čtvrtek 5. září 2013

Kemp... a zabáva na zábavě...

*Večer po mém příjezdu za Sázavy z Veverkyho vylezlo, že jak byl po té oslavě 100sta let místních hasičů opilý, prý se mi podíval do historie ajska. Nu, však su korunovaný ocas, že sem ten soubor nezamkla (přesouvala sem si totiž k němu na disk věci z noťasu, páč su ho dávala do opravy). Vytrestalo ho to ale samo, páč si přečetl konverzaci s nej prasákem v kraji, totiž s Hádavkou. No, na to, že Veverky skoro neumí číst si teda asi početl... Reagovala sem přiměřeně, trochu mu to povysvětlila a víc neřešila. To su ještě nevěděla, že se mi taká benevolence krumplovaně vymstí.

*Hned v pondělí sem se s Andym sešla. Vzala sem psa a šli sme na prochajdu. Pes mi dělal ostudu, ten kluk skoro žádnou. Tedy na rozdíl od psa aspoň nepil hnojnici.

Bezesporu máme některé podobné názory, a hodně společných oblíbených věcí. Určitě je akčnější a možná i drsnější, než Veverky. Jinak nevím. Ale má o mě zájem a respektuje, že su občas ostrá (na což přišel velice rychle.). Každopádně si ale nejsu úplně jistá, jestli bych s ním kvůli vztahu riskla vztah, který mám s Veverkym (na jednu stranu mě ale třeba Čumáček nepřesvědčil ani za ty roky o tom, že bych se kvůli němu s Veverkynkou rozešla, kdežto tady mi to přišlo na mysl, už druhý den. Ale asi to bude spíš celkovou konstelací situace). No, ale zase sme u toho. Teď, dokud su mladá bych asi potřebovala někoho takovédleho, kdežto za pár let, až se budu chtít usadit, by to chtělo Veverkyho. Jak z toho vybruslit je prasecká otázka. Pochybuju, že chlap jako Veverky bude čekat, až se milostivá vyblbne. I když popravdě řečeno bych řekla, že je skoro svatý, páč už si nejspíš dávno uvědomil, jaká sem opice a stejnak se mnou zůstává.

Ještě k tomu psovi nutno podotknout, že byl z Andyho úplně unešený. Lehal si k němu, olizoval ho, a když si odskočil vedle, nechal se od něj skorem počůrat. Je ale pravda, že Čumáčkovi dělá to samé, kromě toho olizování, které by onen asi úplně nesnesl. Ten čokl je prostě teplej.

*Až v úterý o půlnoci mi došlo, proč su tak mimo – to asi ta kombinace hulení s chlastem. Sice mi to doteď nic nedělalo, ale časy se mění, a jestli ten voják byl někde na zahraničních misích, tak kdoví, co sem to vlastně absorbovala za originál. Každopádně ke druhé půlce týdne mě už mírně rozčilovalo, že mi to nemyslí jak by mělo. 

*Wéčka mi písla novinu čtvrletí: Felina jě těhotná. Když to slyšel Veverky, jenom prohlásil: „No, on si jí ten dědek musel nějak pojistit.“ Nevím, jestli s tím souhlasit, však tablety bere žena a muže se ptát nemusí, no ni? Každopádně si ji ale nedovedu představit jako matku. To snad už aji ta Psina bude lepší, ta měla ráda děti snad odjakživa, ale o Felině nic takového nevím.

*Ve čtvrtek máme jet se základoškolní partičkou do kempu. Veverky kupodivu chce s sebou. Nevím proč, ale nechci, aby jel. Kurnik, já fakt nevím, co se mnou je.

*Nakonec Veverkyš vyhrál a jel též. Aspoň řídil, tož su se zapakovala do auta, namísto do vlaku s klukama. To bylo fajn, páč se mi začala pitomě loupat záda a dávat na to batoh by byl sebemord. Naložila se k nám ještě Nevětrací, která též není na České dráhy 2vakrát zvědavá.

