Stresové období a malé kozy.

*Ve čtvrtek mi Wéčko poslala smsku, že musím přijet, páč má volný byt a páč je to super nutné. Chvíli sem to zkoumala z hlediska dílčích i globálních aspektů a pak si řekla: proč ne. Nu, nebylo to jen tak. Super nutné to ale bylo, protože sme sice začaly bezva holčičím večerem (který sem nikdy předtím nezažila) a pokračovaly koktejlem, ale pak se z ní začalo konečně soukat, proč mě potřebovala. Jednoduše temu, že by se doma sama zbláznila.

A asi ani těch 8sm prášků denně by tomu nezabránilo. Wéčko byla vždycky trochu poděs, proto se tak dobře doplňujeme: ona mě rozptyluje a já ji uklidňuju. Co je moc je ale moc a stavy, kdy se jeden nemůže zvednout z postele, moc veselé nejsou. Myslím, že to dokonce chápu, Wéčko kromě jednoho postaršího příbuzného v nemocnici nikoho nemá a když ji ten její kreténodebil řekl, že ji nemiluje, asi tím všem těm ústrkům z mládí dodal třešničku. Dokonce takovou, že ji pak musel odvézt na psychiatrii. Což je sice chvályhodné, ale to, jak se chová dál moc podporuózně nevypadá.

Celkem se v tutom začínám přidávat na feministickou stranu: nevaříš, nepečeš, neuklízíš, nesexuješ: chlap ti uteče. Vaříš, pečeš, uklízíš,sexuješ: uteče ti taky. Takže proč kura vařit?!

Od koktejlů sme přešly na piškotéku. Minule nebyla konstelace hvězd moc dobře nastavená (minimálně díky těm našim doprovodům), tentokrát ale vše nasvědčovalo tomu, že bude lépe. Nebylo.

Pidižvýk za mixpultem názorně ukazoval, za co ve středověku sekali hlavy. To nešlo. Také beaty nehraje ani Duo yamaha. S tancováním vážně utrum. Nezbylo tak, než sedět na divanu a dívat se do davu. Vymyslely sme svépomocí hrozně bezva hierarchické nicky na komentování vzhledu okolochodících. Takže i když byla nuda, byla celkem zábava, a pět hodin uteklo jako jedna. Jo, taky se mi povedlo nějakou žirafu hrozně nasrat tím, že sem se zeptala „Kolik je hodin?“ Nechápu, jak někdo může na slušný dotaz reagovat tak ignorantsky. Té by tu palici též ušmikli, za to ručím. A kdyby ne, osobně bych se o to postarala a obvinila ji z čarodějnictví.

Aspoň trochu nudu snižovaly všechny ty krásné kérky, co chodily kolem, bohužel většinou na pěkně nanicovatých tělech. A ti, co byli hezcí nepokreslení, přitáhli asi odkudsi z Výměníkovo-pobytova, protože zaslechnout češtinu bylo těžší, než najít Rákosníčka v kapradí. A kura, všichni ti cizinci, které sem kdy oblízla, mi můžou jít za svědky, s tím, že proti cizincům nic nemám, ale tentokrát mě tedy vytáčeli. Časem sem už byla paranoidní a bála se podívat na chlapa, páč nebylo jisté, jestli není esesák, chruščovec a ještě na tebe bude mluvit lámaně anglicky. A když se na něj podíváš, nezbavíš se ho, protože v cizí zemi nazdárek a můžeme se chovat jako čunčata. To totiž neplatí jen o Češích za hranicemi, ale aji opačně. Jedné takové podezřele rozverné dvojce sem pro sichr tvrdila, že sme s Wéčkou lesbišky. Je tedy pravda, že cizinci tady, na rozdíl od Čechů tam, aspoň nosí značkové spodky…

Vedle stabilně seděl a odcházel nějaký maník z Práglu, který, když nic jiného, se mnou souhlasil v tom, že také sračky by z repráků nevypustil ani Bolek Polívka. Došla sem se s ním pak ještě rozloučit a poděkovat za sdílení nudy, navíc měl sice vykérkované hnusné hvězdičky, ale jinak vypadal roztomile.

S Wéčkou sme taky pěkně probraly Felinu. Tedy ona mi spíš pověděla, s čím vším, na ni ta holka machruje. Například ten její gerontní snoubenec není senilní tak úplně, páč mu přišlo divné, proč pořád píše na jedno číslo a nechal si vytáhnout smsky. Samozřejmě šlo o zprávy, které si s Verkym psala na dobrou noc. Naneštěstí, když vedle něj ležela. Mírně to starocha asi nakrklo, tak jí prý urobil scénu. Potud by to bylo v pořádku, pak ale obrátil a začal ji rozmazlovat. Náušnice, punčochy, večeře. Wéčku z toho málem trefilo: „Tak ona ho skoro podvede, ale pak to uhraje tak, že děděk ještě dolejzá.“ No, taky bych to chtěla umět. I když na druhou stranu je to normální reakce, páč  když už se kvůli ní rozvedl a nechal od ex ožebračit, asi si ji bude snažit fest udržet.

