiž nechci udělat tu chybu, co ve dvou městech předtím, a sice, že bych je ani po letech studia neznala. Takže lepší to podchytit hned zpočátku. Ju, ještě sme se roztomile přeli o to, zde je morální tahat si dom lebky a dávat je na noční stolek. Mně to příjde neuctivé, on argumentoval, že je to lepší, než mít hlavu v bedně ve skladu. No, nevím, být tou palicí, tak su snad radši v krabici, než abych čuměla na něčí zadnici.

*Dom su přijela ve čtvrtek. Den šel, navečer ale tatík přijel v náladě velmi nenaladěného Hitlera, která mu k lítosti nás všech vydržela celý víkend, takže nezbylo nic, než položit se slzami v očích kámen na hrob.

*V pátek su byla na houbách. Zvlášť psovi se to líbilo.

*V sobotu se konala oslava výročí svatby babí a dědy. Bylo to celkem dojemné. A taky zákuskové. Ty opatřila teta. Slečna mladšího bratránka urobila dort s fotkou a naše rodinka obložené mísy.

Večer opravuju Éro článek do místního cancálku. Měla to zmaštěné jak žák na ZŠ, to su ale samozřejmě nemohla říct nahlas. Jindy píše mnohem líp. Teď to ale byla prekérka, páč su viděla těch milion stylistických chyb, ale opravit to ke světu by znamenalo překopat stranu komplet, což mi zase bylo notně blbé.  Taky mi písl Bráška, jetli nepříjdu do hospody. Nepřídu, páč Veverky se cpal taky a já pořád netuším, jak mu kultivovaně vysvětlit, že kromě „našeho“ světa bych si ráda paralelně nechala kousek „svého“, ve kterém ho nechcu. Ostatně on si taky může nechat „svůj“, problém je, že oni tak nějak jeho kamarádi fakají na baterky, mi přijde. Na druhou stranu ale Veverky nedělá nic proto, aby tomu tak nebylo.

*V pondělí su doma uklízela, páč mamina je nachcípaná.

*V úterý frčím do školy. Hajtra mě začíná poněkud vysírat. Čumí na mě pohledem člověka zřícího hmyz, jak by asi řekl Kafka. A hmyz, jak obecné povědomí praví, je něco dobrého leda tak na podrážku bačkory. A abych řekla pravdu, nejsu si jistá, jestli chci být nalepená na její haxně. A kura, já mám na to svědky, včetně všech čtenářů tutoho tady, že aby mě někdo vytočil, musí být už fakt podivnej.

Večer mě Daisy vytáhla na konzert. Jedna kapela klasika, u další bych umrzla a usnula, kdyby se na mě nenalepil nějaký ocas a nezaměstnalo mě vysvětlovat mu, že zahřívat záda mi může, ale šahat kamkoli je vyluč. Nakonec su ho vypakovala komplet, z čehož měly srandu Sněhurka, Lara a Anda, což sou Daisyny kamarádky. Tu ostatně též zateploval nějaký přivandrovalec.

Čekali sme tak poskrumážovaní na jednu punkovější. Pokud se ale dá říct čekání, protože jednoslovný výraz pro "stát na jedné noze a ještě ne na své“ zřejmě v češtině neexistuje, což je věčná škoda, protože pro podobnou tlačenici by se bodl. Fakt, mačkačku na takové úrovni su ještě nezažila a to už su se, myslím, na pár desítkách konzertů lisovala. Brala sem to ale celkem s klidem, však se pouvolní, až začnou hrát a bude se skákat. Jo, to su nalítla jak diabetik na tiramisu. Ty kurvy by mě normálně ušlapaly. Měla su se vzpamatovat a z toho kotle vypadnout při první mele, kdy ten zpěvák předchozí kapely, co vypadá jak hladová kobylka chtěl hupsnout mezi lidi a všechny pipiny se natlačily, aby ho mohly pochovat.

