středa 28. srpna 2013

Festival ...bo se fest naval...?

*Na začátku července su nastoupila do práce. Hrozně zábavné bylo nezúčastněně pozorovat tiché funění mezi ředitelkou dané instituce a zaměstnankyněmi. Ona totiž paní šéfová byla na místo před pár roky tak trochu dosazená, což se ukázalo zcela evidentní potom, co se provalilo, že chodí se starostou města. Osobně proti ní ale nic nemám, až na to, že je na mě hrozně živá. Tutaké lidi mám malinko problém stíhat. Ostatní su docela zvládala, a dle mého názoru to sou moc fajn ženské. Taky druhá brigádnice – Istrie, byla pohodová. Mj. se ukázalo, že sme příbuzné přes manžela mé sestřenky.

Co se samotné pakárny týče, tak byly dny, kdy se 1eden mohl ukousat nudou a s Istrií sme hledaly zájezdy do Chorvatska, páč tam chtěla na dovču, a na druhou stranu takové, že mě ještě týden bolely ruce od celodenního rovnání krámů do polic a z polic do krabic apod.

Do toho se mi ozvala nějaká žena s telefonátem, jestli znám nějakého Lysku, že povídal, kterak bych nemohla u jejich firmy pracovat. Nejdřív mi nešlo si vzpomenout, o koho jde, páč sme se valné roky neviděli, ale potom mi docvaklo, že Lyska je přece ten pták z čeledi chřástalovitých. A byla su doma.

*V pátek mi Veverky řekl „Miluju tě.“  Dokonce mám pocit, že to myslel vážně a poprvé to neřekl jen proto, že na to čekám. Ten osud je tak pitomý. Já už na to totiž fakt nečekám. Usuzuju tak z toho, že „Já tebe taky“ ze mě nějak nemohlo vypadnout a místo toho mi začaly téct slzy.

Také mi napsal Čumáček, jestli někam razím. Původně sem myslela, že ano, ale jako vždy se to po…, protože Nej tentokrát pro změnu dala přednost Očkově oslavě (to tady takřka rok nebylo, no prosím). Druhý den su mu písla, jestli nechce aspoň za mnou přijít do práce, když už sem s ním nešla do hospody. Kupodivu chtěl, prý jen dolakuje podlahu.

Fakt; dolakoval, přijel a prokecali sme odpoledne. Říkal teda ještě, že se vlastně stejně vrací do města, aby si přivezl večer motorku, ale tak jako tak to bylo fajn. Pak su ho ještě vzala na věž. Dost přesvědčivě tvrdil, že se mu tam líbilo.

PS: Dalších 14náct dní na mě kašle.  V neděli su ho potkala, když jel na moto dom. Povídám, že sousedku pěkně zanedbává a on na to, že sem taky: „Pořád tajemná jak hrad v Karpatech.“ Ubec nevím, co tím myslel. On se má ozvat, opičák jeden.

*Domácí Hvězdné války mezi maminou a tatíkem pokračují. Jak su teď kvůli práci víc doma, mám o tom nechtěně větší přehled. Akorát furt nevím, která strana je Temná. Je ale jisté, že si musím přestat hrát na starého Bena, a myslet si, že je snad ještě nějaká Nová naděje.  

*Ptala sem se Veverkyho, proč vlastně má mou maličkost rád. Vím, že se to nemá dělat, ale nutně sem potřebovala vyzvednout ego z Macochy. Trochu se zamyslel a povídá: „No, nemáš v hlavě pytel sraček.“

To je teda fajn. Když ale viděl, jak se polořebím, polo urážím, dodal něco o tom, že su pěkná a že mám NĚCO. To už je kezká odpověď. Moje babička prý vždycky říkala, že ten kdosi musí mít NĚCO, že jinak to nebude fungovat. Měla bezpochyby pravdu, jenže někdy to NĚCO mají na 2ruhý pohled zcela evidentně  - z různých důvodů - nepoužitelní  chlapi.

*Lyska si na mě tedy vzpomněl ve smyslu toho, zda nechci být jeho obchodní potenciál. Nu, proč ne. Potenciálně můžu být ledacos. Nehledě k tomu, že su ani po schůzce s Paty, což byla ta žena, co mi volala, vůbec netušila, oč jde a co by se po mně eventuelně chtělo. Objasnit to mělo první školení v Práglu. Samotná cesta byla hustá jak bramborová polívka. Klučina, který mě vyzvedl, nevěděl o moc víc, než já a i ten další, který čekal na námku, nepřiznal jinou barvu, než nanejvýš světle modrou.

