*Potom už zase školní proces. Přestože mi vedoucí projekt
schválil, komise mi ho velkoryse odmítla. Trochu sem to čekala, ale tak
mizernou známku sem přecejen nečekala ani v tom snu o mizerné známce. Popravdě su z toho byla dost
přinasratá. Kol a kolem vzato nejsem zvyklá na to, že když do něčeho dám energii,
nevyplatí se. Nu nic, prcala su se s tím další víkend. Radši bych prcala
velblouda.
V týdnu slavila Daisy spolu s Andou narozky. Měly
rezervačku v hospodě a tak vůbec všechno profi. Byla su pozvaná dokonce na
grilování u Pepůše pro užší okruh, ale naneštěstí sem se plácala se zaflusanou
kódovací knihou. V poslední minutě se mi to naštěstí povedlo odeslat a
mohla su vyrazit spoluslavit. Udělala sem si culíčky a přidala růžové tílko,
které Aštar Wéčce kdysi zakázal nosit. K větší roztomilosti by mi pomohlo už jen
zmizet 3ři kila.
Společnost su docela dobře zacílila podle zpěvu. Já ty
vidláky fakt žeru. Navíc moravští vidláci, na rozdíl od českých,
v ožralosti zpívají lidovky, což mi připadá mňamkózní. Každopádně Azorovi
to fakt šlo. Protože oslavenkyně byly trochu mimózní, popřála su jim, ale radši
se propracovala přes Upírka ,který se na mě kupodivu docela smál, sednout si ke
Sněhurce. Z druhé strany byla Billa (to je ta holčina, co se od přítele nehne)
s přítelem. Alík s Pepůšem byli kousek dál a Selfi někde poletoval. Tuty
věci sem vypozorovala během chvíle. Při bližším průzkumu se ukázalo, že Daisy
se natřískává víc a víc, úměrně tomu, jak daleko od ní Selfi je. Sněhurka
s tím nemohla nic moc nadělat, a Billa na něj aspoň dělala zpod zákrytu za
svým přítelem ksichty. Šalamounsky situaci vyřešila Lara, která ignorovala dění na hlavní scéně, páč už asi Azorovi
odpustila a snažila se na něj pokaždé, když přestal jódlovat robit cukrbliky.
Daisy mě pak prosila, abych s ní šla na wécko. Nechtělo se mi lízt zpoza
toho stolu zpátky a navíc bylo jasné, že si bude stěžovat na to, že si ji
Sellfi nevšímá, což už se ale beztak stejně dozvěděla půlka stolu. Pak su
s ní ale šla. Aspoň mi to cestou umožnilo pozdravit Pepůše a pokusit se
mrknout na Alíka. Šly sme tam, pak zpátky a pak komplet ven, páč bylo jasné, že
se potřebovala trošku schladit. To už tam byla myslím aji Sněhurka, nebo Anda?
No, to je fuk, kdopak asi oslavenkyni držel vlasy, když začala blít před
vchodem? Jo, trefa. Pak se šlo přirozeně znova na wécko, pak su skákla pro
kapesníky a když se Daisy vzpamatovala, tak i žvejku.
Po zbytek večera sem se rozhodla pro všechny případy zašít
se do toho rohu pevněji a schovat se za džbánek s bílým. Se Sněhurkou sme podebatily o letitých vztazích a pak
si přisedl nějaký postarší vošoust s tím, že určitě studuju antropologii. (Asi sem se měla radši maskovat červeným.) Povídám, že ne, že su ale vždycky chtěla. On na to, že to pozná. Ha, no prosím.
To mě docela potěšilo. Po zbytek su si povídala tak trochu s ním, protože
ty zkamenělé žraločí zuby su pořád ještě nesehnala a pan doktor by byl
v tomhle směru jistá perspektiva. Bezpochyby si o sobě myslel, že je
podnětný i v jiných směrech. Což je vyloučeno, protože víc, než 2dva dědci
se mi do hlavy už nevejde, a: Sheran + Sethi = 2. Právě a přesně.
Pro sichr su ale pozorovala pořád jedním očkem Daisy. Když
ale znova podezřele zezelenala, ujmula se jí naštěstí Lara. Čistě
z demokratického hlediska doufám, že jí taky poblila ruku.
