Nejhorší kletba všech dob: "zajímavé časy na vás" ...od Vánoc do léta...

*Před Vánoci probíhaly úklidy na pracovišti. Nadšená sem nebyla, ale za prvé to mělo být zaplacené, za druhé udělat si očko nemůže škodit a za třetí s dělníkama byla děsná prča a jeden z nich rozdával ukrajinské bonbóny.

*Vánoce, musím uznat, byly vydařené. Těch pár dní předtím tedy byl zmatek, jak kdyby už byly lednové výprodeje, ale nakonec sem se dočkala i dvou večírků (narozdíl od klientek, které jich každá absolvovala v průměru 5ět); jednoho v ještě ne staré práci a jednoho v ještě ne nové práci. Nová byla ve čtvrtek a bylo to fajn a samozřejmě zase úžasně luxusní. Uzený losos, steak z tuňáka, zákusek, víno, a sýr už sme tedy odmítli všichni. Vypadá to fakt fajn a hlavně ti lidi sou fajn. Spolupracovníci rozhodně a šéfová se mi taky jeví okay. Takový ten člověk, co peníze má, ale je ochotný se o ně rozdělit, narozdíl od skoro ex-šéfové, která je má, ale nepustí ani korunu navíc. Pravda je, že teprve do toho světa pronikám, ale vypadá to, že sem právě dostala příležitost v praxi porovnat rozdíl mezi bohatým a zbohatlíkem.

 Stará byla v pátek. Popravdě se mi tam moc nechtělo, páč se mi dost chtělo jet dom, ale odchod sem ještě neoznámila (akorát pár bližším klinetům a je fakt, že mi všichni v podstatě řekli to samé - že bych byla blbá, kdybych pryč nešla) a oznámit to na večírku by bylo nevkusné, tak mi nezbylo, než tam jít a dělat jakoby nic. Bylo to ale nečekaně v pohodě, hlavně teda, páč Aero je hrozně prima a taky sme se dost pinkly. Pozorně mi byl obstarán gin s tonicem, tak sem to do sebe lila. Nemůžu ale říct, že nějak moc, a taky sem pila spoustu vody a aji se najedla, tož ten problém musel být v té sladké citronové srajdě, co sme si s ní pak ťukly. Easy pro mě nějak po 11denácté dojel a musím uznat, že do auta už sem se krapet potácela. Pak sme ještě zajeli ke mně pro věci, abych mohla ráno frčet rovnou dom a to už sem se potácela krapet víc. Takže všechno bylo tak nějak naházené do tašek a jelo se k Easymu dom. No, tam sem otevřela dveře od auta a vyblila se rovnou na chodník. Ještě sem mu teda stihla vynadat, že nemá kapesník a když ho šel hledat, tak sem ho pak sprcla, že mi nedržel vlasy. Nahoře sem blila znova. Do hajzlu, do umyvadla, a z balkonu dolů. Snažila sem se ale mířit do tují, to zase jo. Easy z toho měl děsnou srandu.

Ráno nebylo moc moudřejší, odneslo to zase umyvadlo a hajzl. Balkon už sem nechala na pokoji.

Páč sem se ani nemohla moc zvednout z postele, nepřicházel bus vůbec v úvahu. A nějaké dárky mi byly celkem někde, Easy ale ozdobil větev ve váze a celkem oprávněně trval na tom, abych rozbalovala, takže sem si ten nový mob rozbalila. Že mi u toho bude šoufl jako jednu v roce na Vánoce sem si teda nepředstavovala ani ve snu, ale uznávám, že je fakt hezký, totiž mobil i obal. I když nebudu zastírat, že sem si trochu myslela, že mi dá ještě nějaké překvápko, když o tutom su věděla předem.

Pak mě tak nějak pobalil, dal mi 2vě žluté igelitky z Billy navrch, a odvezl na nádraží. Co říct, vylezla sem z auta a zase blila. Lidi chodili kolem po chodníku do nákupáku a já na bobku dělala jakoby nic. Easy stál taky jakoby nic vedle, mám ale podezření, že měl tu prdel čímdál větší.

Ještě, že sem si v tom buse sedla. Co si myslel ten kluk vedle, když sem několikrát lapala po dechu nad tou nenápadnou žlutou igelitkou, a ten chlápek, co mi podával džíny, které mi vypadly z další tašky na zem, to fakt vědět nechci. Jen, když byla v okresním městě pauza, vyplížila sem se ven a další dvojice se mě ptala, jestli sem v pořádku. Bylo by dobré říct ranní nevolnost, ale páč se o těhlech věcech nevtipkuje, jen sem poděkovala a s makovinou někde pod kolenama řekla, že ne.

Co se jinak Vánoc týká, tak je zas dopisuju v květnu, ale dobré to bylo. Naši se už aspoň o nich naučili chovat slušně. Letos se s dárkama vytáhla hlavně ségrule, která dala tatíkovi pullitřík na kterém je jeho vlastní profil na motorce, dědovi tentokrát obrázek malé mamky a strejdy, mamce bio rtěnku a mně puzzlíky a hlavně teda naprosto skvělé sněžítko s tyrannosaurem. Tvrdí, že to fimo strašně rychle tuhlo, tak nemá pořádné zuby, ale mně se zdá úžasnej. Navíc zlaté třpytky v tom glycerinu (nechtěně prý) zezelenaly, takže když se s tím zatřepe, vypadá, jak kdyby lezl z pralesa. No topka.

Jinak sem si udělala volno celý týden mezi svátky, páč v nové faše sme měli kvůli těm úklidům o svátcích zavřeno a otevírali až od ledna, a stará už mi mohla být kdesi. Taky sem si oběhala úřady a heleme se; sem paní podnikatelka. Zatím s holou řití, ale zas je ta řiť celkem pěkná, tak se to snad vykompenzuje.

*Silvestr byl jeden z těch legendárnějších. Směle se zařadil mezi ten s RAovou babčou a ten, co sem strávila s Verkym a jeho pásovým oparem ve vejtřasce. Easyho mamina totiž dostala nějaké prémie, a že za ně někam vyrazíme. Vyhrálo to moje nejlepčejší bývalé školní město, takže sem napsala Daisy a Aguš, rezervovala místo v mém oblíbeném irském baru, který ještě kupodivu nespadl (i když on je to spíš sklep, tak kam by padal) a hrozně se těšila. No, toto dopadlo.

Razili sme teda v pátek. Pocouralo se po náměstí, spapali sme pozdní oběd a šup na hotel. Tam Easyho maminka vybalila vánoční větve, páč atmosféru si je ochotná tahat všude s sebou (ha, už víme, po kom to ten můj negr má) a my šli do kina na nové SW. To byla furt ta dobrá část. Ta špatná nastala pak zpátky doma, kdy se mi udělalo blbě. Vlítla sem na hajzlík a pak vlezla zpátky k Easymu do pelíšku. No a pak znova. A znova, a znova, a znova, a znova a pak už sem si radši vlezla do vedlejší postele. No a pak znova, znova, znova a znova a ještě jen asi 50x. To už sem se docela plazila a tak kolem 3řetí ráno začala přemýšlet, že Easyho (který spal, jak kdyby hotelová služba prala cejchy v morfiu, ne jako kdybych kolem furt nepobíhala a nesplachovala hajzl jak dost nepovedený domácí strašidlo) probudím a přesvědčím, že potřebuju do nemocnice, páč takhle zle, to teda aby pohledal. Vydržela sem teda pak další asi dvě hoďky a pak se přemlouvala ještě dál. Pak už vstávala jeho máma a ona se taky probudil. Tak fištěl do lékarny. Samozřejmě sobota, tak najít nějakou otevřenou neuměl ani strejda google, než sem se dočkala uhlí a nějakých kapek, bylo po 9váté. Naštěstí docela zabralo, takže sem po zbytek dne ležela a odběhla na wécko jen už asi 40x. Easy s mámou mezitím prohlédli město skrz naskrz.

Silvestrovský večer mi bylo trošinku líp, ale na bar ani náhodou. Takže já furt v posteli, ti dva v křeslech a hráli sme Země, město. Aspoň, že sem je i s půlkou mozku vysranou podrtila.

Po půlnoci su se teda hecla na procházku, ta musí být, protože vím, že v tu chvíli se prochází i mamina a je to tradice, přes kterou vlak prostě nejede.

Na Nový rok sem se zmátořila tak, že sme mohli jít do ZOO a pak sem se sešla na hoďku nejdřív s Aguš a pak s Daisy a jelo se dom. Jak říkám, legendární.

*Na první ples sme jely s mamkou do vsi, kde má kamarádky. Já tam ale neměla lautr nikoho a ještě sem se teda ulakotila řídit, takže sem se bavila v podstatě jen šilháním na jediného trochu vypadajícího klučinu, který bivakoval tak nemožně daleko, takže mi nezbylo, než skoro brečet při pohledu na všechny ty taneční páry a sedět na prdeli.

O to víc mě sralo, že sem odmítla Čakru, který se zčistajasna ozval, jestli nechci jít někam s ním. No, i přes to, že je s ním domluva jak s neandrtálcem přes skype, kupodivu sme další den šli na procházku vyvenčit ty naše mazlíky. Nakonec z toho byl dokonce výlet za slacklainistama, tož to bylo moc fajn, i když sem pak krapet mrzla. Pak mě hodil dom a cestou sme viděli Sethiho ségru; prý jestli se známe, že po něm jela a nemohl se jí zbavit, bo co, tak ať jí řeknu, že: "mě más v hledáčku." Nu, o tom nic nevím. Ono těžko mít někde někoho, když je půl roku v prdeli a pak je s ním komunikace na úrovni ani ne toho neandertálce, protože ten by ten komp pravděpodobně aspoň zapnul. Na další schůzce sme se už nedomluvili. Dobře tak, tenhle týpek je Easymu fakt nebezpečnej.

*Další lednový týden sme se konečně domluvily s Kukandou, že si předáme dárečky a něco třeba popijeme. V prvním podniku sme krapet trápily pingla, páč nejdřív nás usadil vedle grupy, přes kterou nebylo slyšet ani slovo a pak vedle dveří, kde pro změnu ukrutně táhlo. Navíc obě místa byla zcela nestrategicky, páč ti hezcí kluci sedící vzadu okolo nád akorát chodili dom (ukázalo se totiž naplno, že sme s Kukandou co se týpků týká naprosto stejná krevní skupina a není pro nás asi lepší sport, než flirtování, btw, co se Easyho týká, v klidu doma usnul, aniž by věděl co kdy kde a kam jdu). Nakonec sme tam i přes nevýhodné podmínky vydržely docela dlouho a pak si daly takovou menší tour de západní město přes úplně prázdnou piškotéku až do klubu, kde právě skončil punkový konzík, což sem hned nadšeně psala Ségruli, aby měla radost, že hudebně vyspívám, i když mě osobně to od světové elektroniky k českému punku přijde spíš jako regres, než progres.

Ovšem po tom konzíku, to nemělo chybu. Takové super figurky se tam mrcasily a já to teda úplně miluju, ty mžourající potácivé týpky a poloožralé páry, co se přestanou stydět, líbají se, a je vidět, jak k sobě mají blízko. Nádhera. Na bližší kontakt samozřejmě nikdo, hypotéza, kterou sem si vytvořila v mládí, totiž, že punk z valné většiny poslouchají průměrně až podprůměrně atraktivní lidé se naprosto potvrdila (ale ne, neglobalizuju, řekla sem valná většina, ne všichni, například právě Ségrule, když se trochu upraví je moc hezká a když by se náhodou někdy - opět hypoteticky - upravila hodně, je z ní naprostá kočka, a taky ten spolužák ze střední byl hezkej a hm...no, to je asi všechno...), ale přesto sem seděla s tím báglem na gauči a čuměla okolo docela spokojeně.

