Narozeniny... a nesolidní občané...

*V pátek su měla jet s Lyskou na školení a pak do exexškolního města oslavit s Wéčkou její úspěšné státnice, ale kvůli nějakému „technickému problému“ su frčela nakonec busem.

Návštěva u Wéčky mi udělala moc dobře. Ostatně jako obvykle. Už proto, že si můžeme všechno říct, bez obav, že by se to snad dostalo někam do nepovolaných uší a držky. Navéčovaly sme se, hodily do gala a vyrazily na koktejl. Mňamík.

Cestou sem, uvěř, bo ne, potkala náhodou Hádavku. To je zajímavé, jen, co mi Veverky zakáže se s ním stýkat, meetnu ho na ulici. Moc sme se ale nevybavovali, jenom sem je s Wéčkou představila (nejsu žádný buran, ne). Potom mi písl, jestli se nesejdeme, že by chtěl trochu vysvětlit, proč su na něj v těch smskách (viz vlak z Liberce do Budějic přes Olomouc) byla tak hnusná. No, nevím, jestli se mi to chce vysvětlovat, tož su odpověděla, že bychom se možná mohli sejít později večer, ale teď chci být s Wéčkou.

 Povykvákala sem jí svou situaci s Veverkym, ona mi potom řekla o trápení s Kykynovou maminou, která se na něm po úmrtí manžela zdá poněkud fixovaná. Jinak ale prý fajn ženská. Teda kromě toho, že je nenechá chvilku samotné.

Naproti u stolu seděli 2va chlápci (nic moc) a u dalšího 2vě ženské (ušly). Bylo přímo luxusní pozorovat, jak se postupem večera nenápadně sbližují. Ženy nevypadaly moc odvařeně, ale procentuelně to byla šance tak 55ku45. 

Potom sme s Wéčkou měly v úmyslu zajít do jedné z našich oblíbených hospod. Páč to sou ale oblíbené hospody aji všech ostatních, a ani v jedné sme se nebyly schopné prodrat k baru, odbočily sme přes stylové letní kino zpátky na Stodolní a zasedly do jiného báru. Tam mě zaujal klučina, co vypadal jako Styfler. No fakt, nekecám, aji Wéčka to potvrdila a ta vidí na dálku líp, než já. Daly sme si další koktejl. Super věc. Víc sem jich ale nechtěla, už kvůli tomu, že ta protianginózní antibiotika sem dobrala ráno a taky finanční situace byla velmi situační.

Po nějaké době dorazila svatá čtveřice, kterou sem pozorovala v minulém podniku. Chlapci zakoupili flašku vodky, která dle mého pohnula s procentama tak na 85ku15. Pokud se z ní ty ženy tedy napily, což sme už neviděly, protože sme s Wéčkou opět přemigrovaly. Řekly sme si, že by nebylo špatné vzít na milost piškotéku, kam sme chodily dříve, koneckonců do centra se z té přistěhovalecké čtvrti můžeme vrátit vždycky. Slumovou teorii potvrdil jakýsi Slovák, kterého sme potkaly. Byl docela hezký, akorát seřezaný jak borovička na pile. Chtěl se chudák bavit, ale my sme nechtěly, páč jak mi teď Veverky stále podsouval, že bych se měla bát jen tak si s někým povídat, začala su být nepodsunutě paranoidní a Wéčka tyhle stavy náramně rychle chytá.

Nicméně na místě to vypadalo neobvykle dobře. Hudba se zdála dobrá a těch svalnatých chlápků s kérkama, co se mi líbí, bylo taky dost. Usadily sme se se skleničkou tequilly to pozorovat. Hudba se teda zhoršila, než sme dopily (a to sme byly dvě na jednu sklínku), ale chlápci se furt střídali. Už předtím sme s Wéčkou měly v souvislosti se Sethim (ona je jediná, komu o něm můžu říct) debatu o posouvání priorit spolu s věkem a tak nějak sme se shodly, že zachovalý 40tyřicátník není špatná věc. Ovšem zachovalý; nic jako Felinin dědek. Doufám, že tímhle pupkatým směrem se mi vkus neposune, ani když mně samotné bude 40tyřicet.

Něco na těch chlápcích ale je. Sou klidní, umí se postarat, vědí, co chtějí a co je zajímá, mají zkušenosti, no prostě už sou vyprofilovaní. S tím ovšem souvisí, že je velice těžké je měnit. Jen na čisté teoretizování sou ale skvělá věc. Shodou okolností mezi také chlapy patří aji Aštarův tatík, se kterým teď Wéčka sdílí byt. Ač dokonce k 50desátce, je to prostě týpek.