Ještě po chvíli debaty na téma zuby sem se odvzdálila.
Zkouška druhý den není prdel. Ještě su si hrála s Alíkem, jestli mě nechce
doprovodit, ale nakonec to skončilo jen psaním smsek, kterým mě rušil při
učení.
Kdybych věděla, že mě z té rádobymatury takovým způsobem
vyčutnou, zlila bych se do supermana spolu s Daisy. To bylo tak:
Ještě
spolu s Aguš sme si dohodly nějaké předtermíny. Popravdě oběhala to ona a
já se s andělským ksichtem nafařila. Nejdřív sme měly psát test se starým
panem profesorem z dle mého názoru z jedné z
nejhorších pseodověd, které vyplodil přelom 19/20 století. Pochopit to dle
mého nejde. A co nepochopím, to se nenaučím. Urobila su si tedy minitahák
z jedné varianty z testů, které Aguš kdosi poslal. Ještě, že nás
v té pracovně nechal chvílu samotné. Něco sem tak mohla prachsprostě
opsat. Zbytek su otypovala. Aguš se to prý z těch testů naučila nazpaměť.
Pak nám to sebral a my se šly postavit na chodbu. Jistá sme si nebyla ani
jedna, výsledek nás ale posadil na zadek obě. Já to měla o bod, ale Aguš to
seškrtal jak státní rozpočet. Nechápu, jak se jí povedlo naučit se také kydy,
když sme obě měly stejnou variantu.
Celkem blbě se z toho vzpamatovávala. Svůj vliv mělo i
to, že se na ní dost rozčíleně obořil s tím, že to snad ani neviděla a
přitom s ním měla další zkoušku večer. Po takém intermezzu zvažovala, že
tam ani nepůjde, páč si o ní musí myslet, že je úplně blbá. Chmpf.
Pak sme obě na dvě hoďky šly o patro výš, učit se na další
zkoušku. V záhodný čas sme se pak postavily před dveře, kde sme zevlily ještě poměrně dlouho. Pak sme nakoukly na
přeptanou do kabinetu. Seděl tam Teploušek, což je teploušek, jak napovídá
přezdívka, poněkud selektivně dobrý učitel (hodně selektivně), což přezdívka
tedy nenapovídá, ale nemůžu postihnout všechno. Pokud bych ale měla být
korektní, tak ten chlap vypadá jako antická socha. Tím chci říct dokonale. Ty
rysy fakt jako kdyby někdo vytesal do šutru. Pro podobné typy mám odjakživa
slabost (A sme zas u tý antropologie. Možná ale líp, protože Veverky by sbírku dokonalých kostí v obýváku nemusel
ocenit.), naneštěstí jak naznačuje přezdívka, v tomhle směru asi finito.nUslintala
bych se ale, vidět ho, jak si to s někým rozdává. Kura, takhle porno,
kdyby chtěl začít točit. No, asi nechtěl. Možná mu to po státnicích zkusím
navrhnout.
Nejdřív se na nás nechápavě díval, potom si vzpomněl: „Jo,
vy ste ty dvě, co nikdo neví, co s nima.“ Potom nám pověděl, že nás
zašoupnou mezi zkoušení nějakých nešťastných druhaček. Na to sme čekaly skoro
další nehoráznou hodinu, než dorazí další zkoušející a pak než ostatní
předvedou nějakého toho Hamleta. Aspoň, že vedle na další zkoušku čekal spolu
s ostatními Wojtyl. Očihovala sem mu zadek. Kdybych věděla, že se mi po
vytažení jediné kreténské otázky, kterou sem neměla řádně zpracovanou (páč
v seznamu otázek ji místní akademická elita formulovala jako: částečně otázka 10), zatmí před očima,
jako kdyby mně pod bradou vybouchla 2vě kila semtexu, kurizovala bych ho ještě
víc, páč jako poslední vzpomínka by to nemuselo být špatné.
První šla tedy Aguš.
Popravdě něco, co nevěděla, bych věděla, ale nevím, jestli by to pomohlo.