Kukanda si přimrkala nějakého kamaráda, tak sme se pak bavili společně, obdivovali místní krásné panáky a pak nás dokonce vzal dozadu do zkušebny a vytřihl sólíčko na bicí, takže kdyby po mně Kukanda mermomocí nechtěla, abych si taky zahrála, byl by to prima závěr večera.

Jo, jednu věc musím vyzdvihnout a to je teda hygiena. Od dob mého mládí se celkem zlepšila všude (kde si najímají ty chudinky Ukrajinky, co u nich mají vystudovaný MATFYZ, ale tady to nemůžou uplatnit) , ale aby byly hajzlíky po půlnoci v nějakém klubu skoro úplně čisté, a vteřinu po tom, co Kukanda strčila lahvičku od vody na zem, přiběhla paní a začala sbírat střepy, tak to sem ještě neviděla. Smekám a pro příště zvu humusáky všechny účastníky těch vypajzlených diskoték, kde se člověk přilepí k podlaze už v 7dm večer, neřkuli hluboko po půlnoci.

Pak už ale bylo srandy dost a chtěla sem se vyspat na zítřejší plesík, tož sem Kukandu nechala s tím bubeníkem pokračovat do hospody a sama se vydala směr Easy.

*Naše parta jako obvykle jede na hory. Já nejedu, protože svině Veverky prý prohlásil, že nepojede, když pojedu já. A Dubek mi to (po smsce) vysvětlil, že já nejedu proto, že když on se ptal, koho radši chtějí na hory, prý skoro všichni chtěli Veverkyho. Moje zklamání nemělo mezí. Co je to po těch letech, co se známe? Proč neřeknou "vyřešte si to mezi sebou," proč to někdo dělí na fronty? O tom, že jim k tomu Veverky neměl dávat podnět, tak o tom žádná, to je prostě svinstvo, ale já nevím, kdo sou ty všichni, a proč se neřeklo, ať třeba každý jedeme na půlku? No, obrečela sem to. Nevím o tom, že bych byla nějak neoblíbená, nikdy nikdo nic nenaznačil a to si myslím, že sem dost vnímavá, navíc v živé paměti mám, jak mi ještě sám Veverky kdysi řekl, že beze mě by se ta parta rozpadla. A teď toto?! 

*Další ples se konal ve Verkyho rodné. Měla sem váhavou, zda tam jít, ale za prvé; proč bych se nemohla jít podívat, jak hraje můj vlastní tatík a za druhé, za ty roky tam mám spoustu známých, které taky už nemám jinou příležitost vidět a za třetí bych maminu hrozně chtěla seznámit s Haškem. No, to to teda vyšlo, viď. To bylo totiž tak: S mamkou nás hodila Ségrule, vylezly sme z auta a šly nahoru do šatny. Přezouvala sem si boty a koukám, že po schodech jdou Verky a další lidi od nich z party a měla sem dojem, že sem zahlédla i Veverkyho barvu vlasů, ale štrůdl pokračoval nahoru k Verkymu do bytu, všichni mě normálně pozdravili a tak, a Veverky nikde, tak si říkám, že se mi to asi zdálo. Přezula sem si teda i druhou botu, když se objevil, prošel kolem úplně ignorantsky a bral si ze šatny bundu a boty. Úplně sem to nepochopila, tak říkám: "Tak snad ahoj, ne?" Něco odvrčel, sebral svršky a zmizel.

Nebyla sem z toho moudrá celou dobu, myslela sem, že třeba šel dom nakrmit zvěř bo tak, ale nevracel se. Což o to, to by byl jeho problém, ale já z toho tak nějak úplně nevypočitatelně vytuhla v podstatě na zbytek večera. Moje chyba, o tom žádná, ale když to nešlo. Seděly sme u stolu s Milkou, jeho paní a tím krasavcem beze jména i nicku, co se mi ale vždycky z jejich hasičského sboru líbil skoro nejvíc, ale co to bylo platné, když sem se přistihla, že se nemůžu zvednout ze židle. Zoufale to říkám mamině, která se snažila s tím něco dělat, ale já se, ani teda v podstatě nevím proč, nezmohla na nic jiného, než se křenit jak starej kůň na kuličky z Ikey, a občas se donutila jít aspoň na hajzl. Mamku naštěstí zabavil bývalý tatíkův šéf/spolupracovník s manželkou, protože naneštěstí ten dement Hašek tam nebyl, takže sem v podstatě trpěla zbytečně. I když večer měl i několik pozitiv:

1) Na lidovky sem několikrát tančila s Bidýlkem, kterého sem ani za prase nemohla zařadit k žádnému jménu, tak sem dělala jakoby nic, už proto, že se nám tančilo velice hezky.

2) Po půlnoci by se zjevně vzchopili i další kluci, došel pro mě myslím Pat a pak mě tahal, ať neodcházím i Verkyho nejmladší bratroň, i když ten to dokorunoval, řka: "Víš, že kvůli tobě Veverky odešel?"

3) Do řeči se se mnou dala Klika, a docela kamarádsky a vypadalo to úpřímně a tak, právě, ale byla sem opatrná, protože patří to dé svity kolem Husopasky, že. 

3) Starostka se Šulístkem odcházeli, když sme s mamkou seděly u večeře (v mimochodem úchvatně Hrabalovské společnosti Krámka a Tudumka, jehož hláška: "takový pěkný ďouče, toho je ve městě škoda" mě hrozně pobavila napoprvé i napodruhé, po 10sáté už to ale teda opakovat nemusel...). Nedalo mi to a běžela sem za ní, poptat se, jak se mají a pozdravit. Musela sem říct, že mi nejsou ukradený, že sem se chtěla ozvat a tak, ale když Éro poslala to oznámení o miminu radši mé mamce, tak sem z toho pochopila, že radši ne. Starostka na to reagovala, že ona tohle neřeší (haha, ta všechno řešila vždy jako první a s nej intenzitou), a že lidi spíš nevědí, na které straně mají stát. Na což nezbylo, než říct, že nechápu, proč by nějaké strany měly být a rozloučily sme se tak celkem v dobrém, řekla bych. Ovšem Šulístek mě aspoň viděl, zatímco Dornt celou dobu dělal, že splývám s obložením, což mi teda přijde dost pozřelé.

4) Do obrazu mě ale přivedl kupodivu Podšálek (měl teda v hlavě dost naštymováno, ale v drogách je pravda, ne), který normálně povídal, že tohle je těžký, že nás má s Veverkym rád oba a že nechápe, proč to takhle řešej (odhaduju, že myslel Veverkyho s Verkym) a že to Veverkymu řekl, že si myslí, že to přehání. Na čež ten se prý rozbrečel, což by mi bylo líto, kdyby ještě mezi řečí Podšálek nedodal, že vědí, že sme se "poprali." No, to je výborný, tak já to neřeknu ani mámě, ale Veverky s tím vyrukuje před celou vsí. No potěš.

*Večer sme s Kukandou zase začaly v místním asi nej podniku. Pinglík si nás pamatoval z minula, takže už mu nemusela vysvětlovat, v jakém poměru chce střik, ale popravdě, tantokrát sme sice měly strategická místa, ale zas nebylo vůbec na koho koukat. Ovšem mě to tak seklo, že sem chtěla, aby někdo koukal na mě, tak sme se pak přesouvaly.

Nejdřív poměrně neúspěšně, protože se ukázalo, že v cíli stojíme před zavřenýma dveřma. No, halt to tak bývá, že podniky, co před lety frčely už nejsou to, co bývaly. Kukanda z toho byla hotová, ale já začínám chytat tu stoickou náturu, co mi byla kdysi vlastní, takže sem se v klidu na těch 10setientimetrových podpadcích odcapala zase zpátky. Pak sme se vydaly do centra do ověřeného podniku. No, co ti mám říct, sobotní noc kolem půlnoci a tam ani noha. Jako no toto. Tak sme doběhly tramec nazpátek a jely do jednoho, co sme zahlídly cestou. Tam už se mi líbilo, horší, že sem mezitím úplně vystřízlivěla a nemohla se dochlastat zpátky. Je teda pravda, že nejdřív mi to vadilo. Hlavně mi vadilo, že na každém vidím nějaký nedostatek a na Easyho, i přes to, že teda tři měsíce necvičil, což zřejmě zvolil jako spolehlivou metodu, jak mě co nejvíc nasrat a odsexovat, stejně měl jen jeden týpek a ten zrovna flirtoval s barmankou. Pak teda, tvrdil že je jeho sestra, ale jestli tohle byla sestra, já sem příští miss universe (a to už na to nemám věk, že). Tak sem tak robila dekoraci na baru, oháněla se po několika klucích, co byli dost mimo na to, aby se přiblížili a hlavně pozorovala Kukandu a ukrutně jí ten večer přála a trochu i teda záviděla, ale hlavně se mi to líbilo, protože jak se pinkla, byla prostě neodolatelná a ti chalani na to taky patřičně reagovali. Poťukala si, popařila, políbala, no přesně, jak to umím taky, když sem v náladě. Já mezitím čekovala, jestli by tam opravdu někdo na flirt nebyl. Vedle moc pěkný Španěl, ale odcházeli, tak sme akorát prohodili číslo a já si to šňerovala zpátky. U vchodu tak trochu zastrčeně se na mě koukl týpek, taky zjevně znuděný, sem se na něj smutně usmála a pokračovala. Kukanda mezitím skončila u nějakého v bílém triku, tož su je nechala být a nenápadně nápadně se přiblížila zpátky ke dveřím. Vedle ještě byla partička, tak sme se dali s jedním týpkem do řeči, ale v tom se ke mně naklonil ten původní a zbytek večera sme prokecali. A byl moc prima.

O další asi hodinu později nás vzal dokonce dom. Teda nejdřív byla ohromná legrace na ulici před klubem, páč Kukandě to absolutně nešlo do hlavy: "A kdo to je?"

"No, odveze nás dom."

"No to já s ním nejedu, já ho neznám."

"To já taky ne, viď, ale nechce nás vzít do Turecka, neboj, nebo chceš?", mrkla sem na něj. "Nechci."

 "Vidíš, nechce," uklidnila sem ji.

"Aha."

Ušli sme pár metrů, když se zas ozvalo: "A kdo to je?"

"Kamarád Randy, odveze nás."

"Aha, tak to jo, ale ten je hezkej."

Dalších pár metrů: "A kdo to je, já ho neznám?!"

"Já taky ne, ale kdyžtak ho přepereme."

 "Aha, aha." Pak už se ho s dalším: "A kdo ty jsi?" naštěstí chytla za pacičku, tak byl klid, páč se dohovořili, že kde on bydlí, ona jezdila na prázdniny.

Když su Randymu vylozila z auta, jala sem se dozvánět na Easyho. Byl teda chouďa prorasenej fest. Dole to vypadalo, že usne vestoje, ale pak se trochu zmátořil, ptal se, jestli nechci něco k jídlu a já mu povykládala, jak si večer Kukanda užila a jak nás vezl dom druhý nejhezčí týpek. Jako vždy to Easymu bylo jedno a neptal se ani na ň navíc. Jasně, chtěla sem, aby trochu žárlil, ale pak sem se na to vysrala, políbila ho a musela konstatovat, že to, že mě nechává naprostou volnost je jedna z věcí, za které ho miluju. Slíbila sem mu, že s nikým šukat nebudu a konstatovala, že: "A ty ostatní věci asi přežiješ, viď?" Na to kývl, takže což. Doufám, že teda vnímal, že to myslím vážně. I když kdyby po půlroce vztahu nevěděl, jaká sem a že zrovna často nekecám, tak to by teda byla jen a jen jeho chyba.

