Vyzerá to ošidně...jaksi...

*V sobotu odpo sem se byla projít s Čumáčkem. Bylo fajne, akorát ty drby, ty drby. Potkali sme půl vesnice v čele s celou rodinou Píči2 (která na nás koukala dost podivně) a Sethim a jeho ženou na traktoru. 

Nejlepší ale byl Šedivka se Kungem, které su meetla sama, protože Čumáček se zdržel ve křoví. Nezávazně su s nima konverzovala, zrovna, když z něj vycházel a zapínal si poklopec. Taky dobrý.

Večer sme šli na plesa. Kupodivu se přidala aji ségrule. Samozřejmě nemá žádné vhodné boty, tak sme jí s maminou nabídly, ať si vezme nějaké z našich. Páč mám všechny vysoké, vybrala si (naštěstí) nějaké mamčiny. Mamina s tatíkem ostatně jeli na ples jinam, měli nás ale vzít cestou. Jenže Veverkyš nebyl schopný dorazit do času, páč si v dílně zaprášil ksicht nějakým svinstvem, které nemohl zdrbat dolů, takže sme nakonec jeli jeho autem, s tím, že ho tam necháme přes noc a dom se nějako donotoříme.

Počátek večera přiměřený. Pomalu sme se rozchlastávali. Tedy kluci se rozchlastávali, ale Veverkyš pak zřejmě upozornil na to, že by mě bylo záhodno brát s sebou, tož Šlehač prý rozhodl, že další kolo je aji s holkama a už to šlo (grand, co?). Ostatně těch holek nebylo tolik, v podstatě jen já a Nancy s Peggy, kterou su moc ráda viděla, protože Nej, Ramlice a Nevětrací -taktéž se sestrou- robily v zadní části stolu taký feministický koutek, že by se k nim ani Machette nepřiblížil. Po zásluze ale musím dodat, že Šlehač se pokusil některou vytáhnout tancovat a Veverky i já na panáka, ale bylo to jak investovat do žehlících prken.

Šlehač si u mě trochu vylepšil ty ostrakizace z minula, páč su s ním tancovala, když byl Veverkyš dole. Stálo mě to ale mejpak, páč svoji ženičku při polce vždycky pěkně šetří (protože musí), za to se mnou neváhal vyskákat do parketu díry. Ještě, že cvičím, jinak bych tam musela nechat haxny. Na konci večera sme se navíc vsadili, kdo koho přepije, tož sme dali pár kol ve velkých, což mě pro změnu stálo půl peněženky. Popravdě by mě ten blb nejspíš přepil, ale naštěstí už bylo opravdu pozdě, takže sme se ségrou a Veverkyšem nenápadně zdekovali.

Celý večer su se taky ohromně snažila dokázat sobě i Veverkymu, že se umím společensky bavit se ženami. S Kulichovou paní se mi zadařilo bravurně. Něco mi ale říká, že Sethiho ženě su asi neměla říkat, že mi přišlo hrozně roztomilé, jak su odpoledne potkala jejich syna na procházce, zatímco oni na traktoru jeli sekat dřevo…

Ju, Šlehač ještě šířil, že Nancy mu prý pověděla, že to týden nedostala. Čert mu to věř, i kdyby; nechápu, proč by to měla svěřovat zrovna jemu. Nebo mi něco uniklo?

PS: Dom sme nakonec ani nemuseli jít pěšky, páč jeden ze známých robil ofiko odvoz. Tak sme se ofiko odvezli.

*Další víkend su jela za Wéčkou. Na vlakáči su urobila pokus vyzvednout si novou inkartu. Nahlásila su u přepážky své jméno, paní kartu donesla, pak se na ní koukla, a tak opatrně povídá. „Ste to vy, že jo?“ Nevěděla su, jestli se urazit, bo smát, páč to, že image kulich-brejle je působivá su už zmiňovala, ale že by až takhle? I když o tom může své říct Wéčka, která mě v cílové stanici skoro nepoznala taky.

Večer to byl hned od začátku originální. Sheran s námi hodil dlouhou řeč. Ten chlap je jednička.

Směrem hospoda sme procházely po nejrušnější ulici. Nasadila sem si kapucu, páč sice nesnáším, když mám omezené periferní vidění, ale rýmu nesnáším úplně stejně. Štrádily sme jakoby nic, když se za mnou ozval dusot. Pěkně ztěžka. Někdo mě chňapl za rameno. Neviděla su kvůli té kapuci kdo, ale měla su z toho infarkt jak slípka z Vodňanského kuřete.  Otočila su se. Stál tam nějaký pajtaš a mumlal: „Holky, vy se mně tak líbíte.“ Čumákovala su, jak kdyby přišel Babiš osobně, a protože trochu jako kuře vypadal, odsekla su, že sme zadané a pokračovaly sme ruku v ruce s Wéčkou dál.

Zapily sme šok koktejlem. V tom báru na chvíli vyskočil proud, za odměnu nám ale dali olivy. Potom nějací kluci ukradli odvedlejška ceduli a nechali ji uprostřed silnice. Trvalo poměrně dlouho, než zmizela. 

Potom sme šly do hospody, kde sme obě bezmocně švidraly na velice solidního chlápka naproti, ale nejevil ani Ň. Ani po přesunu na diskotéku su si ale nenechala zkazit náladu, páč tuten večer byl prostě vtipný. Vlastně su nikoho řádně nepaklila, prostě sem si jen užívala s Wéčkou. Tentokrát to ale fakt byl hardcore, myslím, že šance byť i jen trochu sbalit někoho byla nulová, páč si doopravdu museli myslet, že sme lesby. Hrozně mě to ale bavilo, už vzhledem k tomu, že jediný přitažlivý objekt nerobil nic jiného, než obejdování u baru. Možná ale s tou číšnicí nechodil, možná to byl brácha, ale těžko říct. Každopádně sme měli fajne neverbální komunikaci od doby, co se s ním nějaká ženská, co byla nažmolená tak příšerně, že jí nevadilo chodit bosá mezi střepy na podlaze, hrozně chtěla fotit a on nechtěl tak okatě, že su z toho dostala pubertální záchvat výsměchu, čehož si všiml a urychleně změnil otrávený ksicht za princeznovský, ačkoli se od ní pořád odtahoval, jak Leja od Jabby.

Zbytek noci se celkem nikdo další zajímavý neobjevil. Však komu to vadilo. Mně vlastně skoro vůbec. Až pak při jedné cestě na hajzlíky nás zastavil docela ušlý borec, kama, že jdeme? Trochu sme pak potancovali a já si s ním i popovídala, však zase fotbalista. Tentokrát ale naštěstí jen nějaký okreskový. Wéčce se ale nelíbil ani jeden jeho kamarád, takže známost neměla moc dlouhé trvání, protože když se ta holka tváří otráveně, fakt se na to nedá koukat, aniž by člověk skončil s vypumpovaným žaludkem.

*V týdnu sem se nějak dala do řeči s Aguš, což je blondýna, o které sem si od začátku roku myslela, že se se mnou baví jen proto, že su taky blondýna. Kupodivu je v té holce ale mnohem víc, tož sme spolu sledovaly Sáblinu a byly 2x na hokeji. Kdyby ta banda staříků postoupila dál, mohli sme být aji na dalších zápasech.

*Taky su podlehla a po 3řech letech vybírání a šetření si kaufla nové lyže. Byla su se dokonce poradit v prodejně a maník se mi věnoval přes půlhodiny, čímž mě dost přesvědčil a na konec su si je u nich aji pořídila. 