Teploušek celkem mlčel, ale ten druhý ocasovič, který před nedávnem slezl ze
slonovinové věže, neváhal dát najevo, jaký z ní měl rozhled (vivat
paradoxy) a že Aguš ho nemá ani poloviční. Vyšoupli ji asi za 10set minut.
Já byla jinčí lahůdka. Po zjištění, že toho z toho
daného oboru moc nevím (superparadox je, že téma bylo totéž, jako ten test ráno)
sme se všichni začali pohybovat v neobyčejném spektru otázek zahrnujících vše
od zjevení v Lurdách, přes deskriptivní sémantiku až po úbytek populace
mravence lesního v Krkonoších.
Zvláštní ¾ hodina. Jediné, co mě
povzbuzovalo, byl Teploušek, který měl co robit aby si nepoložil hlavu na stůl
a nehoupal se na židli, a čas od času jen zopakoval: „Měly bychom končit.“, nebo
„Už se chýlí čas.“ Byla su mu docela vděčná, páč pak dokonce při další otázce,
na kterou sem bezmocně vykulila oči, upozornil druha na to, že: „Tohle sem jim
neříkal.“ I když si za to vysloužil docela nehezký pohled schovaný za bezva
měsíčkovský úsměv. Pak mě vykýblili ven, s tím, že se musí poradit. Na to
jen můžu říct, že teorie, že je to za vodou, když už se někdo dostane do fáze
semusejporadit, je potopená tak metr hluboko.
Dom su jela velice vztekle. Byly totiž čarodky, já byla
domluvená s Nevětrací, že juknem s Veverkyšem k nim a takhle su
se k ničemu o několik hodin zdržela. Mamina na mě naštěstí počkala a pak
nás hodila směrem kulturní areál u Nevětrací. Vzali sme s sebou flašku, co
mi zbyla z Velikonoc, což trochu pomohlo, pak ale nepomohlo, že na místě,
kromě Ladyho nebyl zhola nikdo, koho bychom znali. Psala su té Nevětrací,
kdepak je. Ona prý, že doma. To mě fakt nadzvihlo. Za ten nestihnutý vlak sem
nemohla a jasně sme se domlouvaly, že se sejdeme. Že tam ta pizda nevydrží ani
do 10seti, případně není schopná mi napsat blbou zprávu, považuju za skandální.
No nic. Slupla sem bramborák, popovídali sme s Ladym, vzali si piva na
cestu a šli zpátky k nám. Dorazili sme k půl jedné a světe div se,
tam už taky skoro nikdo nebyl. Ta mládež dneska fakt nevydrží. Tož padl ještě
nějaký panák s nejvytrvalejšíma pardálama v čele s Pusinou a šlo
se hajat.
*O víkendu měl Bráška tradiční oslavu narozek. Trochu sem
tam poryla do zbytku party, kde byli na čarodkách, když my obešli dvě místa a
nic, a víc zajímavého se asi nestalo. Kromě tradiční existenční krize a pocitu,
že su vedle Veverkyho neviditelná.
*V neděli sem odfrčeli na dovču. Veverkyš, já, moje mamina,
spousta aktivních důchodců a pracujících a Sethi jako řidič.
Popravdě se vůbec nic nedělo a nestalo, ale z toho
chlapa mi hrabe. Čím dál, tím víc. Jeden večer sme se připili a šmachtl mi na
bok a druhý den při držení dveří taky, ale vyvozovat z toho něco, by bylo
stejně naivní jako počítat kalorie ve fotce artyčoku. Navíc doufám v to,
že cosi podnikat mi zabrání pomyšlení, že jde o ženatého člověka, a já nejsem
svině. Safryš. Kdyby si ale něco chtěl začít on, su na rovinu v hajzlmíse.
Snad chtít nebude, na to je dost velký prospěchář a já moc malá rybka.
Každopádně su radši omezila chození kolem jejich domu. Myslím, že co oči nevidí, pipinku nesvědí platí
doslova. Nevím ale proč, když su byla během pár dní dvakrát na procházce
s Nej úplně na druhé straně a dvakrát sem ho potkala. To by se nepovedlo,
kdybych chtěla sebevíc.
*V pondělí se učím, a pouštím při tom Slaninu.
*V úterý asi taky.
