Zkoněná pizza...

*V úterý sme s Daisy byly na haloweenské party. Trochu su asi ztratila společenský glanc z minulých týdnů, však, ale nemůže být každý den posvícení.

*Ve středu i ve čtvrtek k nám Veverky dorazil a spal u mě. Páč sme byli oba poměrně unavení, tak to šlo.

*V pátek su si vyřídila s jakousi paní pokračování spoření, i když si nejsu jistá, jestli to byl rozumný krok.

Večer sme s Veverkyškem razili obkouknout taneční, páč Poslední leč i plesová sezona se blíží a já nehodlám sedět v koutě. I když je pravda, že nevím, jak u vás, ale u nás už aji ty plesy degenerují a hrají na nich Kabáty a podobné býkárny, které mi sice v nejmenším nevadí v létě na zábavě, ale v zimě na společenské události mě nesmírně rozčiluje tančit walz na „Skoč na stůl šenkýřko…“

Musí se uznat, že začínáme být s Veverkym úžasně sladění. Valčík válíme špičkově. Ostatní věci -  krom polky, kterou nelze zkonit – standardně jedeme tím způsobem, že děláme, že víme, co dělat. Zkušenost totiž praví, že hlavní je vypadat elegantně. Pak se ztratí ledacos. Třeba i to, že jsi úplně ztracený. Tutím způsobem sme spolu v pátek poprvé tančili tango. Nejdřív sme na ostatních oboukli, kam kterou nohou a ke konci už kurzisté pokukovali pro změnu po nás, jakže se to dělá. Muheh.

Zbytek víkendu inspirativně prolil, takže hlavním rysem oněch dnů byla neobyčejná buzerativnost čoklopsa, který byl ultimátně nevylítaný a nevěděl roupama, co robit. Navíc počůral lino, páč se mu nechtělo ven do deště. Sviniar.   

*V neděli nakonec Veverkyš znovu dojel spát u nás. Taky bylo v sázce spaní, páč od pondělí mám krámy. Udělal mě úplně pohádkově. Výhodou dlouholetého vztahu asi bude, že pokud nechodíš s nedomrlým dementem, tak se naučí rozpoznat co a jak. Laskomina.

*Týden šel. Zašly sme s Daisy na náměstí na svařák. Na víc su neměla náladu, přes krámy vlak nejede. Taky středeční oborovou hospodu su nechala plavat a plavala dom. Ve vlaku su měla deja vu, páč si naproti mě sedl stejný chlápek jako v pondělí a ob sedadlo seděl klučina, co ob sedadlo seděl ve středu. To sou věci. Nic moc legračního ale ani z jednoho nevypadlo, krom toho, že mi ten zachovalý dědula hrozně připomínal Aštarova fotříka a sežral celou čokoládu rychleji než můj tatík, a to už chce kumšt, dát to do minuty.

Ve čtvrtek su byla, jak se stává nechutným zvykem, na procházce se psinou. Na tej cestě je to jak na Václaváku, páč si obec zažádala o dotace, tož se úplně nesmyslně zpravuje cesta, po které nikdo nejezdí a všichni to musí obkukovat. Míjela mě jakási babča s fábkou a prý, co chodím s pejskem tak daleko. Trochu mě zmátla, páč od domu su to měla necelý kilometr. Pak baba vyjela nahoru, a pak zase jela dolu a zastavila u mě znova, jestli nevím o té cestě. Támhle, povídám, tož to tam švenkla.  K mému lehkému údivu přes rozbahněnou louku, ale páč nemám v kompetenci důchodcům vysvětlovat, že se jezdí po asfaltu a ne přes louky, najmě, když nemáte čtyřkolku, pokračovala su dál. V klidu sme došli na křižovatku a vraceli se zpátky, když su zpozorovala skrumáž u té staronové cesty. Auto stálo v louce, kolem spousta chlapů ze stavby a jeden pes. Byli sme ještě dost daleko, tož su klidně pokračovala, chlapi ale pořád rokovali a pes byl u nich jen do doby, než nás zmerčil a vzal čáru. Zavolala sem Jonese, aby se držel blíž u mě a čekala, co bude. Pak su začala trochu nervóznět, páč čím víc se ten čokl přibližoval, tím víc se zvětšoval a nakonec byl dvakrát tak velký, jak ten můj. To už su udělala pokus zařvat na ně, ale neslyšeli. No nic. Pes doběhl a začal se s tím mým v klidu očuchávat. Už su si oddechla, když v tom udělal HUPS! a začal tu moji teplou bačkoru tahat za kůži po poli. Vím, že si psi takhle robějí hierarchii, ale v tu chvíli su si nebyla moc jistá, jestli ta černá potvora náhodou nestiskne víc a fakt to nevypadalo hezky. Ještě, že se Jones nebránil. Převaloval ho tam jak omeletu po pánvi a já nevěděla, co robit, protože vlítnout mezi ně bylo vyluč, tak su jen koukala a řvala. Majitel si konečně všimnul, že mu něco chybí, tož se k nám poklusem vydal. Fakt jen poklusem, páč byl naneštěstí mírně při těle. Jak pes zmerčil, že se blíží, pustil na okamžik mého a ten se ke mně hrnul, bohůmželé  s tím druhým v závěsu. Stihla su ho ještě praštit řetězem a zeřvat chlapa, co právě doběhl, co to má za svini, když si ho naštěstí chytil.

Popravdě, když su viděla, že je Jones jen nehorázně pomuchlaný a zabahněný, ale nic mu nikde neteče,  tak sem se docela rychle uklidnila a chlápek byl v tu chvíli na vyděšenější straně barikády. Tož už su zpozorovala, že jakmile je vedle mě někdo nervźní nebo vzteklej, tak mě to v první fázi nutí být najust vyklidněná. Pořád se omlouval a nadával psovi, znova se omlouval, nabízel mi vizitku a všechno možné. Ještě jednou su prohlídla Jonese, až na to, že vypadal ještě pitoměji, než jindy, mu snad nic nebylo, tož su pověděla "v pohodě" a vydali sme se nazpátek.

 Sethi mě pak zase zrádně pozdravil z verandy, tož su ho sprdla, ať si pochytá zvěřinec, páč psů už mám dneska dost. Po návratu dom mi nedalo mu nepísnout. Vůbec to nechápu, ale vždycky, když se potkáme, tak vypadám, jako bych na Bruntálsku těžila bahno. Kupodivu odepsal a kupodivěji docela zavádějícně a sice: tobe to slusi vzdycky.  Odpověděla su, že děkuji, ale tentokrát to bude spíš tím, že mě neviděl zblízka. On na to, že tedy budu muset přijít blíž. To zrovna; sousedi by z drbů měli radost. Prý si z toho nemám nic dělat a coze se to o tobe povida? Odepsala sem, ať si vyzjistí. Prý rozhodí sítě a hlášení bude hodne podrobny. Já na to; jestli se mi nebude libit, dostanes… On prý, že si dá záležet.  Dala su mu ještě lhůtu do konce víkendu. Prý bere. No, to by mě zajímalo, jestli z toho meldungu něco bude. Typuju, že se zase neozve, na to je moc pohodlný. Idol je idol, ale myslím, že mezi jeho lidské chyby patří, že nehne ani prstem, pokud z toho hýbání nekouká nějaká protihodnota a vůbec sou hvězdy všestranně příznivé.

V pátek su se vydala za Wéčkou. Povykládala se mi ze špatného svědomí, páč minulý týden byla v Pze na houseparty u kamarádky, přehnala to s mochitem a trochu se s někým vykousla. Nadto ten někdo zřejmě nechce jen tak povětrné šukání, ale má zájem se s ní vídat. Chuďa Wéčka teď neví, co robit, protože, jak se Kykyn choval hrozně, teď najednou urobil otočku a žehlí.  To by mě docela zajímalo, jestli chlapi vážně mají jakýsi vztahuzáchovný pud, který jim diktuje, kdy se můžou chovat jako zmrdi a kdy to chce trochu něžné invence. Veverky mi tohle dělá od prvopočátku. Když je všechno cajk, kašle na mě, jakmile ale začnu mít o tom vztahu trochu pochyby, chová se mile. Přitom nevím jak teď, ale stojím si za tím, že dřív natuty nemohl poznat, co se mi honí palicí.

Comeback k večeru. Daly sme si drink, potom pivo a pak se šlo na piškotéku.

Cestou kolem jeli nějací chalani a jestli prý nechceme svést. Odmítly sme, tak když jeli okolo podruhé, změnili nabídku na to, jestli si nechceme přivydělat. Wéčku to urazilo, jestli prý vypadá jako štětka. Mě to naopak potěšilo a pobavilo, páč za ošklivou štětku by asi nikdo neplatil, ne? To bude asi ten rozdíl mezi polo-plnou a polo-prázdnou sklenicí.

Pak na piškotéce to nemělo, až málo chlastu v mé krvi, výraznější chybu. Ta FMXka mě hrozně berou. Vůbec miluju kluky, co se na něco zaměří a za tím si jdou. Byli vážně liboví. Takovou sbírku krásných boyů by celé to město nedalo nikdy dohromady, na to museli přijet odvšudat jinat. Pozorovalo se náramně. Vyměňovala sem si oči s jedním z fotografů se zajímavým ksichtem a potom na sebe nechala dívat chlápka v bílém zajímavém triku. Ten se ale vážně smál jenom na mě, škoda, že se pak někam vypařil, působil vážně příjemně.  

Mezitím nás balili nějací Pragocentristi. Jeden z nich byl hrozně podobný Aštarovi a páč po Wéčce tihle týpci neomylně jedou (podobně, jako ona po nich), okamžitě do ní začal dělat. Pak někam zmizeli, já se snažila diplomaticky zbavit jeho kámošů a přitom očičikovala s výš zmíněným Mr. Whitem. Po nějaké době se Wéčka s tím užvaněncem vrátila a dělala na mě ksichty grilovaného skopového.  Vymluvily sme se tedy na záchod a tam mi rozčileně pověděla, že povídání sice fajn, ale pak se po ní to individuum začala drápat a když řekla jasně ne, pomstil se tím, že jí pověděl, že je pěkně nudná a ještě ke všemu asi panna, když nic nechce. Tak z toho byla trochu rozcrcnutá. Na to sem se jí vysmála s tím, že je to opičák a jestli mu to mám jít povysvětlit. Nejdřív nechtěla, ale páč su si nechtěla nechat ujít příležitost si na komsi pěkně smlsnout, nakonec mi to dovolila, což mi umožnilo na něj naklusat a vysmát se mu, že asi nebude taký borec, jak si myslel, což?

*V sobotu večer mi Wéčka volala na cestě z Praglu, kam si jela s tím chlapcem z minula urovnat city. Nechci opakovat, že mám vždy pravdu ale když su jí říkala, že se to asi moc nepovede, měla su zase pravdu. Akorát si rozhodila nervy, páč Kykyna nemá v žádném případě v úmyslu podvádět a dle jejího svědomí schůzka zakončená držením za roce podvodem je.

*V neděli Wéčka dorazila svůj hvězdný víkend. V předešlém případě su jí říkala, ať to zkusí, jít ale k Aštarovi dom na hulení su jí skoro zakázala, páč říkám, to špatně dopadne. No, dopadlo.  Ta láska ještě nepřešla, on zas po rozchodu zjevně potřeboval trochu lidského tepla. K tomu ta tráva a výsledek je, že síla drog a temné místnosti způsobila, že podlehli okamžiku a vyspali se spolu. Z čehož už byla Wéčka opravdu špatná a brečela mi do telefonu. Já su zase špatná z toho, že monogamie opravdu asi neexistuje, páč když už podvedla Wéčka, což je člověk jednak sám podvedený (takže ví, jaké to je) a dvojnak odjakživa vyznávající rodinné hodnoty, tak už asi fakt nemůže vydržet nikdo. Halt 21dvacáté století. Pak mám vědět, co je správně, když všechny dobré úmysly existují snad už jen na papíře.   

