Čím sem starší, tím větší mám dojem, že by nadpis měl vystihovat obsah článku. Takže nečtu bulvár. Takže sem tohle nečetla.
*V půlce července sme tradičně byli s partou na dovče. Bylo nás málo, a potom ještě míň, ale šlo to. Vyťápli sme na skalní rozhlednu (Nancy teda zůstala pod kopcem, protože je těhotná a Veverky taky, protože má fyzičku jak kdyby čekal dvojčata), párkrát byli v osvědčené hospodě, která kupodivu zůstala osvědčenou, páč se nezhoršili, a zbytek projedli ve stánku, kde se taky nezhoršili, což je v dnešní době tuplem vzácný jev.
*V půlce července sme tradičně byli s partou na dovče. Bylo nás málo, a potom ještě míň, ale šlo to. Vyťápli sme na skalní rozhlednu (Nancy teda zůstala pod kopcem, protože je těhotná a Veverky taky, protože má fyzičku jak kdyby čekal dvojčata), párkrát byli v osvědčené hospodě, která kupodivu zůstala osvědčenou, páč se nezhoršili, a zbytek projedli ve stánku, kde se taky nezhoršili, což je v dnešní době tuplem vzácný jev.
Lom se přeplavával už úplně samozřejmě, i když Bráška se místy měl sklony topit a Nevětrací si radši rovnou brala nafukovačku. Lady za námi tentokrát nedorazil, šuškalo se, že ho ta pinda nechtěla pustit samotného. Škoda ho, chlapce. Poslední den a noc Dubkovi odjeli, protože pan starosta zapomněl, že má hasičskou soutěž, na které nutně musel být a na Nancy bylo přecejenom trochu horko. I když pak už teda moc horko nebylo.
Ta poslední noc byla celkem velkoobjemová, protože vygradovalo, jak mě každý večer sralo, že se všichni kolem baví a jen já sem obklopená partičkou důchodců, kteří by nejraději 99% času seděli u chatky a hráli karty. To zbylé procento bylo chození na záchod. Ne, že bych měla něco proti kartám, a proti vylučování, to je vyluč, ale co je moc, je moc. Nakonec mi prošel aspoň návrh na to, přesunout se s těma kartama, dekou a chlastem na pláž. Naneštěstí sme tam nedošli všichni, protože sme se cestou stavili na hajzlíku a Veverkymu s Bráškou se povedlo rozbít flašku se šnapsem. Věřil bys tomu? No, doslova mi to roztříštilo naděje na to, že se večer trochu rozproudí. I když on se celkem rozproudil, páč sme pak teda tak posedávali na lavičce na místní zábavě a Veverky zmerčil holčinu tak akorát na rozsypání, což ho hrozně vytočilo. Mě zase vytočilo, co se má co pohoršovat, tak kura, nechlastala, ani netancovala, to bylo očividné, bylo to venku, takže zakouření nehrozilo, bylo sotva 10set večer a měla kolem sebe další lidi, kteří na ni dávali pozor, tak když je jí dobře, proč by propána nemohla jít ven se pobavit s kamarádama? Nehledě k tomu, že třeba už stejně nemohla spát, nebo si ten porod chtěla vyvolat. Co my víme? Každopádně mě Veverky těma názorama, že žena před dítětem a s dítětem vůbec by měla doma čumět z okna fakt vysírá k nepříčetnosti.
Nevětrací souhlasila se mnou, Bráška - samozřejmě - s Veverkym. No jistě, teoretik-špekulant k teoretikovi-špekulantovi sedá. Abych to tak dopověděla, prostě sme se nějak dostali k tomu, že to stejně nemusíme řešit, protože sme si už onehdá s Veverkym řekli, že když budu vydělávat víc, půjde na rodičovskou on. Na to reagoval, že to asi ne, co by tomu řekli lidi?! Na takový výrok sem se vykulila jak Santa na krbovky, páč co to kurva mele? Myslela sem, že je to jedna z mála dohod, které máme a které platí, protože chlapa vždycky bude dělat jeho slovo. A já najednou zjistím, že 6st let nechodím s chlapem, ale s babou, co se mi planýma slibama snaží utřít hubu? Tak to asi ne. Teď už nevím, jestli sem začala nejdřív brečet, nebo řvát, ale Bráška radši odešel. Ostatně Veverky pak taky, to už sem ale brečela určitě a Nevětrací mě slovy: "Je to debil" utěšovala. Jenže ona ho nikdy neměla ráda, a já jo, tak to se jí to řekne. Pak ovšem debil debilitu dokázal a začal mi psát dramatické smsky ve stylu, že jede domů. S těma promilema, ty kokot? Volala sem mu z5, nebral to, pak to vzal, ale nedal si to vymluvit (popravdě sem ho ale spíš prcala jak okurku, než co jinýho, protože jediná věc, která by mě na tom jeho odjezdu srala bylo, že sem si nechtěla vzít na svědomí, kdyby se mu něco stalo a já si to do konce života měla vyčítat. Šla sem teda za ním a pak to mělo ještě větší grády. Jestli jsi v tom datu viděl pár, co na sebe řve a honí se po celém kempu, tak sme to byli my.
Nevětrací souhlasila se mnou, Bráška - samozřejmě - s Veverkym. No jistě, teoretik-špekulant k teoretikovi-špekulantovi sedá. Abych to tak dopověděla, prostě sme se nějak dostali k tomu, že to stejně nemusíme řešit, protože sme si už onehdá s Veverkym řekli, že když budu vydělávat víc, půjde na rodičovskou on. Na to reagoval, že to asi ne, co by tomu řekli lidi?! Na takový výrok sem se vykulila jak Santa na krbovky, páč co to kurva mele? Myslela sem, že je to jedna z mála dohod, které máme a které platí, protože chlapa vždycky bude dělat jeho slovo. A já najednou zjistím, že 6st let nechodím s chlapem, ale s babou, co se mi planýma slibama snaží utřít hubu? Tak to asi ne. Teď už nevím, jestli sem začala nejdřív brečet, nebo řvát, ale Bráška radši odešel. Ostatně Veverky pak taky, to už sem ale brečela určitě a Nevětrací mě slovy: "Je to debil" utěšovala. Jenže ona ho nikdy neměla ráda, a já jo, tak to se jí to řekne. Pak ovšem debil debilitu dokázal a začal mi psát dramatické smsky ve stylu, že jede domů. S těma promilema, ty kokot? Volala sem mu z5, nebral to, pak to vzal, ale nedal si to vymluvit (popravdě sem ho ale spíš prcala jak okurku, než co jinýho, protože jediná věc, která by mě na tom jeho odjezdu srala bylo, že sem si nechtěla vzít na svědomí, kdyby se mu něco stalo a já si to do konce života měla vyčítat. Šla sem teda za ním a pak to mělo ještě větší grády. Jestli jsi v tom datu viděl pár, co na sebe řve a honí se po celém kempu, tak sme to byli my.
Pak se asi uklidnil, ale zas trvalo, než sem se uklidnila já, pak sme si teda zašukali v autě a vrátili se do chatky. Nevětrací mi ještě mezitím psala, jestli dobrý, páč sme se nevraceli tak dlouho, že bylo lehký nabýt dojmu, že sme se utopili, protože sme při vzájemným škrcení spadli do jezera a nalokali se vody, páč ani jeden nezavřel hubu, protože chtěl mít poslední slovo.