*Ve středu frčím do školy. Píšu test. Chuďa Brkla píše taky.
Další den jde ještě na zkoušku, páč začíná být zoufalá. Čtrnáctého se totiž
vdává a kazit si svatební den komisí je fakt vošajstlich nejen při první svatbě.
Daisy mě informuje o novém vývinu věcí. Z učení se
hroutí pořád stejně, ale vyspala se se Selfim. Buď ten kluk konečně přišel
k rozumu, nebo ona ho ztratila, páč mu prý řekla, že by jí asi nevadilo,
kdyby i nadále chodil s tou svojí.
*Ve čtvrtek nejúžasnější zkouška s tím mazlíkovským
učitelem. Chci ho doma do vitrínky a olizovat na ní sklo. S těma
charismatickýma dědkama se snad roztrhl bažant.
Volal mi Buf s prací. Samozřejmě pro mě žádnou nemají.
Budu se muset dát na eskort, jináč tatík k letošním padesátinám dostane
kašírovaný přáníčko.
Odpoledne se pokouším frčet dom, sviňa vlak si ale zase dělá,
co chce, a přitažlivý chlap na přesprotějším sedadle se úplně přirozeně baví
s blondýnkou naproti.
Na pizzu s holkama su teda dorazila později. Chudítko
Nevětrací zase jaksi neodstátnicovala, páč ji zase chytl žlučníkový záchvat.
Nejspíš kvůli státnicím. Horší je, že jim doma nemůže vysvětlit, že žádný
dřívější termín, než v srpnu prostě není. Taky byla pro jistotu s matkou u
věštkyně. To sem ale slyšela až pak od Nej, páč jí to říkala, než sem přišla.¨
Večer smolím tuto a tak přemýšlím, proč su taká píča a
nemůžu si užívat vztah, co mám, být normálně zamilovaná a šťastná, když je to
tak jednoduchý. No, nebýt píča…
*Z dalších zkoušek mi jebe jak Rytmusovi z Dary. Ještě navíc si polovina těch
pseudokantorů robí absolutně, co chce. Snažila su se napsat další zameškaný
test. Dostavit su se měla v 11denáct. Na dotaz kam? mi bylo odpovězeno, že bude u státnic, nebo mě uvidíte někde
na chodbě. Čuměla su na té chodbě jak Xena na automatickou pračku. Pravda,
nadávala sem si mezitím, proč nejsu asertivnější a nezajdu se někoho zeptat,
ale ověšená těmi batožinami su měla problém jen přešlápnout z nohy na
nohu, natož za někým běhat. Zachránil mě pak Teploušek, který mi nejdřív
pověděl, že: "paní …. tu dneska není, páč
se jí něco stalo se synem," bo co, pak jí ale šel kupodivu zavolat a ona
kupodivěji dorazila a ten test sem mohla potom, co mě dvakrát přestěhovala
napsat. Dokonce se omluvila, že na mě zapomněla.
Zbytek odpoledne sme s Brklou seděly nad úkolem pro tu
samou a praly se s grafama. Vzhledem k tomu, že já se to nikdy
nenaučila, páč Harry mě dost rozptyloval a Brkla je svatbou rozptýlená natolik,
že si doma zapomněla sešit, šlo nám to bezva. Navečer mě pak vyhodila taká
mrňavá odbarvená pizda z další zkoušky. Za prvé si nemyslím, že bych to až
tak neuměla, za druhý se tu chuť, se kterou to udělala ani nepokoušela kale
schovat: „Tak příště si zvolte nějaké téma a popovídáme si znovu.“ Kura, radši bych si povídala ksift
v ksift s gigantopithékem. Aspoň, že Brkle to dala, chudák holka už
taky má na nějaký úspěch nárok. To, že v bývalé škole sme obě měly
prospěchová stýpka – Brkla dokonce 2x - a tady lítáme z oken jak blechy z
vořecha o něčem na první pohled svědčí. Naneštěstí si nejsem úplně jistá o čem.