Odpoledne sme se šli koupat. Kryla sem si záda před sluncem, ale přecejenom k bójce doplavala. Ostatně vždycky sem plavala docela dobře, akorát potom, co mi kdysi ortoped zakázal dělat nohama žabku su na máchání v lecčems trochu rezignovala. Teď mám ale kolena lepší, tož su to riskla. Cestou mě Veverkyš pocákal ksicht při snaze mě pochovat (ve smyslu obejmout) za což su ho sprdla. Potom za námi ale doplaval taky, tož su ho vzala na milost a zbytek pobytu sme se ani nehádali, ba co více; víc a víc sme si rozuměli.

Večer sme dali krásnou českou plácanou, při níž se ukázalo, jak důležitý je trénink, páč já hrála volej naposledy na intru, Dubek od té doby asi dvakrát a Nevětrací vůbec. Přestože sme kdysi byli 2va průměrní a jeden lepší hráč, nějak se to zratilo. Nakonec byl nej borcem Bráška, který prý dost intenzivně trénuje před televizí, protože volejbalistky mají jak známo bezva zadky. Pochytil to ale náramně.

Šiškovi, Veverkymu a Dubkovi bylo ale hřiště nějako mrňavé, tož po 5átém prolízání dírou v plotě sme to vzdali. Nehledě k tomu, že sem měla domluvenou schůzku s Hádavkou. Taky mi měl přivízt dývko s Neporazitelným 3rojkou. Akorát se stala ta věc, že to, že se sejdeme, su dokecávala dávno předtím, než Veverky projevil zájem jet taky, ale rušit mi to už bylo blbé, nehledě k tomu, že by se aspoň mohli seznámit.

Veverky se na to nejdřív vejral neutrálně, potom, když sme ale končili hru a já s Hádavkou domlouvala po smskách, kde je, Veverkyšák mi klepl na rameno a prý:

„To je támhleten na lavičce?“

„Ju,“ povídám, potom, co sem tam zaostřila.

 „Chceš se s ním seznámit?"

„Tak to ani náhodou.“

„Tak jak chceš, za hoďku budu zpátky, ju?“

 „Jo.“

Secvak s Hádavkou byl jako vždy fajn, tentokrát ho ale ještě ke všemu hrozně kousali komáři, takže si děsně bezva zapíchal. Sice jinak, než po mně vždycky chtěl, ale měl to. Muheh. Taky ho samozřejmě skvěle pobavilo, že si Veverky přečetl naši konverzaci. Už vzhledem k tomu, že sme spolu přes rok nekonzervovali.

Kolegy sem pak našla u chatky, kde hráli karty. Já se ty žolíky nenaučím už z principu. Veverky mi přišel mírně nasraný a mírně ožralý. To druhé bylo fakt téměř jemné, ale později sem se dozvěděla od něho i od Nevětrací, že to první tedy byl kvalitně. Jo, každého velkého chlapa rozhodí, když vidí ještě někoho většího. (Za to ale nemůžu, nebudu si kvůli něčímu egu vybírat kamarády pod 160cm. Najmě už kvůli svému egu…).

*V pátek sme šli na výlet na hrad. Až na Brášku, který měl tendence zastavovat u každé volné lavičky, to tlapalo dobře do doby, kdy začalo lejt. Po poněkud autokratickém hlasování sme se vrátili do nejbližší hospody. Což se nakonec vyplatilo, páč když su se vracela ze záchodu, hrozně na mě všichni začali gestikulovat, že jdeme, jdeme. Vzala su si tedy bundu a šla. Venku se ukázalo proč – mezitím totiž platili a číšník nejenže špatně vrátil Veverkyšovi, ale Nevětrací dokonce při placení úplně minul.

Rozdíl mezi těmi 2věma je v tom, že Veverky si toho dle vlastních slov nevšiml (což je lehce uvěřitelné, páč fakt na peníze nikdy nedával moc pozor), zatímco Nevětrací to měla jasné a zdrhla záměrně. Su docela ráda, že mám alibi a nebyla sem tam, páč fakt nevím, jak bych se zachovala – jestli bych ho upozornila, bo to nechala nemorálně vyšumět jako ostatní.