PS: To su blázen, ale po mně fakt jedou jen kluci, co nosí bílá trika. Teďkon, minule taky… Přitom mě samotné bílá moc nejde, vypadám v ní jak mrtvá nevěsta. Ostatně podobně, jako v černé.  

*V pondělí sme byly na Psychopárty. Celkem to šlo, až na trochu nudy. Zkysly sme tam ale s Daisy dýl, páč sme furt čekali na Alíka s Andou, kteří se kdesi věnovali pokru a smsku „uz jdeme“ poslali 3ři hodiny před tím, než fakt dorasili. To už sme ale byly pryč pro změnu my 2vě, takže Alíkovi ani další smsky nepomohly. Za to mě nazítří pomohly k rýmě, páč Daisy podobně, jako já, neumí psát zprávy za pochodu, tož sme furt někde postávaly a tak mi mrzl krk.

Druhý den se robil revanš, přibrali sme ještě Lauru, což je podle mě i Daisy moc hezká holka, akorát poněkud ostrá. Alík to pak přeformuloval, nazval ji totiž Chodícíma kozama s divným obličejem. No, tolik k estetickým měřítkům jednotlivců.  Mimochodem ten jednotlivec mě nehorázně točil. Pořád na mě totiž zíral. Když sem mu to vyčetla, dělal to notabene naschvál. A ten kluk fakt čumí jak štěně, když spadne do remosky. Nicméně nejdřív to bylo roztomilé, pak už by ale jeden měl sklon píchnout to do elektriky a zapnout na max. Krom toho mě začal aji oťapkávat, což su mu rychle zatrhávala. I když je to ten typ, co si šáhne, když může a dlužno říct, že mu to zřejmě většinou projde. U mě má ale utrum, šimpanz. Potom si už tedy trochu začal stěžovat, proč su tak nedostupná (jak mi ex posto pověděla Daisy) a řešili sme trochu vztahy. Pak su do něj ještě rýpala, že přece nemohl všechny ty holky, se kterými něco měl, utáhnout jenom na ksicht bez mluvení.

 Protože já nevím, co všechny ty kluky popadá. Anebo ty holky už sou v dnešní době tak fest snadno sbalitelné, že stačí jen mlčet a čumět. To za mého mládí tedy nebývalo. To byli potřeba aji nějaké ty komplimenty. Pak mi to tedy vysvětlil, že asi su hezká, když na mě pořád kouká. Povídám, to nestačí a vůbec. Za další dobu marného čučení mi tedy řekl „Ty mě úplně fascinuješ,“ což už bylo lepší, páč to mi ještě nikdo nikdy neřekl.

Nejlepší z celého večera ale byla scéna, kdy šel s Laurou tancovat a já se pak náhodou tím směrem podívala. Ve vteřině, kdy zjistil, že se na ně tlemím, jí stáhl ruce z boků takovou rychlostí, že by se za to ani šaolinský mistr nemusel stydět. Ale zaplatil tágo zpátky.

Potom, co prolezl nepřítomné Šmoulince všechny věci a Daisy se mezitím vysprchovala, nastala toho semestru již podruhé ukrutně paradoxní situace, kdy chudák měl dilema, do které postele vlézt. Nijak sme mu to s Daisy neusnadňovaly, pak už se jí ale asi hodně chtělo spát, tož mu řekla, ať si k ní lehne a už neoxiduje na podlaze. Dělal, že to přeslechl, což ji asi trochu urazilo, ráno to ale vypadalo, že to snad zaspala. Vlozil tedy ke mně, ale dostal ultimátum, že jestli se otočí častěji, než 1dnou za dvě hodiny, vyhodím ho do sprchy. Přísahám, že bych to udělala, ale ten kluk má asi dobře vyvinutý pud sebezáchovy, páč se za celou noc otočil asi 2vakrát. Nekecám, fakt to vydržel. Za to já sebou otáčela, jak kdybych naháněla do kurníku slepice, páč su musela pořád hmatat pro kapesník a pak se natočit nějak, aby mi moc nekručelo v břiše.

Brzo ráno Daisy odešla do školy, tož sme se k sobě natočili víc (taky mě už děsně bolel pravý bok, jak su pořád byla od něho čumcem) ale kupodivu toho ani moc nezkoušel. Ta moje rýma asi ukázala, že krom toho, že su fascinující su taky jenom člověk. No, pak to tedy už zkoušel, ale nepochodil, i když mě hrozně bralo, že je ze mě asi mimo. Z toho jeho hlasu su pak byla zase mimo já, páč miluju, když chlapi huškají takovým tím nadrženým tónem.

Pak Daisy dorazila, dokonce dřív, ale prý proto, že ve škole nemohla vydržet, což se ani není co divit. To už su ostatně musela vstát taky, no vypadalo to jako fakt fajny pokec mileneckého trojúhelníku po 20vaceti letech. Až na to, že v tom trojúhelníku nejsou žádní reální milenci.

Odpoledne su ve škole měla nebývalou krizi. Jedna hodina se naš/naneštěstí nekonala, takže su se odkredencovala s báglem do místního nákupního centra, kde sem naneštěstí neobjevila šatnu, to su se s ním dvě hodiny vlekla jak soumar v Tibetu.

Pak su hrozně usínala ve vlaku a následně sprdla Veverkyše, když mě probudil telefonem. Jasně sme se totiž domluvili, že pokud budu chtít zabavit, prozvoním ho a on mi zavolá zpátky. Zase nic neplatilo, tož su ho zvařila na 2vě doby, chudáka. Pak sme ale dalších 20vacet kilometrů dokecali, páč když už mě probral, bylo záhodno mě aji zabavit.   

PS: Ještě k těm přezdívkám – když Alík Lauru nazval Tou, s velkýma kozama, přeptala su se, jak by asi chlapi říkali mě. Jasně, že su chtěla pochválit, on se ale zamyslel a povídá, že su Ta, co vypadá dobře i po ránu. Rozmýšlela sem se, jestli se smát, bo urazit, když to vysvětlil, prýže se mu fakt stalo, že večer nabalil nej kočku, co kdy vůbec viděl a ráno měl prekérku s tím, jak ji co nejrychleji vyhodit, páč se bál na ní jen koutkem oka kouknout. Tak to už jo…

*Ve čtvrtek su celý den chodila ve starých brejlích, páč od těch 5ět let nových mi upadla toho času už druhá noha a večer sem je navalila tatíkovi, aby je donesl kamsi opravit. Nikdy bych neřekla, že se na ně budu těšit, ale fakt skoro jo, páč v těch starých vypadám jako kretén, kdežto v tutěch jenom jako učitelka.

Večer se Veverkyš stavil, shledal, že mám už lepší náladu a byl moc rád, tož sme si pustili Aliho G. I když se mi Sachovi jouky zdají místy dost ujeté, myslím, že to, co dělá, totiž že jako jeden z mála na rovinu upozorňuje na problémy dnešní doby, dělá dobře. Primitiv si v tom najde fekální vtípky a inteligent třeba uvidí aji ty podprahové a ty nemají chybu.  

*V pátek nic moc. Vlastně spíš nic, než moc.

*V sobotu se konala pro mě dlouho očekávaná leč. Na svíčkové sem si tedy zgustla, nezklamala. Za to pro Veverkyho sem ještě musela spešl jet, páč nosil na pohřbu rakev a pak to s chlapama museli řádně zapít. Přivezla sem si ho tedy a šli sme lečovat. Skvadra klasická, atmosféra celkem šla, jenom mě pak Veverky trochu vytočil, páč se při tancování moc točil a jak su pořád ještě na vesnické spoluobčany mírně nenaladěná, nechtěla su, aby si o nás mysleli, že sme jacísi ožralové. Tancování su tedy zatrhla, což asi Veverkyše trochu zamrzelo, zvlášť, když se přeptal, jestli se za něj stydím a já decentně přikývla. Však nebudu lhát. Pak už bylo líp, nějaké panáky su ale pro sichr převzala za něj. I tak ale nad druhým talířem omáčky rozpíchal nebezpečnou diskuzi o festivalech a kamarádčoftech obecně, dlužno ale dodat, že ji Nevětrací mistrně ustála. Ještě jí musím poděkovat. 

Pokecala su dále se sestřenkou, s Čumáčkem ani moc ne, trochu se Šlehačem, který večer ozvláštnil mysliveckou latinou na téma Kudy sem ke šrámu na čele přišel, zašlo se na panáka se Sethim (Veverky mu pochválil ženu, tak pak musel chudák pochválit mě).

Nějak po jedné sme to zabalili. To byla ještě pohodička, celých 200stě metrů. Potom u nás zastavilo auto, jestli prý nechceme někam hodit. Popravdě by se to celkem bodlo, páč byla zima jak sviňa, ale Veverky se ujal slova, prý, kdo se ptá a že ho nezná a že děkujeme, ale ne. Auto tedy odplulo a já se do toho nekvalitního Veveráka pustila, páč nevím, co dělá tiskového mluvčího, když ten klučina se mnou chodil do školy, tudíž vím, o koho jde a mohl nás klidně vzít. Jenže to by mě pán musel pustit ke slovu, že. Asi sem mu to trochu omlátila i s úrokama, Veverky si to nenechal líbit a už šup, deja vu, měli sme z toho stejně italskou cestu, jako minule. I když tuta byla ještě mnohem horší, páč Veverky byl pěkně od rány. Popravdě byl fakt dost od rány. Skoro se divím, že mi jednu nevrazil, stejně tak ale vlastně nevím, proč su mu ji neflákla já. Jo, už vím, protože sme se pořád na té silnici překličkovávali a pak mi nadával zdálky.

Docela mě to ale vzalo, tak, teď můžu říct, že mám dlouholetého přítele, který mi vpálil, že su pěkná píča a zasraná kráva, která vůbec neví, co to je mít rád. Sama teda přiznávám, že su mu jednou taky vážně řekla debile, ale tuto si snad dovolovat nemusel. Navíc jestli to měla být metoda, která mě donutí se do něj znovu zamilovat, tak fakt nefunguje. Potom mi ještě naservíroval, jak si jeho rodiče myslí, že kvůli mně pořád dělá šaška a ještě něco ve smyslu, že su princezna, čímž asi naráželi na to, že si ráda ráno pospím. No, tak to mě zamrzelo ještě víc. Vím, že nějaký takový názor na mě mají, ale aby mi to omlátil o hlavu on, to nemusel. Tak proč se mnou kurňa chodí, když na mně není chlup dobrej?!

Potom byla scéna u dveří, páč su mu vysvětlila, že pěšky ožralej k nim domů nejde, takže ať si buď zavolá odvoz, bo zůstane u nás. Nikoho si nezavolal a mlel něco o tom, že nezůstane, dokud neřeknu, že ho mám ráda. Ty vole, to je asi stejný, jako bys po vzteklým tygrovi chtěl, aby zatančil hlavní part z Labutího jezera. Totiž absolutní demagogie. V tu chvíli su mu byla schopná říct akorát nenávidím tě a sbal se, hajzle. Když zjistil, že mu to neřeknu, tak fakt vypadl, co su ale nemohla dopustit, páč aji přes rudou mlhu, přes kterou sem viděla, bych nerada viděla, kdyby ho něco přejelo. Volala su mu tedy asi 5ětkrát, pokaždé to vyvěsil. Rozmýšlela su zrovna, jestli volat jeho mamce, aby si ho někde cestou vyzvedli, bo jestli mám kamsi běžet sama, když vrazil do pokoje, praštil sebou ostentativně do kouta u skříně a robil, že zhebl.