Hned v pátek su je musela vyzkoušet. Odpoledne sem si teda dělala oko hlídáním Naty, páč Starostka byla s Éro balit u Strejdy doma tombolu na zítřejší ples. Símu naštěstí vzaly s sebou, popravdě; mimino ještě zvládnu, ale Síma mi příjde už moc živá a tím pádem náročná. Vlastně když ji nezvládá pomalu ani vlastní máma, já nemám šanci, ještě, když jiné, než vlastní děti mlátit nehodlám. I s těma vlastníma se ale ještě uvidí, páč mi přijde, že jakési výchovné opodstatnění to má v případě, že dvouletý smrad leze na sporák, tomu prostě ještě nevysvětlíš, že se to nerobí, páč by měl spáleniny 3řetího stupně, ale od vyššího věku mi přijde kohokoli mlátit debilní. Aby si zmydlení něco robil dejme tomu 10setiletý, musel by ho člověk nejspíš dodrbat k smrti a to se mi z čistě ekonomického hlediska po těch 10seti letech námahy nejeví rentabilní.

Ani ne roční Naty je ale v pohodě, akorát večer už byla protivná a co s protivným batoletem, když na tahání v ruce už je to těžký jak pomenší sele. Jinak to ale šlo, teda až na chvíli, kdy su uhnula sousedům s kočárem do louky a pak nemohla z toho příkopu vyjet, páč se zaseklo kolečko. Nikdy se k tomu nepřiznám bez advokáta, ale v jednu nechutnou sekundu sem ji fakt málem vyklopila.

Večer sme ale s Veverkyšem stihli dát ještě 2vouhodinovku na sněhu. Měla su strach, jestli su s tou koupí udělala dobře, ale hned po první jízdě bylo jasno. Nádhera. Překonávala su muldy jako princezna a letěla s větrem. Poprvé v životě su byla nejenže stejně rychlá, jako Veverky, ale dokonce ještě rychlejší a vůbec se nebála. Není nad pocit, že něco ovládáš. Teď teda myslím ty lyže, jasný.

*V sobotu se tedy konal ples u Veveryšových. Kupodivu šel aji můj tatík sa maminou a mizerná (Veverkyho) organizace pak vedla k tomu, že Starostka se Šulístkem museli sedět u jiného stolu, tož se velké bratříčkování nekonalo. Účast byla skoro mimochodem rekordní, dokonce se účastnil tatíkův spoluhráč na klávesy v kapele, což by nebylo tak děsné, ale měl s sebou ženu. A tatík ji moc nežere (zajímavé, buď ty zpěvačky nenávidí, nebo fiká…). Pak mu to ale nedalo a dokonce ji pozval na panáka. Vtip byl v tom, že ona v něm měla vodku a on vodu. 

Od pondělka su zase protivec. Pěkně nachcípaný. Však když je nemocná moje mamina i moje tchýně, není úniku. V týdnu to navíc dostal i tchán a tatík, tož bylo vůbec posvícení. Tomu říkám bezva školní týden. Ačkoli je to proti mému nově se rozvíjejícímu bio a eko cítění, házela su do sebe modafeny jak protržená. Důkaz, že mi bylo fakt blbě. Chci-li ale na vejlet do Skotska, nesmím v té zasrané vzdělávací instituci chybět ani hodinu. To je tryzna.

*Víkend asi taky nějaký byl. Moc su z něho neměla.

*Další týden už je lepší. Zkoumám, s kým psát diplomku. Moc mě katedra tedy nepotěšila. Ta část osazenstva, co sem s ní doteď přišla do styku se totiž dělí na dvě nevábné poloviny: 1) ti, co ze žáků zedřou kůži hoblem, 2) ti, co jim je jakákoli součást žákovského tělesa šumafuk. Pak si vyber. Po pondělní hodině práce se statistickými programy na kompu su ale poslala projekt z minulého semestru do kopru. Napísla su dokonce Senseiovi. A když ajťák řekne, že se na to mám vy…, tak mu zatra (ráda) věřím. Zkonzultovala su s ním navíc téma společného dítka ze společně ztrávených školních dob a není k zahození. Teď ho ještě u nějakého z těch katederních mudrců protlačit. Předvybrala su si toho z konce týdne, i když ta hodina v čajce byla dost hustá. Vlastně se tak skrz ten čoud nedalo kale funět. Spoluseminářuje ale velice zajímavý druhák a dokonce su měla pocit, že se na mě podíval. Však hezkého intelektuála aby pohledal. I když s Girl sme se shodly, že po druhé vodnici bylo už celkem přeintelektualizováno. Zas tak bych si tu smrt postmoderny nebrala, ale část osazenstva vypadala, že by jí šla na pohřeb a flusla na rakev. Sem v dobré společnosti.

*Ve čtvrtek sme po obvyklých oplítačkách šly s Nej a Nevětrací na pizzu. Probrala se klasická ženská témata včetně krámů – i když naštěstí dlužno dodat, že o těch sme se snad dosud nebavily, což je dobře, páč mě to hrozně vyděsilo. Vůbec totiž, od té chaty, kde su ty dvě viděla vyžilé životem kouřit na verandě, nepatrně panikařím. Všechny boje ale musí být někdy dobojovány a snahu vytáhnout ty dvě kromě secvaků doma jinam, než občas na to jídlo, su zakopala s tou postmodernou před třiceti lety. O to víc se ale sama snažím tímhle způsobem nezbabkovatět. Člověk by si myslel, že dokud žádná z nás nemá výraznější povinnosti a rodinu, bude ještě nějaké tóčo a ono prdlajz. Dle mě se ale má blbnout zamlada, nebudu s tím čekat, až mi bude 50desát. Ještě, že aspoň ty festivaly v létě snad klapnou.

*V sobotu su si řekla a dost, když nepomáhá léčení po dobrém, zkusím to nachlazení přechlastat. S Veverkym sme dokecávali celý týden, který ples si vybrat. Vyřešil to nakonec Javořina, páč Veveky ho byl v pátek navštívit (mně se k večeru urobilo zase jaksi šoufl) a dozvěděl se, že se pohádali se sousedama ze vsi, takže na bál nejde. Takže nemusíme nikam ani my, páč Veverky by neměl s kým chlastat. Muheh. Vida, na co je Hrabal dobrý.

Mamina nás tedy hodila nahoru do Dubkovi rodné na jinou akci. Sice to byl maškarní a my se nenamaškařili, až na Nancy, která měla moc hezkou čarodějnici a Šlehače s Nazcou. Bylo celkem dobře a trhli sme si s Veverkym rekord. V tomhle kůlturáku, nebo na cestě z něho se totiž vždycky zhádáme jak Baba s Pannou, a tentokrát pohodička, klídek, pijánko. Dokonce sme se aji oba akurátně nachlástli. Ve chvíli, kdy mi Veverky přišel akorát, su mu začala jako obvykle brát panáky, protože mně do akorát ještě trochu chybělo. Veverky si ale asi nějak nechtěl zadat, tak se moc neksichtil, když su mu to cestou k baru oznámila. Podpořil ho v tom Šlehač, který když viděl, jak sem Veverkymu vyžahla božkov speciál, objednal další rundu jen pro nás dva. Z toho už je asi taky folklór. Popravdě su se z toho ale poblila skoro na místě, protože takový hnus su neměla v hubě od doby, co su zkoušela ochutnat pleťový krém s bambuckým máslem. Což teda bylo minulý týden, ale to je shoda náhod.