V další části Tour de bier (pro mě Tour de latte a čokoláda, páč sem měla mozek pořád dost daleko od hlavy aji bez dalšího chlastu) se podobná věc už nepodařila, i když místní servírka byla též podivná. Na druhou stranu tam ale kluky pěkně okradli na topince, která sice byla pohostinně ze dvou krajíců, ale na každém byl kousíček masa jako ze spečeného křečíka robovského.

Večer se šlo na véču do kempu. Popravdě nevařili úplně špatně. V sobotu sice Veverky našel v omáčce růžek od mlíka, ale všichni včetně jeho sme se shodli, že by v tom mohl mít aji horší věci, a Dubek to dokonce solidárně dojedl.

Potom se opět hráli karty. Myslím, že některým osobám se nepozdávalo, že nepiju, ale některé to přešly taktním mlčením a játra mám jen jedna, nu ne? Asi zase pár let hulit nebudu.

 Nicméně Bráška s sebou něco měl a cosik kolem 10sáté dostali kolegové chuť. V té chvíli se ale ukázalo, jak nesmírně zaostalá třída sme byli, protože by si sice většina ráda dala, ale většina taky nevěděla, jak to ubalit. Menšina sice měla jistou teoretickou praxi (myslím tím Dubka, kterého vozí do roboty Výsledek a ten skoro přes kouř nevidí z auta ven), ale moc se jí do toho nechtělo. Dál to nebudu protahovat, ale natáčet, jak se Bráška, Šiška a následně Dubek snaží, vzniklo by video, které by na YouTube zbouralo všechny dosavadní rekordy sledovanosti. Nakonec to nějak sešmudlali a ven šla dokonce aji Nevětrací. Opět ale nevím, jestli si dala, bo jen pasivnila.

Potom se ještě chvilenku hrálo a následně šlo v klídku spinkat.

*Druhý den dopoledne nás Dubek lehce nachytal při tom, jak mně Veverky líže. No, možná sme ale stihli cuknout.

Odpo se šlo na prochajdu za hranice. Bráška si sice zase chtěl pořád sedat, ale nakonec se to dalo. Po navrátilu – kupodivu – přijela Nej s Očkem, kteří sice měli dorazit už v pátek, ale kanec koncov, vždycky nevýjde všechno, jak by člověk čekal.

Protože se slunko smilovalo, šli sme na pláž. S Veverkyšem sem po dlouhém čekání, až tam bude volno, doplavala k molu a pěkně sme si tam pokecali. Fakt, my sme teď upřímnější a upřímnější a skoro to vypadá, že právě taká věc nám chyběla. Potom sme zkoumali, jestli ten rybník přece jenom nepřeplavat celý. Byla to štreka, to jo, ale páč já v poslední době ráda překonávám překážky, hrozně mě to lákalo a Veverkyš to vycítil. Furt sme uvažovali, jestli to vzít podélně, nebo jenom na šířku, když přislouchal Dubek s Bráškou. S tím se ovšem nedalo počítat, protože na nejbližším břehu zahlédl něco vzdáleně podobného ženě, tož se tam zběsilou čubou vydal, ale s Dubkem sme ještě chvíli vymýšleli a pak došli ke kompromisu, že to poplaveme na šířku, a kdyby se to ukázalo jako pakatel, vezmeme to podél břehu na vzdálený konec.

Hele, zmakali sme to. Byla su nebývale spokojená. Nejhorší na tom vlastně byla zpáteční cesta po břehu, páč ty šutry byly ostré jak anorektická břitva.

Nej s Nevětrací a Očkem mezitím jeli na nákup provětrat toho jeho nového slavného bavoráka, který Dubka se Šiškou a Veverkyšem nutil k velmi zajímavým filosofickým úvahám o tom, jací lidé si vlastně pořizují auto tuté značky a jak je zaškatulkovat. Nemohla sem se k diskuzi přidat, protože nikoho jiného s BMW neznám a na to, aby byl Veverkyš nakrknutý stačilo Hádavkovo RSo.

