Červen ...možno aji červenec.

Čistě pro info náhodného čtenáře: Tuto je pokračování záznamu mého života, který byl useknut krachem nespolehlivého antikřesťanského systému Bloguje, se kterým sem byla naprosto spokojená. No, a trochu sem si říkala, že Alzeheimer za dveřmi, tož by chtělo v těch zápiscích kontyňůovat.

Začnu od návratu z dovči (tu zapíšu dodatečně, pravděpodobně okolo Velikonoc tu bude jako nic, nehledě na to, že někdy po Velikonocích aji byla). Abych řekla pravdu, tak to, jak sem inkriminované měsíce zapomněla, mě donutilo vůbec s webovým exhibicionismem neseknout komplet. Tož v bodech:

*Jen co sem si vyléčila neskutečně elegantní opar, díky kterému su z poloviny vypadala jako cosi, co člověk velmi pravděpodobně najde na dně staré studny, naklusala sem do práce. Trochu byl nezvyklý termín o strach, ale ukázalo se, že zájem o muzea od revoluce skutečně prapodivně klesá, tož su se zrovna nepřetrhla a makala asi tak stylem Chůvy k pohledání.

Druhý týden už ani to ne, páč mě pobolívalo v krku a přišla su tak trošku o hlas, což je u průvodce celkem podstatná vada. Popravně řečeno ale stejně nebylo moc koho průvodcovat. Na to už sem si ale kdysi stěžovala, takže to jen uzavřeme faktem, že fakt jako lidstvo spějeme do kopru. A ne-li do celeru.

*Viděla sem se po 3řech letech s Klasou. Nu, co povedat, je to fajný kluk. Dokonce to vypadá, že se trochu pouklidnil. Už tolik nepřipomíná šipku z kuše. Aneb z janka se stal zajíc. No, to je blbost, ale už aspoň není tak otravně permanentně vtipný.

    

  Dokonce bych řekla, že sem se mu trefila do noty. Však su si taky dala záležet a inspirovala se outfitem toho božího hovádka, se kterým sem ho kdysi spatřila. Vytasila su decentní, ale padnoucí šaty lehce nad kolena (ze sekáče, cca 120 Kč a nenápadné logo Esprit v rohu, no nekaufni to), momentální kudrny zasmolila do culíku a dokydlila se brejlema. Nebylo to ale ani tak těžké, myslím, že má podobný vkus jako Veverky (tzn. výstřihem bych ho odradila až do Austrálie a krátká sukně by ho patrně donutila, aby tam doplaval).

*Absolvovala su zábavu na Nádvoří. S Ojtíkem a Dubkem. Takhle při jedné lavici to nezaujatému divákovi muselo připadat, jako bych měla harém, což by se mi aji docela zamlouvalo, kdyby ti 2va  nebyli tací balící analfabeti. Ten příklad s holčinou, co si přisedla se silně okatým dotazem na zapalovač, hovoří za vše. Pánové totiž oba prohlásili, že nemají a tím to pro ně haslo. Nejradši bych na ně přilila trochu benzínu, jen kdyby je to trochu proluftlo. Kopyta.

Mezitím sem prakticky předvedla, jak se to dělá, a očima donutila nějakého šmudlu v docela ucházející košili, aby si ke mně přesednul. Bohůmželé, jen jak promluvil, bylo jasno, že je pěkně zataženo. Ne tedy, že bych měla něco proti prodavačům bazénů, však se můžou hodit, ale zahazovat se kvůli tomu, tak to ne. 

*Další action se konala o týden později v sousedvesnici. Tentokrát se účastnil ještě Šlehač. Ryli do sebe s Dubkem; skoro mi ho bylo líto. Na druhou stranu ale díky těm hlodům vypadali jako manželé po spoustě let, což mi do nich umožnilo slípat otázkou, kdo je tatínek a kdo maminka.

Za zmínku stojí už jenom zpáteční cesta, která byla docela vtipná. Ojtík jediný vtipný nebyl, tož sem mu po doražbě dom napísla děkovnou smsku za to, že je normální. Chtěla sem mu trochu urobit radost a snad se to i povedlo.

*Nej se kompletně rozešla s Očkem. Tedy on se rozešel s ní, ale to se z čistě kamarádského hlediska neříká. Byl to navíc velmi vtipný rozchod. S otočkou to posléze doznala aji sama Nej. Pán se totiž rozcházel po pečlivých úvahách. Trvaly takmier měsíc. Každé 3ři dny k ní přitom imaginárně jezdil to rozetnout. Myslím, že když konečně opravdu přijel a řekl end, Nej si docela oddechla.

Když už sme u tuté aféry, tak Ojtík jako jeden z více začichal příležitost a pozval Nej do kina. Ptal se mě na názor. Popravdě řečeno sem to neviděla extra optimisticky – je to přece jenom Ojtík – ale koneckonců, když se nad tím jeden zamyslí, tak by s ním v podstatě aji mohla být spokojená – je to přece jenom Ojtík. V podstatě by s ním byla šťastná jakákoli ženská: Má práci, nevypadá úplně špatně, je hodnej a lze s ním začít v podstatě od píky, páč je panic.

Právě poslední 2va body se ale ukazují jako poněkud problematické. Tedy dnešním mladým mrchám, prognosticky se jasně jeví, že za pár let, až v mé generaci vypukne boj o poslední plodné chlapy, jistojistě se o něj porveme, ačkoliv, a právě proto, že je to přece jenom Ojtík. 

Teď ještě k tomu kinu – šli a zase se v nezměněné podobě a podstatě vrátili.

*Naši razili do Německa. Směrem k Drážďanům. Razila bych taky, ale ještě týden su civěla v muzeu. Ségrule též nejela, a sice proto, že s naším nevěrným tatínkem odmítla dovolenou trávit. Dokonce došlo k provalení, protože na ni tak dlouho naléhal, proč nechce jet, až mu to vybarvila v rudožlutém stylem, že by se z toho aji Sedící býk posral.

Koneckonců dobře, aspoň mu konečně došlo, že nejsme ani jedna úplně dementní a když mamina obden brečí, ob dva je jinak labilní, a on sám se chová ob týden nesnesitelně, tož asi všechno není jak v románu od Steelové.

Každopádně se šprajcla (mimo jiné si na tom taky pěkně zakládá, to ale asi už tak máme v genech) a zůstala doma s dědou. Já už nevidím všechno černobíle, tož su po skončení brigády sedla na vlak a valila za nimi.

Pobyt nebyl špatný, spolu s námi byla přítomná aji Milu s rodinou, bylo docela příjemné se po čase potkat. Ta holčina je prostě úžasná. Krásná, hodná, milá. Nechápu, jak se někdo jako ona může léčit z rozchodu. Tedy to chápu, koneckonců je jenom člověk, ale nechápu, jak k tomu rozchodu mohla přijít. Já být chlapem, připevním ji k sobě svářečkou.

Týden hrozně utekl. Párkrát sme byli na houbách, krátpár v Drážďanech. Tedy klobouk dolů, opravené to mají výstavné. Navíc sme v Zwingeru chytili výstavu věnovanou Raffaelově Madoně. Hezké, jenom na celou galerii je jedno odpoledne zatraceně málo, člověk je potom přehlcený, zvlášť když uhýbá vietnamským turistům a kam čert nenastrčí ty, šoupne českou rodinu, která všechno hrozně bezva komentuje. Skoro mě ten ďas vzal.