S „partou“ sme se snažili držet u sebe, moc to ale nešlo, páč stačily 2vě vteřiny, aby člověk byl o 5ět metrů dál. Což je husté v situaci, kdy jeden metr čtvereční obývá 9vět osob. V tom mě překvapil Daisyn oblemcávač, páč sice nevím, jestli kvůli tomu, že su vypadala tak dokonale ztraceně, bo skrz to, že mu Daisy nařídila mě jako novicku hlídat, ale nejmíň dvakrát se natáhl a odlovil mě zpátky. Celkem sme ale (krom Andy) drama vydržely jen dvě písničky a telepaticky padla volba na zmizení.  To byl ale též problém, páč obvyklé a pochopitelné je, že tě lidi nechtějí pustit před sebe, ale že sou tak nabauncovaní, že tě nepustí ani za sebe je už celkem originál. Ještě, že Daisy má dost ostré lokty.

Zbytek večera se protacoval vzadu, další masakr nastal až při pokusu dostat se ven z areálu. Chtělo se mi zařvat „Bacha varan!“, abych se konečně dozvěděla, jestli to fakt funguje, ale odreagoval mě od toho klučina, který měl trochu tendenci mi nablít za krk, pak se ale nějako vzpamatoval a jak nás dav natlačoval na sebe, cestou sme si povídali. Pak mě pozval na pivo a šel kousek s námi. Asi bych s ním na jedno zašla, ale potřebovala su to domluvit s holkama, kterým su nechtěla bezprizorně utéct, když ony neutekly mně. Nu, chlapec pak prohlásil, že jde čůrat a už se nevrátil. Asi potkal nějakou ochotnější, bo mu ho v křoví ukousl žralok, těžko říct. Výhodou toho, že su zadaná je, že mi to je úplně fuk.

*Dom su dorazila ve středu.

*Ve čtvrtek prochajda s Nej. Novinky nulové.

*V pátek su kula pikle, jak se u Veverkyšových vyhnout přebírání brambor. Mamina se na ně naopak třásla, a následně byla spravedlivě rozhořčena, když byla odvolána kvůli přebytkům lidí. Mě to tedy naopak potěšilo, páč když je přebytek, tak rozhodně nebude vypadat blbě, když se ani nenabídnu.

Navíc po ránu volal Dubek, jestli mi zase na zítřejší vepřové hody mají nechat kousek jater. To se vrr.¨

*V sobotu su tedy dopadla dobře a šla radši s čoklem na procházku. Mám radost, páč od chvíle, kdy omylem proskočil elektrickým ohradníkem a nehorázně se zasekl při skoku zpátky nápadně poslouchá; neutíká k Neumětelům,  ba naopak se otáčí, jestli nejsu moc daleko a případně čeká. Tak to má vypadat, no ne? Zase se ale pro změnu začal zastavovat na vodítku a očůrávat rohy, to ale nehodlám tolerovat. Chodím kura ven já s ním, bo on se mnou? Zvířatomilové podělejte se, ale odkdy pán poslouchá psa? I když, jak to tak člověk pozoruje, vypadá to, že se jedná o standardní stav.

Večer sme s Veverkym vyrazili hodovat. Však takhle před krámama je konzumace železa skoro povinnost. Lidí bylo skromněji, než loni, ale stejnak nešlo o špatnou akci. S játry byl ale trochu problém, páč místní hasičský velitel vjel s avií do meze a jeho tatík, co dělal ten večer kuchaře, s ním skrzeváto nemluvil a když spolu nemluvíte, těžko domlouvat játra. Dubek ale intervenoval, tak su je nakonec dostala. Zlatý chlapec. Naprala su se, jak před Soudným dnem. I když su to místo v jídelně baštila na chodbě v rohu, aby ostatní strávníci neřekli. Osobně bych typla, že i když mě Nevětrací kryla, bylo to ještě mnohem nápadnější, ale čí játra jíš, toho píseň zpívej.  

Veverky se mezitím skvěle aklimatizoval a chodil s Bráškou a Šlehačem k Dubkovi na panáky. Konkrétně ti dva mě naštvali, páč já su přece jejich letitá kamarádka, se kterou mají pít. Ale kdepak, přes chlapské konkláve vlak nejede.