To mě uklidnilo, tož su se v klidu převlíkla a vlezla si do pelíšku. Protože, jestli mám přiznat úplnou pravdu, tak strach su o něj měla a ty výlevy mě dost zamrzely, ale že bych za celou dobu v sobě cítila lásku, tak to mi ani nepřipadá. Jen to prostě nemám sílu rozetnout a už vůbec ne ve zlým. Potom to v rohu ale začlo popotahovat, a sice možná nejsu zamilovaná, ale hyena taky ne, tož mi to nedalo: „Pojď do postele, nejsi zvíře, abys ležel na zemi.“  Přikulil se a vzlykal na rovinu: „Viď, že mě máš ráda, řekni, že mě máš ráda.“ No, na to už sem nemohla neodpovědět.

Do rána se naštěstí z té opilecké křehkosti vyspal. Za to já moc nezapomínám, tak su jednak trávila tu píču, dvojnak to jeho dožadování, které mě hrozně překvapilo. Po zralé úvaze su mu řekla:

„Jestli se semnou tak trápíš, tak se rozejdeme, tohle sem fakt nechtěla.“

„Když já si myslím, že v každým vztahu je nějaký trápení, třeba bych byl nešťastnej s nějakou jinou.“

„Ale nemusí být takový,“ povídám. „Ty bys mohl být šťastnej, zasloužíš si nějakou holku, která se z tebe podělá…“

„Mám tebe.“

 „Ale já tě nemiluju.“ Chvilku bylo ticho a já se v duchu mlátila cepem do držky, jak sem mu mohla říct něco tak nehorázného. Pak se zeptal:

 „Miluješ někoho jinýho?“

 „Ne.“

„A máš mě teď ráda?“

„Ráda tě mám,“ povídám popravdě.

 „Tak dokud mě budeš mít aspoň trochu ráda, budu o tebe bojovat.“

To bylo krásný, co mi řekl. Na druhou stranu ale nemůžu zapomenout na ty nadávky, které vyslovil pár hodin předtím. Ach jo, fakt už to není, co bývalo.

PS: Tak na Sethiho pěkně kašlu. Když je pod papučí spokojen, nehodlám to bourat. Nejsu ledaskdo. Na flirt sou koneckonců hlavně neženatí.

PSS: Zdál se mi erotický sen. Jeden ze dvou, co se mi obvykle za rok zdávají. Jak ale tak mám zblblý mozek, neuhodneš, s kým sem to v něm spala. Nikdo to neuhodl (kromě Veverkyho, kterému su to nedávala hádat, páč to už by se asi fakt zhroutil). Ty vole, rozdávala sem si to totiž s Babišem… Asi mě prostě vzrušuje moc.

*V pondělí su z té soboty chytla nějaký posttraumatický syndrom a měla depku. Nakonec mi nedalo Veverkymu nezavolat, že su fakt mimo a nemůžu překousnout to, co mi řekl. Ukázalo se, že si to nepamatuje (nebo to jen dělal, nevím). Když su mu to objasnila, tak prohlašoval, jak ho to mrzí a že by to chtěl vrátit zpátky. Ale neomluvil se…

V týdnu se mi podělal komp. Lepší chvíli asi nemohl vybrat, páč su potřebovala napsat projekt diplomky a seminárku. Páč je to záludný sviniar, vyžadoval vyměnit celý harddisk, tož su ho neměla ani přes víkend, což už byl problém. Sice máme v rodině počítadel spoustu, ale na té staré kraksně to nejsu schopná namastit, páč  než se tam otevře soubor, svlíknu se za tu dobu z kůže a než se uloží, stihnu si ji zase navlíct. Mamina svůj potřebovala a co se týče toho mýty opředeného tatíkova, který ještě ani nevytáhl, tak se ukázalo, že Moss jaksi opomněl instalovat wordy. Což byl problém i toho Veverkyšova stroje, majitel byl ale naštěstí chlapsky aktivní a zavolal Verkymu, který tam ty werky namontoval.

*V pátek sme měly jít s holkama na pizzu. Nešlo se, páč u Očka doma byla zabijačka a Nej si chtěla šplhnout u jeho rodičů, což tam zůstávala držet střevo.

V sobotu su se trhla do hospody. Páč su po leči přibrala kilo, nemínila su pít, nic jiného, než čaj, klukům to přišlo trochu divné, ale naštěstí to nechali skoro bez komentářů. Jen Lady se zeptal, jestli nejsu nemocná. Ani pánové ale nedávali promilové rekordy, tož se tak pokecávalo. O tom, jak na na leči Čumáčkův brácha komusi na hajzlíku vyhrožoval podříznutím, o cenách červené nafty a občas to jako vždy díky Šlehačovi sklouzlo k sexu. Dubek mu přizvukoval, ale já na chytračiny neměla moc náladu. Velmi se mi ale v té souvislosti líbil Ojtík. Kluci se zrovna rozohňovali nad nutností časté frekvence, když se na něj Šlehač potutelně otočil a povídá: „A co ty Ojtíku?“ A náš nedávný panic se s bohorovným klidem otočil a povídá: „Sem bez toho vydržel 22 let, tak teď se nezbláznim.“ Správně, chlapče, a Šlehač utřel.

Taky se probírala Činčila, docela su zírala, jak se do ní chlapci opírali s tím, že je divná. Přitom (a asi proto) ji nevidí, jak je rok dlouhý. Až na Šlehače tedy, ten má pivku, že pokaždé, když se potkají, tak nejen, že ho nepozdraví, ale dokonce se otočí zády. I když, jak tak nad tím přemýšlím, vlastně proč ne…

*Zbytek víkendu nic. Akorát RA mi volal. Zněl dost ztraceně. On tedy nikdá nebyl kdovíjaký optimista, ale to, že se mu stal úraz (dělal na motóru otočku kolem jedné nohy a ta mu zůstala nejen na místě, ale aji dokonce pod tou motorkou), a navíc se rozešli se Styflerovou mámou mu k nadšení do života moc nepřidalo. Co já s tím ale mám robit, netuším. Normálně bych ho přijela navštívit, bo tak něco, ale mám teď furt v hlavě tu radu od debila Veverkyho, že když je ten člověk do mě zamilovaný, bylo by to trápení navíc. Tak, teď, babo, raď.

*Ve škole su zůstala do pátku. Ve čtvrtek su totiž měla v plánu seminárku, abych nemusela to hafo knih tahat dom. Napsala su asi půlku, protože den předtím sme s Daisy šly na párty a vrátily se nějak po čtvrté, což mi trochu snížilo produktivitu. Stálo to ale za to. Docela hezký podnik a všichni tam přišli s úmyslem si někoho narazit, tož su si užívala pohledů. Smáli sme se na sebe s jakýmsi okšandovaným, když sme na sebe ale narazili v chodbě, byl už na můj vkus moc pod obraz. Navíc mě vzal blbým způsobem za ruku.

 Nemám to ráda, zkušenost praví, že když mi někdo podá něco jako leklou tresku, dělá i všechno ostatní ve stylu leklé tresky. A že bych chtěla, aby se mně kdekoli dotýkala jakákoli obdoba leklé tresky, je kompletně vyluč. Uznávám, že většině holek to asi nevadí, ale já na žádné přejemnělé šmatlíky-patlíky nikdy nebyla. Pak se na mě díval jakýsi vysoký a parta nějakých zastydlých vojáků. Securiťák a chlapec v modré košili, kteří se páčili pro změnu mě, mi naštěstí nevěnovali pozornost.  Na jednu stranu může být člověk v dnešní době fakt rád, že je celkem spokojeně zadaný. Ono někoho sehnat je opičárna. Ne, že by mi dělalo problém do někoho zblbnout (ne, zamilovat se, ale zblbnout), ale to trvá většinou jen do doby, než toho chlapa dostanu tam, kam chci, což bývaly nějaké intimnosti a teď už spíš jen to, abych viděla, že o mě někdo stojí. Když je tam, kde chci, trvá to pak zhruba týden, než přijdu na něco, co mi na něm vadí a zblbnutí je bezpečně fuč. Horší je, když ho do té fáze nedostanu, to su zblblá furt pryč…

S Daisy sme sice měly v úmyslu jít dom okolo jedné, ale jako vždy to pokazil Alík, páč sme na něj jako vždy čekaly a jako vždy dorazil o 2vě hodiny později a tentokrát i perfekt sťatý. Mně to přišlo spíš vtipné, ale Daisy byla nervózní, páč jednak jí Azor sdělil, že je do ní Alík zamilovaný (což bych taky skoro typla) a dvojnak o něj měla z kamarádského hlediska strach. Skoro su ho ignorovala, páč mě jednak beztak chce jen fiknout, a ve skutečnosti stojí o ni, pokud teda vůbec o něco stojí a dvojnak, no, to vlastně stačí, ne?

Ve chvílích, kdy si to vyříkávali sem seděla u těch obrýlených teploušků z minula, které děsně rozsekalo, když su je nazvala teploušky. To bys je ale musel vidět, latentní osoby. Pořád sou spolu, pořád si spolu huškají, naklánějí se k sobě, dávají si navzájem nohy na židle a nosí stejné šály. Téměř jistě aspoň ten jeden asi přihřátý není, ale když sou pohromadě, vypadají teplejší, než náš pes. Pusu si ale přede mnou nechtěli dát, sviňaři a přitom já bych zase jednou ráda viděla chlapi na živo spolu. Chvíli sme to probírali, pak su se už trochu unaveně a naštvaně přesadila k Daisy s Alíkem, který se po ní dojemně plazil, a k nějakým jeho kejmošům. S tím krapet hezčím sem se ze zoufalství dala do řeči, což su neměla dělat, páč su se zase kardinálně ztrapnila, protože se ukázalo, že spolu už 2va měsíce chodíme do třídy a já o tom vůbec nevím. To je tak, když  babička má fenomenální paměť na ksichty a já se vyvedu po dědoj.

Pozval mě na něco, chtěla sem vodu, dostala pivo, za což dostal vylágoš. Pak su si vzpomněla, že by to mohl být ten, co chodí jako závěs s tím vlasatým, co má na tapetě v kompu psa, kterého sem chtěla, tož su to s ním chtěla probrat, ale nějak su se k tomu ještě nedostala. Spolu s Wendy sme pak konečně donutily Daisy, aby se zvedla a vymotal se aji Alík. Nejdřív měl zase spát u nás, ale naštěstí pak někam zmizel s mým starým/novým spolužákem.

*Víkend byl. V pátek sme měly s holkama jít znova na pizzu, ale Nej nakonec neměla auto, tak to neklaplo. O pizzu su ale nepřišla, páč sme na ni šli s Veverkyškem.

 V sobotu se u nás konala veleaction rozsvěcení stromku. Trochu to kazil déšť a taky to, že su celý den hrozně, ale hrozně kejchala. Nevím z čeho, když su vyluxovala ten jediný koberec, co nám dole zbyl a následně aji všechny pavouky v kuchyni, což je smutné, páč aby pavouky likvidoval jediný člověk z rodiny, který se jich de facto bojí, je nehorázná diskriminace.

Jinak rozsvěcení celkem šlo, k čemuž asi přispěl svařák za pětku, ale jináč bych akci za vzorně organizovanou neoznačila. Bylo to poprvé, pravda. Sethi se totiž potřeboval zbavit smrku u stodoly… Mimochodem tomu to tak nehorázně seklo, že to se mnou málem seklo. Zimní bunda mu totiž zakrývala panděrko. Zatracený vometák, ženatý ještě ke všemu, no, tady mám to svoje zblbnutí par excelence.

*V neděli sme pekly cukroví. Mám to moc ráda, je totiž příležitost, kdy se všechny sejdeme a popovídáme.