Za to ten, ke kterému sme přistoupili, byl osvícený ve všem, kromě řízení auta, páč pod 140cítku to nekleslo ani na vesnicích. Potom vyšlo najevo, že spěchal kvůli čabajce, kterou si chtěl dát na benzíně. Úplně sem viděla, jak mám na náhrobku zápis: 

Zabita kvůli voloj s čabajkou.

Na místě bylo krom kusu střeva taky setkání se 3řetí grupou, ve které mě zaujal blonďák s brýlema na očích. Na první pohled frajírek, ale taková ta lidská odnož. Ostatně su v tutom ovlivněna Veverkym, který frajery nemá rád a implikuje to aji mně, přestože osobně k jakékoli averzi nemám důvod, protože žádný frajírek mi ho ještě snad nikdy neposkytl. Zkušenost praví, že ti ublíží spíš ubožák, než frajírek. Taky kolem sebe víc kopou…

Abych přiznala, tak seminář na mě byl krapet moc patetický. Nicméně bylo přítomno pár velmi dobře vypadajících okravatovaných chlapů a taky spousta těch, které to kvádro dost zlepšilo.

Zpáteční cesta mě nasrala ještě víc, než směr tam. Přestože mi slíbili návrat ve 3ři, zpoždění bylo řádné. Chlapce sem proto na parkovišti mírně zjebala a odmítla tomu slizounovi zaplatit cestu, protože o tom tedy od Paty, ani od nikoho jiného nepadla zmínka, tož ať si to pěkně vyřídí mezi sebou.

Ostatně moje nově nabyté přesvědčení o tom, že si od nikoho nenechám nic kydat na hlavu, začíná být problematické, páč ho aplikuji zejména na ty, kteří mi toho kydají nejvíc. Naneštěstí sou to mí nejbližší. Rozhovor „na rovinu“ s tatíkem se aji přes velice diplomatický a pouze částečně emotivní průběh už totiž začal otáčet proti mně, protože mi potom, co su mu klidně řekla, ať přestane být protivný, hnusně podpásově odpověděl, jestli teda nemá odejít a že mu tuto říkám jenom já, a od ségrule, ani mamky nic takového neslyší. To je tedy pěkný kec.  

Krom toho sme na sebe nechutně řvali při jedné z ranních jízd autem, protože trval na nějakém dalším vykonstruovaném kydu. A to nehodlám dál tolerovat. Ovšem ani na 2ruhé straně. To su zas z jedné vody šup přes plot měla (po dlouhé době tedy) hádku s mamkou. Ta její lítostivost (kdosi hnusnější by řekl vztahovačnost, nebo se pak dá říct ještě přecitlivělost) mě totiž dráždí k nepříčetnosti stejně, jako ta tatíkova.

 Vyčetla sem jí tedy, že zatímco on furt řve, ona zase permanentně brečí. A že toho za svou osobu už mám po krk. Vrátila mi to plnou palbou s tím, že nejsu nestranná, že to není pravda, protože už se přece ovládá a brečí mnohem míň, než dřív. Navenek sem to odmítla uznat, ale večer sem se pro změnu Veverkymu v posteli rozbrečela já, páč už fakt nevím.

Myslím, že su tak nestranná, jak jen to v podobném druhu sporu jde. Chápu taťkovi nesplněné sny i mamčinu touhu po lásce, ale oni mi tu moji nestrannost oba teď tak jednostranně unisono (ale každý zvlášť) podrývají: „Já přece nebrečím!“ „Já snad řvu?!“, že už fakt netuším, jestli tu ta vztahovačná snad nakonec nejsem já. Veverky je v tutom ohledu ale velice loajální. Prohlásil, že sou oba kreténi tak kategoricky, že sem se přes všechny slzy začala řebit.