*Pouťová zábava v Kobilhově rodné se moc povedla. Nehledě na přítomnost Husopasky, kterou dle Staticova komentáře všichni kluci chtějí protože má hezký zadek. No tohle. Taky mám hezký zadek. Pravda; nemám k němu ty dloooouhý haxny. Ale což, ten večer sem se cítila fajn a všechny husopasky světa museli pást jinde, protože pánové mě tentokrát oslovovali, kudy sem se hnula (jo, to ty kraťásky) a dokonce Nýsek, kterého sem šla letmo pozdravit mi druhý den napsal, že sem byla zatraceně sexy, a kam sem zmizela. No kam by - co nejdál od tebe.
Kung si přivedl za hnátu novou slečnu (popravdě první slečnu, kterou sem s ním viděla za kolik drahných let, ale je fakt, že tak často se nevídáme) a vyklubala se z ní nějaká Veverkyho bývalá spolužačka. Někdy mám dojem, že s ním do třídy musel chodit celý okres a půlka přilehlých. Prý zhubla. No, kdyby nezhubla, Kung by s ní asi nechodil, jak ho znám, je přebíravý jak sánská koza, i když nutno podotknout, že dle mojeho si to moc dovolit nemůže, protože vypadá jako v jakémsi divně nateklém objemovém období, To by samo o sobě nebyla taková hrůza, kdyby z něj někdy taky hodlal přejít do rýsovacího. Třeba je to ale ten mezičas, kdy ho nevidím, že.
S Nancy sme měly požitek ze Šišky, který se tak jako popřibližoval k takové malé bloncce. Děsně nenápadně sme na ně šilhaly a komentovaly to. Však už by kura nějakou potřeboval, to je známá věc, navíc tuta se nám líbila, a když nějaká holka připadá sympatisch dvěma jiným, tak fakt nemůže být špatná.
Chudinka Nancy si ale po chvíli šla lehnout do auta, protože jí nebylo dobře a Dubek to moc nevylepšoval. Ona sice většina jeho kámošů od píva vypadá taky jako těhotná, ale zas tak starostlivě se jim věnovat nemusel. Nancy to pak vyřešila tím, že když sem jí skočila pro růže (které jí teda milostivě vystřelil), odjela dom.
Když už sme u těch růží, tak nelze nezmínit epizodku se Staticou a Nevětrací (ona pro něj má už dlouho lehkou slabost, ale psst). Donesl jí totiž též růže. To by teda bylo fajn, ale on jí je elegantně předal s žádostí o to, aby je doma předala Bařtipánce. Což se teda Nevětrací oprávněně dotklo. Čemuž se teda nedivím, tak sem ho k ránu aspoň nahnala, aby s ní šel na ploužáka, což ona myslím prokoukla, ale já jakýkoli zásah budu popírat až semhle (to jako černý penis. teda daleko a dlouho).
Naprosto nečekaně na mě byl milý Kvído. Nečekaně a naprosto sou na místě, tedy správné výrazy, protože on není milý nikdy a na nikoho. Nějako sme ale byli na parketě, on přišel taky a prohlásil, že sem "Naše princezna." Ale hezky, nebyla v tom ironie. Však sem na něj taky byla jak milius (to z té dobré nálady, kterou mi vždycky udělá, když zjistím, kolika chlapům se líbím) a povídám mu: "No, já rejpal, ty rejpal, my si musíme rozumět, viď?" Načež byl celej šťastnej. Pak sem ho ale musela odehnat, protože sem chtěla ze Šišky vytáhnout, jak si vedl s blonckou a Kvído mi to kazil, protože zjevně se rozhodl být příjemný z celého širokého okolí jen na mě.
Taky su tancovala s Kozákem, páč byl nějaký osamělý.
*S Kobilhou a Verkym sme koncem července vyrazili Deštníkovi na svatbu. Byla celkem rychlá na to, že celé partnerství před necelým rokem v podstatě dohodly matky. Nejpozoruhodnější na celé záležitosti ale byl fakt, že se Veverky nakonec ožral tak, že jedl těstovinový salát a ještě mu chutnal tolik, že si šel přidat. Rozuměj - on nesnáší těstovinový salát.
*Po dvou letech sem se zase byla mrknout k oční. Ohromně mě potěšila, prý mám očka ukázková a nošení čoček na nich vůbec není znát. Nu, jen tak dále.
*Lehce před koncem prázdnin sme jely s maminou, ségrou a tetou Lenou na tradiční dovču. Tentokrát to padlo na Moravský kras. Nemohlo být líp. Už první večer sem měla jednu z nej pizz, co sem kdy jedla. V Boskovicích na horním rožku náměstí.
*Lehce před koncem prázdnin sme jely s maminou, ségrou a tetou Lenou na tradiční dovču. Tentokrát to padlo na Moravský kras. Nemohlo být líp. Už první večer sem měla jednu z nej pizz, co sem kdy jedla. V Boskovicích na horním rožku náměstí.
První den také náramný.
Ráno někdo vstával po 7dmé, já si to
nechala po 9váté, tak je to dovolená, ne? Ukázalo se, že nemáme co na chleba,
tož su k snídani zlábala acidofilní mlíko, tři hořické trubičky, dvě sušenky,
meruňky a müsli tyčku. Vzato kol a kolem, strava celkem vyvážená. Potom sme šly na obhlídku. Krásný nepřefláklý kostelík na náměstí a zatímco se naši zasekly v
coopu na tak dlouho, že už sem myslela, že tam nejsou, obhlídla su místní
hromadné zboží. Fakt, krám, kde by měli tak všechno, že tam mají fakt všechno
sem ještě neviděla ani v Sapě. A hlavně, samozavlažovací truhlíky na zelí za
kilo? Ještě se pro ně vrátím. Přes poledne sme navštívily Sloupsko-Šošůvské
jeskyně. Byla su nadšená. Jeskyně žeru, vlastně obecně žeru horniny a minerály
všeho druhu a ještě sme měli docela
šupnou průvodkyni, která to sice měla očividně nacvičené slovo od slova z paměti, ale dost
vyčerpávající a nic neodflakovala. Jakžto kolegyně to totiž dost bezpečně
poznám. Jo a navíc, stálou teplotu 8 stupňů Celsia neber, když je venku 38. Ne,
že by mi to teda vadilo, sice je mi líto uschlých plodin a starších lidí, co to
blbě snášejí, ale pro mě ideální léto.
Venku sme čučely s Lenou na cedule o opravách a
bezbariérových úpravách. EU na ně přispěla 18 milionama, zatímco ČR slabým
melounem. Ale stejně na ně furt někdo nadává a bude se jen poukazovat na to, co
je špatně. Přitom bez dotací by už v Čechách pár památek políbilo zem.
Po návratu sme zhltly zbytek pizzy z večera a hned jely s
Rumcajsem na Balcarku. Takový místní průvodce je k nezaplacení. Navíc je tu ta
stará věc s tím, že miluju lidi, co vědí o čem mluví a to on tedy ví. Ještě sme
omrkli kus krasové krajiny, Holštejn a novou kapličku v Šošůvce.
Takhle podle mě má vypadat moderní architektura, která neurazí, nadchne. Bomba,
hned sem dostala chuť se tu vdávat. Celkem jedno za koho, hlavně tam, ta
stavbička je opravdu pecka, nadto ještě
krásně zakomponovaná do krajiny. Večer sme šly na véču, kromě Ségrule, která si
vařila celozrnné špagety.
Já nějak nevím, prošla sem si tím teda taky, ale koncept striktního vegetariánství a veganství kór mně zavání fanatismem. Tím nechci říct, že podporuju cpaní dobytka palmovým tukem, ale pokud mám domácí steak, který si dva roky běhal po lukách, nebo vlastnoručně vykrmeného prasáka, nechápu, proč bych si kura nemohla pošmáknout na bílkovině.