*Další týden další tři zkoušky. Štve mě hlavně ten rest z minula. Dvě
bych zvládla, ale tři je moc. Jako vždycky navíc nestíhám. Ve čtvrtek su si
rvala do palice historii ještě ve vlaku. Byla su tak nervní, že mi v tom
vedru byla skoro zima. Což podpořilo, že zkoušejícímu bylo teplo a zahnal nás
do nějaké netušené sklepní chodby. Pro sichr sem chtěla jít radši poslední.
Navíc sem se pokoušela maskovat rozjíždějící se zip na kalhotech sichrhajckou a
tu zase halenkou. Nevyzkoušela sem to ale předem dohromady, a když sem si vršek
stáhla tak, aby kryl spodek, vylezl mi i ten zbytek koz, co ještě mám, (což sem
nechtěla, páč úmysl byl vypadat elegantně a ne, jak flundra, protože usuzuju,
že vrána k vráně a tenhle chlápek je vždycky akurátní), a naopak, když sem
chtěla schovat ty, byla vidět kobylka. Čutla bych do sebe. Jo, to je ten důvod,
proč ženský tráví tolik času před zrcadlem. Nemůže se jim pak stát nic
podobnýho. Ale kdepak já.
Vevnitř sem si kromě kalhot blbě vytáhla aji otázku. Letos
se to kura ne a ne zlomit, svinstvo. Jednu půlku sem teda zhruba věděla, ale
druhou neodpřednášel a našla sem si k ní jen něco maličko na webu. Asi
jeden řádek (pak se ukázalo, že šlo o politováníhodnou synonymitu, o které sem
neměla šajn a k dané otázce bych toho byla schopná vyříkat litanie, kdyby
byla položená jinými slovy). Smůla, no. Jak to nakonec povědět? Aspoň tomuhle
pánovi sem trochu sympatická, protože je zázrak, že mě nevyhodil po tej první
části otázky. Aji pak to byl boj. Rvala sem mu Mladočechy a Staročechy kam se
dalo, aji po okolních stěnách sem je namatlala, ale na ty strany předtím, co
chtěl najust slyšet, su si nevzpomněla. Jasně, že to je vždycky národní, nebo
sociální, ale od základky už mám dost daleko.
Lovil to ze mě ale statečně. Pak už jenom přemýšlel: „Už sem
asi nechcete chodit znova, že?“ „Ne, to vážně ne.“ Robila su přes brejle
štěněcí oči. Musela sem vypadat jak basset, když ho Xena zkusmo strčila do tej
pračky, páč mi to s výstrahou dal. Jen, kdyby to šlo takhle dál.
*Další den su naklusla na jeden z hlavních předmětů, a
tu pizdu z minula. Pro sichr sem šla o půl hodiny později, protože bylo
nahlášeno nehorázné množství lidí. Málem mě švihlo, když čtyřka sedící na
lavici na chodbě řekla, že su skoro poslední na oboje. Rychle sem přelítla
ještě pár papírů očima, zapřísahala Reného, aby na druhém předmětu zdržoval a
naklusla před komisi. Konečně mě mírně zapřálo, protože su si vytáhla jednu
z těch lepších. Začátek byl fajn, pak po mě pořád chtěl nějakou býkárnu,
nebo spíš mám tušení, že jedno jakési slovo, to je taky takový koníček
některých místních. Doteď ale nevím jaké, páč su se do toho zamotala jak basset
při odstředění. Nu, ale mám. Akorát mě ten šoumen vyprovodil se upozorněním, že
nemám být tak ostrá a vyhrocená, že to tak vždycky není a nebylo. No prosím, už
mi to říkají i vzdělanci. Veverkyš zhebne smíchem.
Pak su ještě nakročila na tu opicu z last týdne. Přivítala
mě slovy: „Tak to, co minule.“ Nebýt basset, ale pitbull, ukousla bych jí
hlavu, protože minule mi řekla, viz, co minule. Pak mi to, přestože sem jí
pověděla o moc míň, než tuhle, se samolibostí sobě vlastní nepochopitelně dala.
Co je tohle za odpadní katedru fakt nechápu. Pořád ale lepší, než aby mi po
4tyřech hodinách řekla, že mám divnej šátek a odpornou barvu vlasů, jako nějaký
expert u nich na univerzitě Wéčce.
*V pátek su se u Angeliky nechala přebarvit na rez.