Ju, dobrým důsledkem těch panďuláků bylo, že se mnou Veverky byl ochotný tancovat a rozjížděli sme to fakt fajne. Tedy, jak už su říkala, celý večer by byl prima, kdybychom se na zpáteční cestě nezhádali jak konfese. Vyvinuli sme zase polemiku o deníku a Veverky mi pořád podsouval, jak nechci pochopit, že má strach z nevěry a že mu nechci říct, že ho chápu, ale furt ho jen ujišťuju, že nic nehrozí. Myslím, že kura přestanu i s tím, páč jasně, že hrozí, jestli mě bude takhle buzerovat. Ostatně je pravda, že dokud neotravoval, nepodváděla sem, i když si v podstatě furt stojím za tím, že pusa není nevěra, ale teď je asi už pozdě to rozmazávat.

Řvali sme na sebe přes celou vesnici a pak su mu utekla kolem Nejina domu, což ho nasralo ještě víc (no, byla to podpásovka), následně su mu odmítla dát klíče od auta. Přestože mě rozčílil, nechtěla su, aby řídil nažmolenej. Pak sme debatili dole v předsíni. Nakonec byl spokojený, páč su mu řekla: chápu, že se bojíš, že tě podvedu (nechápu, proč by někdo něco takového měl chtít slyšet, ale nešť) a on přísahal, že pokud se ještě jednou zmíní o tutom nešťastném deníku, bude na fleku rozchod.  

PS: Aspoň, že mi Dubek dovalil další National Geographic, i když su mu ty minulé vrátila v pochybném stavu i počtu. Ono se to blbě shromažďuje, když každý člen rodiny zabaví cosik jiného.

*V pondělí večer su vpadla na kolej jak jaro na Šumavu. Sviňák vlak měl 20vacetiminutové zpoždění, díky kterému sem se nestihla na historickou párty vyšperkovat tak, jak bych chtěla, i když Daisy nakonec konstatovala, že se mnou nebude nikam chodit, páč se připravuju 5ět minut,  zatímco ona 2vě hodiny a výsledek je srovnatelný. Moc se mi na té slečně líbí, že umí pochválit. Z holčin, co znám, to jakžtakž umí jen Wéčka a Sára, naopak co se týká Nej s Nevětrací, aplikuju komplimenty spíš já na ně.

Kambekneme to ale k večeru. V tom pajzlíku bylo málo lidí a moc zima, navíc Daisy obíhala kamarády, což se ovšem dalo čekat, navíc to nebylo o tom, že by mě někde nechala trčet, ale s pár lidmi mě poseznamovala. Většinou o mě ale nestáli víc, než já o ně. Držela se mě víc akorát Lara, to ale bylo spíš tím, že se dle vlastních slov na Azora s Daisy nemohla dívat, tož mě radši vytahovala tancovat.  Taky pěkná opice, řekla bych, na té katedře mají ale vztahy zamotané jak Gordický uzel.  Momentálně mě ale strašně baví ho pomalu rozmotávat.

Vezměme si třeba Alíka. To je, krom Azora, druhý „přítel“ Daisy. Na tom klukovi něco je, i když na něm objektivně řečeno vůbec nic není. To NĚCO je taká ta špatně uchopitelná křehkost, která všechny potenciální matky (což sou všechny ženy) svádí k tomu, aby se pokusily chránit před vším zlem světa. Což se jim tak úplně nemůže podařit, páč, co su od Daisy slyšela, tak ten klučina nastoupil kariéru děvkaře (teď už s třípětkovým kontem). Jako většina pánů samozřejmě následkem toho, jak s ním nějaká pička zamávala. Nezbývá než doufat, že z toho zatím nic nechytil a snad ani nechytne.

Pro Daisy si potom došel tancovat jakýsi boy, který mě zaujal tím, že zblízka vypadal mnohem líp, než z dálky a takých lidí je fakt docela malinkatě. Chvilku sem pozorovala, jak se sbližují, pak se jala courat po klubu. Pak su čučela ještě na Alíka, ale byl toho večera zabraný do řeči s 5átou dívčinou. Potom su šla tancovat s dalším Daisiným známým upírem. Fakt byl za upíra a pokecali sme o filmech od Marvelu.  