Vážně ale potřebuju pomoct, abych z toho nezblbla. Jako jediné východisko nadále vidím stát si za svou pravdou, protože snad ještě nejlíp vidím, co vidím a cítím, co cítím. A nikdo mi nic vysvětlovat nemusí. Ba co víc, skoro si myslím, že jestli se mi v nejbližší době ještě někdo pokusí něco vysvětlit ze svého pohledu, vyškrábu mu oči. Tuto moji fázi ale těžce vydýchává Veverkyš, páč" „Když si něco usmyslíš, tak to musí bejt po tvým.“, není moc nakloněno kompromisům ve vztahu.

PS: Odpoledne sme s Veverkynou ještě stihli tradiční jarmark ve skorosousední vesnici. Koupila sem si Echinocereus rigidissimus var. Rubispinus, po kterém už dlouho pasu. Další kaktus mi Veverky nepřímo zakázal tím, že všelijak zdržoval až do doby, kdy mi další stánek s kytkama zavřeli. Trochu sem na něj kvůli tomu vyjela, že prostě nikdy nemůže být nic po mém, co popíral hrozně s tím, že kolem mě vlastně furt jenom někdo skáče, tož su radši už byla ticho a mrkli sme k jeho tetě na návštěvu.
   
*S teoretickou finanční prací pokračuji takým způsobem, že jezdím na další semináře. Furt se mi to ale zdá nějaký moc jednoduchý.

*Ve středu mi napísl Sherpa, jestli nedáme rande. Že to nebude rande, sem nezdůrazňovala. Nevím, jak jemu, ale bylo mi to jasné už z toho, jak mi stiskl ruku. Z toho je mi ostatně většinou jasné, jestli z toho někoho pro mě může něco být, bo ne. Tady tedy nic, ale popovídali sme celkem příjemně (krom toho vypadal krapet hůř, než po těch pivech, přiznejme si to). Spíš je takový ten typ, co poslouchá, než co žvaní, když ale něco řekl, celkem to sedlo. Nakonec mě byl dokonce nucen půjčit mikinu a vzít mě dom. Pro změnu silniční mašinka. Není to špatné, ale su z toho Čumáčka prekérně rozmazlená, páč chopper je halt pohodovka a taky furt někam nekloužu.

Pro sichr su se nechala vyložit kousek před činžákama, protože to by zase bylo pozdvižení. Bylo mi to prd platné, páč za tu minutu, kdy sme se loučili, nás zmerčila Kochanská s mamkou, nějaký od vidění známý projíždějící okolo a co mě nejvíc mrzí, tak taky Čumáčkova maminka. 

*Ve čtvrtek Nej splnila slovo a razily sme do města na nákupy. Měla sem v plánu koupit Veverkymu bundu. Kde ale nic není, ani já neberu. Naběhala sem se jak Usain Bolt v žentouru, každý obchod vzala 2vakrát a houbišťák. Ve Sportissimu sem týrala prodavačku pro nic za nic, páč i když to bylo XXL, zdálo se mi na Veverkyho ramena kura malý. Chlápek v A3 sportu ze mě měl taky prdelky, ale tam sem už aspoň nakoupila. Bunda není, tak zase dostane mikinu. Nu co, chce praktické dárky? Chce. Tak má, co chce.
 
*Ve středu sme s Nevětrací vyrazily na fesival. Ukázalo se, že to bylo dost brzo, páč i přes inzerovaný čas neměli ještě ani dostavěný plot okolo stanového městečka. Když sme se tam konečně dostaly, šly sme radši spát, abych řekla pravdu.

*Ve čtvrtek kromě UDG a Gasmac Gilmore, při kterých sem myslela na to, že by se líbili Veverkyšovi nehrálo nic zajímavého. Ani sprcha nefakala. Tož sme vlastně šly taky spát.

*V pátek už bylo lépe. Sousedka ve stanovém nám poradila okolní rybník, tož sme se tam vyvalovaly, páč v celtě se vůbec být nedalo kvůli vedru a jinde v podstatě taky ne. Až večer sem zastínila pomocí deštníku plac před stanem, rozdělaly sme si flašku a chvilku hrály karty o pití. Potom se urobila technická úprava a páč su se hrozně těšila na Hadouken! vyrazily sme do areálu. 

