Není nad kulturisty...

*V pondělí sem při snaze napísat státnicové otázky zjistila, že 2va veledůležité papíry zůstaly na bytě, tož su v pytlíku. Radši sem si tedy zacvičila.

*V týdnu nic. Nic, na co by nebylo škoda písmen.

*O víkendu se konal základkový ples. Naši tentokrát nerazili, páč mamina byla nějako nechcípaná a tatík tomu byl upřímně rád.

Bylo celkem přiměřeně. Nevětrací si konečně – na mou skromnou radu – pořídila šaty s výstřihem. Což je dobře a ohromně jí to seklo, naneštěstí ale oslňovala hlavně Šedivku a částečně Čumáčka, což mi samozřejmě nešlo pod čumák a nehodilo se do krámu. Jinak bylo pohodově, potkala sem po letech Patrika a přiťukli sme si na to. Ani sem nevěděla, že je z Nevětrací rodné vesnice. Jo, kapiš, to byl klučina, se kterým se mi vždycky moc fajn tancovalo. A jemu se mnou asi taky, tož to celkem klapalo. Kupodivu, pokud si dobře vzpomínám, nikdy nebylo cosik víc.

 Něco víc měla Nej s jakýmsi cucákem, o kterém jí Teplák prý říkal, že se mu líbí. Na první dobrou to tedy úplně tak nevypadalo, na hajzlíky se ale odtáhnout dal, jak su se později dozvěděla.

Jo, Čumáček zjistil, že má i jiné sousedky, než Nutku a mě. Objevil totiž Kliku. V tomhle ohledu se mám co bát, páč se mi zdá, že po těch letech manželství má rád volnomyšlenkářky a Klika má teď k vyholené hlavě na jedné straně dredy na druhé straně…

Cestou dom sme jako vždy vzali Brášku (kura, snad už se těch berlí zbaví, dobytek jeden) a tentokrát aji jeho ségru. Jen, co vystoupili, sme se zase požrali.

*V sobotu cábroval Veverky s Verkym po pozvánkách na ples. Okolo 5áté odpoledne mi Verky (dokoce ani ne Veverky) volá, jestli pro ně nemůžu dorazit někam za kravínem po rovince, mírně pravotočivá zatáčka, pak doleva, pak zase doleva, pak nikdo neví.

Zapíchla sem u toho kravína a founila Veverkymu. Popisoval to jak cestu do Pičína. Ale hele, kromě neplánované odbočky k teletníku sem to trefila. Čekali na mě jak uvítací delegace.

Po chvilkovém dopití piva v dílně se jelo do hospody, páč pánové si objednali jídlo. V klidu bych tam zaparkovala, ale kokůtci si vzpomněli, že jednu pozvánku musí ještě dát do domu cestou nahoru. V půli cesty do kopce si to ale rozmysleli, a že mám sjet zase dolů. Povídám:

„Přes to zamlžený sklo dozadu nevidím.“

„To nevadí, my vidíme, jeď.“

„Ale já fakt nic nevidím.“

„Dej plnej rejd doprava.“

„Kdyť tam už někdo parkuje,“ vzpomněla sem si, že sem nějaké auto viděla, když sem viděla dopředu.

„To nevadí, plnej.“

Tož plnej. Nu, a on tam fakt parkoval. Barák tam parkoval. Díky těm erudovaným navigátorům se mi totiž povedlo sjet do meze, která se svažovala ke kulturáku. Vyplazili sme se ven a vida, zdařilo se mi to nárazníkem 20vacet čísel od stěny a 10set od okapu a hromosvodu.

To by se jeden posral. Myslím, že sem na ně začala řvát, co si myslej. Veverky si myslel zřejmě dost, páč prý zkusí vyjet. Možná by se mu to aji povedlo, ale jak byl přicamraný, veprostřed mu to chcíplo a popojelo ještě dozadu, takže teď sme byli od toho okapu 2va milimetry.