Následně su už měla silnou chuť jít dom, Daisy ale měla obdobně velkou ulovit toho klučinu se zvláštní optikou. Což su ale chápala a neměla srdce jí v tom bránit, když se Azor choval tak, jak se choval. Nudila su se tedy dál, až mi do toho vlezl Alík. Ani nevím jak, ale pamatuju si, že začal tím, že mi povídal, že mám zvláštní oči, což je vždycky dobrý začátek, tak sme v řečech pokračovali. Pozorovali sme přitom, jak se k sobě přibližuje Daisy s chlapcem přibližují. To nás, myslím bavilo oba. Zvlášť proto, že ten klučík se na nás ze mě neznámého důvodu pořád ohlížel, přestože se měl podle všeho věnovat Daisy. Což mi poskytlo důvod si trochu zarýpat ohledně vztahů. Alík trval na tom, že sou s Daisy teď vážně kamarádi a je to skvělá holka. Taky popřel, že by ho za mnou Daisy poslala robit charitu; prý je se mnou dobrovolně. 

Potom mi to nedalo a podezřívavě sem k němu začuchala. „Smrdíš jak jehličí,“ povídám. Byl z toho trochu paf, páč samozřejmě nemohl mít tušení, jak háklivá na voňavky v posledním půlroce su (Kdybych od té doby neměla několikrát krámy, jednomu by připadlo, že su těhotná. Pokud a až jestli jednou fakt budu a ta citlivost je ještě znásobí, mohla bych robit čoklopsa u policie. Nebo, jak podotkl Veverky – hledat lanýže jako prasata…). Ještě, že sem nedodala, že jehličí by mě zase tak nevadilo, ale jehličí na kterém zhebnul králík už je trochu horší a přesně tak se to z něj táhlo. 

„Čím se voníš?“

„Řeknu ti to, když mi dáš pusu.“

„Ju,“ povídám.

„Old Spice.“

„Tak teď mi to je úplně jasný,“ řekla su a dala mu pusu na čelo. 

Však Starý koření je známá firma, akorát už od dob Vyvoleného uplynulo hrozně moc času, tak su ten pach nemohla hned z fleku zařadit.

Za nějakou dobu se Daisy přecejenom odlepila, tož sme mohly zamířit dom. Alík se automaticky přidal a doprovázal nás ještě jakýsi Slovák. Na rozdíl od něj byl ale Alík přesvědčený, že bude spát u nás, cestou mě několikrát vzal za ruku a měl neprůstřelný argument, že když Daisy spala minulý týden u něj, on by teď měl revanšovat. Dělaly sme si z toho víceméně srandu, protože Šmoulinka s Botama by asi byly nadšené. Přesto nakonec vážně šel. Byla su z toho mírně pobavená a mírně nervní, páč nebylo moc jasné, jakou postel si vybere a já su s ním nic mít nechtěla (jednak existuje někdo jako Veverky, dvojnak přestože o sobě s Daisy říkají „sme kamarádi“, nebyla su si jistá, jestli to tak fakt je a riskovat, že naštvu skvělou spolubydlu kvůli nějakému pofidernímu opičákovi, který mi je celkem ukraden se mi fakt nechtělo). Ona je to ale vážně fajn holka, a místo toho, aby byla dotčená, tak sme z něj ještě v koupelce měly legraci. Nakonec to skutečně bylo tak, jak si Daisy myslela a přesto, že su ho posílala za ní, zůstal Alík na mé posteli. 

Trochu mi to zalichotilo a trochu mi to bylo jedno, protože fakt, že nic nebude byl nasnadě, protože když se rozhodnu, že se mi kdosi z nějakého důvodu nepáčí, bo jen prostě mám tyranskou náladu, tak nic nebude, i kdyby se dotyčný – lidově řečeno – posral. Což tuten sice neudělal, ale několikrát su mu stáhla chňáru ze svého boku, za což mě, taky víckrát, praštil loktem. Suma sumárum sem se fakt krutě nevyspala, páč ten kretén sebou mlel jak želva při povodni. Za což su ho ráno – dle Daisy nehorázně – zjebala. Že to bylo nehorázně si nemyslím, i když je pravda, že su už od víc lidí slyšela, že su na chlapy obecně dost drsná. Což mě tedy nikdy nenapadlo, ale může to vysvětlovat, proč su vždycky měla spoustu prvních a málo druhých rande, o třetích nemluvě.