S omotáním kolem prstu se machrovat pochopitelně dá, ale že se chudince Wéčce bude chlubit s tím, jak se při tom s důchodcem natáčejí a že musí předstírat orgasmus, to je pochopitelné už míň. Z čeho se ale Wéčko doteď nevzpamatovala, bylo, jak ji Felina líčila, kterak se počůrala ve frontě v obchodě. A prý až na podlahu. Asi od dědka chytá prostatu, či co. Každopádně Wéčko je z toho hluboce nešťastná, páč se nad tím sice docela pobavily, ale od té doby má ty prochcané kalhoty před očima…

*Po pondělní cestě do školy, kterou s námi Nevětrací absolvovala, mi pověděla, že jí připadá, že pořád Vevekymu cpu své názory. No kura, ale co má člověk dělat, když ty jeho sou na hlavu jak celá Austrálie?!

 *Další týdny sou nanicovaté. Myslím, že furt jen píšu. Zvlášť z jedné jakostní středy měla Nevětrací radost, páč su svítila do 2vou do rána.

*Mezitím sme byli na večeři, a Veverky byl taký jakýsi přichcípnutý. Všechno to vygradovalo před Velikonocemi, kdy si konečně došel do doktorky a dokonce s ní kromě celkové slabosti řešil pinďu. Poslala mu některé tělesné tekutiny na výlet a prý se fakt snažila. 

Psaní také eskalovalo. Na lyže s Dubkem sem si stihla odskočit jen jednou. Zvláště poslední fáze byla jakostní (bakalářky, ne lyží), protože mi to vedoucí pořád posílala nazpátek s komentáři. Už sem to nechtěla ani vidět, ale musela su se do toho koukat znovu a znovu a znovu a znovu. Grafiku dělala naštěstí mamina, kdybych se na ni podívala já, je jisté, že by se nepodíval už nikdy nikdo jiný. Mimochodem to znovu poslala zpátky, což dohřálo pro změnu mamču, protože s jednou čárkou navíc se rozskočily poznámky pod čarou a nad čarou to taky vypadalo jako u Thermophyl.

Dobré ale je, že se nám ve středu narodily malé kozy. Špatné na tom je, že dvě kozy jsou kozlové, což nevěstí nc dobrého, asi jako situace v Koreji. Nicméně porod byl fajn, hlavně že na mě s ním ten dobytek kousavý počkal. Ráno mě sice přitrkla k ohradě, ale odpoledne už byli malí na světě. Jsou malincí a sladcí. Nemůžu se dočkat, až budou moct ven. Není lepší relax, než robit kozopasku. Navíc Veverkyho načiluje smrad z koz stejně jako mě z krav, takže sem se beztak nemohla dočkat, až mu ten celoroční hegeš vrátím. Mimochodem spolu sledujeme Farmář hledá ženu. Lepší sitcom, co dělá, že není sitcom, sem v životě neviděla.

Na Zelený čtvrtek se konečně zadařilo: na mail místo „graficky to ještě upravte“ přišlo „v pořádku“, tož su to odeslala na tisk, než si to Vesmír rozmyslí a pak frčela do města na velikonoční večeři. Tradičně sme si popovídaly s Monty. Za tři týdny se vdává a myslí to vážně. Dokonce mě pozvala a dokonce na hostinu. Vrtá mi ale hlavou, jestli to není mírně nevhodné, páč se opravdu vídáme jedenkrát ročně.

Cestou dom su se nechala vyložit v hospodě a šla s Nej na čaj. Oznámila mi, že Očko a Teplák vyhráli ve sportce. Taky sme probrali Ojtíka – našel si slečnu. To už su ale věděla od Dubka.

*V pátek se konalo jako obvykle pašijové čtení. Kdybych se před jedním z přednesů nezakochala, mohlo být perfektně.

Sobota asi nic, akorát kreslím vejce. Zejména chudě Wéčce. S konečnou platností prolezla tomu podlodiotovi telefon a zjistila, že na tu chatu nejede tak úplně sám, jak se jí snažil přesvědčit. Decentně se z toho zhroutila, navíc neumí být sama doma, jak už bylo řečeno. Trochu si ale zřejmě poopravila chuť schůzkami, protože si podala inzerát, jak su jí poradila a dle předpokladů se na ní kromě spousty chlíváků lepí aji nějací na první pohled normální vegetariáni.