Večer proběhla standardní véča, kdy Očko dokonce kupoval pivo. Pořád ale ty 2va nějak nemůžu schválit. Veverky dokonce souhlasí, i když k tomu, proč si myslíme, že by neměli být spolu, máme každý jiné důvody. Každopádně se ale shodneme na tom, že on to má nehorázně na háku, zatímco ona je zaláskovaná jako prasa do kukuřice. Rozdíl je v tom, že mě to její obskakování příjde nechutné, zatímco Veverkyš je považuje za roztomilé a hodné následování.

Následovala klasická karetní seance, kterou sem ovšem proležela na Dubkově palandě, ačkoli obsahovala spoustu brouků a vzorec na matraci byl podivně psychedelický.

Den poté sme se rozdělili do aut, přičemž mezi klukama byla kupodivu strkanice o to naše staré. Trochu to asi bylo tím, že se profláklo, že Očko nesnáší jakékoli drobky na koberečcích a zavazadlo na sedadle by znamenalo zastavit na mostě a dotyčnou bagáž vyhodit i s majitelem do řeky.

Odpoledne sme s Veverkym ještě stihli pouť v sousedním městě. Měla sem hroznou chuť na trdelník, zůstalo ale jenom u ní, páč nevím, kde se ta móda vzala, ale posledních několik kusů, co sem si od různých výrobců koupila, neobsahovalo v těstě ani miligram soli. A to já nesolím prakticky vůbec, a aby na mě někde bylo málo soli, tak to už je jisté, že to vedle ní ani neleželo. 

*V pátek se konala tradiční pouťová zábavka. Vybavila sem se fikaným vrstvením tílek a novou bundou a myslím, že mi to fakt docela seklo. Veverky se dvakrát neksichtil, že vyvaluju kozy, když je taková zima, ale venku sem to pak beztak rozepnutý neměla. Už přecejen nejsu z nejmladších.

Nejdříve to vypadalo standardně. Více nás s Veverkyšem zaujala až Dubkova slečna. Okamžitě se mi představila a podala mi pazouru. Tím nás teda ale nezaujala, tím mě jenom zmátla, protože sem si myslela, že už se známe z té minulé grilovačky, tož mě to mírně vyvedlo z konceptu, až do chvíle, kdy mi Veverky vysvětlil, že tam sme si haxnou nepotřásly, páč sem se zrovna bavila s Ojtíkovou slečnou. No, je jich na mě najednou moc.

Jo, abych se neodvedla od pointy, mě zaujalo hlavně to, že měla na sobě šaty jako do divadla, k tomu kramflíčky a protože jí v tom zákonitě musela být po 10sáté večer kláda, tak bundu, která ke všemu vypadala jako zimní. To ostatně Veverkyho taky zaujmulo, ale jak potom komentoval; víc ho bralo, když promluvila. A protože má úsudek bryskný jak Sherlock s Vinnetouem dohromady, šmahem měl jasno s tím, že je poněkud hospodská a k Dubkovi se nehodí. Pak teda kušnil ještě něco o flundře, to nevím, ale je tedy pravda, že pokud budou oba chlastat na každé akci tak, jako teďkon, bude z nich za chvíli párek místních alkoholiků a přidají se k tomu seskrumážování sedícímu denně před krámem.

Zato u nás to nejdřív na ožrání nevypadalo. Pivo bylo nebývale hnusné a pod mírou, takže sme nebyli schopní vypít víc, než jedno dohromady a potom jen tak pomalu ucucávat každý jedno své. Já ho myslím nakonec vypila, ani ale nevím, jak Veverkyš. Odebrali sme se tedy radši k panákům. Tam to ale bylo zapeklité, jak při udělování Nobelovek, páč to by se člověk dočkal spíš té ceny, než trochy moku. Navíc, když už se člověk po půlhodině dostal na řadu, nalili mu to do plastových panáků. Problém je, že sice progresivně zrušili sklo, jak řekl Měř, ale v rámci místního konzervativismu už nedošlo na to, aby bylo upuštěno od starých zvyků, takže ty plastové panáky pěkně koupaly v lavóru jako ty skleněné a točili je furt od člověka k člověku. Herdek, to je hnus.

