Červenec ...srpen...

Další byl na prázdninovém programu tradiční festik s Nevětrací. Veverky, též tradičně, co chvíli zavyhrožoval, že pojede taky, obešla sem ho ale tím klasickým trikem, při kterém žena robí, jakou má radost; chlapovi začne takové podivné chování vrtat hlavou a ještě to pro jistotu přehodnotí.

Nakonec mě ale celkem dojal, páč koupil pepřák a dal mi ho se slovy: „Pro jistotu.“ Mám tedy oprávněné pochyby o praktické použitelnosti tuté zbraně, ale gesto krásné, no ne?

Razila su o den dřív, kvůli secvaku s Wéčko. Ten byl prima. Sice sme na ledovou kávu čekaly ¾ hodiny a v dalším podniku na pizzu půl, ale večerní koktejl se vyvedl a dokonce su ho vypila. Mezitím ještě probíhala snaha domluvit se na srazu i se Sárou, ale ani tentokrát nepadl. Ostuda jako zlaté prase; takové roky se nevidět.

Ubytovala su se v bývalém bytě. Už z večera ale bylo jasné, že toho budu litovat, páč ve vedlejším baráku cosik bourali, vrtali, řezali, a žvanili. Nutno dodat, že od rána až do noci, víkend včetně. To snad je poslední parta dělníků na světě, co makaká poctivě. Kdepak, já mám štěstí.

V pátek totálně upachtěná a upečená dorazila Nevětrací.  Vhupsla do sprchy, což sme obě dělaly min 2x denně (pak, že lidi na fesťácích nedodržují hygienu), bylo to ale platné asi jako hulit rooibos, protože byteček je fajně v podkroví, které samozřejmě není odizolované, takže venku bylo 40 a vevnitř 50sát. Tutakhle ze mě nelilo ani na hasičských závodech v honění hadice.

Nějak k odpoledni sme vyrazily do areálu. Teplota v autobuse jak sklářovi za zadkem.

Na místě též vedro a situace ve frontách bledá. Navíc se mi ekluje stát 20cetilidého hada na něco, co nemám ráda a plzeň ani gambrinus ráda skutečně nemám (Su si ale vědomá toho, že tuty manýry pravděpodobně chytám od Veverkyho, který od dovolené, kdy sme vstoupili do Altamiry, která je vedle Altamiry, hrozně rád používá moudro-hlášku: „to je strašně komerční“, kdykoli se mu něco jen trochu nelíbí. Popravdě povězeno je to ale hláška použitelná skoro na všechno a ještě vypadáš za inteligenta.). Chvíli sme koukaly na Arakainy, a pak se odjely znovu osprchovat.

Doma sme pocucávaly nějaké zelené lepidlo a po manévrech zahrnujících vytvoření mejpaku, který by vydržel celou noc, vyrazily na Nohavicu.

Představovala sem si ho mírně charismatičtějšího. Že by byl mistr komunikace s publikem, to by tedy nebyl. Nebo možná jen neměl formu, nevím. Navíc se dají poslouchat jenom starší texty, nové sou, odborně řečeno, přepatetizované.

Místo pana Adamse sme se šly napapkat. Vyhrál obří langoš. Ještě, že s sebou všude tahám desinfekci. Aspoň na bakterie si člověk došlápne, když už na nic jiného. Když mi ale zbytek té placky spadl na zem, ani desinfekce to nezachránila. Ještě ke všemu na protější lavici seděl celkem zábavný zachovalý dědek, který situace kolem moc fain komentoval. Zvlášť, když utekl přísedící, na kterého sem zkoušela valit oči, byl na koni. Vyšpičkovala su ho s tím, že se mi stejně líbí víc ON, a kdeže má ženu. Prý nemá. To je skutečně zajímavé. Statisticky se sice počet singles navyšuje, ale né v tomto věku. To už se navyšuje leda vrstva cukru na žilních stěnách. Přes to je valná většina tutěch chlápků takhle na potkání svobodná. Opravdu záhada.

Zkusila sem napísnout Hairovi, jestli se po letech neuvidíme. Bohůmželé ne. S Jarunou sme se taky nepotkaly, i když určitá snaha byla. Další smska mířila k Laminátovi. Dokonce se na nás rozpomněl.