*Práce se pomalu rozjíždí. Závratnou rychlostí klienti tedy nepřibývají, ale ukazuje se, že mi velké procento lidí fakt zůstává, těch, co si odchodili jen pár hodin a pak zmizeli bylo i u Barbie málo, takže si zakládám na tom, že jsem dobrá. A budu ještě lepší. Kupříkladu už mám i Rosťu, což je manžel paní ze sobotní akce, který si speciálně vyžádal mě. A je to s ním moc fajn. Krom toho přibývají i skupinovky; se čtvrteční tancovací partou sme vyšvihli takové nádherné a přitom úplně spontánní kreace, že se z toho tetelím ještě teďkonc.

*Mamče se podělalo auto a bylo to nakonec za cenu všech jejích úspor a ještě nám půjčoval Vývan. To teda vím jen proto, že sem potřebovala zaplatit zdravotní a taky neměla z čeho, páč sem sice měla od Barbie hotovost, ale nemohla ji proměnit v nehotovost, páč ta mizerná banka mi poslala kartu už kdy, ale pin se někam zatoulal. 

V úterý večer sem měla sklony se na Easyho znovu vztekat, za to, že ve mně vyvolává pocit, že sem mu ukradená. Pak mi ale nějak přišlo na mysl, že sme fakt úplně stejný. Já ho miluju a on miluje mě. Já ho miluju nejvíc, jak to v danou chvíli dokážu a věřím tomu, že on mě taky, takže si (mu) prostě nemůžu nic vyčítat, že to třeba není dost, nebo tolik, kolik by to podle obecných měřítek být mělo. Dívám se jinam, hraju si jinde, ale vím, kde je on a kam se mám vrátit. Tak proč by mi mělo vadit, že on to má stejně? Když se osvobodím od té maloměšťácké morálky, která káže striktní (a pěkně alibistickou) monogamii, a která mi byla a je furt podsouvaná očima některých mých "kamarádů", tak můžu být prostě šťastná a tohle bude nejharmoničtější partnerství na světě. A co do prdele chtít víc?

Teda, no, když sme u toho, tak Valentýn byl jakostní. Jak byly slevy, koupila sem si jednu podprdu bordelovou úplně (jen takové ty šňůrky a mašličky), jednu trochu míň a dvoje kalhotky. Večer sme si hráli na kompu, ten se pak v pauze šel umýt, tak sem to na sebe navlíkla, vzala si ještě sako a punčochy a seděla dál, jakoby nic. Všiml si, naklonil se: "Jé, co to máš,"odklonil se zpátky a dále hrál nebo sledoval, nebo co to bylo. A to sem se teda urazila, no řekni, jesli ne oprávněně. Aby to ze mě strhal nutný nebylo, zas tak levný ty hábky nejsou ani ve slevě, ale takováto reakce? Šla sem to po chvíli ze sebe servat sama, lehla si, a teprve v tu chvíli pochopil, že to přesral (nebo spíš nedosral, viď), šel za mnou, tulil se, omlouval a jestli si to prý ještě někdy vezmu. Ani omylem, miláčku.   

*V pátek sem jela dom na školní plesák. Nebudu teda říkat, že sem nebyla lehce morvésní ze setkání s partou, která se šťastně vrátila z hor (Říkala totiž Nej, že Nevětrací samozřejmě celá zářila. To sem ale čekala, páč ta by vykládala, jak to bylo hvězdné, i kdyby si nudou ukousali hlavy až k žaludku. Jo, taky prý básnila o Veverkym. Ano, ani to mě neudivuje, jen přemýšlím, jestli tu antipatii hrála celé ty roky jen ona, bo on taky. Nebo naopak teď podával oskarový výkon. Těžko říct.), ale pojistila sem se, jak jen to šlo, aspoň tanečníkama. Původně sem dokonce měla dva, ale Siesta nakonec vypadl ze hry ven, tak přišel "jenom" Bidýlko. Původně sem si představovala, že dorazí ještě s nějakými kamarády, ale když sme s mamkou a Ségrulí dojely, čekal na mě před vchodem sám. Pozor, byl ale předem upozorněn, že bude drbárna. No, jinak sem ho vzala k partě ke stolu a potom, co sem se zeptala, jestli chce představit, a on na to, že je mu to jedno, sem se nenamáhala. Nej sem ho teda představila, dokonce pak pokecali, když sem si přesedla k Dubkovi, abych mu ještě naživo vysvětlila, jaký mám názor na ty hory a dělení kamarádů, pak už sem to ale odmítla hrotit, smetla to, snad jednou provždy ze stolu a vlastně se docela bavila. S Bidýlkem sme totiž tančili na všechny lidovky, a bylo to moc fajne. Asi druhá nejlepší zábava bylo pozorovat, jak naše maminka statečně chodí na panáky a třetí prima bylo, jak Nevětrací načepýřeně sedí v čele stolu, a kluci kolem ní jak slepice, kolem kohouta, ve volební komisi. Ta se na těch horách fakt musela kurevsky přetvařovat a dělat milou a udělající, když jí to takhle sežrali. Nu, doufám, že si občas vzpomenou, že se takhle nechovala vždycky a bude jim to aspoň trochu divné. I když chlapům možná ne, ale spoléhám na Nazcu a Nancy, že by nemusely být tak blbé. Já nikdy pořád hodná a milá nebyla, ale vždycky aspoň upřímná.

Jináč vlastně nic, jak říkám, zle nebylo, ale mohlo být i lépe. Bidýlko zmizel o půlnoci, páč to už žádnou klasiku nehráli, tož su mu poděkovala a přesedla si na druhý konec stolu k tomu slepičinci, i když paní kohoutová naštěstí po tombole vypadla i s drůbkama. Skoro okamžitě se do mě teda pustil Dubek, řka, že nemá rád, když sedí u jednoho stolu s někým a neví kdo to je. Uklidnila sem zvědavé ksichty, že sem se musela pojistit tanečníkem, když Šlehač se mnou nepůjde a Dubek má dámu s sebou. Ten teda odvětil, že se mnou půjde, tak sem jen blýskla úsměvem, že Bidýlka znám už jako malého kluka, což teda Bráška okomentoval, že to přece nevadí, ale to je celý on. Pak sme ještě trochu tancovali, šly na panák, a a popovídala sem s Peggy. Potom to teda bylo horší, protože odvoz v nedohlednu, maminka poctivě opilá a mně byla zima jak sviňa. Odchytla sem teda Sethiho, jestli nepofrčí dom. Ještě to teda trvalo, ale nakonec nás s Liv do auta narvali.

V sobotu ovšem byla legrace. Maminka měla po skorem 30 letech a v životě celkově podruhé opici, a ukrutně roztomile z ložnice hničela a nadávala si, jak jí je blbě. K večeru bylo ještě hůř, protože nám vykixla pračka a začala požadovat, ať ji vypneme a odpojíme vodu. No jo, ale jak, když tam žádná páčka není? A člověk ještě musí odsouvat stůl a kočičí hajzl, pod kterým bylo podivně mokro, aby se tam dostal. No, mamina takmier hysterická. Já byla akorát dožraná, páč sem si koupila hafec nových legín ve výprodeji a teď sem je měla nacucané ve vaně. Takhle mokré to do sušičky nemohlo a feráry se mi zrovna nechtělo moc agresivně ždímat, ale co robit, že. Domlouvala sem se se Siestou na večer, tak su se rovnou zeptala, jestli by to nezmákl. Teda tu vodu, ne to ždímání, i když k tomu se taky celkem měl. No, co ti mám povídat, další z důvodů, proč mám radši chlapy, než ženské (mamka se Ségrulí teda rychle uvedly domácnost do návštěvě vhodného stavu, zatímco já si šla aspoň zamalovat kruhy pod očima), přijel, viděl, udělal klíčem šup a bylo. Do 10seti vteřin. Krom toho se mamce celkem líbil, no, mně ostatně taky, jeden z mála blonďáků a ještě pod 185, co se mi kdy líbil. Ani za prase ale nemůžu přijít na to, co mě na něm přitahovalo a jak sem rychle zjistila, pořád ještě přitahuje. Kdyť na něm krutibrko nic není. Ani závratnou inteligenci, bo vtip to nemá, prostě zhola nic. Pak se v tom vyznej.

Jinak si mě teda odvezl k nim do hospody a celou cestu sme se dohadovali, jestli u něj budu spát, bo ne. Pak sme poseděli se Fiestou a jeho bráchou. Nějaké pivko a dva panáky a ten brácha povídal o Erasmu ve Španělsku, bo kde. Špatné to nebylo, kdyby se mi nezdálo, že Fiesta (ze kterého je mimochodem neuvěřitelná... řekla bych kulička, ale při jeho výšce spíš koule, že by z ní byl druhej největší sněhulák světa) nebyl takový zvláštně rýpavý. Sice chválil, že pořád ještě mám ty krásný ďolíčky ve tvářích, ale jinak se pořád vyptával na Kliku. No, co sem mohla říct, že sme se teď po čase viděly, ale jinak moc nevím. A proč? No, prý se mu líbí. Povídám proč ne, že je zajímavá a milá a co chtít víc. Ještě, že sem nežvejkala víc, páč Siesta mi pak venku prozradil, že s ní půlrok chodil ten brácha. Takže Fiesta měl prdel dvounásobnou, což bez toho má.

Pak teda byla celkem pohoda. Uvolila sem se, že spát jo, ale že NIC nebude sem zopakovala v 5ěti světových jazycích, v češtině 15tnáckrát navrch a ještě mu nakreslila výmluvné piktogramy, protože chlapi celý můj život podceňují moje skálopevné NE. Tak aby bylo jasno: NE.

 Nu, slíbil, že nic NEbude, když nebudu chtít, uvařil mi čaj a hačali sme před filmem. Krom toho sem zjistila, že bývalku nevystěhoval ještě komplet (však se prý rozešli před pár dny, že), a co je ale mnohem důležitější; že má agamu. Ale tak teda, to mě nadchlo, protože už byla pořádná. Chouďu sme probudili, abych si ji mohla pochovat. Úplně sem slinila. To je tvorák.

Pak péče pokračovala. Dal mi úplně nový kartáček, nabídl sprchu a tričko a trenky, dokonce barevně sladěné, což sem teda ocenila a už si říkala, heleme se, dobrý kluk, dobrý večer. Jenže pak přišla noc. A bylo. Bylo to víceméně o tom, že sme se celých těch X hodin dohadovali, jestli mě ojede, nebo ne. Jasně sem odmítala nadále, nějaké tulení a tak bych brala, bylo před krámama a to holka potřebuje obejmout, ale on se taky nedal, že prý tulení může být, ale až po sexu. A když sem nechtěla, tak mi nepůjčil ani rameno na spaní. Prdel neskutečná. Chvíli sem se já dožadovala toho tulení, pak sme pousnuli (asi teda), pak on začal oblejzat s tím sexem, a takhle pořád dokola. Asi ke třetí ráno už sem fakt nevěděla co by (když sem nechtěla prozradit, že sem zadaná, protože kdoví, co za spotřebič se nám ještě může podělat), tak sem dělala pohledy čerstvě vykastrovaného šťěněte a vysvětlovala, že nejsem na sex bez lásky, což je skoro pravda, ale nebýt s Easym, nebudeme si lhát do kapsy, že ošukám po těch letech nudy všechno, co by vypadalo aspoň trochu dobře a zdravě. No dobře, tak hodně dobře a opravdu zdravě, ale nač zabíhat do detailů.