Podobný opičák mě zaujal aji v pátek, ale asi byl rozhodnutý nezpronevěřit se manželce ani pohledem. Koneckonců já se, věrna Veverkymu, taky věnovala úhlavně Wéčce, ale uznej, že skenovat okolí mi nemůže zakázat nikdo. Vykoumala sem ještě kulturistu v černém, toho bych brala, ale vzal to ďas. Potom mi několikrát přepochodoval před očima kluk kardinálně podobný Kokotovi. Aby ho dva ďasi vzali, ten mi zacloumal vzpomínkami, sviniar.

 Postupem večera mi přišlo, že čím míň si těch chlapů všímám, tím víc si všímají oni mě. Opačná strategie, ha. Nějakému pro změnu v bílém sem se líbila asi řádně, páč mě obhlížel jak Sparťan hřiště, ale rychlým testem su došla k závěru, že na Veverkyše nemá. Navíc su chtěla ten slib nedávání čísel dodržet. Což se ukázalo fakt těžké, páč další klučina (zase pro změnu v bílém, oni snad už ti šampóni dneska nenosí nic jiného) se na mě smál úplně kouzelně. Vracela su mu to a pak sme chvíli tancovali. Potom sme se nějak ztratili a následně ho potkaly, když sme s Wéčkou seděly na lavičce. Vypadal vážně docela dobře, ale páč nemám co ztratit (no, spíš co najít) bavila su se s ním úplně normálně; v promrdanočasově rejpacím stylu. A na nějaké vtipné odpovědi byl buď moc hodnej, bo moc ňoumovatej.  Tak sme se na sebe potom už zase jenom smáli. Mezitím se mi navíc stala úžasná věc. Šla sem na wécko narcisovat před zrcadlo. Tak su se obhlížela, jestli nemám rozmazanou kušňu, když tu mi nějaká holčina, co přišla, řekla:

„Ste nádherná.“ Koukala su na ní a povídám:

„Fakt?“

A ona na to: „Fakt a neříkám to proto, že bych byla opilá.“ No, nevypadala, to je pravda.

„Tak děkuju,“ zatetelila sem se.

Pak su se vrátila k bílému triku a říkám mu, že mě nějaká slečna na záchodě pochválila. On povídá:

„Podpálila?“

 „Ne, pochválila,“ zařvala sem.

 „Aha a co ti řekla? Že seš krásná? To bych ti řek taky.“

To je teda fajn, proč to ale neřek? A sme zas u těch starších a zkušenějších borců. Nu, od té chvíle su ale byla ve statusu SPOKOJENÁ.

 Jo, ještě k tomu číslu. O to si pak pověděl, když su prozradila, že nemám fcb. A teď to, na co su pyšná i když mě to přece jenom trochu mrzí: dala sem mu špatné. Trochu mi ale vrtá, jestli by se ozval, kapiš… Stejně bych to s ním nedotáhla dál, než na posezení u kafe, páč se mi nelíbil způsob, jakým mě při tom tancování držel za ruce, ale jde o princip, no ni?

Zbytek noci byl už standardní. Ještě sme potucaly, nenápadně su se zdekovala za stěnu před Hádavkou, který se tam na chvíli objevil, a potom sme jedním s prvních busů dorazily dom. K snídani byly sušenky a ráno potom další. Pak sme šly do galerie a na nákup, kde su neodolala značkovým kaťasům a Wéčka svetru. No, bylo to ve slevě. Dom su jela až odpoledne, páč u Veverkyho doma měli zabijačku, na což nejsu zvědavá. Navíc letos reputaci rodiny (spíš mou, pravda) zachraňovala maminka, která se nabídla, že tu krev tedy bude míchat ona. Aspoň se vrátí do mládí. Navíc tam chtěla dobrovolně, tak co. 

Veverky mě vyzvedl a ještě jel dom pokrmit. S maminou sme se taky potkaly, radši, než čumět na střevo sem ale šla vedle pomazlit živé zvířectvo. Už delší dobu totiž dělám výzkum vlivu kravských slin na atopický ekzém a zdravou pokožku všeobecně. Řekla bych, že není zanedbatelný, páč olizování dobytčím jazykem je skvělý peeling a ten svým způsobem pomáhá.