Jediné setkání s blízkým druhem tak vlastně bylo jen s Ojtíkem, Ladym a Bráškou, kteří se kdes vyloupli. Ohledně toho se ještě musím pochlubit, co mi Ojtík řekl dodatečně: „Tobě to tam tak slušelo, taková kočka, já tě nemoh poznat.“

 Jistě, zase sme u toho, že to 100% není o kráse. Nějaký základ být asi musí, ale záleží na vyzařování. Já se totiž na tutakých akcích cítím skvěle a dle toho i vypadám. To je ověřené. Pokud to klapne hodně dobře, stačí mi stát na místě a švidrat okolo, jak ostatní švidrají na mě. V dřívějších dobách se občas třeba vyskytl i někdo použitelný… no, teď už zůstávám jen u toho švidrání…

S Nevětrací sme se strategicky vyskytovaly na piškotéce. Jednak byla pod střechou, což se vzhledem k pozdějším klimatickým podmínkám ukázalo jako výhodné, dvojnak vážně nejsou lepší piškotéky, než ty festivalové (zahraničí nepočítám).

Po zbytek noci sme tak nějak pobíhaly. Pamatuju si na takového nijakého klučinu, který mě chytil za pas a páč údajně oslavoval nové Porsche, nacpal do nás 2vojité panáky. Pak se ještě pochlubil s dobrmanem za 25 táců (to si ho snad nechal dovézt z Austrálie). Jak sme tak ale panu milionáři nakoukly do šrajtofle, bylo by to i docela dost dobře možné. Škoda, že známé komunistické heslo: „Kdo nekrade, okrádá svou rodinu.“ a „Když to neukradneš ty, ukradne to někdo jinej.“ ani jedna neuznáváme. Skoro bych se ale divila, kdyby mu ji nevzal během noci někdo jiný, byl nažmolenej solidně. Přitom ale ani nic jiného, než abychom si s ním přiťukly, nechtěl, no zvláštní týpek.

Ještě si pamatuju partu klučinů u stolu. Stáli za prd s dírou, ale jeden z nich měl krásný zapik uvnitř s plavacíma kostičkami. A nedal a nedal ho, hajzl teplej. Odešla sem si radši spravovat reputaci na parket.

To bylo fajné, dokonce mi na závěr jakýsik roztomilý kyjovský cucák tvrdil, že nevypadám víc, jak na 18smnáct. Ha.

Věc, kterou bych ovšem pořadatelům vyčetla, byly piškotéky do 3ří, namísto do 5ěti a autobusy, které též prodlouženému pobytu v areálu nenahrávaly. Po té 3řetí se už mohlo jít leda pěšky, a do centra daleko, předaleko, strécu.

*Druhý den sme se nadále se Sárou domlouvaly na srazu, ale přes všechno zalívání to jaksi nevykvetlo.

Jo, počasí podělané. Chinaski sme strávily pod plachtou stánku s hadrama. Na Kabáty sme se vyjebly aji přes pláštěnky, ze kterých ta stánkařka měla zlatý důl, i když postupně se začalo jevit, že drahé nerovná se kvalitní a buržousty opravdu radno ukřižovat u cesty.

Na druhou stranu je to ale skvělá věc – pláštěnka, která promokne, ztělesňuje absurditu dnešní doby tak výborně, že by to skoro chtělo patentovat.

S Nevětrací sme se radši s nudlemi uklidily do již osvědčeného piškotékového stanu, kde to fakt vypadalo jako ve squatu. Většina totiž aji přes ty průtrže civěla přes kapuce na Vojtka a ten polorozpuštěný zbytek, co byl s námi, tvořil skoro rodinnou atmosféru.  

Když mírně popřestalo (aby zase začalo), Nevětrací to nedalo, že je chce taky vidět, tož sme se prodraly ven. Naštěstí už skoro končili, nejsem natolik zarytá fanynka (ničeho), abych riskovala zápal plic.

Každopádně na Mandrage už počasí působilo umírněněji, tož to by šlo. Ohromně nás s Nevětrací po loňském debaklu, kdy sme je poslouchaly v klubíku a doufaly, že okamžitě ohluchnem, překvapili. Rozhodně už do toho zase dávají víc, chlapci provaření.

Potom sme zase piškotékovaly. Přesměrovala su na Nevětrací hrozně seřezaného krasavce v klobouku, ale moc to neocenila. Potom se mi líbil takový pidižvýk v kapuci, u kterého se nedalo rozeznat, jestli je hezký, nebo ne a jeho vyschlý kamarád s pěknýma svítivýma očima. Nabalit se mi ale nepovedlo ani jednoho, že by mi to ale zrovna škubalo aortou, se říct nedá.