Na což s kamenným ksichtem odvětil, že mi nechce zlomit srdíčko a rozhodně se teď vázat nebude. Začalo mě to bavit, ale dílem sem popravdě byla navztekaná, páč su fakt měla hroznou mazlící potřebu, tak co mi ji bude upírat, dement, by ho to nezabilo (hlavně, kdyby si pak třeba vyhonil sám, což už by mi bylo úplně fuk), tak sem se dala skorem do brečení, jestli si myslí, že mě chce málo chlapů ojet. Odpověděl, že sem pěkná holka, na což sem už skoro bulela fakt, jak su se do toho vžila (a ona to je taky kol a kolem pravda), že takový sou všichni, jenom šukat, ale žádná blízkost. Projevil, že to chápe, ale nemínil s tím nic dělat. Jo, to se mi na něm asi vždycky líbilo. Kura, že já su zadaná, já bych tě donutila slevit, zlatíčko. No nic.

Asi k 5áté ráno se situace vyřešila sama, páč sem to dostala. Dřív, takže nic s sebou. Zase řešil naprosto klidně, chlapsky a racionálně (jo, být větší a s víc svaly, tak bych se do něj fakt snad zamilovala) a zeptal se, co má dělat. Odhlídla sem od toho, že dosud se měl spíš ptát, co dělat nemá, a povídám: podívej se prosímtě, jestli tu nemáš něco po bejvalce. Začal poctivě štrachat. Naneštěstí, co sem viděla, nechala si u něj půlku domácnosti, ale tampon ani jeden, tak sem to musela přežít s papírovým kapesníkem.

Jinak ráno su trochu čekala, ani vlastně nevím co, ale nabídl mi snídani, zase uvařil čaj a odvezl mě dom. Jen na ty lyže jít odmítl, tak sem kontrovala, že kdyby něco bylo, tak sme vyrazili, co ty prevíte. No, to asi jo. Heh.

PS: vypadá to, že spaní bez sexu vedle toho kluka je tradiční, to samé bylo před přesně 10seti lety, jestli se nemýlím. Já bych mu dala už z tej lítosti, že tenkrát nic nebylo, ale co robit. Nu, uvidíme za další dekádu. Bude ještě psina, věř mi.

*Druhý ples ve Šlehačově rodné byl no, já ti vlastně ani nevím. Moc si ho nepamatuju, takže asi mohlo být hůř i lépe. Mám akorát dojem, že moc nebylo s kým tančit, ani na koho koukat.

*Jináč Nej se tedy bude vdávat, zrovínka ale vymysleli datum tak, aby vyšlo na zájezd. To je teda dilema. Tajně doufám, že budu svědek, ale i kdybych nebyla; zazdít sňatek nejlepší kamarádky je nečestné a nesportovní. Proti teda hovoří i destinace, která mě zrovna dvakrát neláká, ale zase mají jet i Angelika a spol. a Sethi bude řídit sám, takže by se mohl chovat společensky. Ále, co je mi do toho, viď.

*O víkendu sme si s Easym udělali výlet po destinacích čerstvě vylíhlé Kingdom Come. To mě bavilo, i když bylo všude zavřeno. Párek nerdů sme ale stejnak potkali, jak čuchali kolem. To byla sobota, v neděli se jelo na oslavu narozek Easyho babči. Nadšená sem nebyla už proto, že Easy si na tu událost vzal děravý triko. Všimla sem si toho ještě doma, tak mu doporučila se převlíct. Jen, co si ho převlíkl, tak čumím, že má děravý i gatě. Ale takovou tou nekulturní dírou, ne těma, jak se teďkonc nosí. Nu, hekal, ale převlíkl si gatě. Stejně, když pak už na návštěvě lezl na gauč poštelovat topení, vyšlo najevo, že má džuznu v ponožce. To svět neviděl, tohleto.

Jináč setkání s tou slavnou sestřenkou aspol nebylo, nakonec se konal je docela úzký okruh, totiž samozřejmě babča, fotřík s přítelkyní, jeho sestra a samozřejmě Easyho mamka. To ti teda ale povím, pro člověka zvenku je to i tak šok k těm Homolkovejm dorazit. Zvlášt fotr a máti sou dobře rozbušková směs. Ne, že by to mezi sebou neměli po těch letech srovnaný, dokonce bych řekla, že mají perfektně srovnaný to, že se nikdy nesrovnaj, ale dejte cholerika čistého s cholerickým bohémem do jedné místnosti a nechte je bavit se o prezidentských volbách. Chvilku to řve, pak je zas jakoby nic klid, pak to zase začne diskutovat (půlka o něčem jiném), pak se to zase vrátí, zas to řve a takhle furt dokola. Oni teda vůbec furt řvou mi tak přišlo, ale vzhledem k tomu, že jim to ani trochu nepřišlo, je to asi v pořádku.

*V týdnu dorazila do města Aguš a šly sme na kafe a hokej. Bylo fajně, i když hokej teda vizuálně strašný. Fuj ta Sparta. Jinak to s Crowem stále táhnou, což je podezřelé, a ještě se to neprovalilo, což je ještě mnohem podezřelejší. Jinak sme se shodly na tom, že z Bazala je strašný fouňa; jestli ten kluk bude mít nos ještě víc nahoru, nasere mu do něj pták. 

*V úterý sem končila dřív, tak sem se docela těšila, že budeme mít s Easym na sebe víc času. No, nakonec sme se nějak oba pozdržovali, tak sem u něj byla nějak po 18h, ale to bylo pořád luxusní. Nabídl teda, co budeme dělat, pak uvařil výborné krůtí (fakt začíná být dobrej), koukali sme na Vaianu, co mě až na tu slepici ukrutně nebavila, tak sem mezitím koukala na dovči. Pak se šel omýt a nějako zalehl. Já mám vždycky ještě vyndávání očí a čištění zubů a ksichtu, což chvilku zabere. Oči sem si teda chtěla nechat, kdyby něco bylo, ale kurva, ono zase nic nebylo! Prostě zas usnul!!! Já zdeptaně dřepěla dál v křesle a postupně se nasírala čímdáltím víc, páč nedalo moc práce spočítat, že poslední sex byl minulý čtvrtek, ne-li dokonce středu a takhle si to teda nepředstavuju, kór po půl roce vztahu. Co ti mám říct, vztekala sem víc a víc, protože tohle přece není poprvé. Můžeš mi říct, proč říká, jaká sem jeho nádherná kočička, když ve finále má víc sexu každá druhá tlustá, a každá první brejlatá? Jo stop, brejlatá sem taky, ale jen sporadicky, tak se to nepočítá, ono stačí, že každá druhá brejlatá a ještě tlustá a nemožně oblečená má víc sexu, než já.

Dovztekala sem se tak dokonale, že bylo vošajstlich se podívat do zrcadla, jestli tam neuvidím Hitlera, a drželo se mě to dokonce celou noc a ráno. Ještě dopoledne teda poslal smsku, že se omlouvá, že to včera posral, že mi ale nechce ani ubližovat, ani mě štvát a že má divný období. Hochu, tos teda posral, a divné období od podzima, a ono je pomalu jaro? Kdyby to bylo poprvé, tak ještě držím hubu, ale to už bylo vícekrát, o tom incidentu s tím prádlem nemluvě. Tohle je nesnesitelné a neznám to. Ono sem to teda ale ani znát za dobu, co beru antinu nemohla, páč sem se nad tím zamyslela a tahle mi snad konečně opravdu sedla (ten doktor měl pravdu) a sem to zpátky já a moje šmajchluchtivost. Ty první dvě mě fakt tlumily, ale v tu chvíli mi to nepřišlo, že. Chudák Veverky ale.

Nu, teď ale chuť mám a co jako říct, mi snad karma vrací všechny ty chlapy, co sem kdy odmítla. Tohle je ale kura trest za to, že sem nebyla nikdy rozhoďnožka, protože abych se vlastního přítele doprošovala o sex je naprostý vrchol. Ještě, když, za prvé: fakt shodil ty svaly, na které mě v létě nabalil, takže úplně touhu ho olizovat nemám, ale ber, co je, že, za druhé: mám kolem dost chlapů, co by mě brali okamžitě a myslet na to, že vlastně můžu, ale nemůžu...

Uraženost, ublíženost a vůbec, mi vydržely až do večera, to sme si ještě psali a prý, jestli budeme dneska spolu. Konstatovala sem, že radši ne, páč aby mi vylízal jen proto, že si připadá blbě, tak na to nejsem zvědavá ani omylem. Potom mi naštěstí v práci Robin, což je ten týpek, se kterým sme se bavili tuhle u toho hokeje, chválil vlasy, zadek a vůbec se celou dobu přibližoval. No, docela balzám. A večeři bych brala, jen ať se rozhoupe.

Ráno sem ještě měla hoďku s Lajny a Barbie mi pověděla, ať pošlu čísla klientů, že je předá té nové. No, su zvědavá, jestli taky bude tak blbá, aby u ní za ty směšné love zůstala rok. Naštěstí mně do toho už lautr nic není.

*V pátek dopo su zmákla Rosťu a nečekaně i jednu speciální ukrajinskou kliošku. Domluvily sme si další hoďky, no jen s těma prachama ke mně. Jinak su se opožděně nasnídala a furt byla krapet mimo. Danny a Lirka si ze mě už dělali legraci, ovšem s tím, že se jim tak nesexuální chlap fakt nezdá normální. To mně taky ne, proto se vztekám, že. To totiž nepotřebuji, také rány na ego, jaké mi teď Easy dává.

Odpoledne se ale nálada zlepšila, páč sem šla navštívit Losíka, který měl po tej tříselnej operaci. Byteček fakt našlápnutý pěkně dyzajnově a popovídali sme moc fajnově. Seděla su u něj až do večera a pak zjistila, že mám ve founu smsku od Kukandy, a páč sem za Easym zas tak moc nepospíchala, daly sme si pěkně kafčo. Dala se na ten nultý ročník psychologie a kloubit to s prací je dost masakr, tak byla taková lehce těžce vytelená.

*V sobotu se ta páteční depka krapet vysvětlila, páč sem to dostala o den dřív. No, mně bylo divné, proč se mi ten prstýnek od Bidýlka nedařilo navléct (dal mi totiž hand made z matičky, krásnej). A sme doma.

Dopoledne se opakovala ta dámskojízdní akce a já vlastně byla v práci celý den, páč odpo sme měli ještě teambuilding, focení a pak sem měla ještě jednu hoďku, protože dámy ji na sobotu chtěly a dokonce ji chtějí pravidelně. Z téhle party sem fakt nadšená, jak malé děcko, sou úžasný, je sranda, ale dělají i pokroky, prostě pecka. Večer sem si ještě odrovnala vlastní zadek a Easy pro mě dokonce dojel.

*V neděli su vstávala tak nějak, že su vstala, Easy jel stěhovat Littlemu pračku a pak spachtil snídani. Potom, jestli teda někam pojedeme, žádná velká investigativa z toho ale nebyla.