*V úterý sme byly s Daisy a Šmoulinkou obkouknout obchoďák, páč holčiny měly knížky na nějaké slevči. -Od tama su zamířila na secvak s Girl, a pokračovaly sme dále na promítání filmu. Děsně mě těší, že sme si mohly poprvé promluvit bez Hajtry. Ostatně po skvělém svařáku, okružní cestě městem a méně skvělém pivu sme se dokonce shodly, že je poněkud pomlouvačná, arogantní , náladová a fixovaná na přítele. To poslední nám tedy nevadí, ale tak... aby byla diagnóza komplet.

*Ve středu sme s Daisy šly na pro změnu na Jižanskou párty. Líbilo se mi tam solidně. Ne kvůli Italům, ale kvůli atmosféře, kterou ten národ umí vytvořit. Nejdřív byla nuda, ale páč v tutom městě se nechodí ven před půlnocí, zlepšilo se to hned po ní. Navíc je Daisy skvělá tanečnice. Kdysi dělala orientální tance a elegantní pohyby jí zůstaly. Málokdy si vedle někoho připadám jako lokomoční tupoun, ale na druhou stranu, když ty sklony k sebekritice potlačím, tancuje se nám spolu asi docela ucházejícně.

Celou dobu bylo na co (koho) se dívat, jako obvykle tedy byli všichni, se kterými bych stála o flirt, zadaní, bo jinak nepoužitelní, a blížili se jenom plebejci, ale to je jakýsi Murphy. Radost su měla, když se ke mně přitočil krásný vysoký typický frajírek, naneštěstí nevkusně ožralý. Dále nás obě oblažovali fotografové, to bylo ale kvůli Daisy, páč, jak povídám, tancuje opravdu efektně. Také probíhala komunikace mezi ní a Andou, která namísto aby 5ět minut počkala, než ještě spolu s Wendy a Janikou dorazíme, šla záhadným způsobem s Alíkem na pizzu. Nakonec tedy dorazili, z čehož su měla skoro radost, páč byť od předvčerejška zjebaný, fixíroval mě ten kluk pořád. Nemůžu ale tušit, jestli chce něco víc, bo ho prostě láká, že su mu nedala, na což asi není zvyklý, páč ta kombinace hodného chlapečka s playboyem je jakostní. Přesto ten typ ale není můj typ, a jentak na úsměv mě bylo těžké utáhnout i dřív, natož teďkon, když su zadaná a rozhodnutá si nezadat. Seděla su tedy vedle něj na baru, spíš než čím jiným to ale bylo tím, že holky neutasitelně pařily dál, zatímco on se umístil pod větrák, což mi už vzhledem k mému věku přišlo jako lepší varienta.

Za čas ale dorazily i ony, a když Daisy prohlásila, že bere směr dom, neváhala sem. Zlobidlo ve mně mi ale nedalo se na Alíka neotočit a nepřeptat se, jestli nejde s námi. Když už vypadalo, že sleze ze židle, dodala su, že spát ale bude u Daisy, načež prohlásil cosik o tom, že su potvora. Lípla su mu jako odpověď kamarádskou a spěchala za holkama. Heh.

Na schodech nás ještě pobuzeroval fotograf. Zatahal mě za triko, řka, že foto už je na webu. Což je tak poslední informace na světě, která by mě zajímala, protože bych dala skoro cokoli za doby, kdy se člověk mohl kdekoli pohnout, aniž by se musel bát, že ho u toho kdejaký obšourník zvěční. Upozornila su ho tedy, že jestli na tom webu někde budu, využiju technologií ve svůj prospěch; totiž seženu si na něj číslo, GPSkou si ho najdu a omlátím mu čumec stativem. Debilně se na to šklebil, tak su mu ho omydlila pro sichr rovnou.

Zpáteční cestou sme se ještě spolu s Wendy od Daisy dozvěděli story jejího vztahu s Alíkem. Loni spolu 3ři měsíce chodili, ale nespali (Daisy nemůže brát antimiminovské pilule, tak je opatrná). Potom se jednoho večera pohádali, načež uražený Alík seděl kdesi, kde si ho vyhmátla  Anda s flaškou. Druhý den pak zdrceně za Daisy přišla, že se jí vyspala s klukem… Ti se na to samozřejmě rozešli, pak se nějaký čas nemohli ani cítit, teď se ale, jak už bylo řečeno, kamarádí. Trochu nás s Wendy udivil hlavně fakt, že se Daisy byla schopná i po tutomhle s Andou přátelit. Ta na to jen řekla starou historickou pravdu: Přátele je třeba držet si blízko, a nepřátele ještě blíž. Je to bezpochybné, upřímně ale doufám, že se budeme navzájem držet „pouze“ blízko, páč se mi ta holčina fakt líbí čímdáltím víc. Su moc ráda, že su klikla zrovna na dotyčný pokoj. Snad budu ráda i nadále.