Přes to sme se s Veverkyšem čas od času vyladili lemondem. Jednou ještě s nějakými obšourníky ze sousední vesnice. Velice sem sama sebe potěšila tím, že u toho jednoho dědka su si uvědomila, že ho znám od vidění. Což je u mě velice těžké, pokud dotyčný neměří 2va metry a nevypadá jako Schwarzeneger zamlada. To je jeden z důvodů, proč si nepamatuju žádný ženský. Většinou totiž takhle nevypadají…

Chvíli s námi stál ve frontě Lady. Trochu sme se bavili právě o té minulé grilovačce a jak sám řekl, trochu se divil, jak se tam Nevětrací rozjela. To mě neudivilo, ono jí to žvaní přenáramně, když se lehce pinkne, ale horší je, že zmínil, co vykládala za bojové historky. Mimo jiné to, co sme zažili předloni s Laminátem v kufru od passata. Abych přiznala barvu, tak teď na dovče mě to už trochu točilo, že ta holka s některými věcmi nemůže dovřít hubu, ale teď su se už vážně zachmuřila, protože ke zlepšení společenského statusu u těch našich jezeďáků jí vykládání podobných storek nepomůže, ale mě ho za to může zhoršit, neb já ty zážitky sice píšu tusem na web, ale na potkání je tedy nevykládám. Páč si tak po těch letech machrování myslím, že do mého sexu je ostatním sloní hovno. Co se stalo, stalo se, co se nestalo taky dobře, ale proč by o tom měli být všichni moji kamarádi a nekamarádi informováni, tak to teda netuším.

S tím statusem se to ostatně ukázalo hnedkon, protože Ladyho sice není těžké zarazit, ale u Veverkyho to jde ještě lehčeji, pokud je trochu lízlý, takže když ten náš hovor zaslechl, musela sem ho pak vzít stranou a vyložit mu, jak to s tím kufrem bylo. Ostatně se nemám za co stydět, fakt sem jen ležela vedle a poslouchala, jak hekají, ale stejnak je to, chtě nechtě, silně zavádějící a zrovna 2vakrát sem si nepřála, aby si s tím musel lámat hlavu, což takhle asi bude.

Když už sme seděli vedle, probírali se i naše partnerství a proč sme spolu. On opakoval, že se doplňujeme a de facto i potřebujeme, protože sme oba extrémy a tutak se zachováváme v rovnováze. S tím souhlasím. Zvlášť, když říká, že mu udržuju zdravý rozum. To je hezké.

Předtím, bo potom sme šli dokonce tancovat a musím říct, že to bylo čistě podle mého gusta a Veverkyš se fakt snažil, aby to nebylo jen dupání zelí. Super kluk.

Potom sme ještě postávali. Šla sem taky pozdravit Vykuka. Za Veverkym pak naběhla nějaká dívčina a odvedla ho na panáka. Já bych si to tedy netroufla, takhle na fleku odloudit někomu partnera, ale jednak se mi moc nezdála jako jeho vkus, dvojnak sem aspoň měla čas jít zabavit Čumáčka. Stihl mě pochválit s tím, jak mi to sluší, něco sme poprobrali, a Veverky se k nám za chvíli přidal. Potom se chlastalo nějak společně. 

Zničehonic se tam objevil taky Sethi. Ostatně už pěkně načatý, ale roztomilej jako baset. Pověděl mi, že su velice elegantní, bo šarmantní, bo nějaké takové slovo. A prý pojede v září do Ruska na zájezd. Chytla sem se toho, přesně jak Veverky čekal, že chci jet taky. Mrkl, že by to šlo zařídit, jen jestli mě Veverky pustí. Po zbytek večera se to ještě tak trochu dohadovalo. Potom sme se bavili o našich zájezdech, Sethi označil „vedoucí“ na rovinu za krávu s tím, že ještě v půlce Rumunska vlastně nevěděli, kam pojedou. Taky s tím přestoupením k jiným řidičům to prý byla pěkná habaďůra. To je tedy pravda, nevím, jestli by jiní řidiči stavěli v takových řitích, anebo vyjednávali ubytování.  