*Založení toho modrého zla, ke kterému sem se chtě nechtě musela snížit (pořád sem ale poslední člověk na světě, který bez něj vystudoval vysokou školu) má nečekané konsekvence. Valila su očadla, jak tučňák na termosku, ale napsal mi Tragéd. A pěkně šupem. No, kura, že by po mně jel ještě někdo nepravděpodobnější je fakt nepravděpodobné. Kdyť ten o mě za ty 3ři roky ani nezakopl a prohodili sme spolu tak 5ět vět, a z toho ještě 4tyři v německé konverzaci, páč sme museli.

V týdnu sme se sešly s Wéčkou a ta z toho měla událost snad ještě větší. Ty naše zprávy jí hned  zvedly náladu, za což sem byla fakt vděčná, páč vzdor svátku žen měla za sebou další hádanice s Makynem, a o školních ocasovinách nemluvě.

Já si odvalila dom kytku jednu od ní a druhou mi dal v restauraci Dobo. Měla su radost, ale mnohem menší radost byla probudit se asi ke třetí ráno s totálně opuchlýma očima. Jiné vysvětlení, než ty kytky není. Vypadala su jak něco z resident evilu. Flákla su na to obklad z růžové vody a šla zas spát. Něco po páté sem se zase probrala, páč místo, aby to pozmizlo to začalo strašlivě svědit a udělaly se mi dva exémové fleky na spáncích a jeden pod okem. A bylo. Do rána, než su musela vstát, sem v podstatě nedělala nic jiného, než se to snažila rozehnat, pak zmazat kortikoidem, pak znova chladit a hlavně se neškrábat, páč kdybych začala, vydloubám si bulvy a všimnu si toho, až když by pleskly o podlahu.

Ráno sem zamalovala, co se dalo, takže se to při pohledu hodně z dálky dalo, ale svědilo to lautr furt pryč, tož sem byla pěkně přispláchlá. Easy mi večer dal kyti trochu lepší, než k Valentýnu a hořkou čokoládu. To by bylo fajn, kdybych jich ještě neměla od Vánoc 5ět, páč jednu mám cca na 2va měsíce plus mínus autobus. No jo...

Aspoň krámy už skončily. Ne, že by teda něco bylo. Myslím, že teda něco bylo, ale od té doby další týden zas nic. Na víkend sem teda jela dom a bylo to dost prima, páč z autobusáku sem zapadla rovnou do restaurace, kde sme oslavily Leniny listopadové narozeniny a večer sem se Ségrulí vyrazila na maškarní do Dubkovi rodné. Byla to teda rychlovka, ta maska, ale zdařilo se. Navalila sem si na palici tatíkův pracovní klóbrc a ten měl všestranné grády takového kalibru (totiž nikdo mě v něm nepoznal a smrděl tak strašlivě, že i ti, co mě poznali, mě nechávali strategicky na pokoji), že sme vyhrály dorta. To mě teda bavilo, páč sem se do té masky ukrutně položila a hrála si jak malej blbeček. To, že nerada lžu nejspíš neznamená, že nejsem dobrá herečka.

V neděli sme mrkli na návštěvu k babí a dědovi a pak Bidýlko splnil slib a vytáhl mě ještě s kamarádem Denisem na lyže. Ty sem teda pracně našla na seníku, narozdíl od podkolenek, které sem nenašla vůbec, což teda bylo blbé, ani by mě nenapadlo, že takový vliv na kvalitu jízdy můžou mít, ale zbytek byl moc fajnový, protože z kamaráda se vyklubal instruktor a ještě neskutečný pohodář. To teda nevím, jak bych popsala,  docela hezký, ale nic, čemu by se nedalo říct "kluk od vedle," nadto lehce s pupíčkem, ale fakt, tím fajnovstvím, bo pohodářstvím, bo něčím, neskutečně přitažlivý. Takovou esenci chlapa na pohodu sem snad ještě nepotkala. Nadto mi konečně někdo fundovaně po každé jízdě popsal chyby a jak je nedělat, tak mě to ukrutně začalo bavit. Snad ještě napadne, páč to je gól zahajovat lyžařskou sezonu v březnu, ale je teda fakt, že dřív nebyly buď peníze, což je fakt, bo příležitost.

V pondělí sme mrkly s mamkou k Angelice, aby nás trochu oškubala. Škubání dobrý, ale barva je nějaká tmavší a moc se nesetkala s ohlasem, tak se asi pokusím jí trošku vymýt. Jináč Danny vymyslel nový systém na skupinovky, tak to snad bude dobré.

Situace s Easym je tento týden stejná. Řeší dědictví, furt s mámou a strejdou a vymetají úřady. Doma samozřejmě nic. Já za ním kurva budu stát, od toho sou partneři, ale on taky musí stát za mnou. Že mu nevadí kde s kým chodím je ideál, ale že se vůbec moc nezajímá ani o moji práci a další věci, tak na to se můžu ... halt je rozdíl mezi stát a srát. Odteďka v tomhle vztahu držím hubu. Na co se nezeptá, to se nedozví. A bude, uvidíme, jak to zafunguje.

*Celkem to funguje, ve čtvrtek byl docela vytelenej, že v pátek jedu dom. Překvápko, brácho. Bidýlko s Denisem mě totiž slíbili vzít na ples a jak slíbili, tak udělali. Mezitím sem ještě stihla po dlouhé době secvak s Nej, která má se svatbou čímdálvíc starostí. Jednoduše jí do toho furt někdo kecá - tchán nechce svíčkovou, protože ONI ji taky neměli, půlka příbuzenstva je uražená, že není pozvaná na tu svíčkovou, ale "jen" pak na grilovačku, a že by se se ségrou a mámou shodly aspoň na barvách, je úplně vyluč. Čím víc sem to poslouchala, tím víc sem si říkala, jestli by nebylo fajne odfrčet někde do karibiku, vzít se tam pod palmou a příbuzenstvu poslat fotky. Koneckonců se berou dva (Wéčka s tímto nesouhlasí, řka, že když už, chtěla by být aspoň jednou za život tím středem pozornosti. Nu, taky na tom něco je.).

Jinak večer před plesem sem si prozkoušela hafec šatů, páč se ukázalo, že ty brutální červené, kterýma sem chtěla doslova neeticky oslňovat se tlučou s tím novým odstínem vlasů. Hned se mi přestal líbit už vůbec a navztekaně se rozhodovala mezi dvěma modrýma. Vzápětí, co sme dorazili, bylo jasné, že sem se neměla na poslední chvíli převlíkat a vzít si ty původní, páč sem si připadala krapet nevýrazně. Ne, seklo mi to, ale nebylo to ty všetky oči na mě, po kterých sem toužila.

Nicméně večer byl fajn, i když sme se museli přesunout ke druhému baru, páč jeden z Bidýlkových kamarádů si všiml, že ta voda, co v ní myjí sklínky od píva má barvu toho píva, a od té chvíle se toho nedalo nevšímat. A to prosím hovoříme o maturitním plese místního gymnázia v místním kulturním domě, ne o konzertu Vaťák revivalu v Dolních Vidlákách.

Tancovali sme, co to dalo, ale moc se s lidovkama nepředali. Na těch pár sem ale byla s Bidýlkem a pak si zablbla i s Denisem, i když jemu postupem času bylo jedno, s kým blbnul. On je fakt kouzelnej. Takovej pohodovej magnet na všechny okolo. A taky chudínek 14anáct dní bez sexu. Žehrali sme na baru, kdo je na tom hůř a byla zábava.

V nejlepším přestat, tak sem pak chěla pláchnout dom a volala mámu a Ségruli. Ta pro mě nakonec dojela, ale strašně u toho kušnila a já si tím, blbec, ten fajn večer nechala zkazit. Jak říká moje koučka (čenžujeme si totiž hodiny, ona mně, já jí a je to, člověče, užitečné): má s tebou někdo problém? jeho problém.

*Pak nastala taková zajímavá epizodka, že sem dostala krámy před krámama. A to by se s antinou stát nemělo, takovýhle bordel. No, né, že bych byla vyděšená tolik, spíš rozladěná, ale páč tyhle věci nezanedbávám, volala sem doktorovi. Ten tam nebyl, tak to vzala sestra a tak přesvědčivě mi říkala, že se musím dostavit ukázat, že sem začala fakt panikařit. To si jako mám vzít dovolenou, nebo co? No, nepřicházelo to v úvahu, tak mi doporučila, ať jdu na pohotovost někde tady. No super. S tímhle mám ty nejhorší zkušenosti. Vlastně s naprostou většinou pohotovostí mám mizerné zkušenosti, ale ta gynekologická teda vede. Když mě totiž na střední poprvé vzala mykóza, a musela sem ještě jako skoro panna několikrát opakovat do takového toho mluvítka přede dveřma, že mě svědí pipina, jen proto, abych tam pak neskutečně dlouhou dobu čekala a když mě konečně vzali do ordinace, tak doktor pohoda, ale nikdy nezapomenu tu sestru, co mi do ní nahlížela jak husa do flašky. Nejsou halt profesionálové všude, ale tohle na mě teda následky jistě zanechalo. Možná bych si s tou bi orientací aji pohrávala, ale po tom jejím pohledu můžu být ráda, že nejsem na zvířátka.

Už mi teda je o pár let víc, tak sem prostě koukla, kam nejblíž jít a šla. A ono to kupodivu šlo. Někde ti profesionálové i sou. Doktorka klidná, kvalitní, sice vrtěla hlavou, proč tam s takovou blbinou lezu, ale vysvětlila že mám dobrat prášky, že to asi nic nebude. Už sem jí chtěla líbat haxnu, když dodala, že si po skončení krámů mám radši udělat test: "aby tam nebylo překvapení." No, kdyby zrovna venku nelilo, řekla bych, že mě omejou.

Ukrutně sem se nastrašila. To by teda byl neskutečný sarkasmus, kdyby z toho našeho šukání 3x za měsíc něco bylo. Vrčela sem si pod nos jak vzteklá doga. Ovšem Easy, ten chybu neměl. Dokonce vypadal tak jakože spokojeně a byl po zbytek týdne onaký milejší. Což bylo sice hezké, ale představa mimina za situace, kdy konečně mám rozumnou práci a perspektivu do budoucna aspoň trochu krytého zadku, byla děsivá. Nehledě k tomu, že já se děckách fakt nepřetrhnu, i vedení toho kroužku s mrňousama sem po měsíci musela nechat, páč mě to prostě ničilo. Za pár let sem s tím, ale musím ještě něco procestovat a hlavně našetřit, páč jako živnostník bych dostala houbeles, že.

No, byl to stresující týden. Na konci sem si udělala test a naštěstí negativní, páč o takový vývar už ale nemám zájem a páč mi váha ukazuje za poslední měsíc dvě kila vody navíc, vydala sem se stejnak k doktorovi. Já nevím, že mi všechny ty antiny začnou blbnout po půl roce, kdy už si člověk myslí, že bude klid. No, v ordinaci sem bezúspěšně zkusila přervat přes kloub ten prstýnek od Bidýlka a když to doktor viděl, ani se moc dál neptal.