Pak sme na sebe s Veverkym naplácali nějaké voňavky, pročež sme oba smrděli mrvou a já navíc kouřem ze včerejška. Akce se ale konala venku, tak sme se oba domnívali, že vyvětráme. Koneckonců sme jeli jen na svíčkovou. Tentokrát to totiž byly zvěřinové hody se zvěřinou. Teda masa moc nebylo, ale omáčka skvělá.

*Týden byl. Zkraje byla mamina pryč. Vlastně lépe, protože se před tatíkem v jedné z hádek prořekla, že jí opět někdo řekl, že byl onen viděn s jakousi ženštinou po městě. Což tatík vehementně popírá. Už vzhledem k tomu, že su teď taky obětí drbů, su nakloněna mu věřit, navíc by snad nebyl tak blbý, že by se s kýmkoli stýkal ve městě, kde jeho i maminu všichni znají. Na druhou stranu mi ale mamina řekla, jak se k ní ta zvěst dostala a osoby, které zmínila, mi nepřipadají jako prvoplánoví vymýšleči a rozbíječi manželství. Každopádně to ale nebudu soudcovat. Chápu svým způsobem oba, maminu, která nechce napráskat kamarádky i tatíka, který by se rád očistil, ale mám snad na čele napsáno nějaká zčubená PORADNA? Nebo snad SOUD? Nemám, tož se na mě laskavě neobracejte. Ba ani linka důvěry nejsu, ačkoli je to kruté přiznat.

*V úterý su šla s Nej na prochajdu. Vyoslila sem jí své problémy s vesničany, co na mě Veverkymu donáší. Slíbila, že se pozeptá maminy a řekne mi, kdyby něco (její mamina je totiž řádná ústředna).

*Ve středu večer mi volala Nevětrací. Chudák se zapomněla zapsat do ročníku, tož písala žádost o dodatečné a nevěděla, jaký napsat důvod. Povídám, ať napíše hospitalizaci. Byla v nemocnici? Byla. Tak co vymýšlet za jiné důvody, když za prvé je to stejnak jen formalita a za druhé i kdyby ne, tak tuto je neprůstřelné. No, dle vlastních sem ji ale uklidnila. Vidíš, fakt su na to dobrá.   

*Další dny nic zajímavého. Akorát sme s Veverkym koukali na Iron mana 3rojku a Rychle a zběsile 6stku. Mně se víc líbilo to druhé, jemu první. V noci pak měl jet pro Éro na letiště. Původně su měla odvozovat s ním, ale su furt nějaká utahaná, tož sem ho vypustila samotného. V noci, když se pak vrátil, mě vzbudil tím, že mi navlékl prstýnek a popřál mi k narozeninám. Ráno su ho jemně upozornila, že se o den spletl, ale co z toho. Na šperky má ten kluk skvělý vkus. Ještě mi povídal, jak chudáka prodavačku nutil, aby vytáhla něco bez debilních šutrů, protože ví, že se nerada zasekávám o rukávy a velké kameny sou na permanentní nošení beztak nepraktické. Uhnal ji ale skvěle, je to nádhera. Matný kov s lesklým a veprostřed malinkatý zirkon. Jenom nevím, jestli je to stříbro, nebo bílé zlato. Jak se to kura pozná? Když ho nechci sundávat jen kvůli tomu, abych se skrblicky podívala na punc, tak asi nijak, že.

Odpoledne sme měly secvak s Nej a Nevětrací. Bylo to fajn, navíc Nej vážně peče skvělé mufíky. Třem druhům čokolády člověk prostě musí podlehnout.

Z Nevětrací vylezlo, že se viděla s Laminátem. Po letech zřejmě oboustranné touhy přijel, zašli na véču a následně se spolu vyspali. To by bylo dobré, špatné je, že se od té doby neozval, smeták. Osobně bych to od něj napůl nečekala, protože vždycky působil netypicky hodný a přímý, nesmí se ale na druhou stranu zapomínat, že i netypický chlap je pořád jenom typický chlap. Tož su se jí přeptala, jestli to bylo hezké. Prý ano, tak to je vlastně nejdůležitější a víc by člověk (žena) vlastně neměl ani chtít, ani čekat.

Od Nej su k narozeninkám dostala kachničky do vany. Což je skvělé, páč ty 2vě, co tvořily začátek sbírky, rozkousal čokl. Zakládám tedy nové kachní impérium. Ovšem už ne na okraji vany, ale v polici. Navečer se ozval Dubek, kterému sem zkusmo včera písla, zda by nešel na narozeniny do hospody. On by tedy šel i bez číkoliv narozenin, ale stejnak mě potěšilo, že se ozval a řekl pár lidem. Fakt, když tě zklamou holky, kluci tě zachrání (ani jedné z kolegyň se totiž nikam jít nechtělo).