Potom sme do toho drbání zamotali ještě Angeliku, Šedivku a znova to Rusko. Šedivku ale hlavně. Chtěla su se Sethiho ohledně syna na něco přeptat, bo mu něco říct, tož sme se tak špičkovali, já říkala, že nemůžu před ostatníma, že bychom museli jít jinam, a on diskutoval, ať mu to řeknu. Mezitím ještě napadaly nějaké panáky, taky su ještě stihla Sethiho seznámit s Čumáčkem.

Povím ti na rovinu, nebylo špatné stát mezi 3řema chlapama, kteří o mě zjevně více, či méně hypoteticky stojí. Čumáček se totiž konečně projevil tím, že mi v nestřežených chvílích ohmatával zadek. Snažil se tedy, aby to bylo nestřežené vůči Veverkymu, mě se ale moc nelíbilo, že to beztak vidí všichni ostatní, tak sem mu tu pazouru stahovala do pryč. Co se Sethiho týče, tak sem na něm poznala, že ty poslední frťany si dává s tím, aby našel odvahu se mnou fakt odejít. Ještě su do něj rýpla s tím Šedivkou, a světe div se – odvedl mě vedle.

 Zaťapali sme směrem za bar, on zabouchl dvoje dveře, zeptala sem se ho, co ví o tom, že sem byla Šedivkova první láska. Prý něco ju, to su docela zůstala čučet. Pak Veverky vrazil dovnitř jak ragbista do dortu.

 Ani sem si vlastně neuvědomila, že Sethi ty poslední dveře držel rukou. Veverkyš koukal a pak se zeptal, co tam děláme. „Drbem Angeliku,“ odřekla sem. Sethi na to přikývl a Veverky zase odešel. Následně mi Sethi řekl, že su krásná a hladil mě po vlasech vedle tváře. Na nějaký podobný projev su vlastně čekala docela dlouho; jako na Vánoce. Idol je idol. I kdyby to byl sidol...

Zeptala su se ještě, co je pravda na těch drbech, že kromě manželky má jinde ženskou? Popřel to s tím, že tu svou nikdy nepodvedl. Pak se mě zeptal, co beru za nevěru, na což su opět briskně odvětila, že sex, pusy ne a on pověděl: „tak vidíš.“

No, je ze mě tedy pěkná lhářka. Vždycky sem brala aji líbání za podvod na tom druhém, ale vzhledem k tomu, že bych se tímto postojem díky svému chování za posledních 14náct dní zařadila na seznam sviňských nevěrníků a osob kázajících vodu a pijících šardoné, měním operativně názor a posouvám si etická měřítka. I když se za to v podstatě stydím. Popravdě ale díky těmhle mým nejistotám s Veverkym víc komunikujeme (něco asi přecejenom vycítil, tak sme si trochu popovídali ještě cestou dom), a zjišťuju tak, že je opravdu skvělej a vážím si ho a skoro si i pohrávám s myšlenkou, že rozchod by byla vážně hloupost. Naneštěstí je docela vošajstlich díky „nevěře“ zjistit, kdo je ten správný.

Veverky to ostatně má podobně. Řekl mi, že mi poslední půlrok nevěří a taky se trochu ohlíží jinde. Ale kdo se mu, kurnik může divit. Vzato kol a kolem sem fakt docela megera. Nehledě k tomu, že su už aji nestálá megera. Nu, uvidíme. Páč sem ale zmatená jak počasí ve skleníku, uvidíme, co uvidíme. Ale asi by byla chyba o něj přijít.