Ju, to že sme se my dva nepohádali mohlo souviset s tím, že Os(o)ud se vyblbnul jinde, protože Šlehač s Nazcou nemluvil půl večera. Vědoma toho, že přesně takhle debilně to asi vypadá, když se kousnem s Veverkym, sem si vsugerovala, že mám chuť na kafe a šla si k ní sednout do hospody. Ostatně su moc nelitovala, páč i když sme spolu samotné vlastně ještě nemluvily, téma bylo nasnadě, páč se nedávno vrátila ze stáže v Jižní Americe, což mě děsně zajímalo. Nakonec, po tom, co mě poučila o tom, jak pečou morčata, sme se hrozně příjemně shodly na smutném faktu, že spíš, než ty naše zemědělce vytasit do světa, převezeš přes hranice vanu kokainu.

To Dubek s Nancy byli ze začátku pohodě. Dokonce mu masírovala záda a on ji mlátil koštětem. Postupně se ale zase prochlemcal do fáze spaní na stole a chudák holka šla opět domů sama. Což, budu tvrdit stále, není v pořádku ani po 20vcetiletém manželství, natož po ročním vztahu. S Veverkyšem sme se na sebe tak koukli a šla su ho proklepnout. Pomydlila sem ho po palici, sedla si naproti a když su se ujistila, že ví, kdo sem a vnímá, zahustila sem do něj, jak skvělou má holku a že by se měl rozhodnout, co vlastně chce, protože tímhle tempem za chvíli ona nebude chtít jeho. Odkýval to, ale zda si to vzal k srdci nevím. Přitom tento můj akt by bylo vhodné vycpat, napustit naftalínem a vystavit na piedestal, protože si sama zatloukám hřebíky do sarkofágu. Její přítomnost v partě totiž znamená, že já už nejen nejsu jediná holka, ale že už nejsu ta nejzábavnější holka. Tolik k lehké ženské žárlivosti, kterou se ale urputně snažím (jak sem dokázala výš zmíněnou intervencí) vymlátit si z hlavy. Ostatně fakt buďme rádi, že si nepřivedl stejnou pizdu, jako byla ta minulá. Ta by totiž do party nezapadla nikdy, a když by ten blázen byl do ní moc blázen, omezil by s námi jistojistě styky a pravda je, že bez Dubka není parta partou. Kéžby se to dalo říct i o mně… Ále, možná dá, doufám. Ptát se na to ale nikoho nebudu ani za zlatou vydru.

Což bylo s podivem byla přítomnost Teleho s Einý, páč ale stejnak seděli u jejích rodičů, nic s nimi nebylo. Bráška šel bratránka pozdravit, ale mně už to taky připadá jako skóre bitvy u Chlumce pro sedláky, ostatně se na tom ale aj se zbytkem stavu shodnem. To za Ladyho přítomnost su byla podstatně vděčnější. Myslím, že od doby, co měl to s tím taťkou, někam vyrazil poprvé, tož sem se mu to snažila zpříjemnit a huškala su mu do hlavy. Tancovat pro mě ale přišel sám, aby bylo jasno.

Po tom, co do mě nalili ten hnusný spiceový  božkov se pomalu valilo domů. Tak trochu všichni zdržovali, ale během hodiny se vyrazilo. Šla su za ruku s Veverkym, protože jeden chlap je ale odvždy málo, vzala su za druhou Dubka a robili sme předehru ménage a trois. Šlehač s Nazcou šly za námi pomaleji, protože on nesl televizi, co vyhráli v tombole a ona dort jako cenu pro masky.

Cesta šla fajně, až do doby, a zde je na místě zdůraznit, že Salewa je firma vyrábějící velice nesolidní igelitky, protože Veverkymu se v ruce utrhla obě ucha, takže sme lovili mou kabelku a jiné věci po cestě. Navíc se rozbil krásný čtvrlitřík, který su chtěla dát tatíkovi, páč on čtvrtlitříky radši, než půllitříky. Tož to mně naštvalo, vlastně to ale byla na večeru jediná chyba.

*V neděli su si jela žehlit pomačkané svědomí za babí a dědou, páč su je moc dlouho neviděla. S dědou sme pak šli na výlet, babičku moc bolí nohy. Ťapali sme ale po domeškách, kde bydlela. Bylo fajně, ale pes se předvedl jako nepředvídatelný, protože pořád šťouchal do jejich psa, aby si hrál, ale ten starý kus salámu neměl chuť. Veverkyš ostatně s tou svou kočkou taky trpěl a udělalo se mu ještě víc špatně, když obhlížel pole, která kdysi mé rodině patřila a teď sou v nenávratnu. Z toho mi ostatně taky moc dobře nebylo, páč přecejen su mírně hamižná. Něco po mamině mít musím.

PS: Z Veverkyho pak vypadlo, že ten rum si objednal jenom a právě proto, že věděl, že mu toho panáka seberu. Ten sviniar.

PSS: Procházet se, ač v kulichu a brejlích vypadám absolutně neškodně, až dementně, okolo Sethiho domu, se jeví ještě nepříjemnější, než dřív, páč jeho žena mě přehlíží jak abstinent vodku. To sem tomu dala, s tím kecem o dělbě práce.

*Při pondělku byl celkem klid, páč su jela do školy později. Nejhroznější učitelka se naštěstí nekonala. Z té ženské se krásně hubne, to ti povím. Myslím, že na ty předměty, co su si s ní tak lehkovážně nahlásila, se vykašlu jak Isaac Newton na hledání Atlantidy.

Večer sem přišla na to, že s potápěčem, kterého sem matně zaregistrovala na sobotním maškarním su kdysi zřejmě měla rande. Ta moje paměť je neuvěřitelně selektivní. Ba až paradoxní. Pak ať se někdo diví, že si všechno musím napsat. S tímhle týpkem konkrétně nic nebylo (pokud to byl on), ale jednou z toho bude trapas, jako prasa, protože za Veverkym by prakticky kdokoli mohl přijít s tím, že se mnou něco měl a já bych nebyla schopná to popřít. A to jen proto, že bych si vůbec nebyla jistá. Nezbývá než doufat, že ostatní lidé sou taky tak blbí. Jo? Ne?

*V úterý řešíme s Brklou práci na tu nenormální učitelku. Pozoruju, že se směrem naší „party“ trochu nasunula Ema. Kdoví, jak vypadla z té bývalé. Sociologie je fakt věc.

Večer sme šly s Daisy do hospody. Ona už teda v jedné byla, ale vyrazila su za ní, a protože mi šly s Andou naproti, stejně sme všichni startovaly z kolejí. Byl to přiměřený večer, ale popravdě je znát, že ty dvě si toho mají víc co říct, což se odvíjí od společného chození do třídy a známých. Chvílema sem je v té hospodě jen tak pozorovala, i když Anda je natolik superakční, že se mně občas pokusila zasměrovat do rozhovoru a Daisy to dělala taky. Pak sme šly tancovat, ale Andě se nechtělo čekat, než se to na místě rozjede, tak zmizla. Pokračovaly sme s Daisy, ta naneštěstí má ale jakési nepící období a já nerada chlastám sama, protože to považuju v každé situaci za známku zoufalství; tož to bylo spíš vlažné. Ale zatancovaly sme a pokecaly celkem v poho, do doby, než sme po návratu ke stolu zjistily, že se nám tam roztahují dva kluci a spousta bund. Skousla bych to, taky si sedám často na obsazená místa, ale že su pod tou hromadou cizího šatstva nemohla najít své vlastní mě mírně nasralo. Dost tomu pomohli ti dva pánové tvorstva, kteří se na dotaz, kde mám svou bundu zatvářili jako PÁNOVÉ TVORSTVA a jen povýšeně čuměli, dokonce bez snahy mi uhnout, abych se mohla podívat za ně a pod stůl. Nakonec sme koukly k sousednímu stolu a Daisy tam můj svršek identifikovala. Naneštěstí se ve chvíli, kdy sme se obě znechucené situací oblíkaly jeden z mistrů probral a na Daisy vyštěkl: „A to je tvoje bunda?“ Což ji zákonitě nagrclo ještě víc, protože my si s obstavováním cizích věcí fakt nezačaly.