Já nějak nevím, prošla sem si tím teda taky, ale koncept striktního vegetariánství a veganství kór mně zavání fanatismem. Tím nechci říct, že podporuju cpaní dobytka palmovým tukem, ale pokud mám domácí steak, který si dva roky běhal po lukách, nebo vlastnoručně vykrmeného prasáka, nechápu, proč bych si kura nemohla pošmáknout na bílkovině.
No, ale zlaté špagety, topinka v tuté hospodě mi aji přes
doporučení Rumcajse žaludek nenadchla. I když Lena byla se šnyclí spokojená. Po
navrátilu sem napísala svým krásným, ale nečitelným písmem zbytek pohledů.
*Další den sme měli zjednané Punkevky. Rovnou sme sfoukly aji Kateřinskou
jeskyni. Další místo, kde se chci vdávat. Ten dóm má kura atmosféru. A akustiku.
Jen neim, proč všude pouštět song z Pirátů z Karibiku, ne, že bych
Zimmera nežrala, ale už je to krapet ohraná záležitost.
Následovala procházka podél vyvěrání a šup do jeskyní.
Mamina se teda ještě pro jistotu mezitím nechala štípnout vosou.
Pohled zespoda Macochy byl asi nejhezčí, cesta na lodičkách
mě trochu zklamala. Ne, že by to nebyla nádhera, ale skoro si myslím, že když
je čekací doba půl roku, šlo by to pojmout míň komerčně a ne hnát tam lidi jak
na pásu ve velkodrůbežárně. I když teda dělat toho lodičkáře nemůže být
v tej zimě sranda, uznávám. Zpestřoval mi to ale vysoký krasavec, kterého
sem švenkovala od začátku prohlídky, zvlášť, když se ukázalo, že dvě děcka a
bloncka, co byla s ním, nebudou děti a žena, ale jenom synovci a sestra.
Protože sem neprůbojná, dokonce mi naši ujeli dřívější lodičkou a musela su tak
čekat na další. Borec si ke mně dokonce sedl a prohodili sme pár poznámek, ale
víc z toho nebylo, páč člověk víc musel dávat bacha, aby neolízl palicí
kras.
Obešly sme si pak
procházkou vršek Macochy, který mi celkem kazil fakt, že sem
potřebovala hrozně čůrat. Ještě, že borec se synovcema se někam ztratil, páč
sem měla teřich jak Trautenberk , když sežral divočáka.
*Další den sme mrkly do Výpustku. Taky pecka. Jen to bylo také překombinované, ten výklad. Měli by se držet spíš toho zajímavého technického, kterého je tam neuvěřitelná spousta, a neplést do toho sakrální opičárny s mušlema a pravěkou faunou, když o té mluví v ostatních jeskyních, které zase nemají zajímavou nedávnou minulost. A že to říkám jako vyloženě netechnická ženská, o něčem svědčí.
Potom sme byli na prominentním výletě na Býčí skále. Líbilo se mi tam, riuály, nerituály, hlavně proto, že sme si fakt kousek prošli, pokukovali po netopýrech a vůbec to bylo pěkné. Musím se k těm speleologům dát, zjistila sem, že mě jeskyně fakt pozitivně nabíjejí. Halt sem zemní typ. Nikdy sem na ty blbosti se živlama a takovýma cypovinkama nevěřila, ale asi na tom něco bude.
Poslední den sme se cestou stavily ještě v Rájci a to teda musím říct, že tak hnusný místo sem snad ještě nepotkala. Já teda žádné spiritistické ani podobné cítění nemám a z pragmatického principu mít odmítám, ale v tom zámečku mi bylo regulérně šoufl. A to, podotýkám, dlouho předtím, než průvodkyně řekla, že se nějaký místní pán zabýval jakýmisi čáry-máry. Kura, tam bych svatbu nechtěla, ani kdybych si měla brát Randyho Ortona.
*Opravují nám silnici. Je to celkem legrace, páč musím běhat na zastávku o tři kiláky dál, když někam (zpravidla kvůli pracáku) jedu. Jo, pak to má ještě jeden důsledek, a sice ten, že Štika po letech opustila Králíčka kvůli jednomu z kopáčů. Teda, opustila je moc zjednodušené - chodila
za ním na ubytování, zatímco Králíček si myslel, že jako obvykle navštěvuje místní hostinskou, Taky dobrý. Heh,
*V pátek sme jely s Nej a Ramlicí na fesťák.
Trefilo mě ale už ve čtvrtek, páč su celý den byla s maminkou u Angeliky a
Nej si vymyslela, že jedeme v 8 ráno. To víš, neměla sem sbalenou ani
deku, ale budu se někam dekovat, ne? Ukecala su to na 9vátou, ale stejně byla
nakňourlá, páč když vstávám v 7dm, není se mnou celý den nic a celý večer
taky, což na festu znamená vyhozený prachy. Navíc ty obavy o parkování atd byly
zbytečné, zapíchly sme to docela hezky. Jenom krapet daleko. Tady je na místě
podotknout, že Nej byla tak o čtvrt metru větší než bágl, který měla na zádech,
a jak Ramlice podotkla, vypadalo to neskutečně komicky. Podotýkat to ale
neměla, protože Nej se ohromně rozdurdila, že ona tam žádné věci nemá a chtěla
to vytřídit a vůbec, a že si to můžeme nýst sami. Měla sem sice jen školní
batožinu a tašku s jídlem a karimatkou, ale záda mám jen jedny, takže
sme popichování radši nechaly.
Po delším obcházení kempu a hledání, co nejmíň úchylných
sousedů sme postavily i stany. Dokonce mi nějaký boy podržel tyčku. Další byl
též docela milý a dokonce zajímavý a posledního z party se večer nešlo
zbavit a pověděl, že by mě ojel. Aspoň něco příjemného, den poté se ale někam
odstěhovali.
Večer ovšem nic moc. Naházely sme do sebe nějaké vodky, skrz
toho mladého otravu su se ale ani nestihla namalovat, páč než zmizel, zapadlo
slunko. Pak byla mise největší, a sice prodat Nevětracčin lístek. Ani vodka moc
nepomáhala, ale nakonec sme to zmákly cca do 5 minut. Bylo to ale tak
vyčerpávající, že sme se rozhodly nechat si 400 provizi za námahu a nechat jí
litra. No což, stejně kilo vydělala.
Pak bylo po srandě. Nějak su měla pocit, že mi Angelika blbě
vyfoukala vlasy a i když holky říkaly, že mi to sluší, nedala sem si to vykecat
a už se mizernější ego táhlo. Dala su si ale aspoň secvak s Laminátem.
Seklo mu to, zaplatil nám nějaké panáky a zase zmizel v davu. Pak sme se
sice ještě chtěli sejít, ale nedopsali sme se. už Nic moc tedy. Navíc Madeon byl
taká sračka, že bych si ten set nepustila ani na cestu do krematoria. Don
Diablo to nevylepšil, a protože holky odešly mezitím hajat, poslechla su už jen
kousek Cedrika, který byl znatelně lepší, ale mě už byla bez drog taková zima,
že to nešlo vydržet a balit kluka vedle mě přestalo bavit, když mi došlo, že po
mně sice jede, ale ne na 100%. Zákonitě se mně to dotklo, navíc su měla pocit,
že mi umrzne úplně všechno, tož su se vykýblovala.