PS: Sethimu sem řekla, ať se přidá, až půjdu okolo nich se psem na procházku. A on řekl: „Jo.“

*V noci sem se mírně poblila. Ale pokaždé su to stihla do koupelky. Veverkyš o tom ani nevěděl. V sobotu mi ale bylo celý den mírně šoufl. Zasrané panáky, jeden z nich chytne sračku. Ještě večer, když sme pekly koláče, mi nebyl úplnej cajk. Stejně su se ale šla projít se psem…

*V neděli už je to lepšejší. Mamina byla v práci, tož na nás světské zbylo šůrování. Snažil se tatík, ségrule i já. Skoro nás pak mrzelo, že nakonec přišli jenom babí s dědou a Veverkyš sám, když přitom byli pozvaní aji jeho rodiče. Maminka prý ale byla v práci, tož je to pochopitelné.
  
Večer sme šli na dozvuky. Zpočátku bylo poněkud nudně. Už vzhledem k tomu, že sem se rozhodla se těch nehygienických panáků ani nedotknout. To su pak tedy trochu porušila, páč prvního su dostala nového, tož su si ho nosila ready v kapse, do té doby, než mě Veverky objal a on mi vypadl, za což dostal děsně vynadáno. Pak su si tedy půjčila Nejin, což nebylo vzhledem k tomu jejímu kašli moc strategické, ale furt lepší mírný kašel, než žloutenka, to musí každý uznat. To nalévání bylo ale beztak lehké, páč su se nudila jak metalista na čaji o páté.

Veverky to na mě viděl, tož navrhl jít šmajchlovat někde do okolí. Páč bylo mnohem tepleji, než v pátek, chytla sem se toho velice, už vzhledem k tomu, že po těch letech, kdy su ho ke každému trochu odvážnějšímu šukání musela nejdřív přemlouvat a pak ještě přilít chlastem, by bylo odmítnout takovou nabídku učiněné faux pas. Vyšupajdili sme tedy po cestě nahoru, ale furt tam coural někdo s podobnou ideou, bo co hůře, s nápadem se jít vyčůrat, či podobně odvodnit. Potom mě osvítilo zajít kousínek na cestičku k jedné z chaloupek, která nás navíc bezva kryla. Nu, mělo to docela grády. Zvlášť, když sme se pak navzájem prohlíželi, jestli jeden z nás nemá kdesi bílé fleky.

Jináč se na místě vyskytovala aji Éro se Sony. Ta potom odjela, ale Éro byla náramně roztomile rozverná, bavila se se vším možným a my to s Veverkym pěkně komentosovali. Taky Dubkova slečna, říkejme jí Rikki, byla opět velice vděčný objekt, protože tentokrát měla sandálky na klínku a flitrové strakaté šaty. Nevím, jestli to na to mělo vliv, ale Veverkymu údajně sedí k Dubkovi a vůbec obecně čímdáltím míň, zatímco mě se líbilo, že dle svých vlastních slov před Dubkem nekouří, když on to nemá rád. Hezké, potom se jí ale Veverky fikaně zeptal na žvýkací tabák, když ale přisvědčila zcela samozřejmě s tím, že to taky zkoušela, měl už vykombinováno, že je vážně poněkud hospodský typ. To sem ale ostatně vykombinovala taky, však kdo se baví s Psininou ségrou a tou svitou, která byla okolo ní, musí být od nátury hospodský typ, počet piv sem, nebo tam. I když pravda, v tutom případě to bylo spíš piva sem.

Byla su mírně zvědavá, jak se na mě v průběhu večera Sethi bude tvářit, ale zachovával dokórum jak královna Alžběta. Akorát na mě potom mávl na pozdrav. Až později večer se s nějakým známým (a pak i se ženou) posadil na vedlejší lavici a jednou se na mě podíval tak krásně, že mi bylo jasné, že na ten pátek nezapomněl.  Uff, to by mě vlastně dost urazilo.

Potom sme šli ještě na panáka s Opilkou, která si odskočila od Lounyho domácnosti a hospodářství. Odreagovaná tedy byla řádně. Nalíval tam zrovna právě Sethi, tož su se držela sice dál od panáků, ale blízko k němu, což sice nebylo moc slučitelné, ale s tou dovčou sem to ještě nadhodila. Prý se v pondělí přeptá, co a jak, tedy hlavně na víza a na cenu, která je pro mě dost důležitá. Povídám: „Jak si to dáme vědět?“  A tak si vzal mé číslo. Nevím, jestli to bylo fikané, bo průhledné.