Při odchodu ke stolu připlul docela hezký okšiltovkovaný hoch s třemi, bo čtyřmi babami. Ty se nám rozvalily samozřejmě na místech, ale týpek se s námi dal do řeči. Ostatně sme se na něj dívaly už předtím na parketě, že má s sebou takovou svitu ale měnilo situaci. Ovšem popovídali bychom možná nakonec asi celkem v klidu, však estetično uklidňuje, ale ten harém, co ho bodyguardil to nějako nechtěl dovolit. Pořád do něj zezadu slípaly a zasypávaly nás řečmi typu: „To je strašnej děvkař, vůbec se s ním nebavte.“  A: „Nedávejte mu číslo.“ Znělo to ale spíš jako: „Je děvkař, ale náš.“ A: „Jestli mu dáš číslo, napíšu ho na hajzlíky v gay klubu.“ Zvlášť při pohledu na jednu z těch mašin sme se ale s Daisy fakt radši zdekovaly. Chuďa pak sice bědovala, že určitě přišla o životní lásku, ale pokud se člověk fakt pozná podle kamarádů, tak se nic lepšího nemohlo stát.

Cestou zpátky mi povykládala, že spí s jedním spolužákem a že Hippie, což je další spolužák, s ní flirtuje mnohem víc, než dala najevo před Andou.

*Ve středu nasazuju kraťasy, a na semináři s krásným druhákem projevuju investigativitu a komentuju stav filosofie po Kantovi. Nevím, jestli su ho tím zaujala, ale trochu mám pocit, že to minulé dívání bylo součástí folklóru, protože vypadá jako ten typ, co se jednoduše dívá pozorně na každého. Safryš.

Večer sme s Aguš razily na konzert. Není nad dvě blondýnky na metalu. Já byla ohozená akorát v tyrkysovém tričku, což se ještě dalo, ale Aguš se už 24 hodin nedostala na kolej, protože se paktuje s vedoucím katedry a spala ve škole. Ale ve vší počestnosti, kapiš. Nemohla se tak ale převlíct, takže na sobě měla takové svítivě rudé cosi s výstřihem. Ještě s červenou kabelkou vypadala mezi tím zástupem metáláků fakt nekošer. Však ale není nad vzbuzení pozornosti. Nejdřív sme každá dala pivo. Usadily sme se s tím ke stolu plnému chlapců, ale žádný z nich za moc nestál. My jim teda taky za moc nestály, kromě panáka ferneta a hádky, kterou Aguš jako sparťanka vedla s baníkovcem. Když to vypadalo na pračku, zmizely sme se.  

Na parketě čekala na konzert Emily s jakýmsi klučinou a holčinou. Představila nám je a jak sem tak pozorovala, asi toho pak litovala, protože klučina, který se ukázal být její klučina, se dal s Aguš do hovoru a musím popravdě říct, že ta holka je zřejmě ten typ, co flirtuje už od přirozenosti, aniž by si to uvědomovala. Což obdivuju, protože já se musím cítit fajn a mít fajn náladu. Pak sbalím i sloup veřejného osvětlení, běda ale jak tu náladu nemám, nebo si myslím, že mi křivě stojí vlásek. Potom sem takový protivec, že by se ten sloup nejspíš sám vysadil a utek na Aljašku. 

Když su viděla, jak moc Emily kamení ksicht, do Aguš sem šťouchla. Je pravda, že nemám moc odhad na lidi, ale to neznamená, že ho nemám na situace. Asi ho fakt mám, důkazem je, že postupem konzertu se ta partička od nás vzdálila asi na kilometr. Komu to ale vadilo, že. Vlastně vůbec nikomu. Pařily sme docela už od začátku. Já se teda nejdřív držela při zdi, potom su ale zpozorovala nápadný pohled chlápka za námi, kluků stojích ještě za ním, a když na mě kývl další zepředu, bylo hotovo. Začala su mít tu fajne náladu. Taky to asi trochu bylo ovulací.

Po pár písničkách se k nám přitočil ten chalan zezadu a prý, jestli chcem donést pivo. S Aguš sme se na tom chvíli strategicky domlouvaly, ale abych to zkrátila, v průběhu večera nám jich nakonec donesl docela dost. Navíc s brčkem. Vím, že sem se ho ptala, proč to děláš? Odpovídal proč ne?  Na což su kontrovala, že chlap málokdy dělá cosi zadarmo a nevidím to jinak, než že nám do toho dal drogy, nebo flusnul žloutenku, případně obojí. Prý ne, prý je to nezištné. Postupem konzertu su mu začala vykládat, že su vždycky chtěla mít staršího bráchu, co by mi takhle cosi kupoval, načež myslím odpověděl, že teď ho mám. To mi dodalo a povýšila sem ho na věšák (ten sem taky vždycky hrozně chtěla, kapiš), protože s přibývajícími promile sme s Aguš na tancování potřebovaly obě ruce. Navíc vždycky, když zmizel pro nové, jukala sem na ty borce za ním. Trochu sme s nimi aji potancovali, ale asi byli málo, nebo moc nacucnutí. Po konci ale ten, co pařil s Aguš, zval na panáka. Následovala dojemná scéna, protože já chtěla jít s nimi, ale nechtělo se mi být moc nevděčná a úplně se na pana nákupčího vybodnout. Vyfásl tedy číslo, od Aguš taky a radši zmizel. S těma dvěma sme si ťukli a dokecli se na ražbě dál, než sme se ale s Aguš vymotaly ze záchodů, vytratili se. Za to se na scéně objevil ten předchozí, na zastávce ale následovalo královské dělení.  (Btw – když su se na to Aguš ptala následující týden, tvrdila, že to byl někdo jiný. No cement.)

Pokračovaly sme do klubu, kde sme moc prima potancovaly. Pamatuju si zlomky nějakých ksichtů, komusi se mi zadařilo usebrat svítící náramek, a když sme s Aguš zmoženě seděly nad neperlivou vodou, přišel za ní zmizelý trochu-tanečník z konzertu. Vypadal, že má docela zájem, ale ona ho asi úplně neměla. Šli sme ještě na chvíli tancovat, ale Aguš už to viděla na postel a já taky střízlivěla. Jenom se mi nechtělo chodit dom samotné, páč každá sme šly na jinou stranu. Ona navíc tágem, ale shodly sme se, že já bych potřebovala bezpečnostní doprovod. A teď ti řeknu, že vůbec nevím, jak sem to udělala, ale jednu chvíli docela roztomilý klučina stál u zdi a najednou se mnou šel dom.  

Cestou su podle občasného držení za ruku přišla na to, že nepatří do sorty chlapců, co by Veverkyho jakkoli ohrozili. S čistým svědomím mi to tedy žvanilo. Chudák Finn. Navíc vyplynulo, že studuje stejný obor jako Daisy a samozřejmě se znají a jak su z něj vytáhla, samozřejmě se vykousli. V tu chvíli mi urobil uzel v hlavě, protože su si vzpomněla, že se jmenuje stejně, jako tenkrát ten, se kterým se dotyčná sblížila před mýma a Alíkovýma očima na podzim. A od té minuty uvažuju, jestli to byl, bo nebyl on. Zesraná paměť. Já prostě nevím a nevím. No, každopádně sme ještě pokecali na chodbě mé koleje a pak su se jen tak bez ničeho a zničeho nic zdejchla nahoru. Nevěřil, že to udělám, ocásek. „Však já s tím nemám problém,“ pověděla sem a ztratila se.