Nicméně při čekání na bus seděli ti 2va náhodou poblíž a to to se mnou cukalo pěkně, za zakapucovaným zajít a přeptat se, jestli je kráska, nebo zvíře. Naštěstí v tu chvíli přijel řidič s krabicí od bot, tož mi nebylo přáno. Kupodivu ale na poslední chvíli nastoupil ten 2ruhý a uprdelil se naproti. Kuk sem, kuk tam, a potom to nějak přišlo, že při vystupování sme se dali do řeči a pak šlápl na myš.

Fakt, nekecám, to su ještě neviděla, v centru krajského města myš. Dokonce myš, ne potkana, ani krysu, fakt malou pištivou myš. Notabene aby byla tak zblblá, že na ni někdo dupne a aby byl někdo tak zblblý, že dupne na myš, to aby jeden pohledal, takovou pěknou situaci.

Aji přes hlodavce sem s ním pak ještě zašla na džus. Z etického hlediska sem to asi robit neměla, páč si samozřejmě myslel, že něco bude a mě zcela podle dělalo dobře vědět, že si to myslí a že si to myslí blbě. 

Jojo, odolala sem, Hádavka bude zase zklamaný. Od dob, kdy chodím s Veverkym toho kluka můj život přestal bavit. Ostatně s blogem to šlo taky z kopce.

Že by tedy Nevětrací měla přehnané obavy z toho, že mě ten ocas unese do emirátů, to tedy neměla. Ba když su přišla, spokojeně si chrupala. Tedy…

V neděli sme šly místo odpoledního programu radši na nákup, páč úroveň byla pofiderní. Vevalily sme až později. Též sme se sešly s Laminátem. Kura, ten kluk za oboustranné střízlivosti vážně za pár rýnských stojí. Vypadající, klidný, milý, zodpovědný. Prostě chlap. Škoda, že bydlí tak daleko a že sem to vloni nepostřehla. Též se nastala poněkud nešťastná konstelace, páč Nevětrací veprostřed rozhovoru štípla vosa. Taková věc moc ke společenské konverzaci nepřispěje, to ti povím. Nějak sme se tedy rozloučily, protože už musel letět, a s Nevětrací sme obkoukly Landu. Jo, ego má, proto ty zakomplexovaný nácky asi tak bere, ale celkem se to jevilo profesionálně. Člověk si aspoň zařve.

Potom sme papaly trdelník. Ten předražený kus těsta miluju. Ještě mi ale Bakelit s chuďou bodnutou Nevětrací vrtali hlavou. Instinkty mám mizerné, ovšem empatii celkem fainou, tož su vypozorovala, že by Nevětrací po té loňské epizodce v kufru asi lákalo něco víc. Přemýšlela sem zrovna nad tím, jestli mu  v tom smyslu něco obšírného nenapísnout, když v tu chvíli z ní vypadlo, že (kromě, mě) chtěla valnou měrou jet kvůli tomu, aby ho znovu potkala (A sme zase u těch mých nanicovatých instinktů a intuic. Kromě toho, že ji prima udělal, si Nevětrací totiž všimla i jiných jeho kvalit. Já ne. Marná snaha; su povrchní jak střešní krytina. A nic s tím nejde dělat. Jedině vrátit čas a začít chodit s RAem, bo s nějakým podobným člověkem, který se do mě zamiloval, ale mně se to nezdálo.).

Tu zprávu Laminátovi sem pak nasmolila s jejím svolením. Vyjadřovací schopnosti také nemám úplně na nule, ale přesto si s ním Nevětrací letos nezašukala (takhle zostra sem mu věc neservírovala, to je snad jasné). Jeho zprávy by ovšem stály za zveřejnění, tak slušného kluka aby vážně pohledal. No a asi kvůli tomu je taky nezveřejním.

PS: První smska, která mi od zkouškového období od Tomo přišla, byla: Ahoj jestli si na benatsky mam na tebe prosbu, mohla bys mi na telefon natočit bryana adamse? To zrovna. Za prvé mám ráda jen zkamenělé dinosaury a za druhé tam asi budu kvůli ní hodinu stát s hnátou v luftě, né?