Vylezl, Verky se řebil a volal Kozákovi, ještli by nás nemohl přijet s oktávkou vyškubnout. Prý dělá smaženky, ale až dosmaží, všechno bude. To bylo něco na mě. Nejsu zvyklá mít auto zapíchnuté v příkopu a vůbec se mi ten pocit nelíbil. Chlapci ovšem byli v klidu. Verky je totiž vycvičený od Psiny, která mu dotyčnou oktávku namlela plus mínus 8smkrát a Veverky se mě snažil uklidňovat, já se ale zmohla jenom na vzteklé „Nešahej na mě.“

Za chvíli naštěstí Kozák přijel. Při zacouvávání se mu zdařilo políbit nám pro změnu přední blatník. Kdyby na něj Verky nezařval „Stop!“ došťouchl by nás do zdi komplet. A místnímu hostinskýmu bych fakt nechtěla vysvětlovat, proč má urvaný okap a omítku v řiti.

Kupodivu, pak už nebyla taková legrace, páč se to zdařilo vytáhnout.

Zbytek večera byl ovšem nadmíru směšný, páč sem se sice pouklidnila, ale asi jen na povrchu a Veverky zase nebyl ožralý jen napovrch, ale skrz na skrz, páč asi do 2vou sme měli velice nešťastnou diskuzi, ve které mi šťouchal do kamarádů, říkal, že jsou chudáci, já prý su bezcitná a o Nevětrací, že je píča. 

Šťouchal, šťouchal, čtveračil, až se mu povedlo mě tak vyšťouchat, že kromě řvaní střídaného brekem sem do něho začala aji mlátit, do hajzla, protože mě dovedl do takové psychické fáze, že su se fakt neovládala. A to nastává málokdy. Strčila bych mu pinďoura do ořezávátka, mít nějaké po ruce. Dokonce sem mu řekla, že se nesmí divit, protože: „Už tě nemiluju tak jako dřív.“

A bylo ticho. Když bezcitná, tak bezcitná. Dobytek sviňský, já na rozdíl od něho na svoje kamarády nedlabu. A na něj taky ne, i když ode dneška začnu. Pravda, nejspíš až od zítra, protože pak začal brečet do peřiny a jak tak su bezcitná, tak mě to mrzelo.Navíc sem se z fáze, kdy sem se neznala, začala pomalu dostávat do té, kdy bych se možná poznala s malou nápovědou a uvědomila sem si, že musí být ochlastaný víc, než sem si myslela, protože takováhle reakce by z něho normálně nevypadla. Navíc sem mu neměla právo tohle říkat, přes to, jak moc mě naštval a jak moc je to pravda.

Nu, pak se ještě trochu brečelo na obou stranách a pak se dohodlo, že to ještě zkusíme. Pověděla sem mu, že bych se do něj ráda znovu zamilovala, což je koneckonců taky celkem pravda.

Ráno dělal jakoby nic. Od té doby zkoumám, jestli to zaspal, zapomněl, preventivně vytěsnil, bo dělal jakoby nic schválně, a ještě se mu to honilo.

*V neděli byla u babí oslava narozenin. Spucala sem spoustu jednohňupek. Taky mi přišlo, že nás teta ani strejda moc neposlouchají, ba přímo ignorují. Nevím proč. Ale třebas se mi to zdá.

*Týden zase nic. Asi zase píšu. Ale už to finišuje, kapiš.

*O víkendu chci tradičně na ples sem, ale Veverky na ples k nim. Měla su na něj ušitou ojebávku, že půjdu na chvíli k nám a potom mě mamina převeze. Bojový plán mi pokazil tatík v podobě třetí divize, páč si zapomněl doma odposlech a mamina mu ho musela vízt. A mě svědomí nedalo honit ji sem-tam, tož su se svezla rovnou k Veverkymu. Takže zase vyhrál, opičák.

Sám toho ale celkem litoval, protože ples to byl, jako každý rok, děsivý. Cítila sem se jak manželka lovce mamutů, když chlápek přitáhl do jeskyně akorát krysu.