*Ve čtvrtek su se byla projít. Jako obvykle přes pole a nazpátek, když su byla adekvátně zasviněná, kolem Sethiho domu. Výjimečně byl doma a zavolal na mě ode dveří. Povídali sme si o srazu ze zájezdu, co měl být nazítří. Prý má moc práce a nevidí to dobře. „Tak jindy a jinde,“ povídám. „Jindy a jinde,“ odpověděl on. Jo, vypadá líp, než v létě, už není tak ztrhaný. Ale co z toho mám, že. Teda, ne, že bych z toho chtěla něco mít, ale kura, no už mlčím. Do řiti práce, ten chlap se mi ale líbí už od okamžiku, kdy su si uvědomila, že je nějaký rozdíl mezi muži a ženami. S tak starou "láskou" by snad ani nevěra nebyla nevěra. Je teda ale pravda, že v palici mi to šrotuje mnohem hustěji a můj nejnovější erotický sen se týká trojky s ním a jeho synem... No, tak, teď už fakt mlčím. 

Sluší se ale ještě poznamenat, že ten všivák mi říká tou variantou mého jména, která mě nejvíc bere. To je ostatně neodhadnutelné, páč možností je víc a záleží čistě na každém, jakou si vybere, pokud ho na to rovnou neupozorním, což se ale stane málokdy, páč mě zajímá, jak se s tím lidé poperou. No a kdo se trefí správně má mnoho bodů k dobru...

*V pátek sme s Nej a Nevětrací jely do ex-školního města na nákupy. Koupila su dědovi housky.

Večer byl ten sraz. Docela su se tam těšila, páč většina těch lidí je vážně skvělá. Pěkně sme si navzájem potřásli chňárami a s některými společenštějšími typy padla aji taká ta jižanská rituální výměna polibků na tvář. Co mě překvapilo bylo, že nakonec dorazil aji Sethi s druhým řidičem. A co mě překvapilo ještě víc, tak to, jak samozřejmě se se mnou taky tutak pozdravil. Otočila su to ve srandu. Ostatně celý zbytek večera si mě nijak zvlášť nevšímal. Až při odchodu se na mě podíval očima. Kura, ten to umí na to, jak dlouho je ženatý… Parchante, jak jen se k tobě dostat.

*V sobotu mi Bráška napísl o hospodě. Zrovna su dorazila k Veverkymu a vracet se už by stálo dost nafty.

*V neděli sme s Veverkyšem byli na horách. Bylo hnusně jak prasa. Ani ten pramen su pořádně neviděla. Ale šlo o princip – Veverky slíbil výlet a taky slib splnil.

*Další týden se mi nějak zamotal. Možná su to taky trochu přehodila, protože ty zápisky z vlaku po sobě z valné části nemůžu přečíst.

*V  pátek měla mamina v ex-ex-školním městě přednášku, tož su se svezla s ní, že zajdu s Wéčkou na kafe pokecat. Jela su pro změnu od Nevětrací, páč nás s Nej pozvala na návštěvku. Ta byla klasické, žádné převratné novinky. To ostatně u Wéčky taky ne, krom toho, že jí pořád skoro-nový přítel už dvakrát řekl blbko a další lahodné věci, které by podle nás od přítele zaznít neměly. Navíc se Aštar rozešel s tou můrou, co ho kdysi na úkor Wéčky uhnala, a tak spolu s Wéčkou opět kamarádí. Což je fajn, ale na jednu stranu su nejsu jistá, jaké tam sou postranní úmysly. Na druhou stranu ale byl aspoň schopný uznat chybu, což je většinou věc k dobru.