*V pondělí su byla absolutně asociálně naladěná. Přispěla k tomu strašlivá rýma, kterou asi zvěstovalo to kejchání a krámy. Pokračovalo to až do středy. Seděla su v učebně a bublala. Ve středu su tedy mávla na toho pajtaše z minulého týdne. Skoro mně taky nepoznal, pak sme si ale popovídali. Po záživné pornohodině su ale vyzmizla na vlak.

*Ve čtvrtek mi ještě furt není slavně. Vycapily sme se ale s Nej na prochajdu. A večer su slepovala linecký. Sou krásný.

*V pátek je to lepší. Dopisovala su seminárku a odpoledne přišla Lena. Večer sme měly s Nej a Nevětrací KONEČNĚ na pizzu, ale Nevětrací Nej odpoledne napsala, že v tomhle počasí nikam nejde. Z toho by člověk už fakt zhubnul. Takhle čůrácky se nedomlouvají ani v Bohnicích. Věřím, že tam se dohody plní víc.

 

Začátek semestru...

*V neděli mě Veverky hodil na kolej. Hned ve frontě u vrat se stihl střetnout s jakýmsi „frajírkem“, kterého teoreticky můžu denně potkávat, což mu asi přidalo na trudomyslnosti. Mimochodem; vždycky sem chtěla použít termín trudomyslnost.

Co se spolubydel týče, tak nejdřív su poznala sympatish slečnu z vedlejší cimry. Jak byla v Taizé, musí to být dobrý člověk. O chvíli později dorazila přímá spolubydlící. Docela se mi líbí. A to su měla strach, páč nomen omen a ona se jmenuje stejně jako Propiska. V tuté části republiky ale asi panují jinčí poměry. Druhá holčina je taky fajn, na první pohled typický maminkovský typ, což se na druhý vůbec neslučuje s tím, že dle vlastních slov děcka mít nikdy nechce. Co se sounáležitosti týče, tak sme se navíc shodly, že další dvě přes pokoj sou poněkud zvláštní. Super jakostní je nick, kterým se nám jedna z nich představila. Nebudu ho zveřejňovat, ještě by se tu mohla poznat, ale pojmenovat se podle značky bot je kuriózní. Na tom se asi dohodneme.

Dojem z koleje trochu pokazila třída, zvlášť součást, která se jmenuje Hajtra. Ještě spolu s Brklou tvoří součást bývalé třídy, která si vybrala stejný obor. Brkla je řádný, i když trochu nepoužitelný člověk, ale Hajtra mě sere už od prvopočátečního harmonizáku v prváku. Doteď si totiž pamatuju, jak přezíravě se na mě koukla ve chvíli, kdy su se chtěla přidat do diskuze, kterou vedly v rámci své (tehdy budoucí) party. Nu a páč já zásadně nedolízám, nechala su to další dva roky být.

Ještě v pondělí to vypadalo přiměřeně.  Zašly sme dokonce spolu s Brklou a Girl, což je další holčina z naší ex-školy, na kafe.  Ani jedna sme ji doteď neznaly, ale zdá se, že si ji Hajtra okamžitě uzurpovala pro sebe, což je celkem škoda, protože se jedná o dívčinu docela sympatickou.

Ve středu už mě ale Hajtra celkem slušně znechutila, páč na chodbě sme si sice povídaly všechny 3ři, když se ale třída otevřela, zatáhla Girl do řady, kde byla už jen 2vě místa, takže su musela za ně, což mi přijde jako celkem jasné gesto. No, počkej, já se s tebou bavit nepotřebuju, zabrumlala sem si a věnovala pozornost klučinovi za mnou, páč jak se zhaslo, nabral na přitažlivosti.

PS: V kuchyňce su zachránila nějakému boyovi nudle před vyplavením. Náramný chlapec, což potvrdilo i další setkání. Od té doby su ho nepotkala…

PSS: V úterý mě jakýsi archeolog provedl centrem. Bylo to celkem fajn, už totiž nechci udělat tu chybu, co ve dvou městech předtím, a sice, že bych je ani po letech studia neznala. Takže lepší to podchytit hned zpočátku. Ju, ještě sme se roztomile přeli o to, zde je morální tahat si dom lebky a dávat je na noční stolek. Mně to příjde neuctivé, on argumentoval, že je to lepší, než mít hlavu v bedně ve skladu. No, nevím, být tou palicí, tak su snad radši v krabici, než abych čuměla na něčí zadnici.

*Dom su přijela ve čtvrtek. Den šel, navečer ale tatík přijel v náladě velmi nenaladěného Hitlera, která mu k lítosti nás všech vydržela celý víkend, takže nezbylo nic, než položit se slzami v očích kámen na hrob.

*V pátek su byla na houbách. Zvlášť psovi se to líbilo.

*V sobotu se konala oslava výročí svatby babí a dědy. Bylo to celkem dojemné. A taky zákuskové. Ty opatřila teta. Slečna mladšího bratránka urobila dort s fotkou a naše rodinka obložené mísy.

Večer opravuju Éro článek do místního cancálku. Měla to zmaštěné jak žák na ZŠ, to su ale samozřejmě nemohla říct nahlas. Jindy píše mnohem líp. Teď to ale byla prekérka, páč su viděla těch milion stylistických chyb, ale opravit to ke světu by znamenalo překopat stranu komplet, což mi zase bylo notně blbé.  Taky mi písl Bráška, jetli nepříjdu do hospody. Nepřídu, páč Veverky se cpal taky a já pořád netuším, jak mu kultivovaně vysvětlit, že kromě „našeho“ světa bych si ráda paralelně nechala kousek „svého“, ve kterém ho nechcu. Ostatně on si taky může nechat „svůj“, problém je, že oni tak nějak jeho kamarádi fakají na baterky, mi přijde. Na druhou stranu ale Veverky nedělá nic proto, aby tomu tak nebylo.

*V pondělí su doma uklízela, páč mamina je nachcípaná.

*V úterý frčím do školy. Hajtra mě začíná poněkud vysírat. Čumí na mě pohledem člověka zřícího hmyz, jak by asi řekl Kafka. A hmyz, jak obecné povědomí praví, je něco dobrého leda tak na podrážku bačkory. A abych řekla pravdu, nejsu si jistá, jestli chci být nalepená na její haxně. A kura, já mám na to svědky, včetně všech čtenářů tutoho tady, že aby mě někdo vytočil, musí být už fakt podivnej.

Večer mě Daisy vytáhla na konzert. Jedna kapela klasika, u další bych umrzla a usnula, kdyby se na mě nenalepil nějaký ocas a nezaměstnalo mě vysvětlovat mu, že zahřívat záda mi může, ale šahat kamkoli je vyluč. Nakonec su ho vypakovala komplet, z čehož měly srandu Sněhurka, Lara a Anda, což sou Daisyny kamarádky. Tu ostatně též zateploval nějaký přivandrovalec.

Čekali sme tak poskrumážovaní na jednu punkovější. Pokud se ale dá říct čekání, protože jednoslovný výraz pro "stát na jedné noze a ještě ne na své“ zřejmě v češtině neexistuje, což je věčná škoda, protože pro podobnou tlačenici by se bodl. Fakt, mačkačku na takové úrovni su ještě nezažila a to už su se, myslím, na pár desítkách konzertů lisovala. Brala sem to ale celkem s klidem, však se pouvolní, až začnou hrát a bude se skákat. Jo, to su nalítla jak diabetik na tiramisu. Ty kurvy by mě normálně ušlapaly. Měla su se vzpamatovat a z toho kotle vypadnout při první mele, kdy ten zpěvák předchozí kapely, co vypadá jak hladová kobylka chtěl hupsnout mezi lidi a všechny pipiny se natlačily, aby ho mohly pochovat.

S „partou“ sme se snažili držet u sebe, moc to ale nešlo, páč stačily 2vě vteřiny, aby člověk byl o 5ět metrů dál. Což je husté v situaci, kdy jeden metr čtvereční obývá 9vět osob. V tom mě překvapil Daisyn oblemcávač, páč sice nevím, jestli kvůli tomu, že su vypadala tak dokonale ztraceně, bo skrz to, že mu Daisy nařídila mě jako novicku hlídat, ale nejmíň dvakrát se natáhl a odlovil mě zpátky. Celkem sme ale (krom Andy) drama vydržely jen dvě písničky a telepaticky padla volba na zmizení.  To byl ale též problém, páč obvyklé a pochopitelné je, že tě lidi nechtějí pustit před sebe, ale že sou tak nabauncovaní, že tě nepustí ani za sebe je už celkem originál. Ještě, že Daisy má dost ostré lokty.

Zbytek večera se protacoval vzadu, další masakr nastal až při pokusu dostat se ven z areálu. Chtělo se mi zařvat „Bacha varan!“, abych se konečně dozvěděla, jestli to fakt funguje, ale odreagoval mě od toho klučina, který měl trochu tendenci mi nablít za krk, pak se ale nějako vzpamatoval a jak nás dav natlačoval na sebe, cestou sme si povídali. Pak mě pozval na pivo a šel kousek s námi. Asi bych s ním na jedno zašla, ale potřebovala su to domluvit s holkama, kterým su nechtěla bezprizorně utéct, když ony neutekly mně. Nu, chlapec pak prohlásil, že jde čůrat a už se nevrátil. Asi potkal nějakou ochotnější, bo mu ho v křoví ukousl žralok, těžko říct. Výhodou toho, že su zadaná je, že mi to je úplně fuk.

*Dom su dorazila ve středu.

*Ve čtvrtek prochajda s Nej. Novinky nulové.

*V pátek su kula pikle, jak se u Veverkyšových vyhnout přebírání brambor. Mamina se na ně naopak třásla, a následně byla spravedlivě rozhořčena, když byla odvolána kvůli přebytkům lidí. Mě to tedy naopak potěšilo, páč když je přebytek, tak rozhodně nebude vypadat blbě, když se ani nenabídnu.

Navíc po ránu volal Dubek, jestli mi zase na zítřejší vepřové hody mají nechat kousek jater. To se vrr.¨

*V sobotu su tedy dopadla dobře a šla radši s čoklem na procházku. Mám radost, páč od chvíle, kdy omylem proskočil elektrickým ohradníkem a nehorázně se zasekl při skoku zpátky nápadně poslouchá; neutíká k Neumětelům,  ba naopak se otáčí, jestli nejsu moc daleko a případně čeká. Tak to má vypadat, no ne? Zase se ale pro změnu začal zastavovat na vodítku a očůrávat rohy, to ale nehodlám tolerovat. Chodím kura ven já s ním, bo on se mnou? Zvířatomilové podělejte se, ale odkdy pán poslouchá psa? I když, jak to tak člověk pozoruje, vypadá to, že se jedná o standardní stav.

Večer sme s Veverkym vyrazili hodovat. Však takhle před krámama je konzumace železa skoro povinnost. Lidí bylo skromněji, než loni, ale stejnak nešlo o špatnou akci. S játry byl ale trochu problém, páč místní hasičský velitel vjel s avií do meze a jeho tatík, co dělal ten večer kuchaře, s ním skrzeváto nemluvil a když spolu nemluvíte, těžko domlouvat játra. Dubek ale intervenoval, tak su je nakonec dostala. Zlatý chlapec. Naprala su se, jak před Soudným dnem. I když su to místo v jídelně baštila na chodbě v rohu, aby ostatní strávníci neřekli. Osobně bych typla, že i když mě Nevětrací kryla, bylo to ještě mnohem nápadnější, ale čí játra jíš, toho píseň zpívej.  

Veverky se mezitím skvěle aklimatizoval a chodil s Bráškou a Šlehačem k Dubkovi na panáky. Konkrétně ti dva mě naštvali, páč já su přece jejich letitá kamarádka, se kterou mají pít. Ale kdepak, přes chlapské konkláve vlak nejede.