Ráno bylo krušné. V noci se kdosi přistěhoval poblíž a
od půl 6stý se dohadovali, komu smrdí nohy, kdo jde na vajíčka, kdo bude
vstávat a čí holka nechce být nahoře. Bastardi, člověk s nima nemohl spát
ani tu hodinu.
Vykulila sem se, pak sme šly na prochajdu a na oběd, spíš to
ale byla večeře. Měli ale štěstí, že nám donesli minutku z meníčka za 54 minut,
protože po 60desáti bychom se už fakt zvedaly bez placení. Aspoň bylo na co
koukat; vedle na volejbalovém hřišti se proháněl fakt pěkný chlápek skoro
nahatý.
Pak su šla ještě zalomit, holky si mezitím povídaly a Nej
začala dělat kamarádčoft s těma nezmarama odvedle. Jeden si přišel pro
sušenku, a páč nezůstalo při jedné, dovalil na oplátku kolu s rumem, čímž
se tak dvakrát nezavděčil, tož potom přitáhl petku s vínem. Bylo nám sice
divné, čemu Moraváci chlastají rum a víno špendýrují nám, Nej se ale zdálo
dobré a mně vlastně taky, i když sem se kvůli tomu loňskému podzimu zařekla, že
další skleničku vypiju až za 8sm let. Ale však su mladá jen jednou, ne?
Potom už to bylo fakt nádherně rozverný. Ten shodou
okolností docela pěkný esíčkožrout byl pak víc u nás, než u nich, nějaký další po něm
házel šišky, kterýma sme se neúspěšně zkoušeli trefit ho zpátky, a občas prostě
vyběhl, skočil prvnímu na záda, pokouleli se a zase se pokračovalo, tam kde se
přestalo, což bylo konkrétně v malování mého ksichtu, páč pán tvrdil, že
mě za celý den neviděl jinak, že se hřebenem a zrcadlem, což teda není ani
možný, pokud neměl laserové oči, páč sem měla stan vchodem na druhou stranu,
ale když už, tak su nechtěla udělat chybu ze včerejška a kreslit se při
baterce. Tož vyfasoval od Ramlice pořádné zrcátko (já ani s sebou jiné než
to na krabičce od pudru neměla, kapiš) a dostal za úkol mi ho držet. Už po
minutě brblal, že to trvá moc dlouho a švenkloval mi s tím ze strany na
stranu. Potom se ptal, jestli všechny ženský olizují tužky, aby líp kreslily a
ať už to nedělám a mezitím ho ten druhý dvakrát vyválel a Ramlice nás vyfotila,
to sem ale zjistila teda až v listopadu, kdy sem z ní ty fotky
vytáhla. Pak ho nastavoval ještě Ramlici, které to do té doby přišlo
k smíchu, ale pak zjistila, že je fakt držič na nic. Nej byla hotová už
rychle, jednak má krásnou pleť sama o sobě, dvojnak to moc nepřeháněla. Mezitím
su vychlámala tři pohárky, dojela zbytek vodky od včera, trochu cucla toho
jejich rumu a začalo se mi tam líbit.
Směrem od záchodu na mě pak vystartoval ten Šiškometač, ale
úplně samozřejmě. No tohle.
Pak sme se převlíkli a lákaly pány, ať jdou s námi do
areálu. Moc se jim nechtělo, hlavně tomu zhulenému zbytku, co tam pak objímal
stromy a spadl holkám na stan, ale Esíčkožrout, Šiškometač a ještě jeden se pak
vážně přidali. Po cestě su se dala do řeči se Šiškometačem, vzdor tomu skákání
okolostojícím lidem na záda to byl docela chytrý kluk a rozuměli sme si až do
té chvíle, než mě začal štípat do zadku a protože su tušila, že by ty modřiny
Veverky neoznámkoval moc vysoko, začala sem ho nakopávat nazpátek a chvíli sme
se honili před vlezem, z čehož měli ostatní srandu, i když nějaký týpek mě směrem k Šiškometačovi okomentoval
slovy: Je fakt dobrá. Pravda, že něco si z těch útržkových hodin bojovek,
co sem navštěvovala, aji pamatuju. Jinak sme ale opravdu docela pěkně popovídali. On není voják, jako voják, ze řetězu se ale dovedou utrhnout jeden jako druhý.
Někdy mezitím mi došlo, že sem večer předtím (a vlastně po celý život) byla pěkně hloupá, když sem od okolních pánů chtěla, aby mě chtěli, když já přece ve skutečnosti nechci je. Nejdůležitější je prostě se bavit. A od chvíle, co sem si to uvědomila sem se fakt bavila. A musím si to uvědomovat častěji a pořád.
Potom se tak střídavě panákovalo. Něco myslím platil Esíčkožrout, pak su ale zůstala zase se Šiškometačem, páč se nám ostatní nějako ztratili. Šli sme je hledat a cestou se vyfotili, z čehož sem pak doma zjistila, že mi to fakt docela seklo. Pak sme myslím našli toho třetího, ale mezitím se zase zdejchnul Šiškometač, tak sem se třetím hledala tak nějak všechny. Co se toho týče, našla sem fakt krásného borce v bílém tričku a na dýl se zabavila tím, že sem se mu pokoušela sundat brýle, které by se mi náramně hodily, protože sem si připadala úplně out (Na Mácháči totiž nosí okulárky všichni a po setmění zvlášť. Asi aby je zaměstnavatel nepoznal na videu.). Moc to teda nešlo, páč mohl mít přes dva metry, takže sem mu ani nedošáhla na ksicht, neřkuli na brýle. Nicméně ho to taky chvilku bavilo, jenže měl s sebou takového žárlivého mrňousa, kterého to nebavilo vůbec. Asi patřil spíš k jeho přítelkyni (ta mu mezitím totiž poslala MMSku a popravdě, když sem ji viděla, tak sem se ani nedivila, že se radši nechal lehce otravovat mnou), než k němu, protože mě fakt moc nežral, což mi ale tancování s bílotrikatým nemohlo zkazit. Tak se mi dokonce zdá, že mě jednu chvíli měl posazenou na rameni, což svědčí o dvojím:
1) musela sem být opitá víc, než sem si myslela, páč normálně se výšek bojím
2) měl fajnová ramena
Pak mám dojem vypadl proud, či co, tož že půjdeme na panáka. Cestou sem se ale ztratila. Zrovna dvakrát mi to ale nevadilo, protože toho zahlížejícího škvrčka sem měla už plné zuby a mise Brejle ještě nebyla splněna. Promotala sem se tak náhodou zpátky nahoru, kde naštěstí stála Nej s Ramlicí, kterým se mezitím ztratil i Esíčkožrout. Při dalším prodírání sem sebrala zřejmě dost drahé slunečky nějakému Srbovi, či čemu, okamžitě su mu ale dala číslo, aby byl bez obav: "písnem si a ráno ti je vrátím." Smířil se s tím, takže dál už sem pokračovala úplně IN. Tancovaly sme a fotily se a bylo prima. Pak sme myslím šly doutratit Nevětracčiny love k baru, cestou mi ale padl do oka další chalan a nejsem si úplně jistá, jestli sem se na něj jen smála, nebo ho rovnou chytla za ruku, a táhla s sebou.
Mezitím mně ale holky zmizly v davu, takže mě radši vzal na pití sám a když sem si začala stěžovat na zimu, okamžitě mě přioblíkl svou mikinou. Mezitím už sem ale přišla na to, proč mě zaujal -byl hrozně podobný sestřenčinému manželovi; vypadal jako jeho zmenšená kopie. Jak sem to tajemství odhalila, okamžitě mě přestal zajímat, tož sem mu dala číslo a zmizla s výmluvou na hledání kamarádek. Vyšla sem nad bar, abych měla větší rozhled. No, však su se rozhlídla jen do dvou světových stran a už viděla super sexy borce, co se jakoby nic opíral o sloup. Vyťápla sem si rovnou k němu a ptala se, jestli neviděl moje krásné kamarádky, načež sme je šli hledat k baru. No, co kdyby náhodou?