PS: Pak mě napadla ještě horší věc; jestli to náhodou není ten, o kterém vykládala Daisy, že s ním spí. Páč ten se taky jmenuje stejně.

Ráno bylo vela přiměřené. Co se může stát jen mě je to, že když mi je jediný den v roce blivno, zrovna ten den schodí nějaký nemrát trolej a bude 2vouhodinové zpoždění.  Naštěstí sem se pak trefila do kupéčka s nějakým povídavým pánem a paní, co mu kvitovala, tož aspoň byla legrace. 

Ako to urobit s blitím v uzavřené místnosti?

* První ples byl myslivecký. Svíčková nešla žrát, a tancování taky trochu uvázlo, protože zase byla pitomá kapela, která místo polky hrála Helenku Vondráčkovou, a navíc byl Veverky unavený; zalomili sme dom.

O týden později byl tradiční myslivecký ve Veverkyšově vesnici. Hrál taky tradičně tatík, ale vytunil repertoár a skoro smutně musím dodat, že mladá zpěvačka se fakt zlepšila. Bavili sme se s Veverkyšem docela fajn, tancovali sme, konzultovali se Strejdou jedlost svíčkové (výjimečně šla) a snažili se vždycky při objednávání džusu nedýchat, páč pikolík zjevně měl tuberkulózu. Venkoncem bych přečkala aji nějakou tu tombolu, i když sme neměli lístky, páč se oba shodně bojíme vyhrát bažanta (kdo by to k ďasu škubal?!), pak se tam ale kdesevzala, tusevzala ta podvodná píča přefinuvším mi kdysi tatínka, což mi trochu zdrchlo náladu, tož sme to zabalili. Ale jináč bylo fajn, až na prašivé domluvy s Dubkem. Den na to sme totiž měli jet na chatu na lyže. Lyže si ale nakonec skoro nikdo nebral, páč se došlo k závěru, že kde není sníh, netřeba lyží. 

*Nazítří v půl druhé sme měli být v jednom nejmenovaném horském městečku na parkovišti. Byli sme tam o 5ět minut později a nikde nikdo.  Bráška tedy volal Dubkovi, po chvíli mi ho ale předal, že mu nerozumí. Prý máme jít na poslední parkoviště, od tama na louku a dálej. Vytahali sme tedy z auta bágly. Veverky se postaral o hrozně krásnou scénu. V báglu totiž měl k osobním pakům ještě saky v podobě točeňáku a buřtů pro všechny. A teď ta sranda – on tu krosnu nemohl zvednout na záda. S Bráškou sme mu helpli, ale já se tlemila jak cedník ještě další kilometr, páč ho to tak pěkně polidštilo. Ještě nikdy su totiž neviděla, že by něco neunesl, když se rozhodl.

Došňápali sme se na to parkoviště, ale louku sem žádnou neviděla, ani když su se mrkla dalekohledem. To už sme dorazili k lanovce a zase nic. Volali sme znova, ale nějako sme se nemohli dokecat. Páč máme zkušenosti z dovolených, šli sme se s Veverkym přeptat na cestu domorodce a ten nás konečně poslal někam. Pak už sme se jen škobrtali do kopce. Já su vytrénovaná z čokla a cvičení, Veverky, když už to měl na zádech, byl celkem v cajku, ale Bráška vypadal, že zůstane ležet v bahně a bude jak dinosaur čekat na fosilizaci. Diplomaticky sem ho radši podporovala až nahoru. Cestou sme ještě potkali nějakého navztekaného džípa, který obíhal chlápka, no naopak, s tím, že „Ztratil sem někde baťoch, vole.“ No, pak si svěřte dovoz zavazadel. Ještě, že sme si je vynesli.   

    

Nakonec sme vlastně nedorazili o mnoho později, než ostatní. Že pojede Hanny su věděla, ale trochu překvápko byla Nancina mladší ségra Peggy. Ta holka se mi skoro okamžitě začla líbit. Takový roztomilý žabec. A nezkazila žádnou srandu. Zbytku party se líbila taky. Dubkovi dokonce natolik, že prý když se cestou nahoru trochu holkám vzdálili, pronesl ke kolegům: „Já sem si zas vybral blbě…“  No a Šiška to hned první večer podřekl nám zbylým. Jo, byl opitej, a nechtěl…

Jinak podobný výrok nejen na začátku první partnerské dovolené považuju za dost nevkusný. Veverkyšovi to tak nepřipadlo, ale kdyby on před svými kamarády takhle mluvil o mně, připadala bych si drobně poníženě.

*První večer se chlastalo. Konila su partu, páč že by mi to moc jelo se říct nedalo. Veverkyš kupodivu taky nerozjížděl a  Fobovu jeřábovici, bo z kýho šlaka to vypálil, dával asi jako batole kančí kost. Šli sme tedy docela brzo spát.  Zbytek společnosti ale za zbývající čas domakal skoro celý dolní foch lednice.

PS: Zdůraznila bych ještě Dubkovi nakládané kukuřičky, které mi naopak frčely dost.

*Den poté tak nějak v klídku. Půlka kdesi cosi poblila, ale škody nebyly nenávratné. Střídavě se hrál pinčes, nějaké karty, bo co a každopádně hovada, co ráno vstala dřív, dopila sud. Celkově su z něho popravdě moc neměla, páč jak mi předtím neobvykle nešmakovalo, tak po ránu a  vůbec za bílého dne mi, pokud nejsu někde na fesťáku, nešmakuje zcela obvykle.

 Připadlo se tak na nápad sestoupit do nížin na nákup. Zhostil se toho Dubek se Šlehačem a mě nedalo se v rámci snahy o pohyb nepřidat. Veverky jít nechtěl, radši se šel podívat sám na boudy nahoře. Asi čekal, že půjdu s ním, ale nechápu, proč bych to měl dělat, když su dřív řekla, že poťapu s nimi.

Přidala se ještě Peggy a pěkně sme pokecaly, i když nám pánové sprostě zdrhli. Ostatně nazpátek jim to šlo o dost pomalejc kvůli krosnám nacpaným lahváči a nějakou levnější verzí citruse. Cestou si ještě Dubek udělal díru do plechovky a spadl ze silnice. Také bylo fajn vyhrabat se tou jejich slavnou loukou. Taková K2 z prudší strany, řekla bych. Chuďa Peggy též nějak nemohla vyfunět.

 Ještě su se při jedné z dost četných zastávek od Šlehače dozvěděla, že Nevětrací je hodně svá, ale já su prý mnohem víc. Řekl to ten pravý, pravda. Dubek nekomentoval, ale popravdě to bylo spíš tím, že absolutně nemohl popadnout dech. Víckrát su si řekla, že ho snad v tom kopci trefí, ale drnohryzovská nátura mu nedovolila klesnout.

Vařil se taky guláš. Kmuchtil všestranný Dubek a z kolejní kuchyně vycvičený Šlehač. Já s Peggy akorát nakrájela ingredience. Ostatně Dubkovi se pak to její krájení moc nepozdávalo, tak ty brambory zmenšil z 3řícentimetrových nudliček na kostičky. Zmákli to ale skvěle chlapci. Šlehač sice krapet nešetřil pepřem, takže Veverky to nemohl ani dojíst, ale Veverky je známá cíťa. Teda v tomhle ohledu, kapiš.

Večer se chlemcal zbytek ledničky a hlavně ten jejich pseudofernet. Čuchla su si k němu a páč to smrdělo jak rumová tresť blahé paměti, je to všechno, co o tom vábném moku mohu říct, páč rumovou tresť nepiju. Hruškovici, co Šlehač přivezl z domu ale nechtěl zas nikdo další, tož su se do ní pustila. Bráška mezitím zmizel podívat se nahoru na větší chatu do restaurace, jestli tam nejsou nějaké opuštěné 12vanáctileté Němky.