Ju, dobrým důsledkem těch panďuláků bylo, že se mnou Veverky byl ochotný tancovat a rozjížděli sme to fakt fajne. Tedy, jak už su říkala, celý večer by byl prima, kdybychom se na zpáteční cestě nezhádali jak konfese. Vyvinuli sme zase polemiku o deníku a Veverky mi pořád podsouval, jak nechci pochopit, že má strach z nevěry a že mu nechci říct, že ho chápu, ale furt ho jen ujišťuju, že nic nehrozí. Myslím, že kura přestanu i s tím, páč jasně, že hrozí, jestli mě bude takhle buzerovat. Ostatně je pravda, že dokud neotravoval, nepodváděla sem, i když si v podstatě furt stojím za tím, že pusa není nevěra, ale teď je asi už pozdě to rozmazávat.

Řvali sme na sebe přes celou vesnici a pak su mu utekla kolem Nejina domu, což ho nasralo ještě víc (no, byla to podpásovka), následně su mu odmítla dát klíče od auta. Přestože mě rozčílil, nechtěla su, aby řídil nažmolenej. Pak sme debatili dole v předsíni. Nakonec byl spokojený, páč su mu řekla: chápu, že se bojíš, že tě podvedu (nechápu, proč by někdo něco takového měl chtít slyšet, ale nešť) a on přísahal, že pokud se ještě jednou zmíní o tutom nešťastném deníku, bude na fleku rozchod.  

PS: Aspoň, že mi Dubek dovalil další National Geographic, i když su mu ty minulé vrátila v pochybném stavu i počtu. Ono se to blbě shromažďuje, když každý člen rodiny zabaví cosik jiného.

*V pondělí večer su vpadla na kolej jak jaro na Šumavu. Sviňák vlak měl 20vacetiminutové zpoždění, díky kterému sem se nestihla na historickou párty vyšperkovat tak, jak bych chtěla, i když Daisy nakonec konstatovala, že se mnou nebude nikam chodit, páč se připravuju 5ět minut,  zatímco ona 2vě hodiny a výsledek je srovnatelný. Moc se mi na té slečně líbí, že umí pochválit. Z holčin, co znám, to jakžtakž umí jen Wéčka a Sára, naopak co se týká Nej s Nevětrací, aplikuju komplimenty spíš já na ně.

Kambekneme to ale k večeru. V tom pajzlíku bylo málo lidí a moc zima, navíc Daisy obíhala kamarády, což se ovšem dalo čekat, navíc to nebylo o tom, že by mě někde nechala trčet, ale s pár lidmi mě poseznamovala. Většinou o mě ale nestáli víc, než já o ně. Držela se mě víc akorát Lara, to ale bylo spíš tím, že se dle vlastních slov na Azora s Daisy nemohla dívat, tož mě radši vytahovala tancovat.  Taky pěkná opice, řekla bych, na té katedře mají ale vztahy zamotané jak Gordický uzel.  Momentálně mě ale strašně baví ho pomalu rozmotávat.

Vezměme si třeba Alíka. To je, krom Azora, druhý „přítel“ Daisy. Na tom klukovi něco je, i když na něm objektivně řečeno vůbec nic není. To NĚCO je taká ta špatně uchopitelná křehkost, která všechny potenciální matky (což sou všechny ženy) svádí k tomu, aby se pokusily chránit před vším zlem světa. Což se jim tak úplně nemůže podařit, páč, co su od Daisy slyšela, tak ten klučina nastoupil kariéru děvkaře (teď už s třípětkovým kontem). Jako většina pánů samozřejmě následkem toho, jak s ním nějaká pička zamávala. Nezbývá než doufat, že z toho zatím nic nechytil a snad ani nechytne.

Pro Daisy si potom došel tancovat jakýsi boy, který mě zaujal tím, že zblízka vypadal mnohem líp, než z dálky a takých lidí je fakt docela malinkatě. Chvilku sem pozorovala, jak se sbližují, pak se jala courat po klubu. Pak su čučela ještě na Alíka, ale byl toho večera zabraný do řeči s 5átou dívčinou. Potom su šla tancovat s dalším Daisiným známým upírem. Fakt byl za upíra a pokecali sme o filmech od Marvelu.  

Následně su už měla silnou chuť jít dom, Daisy ale měla obdobně velkou ulovit toho klučinu se zvláštní optikou. Což su ale chápala a neměla srdce jí v tom bránit, když se Azor choval tak, jak se choval. Nudila su se tedy dál, až mi do toho vlezl Alík. Ani nevím jak, ale pamatuju si, že začal tím, že mi povídal, že mám zvláštní oči, což je vždycky dobrý začátek, tak sme v řečech pokračovali. Pozorovali sme přitom, jak se k sobě přibližuje Daisy s chlapcem přibližují. To nás, myslím bavilo oba. Zvlášť proto, že ten klučík se na nás ze mě neznámého důvodu pořád ohlížel, přestože se měl podle všeho věnovat Daisy. Což mi poskytlo důvod si trochu zarýpat ohledně vztahů. Alík trval na tom, že sou s Daisy teď vážně kamarádi a je to skvělá holka. Taky popřel, že by ho za mnou Daisy poslala robit charitu; prý je se mnou dobrovolně. 

Potom mi to nedalo a podezřívavě sem k němu začuchala. „Smrdíš jak jehličí,“ povídám. Byl z toho trochu paf, páč samozřejmě nemohl mít tušení, jak háklivá na voňavky v posledním půlroce su (Kdybych od té doby neměla několikrát krámy, jednomu by připadlo, že su těhotná. Pokud a až jestli jednou fakt budu a ta citlivost je ještě znásobí, mohla bych robit čoklopsa u policie. Nebo, jak podotkl Veverky – hledat lanýže jako prasata…). Ještě, že sem nedodala, že jehličí by mě zase tak nevadilo, ale jehličí na kterém zhebnul králík už je trochu horší a přesně tak se to z něj táhlo. 

„Čím se voníš?“

„Řeknu ti to, když mi dáš pusu.“

„Ju,“ povídám.

„Old Spice.“

„Tak teď mi to je úplně jasný,“ řekla su a dala mu pusu na čelo. 

Však Starý koření je známá firma, akorát už od dob Vyvoleného uplynulo hrozně moc času, tak su ten pach nemohla hned z fleku zařadit.

Za nějakou dobu se Daisy přecejenom odlepila, tož sme mohly zamířit dom. Alík se automaticky přidal a doprovázal nás ještě jakýsi Slovák. Na rozdíl od něj byl ale Alík přesvědčený, že bude spát u nás, cestou mě několikrát vzal za ruku a měl neprůstřelný argument, že když Daisy spala minulý týden u něj, on by teď měl revanšovat. Dělaly sme si z toho víceméně srandu, protože Šmoulinka s Botama by asi byly nadšené. Přesto nakonec vážně šel. Byla su z toho mírně pobavená a mírně nervní, páč nebylo moc jasné, jakou postel si vybere a já su s ním nic mít nechtěla (jednak existuje někdo jako Veverky, dvojnak přestože o sobě s Daisy říkají „sme kamarádi“, nebyla su si jistá, jestli to tak fakt je a riskovat, že naštvu skvělou spolubydlu kvůli nějakému pofidernímu opičákovi, který mi je celkem ukraden se mi fakt nechtělo). Ona je to ale vážně fajn holka, a místo toho, aby byla dotčená, tak sme z něj ještě v koupelce měly legraci. Nakonec to skutečně bylo tak, jak si Daisy myslela a přesto, že su ho posílala za ní, zůstal Alík na mé posteli. 

Trochu mi to zalichotilo a trochu mi to bylo jedno, protože fakt, že nic nebude byl nasnadě, protože když se rozhodnu, že se mi kdosi z nějakého důvodu nepáčí, bo jen prostě mám tyranskou náladu, tak nic nebude, i kdyby se dotyčný – lidově řečeno – posral. Což tuten sice neudělal, ale několikrát su mu stáhla chňáru ze svého boku, za což mě, taky víckrát, praštil loktem. Suma sumárum sem se fakt krutě nevyspala, páč ten kretén sebou mlel jak želva při povodni. Za což su ho ráno – dle Daisy nehorázně – zjebala. Že to bylo nehorázně si nemyslím, i když je pravda, že su už od víc lidí slyšela, že su na chlapy obecně dost drsná. Což mě tedy nikdy nenapadlo, ale může to vysvětlovat, proč su vždycky měla spoustu prvních a málo druhých rande, o třetích nemluvě.

*V úterý sme byly s Daisy a Šmoulinkou obkouknout obchoďák, páč holčiny měly knížky na nějaké slevči. -Od tama su zamířila na secvak s Girl, a pokračovaly sme dále na promítání filmu. Děsně mě těší, že sme si mohly poprvé promluvit bez Hajtry. Ostatně po skvělém svařáku, okružní cestě městem a méně skvělém pivu sme se dokonce shodly, že je poněkud pomlouvačná, arogantní , náladová a fixovaná na přítele. To poslední nám tedy nevadí, ale tak... aby byla diagnóza komplet.

*Ve středu sme s Daisy šly na pro změnu na Jižanskou párty. Líbilo se mi tam solidně. Ne kvůli Italům, ale kvůli atmosféře, kterou ten národ umí vytvořit. Nejdřív byla nuda, ale páč v tutom městě se nechodí ven před půlnocí, zlepšilo se to hned po ní. Navíc je Daisy skvělá tanečnice. Kdysi dělala orientální tance a elegantní pohyby jí zůstaly. Málokdy si vedle někoho připadám jako lokomoční tupoun, ale na druhou stranu, když ty sklony k sebekritice potlačím, tancuje se nám spolu asi docela ucházejícně.

Celou dobu bylo na co (koho) se dívat, jako obvykle tedy byli všichni, se kterými bych stála o flirt, zadaní, bo jinak nepoužitelní, a blížili se jenom plebejci, ale to je jakýsi Murphy. Radost su měla, když se ke mně přitočil krásný vysoký typický frajírek, naneštěstí nevkusně ožralý. Dále nás obě oblažovali fotografové, to bylo ale kvůli Daisy, páč, jak povídám, tancuje opravdu efektně. Také probíhala komunikace mezi ní a Andou, která namísto aby 5ět minut počkala, než ještě spolu s Wendy a Janikou dorazíme, šla záhadným způsobem s Alíkem na pizzu. Nakonec tedy dorazili, z čehož su měla skoro radost, páč byť od předvčerejška zjebaný, fixíroval mě ten kluk pořád. Nemůžu ale tušit, jestli chce něco víc, bo ho prostě láká, že su mu nedala, na což asi není zvyklý, páč ta kombinace hodného chlapečka s playboyem je jakostní. Přesto ten typ ale není můj typ, a jentak na úsměv mě bylo těžké utáhnout i dřív, natož teďkon, když su zadaná a rozhodnutá si nezadat. Seděla su tedy vedle něj na baru, spíš než čím jiným to ale bylo tím, že holky neutasitelně pařily dál, zatímco on se umístil pod větrák, což mi už vzhledem k mému věku přišlo jako lepší varienta.

Za čas ale dorazily i ony, a když Daisy prohlásila, že bere směr dom, neváhala sem. Zlobidlo ve mně mi ale nedalo se na Alíka neotočit a nepřeptat se, jestli nejde s námi. Když už vypadalo, že sleze ze židle, dodala su, že spát ale bude u Daisy, načež prohlásil cosik o tom, že su potvora. Lípla su mu jako odpověď kamarádskou a spěchala za holkama. Heh.

Na schodech nás ještě pobuzeroval fotograf. Zatahal mě za triko, řka, že foto už je na webu. Což je tak poslední informace na světě, která by mě zajímala, protože bych dala skoro cokoli za doby, kdy se člověk mohl kdekoli pohnout, aniž by se musel bát, že ho u toho kdejaký obšourník zvěční. Upozornila su ho tedy, že jestli na tom webu někde budu, využiju technologií ve svůj prospěch; totiž seženu si na něj číslo, GPSkou si ho najdu a omlátím mu čumec stativem. Debilně se na to šklebil, tak su mu ho omydlila pro sichr rovnou.