Potom už sme to s Veverkym zabalili dom. Dali sme si ještě popůlnoční svačinku a docela příjemně si popovídali. Vážně si teď docela fajn povídáme. Akorát, když se Veverkyš nahlas zamyslel, proč se Sethi z těch mladších baví tolik zrovna s náma, nevěděla su rychle jinou odpověď, než: „Přece protože sme hrozně charizmatický pár.“ Což je ale, pozor!, pravda.  

Ráno bylo standardní, až na to, že mě Sethi probudil telefonem. Bohůmželé oznamoval, že výlet je za 17dmnáct litrů, což pro mě vzhledem k plánované operaci očiček nepřipadá v úvahu. Rovnou sem mu to řekla, a zdá se mi, že na to něco žbrblal, pak už sme ale founát ukončili. Aby se ale neřeklo, písla su mu pak zdůvodnění. Odpověděl, že se nemusím omlouvat a prý si kdysi taky nechal spravit oči, tak kdybych potřebovala radu, je k dispozici. Odpověděla su, že by to bylo prima, že su sice s pár lidmi mluvila, ale protože má každý jiný názor, su zmatená. Opáčil, že se mám klidně někdy zastavit, nebo písnout, až půjdu kolem. A dodal: „A nejakou cestu ti taky vymyslim.“

Teď už su byla fakt decentně zmatená, ale i nadšená, páč nevím, jestli to písl a namyslel z čisté dobroty, bo abychom se víc viděli. Odpísla su tedy zase polo neutrálně, že je to od něho moc fajn, teď su sice na týden pryč, ale můžeme se domluvit třeba po neděli. Jako PSko su dala, že „pes musí na procházky každopádně“ a doufala, že mu to dotrkne. Na to už odesemeskoval zase on neutrálněji, že bude taky týden pryč, tož prý potom. A: „Pejsek musi, to je jasny.“

Snake, miláčku, žádnému flirtu není potřeba přikládat nadstandardní osudovost, ale tenhle mě kurnik baví.


*Odpoledne jedeme s maminou, ségrulí a Lenou na tradiční prázdniny. Tentokrát padla volba na chalupu nějaké mamčiny kamarádky. Nu, opravdu chalupa. Zdá se evidentní, že tu sou myši, a počet hmyzu, který sem rozmazala při psaní tutoho po monitoru počítače taky není zanedbatelný, ale roste tady spousta hrušní, tož ať žije dědictví po babičce. 

3 komentáře:

  1. Miláčku to jsem si vždycky myslel taky, než začneš ztrácet kontrolu ač si to do poslední chvíle budeš myslet, že jsi to Ty kdo drží opratě :)

    Jinak dlužno říct, že mě opravdu bavíš ;)

    Snake

    OdpovědětVymazat
  2. Jo, to je můj životní sen, robit někomu komedii... Hele, ono to tak žhavé nebude. Známe chlapy. Kecy, kecy a kde nic, tu nic. Nu,v tutom a podobných případech vlastně tím líp.

    PS: Nic z toho, co by se mohlo stát, by nenapravila emigrace do Ekvádoru.

    PSS: Překonal jsi tisíc přístupů. Jenže za rok, a půlka diváků je ze Srbska. Frustrující věc... Pokud teda nejsi ze Srbska...

    OdpovědětVymazat
  3. Nebylo to myšleno ironicky

    No nepleť se pod tvrdou slupkou měkké jádro spočívá :).....

    Ano jsem poněkud vlezlý. Na svoji obhajobu snad uvádím, že na to nehodlám nic měnit. Možná jsem se několikrát z té oblasti připojil, ale trvale to nebudou moje přístupy. Nebýt to na virtuální úrovni dalo by se říct, že jde o trvalý vztah :)

    Snake

    OdpovědětVymazat