   

Ju a pak nevím. Když se ale vrátil, tancovala su s ním a s Peggy na Hey brother…, která se pro nás dancefily stala hymnou pobytu, zatímco ostatní už při třetím poslechu vstávali a zřejmě odcházeli blít do dřezu. (Popravdě se k tomu dřezu pak ale nikdo neměl, nicméně očití a nemíň poblití svědkové tvrdí, že to byl Hanny). To nám ale nemohlo zabránit stavit to znova a dokola.

Potom tedy přešla ta vtipná část. Pud sebezáchovy mi nakukal radši zmizet. Doodrážela sem se podél stěn nahoru po schodech do pokoje a tam přichcípla. Veverky dorazil za mnou. Pak to mám jak ze záběru ze skryté kamery. Hlavně tak rozklepané: Já a nedosažitelná klika od okna. Vrhla su se po ní jak Skotka pod kilt. Nestihla su to. A vrhla.

Veverkyš byl za mnou, ale nevím, jestli kdybychom s tím otvíráním neškubali oba, podařilo by se to oupnout včas. Spíš ne. Veverky byl ale úžasný. Nejdřív šmidlal okno, stolek, zem a parapet kapesníky, pak ale radši doběhl pro toaleťák. Pěkně to otřel a skočil mi pro vodu. Lila su jí do sebe a dle jeho slov pokaždé, když su se napila se taky znova poblila. Jo, to okno už bylo otevřené, tož su ohazovala střechu pod námi a posílala na ní ještě kousky toaleťáku, kterým su si taky znova a znova otírala pusu. Asi to trvalo dost dlouho, protože jak su robila chrlič na římse, hrozně sem zmrzla. Veverky mi přes záda přehodil ručník a držel mě, abych se neskulila. Pak mi taky myslím sebral tu vodu a někam zmizel. Když se vrátil, už su z posledních sil ležela.

Ráno bylo lepší. Suma sumárum poblité viz výš, čočka vyndaná z oka místo do mističky vedle na peřiňák a ztracené držadlo od kýblu. Veverky totiž jako míň opilý usoudil, že ty kapesníky na střeše nemůžeme do dalšího turnusu nechat a jal se shánět kýbl, kterým by je spláchl. Jak později vypovídal Šiška: „Chodil tam v těch trenkách jak bílá pani.“ Sehnal kýbl, sehnal vodu, špláchl tu vodu na tu střechu a držadlo mu zůstalo v ruce. To ale ostatně nevysvětluje, proč se později hledalo držadlo a ne ten kýbl, co se skulil dolů po střeše a dál si to mastil z kopce až na konec sjezdovky.  Pro ten totiž Veverkyš došel. Musel se tam chuďa hrabat nehorázně, ale popravdě mi čas, když byl pryč, připadal jako pár minut, i když to je naprostá hovadina.

Celkově vzato se ale přelom druhého a třetího dne povedl, protože Veverky později dodal, že mu vůbec nevadilo držet mě v okně zabalenou v ručníku, protože: „Sem si přitom připadal jako pán tvorstva.“

Ne, že by ale zbytek party dopadl líp. Protože neměla svého pána, který by jí v tom zabránil, nablila si Peggy do baťohu. O dřezu už byla zmínka, ale k rohožce v pingpongárně se nechtěl nikdo přiznat. Jediný, kdo dělal jakoby nic, byl taky jediný, kdo začátku prohlašoval, že se jede na hory ožrat a zeblít jako prase - totiž Šlehač. Přitom je fakt, že by si cosi takového mohl z fleku dovolit, páč má ženu v Peru. Což je poměrně daleko, že.

Přes den su se povalovala a pak zhltala nudle z lídliku. Odpoledne sme se s Veverkym dohlomejždili do kuchyně. Čapla su na židli a sledovala Šišku, jak něco velice distingovaně míchá v obrovském hrnci. 

"To je rejže?" Povídám. 

"No." 

"Proč jí ale mícháš, ta se nemíchá."

"No, já nevim, já to mám poprvý v ruce, ty blbci mě tady s tím nechali."

Jak su pak zjistila, ti blbci byli Dubek se Šlehačem, kteří jednak usoudili, že už jednou vařili a dvojnak že rejže zvládne aji Šiška... 

"No, tak teď už to míchat musíš." Vztekle míchal. Chvíli su čuměla, jak s tím bojuje a došla mi další spojitost: 

"A osolis to?"

 "Ne," vyjevil se jak buvol na bradlech, "to se má?" 

"Člověče, to by asi chtělo," přisolil si i Veverky. 

Začal teda solit. Pak podlejval. Míchal. Pak zase solil a trochu podlejval. Míchal. Byla to úplně nejlepší one man show, co su kdy viděla. 

Večer su samozřejmě zase nepila, protože věk a důstojnost, jež s ním ruku v ruce kráčí, mi to nedovolila. Dobře, no, žaludek mi to nedovolil.

Noc byla asi celkem klidná, krom toho, že Peggy nablila Šiškovi do bot a Hanny se skulil za schodů. Ran bylo jako o Silvestru, ale až na rozšňápnuté kalhoty spadl moc dobře.

Cesta z5 nebyla moc hodná zaznamenání. Svépomocí sme ještě uklidili a pak někdo šel a někdo pajdal z kopce. Hádej, kdo byl kdo.

*V pátek su řešila prekérku, jestli jít na klasický školní ples, bo Hannyho maturiťák. Odpoledne su to dopromyslela, zkontaktla Šlehače, který slíbil koupit lístky, a pak Dubka, se kterým sem se krásně mohla svézt tam (Veverkyš pro mě nemusel spešl jezdit) páč se zdržel nakupováním zemědělské techniky na druhém konci republiky. Pak už jen zbylo zafounit to Veverkymu samotnému, kterému se nějak nelíbilo, že půjdeme každý zvlášť, ale po chvíli řvaní písl omluvnou smsku, že su to vlastně fakt vymyslela dobře.  

Odpoledne u nás byla ještě teta Lena a taky su stihla vyvenčit čokla. Jako vždy, když mám kulicha, su potkala Sethiho. Uklízel kolem baráku s kolečkem. Vlastně su to s tím kulichem udělala trochu naschvál (navíc se mi nechtělo chodit jinudy, páč okolo jejich domu je nejkratší cesta do polí, kde můžu prašivku pustit z vodítka). Ono nevím, jak to má opačná strana, ale já su ráda, že sme se potkali, páč nikdo nemůže být ManFatale, když má v ruce rejč. Naštěstí. Přeptal se, jestli jdeme večer do bálu, povídám, že ju, ale jinam. Tolik ke společenské konzervaci.

Večer su se tak pomalu pochystávala. Stejně su to zase nepodchytila včas, páč vlasy mi zabraly trochu dýl, a do přívěsku, který sem si chtěla vzít, se mi nepovedlo navlíct řetízek. Vyklusla su na silnici jak vorvaň na kolečkách, chudák Dubek. Nicméně sme frčeli.