*V neděli sme si s Easym pospali, i když sem ho asi v půl 8 ráno přistihla, jak si něco hraje na mobilu, tak toho pak nechal a asi taky spal dál. Pak sem měla chuť na trochu sexu a tulení, když teda těhotná nejsem, vrátilo se mi libido, ale Easy se k tomu moc neměl. Chvíli sem to vydržela, ale pak mi nedalo nebýt rozmrzelá, tož z toho zase byla diskuze, kdy sem připomněla, že to potřebuju, páč si připadám nechtěně, nemilovaně, nesexy a vůbec tak nějak obecně pod stolem. Zase se omlouval, povídali sme si, co by se nám oběma líbilo a on, že se bude víc snažit. Nechtěla sem kazit den, tak sem ukmochtila ke snídaňo-obědu kaši a pak sme se jeli projít po jakés rokli. To bylo moc fajn, fakt takový zamilovaný výlet. Pak sme ještě nakoupili tatarák a flašku vodky, a pustili si k němu na mou žádost Ženy v pokušení, páč sem je dlouho neviděla a pak na jeho přání Kamarád taky rád. Otevřeli sme si tu flašku a s podtitulem bude šukačka upíjeli. Moc mě ten film nebavil, to popravdě a jak sem tak přemýšlela, čemu vlastně, došlo mi konečně, proč tyhle slaďárny nesnáším. Nu proto, že pro mě snad nikdo nikdy nic romantického neudělal. Když nepočítám to chlastání s neznámýma jižanama na pláži, kytku, co mi RA donesl do nemocnice, nebo citrony, co mi kupoval Veverky, tak sem úplný mudla. A tak ti mě to hrozně zamrzelo a Easymu to povídám. Odvětil: "Já nevím, co s tím mám teď dělat," a chlastal dál. Já teda chuť úplně ztratila. On si ovšem nějak nevšiml, že poslední dvě hodiny už nepiju a ani mi nenabídl. Že mi jako dal ruku na klín bo tak, to je fajn, ale to mě teda vytrhlo, jak robokopa pleťová maska proti uhrům. Šla sem radši do sprchy. Vrátím se a on chrápe v posteli. Rozmrzela sem se teda už opravdu kvalitně. Chvíli sem si četla, pak šla lehnout taky. Chrápal, jak za zásluhy. Několikrát sem s ním cloumla, ale odezva žádná, tak sem si sebrala saky paky a odjela dom. Akorát půlnoc. Hrozně mě zajímá, kdy zjistí, že tam nejsem.

Uznej, ovšem, že aby na to, že sem smutná, reagoval tím, že se ožere a padne za vlast, tak to asi ne, že. Stačilo mě obejmout a zahuškat něco ve smyslu, že se třeba něčeho romantického ještě dočkám, nebo to naopak zlehčit a rozesmát mě, kura, to by dalo takovou práci, bo co? Vypadá, že sme stejní až na to, že máme zřejmě trochu jinou představu o tom, jak druhému projevit lásku a to, že za ním stojíš. Nebo teda pil na kuráž, aby se zmohl mě ojet?

Nu, ráno mi došla sms, že mi asi nedokáže dát to, co potřebuju a že možná bude lepší, když si dáme pauzu a já si to zkusím najít. Nununu, to je zas ráno. To jako je rozchod? Jako po smsce? Popravdě mě samotnou trochu překvapilo, že mi hrkly slzy do očí. Hlavně z toho pomyšlení, že by byl schopný nás dva narvat do pár písmen a zahodit. Volala su skoro hned zpátky.

 A prý to tak vůbec nemyslel, jen, když se ráno probudil a nebyla sem vedle, byl smutnej a asi naštvanej, tak to hned napsal. No a prý se bude snažit. 

*Další víkend sem jela dom, páč mi Denis slíbil hodinu lyží. Nu, na lyže sme vyrazili, ale skončili sme s kafem na benzínce, páč ty lemry večerní zrušili. Ovšem napsat to na fcb, bo webovky, bo kamkoli už nedopadlo. No, tak sme si vykládali na té benzínce a pak ještě dobu v autě. My sme tak nějak stejný. To by asi nebyl špatnej sex. Já sem teda ofiko v téhle části Čech single, a Denis je hodnej kluk, ale jak sám podotkl: "Potkat někoho, jako sem já je velký pokušení..."

Jináč hlavně přesazuju kaktusy. Strávila sem nad tím dva dny, co bych ale dala za třetí. Jenže se nekonal, páč letošní zimu mi toho zařvalo jak onehdy v Katyni. Co se ale dalo dělat, než přirozenej výběr, když sem je jinam, než do tej předsíňky dát nemohla. Že teda odešly oba meláci a ta fešná euphorbie od souseda se vlastně nedivím, ale že prostředí nesedlo těm mamkám, co byly u Veverkyho doma nechané celou zimu mezi oknama, to mi hlava nebere.

*Nakonec se mi zdařilo uspořádat setkání holčičí části party v cukrárně. Já, Nej, Nazca před rozypáním a Nancy (taky už se znatelným pupkem), kterou sme extra vyzvedly u nich na zahradě, páč jako obvykle nereagovala na zprávy. Ale bylo to docela fajne, akorát sem si vzhledem k půstu místo dorta musela dát slanou palačinku a moc mě teda nenadchla.

*Kvočovi se narodil druhý syn, a protože zaplaťpánbůh neumřel, jako to první, robil zapíjení. Bylo krásný vidět, jak je šťatnej. Jinak taková normální akce, řekla bych, kdo by řekl, že pro mě bude zřejmě taky poslední. Svezla sem se s Nej a Očkem a hlavně pozorovala, jak se Nevětrací profiluje jako starostlivá kamarádka (ovšemže ne moje). Ne, kecám, ještě zábavnější bylo, jak se Šlehač z toho, že on čeká holku, zatímco okolo sou samí kluci strašlivě ožral. No a nejlepší bylo, jak se ta starostlivá kamarádka k němu pak měla a k Dubkovi jakbysmet. Kurva, proberte se už.

*Velikonoce vyšly tak pitomě, že sem nestihla tradiční večeři, takže jen čtení na Velký Pátek. Ale aspoň, že tak. Taky vajca se mi teda povedlo namalovat naprosto exkluzivní, úplně doceněná ale nebyla, páč počítám-li Easyho, který dojel odpoledne, a rodinku, co dojela za mámou, sockařů bylo 16stnáct. Překvapivě dorazil Řež s mladším sousedem a radost sem měla i z Bidýlka, který taky dovalil i s kamarádem, i když to ke mně měli pěkně z ruky.

Odpo tedy dovalil i Easy. Úplně mě dojal, páč se hecl a pomlázku si fakt upletl. Nebyla superslavná, páč neměl rozumné proutí, ale byla. Ještě víc ji teda docenil pes, který je pokaždé celý chtivý, ale je pravda, že kdyby mu k tomu kousání nedal příležitost, tak by mu ji určitě nerozkousal. Pak sme šupili k babí. Jeli sme první, takže sme s Easym strategicky obsadili gauč, ze kterého se vždycky jen vymrštil, já ho představila a tak si postupně se strejdou i bratránkama potřásli pazourou. Zásek byl jen s tetou, která se snad občas ofrňuje už jen proto, že jí to nedá; to sem totiž byla zrovna v kuchyni, tak sem logicky nemohla seznamovat v obýváku, odkud se táta ozval: "Poď si to představit." Začala sem se smát, jakýže TO a nešla, až přišla teta rozhořčeně zpátky, řka, že musela pozdravit první, že: "on tam seděl a koukal..." No, dobrý no, má se tam svlíkat do trenek a koukat? Teda je taky fakt, že sou snad dospělý a schopný si říct dobrý den, já sem... Nebo sem retard, a nejsem, že.

*Co je horší, že dědu nějako bolí v krku. Stežuje si, že má "mandli jako švestku." Ona to sice je uzlina, ale popravdě to je spíš horší, že. Když toho už bylo dost, odvezla ho mamina do dochtora a ta mu tam koukla a moc se jí to nelíbilo. Dostal teda antibiotika, po těch se krapet zlepšil, ale stejně se jí to nelíbilo. No, co by se taky komu na rakovině líbilo. Ještě, že děda špatně slyší, tak diagnózu neslyšel. A rozhodli se mu to na rovinu neříkat, páč by pak měl s tím starosti, ty sklony k hypochondrii mám jasně po něm totiž. Mně to ale mamina volala, zrovna když sem šla ze srazu s Wéčkou. No, tak sem brečela před lékárnou, no. Takových už bylo.

*RA se rozešel se slečnou a pozval mě k nim na večer. Úplně se mi nechtělo, ale jely sme shodou okolností do vedlejší vesnice s mamkou na divadlo ve kterém exceloval Kvído, kterého sem pak šla pozdravit do zákulisí. Tak u RAho mě pak mamina vyhodila a já se zase po čase viděla s jeho rodinkou. Mají v tom chlastokabinetě ukrutně pěkné stolky z gum a skla. To chci taky. 

Jo, pak sme byli ještě na fotovýletě a potom za mnou dojel do města. To sem ale měla nějakou mizernou náladu, takže do tří dnů se pak vrátil k bývalce. Heh.

PS: Prý to nebylo mým nenaladěním, ale tím, že sem podotkla, že ho asi fakt musela milovat, když kvůli němu změnila práci a přestěhovala se. No a ne snad?

*Ségrule se dala do úklidu všeho toho, co mamina za posledních 20let nezvládla a do čeho se tátovi nechtělo. Lítala kůlnička, lítaly džemy ze sklepa a vůbec. Musím teda uznat, že je borkyně. Já bych na to neměla ani nervy, ani trpělivost a lenost by mě pořád připomínala, že můj bordel to není, a ať si ho uklidí ten, čí je. Asi holt ještě nejsem tak vyspělá.

*Pátek sem si užila parádně. Výlet do exškolního města. Ráno se vyvalit na vlak teda byl masakr, ale pak už sem se jen nesla. Nejdřív sme se s Daisy sešly na rychlý oběd. Rychlý proto, že zase jela dom, oslavovat narozky. Ale stejně to bylo prima.

Pak už sem capala na výstaviště, kde mi moje beznadějně ženatá druhá polovina dala vlezenku zadarmo a pak sme se chvíli procházeli, chvíli seděli na stromě a pořád si povídali.

Potom už sem se plula dále. Hele kaktus, hele kytka s luxusně stočenýma okvětníma plátkama pro mamku, hele surfínie pro babí a Losíka, a kadeřavá máta pro mě. Nakonec sem se ulakotila tuplem a koupila Easymu (jo, dobře, pro sebe taky, hrozně se mi stýskalo) láčkovku. No a popravdě, tenhle výlet mě stál dva litry. Ale taky flirt s prodavačem zubních kartáčků, u kterého první, co mě napadlo bylo, že ten by teda nic pro dentální hygienu propagovat neměl. Asi jak kdyby Ošklivka Betty prodávala v optice. Ale což, nikdo nejsme dokonalý a jinak byl nadprůměrně přitažlivý, jeli někdo na tyhle lehce přičmoudlé šampóny. 

Večer sme ještě s Easym zmákli nové Avengers. Takhle ty naše superhrdiny zmasit, to je teda ostuda, ale odstrhnout se od toho spektáklu nedalo, viď.

Jináč masožravku naprosto žere. Furt zalívá, honí mě, abysme ji konečně přesadili, čumí dovnitř a vůbec je u toho hrozně roztomilej. Taky si teda tuhle rozhodl vypěstovat avokádo, tak ho napíchal vatovýma tyčinkama, šoupl do sklenice s vodou, a čekáme. Pak ho teda vyhodil, páč shnilo a teď čekáme na druhé. Hrozně se mi líbí, jak ho to baví. Sice mu teda nadává do hajzlů, že ještě nevypustilo kořeny, ale stejně je u toho rozkošnej. Tuhle odrůdu chlapů moc neznám, já znám jen ty, co sou nadšený, když jim brambory neschroustá mandelinka. Nic proti bramborám, ale tohle je lepší. 