Zpětně si uvědomuju, že asi fakt musím mít nějaký sex-apell, který není závislý na okolnostech, protože normálně bych nevěřila, že někoho sbalím, aniž mi je přes brejle vidět od ksichtu a přes pánskou XXL mikinu v podstatě kamkoli jinam.
Croft byl ale hrozně fajn a jak sem posléze z fotek zjistila, tak opravdu přitažlivý - nejen opilecky přitažlivý. Což se vlastně od MMA borců tak nějak čeká, že. Na druhou stranu myslím, že sem ho kvalitně bavila - nejdřív temperamentem a pak tuplem, když zjistil, že bez těch muchobrejlí sem hezčí a pod medvědíma hadrama mám ploché břicho. Každopádně sme se oba dobře vynacházeli po zbytek noci a docela mě mrzí, že sem v nerozumném záchvatu morálky řekla, že mám přítele, protože tenhle týpek byl fakt můj typ. Zvlášť, když mě byl schopný mít na ramenou asi tak hodinu, aniž by s tím měl nejmenší problém. V duchu sem se pak děsně vztekla na Veverkyho, který přes svoji ucházející konstituci heká jak Japonka v gang-bang pornu, jen když po něm chci, aby mě odnesl do koupeny.
V průběhu festu sem si ještě psala s Roztomiloušem, sešli sme se tak nějak k 5áté ráno. Croft se mnou mezitím šel ke stanu a z5 (už ani nevím proč, jo, vlastně vzít si od Nej z kabelky mobil, abych se mohla domluvit s tím Roztomiloušem). Za vchodem mi ještě dal vestu, páč zima už byla fakt zásadní, a okusovala sem mu burritos. A taky mě, myslím sprdnul, že se moc schazuju a ať to nedělám. Hm, to, stojí za zamyšlení.
Pak su se s ním rozpápala (z5 je mi jasný, že sem to neměla dělat, ale už se fakt rozednívalo a já mám od 16stnácti let věku zafixováno, že slušní lidé chodí spát za světla). Popravdě sem pak spala v tom všem, co su měla na sobě navlečené, a stejně se ne a ne zahřát. Vůbec to se spaním bylo na nic, páč vojáci se pro změnu rozhodli vstávat a po nich už aji Nej s Ramlicí a just se muselo jet dom. Vůbec se mi nechtělo, nechápu, co budu v neděli dopoledne dělat doma, když můžu chrnět až do odpoledne, pak se v klidu sbalit, odjet dom a tam zas rovnou padnout do postele.Navíc se tak počuchávala ty cizí hadříky a voněly fakt sexy. Vstát sem ale nakonec musela. No nic, kamarády si člověk nevybírá, že...
Pobalily sme stany a já rozeslala smsky majitelům svršků. Croft neodpovídal, Jugoslávci sem ale šla naproti; chudák musel pracovat a slunko mu šajnilo do očí. Byl fakt hezký, i když na můj vkus moc drobný. Domluvili sme se na kafi, až někdy pojedu do Phy, a šla sem vracet mikinu. Tuten borec, ačkoli teprve šámal z Kamene, byl gentlemansky naladěný - vzal mi batoh a doprovodil nás až k autu. Dělal kdesi v zahraničí, jinak ale bydlí asi 40 kiláků ode mě. Docela hezky sme si popovídali a dokonce navrhl, že se ozve a půjdeme do ZOO. Stran toho su ale skeptická; za prvé měl moc měkký stisk ruky, a za druhé - kdyby pánové vždycky splnili, co by slíbili, žádnou ženskou by nikdy ani nenapadlo se rozvádět. Přitom počet rozvodů furt stoupá, že.
*O víkendu sem taky po delší době měla službu. Byla děsná prdel, protože sem se nějak zamyslela nad obtížností naladění toho správného rádia v autě a zapomněla kterými dveřmi lozit na věž kostela, takže su spustila alarm. Letěla sem do druhé sakristie a vypla ho, jenže farář stejně za pár minut přišel, že ho zburcovali policajti, a co se děje. Nic, jen sem momentálně dement. To byl den...
*Veverky se rozhodl, že nemusím na festy jezdil sama a že vlastně na žádném nikdy nebyl, a že pojedeme. No, jeli sme až do té chvíle, kdy ke mně přijel se 3říhodinovým zpožděním, načež sem mu nejdřív nechtěla otevřít dveře, když se do nich díky mému tatíkovi dostal, vyhodila sem ho a řvala jak otrokář na plantáži, jestli si za mně robí řiť, jet sto kiláků v 9vět večer, když nejlepší kapely byly v 6st, a nadto stavět stan po tmě?!
Ono se teda nakonec ukázalo, že to super zpoždění měl nejen proto, že se kdesi flákal s traktorem, ale taky páč uklízel auto a dělal v něm pelíšek, aby se v něm dalo přespat. To mi ale mohl laskavě oznámit, a ne za mě robit trotla, neozvat se, a nechat měl sbalenou, převlečenou a všechno čekat. Když se na to dívám z5, byla to oproti jiným věcem (viz, že se nemůžeme dohodnout, kdo půjde na mateřskou) kokotkovina, ale v tu chvíli sem byla rozjetá jak vzteklá svině. NO, co sem ho vyhodila, sem vzala psa a šla ven dejchat. Po skoro dvouhodinovém klopýtání tmou (hezky řečeno, že? ale je to pravda, šámala sem se polňačkou po tmě...) sem se celkem vyklidnila, jen co vlezu do dvorka, čekal na mě tatík s dýmkou v hubě, a přestože dýmkaři by měli být už z principu klidní lidé, strašlivě mě sprdl, kde sem, proč neberu telefony a kdesi cosi. To mě teda vrátilo do varu, páč kde asi sem, to je starostí a telefon sem neslyšela, protože mi už spoustu let stagnuje repráček. Fakt sem ho neslyšela, což ale odmítl uznat, načež sme na sebe křičeli, samozejmě už na jiná témata, ale muselo být slyšet až ve Štatu. Když mi došel dech, šla sem na druhé kolo takovou nespravedlnost vyfunět. Už su se teda necourala, ale posadila se u sousedů za rohem na lavičku a vejrala do noci.
*Druhý den sem se pouklidnila a dokonce aji dojala, protože Veverkyšek v tom autě fakt udělal postel jak na líbánky, čas se ale zpátky nevrací, že. Šli sme tak o víkendu aspoň na minifest v Kapounově rodné. Tam se nestalo nic zajímavého, až na fakt, že jeden z Dorntovi party dřevařů byl prý trošku veselý a jeden z místních mu dal zničehožnic přes hubu. Teda přes voko. Tohle sem ovšem neviděla, já, postřehla su jen vepředu nějaký chumel; protože sem za ta léta přesvědčená, že je radno, aby si dívčina mé velikosti a konstituce takových věcí všímala, upozornila sem na něj Veverkyho. Ten pak viděl ten zbytek. Což sme říkali později aji chlupatým, protože maník měl jakési trvalé následky, což je nemilé nejen pro sportovce. Navíc kamarádi pak chtěli odvetu, tož Éro tam ještě pobíhala a žehlila to.