Ukázalo se, že na místě je snad víc známých, než na tom základkovém plese. Šiška se Šlehačem a Nancy už se stihli poněkud namlít. Ono to bylo aji tím, že u panáků nebyla žádná fronta, ale už normálního pití 40tyřicetiminutová. Měla su ale výjimečně zálusk na džusík s něčím ostřejším, tož su jí stála spolu s ostatními. Pořád su se rozhlížela po Veverkym, až se objevil. Stál chvíli s jednou kolegyní z vedlejší vesnice, potom ale povídal, že nemyslel, že se takhle rozkecá. Odešli sme se pak znova zařadit do fronty, ani se pořádně nestihl se všemi pozdravit, když na něj skočil Šlehač. Fakt ale skočil: „A poď na panáka.“ Veverky na mě trochu zmateně koukal, potom ho ale Šlehač dřív, než sem stihla cokoli říct dorazil: „Ona bude řídit, tak poď.“ A doslova ho odtáhl za rukáv. Byla su z toho mírně paf, protože jednak su o tom řízení nic nevěděla, dvojnak se mi nelíbilo, že by o tom měl rozhodovat jakýkoli druh stroječku s metlama na sníh z vaječných bílků, trojnak su se lehce urazila, že mě ho ani nenapadlo pozvat, ale jen co Veverky vťápne do dveří, už se může přetrhnout. „No,“ pověděla sem směrem k Nancy s Dubkem, „že je Veverkyš hezčí než já vím, ale že až o tolik, aby po něm takhle vyjel…“

Ostatně Veverky za chvíli přišel a musím přiznat, že su na něj byla hnusná zbytečně, páč chudák neměl čas se o tom řízení vlastně dohodnout. Nicméně trochu sme se o tom dohadovali. Pak su si šla nafučeně sednout, do deseti minut mě to ale naštěstí přešlo. Zlepšuju se, kapiš. Zbytek času byl celkem fajny, i když sem řka, že mi to Šlehač zakázal, odmítala pít a Veverky kdožvíproč taky.

Ve frontě su ještě povídala s Paštičkou o jeho nové náboženské orientaci, protože s mým vystudovaným oborem mě od tej chaty enormně zajímalo, cože to má za sektu. No, Dubek samozřejmě přeháněl, Paštička mi povídal samé solidně znějící věci. Ostatně, kdo začíná s buddhismem, málokdy končí u Svědků Jehovových a jiných satanistů. To zas byla sekera. Chudák z toho byl ale taky taký přichlíplý, prý už ale vzdal rodičům a vůbec všem vysvětlovat, že v žádné pitomé sektě není, že se jen trochu zajímá o duchovní literaturu. Vlastně se mu ani nedivím. Třebas Veverkyho tatíkovi bych taky podobné věci vysvětlovala dost nerada a od jezeďáka k vesničanovi pořád zatraceně blízko.

 Zatancovali sme si celkem fajn, protože jak všichni stáli frontu na pivo, bylo na parketě spousta místa. Navíc to byl snad první ples v tom městě, na kterém nebyla spousta lidí, co absolvovala taneční, taneční  pro dospělé a pokračovací, a to všechno ještě jednou pozpátku. Ba naopak, walz, přestože ho máme pořád čerstvě vylíhnutý, sme váleli jen s jedním dalším párem a s blues to bylo podobně. Ale šlo nám to safriš dobře, navíc přihlédnuto k tomu, že sem v těch šatech nomohla moc razcapovat nohy od sebe.

Vanička mi pověděl, že se prý povídá, že sem těhotná. Když ale z výšky skoukl, jak sem na něj koukla, honem dodal, že i kdyby, tak to v žádným případě není vidět. Poseznamoval mě s nějakými kamarády, respektive oni chtěli poseznamovat se mnou. Šahání na zadek su ale z fleku zatrhla. Nastávající matky musí mít určitou důstojnost.

Potom sme s Veverkyšem ještě tancovali. Kapela Šlehačova bratra nemá vůbec špatný plesový repertoár.  Za chvíli za námi ale přišla Nancy, že frčejí na druhý ples a ať též dorazíme. Zajímalo by mě, jestli ji Dubek, bo někdo poslal, bo nám to sama uznala za vhodné sdělit. Ani bych se nedivila. Ta holka je vlastně velice solidní. Jediné, co mi na ní vadí, je asi právě to. Halt si vedle ní připadám jako malý harant.

Dorazili sme dost brzy, protože se k nastydnutí, které mě už pár dní trochu vytáčí, přidala absence čerstvého vzduchu, a urobilo se mi šoufl. Venku se to ale zlepšilo, tož sme razili dále. Co dodat, druhý ples si taky chválím; Sethi mi řekl: „Moc ti to sluší.“, když sem si kupovala džus, zpěvák se na mě usmíval tak zářivě, že sem se radši ohlídla, jestli to není na někoho za mnou a Ojtík se slečnou prováděli takové taneční kreace, že ještě za 15tnáct let budu litovat, že su to nenatočila na video. I když popravdě ty obštrukce robila spíš Sarah s ním. On totiž Ojtík odvždycky tancoval hrozně rád, jenže k tomu nikdy neprojevoval nejmenší vlohy a je dost pravděpodobné, že ani láska tomu nepomůže. Tomu totiž nepomůže nic. Však nemůže mít každý všechno. Ale vtipné to bylo neskutečně. Ještě se mi hrozně líbila Nevětrací,  nejdřív mi nadšeně sdělila, že se vyspala s někým na praxi, což jí celkem schvaluju, páč podle všeho není na rozdíl od těch předtím ženatý. Potom navíc předvedla neskutečné divadlo se Špidlou. Zřejmě jí už měla za večer plné zuby a tak, když si tyčná přišla sednout k našemu stolu, kde se už Nevětrací bavila se Šlehačem, vyrobila na ní přímo jakostní  ignor. Chudák se totiž natahovala, aby to aspoň vypadalo, že se baví všichni tři, ale Nevětrací se přetransformovala v něco náramně podobného Velké čínské zdi, a co sem viděla, trvala na té image do doby, než to Špidla vzdala.

Veverky, který v mezičasech mezi tancováním chodil s Flašouchem a Ťavou na panáky, ke mně po jedné takové pauze přišel a šeptá: „Někdo si to dává na panských záchodech.“ Zatlemili sme se na sebe, že to snad není možný, když tam nejsme my, když v tu chvíli se ke stolu přihrnul Bráška jak tající ledovec a huláká: „Ty vole, někdo šuká na pánech.“ Sedl si, celý paf, chvíli se vrtěl a zase zmizel. Vsadila bych se, že šel odposlouchávat. Za pár minutek přešel zas, sedl si znova, okamžitě ale zase vystřelil a mumlal, „Já jdu taky někoho sbalit.“ Za dalších pět minut se ale vrátil, chudák.

Prostě a jednoduše musím říct, že aniž bych pila, byl to moc fajnový večer. Navíc na nás při večeři naběhl Veverkyho bláznivý příbuzný Kulich, co ode mě bydlí přes kopec. A hrozně propagoval bál, který měl nazítří být v jeho vesnici. Takže druhý den bylo pokračování.

Kulich poobíhal všechny možné sousedy, kteří by byli ochotní k nim jít zaplesat. Přesvědčil Sethiho se ženou a Freda s Molly, a my s Veverkyšem sme zlanařili Nancy s Dubkem (moc práce to ale nedalo). Nakonec sice jel jen on, páč Nancy byla z celodenního vodění kobyl v kruhu promrzlá a unavená. Nechci říct, tím lépe, ale když su byla jen s Veverkyšem a Dubkem, cítila su se uvolněně. Zvlášť po pivu a vodce. Prokládala su to ale pořád džusem; už nejsu nejmladší. V jednu chvíli se k baru přichomýtl aji Sethi, nezávazně sme prohodili pár slov a vypadal, že si zahraje na džentlmena a ten džus mi koupí, ale barmanovi su se líbila víc, tak su šla na řadu první. Jen su se pak k němu poťouchle naklonila: „Takys něco chtěl?“

 „Já bych toho chtěl,“ odhoukl a tím byla celovečerní komunikace ukončena. Žvanda jeden.