PSS: Na chlapech pod 180 cm mě prostě něco irituje. Přitom ne, že by byli menší než já, to vůbec, na to, aby někdo překonal Naše Veličenstvo, nemusí být o moc větší než zahradní trpaslík, ale prostě …jde tak o princip. 

*V následujících časech mi mírně vrtal hlavou ten vyhublík ze soboty. Něco na té opici bylo (no, nebo mi prachsprostě dělalo dobře, jak mně klínil palici). Číslo sme neprohodili, ale vzhledem k tomu, že dělal u jedné nejmenované služby, nedalo mi moc práce ho zjistit. Tož su mu písla. Nic. Tož su opatrně písla podruhé. Odpověď byla interesantní: Newim kde si na me vzala císlo ale klidne si ho muzes zase smazat nemam zajem!!!!!! A když uz neodepíses nebudu se zlobit!!!

Což o to, potom, co sem obkoukla, že píše jak severoamerický Indián (řádně dlouho trvalo, než vynalezli písmo, kapiš, no tolik vysvětlení k nejapným etnologickým vtípkům), su mu ani neměla zájem odpovídat, ale že mi jeden večer slibuje hory, doly, lány a v další chvíli mu nejsu dobrá ani na utření zadku, tak tutaké lidi skutečně nesnáším. K záchraně tváře sem si pomohla lží a odpálkovala tím, že ho neuháním, ale od soboty nemám náramek a jestli o tom něco neví. Snad ho to vyvedlo z konceptíčku, smrada mastného.

*V následujiící sobotu projely motorkové závody sousední vesnicí. Šly sme to s Nej, Ramlicí a Nevětrací omrknout. Chtěla sem potkat RAho, Siestu a podvědomě možná aji Kokota, ale neviděla su nakonec ani jednoho. Například Siesta ale prý přítomný byl, v tom bylo ale jasno, až když sem mu večer písla.

Ještě bych zmínila tu děsnou pražskou naplaveninu, která na čarodkách klínila makovinu Ramlici. Tož když mu došlo, že o něj nemá zájem, koukal u stánku na mě. Kura, to bych si dala, je nafoukaný jak balónek ze šprcky. A ještě v růžovém triku. Kdepak, já su klasik. Krom toho; ženské, které se líbí chlápci nad třicet s pupkem v růžovém triku, muselo v nedaleké době něco spadnout na hlavu. A to, že ty dotyčné chlápky někde nejspíš klonují, není v žádném případě polehčující okolnost. 

Večer se plavalo na pouťovou do Kobilhovi rodné vísky. Razila aji Starostka s Éro a Sony (za ty 2va roky, co sem ji nepotkala, zhubla asi 20cet kilo, no pěkné). Zvlášť Starostku su nažmolenou ještě neviděla a stojí to za to – je hrozně roztomilá. Za Éro zase dorazil chuďa Javořina, a byl naměkko z toho, že to nejenže neocenila, ale dokonce si ho vůbec nevšímala. Jo, jo, člověk za bednu třešní nesmí očekávat kdoví co (dal jí totiž nedávno bednu třešní, romantik jeden…).

Já pro jistotu řídila, už je z toho pomalu tradice. O moc su ale nepřišla, dámy stejnak jely hlavně ve vínu, Ojtík hrozně brzy zmizel a Šlehač měl s sebou slečnu, tož se choval téměř distingovaně. Paní se mi ale líbí, jenom nemachroval – vážně k sobě docela ladí. Na místě byl ještě Dubek, měl už ale mírně přes míru. Přesto ale navrhnul, jestli příští víkend někam nevyrazíme, tož to bylo cosik pro Naše Blahorodí.

V průběhu večera se staly ještě 2vě další zásadní věci s nedozírnými následky: 1) Verky se pohádal se Psinou a kamsik zmizel, načež se ona nechávala ostatními přítomnými chlapy utěšovat. 2) Šedivka oblízl takovou nějakou paní, o které aji Veverky prohlásil, že je na hraně tloušťky. Já sem tedy okolo sebe celý den viděla samé tlusté lidi, až tak su paranoidní, ale když už to řekne on, tak se dotyčný tvor má problém vsunout do dveří.

Zpáteční cesta nebyla tak hrozná, jako ta loňská; tentokrát mi do řízení nikdo nekušnil. Za to sem Starostce zastavovala na blindění, samo, že si vždycky vybrala také místo, že by to tam ani Medicopter nezapíchnul.