Veverkyšovi to bylo tak nějak jedno, protože sem mu poslala smsku, že to bude
modrá, takže jak sám řekl: „Kouknul sem, že to není modrá a dál to nestudoval.“
Zas takový ignorant ale není, páč su se k nim připojila v místním
kulturáku na divadle a bylo zhasnuto.
*O víkendu byla u nás první zábavka. Moc lidu se nekonalo.
Kecali sme hlavně s Nevětrací, pozorovala su nepochopitelný úkaz, a sice
Čumáčka klečícího v rozhovoru před Píčou2 (jeho bratr na mě ale mohl oko
nechat, vida, jak ta barva funguje – popravdě mě asi nemohl poznat) a pak z blbosti
napsala Sethimu, že není na zábavě. Odepsal až druhý den, že je na výletě
v Anglii. No, takže odepsal, že.
Ju, Nevětrací vykládala o tej věštkyni. Prý jí o mně pověděla, že dostuduju, že
nejsem na rozdíl od Nej rodinný typ, že teda taky budu mít rodinu, ale na
prvním místě bude něco jinýho. Cíl, který mám vytyčený prý dokážu. Že ráda
cestuju a že v práci, kterou budu dělat, budu na vrcholu. Jen teda doufám,
že se ta věštba netýkalo toho, že budu nejlepší hajzlbába v Paříži. Ale to
mým cílem fakt není, takže asi klídek. Pak ale prý ještě řekla něco ve smyslu: aha, ona má přítele, tak to nevidim. A
řekla to prý hnusně. To už mi teda Nevětrací pověděla radši na hajzlíku a né
před Veverkyšem, páč už tak z toho, že mě ta někdo tak odhadla, byl docela
špatný. No, sou to věci.
Jo, pak taky samozřejmě říkala něco o Nevětrací, že.
Samozřejmě toho pravého chlapa mít bude, nanejvýš do 5ěta3řiceti. Po letošních
narozeninách se to ale může zlomit. No, hurá, třebas se mi díky tomu tu holku konečně
povede vytáhnout na víc akcí.
*V sobotu se s věštbou svěřuju doma. Z maminy pak
vypadlo, stran toho našeho vztahu se ještě něco dozvěděla od babči, co
s námi byla na zájezdu a jeden večer s ní byla mamina v pokoji. A
teď je ta vtipná část – protože mamina je na věštkyně skoro alergická, ale taky
za každých okolností slušná; když se jí babča zeptala, jestli se nechce
kyvadélka na něco zeptat, šalamounsky se neptala na sebe, ale na mě. No počkej,
mrško. Teda neptala se na nic hroznýho, jen jestli dostuduju. Prý jo, a
nádavkem jí bylo řečeno, že náš vztah s Veverkyšem dobře dopadne. Tomu
říkám věštba věštb. Však dobře může být aji každý v klidu s někým
jiným, že? Doufala sem, že si té dvojznačnosti Veverkyšek nevšimne a
odesemeskovala sem mu to, páč chuďa byl ze včera fakt zamyšlený. On na ně totiž
věří. Ostatně to já nepopírám, že v mracích šarlatánů může občas svítit
slunce, ale současně věřím v podvědomí a sugesci. Navíc se mi bytostně
hnusí, když mi kdokoli říká, co mám dělat, bo za mě snad v důležitých
věcech rozhoduje. To by to bylo asi moc lehký ne? A to se pro nás masochisty
nehodí.
*Další týden poslední zkouška. Poslední každopádně, páč
další termín neměli vypisovat. Věrna chytré strategii sem šla zase o půlhodiny
později, ale místo 2vou lidí jako minule tam sedělo 14náct s tím, že
začali později. Flákla sem sebou k oknu. Pěkné okno, zvlášť takhle po
3řech hodinách. Popravdě sem se tam ale zvlášť necpala, protože místo druhého
nejostřejšího člověka tam byl první nejostřejší, ten, co mě minule vylil.