Cestou z5 sme se s maminou stavily pro Nevětrací, která se kupodivu rozhodla též jít do hospody (sme se totiž den předtím dohadovali s Bráškou). Do toho mi písl už odpoledne Čumáček, že chce taky na pivo, tož su po lehkých zmatcích se startem odletěla se slušnou základnou. Na místě byl Bráška, Ojtík, který si nechal narůst vousy, které nešly komentovat jinak než slovy To je hustý, protože hnusný, ani hezký tak úplně nesedělo. Prostě hustý. Někdy se ty moderní pojmy vážně hodí.  Jinak, co se ochlupení týče, vyzvěděly sme s Nevětrací na Šlehačovi, jaktože mu ta čupřina tak pěkně drží a přitom ještě je schopná povlávat. Taký gel bych totiž taky potřebovala. Základní předpoklad se ale ukázal pitomostí, páč nepoužívá gel, ale tužidlo, což nás, staromódní děvy, které si myslí, že tužidlo, jako takové, je záležitost jenom žen, dohnalo k tomu, že sme čuměly jak Čingischán na plovací kachničku. Potom dorazil ještě Lady, se kterým sme si domluvili konečně seznámit ty naše čtyřnohé prablbečky.

   

Předtím su ještě stihla odvolit. Zanedlouho se k tomu stočila řeč, tož sme ze sebe navzájem páčili, kdo koho. Bilance je následující: 2x Babiš, ODS, Okamura, Piráti, a Nevětrací půjde až nazítří. Doleva z nás naštěstí nikdo nesměřuje. I když se se Šlehačem jen tak na něčem neshodneme, tak na tutom tedy bezvýhradně.

Třebas, co se týče barvy mých vlasů, nepanuje shoda žádná, až na Nevětrací a Čumáčka, kteří tvrdí, že nejlepší byly ty melíry, které se mně osobně právě moc nepáčily. Ještě, že je to moje palice. Nechala su totiž kolovat občanku, aby se mohlo porovnávat. Výjimečně pak kolovaly taky panáky. Pánové se nějak plácli přes lacláče. Suma sumárum to byl ucházející večer, akorát su nejsu moc jistá, co se vlastně ke konci probíralo. Nevětrací pak odešla s Ojtíkem, Ladym a Šlehačem, co podle smsek, které mi během příští hoďky došly, byl politováníhodný čin, páč tužidlo mělo obvyklou rejpavou a Nevětrací, zvlášť když je v ráži, si rozhodně nenechá líbit, aby jí kdosi vykládal, že si vybírá chlapi jen podle vzhledu a nadto ho sere. Prý ale odmítl specifikovat čím. Pak mi ještě písla, že ho má zarytého pod kůží, což su nepošňápala zase já, páč nevím, jestli mi mezi těma dvěma cosik neuniklo. Vzhledem k tomu, že jí ale naposled řekl (byť evidentně nerad), že je prostorově výraznější, bych se skoro divila. Na druhou stranu ten kluk ale vždycky byl nehorázná herkyně, jak se tak říká, protože pro změnu pamatuju chvíli, kdy mi potom, co su se pochlubila s tím, že su zhubla, sugestivně vykládal, že na někoho, komu by vykukovala žebra, by ani nesáhl. Pak se v tom vyznej (přitom jeho slečna až na mírný špíček na břiše vypadá jak němý sluha).

Nevětrací su ještě po těch panácích zainteresovala bojovým úkolem přeptat se Čumáčka, jak to se mnou vlastně má. Udělala to velice nenápadně tak, že je oba zakryla bundou a pod ní si huškali. Kupodivu vyzvěděla, že on to nechává na mně. Sme si teda rozšířili obzory, to ti povím; skoro o dva milimetry. Pak su se jí ještě ptala, jestli si myslí, že se ke mně hodí líp, než Veverky. To si tedy myslí, a dokonce sama dodala, že ona by po něm (tedy Čumáčkovi), skočila hned. Což se zase mírně rozporuje s tím, že loni na plese ho označila slovy „nic moc.“ Já už su z toho všeho už úplně prašivá, to ti povím.