Tak skoro u Teplé branky, jak sem pak začala vlezu říkat (o tom, proč vlastně, ještě bude řeč) proti nám šli 2va slušně opálení a neslušně svlečení borci. Prohodila su cosi o tom, že takové solárko je tedy věc, což zaslechli a začali se roztomilou slovenštinou bránit, že žádné solárko.  A jestli s nimi nepůjdeme na borovičku. Páč sme měly do konzu ještě čas, ještě su neměla borovičku, a opravdu nevypadali špatně, zvlášť starší z nich, jak sme se potom dozvěděly, vyrazily sme s nimi.

No, co mám říkat, borovička kurnik píše. Zvlášť, když se dá za sebou 6st panáků. To se jeden začne motat na fleku. Ale fakt na fleku. Vím, že sem vyrývala, že by to chtělo jít na ten koncert, ale chlapcům sme se asi dost líbily a Nevětrací se taky nějak nemohla odtrhnout, tož sme furt stáli na tom fleku, pili a kecali. 

Trochu mě mrzelo, že su se o dost okatě víc páčila tomu mladšímu. Měl totiž menší svaly, ale dlužno dodat, že víc inteligence a taky s ním ten chlast tolik nemával, jako s bráchou. Gentlemansky mě doprovodil na Toiku, potom sme se myslím nějak dívali na hvězdy a páč su byla zlitá jak nedělní ubrus, taky sme se trochu vyhryzli.

Nevím, jestli ten podvod na Veverkym stál vůbec za to, páč si nevzpomenu ani za zlaté prasa, jestli líbal dobře, nebo ne.

Pak sme se vrátili ke skupině, kde mezitím přibyl nějaký podivný Čech, který měl zájem o Nevětrací, jenže ona by brala spíš 2ruhého Slováka, jenže ten jí, řekněme si to na rovinu, tak nějak furt zdrhal. Kdyby to nebylo smutné, bylo by to vtipné, to ti povím. Mezitím mi Staník půjčil krásnou značkovou mikču, páč su běhala furt v kraťasech a už na ně byla krapet zima. Ta mikina mi ale nehorázně slušela, páč to vypadalo, jako kdybych měla minišaty a potažmo nic pod nimi. Taky su toho efektu v průběhu večera dost často využila, páč su sice byla zežraná řádně, ale některé věci mi docházejí i pod palbou.  Chudě Nevětrací věnoval svetr Palík, ale až na bratrovu pobídku. Povídám ti, že byl přecejen inteligentnější.  V opravdu výjimečných případech to tak u mladších bývá.

Se zmeškaným koncertem se už nedalo nic dělat, ale shodly sme se s Nevětrací na tom, že by to chtělo něco zbaštit. A páč sme neměly hlad jenom my, ale též súsedia, vyrazili sme do areálu. Nejdřív se ale nějakým zvláštním způsobem zaplulo na pivo, krom toho jim/nám jakási Češka kupovala redbull s vodkou, což sme nikdo nepil. Jak sme tam tak ale seděli, pamatuju si, že vedle byl nějaký dost roztomilý dredař, kterému sem, kdovíjak to přišlo, kontrolovala chrup. Měl ho totiž dokonalý…

Následně padlo usnesení, že si fakt už připadáme jako somálská děcka, tož se vrávoralo směrem k jídlu. Staník mě chytl za pac a táhl remorkérovitě za sebou, furt ale lepší než jak dopadla Nevětrací s Palíkem, kterého se musela chytit sama a přicucnout se jako klíště. Přesto nám asi po 2vou metrech zmizeli někde ve tmě, což bylo nemilé, protože jeho peníze měl brácha a moje Nevětrací v kabelce, tož sme oba dopadli jak ze 7edmého na dlažbu a navzájem si pak vyčítali českou a slovenskou debilitu.

Prodírali sme se lidma, hledali je, potom zkoušeli i volat, ale prdlajz. Pak se najednou Nevětrací objevila bez bráchy a bez svetru, s tím, že jí ho sebral a odběhl k Neumětelům. Aji přes etanol jen tak v tílku být nemohla, tož sem se se svým gentlemanem rozpápala a šly sme jí částečně pro bundu a částečně na přírodní vécko. Cestou zpátky nevím, jestli proto, že su byla taká nedožraná, bo tak z principu, ale vykously sme se. Největší džouk ale je, že sem si to nepamatovala a nevzpomněla bych si asi vůbec, kdyby mi to následující den Nevětrací u rybníka nepověděla.