*V sobotu sme se s Wéčkou nějak blbě podomlouvaly a pak ona zaspala, zatímco já vstávala, takže sem byla ještě půl odpoledne doma a pak se až přesunula na fesťák, kde ještě byla s kolegyní a její kamarádkou. Kolegyně naneštěstí nepila, páč byla nachcípnutá, a holky se nějak solidárně přidaly a chlámaly birela. To sem si odmítla nechat líbit a vystála si frontu na pivko a pak na další. Třetí sem si rozlila, když sem si dřepla na zem a drcla do něj taškou, při čekání na Kluse, ale ten konzík sme si docela užily. Pak už sem teda potřebovala zas čůrat, takže sem se odpojila a nějak samozřejmě pak zamířila rovnou k vedlejší stage. A tak už sem to byla stará pohodová já, rozhlížela sem se jak surikata, dělala, že někoho hledám (ostatně jo, koukala sem po Makynovi, který tam někde měl být) a přitom koumala, jak bych se prodrala k nejhezčímu chlapovi v dohledu. Zelenooký kunďák, se kterým bych bývala byla spokojená někam po chvíli zdrhl a nemínila sem na něj čekat, i když mě jeho kamarád ujistil, že se zase vrátí. Zezadu byl takový normálně hezký v modrém triku a když sem zmerčila, že mě merčí, fikaně sem po skončení konziku zůstala stát a čekala, až mě osloví. Tak sme s ním a jeho kamarádem šli na další. A to už sem měla prima hladinku. Úplně přesnou. No, dobře možná malinko víc, páč když sme se rvali dopředu před další stage, nemělo to dobré odezvy, ale zase su ještě měla dost filipa na to, abych kluky nechala jít předem. Docpali sme se až ke kraji, kde mě překvapila Cory. No, prosím, pak, že všechny cesty nevedou k lidem a svět není malej. Tak už sme zůstali, protože jednak to už o moc víc dopředu nešlo a dvojnak se mi líbil tmavý týpek za mnou. Sice se tak pobavoval s nějakou typkou, ale páč se mi nelíbila, usoudila sem, že se mu taky nemůže líbit a je to jen takovéto davové škádlení, a pevně obsadila místo před jeho hrudníkem. A to byla jízda, pánové. Pak sem Karima dala dohromady s mýma předešlýma objevama a byl to myslím pro všechny strany uspokojivý zbytek noci. Zašli sme na pivko, a na další konzík a ten sem si, pane, užila, jako už dlouho ne. Charismatického a super tančícího cizince sem měla za zádama, za ruku se držela s jedním našincem a blbli sme a skákali a no, fakt mi to strašně chybělo. I to šmatli patli mi chybělo.

 Taky MHD zpátky byla skvělá. Přesto sem je opustila a vydala se směr Easy. Jestli se divil, že na sobě mám cizí mikinu, nedal to na sobě znát ani omylem. Dokonce ani, když sem ji druhý den šla vrátit. To už ale předbíhám.

Nejdřív sme totiž jeli na výlet. Opici sem neměla, ale trochu depku vlastně jo. Výlet byl ale pěkný, i když komerční. Nejlepší byl ovšem konec. Že je Easy cimprlína na auto víme. Nemá důvěru v hromadná parkoviště ani ve služebáku, páč furt nějak počítá úměrnost mezi počtem zaparkovaných aut a počtem škrábanců na kapotě, bo co. Tak to zapíchl do nějaké odbočky ke kontejnerům a bylo (i když o té úměře by se dalo polemizovat, viď). No a když sme se vraceli, tak sice bylo, ale prázdné kolo. Naštěstí jen jedno.

Easy na to mrknul a jal se hledat nářadí a odmontovávat rezervu. Úplně easy. A dokonce toho dědka, když šel kolem a kušnil, co za blbce může takhle parkovat, ani neklepl. Jo, kdyby mu to udělal na osobáku, asi by ho zaklepl doopravdy, ale takhle prostě pohoda. V tu chvíli sem si uvědomila, že ho fakt miluju. Miluju ten jeho klid a nadhled, i když občas hraničí s povrchností a nadhlíží (možná nechtěně, protože takový prostě je) i přeze mě. Ale což, však je taky vyšší, no ne?

Stejně s klidem vzal, že jdu vrátit tu mikinu. Že by ho zajímalo kam, komu a za kolik, to ne, ale má to i své plusy. Stejně sem nic nevyváděla, nebo právě proto sem nic nevyváděla. Byla to ale prdel. Víme, že si nám ti cizozemci ty zastávky trochu pletou, však se není co divit, ale tohle byl vrchol. Říkala sem si, že sejít se před KFcéčkem je prostě jistota. Až do chvíle, kdy sme náročně zjistili, že stojíme každý před jiným. No, tak semtam stála jen dalších 20 minut, než dorazil, to je toho, no.

Pak už ale bylo fajne všechno, až na moji angličtinu. Takovou mezinárodní ostudu (jo mezinárodní, páč byl sice toho času ve Francii, ale jináč původ odněkud z Orientu, no bodejť by mě nebral, v těch tmavejch kukadlech prostě pořád ještě jde zahlídnout základy civilizace, a né jen jedné), jen tak někdo nevyšvihne. Mám dojem, že den předtím to taková hrůza nebyla, ale tentokrát jak su ještě byla unavená, nevzpomněla sem si ani na naprostý základy. Ale vůbec, ani ťuk, ani ťok. To bylo prostě stupid, stupid, stupid, až sme se dohodli, že pokaždý, když se načílím, že si nemůžu vzpomenout na slovíčko a budu si nadávat, že mi dá pusu. No, takhle politicky nekorektně blbej snad můžu být jen já. Ono je teda ošajstlich vysvětlovat i v mateřském jazyce, že mám přítele, kterého miluju a on bezpochyb miluje mě, jenom trpím akutním nedostatkem doteku, páč se mnou po půlročním vztahu spí tak často, že i kadibudky na Sibiři čistěj proti tomu skoro pořád. Ajajajajaaaaj.

Jináč sme se procházeli po městě; já se pokoušela mluvit, on mě s tou dálněvýchodní trpělivostí opravoval a bylo to moc prima. Pak sme si dali pivko a panáka a rozpustili to. On ještě pokračoval, ujistil mě ale, že s nikým jiným by ten čas nestrávil raději, než se mnou. Bikóz: "jů ár a perfekt kombinejšn."

*Za pár dní se ozval jeden z těch českých týpků. Ten, co si fotil naše firemní logo. No prosím. Navíc kupodivu myslím, že je to ten, co sem ho za tu ruku nedržela a dorazil pak dokonce i na hoďku. Krutibrko, pěkný kluk. Ani v té tmě tak nevypadal. Drobnější, ale sympatický a takový klasicky hezký. Na mě by asi byl moc zakřiknutý, ale protože je beztak již podruhé těhotný verdikt zní: za kamaráda by se hodil.

*Další víkend sme s Easym jeli na výlet. Večer se ale konala akce v mém bývalém školním městě v mém bývalém nejoblíběnějším podniku. Že by tam jel se mnou ho ani nenapadlo, to mě trochu mrzí, ale což, páč Hádavka se mě doprovázet uvolil. Nebo mě vzal s sebou. Nebo sme šli spolu, jak se to vezme, každopádně večer byl skoro bez chyby. Už ve vlaku to, i přes zpoždění, co měl, byla legrace, páč přes uličku se sešel technař s hoperem a vykládali si. Zejména technař byl číslo, a chlapec by se úplně rozdal, to bylo evidentní. Nechal kdesi čepici, ale to nevadí, páč: "Já jich mám doma ještě 19vatenáct." Taky zapomněl u kamaráda, kde přespával, "pohorky za tři a půl litru." Nebylo důvodu mu nevěřit, protože měl na sobě pantofle od ťongů.

Hádavka byl ohromný - počkal na mě před nádražím, hned pochválil, jak sem vykočičkovaná a jeli sme. Byla sem sice unavená, ale maníci ve vlaku mi zvedli náladu, tak sem dál jela na náramné vlně. A piškotéka byla neuvěřitelná. Připadala sem si jak panenka na dortu: všude kolem něco k sežrání. Takováhle skrumáž pěkných klučinů se jen tak nevidí. Navíc byla ta akce věkově omezená, tak na ní nemohli přijít ani cucáci, ani takoví ti oslizlí věční cucáci. Dle Hádavky sem čuměla jak radar v Brdech. No bodejť ne. Vyžahla sem druhý koktejl a šli sme radši tancovat. To mi s občasnou přestávkou na frontu na hajzl a na mnohem větší skrumáž na barech (jo a občasný přesun mezi stagema, páč někdy ty dementíci za mixem nevěděli coby) vydrželo až do půl 4tvrté. Jináč, co se tance týká, byl nejlepší nádherně voňavý týpek s fascinujícně pevným tělem (přiznávám, že bylo kurva příjemné přitisknout se zas jednou k někomu bez tuku; promiň Easy, ale tvůj boj, že jsi teď taková necvičící lemra), co se barů týče, něco platil Hádavka, něco já, a jedno kolo mi zaplatil celkem pěkný týpek ke kterému sem se prodrala řka, že je nemožné tu frontu vystát. Souhlasil, luskl na známého pingla a měla sem sklínku v ruce obratem. Pak sme šli ven pokecat o staroegyptských bozích a teda taky o absenci podprsenky, ale ta religionistická část byla zajímavější.

Celkem sem ale měla asi 4ři vodky a ještě se džusem, takže opití vcelku žádné, ale nakonec mi to vlastně ani nevadilo. 

Na 4tyři mě Hádavka, který chudinka měl jen ty 2va drinky (to mě jediné na tom večeru mrzelo, že se asi nebavil tak skvěle, jako já, ale na stranu druhou, on může jít každý týden) měl v úmyslu hodit na vlak. Cestou sme (hele, karma asi, bo co) potkali v uličce toho pseudohora, který mě obejmul a dal mi kontakt.

Noční vlak, řeknu ti, má cosi do sebe. Pár nás jelo, dokonce někteří spolupařmeni. Ja se strašně nudila, nechtěla spát, ale ráda bych popovídala, ale nikdo moc na pohledy nereagoval a že bych si rovnou přisedla, na to sem byla sice rozjásaná dost, ale zcela střízlivá. Nakonec si ke mně přisedl pan průvodčí a páč po mně, ještě navíc, nechtěl za přepravu vůbec žádné peníze, nadšeně sem s ním podrbala. Radši bych teda s týpkem, co přistoupil ve skoro okresním městě a málem sem si kvůli němu vyvrátila palici (jo, za celý večer mi to nestačilo), páč i přes tu kura silnou mikinu vypadal solidně namákle. Pak přistoupila nějaká veselá mládežnická skupinka, tak si přesedl vedle nich, což byl vzhledem k mé krční páteři dobrý tah, páč su pro změnu mohla čumět přímo před sebe. Moc ale nereagoval, za to já byla čipera a spucla je, když otevřeli okýnko, že už nejsem tak mladá, aby na mě táhlo. Oponovali, že ještě nejsem tak stará, a že mi ten vítr ve vlasech sluší, ale ono to nebude o stáří a mládí, ale o dospělosti, páč tak 50desátiletá paní sedící naproti mně dělala jen pohoršené pohledy, ale neupozornila je, ačkoli by do další zastávky musela mít z vlasů afro styl.