Zpáteční cestou sme se ještě spolu s Wendy od Daisy dozvěděli story jejího vztahu s Alíkem. Loni spolu 3ři měsíce chodili, ale nespali (Daisy nemůže brát antimiminovské pilule, tak je opatrná). Potom se jednoho večera pohádali, načež uražený Alík seděl kdesi, kde si ho vyhmátla  Anda s flaškou. Druhý den pak zdrceně za Daisy přišla, že se jí vyspala s klukem… Ti se na to samozřejmě rozešli, pak se nějaký čas nemohli ani cítit, teď se ale, jak už bylo řečeno, kamarádí. Trochu nás s Wendy udivil hlavně fakt, že se Daisy byla schopná i po tutomhle s Andou přátelit. Ta na to jen řekla starou historickou pravdu: Přátele je třeba držet si blízko, a nepřátele ještě blíž. Je to bezpochybné, upřímně ale doufám, že se budeme navzájem držet „pouze“ blízko, páč se mi ta holčina fakt líbí čímdáltím víc. Su moc ráda, že su klikla zrovna na dotyčný pokoj. Snad budu ráda i nadále.

*Ve čtvrtek su se byla projít. Jako obvykle přes pole a nazpátek, když su byla adekvátně zasviněná, kolem Sethiho domu. Výjimečně byl doma a zavolal na mě ode dveří. Povídali sme si o srazu ze zájezdu, co měl být nazítří. Prý má moc práce a nevidí to dobře. „Tak jindy a jinde,“ povídám. „Jindy a jinde,“ odpověděl on. Jo, vypadá líp, než v létě, už není tak ztrhaný. Ale co z toho mám, že. Teda, ne, že bych z toho chtěla něco mít, ale kura, no už mlčím. Do řiti práce, ten chlap se mi ale líbí už od okamžiku, kdy su si uvědomila, že je nějaký rozdíl mezi muži a ženami. S tak starou "láskou" by snad ani nevěra nebyla nevěra. Je teda ale pravda, že v palici mi to šrotuje mnohem hustěji a můj nejnovější erotický sen se týká trojky s ním a jeho synem... No, tak, teď už fakt mlčím. 

Sluší se ale ještě poznamenat, že ten všivák mi říká tou variantou mého jména, která mě nejvíc bere. To je ostatně neodhadnutelné, páč možností je víc a záleží čistě na každém, jakou si vybere, pokud ho na to rovnou neupozorním, což se ale stane málokdy, páč mě zajímá, jak se s tím lidé poperou. No a kdo se trefí správně má mnoho bodů k dobru...

*V pátek sme s Nej a Nevětrací jely do ex-školního města na nákupy. Koupila su dědovi housky.

Večer byl ten sraz. Docela su se tam těšila, páč většina těch lidí je vážně skvělá. Pěkně sme si navzájem potřásli chňárami a s některými společenštějšími typy padla aji taká ta jižanská rituální výměna polibků na tvář. Co mě překvapilo bylo, že nakonec dorazil aji Sethi s druhým řidičem. A co mě překvapilo ještě víc, tak to, jak samozřejmě se se mnou taky tutak pozdravil. Otočila su to ve srandu. Ostatně celý zbytek večera si mě nijak zvlášť nevšímal. Až při odchodu se na mě podíval očima. Kura, ten to umí na to, jak dlouho je ženatý… Parchante, jak jen se k tobě dostat.

*V sobotu mi Bráška napísl o hospodě. Zrovna su dorazila k Veverkymu a vracet se už by stálo dost nafty.

*V neděli sme s Veverkyšem byli na horách. Bylo hnusně jak prasa. Ani ten pramen su pořádně neviděla. Ale šlo o princip – Veverky slíbil výlet a taky slib splnil.

*Další týden se mi nějak zamotal. Možná su to taky trochu přehodila, protože ty zápisky z vlaku po sobě z valné části nemůžu přečíst.

*V  pátek měla mamina v ex-ex-školním městě přednášku, tož su se svezla s ní, že zajdu s Wéčkou na kafe pokecat. Jela su pro změnu od Nevětrací, páč nás s Nej pozvala na návštěvku. Ta byla klasické, žádné převratné novinky. To ostatně u Wéčky taky ne, krom toho, že jí pořád skoro-nový přítel už dvakrát řekl blbko a další lahodné věci, které by podle nás od přítele zaznít neměly. Navíc se Aštar rozešel s tou můrou, co ho kdysi na úkor Wéčky uhnala, a tak spolu s Wéčkou opět kamarádí. Což je fajn, ale na jednu stranu su nejsu jistá, jaké tam sou postranní úmysly. Na druhou stranu ale byl aspoň schopný uznat chybu, což je většinou věc k dobru.

Cestou z5 sme se s maminou stavily pro Nevětrací, která se kupodivu rozhodla též jít do hospody (sme se totiž den předtím dohadovali s Bráškou). Do toho mi písl už odpoledne Čumáček, že chce taky na pivo, tož su po lehkých zmatcích se startem odletěla se slušnou základnou. Na místě byl Bráška, Ojtík, který si nechal narůst vousy, které nešly komentovat jinak než slovy To je hustý, protože hnusný, ani hezký tak úplně nesedělo. Prostě hustý. Někdy se ty moderní pojmy vážně hodí.  Jinak, co se ochlupení týče, vyzvěděly sme s Nevětrací na Šlehačovi, jaktože mu ta čupřina tak pěkně drží a přitom ještě je schopná povlávat. Taký gel bych totiž taky potřebovala. Základní předpoklad se ale ukázal pitomostí, páč nepoužívá gel, ale tužidlo, což nás, staromódní děvy, které si myslí, že tužidlo, jako takové, je záležitost jenom žen, dohnalo k tomu, že sme čuměly jak Čingischán na plovací kachničku. Potom dorazil ještě Lady, se kterým sme si domluvili konečně seznámit ty naše čtyřnohé prablbečky.

   

Předtím su ještě stihla odvolit. Zanedlouho se k tomu stočila řeč, tož sme ze sebe navzájem páčili, kdo koho. Bilance je následující: 2x Babiš, ODS, Okamura, Piráti, a Nevětrací půjde až nazítří. Doleva z nás naštěstí nikdo nesměřuje. I když se se Šlehačem jen tak na něčem neshodneme, tak na tutom tedy bezvýhradně.

Třebas, co se týče barvy mých vlasů, nepanuje shoda žádná, až na Nevětrací a Čumáčka, kteří tvrdí, že nejlepší byly ty melíry, které se mně osobně právě moc nepáčily. Ještě, že je to moje palice. Nechala su totiž kolovat občanku, aby se mohlo porovnávat. Výjimečně pak kolovaly taky panáky. Pánové se nějak plácli přes lacláče. Suma sumárum to byl ucházející večer, akorát su nejsu moc jistá, co se vlastně ke konci probíralo. Nevětrací pak odešla s Ojtíkem, Ladym a Šlehačem, co podle smsek, které mi během příští hoďky došly, byl politováníhodný čin, páč tužidlo mělo obvyklou rejpavou a Nevětrací, zvlášť když je v ráži, si rozhodně nenechá líbit, aby jí kdosi vykládal, že si vybírá chlapi jen podle vzhledu a nadto ho sere. Prý ale odmítl specifikovat čím. Pak mi ještě písla, že ho má zarytého pod kůží, což su nepošňápala zase já, páč nevím, jestli mi mezi těma dvěma cosik neuniklo. Vzhledem k tomu, že jí ale naposled řekl (byť evidentně nerad), že je prostorově výraznější, bych se skoro divila. Na druhou stranu ten kluk ale vždycky byl nehorázná herkyně, jak se tak říká, protože pro změnu pamatuju chvíli, kdy mi potom, co su se pochlubila s tím, že su zhubla, sugestivně vykládal, že na někoho, komu by vykukovala žebra, by ani nesáhl. Pak se v tom vyznej (přitom jeho slečna až na mírný špíček na břiše vypadá jak němý sluha).

Nevětrací su ještě po těch panácích zainteresovala bojovým úkolem přeptat se Čumáčka, jak to se mnou vlastně má. Udělala to velice nenápadně tak, že je oba zakryla bundou a pod ní si huškali. Kupodivu vyzvěděla, že on to nechává na mně. Sme si teda rozšířili obzory, to ti povím; skoro o dva milimetry. Pak su se jí ještě ptala, jestli si myslí, že se ke mně hodí líp, než Veverky. To si tedy myslí, a dokonce sama dodala, že ona by po něm (tedy Čumáčkovi), skočila hned. Což se zase mírně rozporuje s tím, že loni na plese ho označila slovy „nic moc.“ Já už su z toho všeho už úplně prašivá, to ti povím.

Co se Čumáčka týče, tak na zpáteční cestě upustil od mírných náznaků (které na mě jako na typického chlapa nefungují) a nejenže mě držel za ruku, ale taky několikrát objal a líbal na vlasy a tvář. Pořád se tedy ptal, jestli mi to nevadí, na což su odpovídala, že mě rozhodně ne, ale mému svědomí možná, a Veverkymu určitě ano. To sme taky probrali, prokoukl, že mám problém mezi rozumem a city. Že Veverky je skvělý, dobrý, krásný a zamilovaný, rozum mi říká zůstaň, nebuď kráva, touha po Idejích naopak jdi dál.

Pak sme to šli dokonce probírat k nim. Podlahy mají nádherné, to se musí uznat. Navíc se bezva staral, ptal se, jestli nemám hlad a pak přinesl půl kuchyně. Přitom sme si stále povídali. My si fakt můžeme povídat o všem. O tom sme si ostatně též povídali. Navzájem si říkáme, jak věci sou, protože víme, že jeden druhého neodsoudíme, ale vyslechneme. Nadále máme podobné názory a je pravda, že za sebe vážně skoro můžeme doříkávat věty. Na to su se ho taky ptala; jestli si nemyslí, že bychom se spolu jako partneři hrozně nudili, když sme si tak podobní. Odpověděl, že neví. Pak su se ho myslím přepítala, jestli počká, až se rozhodnu, na což se zeptal otázkou, jestli má. Dál sme se bavili o kompatibilitách, o tom že vzhled a „hození se k sobě“ není všechno, čímž narážel na své bývalé. Taky, že chce, aby si s partnerkou hlavně rozuměli, vyhovuje mu jen tak se nechat nést situací, jezdit na výlety a kafe, povídat si, tulit se, což sou tedy všechny věci, které sme kdy dělali spolu, i když to poslední až dneska. Ostatně v tom nebylo nic špatného, jenom sme se o sebe opírali a on mě k sobě občas víc přitiskl a cuchal mi vlasy, protože mi tak prý sluší úplně nejvíc. Taky mi chválil oči, břicho a hlavně zadek, prýže je dolňák a hrozně rád by mi ho líbal. No, co ti mám říct, poslouchalo se to hezky.

Kura drát, jenže já mám pořád ten problém, že ten chlap mě nepřitahuje tak, jako zřejmě já jeho. Líbí se mi duševně, to totálně, ale přestože je vzhledově na úrovni a spousta ženských po něm skočila z okna bez ohlížení jenom kvůli vzhledu, není tenhle typ můj typ. To je na zbláznění. Navíc su teď po těch jeho výjevech zmatená naprosto solidně a netuším, jestli ho tahle naše situace prostě jenom pořád víc a víc baví, nebo se náhodou do mě opravdu nezamiloval. Kura to by byl další, a já na jakékoli odmítání kohokoli už dávno nemám nervy. Láska je na to prostě moc vzácná. Kudy kam z toho ale ven, viď.