Co se Čumáčka týče, tak na zpáteční cestě upustil od mírných náznaků (které na mě jako na typického chlapa nefungují) a nejenže mě držel za ruku, ale taky několikrát objal a líbal na vlasy a tvář. Pořád se tedy ptal, jestli mi to nevadí, na což su odpovídala, že mě rozhodně ne, ale mému svědomí možná, a Veverkymu určitě ano. To sme taky probrali, prokoukl, že mám problém mezi rozumem a city. Že Veverky je skvělý, dobrý, krásný a zamilovaný, rozum mi říká zůstaň, nebuď kráva, touha po Idejích naopak jdi dál.

Pak sme to šli dokonce probírat k nim. Podlahy mají nádherné, to se musí uznat. Navíc se bezva staral, ptal se, jestli nemám hlad a pak přinesl půl kuchyně. Přitom sme si stále povídali. My si fakt můžeme povídat o všem. O tom sme si ostatně též povídali. Navzájem si říkáme, jak věci sou, protože víme, že jeden druhého neodsoudíme, ale vyslechneme. Nadále máme podobné názory a je pravda, že za sebe vážně skoro můžeme doříkávat věty. Na to su se ho taky ptala; jestli si nemyslí, že bychom se spolu jako partneři hrozně nudili, když sme si tak podobní. Odpověděl, že neví. Pak su se ho myslím přepítala, jestli počká, až se rozhodnu, na což se zeptal otázkou, jestli má. Dál sme se bavili o kompatibilitách, o tom že vzhled a „hození se k sobě“ není všechno, čímž narážel na své bývalé. Taky, že chce, aby si s partnerkou hlavně rozuměli, vyhovuje mu jen tak se nechat nést situací, jezdit na výlety a kafe, povídat si, tulit se, což sou tedy všechny věci, které sme kdy dělali spolu, i když to poslední až dneska. Ostatně v tom nebylo nic špatného, jenom sme se o sebe opírali a on mě k sobě občas víc přitiskl a cuchal mi vlasy, protože mi tak prý sluší úplně nejvíc. Taky mi chválil oči, břicho a hlavně zadek, prýže je dolňák a hrozně rád by mi ho líbal. No, co ti mám říct, poslouchalo se to hezky.

Kura drát, jenže já mám pořád ten problém, že ten chlap mě nepřitahuje tak, jako zřejmě já jeho. Líbí se mi duševně, to totálně, ale přestože je vzhledově na úrovni a spousta ženských po něm skočila z okna bez ohlížení jenom kvůli vzhledu, není tenhle typ můj typ. To je na zbláznění. Navíc su teď po těch jeho výjevech zmatená naprosto solidně a netuším, jestli ho tahle naše situace prostě jenom pořád víc a víc baví, nebo se náhodou do mě opravdu nezamiloval. Kura to by byl další, a já na jakékoli odmítání kohokoli už dávno nemám nervy. Láska je na to prostě moc vzácná. Kudy kam z toho ale ven, viď.

Hlavní ale je, že je to pořád tak, že když su s Veverkym, nedokážu si představit být bez něj, když ale su bez něho, je mi téměř skoro ukraden. Já fakt nevím, jestli má takhle vypadat láska. A su dost nešťastná; někdo jako Veverkyš by si vážně zasloužil být milovaný úplně, ale já toho v tuhle chvíli (a tak poslední rok) prostě nejsu schopná, ať se snažím sebevíc. Nejspíš bych měla přestat být sebestředná a nechat ho, aby si našel někoho, kdo ho ocení úplně. Na druhou stranu ale, co když přese všechno sme pro sebe ti praví? A se žádnou jinou by se ve finále líp necítil? Vztahy sou vážně neskutečná legrace. Na tom se s Čumáčkem shodneme taky.

PS: Pak přišel jeho brácha a hádali sem se o horoskopech. Tomu říkám koruna večera. 

PSS: Z Astrophyt, které su dostala od souseda jich v jedné misce z 15tnácti vylezlo 15tnáct, pak jich ale aji přes všechnu sterilizaci 7dm sežraly nějaké potvory. Druhou misku sem nepřikrývala a doteď vyklíčilo z 15tnácti pro změnu 7dm a 1eden z toho chcípl. Zatraceně, s tou loňskou várkou sem si tedy vedla líp, i když 20vacet jich Veverky zlikvidoval tím, že mu spadl květník z okna.