My se s Veverkym chtěli už spíš vyspat, než co jiného, ale to zas byla pod alarmem pro změnu Starostka, páč Bedla měl s sebou bratránka a ten se mu pro jistotu ztratil. Starostka si to vzala osobně, řka, co by tomu tchýně a spol řekly a vyhlásila pátrání. Nebylo teda třeba hledat příliš, protože někdo si všiml někoho blijícího před nákupákem. Tož večer vyvrcholil tím, že Veverky se Šulístkem mladýho táhli ke Starostce dom, sprchovali ho atd, atp. Fakt bezva. Když se jednou nepoblindím já, smrdí mi přítel cizíma šťávama. Jinak sme teda spali u Starostky v postelích holek, to je ale asi jasný.
*Ke svátku mi napísli: ten železničář, kterého sem poznala před drahnými lety na plese, a od té doby sme se neviděli, Opora, Dřevař, Nej, Nevětrací, Čumáček, Valda, Wéčka, Bazal, bratránek mladší, a o den později Sethii. Ten, aby neměl něco extra.
Někdy mezitím mi došlo, že sem večer předtím (a vlastně po celý život) byla pěkně hloupá, když sem od okolních pánů chtěla, aby mě chtěli, když já přece ve skutečnosti nechci je. Nejdůležitější je prostě se bavit. A od chvíle, co sem si to uvědomila sem se fakt bavila. A musím si to uvědomovat častěji a pořád.
Potom se tak střídavě panákovalo. Něco myslím platil Esíčkožrout, pak su ale zůstala zase se Šiškometačem, páč se nám ostatní nějako ztratili. Šli sme je hledat a cestou se vyfotili, z čehož sem pak doma zjistila, že mi to fakt docela seklo. Pak sme myslím našli toho třetího, ale mezitím se zase zdejchnul Šiškometač, tak sem se třetím hledala tak nějak všechny. Co se toho týče, našla sem fakt krásného borce v bílém tričku a na dýl se zabavila tím, že sem se mu pokoušela sundat brýle, které by se mi náramně hodily, protože sem si připadala úplně out (Na Mácháči totiž nosí okulárky všichni a po setmění zvlášť. Asi aby je zaměstnavatel nepoznal na videu.). Moc to teda nešlo, páč mohl mít přes dva metry, takže sem mu ani nedošáhla na ksicht, neřkuli na brýle. Nicméně ho to taky chvilku bavilo, jenže měl s sebou takového žárlivého mrňousa, kterého to nebavilo vůbec. Asi patřil spíš k jeho přítelkyni (ta mu mezitím totiž poslala MMSku a popravdě, když sem ji viděla, tak sem se ani nedivila, že se radši nechal lehce otravovat mnou), než k němu, protože mě fakt moc nežral, což mi ale tancování s bílotrikatým nemohlo zkazit. Tak se mi dokonce zdá, že mě jednu chvíli měl posazenou na rameni, což svědčí o dvojím:
1) musela sem být opitá víc, než sem si myslela, páč normálně se výšek bojím
2) měl fajnová ramena
Pak mám dojem vypadl proud, či co, tož že půjdeme na panáka. Cestou sem se ale ztratila. Zrovna dvakrát mi to ale nevadilo, protože toho zahlížejícího škvrčka sem měla už plné zuby a mise Brejle ještě nebyla splněna. Promotala sem se tak náhodou zpátky nahoru, kde naštěstí stála Nej s Ramlicí, kterým se mezitím ztratil i Esíčkožrout. Při dalším prodírání sem sebrala zřejmě dost drahé slunečky nějakému Srbovi, či čemu, okamžitě su mu ale dala číslo, aby byl bez obav: "písnem si a ráno ti je vrátím." Smířil se s tím, takže dál už sem pokračovala úplně IN. Tancovaly sme a fotily se a bylo prima. Pak sme myslím šly doutratit Nevětracčiny love k baru, cestou mi ale padl do oka další chalan a nejsem si úplně jistá, jestli sem se na něj jen smála, nebo ho rovnou chytla za ruku, a táhla s sebou.
Mezitím mně ale holky zmizly v davu, takže mě radši vzal na pití sám a když sem si začala stěžovat na zimu, okamžitě mě přioblíkl svou mikinou. Mezitím už sem ale přišla na to, proč mě zaujal -byl hrozně podobný sestřenčinému manželovi; vypadal jako jeho zmenšená kopie. Jak sem to tajemství odhalila, okamžitě mě přestal zajímat, tož sem mu dala číslo a zmizla s výmluvou na hledání kamarádek. Vyšla sem nad bar, abych měla větší rozhled. No, však su se rozhlídla jen do dvou světových stran a už viděla super sexy borce, co se jakoby nic opíral o sloup. Vyťápla sem si rovnou k němu a ptala se, jestli neviděl moje krásné kamarádky, načež sme je šli hledat k baru. No, co kdyby náhodou?
Zpětně si uvědomuju, že asi fakt musím mít nějaký sex-apell, který není závislý na okolnostech, protože normálně bych nevěřila, že někoho sbalím, aniž mi je přes brejle vidět od ksichtu a přes pánskou XXL mikinu v podstatě kamkoli jinam.
Croft byl ale hrozně fajn a jak sem posléze z fotek zjistila, tak opravdu přitažlivý - nejen opilecky přitažlivý. Což se vlastně od MMA borců tak nějak čeká, že. Na druhou stranu myslím, že sem ho kvalitně bavila - nejdřív temperamentem a pak tuplem, když zjistil, že bez těch muchobrejlí sem hezčí a pod medvědíma hadrama mám ploché břicho. Každopádně sme se oba dobře vynacházeli po zbytek noci a docela mě mrzí, že sem v nerozumném záchvatu morálky řekla, že mám přítele, protože tenhle týpek byl fakt můj typ. Zvlášť, když mě byl schopný mít na ramenou asi tak hodinu, aniž by s tím měl nejmenší problém. V duchu sem se pak děsně vztekla na Veverkyho, který přes svoji ucházející konstituci heká jak Japonka v gang-bang pornu, jen když po něm chci, aby mě odnesl do koupeny.
V průběhu festu sem si ještě psala s Roztomiloušem, sešli sme se tak nějak k 5áté ráno. Croft se mnou mezitím šel ke stanu a z5 (už ani nevím proč, jo, vlastně vzít si od Nej z kabelky mobil, abych se mohla domluvit s tím Roztomiloušem). Za vchodem mi ještě dal vestu, páč zima už byla fakt zásadní, a okusovala sem mu burritos. A taky mě, myslím sprdnul, že se moc schazuju a ať to nedělám. Hm, to, stojí za zamyšlení.
Pak su se s ním rozpápala (z5 je mi jasný, že sem to neměla dělat, ale už se fakt rozednívalo a já mám od 16stnácti let věku zafixováno, že slušní lidé chodí spát za světla). Popravdě sem pak spala v tom všem, co su měla na sobě navlečené, a stejně se ne a ne zahřát. Vůbec to se spaním bylo na nic, páč vojáci se pro změnu rozhodli vstávat a po nich už aji Nej s Ramlicí a just se muselo jet dom. Vůbec se mi nechtělo, nechápu, co budu v neděli dopoledne dělat doma, když můžu chrnět až do odpoledne, pak se v klidu sbalit, odjet dom a tam zas rovnou padnout do postele.Navíc se tak počuchávala ty cizí hadříky a voněly fakt sexy. Vstát sem ale nakonec musela. No nic, kamarády si člověk nevybírá, že...