Hlavní ale je, že je to pořád tak, že když su s Veverkym, nedokážu si představit být bez něj, když ale su bez něho, je mi téměř skoro ukraden. Já fakt nevím, jestli má takhle vypadat láska. A su dost nešťastná; někdo jako Veverkyš by si vážně zasloužil být milovaný úplně, ale já toho v tuhle chvíli (a tak poslední rok) prostě nejsu schopná, ať se snažím sebevíc. Nejspíš bych měla přestat být sebestředná a nechat ho, aby si našel někoho, kdo ho ocení úplně. Na druhou stranu ale, co když přese všechno sme pro sebe ti praví? A se žádnou jinou by se ve finále líp necítil? Vztahy sou vážně neskutečná legrace. Na tom se s Čumáčkem shodneme taky.

PS: Pak přišel jeho brácha a hádali sem se o horoskopech. Tomu říkám koruna večera. 

PSS: Z Astrophyt, které su dostala od souseda jich v jedné misce z 15tnácti vylezlo 15tnáct, pak jich ale aji přes všechnu sterilizaci 7dm sežraly nějaké potvory. Druhou misku sem nepřikrývala a doteď vyklíčilo z 15tnácti pro změnu 7dm a 1eden z toho chcípl. Zatraceně, s tou loňskou várkou sem si tedy vedla líp, i když 20vacet jich Veverky zlikvidoval tím, že mu spadl květník z okna. 

Narozeniny... a nesolidní občané...

*V pátek su měla jet s Lyskou na školení a pak do exexškolního města oslavit s Wéčkou její úspěšné státnice, ale kvůli nějakému „technickému problému“ su frčela nakonec busem.

Návštěva u Wéčky mi udělala moc dobře. Ostatně jako obvykle. Už proto, že si můžeme všechno říct, bez obav, že by se to snad dostalo někam do nepovolaných uší a držky. Navéčovaly sme se, hodily do gala a vyrazily na koktejl. Mňamík.

Cestou sem, uvěř, bo ne, potkala náhodou Hádavku. To je zajímavé, jen, co mi Veverky zakáže se s ním stýkat, meetnu ho na ulici. Moc sme se ale nevybavovali, jenom sem je s Wéčkou představila (nejsu žádný buran, ne). Potom mi písl, jestli se nesejdeme, že by chtěl trochu vysvětlit, proč su na něj v těch smskách (viz vlak z Liberce do Budějic přes Olomouc) byla tak hnusná. No, nevím, jestli se mi to chce vysvětlovat, tož su odpověděla, že bychom se možná mohli sejít později večer, ale teď chci být s Wéčkou.

 Povykvákala sem jí svou situaci s Veverkym, ona mi potom řekla o trápení s Kykynovou maminou, která se na něm po úmrtí manžela zdá poněkud fixovaná. Jinak ale prý fajn ženská. Teda kromě toho, že je nenechá chvilku samotné.

Naproti u stolu seděli 2va chlápci (nic moc) a u dalšího 2vě ženské (ušly). Bylo přímo luxusní pozorovat, jak se postupem večera nenápadně sbližují. Ženy nevypadaly moc odvařeně, ale procentuelně to byla šance tak 55ku45. 

Potom sme s Wéčkou měly v úmyslu zajít do jedné z našich oblíbených hospod. Páč to sou ale oblíbené hospody aji všech ostatních, a ani v jedné sme se nebyly schopné prodrat k baru, odbočily sme přes stylové letní kino zpátky na Stodolní a zasedly do jiného báru. Tam mě zaujal klučina, co vypadal jako Styfler. No fakt, nekecám, aji Wéčka to potvrdila a ta vidí na dálku líp, než já. Daly sme si další koktejl. Super věc. Víc sem jich ale nechtěla, už kvůli tomu, že ta protianginózní antibiotika sem dobrala ráno a taky finanční situace byla velmi situační.

Po nějaké době dorazila svatá čtveřice, kterou sem pozorovala v minulém podniku. Chlapci zakoupili flašku vodky, která dle mého pohnula s procentama tak na 85ku15. Pokud se z ní ty ženy tedy napily, což sme už neviděly, protože sme s Wéčkou opět přemigrovaly. Řekly sme si, že by nebylo špatné vzít na milost piškotéku, kam sme chodily dříve, koneckonců do centra se z té přistěhovalecké čtvrti můžeme vrátit vždycky. Slumovou teorii potvrdil jakýsi Slovák, kterého sme potkaly. Byl docela hezký, akorát seřezaný jak borovička na pile. Chtěl se chudák bavit, ale my sme nechtěly, páč jak mi teď Veverky stále podsouval, že bych se měla bát jen tak si s někým povídat, začala su být nepodsunutě paranoidní a Wéčka tyhle stavy náramně rychle chytá.

Nicméně na místě to vypadalo neobvykle dobře. Hudba se zdála dobrá a těch svalnatých chlápků s kérkama, co se mi líbí, bylo taky dost. Usadily sme se se skleničkou tequilly to pozorovat. Hudba se teda zhoršila, než sme dopily (a to sme byly dvě na jednu sklínku), ale chlápci se furt střídali. Už předtím sme s Wéčkou měly v souvislosti se Sethim (ona je jediná, komu o něm můžu říct) debatu o posouvání priorit spolu s věkem a tak nějak sme se shodly, že zachovalý 40tyřicátník není špatná věc. Ovšem zachovalý; nic jako Felinin dědek. Doufám, že tímhle pupkatým směrem se mi vkus neposune, ani když mně samotné bude 40tyřicet.

Něco na těch chlápcích ale je. Sou klidní, umí se postarat, vědí, co chtějí a co je zajímá, mají zkušenosti, no prostě už sou vyprofilovaní. S tím ovšem souvisí, že je velice těžké je měnit. Jen na čisté teoretizování sou ale skvělá věc. Shodou okolností mezi také chlapy patří aji Aštarův tatík, se kterým teď Wéčka sdílí byt. Ač dokonce k 50desátce, je to prostě týpek.

Podobný opičák mě zaujal aji v pátek, ale asi byl rozhodnutý nezpronevěřit se manželce ani pohledem. Koneckonců já se, věrna Veverkymu, taky věnovala úhlavně Wéčce, ale uznej, že skenovat okolí mi nemůže zakázat nikdo. Vykoumala sem ještě kulturistu v černém, toho bych brala, ale vzal to ďas. Potom mi několikrát přepochodoval před očima kluk kardinálně podobný Kokotovi. Aby ho dva ďasi vzali, ten mi zacloumal vzpomínkami, sviniar.

 Postupem večera mi přišlo, že čím míň si těch chlapů všímám, tím víc si všímají oni mě. Opačná strategie, ha. Nějakému pro změnu v bílém sem se líbila asi řádně, páč mě obhlížel jak Sparťan hřiště, ale rychlým testem su došla k závěru, že na Veverkyše nemá. Navíc su chtěla ten slib nedávání čísel dodržet. Což se ukázalo fakt těžké, páč další klučina (zase pro změnu v bílém, oni snad už ti šampóni dneska nenosí nic jiného) se na mě smál úplně kouzelně. Vracela su mu to a pak sme chvíli tancovali. Potom sme se nějak ztratili a následně ho potkaly, když sme s Wéčkou seděly na lavičce. Vypadal vážně docela dobře, ale páč nemám co ztratit (no, spíš co najít) bavila su se s ním úplně normálně; v promrdanočasově rejpacím stylu. A na nějaké vtipné odpovědi byl buď moc hodnej, bo moc ňoumovatej.  Tak sme se na sebe potom už zase jenom smáli. Mezitím se mi navíc stala úžasná věc. Šla sem na wécko narcisovat před zrcadlo. Tak su se obhlížela, jestli nemám rozmazanou kušňu, když tu mi nějaká holčina, co přišla, řekla:

„Ste nádherná.“ Koukala su na ní a povídám:

„Fakt?“

A ona na to: „Fakt a neříkám to proto, že bych byla opilá.“ No, nevypadala, to je pravda.

„Tak děkuju,“ zatetelila sem se.

Pak su se vrátila k bílému triku a říkám mu, že mě nějaká slečna na záchodě pochválila. On povídá:

„Podpálila?“

 „Ne, pochválila,“ zařvala sem.

 „Aha a co ti řekla? Že seš krásná? To bych ti řek taky.“

To je teda fajn, proč to ale neřek? A sme zas u těch starších a zkušenějších borců. Nu, od té chvíle su ale byla ve statusu SPOKOJENÁ.

 Jo, ještě k tomu číslu. O to si pak pověděl, když su prozradila, že nemám fcb. A teď to, na co su pyšná i když mě to přece jenom trochu mrzí: dala sem mu špatné. Trochu mi ale vrtá, jestli by se ozval, kapiš… Stejně bych to s ním nedotáhla dál, než na posezení u kafe, páč se mi nelíbil způsob, jakým mě při tom tancování držel za ruce, ale jde o princip, no ni?

Zbytek noci byl už standardní. Ještě sme potucaly, nenápadně su se zdekovala za stěnu před Hádavkou, který se tam na chvíli objevil, a potom sme jedním s prvních busů dorazily dom. K snídani byly sušenky a ráno potom další. Pak sme šly do galerie a na nákup, kde su neodolala značkovým kaťasům a Wéčka svetru. No, bylo to ve slevě. Dom su jela až odpoledne, páč u Veverkyho doma měli zabijačku, na což nejsu zvědavá. Navíc letos reputaci rodiny (spíš mou, pravda) zachraňovala maminka, která se nabídla, že tu krev tedy bude míchat ona. Aspoň se vrátí do mládí. Navíc tam chtěla dobrovolně, tak co. 

Veverky mě vyzvedl a ještě jel dom pokrmit. S maminou sme se taky potkaly, radši, než čumět na střevo sem ale šla vedle pomazlit živé zvířectvo. Už delší dobu totiž dělám výzkum vlivu kravských slin na atopický ekzém a zdravou pokožku všeobecně. Řekla bych, že není zanedbatelný, páč olizování dobytčím jazykem je skvělý peeling a ten svým způsobem pomáhá.

Pak sme na sebe s Veverkym naplácali nějaké voňavky, pročež sme oba smrděli mrvou a já navíc kouřem ze včerejška. Akce se ale konala venku, tak sme se oba domnívali, že vyvětráme. Koneckonců sme jeli jen na svíčkovou. Tentokrát to totiž byly zvěřinové hody se zvěřinou. Teda masa moc nebylo, ale omáčka skvělá.

*Týden byl. Zkraje byla mamina pryč. Vlastně lépe, protože se před tatíkem v jedné z hádek prořekla, že jí opět někdo řekl, že byl onen viděn s jakousi ženštinou po městě. Což tatík vehementně popírá. Už vzhledem k tomu, že su teď taky obětí drbů, su nakloněna mu věřit, navíc by snad nebyl tak blbý, že by se s kýmkoli stýkal ve městě, kde jeho i maminu všichni znají. Na druhou stranu mi ale mamina řekla, jak se k ní ta zvěst dostala a osoby, které zmínila, mi nepřipadají jako prvoplánoví vymýšleči a rozbíječi manželství. Každopádně to ale nebudu soudcovat. Chápu svým způsobem oba, maminu, která nechce napráskat kamarádky i tatíka, který by se rád očistil, ale mám snad na čele napsáno nějaká zčubená PORADNA? Nebo snad SOUD? Nemám, tož se na mě laskavě neobracejte. Ba ani linka důvěry nejsu, ačkoli je to kruté přiznat.

*V úterý su šla s Nej na prochajdu. Vyoslila sem jí své problémy s vesničany, co na mě Veverkymu donáší. Slíbila, že se pozeptá maminy a řekne mi, kdyby něco (její mamina je totiž řádná ústředna).