Nezbylo, než doufat, že mě nepoznají. A ono možná fakt ne. Takže: „Pěkně ste
nám to řekla, slečno.“
O víkendu byla ve Veverkyho rodné pouť. A předtím samozřejmě
v sobotu zábavka. Moc sem se na ni netřásla, páč se dovedu bavit
s kýmkoli, kdekoli, kdykoli, ale mezi jeho známýma a kamarádama mi to moc
nejde. Ukázalo se ale, že i přes blbý start, který začal tím, že Veverky, který
tam přes den byl na báru byl pěkně načatý a jen, co sem přirazila, padl mi zrak
na Lysku, Veverky pojal svou oblíbenou strategii, opít mě rohlíkem a taky se mu
to zdařilo. Opila su se úplně akurátně a zbytek večera byl velmi úspěšný:
1)S Veverkym sme se ukázali jako velice vyrovnaný a dospělý
pár, což dokazuje to, že sme na sebe celý večer nebyli nalepení jak sopl ke
kolejím, ale každý sme se věnovali svému. Zvlášť na sebe sem pyšná, že se mi to
v tom divošském prostředí povedlo. Při jedné ze společných chvil sme se pak
rozhodli vysvobodit Kamaráda, který tancoval se svojí sestřičkou a já šla pro
něj a Veverkyš pro ni.
2) Javořina se v reakci na mě od naprosté ignorace
dostal postupem noci přes panáky, od prohození pár slov, až po konverzaci o
penězích.
3) RA mi zopakoval něco o tom, že su byla a sem jeho první
láska (Krom toho toho teda hrozně nakecal o Styflerově mámě, jejich rozchodu,
Skalkovi – což je její nový přítel a pak se od toho, že mu chtěl dát přes hubu
dostal radši k tomu, že spolu zapředli rozhovor. Za což teda mohl Veverky,
protože ve snaze zabránit té rvačce mu klínil do palice, že za to nemůže ten
kluk, ale ona, páč: „pes nikdy neskočí, když fena nechce.“
Chvílu su to
pozorovala, jestli se ta přecejen diskuze nepřeklopí v pranici, ale nevypadalo
to. Nedalo mi ale za nima nejít. Situace byla následující – RA zapáleně
vykládal Skalkovi o tom svém úrazu s kolenem a ten bezmocně švidral okolo a
nevěděl, jak to nějak diplomaticky utnout. Byl to děsně vtipný pohled.)
4) Podšálkovi sem pochválila výběr košile.
5)S Kamarádem sme hrozně fajně zatancovali. Což byla
teda taky chutná chvíle, protože s těma dvěma dorazil ještě jeden klučina - Oříšek. Neskutečně usměvavý a docela hezký.
Sem si jistá, že ho znám, ale doteď nedokážu zařadit odkud. Pravděpodobně ale z nějaké
RAho oslavy nebo závodů nebo obojího. Tancovali sme tak všichni dohromady (RA
totiž furt ještě obtěžoval Skalku). Připadalo mi to jako za starých časů, páč
se s nimi tucalo skvěle. Navíc mám odvždycky kolem sebe ráda víc kluků a
Oříšek to tancování občas prošpikoval tím, že mě zvedl do vzduchu, což je
vždycky dobrý důkaz pro to, že nejsu žádný špek, který nikdo neunese a taky
teho, že mě ještě má někdo zájem nosit. Což je vždycky přínosná věc. Šlo nám to
všem náramně. Pak přiběhl Veverky zpoza rohu od panáků a asi se k nám
chtěl přidat. Koutkem oka sem ale zahlídla, že se dal do řeči s nějakou
ženštinou, co pařila vedle. Dlouho to ale netrvalo a měla sem 3ři chlapy.
Jo, konec už tak zábavný nebyl, zase sme se chytli. Ale ani
jeden sme si ráno nevzpomněli proč, tož co si nepamatuješ, nestalo se a já si
pamatuju jen to fajn.
PS: Jo, pes neskočí, když fena nechce, ale tomu psovi se
k takové situaci musí postavit. Jinak může fena chtít sebe víc. Takže kol
a kol dokola je pes ten hlavní a může za to on.
PSS: Ta pani, co Veverkyho zastavila, když s nám
mířil, mu prý vysvětlila, že by mě těm dvěma neměl brát. Na což on odvětil:
„Tak po pěti letech snad můžu, ne?“ A už
mazal.
Žádné komentáře:
Okomentovat