Pobalily sme stany a já rozeslala smsky majitelům svršků. Croft neodpovídal, Jugoslávci sem ale šla naproti; chudák musel pracovat a slunko mu šajnilo do očí. Byl fakt hezký, i když na můj vkus moc drobný. Domluvili sme se na kafi, až někdy pojedu do Phy, a šla sem vracet mikinu. Tuten borec, ačkoli teprve šámal z Kamene, byl gentlemansky naladěný - vzal mi batoh a doprovodil nás až k autu. Dělal kdesi v zahraničí, jinak ale bydlí asi 40 kiláků ode mě. Docela hezky sme si popovídali a dokonce navrhl, že se ozve a půjdeme do ZOO. Stran toho su ale skeptická; za prvé měl moc měkký stisk ruky, a za druhé - kdyby pánové vždycky splnili, co by slíbili, žádnou ženskou by nikdy ani nenapadlo se rozvádět. Přitom počet rozvodů furt stoupá, že.
*O víkendu sem taky po delší době měla službu. Byla děsná prdel, protože sem se nějak zamyslela nad obtížností naladění toho správného rádia v autě a zapomněla kterými dveřmi lozit na věž kostela, takže su spustila alarm. Letěla sem do druhé sakristie a vypla ho, jenže farář stejně za pár minut přišel, že ho zburcovali policajti, a co se děje. Nic, jen sem momentálně dement. To byl den...
*Veverky se rozhodl, že nemusím na festy jezdil sama a že vlastně na žádném nikdy nebyl, a že pojedeme. No, jeli sme až do té chvíle, kdy ke mně přijel se 3říhodinovým zpožděním, načež sem mu nejdřív nechtěla otevřít dveře, když se do nich díky mému tatíkovi dostal, vyhodila sem ho a řvala jak otrokář na plantáži, jestli si za mně robí řiť, jet sto kiláků v 9vět večer, když nejlepší kapely byly v 6st, a nadto stavět stan po tmě?!
Ono se teda nakonec ukázalo, že to super zpoždění měl nejen proto, že se kdesi flákal s traktorem, ale taky páč uklízel auto a dělal v něm pelíšek, aby se v něm dalo přespat. To mi ale mohl laskavě oznámit, a ne za mě robit trotla, neozvat se, a nechat měl sbalenou, převlečenou a všechno čekat. Když se na to dívám z5, byla to oproti jiným věcem (viz, že se nemůžeme dohodnout, kdo půjde na mateřskou) kokotkovina, ale v tu chvíli sem byla rozjetá jak vzteklá svině. NO, co sem ho vyhodila, sem vzala psa a šla ven dejchat. Po skoro dvouhodinovém klopýtání tmou (hezky řečeno, že? ale je to pravda, šámala sem se polňačkou po tmě...) sem se celkem vyklidnila, jen co vlezu do dvorka, čekal na mě tatík s dýmkou v hubě, a přestože dýmkaři by měli být už z principu klidní lidé, strašlivě mě sprdl, kde sem, proč neberu telefony a kdesi cosi. To mě teda vrátilo do varu, páč kde asi sem, to je starostí a telefon sem neslyšela, protože mi už spoustu let stagnuje repráček. Fakt sem ho neslyšela, což ale odmítl uznat, načež sme na sebe křičeli, samozejmě už na jiná témata, ale muselo být slyšet až ve Štatu. Když mi došel dech, šla sem na druhé kolo takovou nespravedlnost vyfunět. Už su se teda necourala, ale posadila se u sousedů za rohem na lavičku a vejrala do noci.
*Druhý den sem se pouklidnila a dokonce aji dojala, protože Veverkyšek v tom autě fakt udělal postel jak na líbánky, čas se ale zpátky nevrací, že. Šli sme tak o víkendu aspoň na minifest v Kapounově rodné. Tam se nestalo nic zajímavého, až na fakt, že jeden z Dorntovi party dřevařů byl prý trošku veselý a jeden z místních mu dal zničehožnic přes hubu. Teda přes voko. Tohle sem ovšem neviděla, já, postřehla su jen vepředu nějaký chumel; protože sem za ta léta přesvědčená, že je radno, aby si dívčina mé velikosti a konstituce takových věcí všímala, upozornila sem na něj Veverkyho. Ten pak viděl ten zbytek. Což sme říkali později aji chlupatým, protože maník měl jakési trvalé následky, což je nemilé nejen pro sportovce. Navíc kamarádi pak chtěli odvetu, tož Éro tam ještě pobíhala a žehlila to.
My se s Veverkym chtěli už spíš vyspat, než co jiného, ale to zas byla pod alarmem pro změnu Starostka, páč Bedla měl s sebou bratránka a ten se mu pro jistotu ztratil. Starostka si to vzala osobně, řka, co by tomu tchýně a spol řekly a vyhlásila pátrání. Nebylo teda třeba hledat příliš, protože někdo si všiml někoho blijícího před nákupákem. Tož večer vyvrcholil tím, že Veverky se Šulístkem mladýho táhli ke Starostce dom, sprchovali ho atd, atp. Fakt bezva. Když se jednou nepoblindím já, smrdí mi přítel cizíma šťávama. Jinak sme teda spali u Starostky v postelích holek, to je ale asi jasný.
*Ke svátku mi napísli: ten železničář, kterého sem poznala před drahnými lety na plese, a od té doby sme se neviděli, Opora, Dřevař, Nej, Nevětrací, Čumáček, Valda, Wéčka, Bazal, bratránek mladší, a o den později Sethii. Ten, aby neměl něco extra.
*K podzimku sháním dovolenou. Veverky se uvolil na
válecí. Já bych teda radši nějakou dobrodružnou, ale lepší, než rybí kostí do
oka. Popravdě sem se docela nalítala, páč su chtěla cosi s polopenzí a
dopravou do 7dmi litrů, což je částka, za kterou já jít nechci, páč nemůžu a
Veverkyš nemůže, protože nechce. Dřív by to ovšem nebyl problém, teď už ale sou
busový zájezdy za ceny, za které byly dřív letecké, což sem zjistila celkem
brzo a potěšilo mě to jak najít hovno ve schránce. Navíc kvůlivá kamarádům
uprchlíkům a situaci v Řecku se všichni cpou do zemí, po kterých by jinak
v září nikdo neštěkl. No, paní dělala, co mohla, já taky a nakonec sme to
po mnoha zájezdech, co byly už obsazené, mnoha těch, co se pro nedostatek lidí
nakonec neuskutečnily, po prohledání recenzí zhruba 150sáti hotelů a dobrých
20ceti telefonátech sme se na čemsi dohodly a mohli sme jet. Do Katalánska. Popravdě musím říct, že za ty uspořené litry ten zájezd na konci sezóny nestojí. Ne, že bych měla ráda nacvakané pláže, ale tady po ránu, a ani k večeru nebylo vůbec možné na pláži být, páč bylo prostě na plavky moc zima. Jen asi dva dny sme měli fakt horké - jeden sme problbli ve vlnách a druhý sem Veverkyho táhla po pláži až na dohled sousedního městečka. Pak sme měli aji výlet na druhou stranu, celkově lze ale říct, že Malgrat stojí dost za prd, takové komerční navrch huj a vespod fuj. Hezké je fakt jenom to staré město, konkrétně ta část s lanovkou, kde sem závistivě švidrala na místní opuncie. Pak sem si teda uklohňala jednu na parkovišti za "hotelovou třídou" a super polní pych se mi povedl úplně poslední odpoledne těsně před odjezdem. Jedna místní vilka měla totiž fakt fajnou sukulentní zahradu, ale mě pitomce nenapadlo vlozit si tam nenápadně v noci, to se muselo za pravého poledne. Oplendovala sem tak nenápadně kolem, až to zaujalo nějakého skopčáckého důchodce. Chvilku sme si tak kvitovali, že to mají fakt nádherné, pak sem mu pověděla něco ve smyslu, aby hlídal a hupsla za branku. Měl myslím srandu. To bylo ale nic proti Veverkymu, který z toho, že mě fotil, jak lezu přes plot měl asi největší zážitek z celé dovolené.