 Fakt už su na ten chlast stará, tohle se mi stalo naposledy, když sem byla ještě mladá, na 1edné z 1rvních kaleb s Nej, kdy sem měla na okraji sešitu napsaná jména 8smi kluků, které sem oblízla, ale 2ruhý den už sem si nevzpomněla na víc, než 2va z nich. Ona je to od určitého počtu opakování opravdu jenom statistika. Nu, tož si můžu ke všemožným národnostem přičíst Slováka a druhou zrzku. I když ani na jedno sem si až doteď nevzpomněla a asi ani už nevzpomenu.

Při šmajdání z5 sme se pokamarádili se sekuriťáčky u vstupu. Jeden z nich mě pustil sednout na židli a dřepěl vedle. Druhý se jmenoval Robert, a když sem se ho přeptala, jestli to není trochu teplé jméno, moc se mu to nelíbilo. Vzhledem k tomu, že pak sme se pod nějakou průhlednou záminkou prali a držel mě kolem pasu, aby mě ten 2ruhý mohl zlechtat, bo si na mě šáhnout, bo nevím co, asi sem se mu vlastně líbila sama o sobě. Nevětrací mezitím oblejzal jakýsi šmudla kvůli vlasům a s nějakým dalším se v Teplé brance kissla, ale hlad byl silnější, tož sme pokračovaly dále. Nejdřív s nějakým kolegou pod záminkou jídla zadarmo k „jeho“ stánku, to se ale ukázalo jako bezpředmětné, tož sme se musely vrátit a zhampsnout v areálu nudle, které sme si vyhlídly už den předem. Hlad je sice nej kuchař, tuty nudle ale byly suprové, s masíčkem, houbičkama a zeleninkou. Postavily sme se k tomu žrádlu ke konzertu Lyre le temps; takhle po těch odeznívajících borovičkách se musí uznat, že hráli vynikajícně.

Potom už su přecejen střízlivěla. I když při vstupu do Partystage sem se stihla dát do řeči s jakýmsi kšiltovkářem o sexu. Nevětrací se mi pak smála, že sme se k sobě děsně hodili. Je tedy pravda, že kecat bychom asi mohli dlouho, ale on to chtěl aji převézt v praxi, což už mám tedy za čárou. Číslo su mu ale pro srandu dala. Pak sme s Nevětrací tancovaly a ucucávaly koktejl, když k nám přišel docela hezký roztomilý kluk, jestli si nejdeme zahrát fotbálek.

Klidně jdeme, ale výsledek bude pravděpodobně nebývalý, páč k tuté hře sem nikdy nejevila obzvláštní nadání a jak se za chvíli ukázalo, Nevětrací zase neměla vůbec žádnou praxi. Ani 1edno ale nechybělo další spoluhráčce, ze které se vyklubala jakási velmistryně Řádu Jediů, protože nejen, že jí to Nevětrací spíš kazila (já to tedy spoluhráčovi - na jeho stranu sem bleskurychle skočila -  kazit zas tak nemohla, páč sice hrál líp, než my 2vě dohromady, ale pořád to byl slabý průměr), ale odehrála by to skvěle nejspíš aji nohama, potmě a v mlze. To su tedy ještě neviděla.

Po dohrávce a dohrání nás Roztomilouš kupodivu pozval na drink. Docela hezky se s ním povídalo, tož sme se tak nějak pronotořili zbytkem noci a skončili až za světla.

*V sobotu ráno sem velice, ale velice nerada šla Stanoušovi vrátit mikinu. Ti Slováci sou neuvěřitelní, my byly s Nevětrací uškvařené jak grilované kobylky, ale oni si klidně leželi na slunku. Poprvé sem jim začla věřit, že to fakt nemají ze solárka. Potom sme nad tím ale přemýšlely a došly k závěru, že chlapi se vlastně můžou smažit, jak chtějí a téct z nich může, jako když začneš ždímat jitrnici, páč mají tu skvělou vlastnost, že ve valných případech se jim z toho nerozteče mejkap.

My sme ale hledaly stín. Naneštěstí to napadlo aji všechny ostatní, tož než sme nějaký našly, bylo odpoledne. Mezitím sem si ještě musela dojít na přírodní wécko (jednak páč je sraní na Toikách fakt hegeš, dvojnak mě beztak Rumunsko naučilo poradit si s lecčíms). Když bylo možné vylozit, aniž by člověk byl okamžitě oblemcaný jak langoš, šly sme do sprchy a zahrát si karty o zbytek flašky.