Sama su pak napsala ještě Čumáčkovi, zda nechce dělat doprovod. Kupodivu byl na vsi a chtěl. Komplikejšn nastala až s Veverkym, který shodou okolností zrovna dělal u Psiny doma koupelnu a přijel rovnou od tama. Klidně by se do hospody přidal, ale v montérkách su mu to nechtěla dovolit. Tak já budu roky napomínat Dubka a vůbec všechny za nošení hadrů na podlahu do společnosti a potom si taký cár přivedu jako partnera? To zas prr.

Veverky pro změnu odmítl jet se dom převlíct a pak se zase chomrstat nazpátek, čemuž se ale vlastně není moc co divit. Vyrazila su tedy jen za doprovodu Čumáčka. Vykládal, jak šplhali na Sněžku na východ slunce. Cestou sme potkali Sethiho, což bych nečekala, páč kdybych to čekala, nedala bych si vlasy do gumičky. Prý se mám stavit…

Večer byl standardní. Pánové to s pitím moc nepřeháněli, páč minulá hospoda prý dopadla špatně, ale to mi nevadilo. Čumáček na mě totiž občas mrkl a Dubek mi ukázal novou mikinu, tož su jenom upozornila na to, že sepraná černá a černá černá k sobě zase tak extra nejdou. Chudák to se mnou nemá lehký. S Ladym sme pokecali o jeho psinovi. Ten má taky pech, sotva se mu zahojilo břicho rozpárané o káru, spadne ze skály. Tedy pes, ne Lady. Ten to akorát platí a dle vlastních slov už má také nervy, že už si ani netroufne vzít čoklopsa jinam, než pouze okolo baráku.

Potom su objednala nějaké panáky, tož sme si ťukli na zdraví a všichni, až na Dubka a Čumáčka mi popřáli. Takové to, jak přejí kluci, ale co je vlastně důležitějšího, než zdraví a štěstí? Bylo to od nich moc fajn.

Kolem jedné nás hospodská decentně vyhodila. Ostatně Šiška a Ojtík s Ladym zmizeli už dřív. Ti dva kvůli práci, Šiška zřejmě kvůli pracáku. S Čumáčkem sme se vydali naším směrem. Zase mě chytil kolem pasu, ale bylo to velice praktické, páč drž si deštník nad člověkem, co jde jinde a jinak. Pokud ale jelo auto, pouštěli sme se, protože co se týče drbů, mám toho dost. Díky němu su ale překvapivě objevila přinejmenším jeden zdroj Veverkyho séger. Zmínila su se totiž, jaké mám s vesnicí trápení, a on poznamenal, že už dokonce taky slyšel poznámky, co se týkají našich procházek. Je to směšné, ale je to tak. Sám řekl, že by mě nikdy netypoval na holku, která by realizovala cosi jiného, než jen ty procházky, což je celkem potěšující zjištění. Jo, abych to nezakecala, tak část starostlivosti o mou osobu je z pera Klopotčiných rodičů.

Vůbec obecně mě Čumáček udělal radost, páč povídal, že su se posunula na jiný level, je na mně vidět, že něco (jako cvičení) dělám a je to good. Potom mi taky chválil brejle (měla su je v tom muzeu); prý mě ozvláštňují. Na to mu teda úplně neskáču, hovno na hlavě by taky ledaskoho ozvláštnilo.

Následně mi popřál k narozkám a dodal, že dávám sladké pusy, když sem mu dala také to narozeninové kissnutí. Taky se omlouval za ty pouťové smsky, což su přešla smíchem. Navíc su se dozvěděla, že co se lásky týká, pořád čeká na to, až ucítí, že je to TA PRAVÁ, což su mu schválila, přestože a protože pořád nevím, jestli bych tou pravou nemohla náhodou být já. Možná se z nás ale jen stávají čímdáltím lepší přátelé. Nevím, ztratit ho ale každopádně nechci a su ráda, že se ho to Veverkyho veto netýká. To bych totiž musela opravdu podvádět, i když asi ne v pravém slova smyslu.

*V sobotu mi bylo lehce blbě. Fakt teď na pár měsíců musím s chlastem přestat.

Ráno su jela s maminou na mši a potom sme se vydaly na akci pořádanou městem, kam ségrule chodí do školy. Bylo to moc pěkné. Zkusila sem si něco ze řemesla, a pak sme s maminou obcházely stánky. Zvlášť potom, co sem si poopravila žaludek gulášem, se nakupovalo skvěle. Mám plesovou výbavu, jak nikdo jiný. Už aby byla plesová sezóna. 