Jinak těch zážitků totiž fakt moc nebylo. Program se ustálil na tom, že sme se naprali na večeři, protože sme samozřejmě byli cacní všechny chobotničky vyzkoušet, a pak natáhli brko s tím, že za chvílu vstaneme a šup do toho, co je z nočního života na konci sezóny. Povedlo se nám to z celého týdne dvakrát. Buď sem nebyla schopná probrat se já, nebo pro změnu on. Takže dovolenkářský starobinec pařil a my chodili spát o 9váté.
Jo, ještě musím zmínit dost nehezkou epizodku s mýma narozeninama. No, popravdě sem si nemyslela, že by Veverky skutečně byl tak pozorný - zodpovědný - zamilovaný, aby vzpomněl na to, vzít pro mě s sebou z domova dárek. Neříkám zrovna snubní prstýnek, ale klidně nějakou blbůstku, která by naznačila že na mě myslí. Jak říkám, věděla sem, že to je asi tak pravděpodobné, jako najít mezi ruskou zlatou mládeží panice, ale v hloubi duše sem doufala, a jako každá ženská, chtěla prostě být překvapená.
Jasně, že ho to ani nenapadlo. Během odpoledne sem trochu slevila z nároků a aspoň myslela, že by mohl, jako každý druhý říct: "Tak si něco vyber," když sme pořád chodili okolo krámů s nejrůznějšíma krámama. Taky nic. Po večeři sem už byla hodně zklamaná, nevydržela to, a omlátila mu to vší silou o hlavu. Najednou z něj vypadlo, že mě chtěl vzít někam na drink a blabla. No, to určitě, když sme se rozleželi jako každý jiný večer. Prostě tomu nic nenasvědčovalo, a přece nejsu úplně blbá, že. Skončilo to tím, že sme fakt šli ven, ovšem spíš, než co jinýho pochodovali po promenádě a tak vztekle (aspoň z mé strany, pak už sem ho ale myslím nakazila) na sebe prskali, že to aji ty pouliční nadháněče odradilo. Super narozeniny, no. Já prostě s tím slavením u moře nemám ani trochu štěstí. Ale vlastně co štěstí, spíš vhodné lidi. Tenkrát s holkama to taky dopadlo děsně. Kurva, já bych ale jednou fakt chtěla pěknou oslavu narozenin, přitom to nejlepší, co mě kdy potkalo bylo rodinné posezení nad chlebíčkama. Nemám nic proti rodinným sešlostem, ale člověk by si to i představoval nějk akčněji, že. No, představovat si můžu.
*Doma by bylo jako vždycky, jen Škopík tam nebyl, jako už vždycky. Nechal se přejet, pitomeček, notabene, když se po čtvrt roce po kastraci začal pěkně uklidňovat, a najust, když kvůli těm opravám projede kolem denně 5-6 aut. Přijala sem to celkem stoicky, narozdíl od maminy a dědy, který si navykl, že se kocour pohodář válí na vedlejším křesle, když se dívá na telku.
Opravdu stoicky - brečela sem až večer. To je děsné - člověk se s něčím sere, a když to začíná vypadat k světu, je to ze světa najednou pryč. Nedej nebe, aby se mi něco takového stalo třeba s dítětem. Ještě mě navíc dorazilo, že se mi ke konci dovči zdál takový fakt dost hnusný sen, ze kterého by se nějaká taková katastrofa dala vyvodit, kdybych na takéto hloupoty byla ochotná přistoupit. Ještě, že nejsem, jak už bylo řečeno výše. Na své naprosté nesenzibilitě si zakládám.
Jinak těch zážitků totiž fakt moc nebylo. Program se ustálil na tom, že sme se naprali na večeři, protože sme samozřejmě byli cacní všechny chobotničky vyzkoušet, a pak natáhli brko s tím, že za chvílu vstaneme a šup do toho, co je z nočního života na konci sezóny. Povedlo se nám to z celého týdne dvakrát. Buď sem nebyla schopná probrat se já, nebo pro změnu on. Takže dovolenkářský starobinec pařil a my chodili spát o 9váté.
Jo, ještě musím zmínit dost nehezkou epizodku s mýma narozeninama. No, popravdě sem si nemyslela, že by Veverky skutečně byl tak pozorný - zodpovědný - zamilovaný, aby vzpomněl na to, vzít pro mě s sebou z domova dárek. Neříkám zrovna snubní prstýnek, ale klidně nějakou blbůstku, která by naznačila že na mě myslí. Jak říkám, věděla sem, že to je asi tak pravděpodobné, jako najít mezi ruskou zlatou mládeží panice, ale v hloubi duše sem doufala, a jako každá ženská, chtěla prostě být překvapená.
Jasně, že ho to ani nenapadlo. Během odpoledne sem trochu slevila z nároků a aspoň myslela, že by mohl, jako každý druhý říct: "Tak si něco vyber," když sme pořád chodili okolo krámů s nejrůznějšíma krámama. Taky nic. Po večeři sem už byla hodně zklamaná, nevydržela to, a omlátila mu to vší silou o hlavu. Najednou z něj vypadlo, že mě chtěl vzít někam na drink a blabla. No, to určitě, když sme se rozleželi jako každý jiný večer. Prostě tomu nic nenasvědčovalo, a přece nejsu úplně blbá, že. Skončilo to tím, že sme fakt šli ven, ovšem spíš, než co jinýho pochodovali po promenádě a tak vztekle (aspoň z mé strany, pak už sem ho ale myslím nakazila) na sebe prskali, že to aji ty pouliční nadháněče odradilo. Super narozeniny, no. Já prostě s tím slavením u moře nemám ani trochu štěstí. Ale vlastně co štěstí, spíš vhodné lidi. Tenkrát s holkama to taky dopadlo děsně. Kurva, já bych ale jednou fakt chtěla pěknou oslavu narozenin, přitom to nejlepší, co mě kdy potkalo bylo rodinné posezení nad chlebíčkama. Nemám nic proti rodinným sešlostem, ale člověk by si to i představoval nějk akčněji, že. No, představovat si můžu.
*Doma by bylo jako vždycky, jen Škopík tam nebyl, jako už vždycky. Nechal se přejet, pitomeček, notabene, když se po čtvrt roce po kastraci začal pěkně uklidňovat, a najust, když kvůli těm opravám projede kolem denně 5-6 aut. Přijala sem to celkem stoicky, narozdíl od maminy a dědy, který si navykl, že se kocour pohodář válí na vedlejším křesle, když se dívá na telku.
Opravdu stoicky - brečela sem až večer. To je děsné - člověk se s něčím sere, a když to začíná vypadat k světu, je to ze světa najednou pryč. Nedej nebe, aby se mi něco takového stalo třeba s dítětem. Ještě mě navíc dorazilo, že se mi ke konci dovči zdál takový fakt dost hnusný sen, ze kterého by se nějaká taková katastrofa dala vyvodit, kdybych na takéto hloupoty byla ochotná přistoupit. Ještě, že nejsem, jak už bylo řečeno výše. Na své naprosté nesenzibilitě si zakládám.