*Ve středu večer mi volala Nevětrací. Chudák se zapomněla zapsat do ročníku, tož písala žádost o dodatečné a nevěděla, jaký napsat důvod. Povídám, ať napíše hospitalizaci. Byla v nemocnici? Byla. Tak co vymýšlet za jiné důvody, když za prvé je to stejnak jen formalita a za druhé i kdyby ne, tak tuto je neprůstřelné. No, dle vlastních sem ji ale uklidnila. Vidíš, fakt su na to dobrá.   

*Další dny nic zajímavého. Akorát sme s Veverkym koukali na Iron mana 3rojku a Rychle a zběsile 6stku. Mně se víc líbilo to druhé, jemu první. V noci pak měl jet pro Éro na letiště. Původně su měla odvozovat s ním, ale su furt nějaká utahaná, tož sem ho vypustila samotného. V noci, když se pak vrátil, mě vzbudil tím, že mi navlékl prstýnek a popřál mi k narozeninám. Ráno su ho jemně upozornila, že se o den spletl, ale co z toho. Na šperky má ten kluk skvělý vkus. Ještě mi povídal, jak chudáka prodavačku nutil, aby vytáhla něco bez debilních šutrů, protože ví, že se nerada zasekávám o rukávy a velké kameny sou na permanentní nošení beztak nepraktické. Uhnal ji ale skvěle, je to nádhera. Matný kov s lesklým a veprostřed malinkatý zirkon. Jenom nevím, jestli je to stříbro, nebo bílé zlato. Jak se to kura pozná? Když ho nechci sundávat jen kvůli tomu, abych se skrblicky podívala na punc, tak asi nijak, že.

Odpoledne sme měly secvak s Nej a Nevětrací. Bylo to fajn, navíc Nej vážně peče skvělé mufíky. Třem druhům čokolády člověk prostě musí podlehnout.

Z Nevětrací vylezlo, že se viděla s Laminátem. Po letech zřejmě oboustranné touhy přijel, zašli na véču a následně se spolu vyspali. To by bylo dobré, špatné je, že se od té doby neozval, smeták. Osobně bych to od něj napůl nečekala, protože vždycky působil netypicky hodný a přímý, nesmí se ale na druhou stranu zapomínat, že i netypický chlap je pořád jenom typický chlap. Tož su se jí přeptala, jestli to bylo hezké. Prý ano, tak to je vlastně nejdůležitější a víc by člověk (žena) vlastně neměl ani chtít, ani čekat.

Od Nej su k narozeninkám dostala kachničky do vany. Což je skvělé, páč ty 2vě, co tvořily začátek sbírky, rozkousal čokl. Zakládám tedy nové kachní impérium. Ovšem už ne na okraji vany, ale v polici. Navečer se ozval Dubek, kterému sem zkusmo včera písla, zda by nešel na narozeniny do hospody. On by tedy šel i bez číkoliv narozenin, ale stejnak mě potěšilo, že se ozval a řekl pár lidem. Fakt, když tě zklamou holky, kluci tě zachrání (ani jedné z kolegyň se totiž nikam jít nechtělo).

Sama su pak napsala ještě Čumáčkovi, zda nechce dělat doprovod. Kupodivu byl na vsi a chtěl. Komplikejšn nastala až s Veverkym, který shodou okolností zrovna dělal u Psiny doma koupelnu a přijel rovnou od tama. Klidně by se do hospody přidal, ale v montérkách su mu to nechtěla dovolit. Tak já budu roky napomínat Dubka a vůbec všechny za nošení hadrů na podlahu do společnosti a potom si taký cár přivedu jako partnera? To zas prr.

Veverky pro změnu odmítl jet se dom převlíct a pak se zase chomrstat nazpátek, čemuž se ale vlastně není moc co divit. Vyrazila su tedy jen za doprovodu Čumáčka. Vykládal, jak šplhali na Sněžku na východ slunce. Cestou sme potkali Sethiho, což bych nečekala, páč kdybych to čekala, nedala bych si vlasy do gumičky. Prý se mám stavit…

Večer byl standardní. Pánové to s pitím moc nepřeháněli, páč minulá hospoda prý dopadla špatně, ale to mi nevadilo. Čumáček na mě totiž občas mrkl a Dubek mi ukázal novou mikinu, tož su jenom upozornila na to, že sepraná černá a černá černá k sobě zase tak extra nejdou. Chudák to se mnou nemá lehký. S Ladym sme pokecali o jeho psinovi. Ten má taky pech, sotva se mu zahojilo břicho rozpárané o káru, spadne ze skály. Tedy pes, ne Lady. Ten to akorát platí a dle vlastních slov už má také nervy, že už si ani netroufne vzít čoklopsa jinam, než pouze okolo baráku.

Potom su objednala nějaké panáky, tož sme si ťukli na zdraví a všichni, až na Dubka a Čumáčka mi popřáli. Takové to, jak přejí kluci, ale co je vlastně důležitějšího, než zdraví a štěstí? Bylo to od nich moc fajn.

Kolem jedné nás hospodská decentně vyhodila. Ostatně Šiška a Ojtík s Ladym zmizeli už dřív. Ti dva kvůli práci, Šiška zřejmě kvůli pracáku. S Čumáčkem sme se vydali naším směrem. Zase mě chytil kolem pasu, ale bylo to velice praktické, páč drž si deštník nad člověkem, co jde jinde a jinak. Pokud ale jelo auto, pouštěli sme se, protože co se týče drbů, mám toho dost. Díky němu su ale překvapivě objevila přinejmenším jeden zdroj Veverkyho séger. Zmínila su se totiž, jaké mám s vesnicí trápení, a on poznamenal, že už dokonce taky slyšel poznámky, co se týkají našich procházek. Je to směšné, ale je to tak. Sám řekl, že by mě nikdy netypoval na holku, která by realizovala cosi jiného, než jen ty procházky, což je celkem potěšující zjištění. Jo, abych to nezakecala, tak část starostlivosti o mou osobu je z pera Klopotčiných rodičů.

Vůbec obecně mě Čumáček udělal radost, páč povídal, že su se posunula na jiný level, je na mně vidět, že něco (jako cvičení) dělám a je to good. Potom mi taky chválil brejle (měla su je v tom muzeu); prý mě ozvláštňují. Na to mu teda úplně neskáču, hovno na hlavě by taky ledaskoho ozvláštnilo.

Následně mi popřál k narozkám a dodal, že dávám sladké pusy, když sem mu dala také to narozeninové kissnutí. Taky se omlouval za ty pouťové smsky, což su přešla smíchem. Navíc su se dozvěděla, že co se lásky týká, pořád čeká na to, až ucítí, že je to TA PRAVÁ, což su mu schválila, přestože a protože pořád nevím, jestli bych tou pravou nemohla náhodou být já. Možná se z nás ale jen stávají čímdáltím lepší přátelé. Nevím, ztratit ho ale každopádně nechci a su ráda, že se ho to Veverkyho veto netýká. To bych totiž musela opravdu podvádět, i když asi ne v pravém slova smyslu.

*V sobotu mi bylo lehce blbě. Fakt teď na pár měsíců musím s chlastem přestat.

Ráno su jela s maminou na mši a potom sme se vydaly na akci pořádanou městem, kam ségrule chodí do školy. Bylo to moc pěkné. Zkusila sem si něco ze řemesla, a pak sme s maminou obcházely stánky. Zvlášť potom, co sem si poopravila žaludek gulášem, se nakupovalo skvěle. Mám plesovou výbavu, jak nikdo jiný. Už aby byla plesová sezóna. 

Příjezd dom mě trochu zchladil, páč po dvoře pajdal tatík a když su se ho ptala, copak je, vylítl, že mu volal můj bývalý autoškolař, že su o něm někde napsala nějaké špatné hodnocení, že mu to odrazuje zákazníky, že přece vychoval stovky žáků, a že já su byla flegmatická ažežeže… Chvíli su čuměla jak fotbalista na tenisák, pak su si vzpomněla, že su na nějaké stránky fakt napísla recenzi. Dlužno dodat, že před 4tyřmi roky.

Pro klid svůj i tatíka su to zpětně dohledala. Moc ho nepotěším, páč smazat to nejde, ale popravdě řečeno, i kdyby to šlo, seru a stojím si za svým názorem. Nepsala sem nic neobjektivního, ani prvoplánově negativního, jako další z podepsaných, který dědka nazval rovnou čůrákem. Zajímalo by mě, jestli tutoho žáka, bo jeho rodiče taky kontaktoval. Dalších několik recenzí bylo ostatně rovněž záporných, naneštěstí nepodepsaných. Pozitivní byla vlastně jen jedna. Též nesignovaná…

Jo a tatík se mě teda mohl zastat. Bo s přihlédnutím k zástupu anonymů mohl být aspoň maličkatě hrdý na to, že se jeho dcera podepsala. Ale to ho asi ani nenapadlo.

Od maminy su k narozeninkám dostala jednu mikču, co su si vybrala sama, jednu, co mi vybrala sama. Popřál mi aji tatík. Večer su byla přeze všechno nějako podrážděná, možná to byl ještě zbytek ublíženosti z odpoledne. Chuďa Veverky to jako obvykle odnesl. I když tím, že mi ve dveřích místo: „ahoj, kotě,“ řekl: „seš ňáká divná,“ tomu moc nepřidal.

Je ale pravda, že od něj mám prostě nereálná očekávání. Na véču su sama jít odmítla, páč su se předtím nacpala brambory, ale že mohl vymyslet nějaký jiný, narozeninový, program, tak to mohl. Ale jemu takové věci prostě nepřijdou na mysl. A mě unavuje organizovat si oslavu sama, tož na to kašlu. Pohádali sme se ale solidně, pak su už byla zoufalá a začaly mi téct slzy. Na to mi řekl, ať zase nehraju divadlo, což mě nadzvedlo nebývale a skoro se kopíroval scénář z minula, páč su hodlala odejít, protože tuto teda poslouchat nemusím. Zase mě zadržel…

*V neděli přijel děda s babí na oslavu. Prašivá nálada ze včerejška přetrvávala. Zkoumali sme s Veverkym, kterého pak spešl hodila Éro, čím to je, a možná, že tabletama. Teď su je po pauze zase začala brát, a páč předtím su spojila dvě platíčka, může to asi dělat ledacos.

*V pondělí už su normálnější. Akorát sme se večer brutálně pohádali s tatíkem, což mě děsně mrzí. Šla su se mu omluvit, což odmítl s tím, že su se chovala jako puberťák, což su odmítla s tím, ať se koukne, co dělá on a přestane vynášet z ložnice ty věci.

Po několika hodinách su to už nevydržela a musela si dolů sejít na záchod, takže sme se potkali. Byla su překvapená. Pověděl, že ač se to nezdá, máme po něm se ségrulí spoustu věcí, i těch špatných, včetně prchlivosti. A potom mi vůbec poprvé řekl, že je na mě vlastně pyšnej, na to, co sem svou pílí dokázala, a že su to dobrý, co v životě má. Dojal mě. 

*Úterý a středu si moc nepamatuju. Jen mám taký dojem, že su chodila na procházky s potvorou psem a ať su šla, kdy su šla, pokaždé su zmokla jak londýnská slípka. Sethi se mi dokonce jednou tlemil, i když sám na dešti skládal dřevo. Nedalo mi to pak, nenapísat mu večer, jestli v Rusku taky mokli. Prý je provázelo Slunce…

Jo, v úterý su jela s dědou do Práglu na operaci s očkama. Bylo to jak na běžícím páse, sestřičky docela milé, ale, no, no, na svoje vlastní kuchání ještě asi zvážím jinou kliniku. Sanitou s námi jel strejdův a mamky bývalý učitel. Ač kdysi skoro nepřátelé, teď probírali s dědou zajímavé historické věci.