Příjezd dom mě trochu zchladil, páč po dvoře pajdal tatík a když su se ho ptala, copak je, vylítl, že mu volal můj bývalý autoškolař, že su o něm někde napsala nějaké špatné hodnocení, že mu to odrazuje zákazníky, že přece vychoval stovky žáků, a že já su byla flegmatická ažežeže… Chvíli su čuměla jak fotbalista na tenisák, pak su si vzpomněla, že su na nějaké stránky fakt napísla recenzi. Dlužno dodat, že před 4tyřmi roky.

Pro klid svůj i tatíka su to zpětně dohledala. Moc ho nepotěším, páč smazat to nejde, ale popravdě řečeno, i kdyby to šlo, seru a stojím si za svým názorem. Nepsala sem nic neobjektivního, ani prvoplánově negativního, jako další z podepsaných, který dědka nazval rovnou čůrákem. Zajímalo by mě, jestli tutoho žáka, bo jeho rodiče taky kontaktoval. Dalších několik recenzí bylo ostatně rovněž záporných, naneštěstí nepodepsaných. Pozitivní byla vlastně jen jedna. Též nesignovaná…

Jo a tatík se mě teda mohl zastat. Bo s přihlédnutím k zástupu anonymů mohl být aspoň maličkatě hrdý na to, že se jeho dcera podepsala. Ale to ho asi ani nenapadlo.

Od maminy su k narozeninkám dostala jednu mikču, co su si vybrala sama, jednu, co mi vybrala sama. Popřál mi aji tatík. Večer su byla přeze všechno nějako podrážděná, možná to byl ještě zbytek ublíženosti z odpoledne. Chuďa Veverky to jako obvykle odnesl. I když tím, že mi ve dveřích místo: „ahoj, kotě,“ řekl: „seš ňáká divná,“ tomu moc nepřidal.

Je ale pravda, že od něj mám prostě nereálná očekávání. Na véču su sama jít odmítla, páč su se předtím nacpala brambory, ale že mohl vymyslet nějaký jiný, narozeninový, program, tak to mohl. Ale jemu takové věci prostě nepřijdou na mysl. A mě unavuje organizovat si oslavu sama, tož na to kašlu. Pohádali sme se ale solidně, pak su už byla zoufalá a začaly mi téct slzy. Na to mi řekl, ať zase nehraju divadlo, což mě nadzvedlo nebývale a skoro se kopíroval scénář z minula, páč su hodlala odejít, protože tuto teda poslouchat nemusím. Zase mě zadržel…

*V neděli přijel děda s babí na oslavu. Prašivá nálada ze včerejška přetrvávala. Zkoumali sme s Veverkym, kterého pak spešl hodila Éro, čím to je, a možná, že tabletama. Teď su je po pauze zase začala brát, a páč předtím su spojila dvě platíčka, může to asi dělat ledacos.

*V pondělí už su normálnější. Akorát sme se večer brutálně pohádali s tatíkem, což mě děsně mrzí. Šla su se mu omluvit, což odmítl s tím, že su se chovala jako puberťák, což su odmítla s tím, ať se koukne, co dělá on a přestane vynášet z ložnice ty věci.

Po několika hodinách su to už nevydržela a musela si dolů sejít na záchod, takže sme se potkali. Byla su překvapená. Pověděl, že ač se to nezdá, máme po něm se ségrulí spoustu věcí, i těch špatných, včetně prchlivosti. A potom mi vůbec poprvé řekl, že je na mě vlastně pyšnej, na to, co sem svou pílí dokázala, a že su to dobrý, co v životě má. Dojal mě. 

*Úterý a středu si moc nepamatuju. Jen mám taký dojem, že su chodila na procházky s potvorou psem a ať su šla, kdy su šla, pokaždé su zmokla jak londýnská slípka. Sethi se mi dokonce jednou tlemil, i když sám na dešti skládal dřevo. Nedalo mi to pak, nenapísat mu večer, jestli v Rusku taky mokli. Prý je provázelo Slunce…

Jo, v úterý su jela s dědou do Práglu na operaci s očkama. Bylo to jak na běžícím páse, sestřičky docela milé, ale, no, no, na svoje vlastní kuchání ještě asi zvážím jinou kliniku. Sanitou s námi jel strejdův a mamky bývalý učitel. Ač kdysi skoro nepřátelé, teď probírali s dědou zajímavé historické věci.