 Když sme byli už trošku přicamraní, šli sme s Veverkym za Sethim a Fredem s manželkami, s tím, že jakožto parta vyslanců z naší vesnice musíme dát panáka. No, dali sme. Popravdě su z toho chtěla vytřískat tykání, protože doteď vlastně nevím, jestli Molly s Fredem, jakožto bývalým učitelům tykám, nebo vykám. Ještě větší je ale problém se Sethiho ženou, protože s ním si ze zájezdů automaticky tykám, kdežto s ní ne, což vypadá neskutečně blbě, když je někde potkám pospolu. Říkat jemu ahojda a jí dobrý den naznačuje, jak kdybych byla jeho sekretářka přinejlepším, milenka přinejhorším a vzhledem k tomu, že ani jedno nejsu, děsně mi to vadí.

Moc su si ale nepomohla, protože ani po třech kolech panáků nevím, jestli a s kým si mám teda tykat. Bylo to totiž zmatené; Sethiho žena se představila Veverkymu, ale mně už jaksi ne, takže zatímco oni si ťukli s „Já sem…“ , já klepla sklem o sklo jen s obligátním čau, což Veverkyho hrozně pobavilo a bžundu má ze mě ještě doteď s tím, že byl hrozně zvědavej, jak z toho vybruslím (je totiž fakt, že kouzlo toho chlapce je v tom, že ač se ksichtí, že neumí do 5ěti počítat, chozením se mnou –a tím jak mě má propozorovanou – vybrousil už tak docela úctyhodnou schopnost velmi kompetentně analyzovat společenské situace).

Nicméně Veverky si se Sethiho ženou vedl skvěle, vyzval ji k tanci a přitom jí pořád něco huškal, což tedy se mnou Sethi neudělal. Je teda fakt, že většinu toho jejich tance su sama polkovala s Dubkem. To už pak byl problém, protože nalitý a nalitá je špatné vždycky, ale skoro dvoumetrový nalitý, 165desát mrňavá nalitá a sál o trochu větší, než obývák, je horší, než vařit guláš z labutě. Jednoduše tam se mnou pěkně vymetal, smeták prašivý. Asi tak úplně mnou mlátit ostatní nechtěl, ale zřejmě to tak vypadalo, páč  „ty debile“, co se ze směru jednoho takového nárazníku ozvalo, bylo dost jasný. Další kolo su zatrhla s tím, že jestli ještě jednou se mnou bude také býkárny robit, skalpuju ho, aniž bych se přitom obracela na příslušná božstva; takže s věčnými lovišti ať nepočítá. Nevím, jestli se toho lekl, bo už měl taky dost, ale v klidu a míru sme zasedli ke stolu.

Pak mám tušení, že tam kdosi položil talíř s tousty. Ne přímo přede mě, ale blížilo se to. Dubek se na mě otočil: „To přines Veverky?“ a už se v nich začal šťourat. „O tom nic nevím,“ povídám, páč Veverkyš furt okouzloval na parketě. Nicméně za chvíli dorazil a první pohled mu padnul na nažďoubané tousty: „To je od Dubka?“ zeptal se mě. „To asi těžko,“ zavrtěla sem hlavou. V tu chvíli ale popadl ten druhý a chramst.

 Takhle nenažrané chlapy sem ještě neviděla. Teď tam asi budeme mít zákaz vstupu a na dveřích určitě bude obrázek Veverkyše s Dubkem, jakožto nebezpečných toustožroutů. Jestli to zbácli tomu chlápkovi, kterému sem předtím poprskala džusem losy, tak o tom vůbec nepochybuju.

  *V neděli ráno mi Veverky povykládal, kterak u baru potkal spolužačku. Nechtěla jít na panáka s tím, že kojí, a když se Veverkyš zeptal koho, řekla také jméno, že ostal stát jako flaša od pramenité vody v podchodu. Dle vlastních slov se nezmohl na nic jiného, než se polozdvořile přeptat, jestli to jméno mají v rodině dědičné. Naneštěstí si pak nemohl vzpomenout, co za pikantnost to řekla. Pátrali sme po tom ještě večer na Facebooku, zdá se ale, že dotyčná patří mezi tu mikroskopickou menšinu matek, které svá děcka nemedializují horem dolem. Veverky navrhl, že to přece může být proto, že se za to, jak dotyčné dítě pojmenovali, stydí. No, těžko říct. Spíš mi ale připadala rozumná.

Potom ještě vykládal, že ze Sethiho ženy celou dobu vytahoval, jestli ho na ty zájezdy pouští dobrovolně, bo s tím má problém. Naneštěstí výsledek pátrání zaspal stejně, jako to exotické jméno.

Odpoledne sme jeli k babičce na oslavu narozenin. Zabalila sem jí semínka rajčat, co měla dostat od Ježíška, ale přišla až před týdnem.

Večer su spala u Veverkyšových.

*Pondělí a úterý bylo. V PO sme šly s Nej na prochajdu. Když su zazvonila, otevřela mi v černých flitrovaných šatech na ramínka. Trochu su na ní zírala, pak sme se ale dohodly, že mezitím, než se převlíkne, skočím dědovi na poštu s dopisem. Po návratu su se dozvěděla, jak to bylo. Okura si totiž objednala tričko a protože kamarádí s Nejinou maminou, dovalila ho k nim. „Prosímtě, a jak do toho ty svoje kozy a břicho nacpala?“ Divila sem se, protože i Nej to bylo tak akorát. „No, právěže nenacpala,“ povídá. „Tak z toho mám šaty.“ Slušnej přehmat, heh. I když je pravda, že ta ženská nemá soudnosti, ani co by se za nehet miminka vešlo, páč ten super model, co v něm byla v pátek, měl grády.    

*V noci su nemohla spát, páč hrozně funěl vítr. Ono u Veverkyšových tedy fouká pořád, ale tohle už bylo opravdu dost.

*Ve středu su zůstala na večer doma, což mi pak bylo skoro líto, protože – tentokrát za to snad taťka skoro ani nemohl – mamina chytla hysterický záchvat. Tož ona k tomu vždycky trochu měla sklony (jenže to vždycky je v tom, že ta frekvence se od jednou za půl roku, což bylo před 15atnácti lety, nějako zvyšuje). Takhle su ji ale ještě neviděla. Kdyby to nebylo tak k pláči, řekla bych, že je k smíchu, že někdo ve 21. století ve střední Evropě dovede řvát jako kdyby byl trhaný párem koní. Kvílela vážně strašně. Potom tatíka mlátila, pak zase vyla, pak se zabouchla v koupelně. Asi tak veprostřed show su šla nahoru, když ten jekot ale nepřestával, začala su trochu mít strach, aby z toho neměla mrtvici, bo tak něco. Trochu sem tedy cestou vyklepla tatíka, že do toho, že si mamina nechce vzít jeho auto, protože v něm něco klepe, nemusel tak šťourat a zaklepala na ni. Naštěstí se nezamkla, tož su jí mohla vzít do náručí a poklepávat po zádech.

 To už naštěstí přišla k sobě a omlouvala se, že nechápe, co to do ní vjelo a mrzí ji to. Což o to, mě to mrzelo taky, ale na druhou stranu za každou takovou scénu zhubnu víc jak kilo, tož je vlastně prospěšná. Když su jí to řekla, trochu se už smála, tak su pokračovala v rozptylování. Pak už bylo líp, ale hezký večer už to teda nebyl. Vždycky sem si myslela, že na psychiatrii poženu tatíka. Jen co se ale trochu pouklidnil, řekla bych, že to bude potřebovat spíš mamina. Život je halt plný paradoxů.

*Čtvrtek je trochu lepší, zašla su s čoklem na prochajdu. Byl morbidně hyperaktivní a cosik sežral ve křoví. Zmydlila su ho, ale už bylo pozdě.

*V pátek návštěva tety Leny.