Takovou nudu bys totiž nenašel ani v plechovce od kondenzovanýho mlíka. Vážně na sále byla úplně kondenzovaná, protože většina mladšího osazenstva se kondenzovala vedle v šenku. Nemožná lapálie. Veverky se mnou ale výjimečně souhlasil s tím, že ples je ples a hospoda je hospoda, tož za těmi svými povedenými kumpáníčky ani jít nechtěl.

Nu, za víc písmen to nestojí, po půlnoci sme radši šli dom. Tohle totiž už ani přechlastat nešlo.

*V pondělí vstáváme o půl 4tvrté, abych stihla vlak v 5ět. Hrůza. Masakr pomocí uzeného krůtího stehna je proti tomu Večerníček pro děti. Celý den sem se nemohla vzpamatovat, páč o 8smé ráno mě dorazil náš nejlepší pedagog. Vhrnul se celý zelený do třídy, začal řvát něco o plagiátorství a nedokončení školy a dodělal to údaji o světových konfliktech.

Aji ta čísla o zdrogovaných dětských vojácích bych snad přežila, ale aby o etickém chování vykládal člověk, který jde učit se 40řicetistupňovou horečkou (sám doznal) a naprskal ten svůj zápal plic, bo co, na 40řicet zdravých lidí, to je aji na mě moc.

*V úterý sme byly s Nevětrací na horké čokoládě. Chudák má problém, páč jí chybí jeden povinný předmět a prodlužovat kvůli tomu o rok je opravdu pakárna. Radši sme si každá dala 2vě. Tedy čokolády.

*Ve středu mám nějakou šišatou držku.

*V pátek s ní jdu do doktora. Ta chytrá antivirotika mi totiž už došla. A kromě toho, že to fest bolí, bych ráda šla v sobotu na další ples a vypadajíc jako z Úsvitu mrtvých dost dobře nemůžu. Ukrajinská doktorka však byla kromě huhňání tentokrát aj vtipná a řekla mi, že když chci jít na ples, mám si tu hubu něčím přemalovat. Že když to neudělám, zahojí se mi za 7dm dní a když ne, tak za týden. No to sem viděla. O té dovolené sem měla tlamu, která nebyla k poznání skoro 14náct dní a kvůli zaschlému hnisu sem ji několik dní nemohla ani otevřít. Veverky o tom ví své, páč mi musel předhryzávat jabka a nejenom ona.   

Večer znovu odmítám jít s Čumáčkem na lyže. Už asi po 5áté. Je mi to samotné líto, ale na druhou stranu, jemu by mohlo dojít, že když Veverkymu řeknu: „Hele, jedu se sousedem na lyže, dneska spíš sám.“ Tak by se asi moc nadšeně neksiftil.

V sobotu mi to Čumáček zákeřně vrátil, a před okny se mi promenádoval s jakousi opicí. Tedy, hopsala za ním spíš jak srna, to je pravda. Jinak ale silně připomínala ty dívčiny z manga komiksů. Včetně růžových vlasů.

Večer sem si dle rad té superstudované šamanky zamalovala hubu a Veverkyho vytáhla na ples do města. Nové šaty přece nutno vyzkoušet, kapiš. Kór, když to byly milionté šaty, na které sem mu poslala odkaz a zároveň první, která schválil, a neoznačil za záclonu. Tož su si je musela objednat, i když byly drahé jak argentinské hovězí.

Každopádně bylo veselo, páč předtím Veverkouš chodil s pozvánkami, protože sem ale měla strach, aby nebylo veselo až moc, měl zakázáno přehnaně chlemtat a Strejda nakázáno ho hlídat a pít za něj. Klaplo to náramně, páč ho Veverky musil táhnout na zádech. 