V neděli mi bylo poněkud šoufl – chytla sem to od maminy. Zdobit vejce mi to ale nemohlo zabránit, zvlášť, když mě nakrkl Veverky, který v odpověď na moji bezelstnou otázku, zda maluju hezčí já, nebo Starostčina tchýně podezřele mlčel a pak alibisticky cosi huhňal o neporovnatelném stylu.

Večer mi malování přetušil Čumáček, páč prý má žízeň a šel by se sousedkou do hospody. Utřela sem si nos, pokusila se zamalovat, jak moc ho mám od rýmy odřený a vyrazila. S sebou byl aj jeho bráška a čerstvá snoubenka, nu nevím. Ale celkově byla společnost milá. Byla su taky ráda, že tam s ním nejsu sama, protože vitalita místních drben, drbačů a donašečů je fascinující a sledovat za jak dlouho se to od Psininy sestry dostane k Nejině matce, od ní k Okuře a od Okury mnoha možnými cestami přímo k Veverkymu, bo k jeho rodině se mi moc nechtělo. Pokud by ale měli dobrý den, nehádala bych tuten okruh na víc, než 15tnáct hodin, plus mínus 2vě. Pokud by byl virtualizovaný, vešel by se 15tnácti minut.

Jo, dokonce mě ani nedoprovodil nazpátek domů (zvedla sem se opravdu po jednom), aby to husa kopla. Mimochodem; dala bych téměř cokoli, abych viděla husu do něčeho kopnout. To musí být fantastický pohled…

PS: Asi ve dvě ráno kupodivu dorazila smska, že se omlouvá, že mě nedoprovodil.

*V pondělí su tedy vstávala mizerně. Ty vejce sem totiž domalovávala do třech. Ale malincí sockaři stáli za to. Z větších dorazila právě jen skvadra od sousedů. Všech dohromady bylo 26. Zase rekord nepadl.

*V týdnu poslední týden školy. Chtěla sem se nad tím trochu dojímat, ale nějak sem se do té nálady nemohla vpravit. Zbytek týdne se učím na úterní přezkoušení.

*Inkriminované úterý vstávám jako pitomec, jedu do města a tam najdu před třídou 8sm lidí, kteří se mnou mají čekat na zkoušku. Seděli tam už hodinu a nikde nikdo. Šlo se to probrat se sekretářkou. Ta Klopotce pověděla, že pan doktor je za hranicemi. To tedy bylo dost za hranicí. Čemu vypisuje zkoušku a zápočet, ocas plesnivý, když v tomtéž termínu je pryč? V takových případech fakt dostávám strach z jaderných zbraní, páč lidský faktor je neuvěřitelná věc.

Odpoledne balím, páč tatík nás obě s Nevětrací měl odstěhovat dom. Taky volám do muzea, aby mi pověděli, kdy mám letos nastoupit na brigádu. Bylo mi řečeno, že prý nemám, páč už sou všechny termíny obsazené. Čuměla sem jak krab na návsi. Ještěže su se tam po Vánocích stavovala a ptala se, kdy se mám ozvat. Pověděli, že v dubnu, ejhle duben a šup do díry. A prý to babu mrzí. To má teda krajně hloupé, to ti povím. To je jednání…

Po zbytek dne mě hrozně bolí hlava a měla bych chuť někomu strčit vidličku do zadku.

Večer mě taky bolí hlava, ale s tou vidličkou sem to ještě promyslela a říkám: „chce to grilovací kleště.“

*Pak se asi flákám. Vyšťavená jak grapefruit. V sobotu se to zlepšilo trochu k lepšímu. Na zábavu s tatíkem sem nešla, ale zato s rukama do hospody.  Bylo fajn. Akorát s námi seděl nějaký cizí chlápek, který ostatním očividně vůbec nebyl cizí, a já se po hodině povídání rozhodla, že už by bylo trapné se představovat, když navíc všem (zjevně včetně jeho) bylo evidentní, že se skvěle známe. Jo, Šiška vymyslel, že by bylo fajne jet na Majáles. A hrozně se do toho obul. No, proč ne, můžu jet leckam, zatím ale stačilo, že mě s maminkou hodili dom.

Tam sem zjistila, že su nadržená jak obecní býk. Nebo taky jako za mladých let, jak kdo chce. Jala sem se tedy budit Veverkyho. Nebyl zrovna nadšený. Ale přijel a byl z toho bezva šmajchlung v autě. Fakt akt jako za mladých let. Akorát dal jen jedno kolo. To by tedy nebylo jako za mladých let… tedy mých, nevím, jak jeho...