Aby byla ještě větší legrace, měli sme to i s výlukou, ale zdárně sme dofrčeli. Od vlaku sem mířila směr tatík. Ještě sem se ohlídla, že vystoupila i ta partička se svalíkem v čele, ale páč zřejmě nehodlal dělat pokusy se za mnou rozběhnout, klusala sem sama vpřed. Obešla sem to kolem, páč mám podchody ráda asi tak stejně, jako krtonožku v zahrádce a pak stočila zpátky a snažila se odpočítat, který barák je ten tatíkův. Skupina, teď už jen páreček a svalík mě došli z druhé strany a ten se se mnou dal do řeči. Povídám, která bytovka je třetí, on mě zval k sobě na kafe a pak, že se teda rozloučíme. A jak prý se jmenuju a i příjmením. Mrkla sem na něj a dostala nápad ověřit znovu teorii kdo hledá najde a ukázala mu firemní náramek. Člověče, než sem u taťky spocívala chleba k předsnídani, proklikal se a psali sme si až do 6sti. Fakt pěknej pinďa. Nic s ním ale nebylo, páč tělo překrásné, ale v mozku slibotechna. Já bych teda z toho momentálního nedostatku sexu slinila i po  rozvodně školního rozhlasu, ale co je moc, je moc. Těhlech týpků už sem potkala až nezdravo.

btw. Pak sme s tatíkem sedli na motorku a frčeli k nám.

*O víkendu sme s babí byly tradičně v zahradnictví. Tradice sou halt tradice a bez rituálů není kultury. Bylo to fajn.

Taky se nám narodili malé Slaninky. Děda je dokonce ještě odrodil, krmila pak mamka. Sou to kluci a sou nádherní. S Easym zrovna sme byli na ezoterickém výletě po středu Čech. Musím uznat, že v Panenském Týnci mají super paní průvodkyni, co ví ukrutně věcí a je moc milá a dejme tomu, že ten šutr v Klobukách je zajímavý, ale necítili sme nikdo nikde nic. Easy proto, že by mohl dělat předsedu sysifovcům a já proto, že nechci. Víkend to ale byl fajne. Nakonec se jelo ke mně dom a sám miláček uznal, že sou kozí mimina mnohem roztomilejší, než si myslel.
  
*Šlehačovi se narodila ta holčina, tak musel zapíjet. Oznámení o narození mi teda poslal, ale na zapíjení mě mohl postrádat. Že mě neskutečně zamrzelo, že nejsem zvaná, nemá cenu dál probírat.

*Den poté měla Nej ofiko rozlučku. (O týden později měla být neofiko, že by ke mně s Ramlicí dojely a trochu sme to rozjely, ale to nakonec neklaplo, páč chouďu Nej vzaly z těch nervů - celkem psychosomaticky případně - zuby). Chtěla klidný duch, měla klidný duch. Poseděly sme, grilovaly a většinu odkecaly dvě matky, co se tam sešly: Vaness, což je přítelkyně svědka a Dorreen, což je ženichova sestra. Popravdě ani moc nešly přerušit a on se o to radši moc nikdo nepokoušel. Vrátila sem se ale k Easymu dostatečně vyantikoncepcovaná, to ti teda povím.

*Wéččina a Makynova krize vrcholí (aspoň na její straně, o jeho nic nevím a asi vědět nechci), takže se na výletě s harantama nechala sbalit jedním z těch ezotero-tantra týpků, které snad někde v Asii klonují a posílají sem na zakázku. Ona je žere, páč jí hrozně připomínají Aštara, já je bytostně skeptikuju, páč mi bytostně připomínají Čakru. Dělali nějaký měsíční rituály a už bylo. Teda jenom přespání a pokec, ale tihle týpci sou fakt nebezpečný. 

*Mamina odfrčela na dovču. Doma zůstala částečně Ségra a hlavně tatík. Netřeba říkat, že se vztekal už najskór, kvůli nějaké dědově poznámce o trávě. Kurnik, mohl by se nad to už povznýst, je to starej pán, ty už bývají takový, že ty poznámky trousí a třeba to tak ani nemyslí, a když náhodou jo, tak snad když je člověku skorem 90vadesát, má snad na nějakou tu poznámku nárok, ne. No, jako přežili nějakým způsobem oba, i když máma měla strašný strach a výčitky, že je tam nechává. Hlavně teda dědu, který má v tom krku prokazatelně nádor. Radila se ještě se spoustou doktorů, jestli má odjet, ale vesměs jí pověděli, že to tam mohl mít už předtím a nikdo neřekl, že se to musí rychle zhoršovat.

*Pak skutečně došlo na svatbu a Nej skončilo neuvěřitelné období všemožných stresů. Teda, povím ti, když sem to bláznění tak pozorovala (a to ještě místama dost z dálky, páč sem si volno vzít těžko mohla), vyplynul mi z toho ten koncept svatby někde v tropické řiti, za přítomnosti max fotografa. No stress. Takhle jí chudince do toho mluvil snad každý, komu huba narostla. Zajména tchán byl vemi jakostní a naprosto přesně věděl, co by bylo nejlepší. Kolikrát chuďa brečela, bo se vztekala, to bylo až tristní.

Jináč tedy su byla pozvaná i s partnerem samozřejmě. Svědka sem nakonec nedělala. Přiznávám, že sem to čekala, ale chápu, že jednak sem byla daleko a dvojnak Nej přiznala, že chtěla trochu zabavit ségru, které už doma zjevně pěkně jebe. Nejlepší kamarádka sem ale samozřejmě já, tak sem byla jako jediná nepříbuzná pozvaná na hostinu. Taky fajne.

Horšejší byl ten stresák, který sem předtím zažila kvůlivá Easyho vágusovitosti. Je mnoho svědků, kteří ví, že sem mu dva měsíce předem říkala, že musí být v kvádru. Tvrdil, že nějaké má. Tak sem další měsíc chtěla, aby ho vyzkoušel. A taky, že potřebuje košili a boty. Jojojo.

Připomínala sem to každý týden. Jojojo. Až byl týden před svatbou. A trhan obecná zjistil, že v botách nemůže moc chodit, sako dávno nemá a kravata je nějaký neznámý sprostý slovo. Copak kravatu, tu najdu tatíkovi ve skříni, ale zbytek kvůli tomu půlmetrovýmu rozdílu asi nebude převoditelný.

Jediný volný večer sem měla zkraje týdne.Tak to tak nějak vyšlo, že s náma šla nakupovat i jeho mamina, páč předtím vyjednávali prodej těch zděděných věcí. Já radši čekala v autě, kde mi nebylo špatně, ale popravdě sem toho měla dost z fachy a vůbec neměla náladu nakupovat. Ještě, když se ukázalo, že Easy míní, ze vlezeme do prvního obchodu, kde zaplatí nejvýš litra a odejde oblečen. Jak v reálu takový brutální realista může být v některé oblasti tak naivní, to je nevídaný.

Co dodat, bylo to peklo. Byla sem taky nezáviděníhodným omylem oblečená snad nejhůř za poslední měsíc a to nakupuju nerada, páč úplně cítím ty přezíravý pohledy. No, ono jich bylo víc nejen na mně. Ve třetím shopu sme aspoň přišli na to, jakou velikost by asi potřeboval, což bylo stejně k hovnu, páč ji nikde neměli. Rock si to asi nechává šít taky na míru, no. Nejlepší ale byla prodavačka u nějaké také té rádoby značky, co stojí jak sloní péro. Cosik teda poloochotně dovalila zezadu, ale když v tom Easy jen trochu přizvedl ruce, vylezla mu ramena až někam k odrůstajícímu měsíci. A slečna jen: "Mně se to zdá dobrý..." Si myslela, že když sem blbě oblečená, sem i senilní, bo co?

No, nakonec sme horko/těžko splašili sako, ale odnesla sem to návštěvou KFC a nervama v tortile. nemluvě o tom, že by si Easy neměl nechat od mámy platit. Ale dobře, jestli si dávají tak drahé dárky ke svátku, tak doufám, že to pocítím na svém svátku, že.

Taky sem sháněla svatební dar. Proto sme vlastně jeli až v sobotu přímo na slávu, páč sem ho mohla vyzvednout až v pátek a Easy mě mohl i s ním odvézt až večer, páč toto bych teda v MHD neuvezla. Nebo jo, ale byla by to recese jak prase a já taková svině nejsem. Easy ale jako úplatek dostal další masožravku, tak uvidíme. Už se těším, až si s nima obložíme barák. Teď ještě ten barák, však.

Cesta ráno šla, ale pak mi došlo, že kromě svých šatů a saka musím žehlit aji Easyho a to byl vpravdě očistec, ta jeho pseudokošile. To totiž nebyla společenská, ale taková ta spíš letní a to se mačká, jak zmoklej šarpej. Než su to vyželila aspoň trochu k prezentaci světu, půl hodiny pryč, už sme tam málem měli být a já nenamalovaná, neučesaná, nic. Easy se nějak neprozřetelně zasmál, když sem se vztekala, že mi nejde urobit háro, načež sem začala bulit, a byl vyhozen. Tolik k předsvatební hysterii.

Po přesunu k nevěstě už byl celkem klid. Nej byla absolutně nádherná, moc jí to slušelo. My dostali mašle na auto a jelo se. Místo teda lehce nedostupné pro vozy s nižším podvozkem, ale Easyho uklidnil bavorák před náma, a cíl byl nádherný. Měli to teda bez hudby, což leckomu nesedlo, ale zas tahej si na louku bedny, či co a beztak je potíž k těmhle přírodním svatbám vybrat nějakou vhodnou. Starosta narozdíl od většiny úředníků neplkal až tak moc od věci a oba řekli ANO, tož to dobře dopadlo.

S představováním Easyho skoropřátelům sem počkala po gratulacích. Hnátu mu podali všichni, kromě Šlehačovic mrňavé princezny, samozřejmě, pak ale nějak bezprizorně celá parta zdrhla ještě před focením, což sem teda napsala smsku, kde sou, když Očko má se svýma lidma fotky a Nej jaksi ne, páč zmizeli. Při hostině se Nej pak Dubek omluvil a fotili sme se dodatečně, ale víš jak.

Jináč oběd byl skoro v klidu, seděli sme skoro na konci s nějakým Očkovým strejčkem, kterej si v pauze mezi knedlema četl za mnou nenápadně schovaný noviny a s bratránkem, co se bude ženit za měsíc. Než byl přesun na párty, vytasili sme se s darem a su moc ráda, že se Nej líbil tak, jak sem si představovala.

Postupně se pak trousili ostatní. Uzobávala sem dobroty, Easy chlámal pivko, ale popravdě ti musím říct, že jak dorazili ti "naši", nějak to na mě padlo. Nejblíž Easymu seděl Bráška, tak se spolu bavili, však mají i podobné zaměstnání, ale ostatní nikdo nic. Nechci teda být vztahovačná, třeba to fakt bylo tím, že prostě nebyla příležitost, ale nějak sem zase začla uvažovat o tom, jestli se Šlehače zeptat, proč mě nepozval na to zapíjení a dát mu najevo, jak mě to sebralo, nebo jestli to o svatbě není vhodné. No, uvažovala sem nad tím tak dlouho, že mezitím, co sme se šli přivlíknout odjeli. Tak asi dobře tak.

Každopádně mámě, co se právě vrátila z dovči domů, sem do tefefonu brečela, protože to nějak nešlo vydržet. Pak už ale bylo líp, dali sme s Easym náš první ploužák (trochu medvědovitý styl teda) a vlastně nebylo špatně až do noci, kdy sme čekali na odvoz. To teda byla asi jediná organizační vada, že měli jenom jednoho formana, tož sme tam s Nejinou mámou a Ramlicí tvrdli společně s posledníma zákuskama.