Jela aji Éro a celkové vyznění plesu bylo ucházející, páč sme se skoro ani nepohádali, jenom malinko přičílili kvůli ploužení a neploužení. Jináč cajk, může to ale být tím, že su pokračovala ve vlastním trendu a pila skleničky za něho. Tutaká strategie se nám ale osvědčila už kolikrát. Pravda, pak mi z toho šiblo a začala sem psát smsky. Naštěstí jen jednu a naštěstí rozumnému člověku, totiž jednomu z napovídačů anglických testů z předvánoc. Nějak mi to tuhle totiž nedalo a pomocí webu su zjistila, že se mi to nezdálo a opravdu je kulturista. Tímto nabyl vztah opisovač-opisovaný nových perpektiv. Tedy pro mě, protože kdyby měl Hitler jen trochu vyrýsované břicho, pravděpodobně by mě na něj utáhl.

 Byl tak udělající a odepsal, cvrček, tedy Landa, ne Hitler. Což je dobře, páč jinak bych mohla psát ještě jinčím a to by Veverkyše asi ponadzvedlo, potože mj. kvůli Čumáčkovým nočním smskám začíná být trochu vlezlý. Věc navíc komplikuje, že nerada lžu.

Přítomný byl aji Cucák. Naškytnul mě, páč nepozdravil, ani když se evidentně vidělo, že mě vidí. To je dneska mládež, ne já vím, proč se, pokud na něco, orientuji na podnikavé 3řicátníky. I když to sou taky svině…  Nu, spravovat to musel Vykuk s Parisem. I když toho sem taky oslovila prvního.

*Neděli sme s Veverkym úspěšně prováleli.

*V pondělí se Landa ozval a šlo se na pivo, na které sem ho pozvala. Nakonec z toho bylo kafe a platil on. No, to je fuk. Schůze byla u morového sloupu. Hned mi přišel taký šikovný, páč kdyby se scházející scházejícímu nezamlouval, bylo by možné se za tím kusem šutru schovávat a obcházet ho tak, aby tě ta inzerovaná patnáctka, která se bez photoshopu změnila na zmutovaného baziiška s kýblem pilin na hlavě, nevyhmátla. Sám mi to potvrdil, i když se neschovával za sloupem, ale v autě. No, pro mě je podstatné, že uznal za vhodné z něj vystoupit.

Každopádně ale s ním byla psina. Navíc je kulturista ideální partner: vaří si sám, neotravuje furt doma (páč je v posilovně) dá se na něj dívat a zaručeně se holí. Tuten měl navíc docela dobrý postřeh, zčekoval mi náramek i ekzém na předloktí.

 Takový chlápci mají silnou výhodu, že když žena příjde od kadeřnice, rozhodně si všimnou, že má něco na hlavě. Pak ale mají tu silnou nevýhodu, že když žena příjde od kadeřnice, všimnou si, co to má kurva na hlavě?! Což si většina žen, která celoživotně zaslepeně touží po pozorných a všímavých partnerech nikdy neuvědomí.

*Poslední ples ve Veverkyho rodné též nebyl z nejjakostnějších. Verky držel dietu a tak mu pivo nějak nezrobilo dobře a Podšálek ho podkopnul a napsal Psině, kde se nacházejí přesto, že ho prosil, ať to nedělá. Mimochodem ta Psina mě fakt bere, co ho furt otravuje, kura. Kdykoli Verkyho vidím, volá mu za tu dobu, co ho vidím, nejmíň 2x. Statisticky z toho vychází, že mu volá, i když to zrovna nevidím a pokud to rámcově vyčíslíme, je z toho 50desát telefonátů za den. Není div, že se z toho furt nemůže vzpamatovat, chudák.

Dobré na tom candrbále bylo, že sme s Veverkym letos poprvé nic nevyhráli, což naznačuje, že se situace obrací k lepšímu; dle hesla Štěstí ve hře, neštěstí v lásce. A naopak. Naopak to skutečně měl Verky, který vyhrál půlku tomboly, což skutečnému stavu jeho lásky krutě odpovídá.