V obojím se mi nebývale dařilo. Osprchovala sem se v pánských, naštvala tím několik holek, které stály už hodinu před dámskými a způsobila šok nějakému cucákovi, co se lekl, že sem mu zahlídla pinďu. Co se pití týče, prohrála sem 5ětkrát a Nevětrací jednou, takže se mi decentně začaly vracet promile. Potom sme vyrazily směrem k areálu. Cestou na nás mávli nějací kluci, jestli nepůjdeme s nimi na pivo, popř. někam jinam. Jak by to jinam šlo, dokázali tím, že jeden druhému vyndal ptáka z kalhot.

Podotýkám, že to bylo uprostřed cesty a za denního světla. Já su, co se nahoty týká velice benevolentní člověk, ostatně jak je v praxi vidět z odstavce výš, je mi celkem jedno, co uvidím a kdo uvidí mě, ale tuto tedy bylo už krapítek moc. Nicméně na pivo sme s nimi šly, i když zhruba na 5ět minut, protože byli vážně divní. Dva dolejzali, dva byli spíš nepříjemní, a padali mezi nima vtipy, které byly opět za mým vkusem a to můj vkus sežere skoro všechno, včetně Thajské pouliční kuchyně. Následně mi ten nejdivnější řekl, ať si ho nevšímám a to sem se na něj jen v rámci společenské slušnosti pootočila, tož sme se s Nevětrací zvedly a celkem šťastné, že to tak dopadlo, zdrhly mezi normální lidi. 

Doprovázela sem to komentářem, že vychovat jednou z mých dětí něco takovédleho, radši se vážně lepší nechat sterilizovat, dokud je čas. A to bez prdele. Pak mě ještě napadlo, co by o takých týpcích řekla moje maminka  - řekla by, že nejspíš vyvolávali duchy, nebo něco podobného, s čím se hrát prostě nemá. Měli prostě divnou auru.

PS: Opět podotýkám, že mě to došlo až po víc minutách, kdežto Nevětrací konstatovala, že se jí nelíbili téměř hned. Ach, ten můj odhad…

V areálu sme čumákovaly a pak si znovu daly ty super nudle. Koukala sem, kam si s tím sednout. Jak by pověděla Nevětrací, tak neomylně sem nás zasekla na lavičku plnou chlapů. Zase Slováci. Ale uskrovnili se s místem tak, že jeden z nich seděl na půlce zadku a už sme si povídali. Nevypadali, možná až na jednoho, zase tak extra, ale moje tolerance je fakt skoro nekonečná a moje žízeň taky, tož když nás pozvali s sebou na vodku, šly sme.

Dokonce měli úplně novou škodovku, tož su se o ní opřela, pilo se a kecalo. Nevětrací dlouho stála nohama pevně na zemi, pak sem ale nechtěla pít bez ní, tak musela taky. Nejsu si ale úplně jistá, jestli to nelila někam bokem. Pak su si všimla, že ten malý vysportovaný má prstové boty, což znamenalo pro příští hodinu debatu o běhání, sportu obecně a zdravé výživě. No, sacharidy nám lítaly od večera do rána jak v pračce.

 Potom sme se přesunuli dalej na louku a zase si povídali, pak sem se s ním ocitla nějak vedle a páč mám ventylačku (tj malé okno), ani nevím jak. Když nic jiného, tak mě ujistil, že na něj nejsu moc tlustá. Taky vím, že sem z něj páčila nějaký další kompliment na svoji osobu. Byl jako inkarnace Veverkyše a povídal, že neví a že to neumí říkat a tak. To by se z toho jeden po…

Pak sme se vrátili ke skupině a páč sme šli okolo plotu, vzpomněla sem si, že sem ho vlastně chtěla přelézt. Moc se na to asi neksiftili, ale potom sem začala mlít o tom, že je to můj sen; přelézt plot, a Nevětrací s tím souhlasila, že když je to můj sen, tak se musí jít splnit. Měla teda dodat, že si ho mám splnit, až nebudu nalitá, ale to už je fuk. Šli tedy všichni, mrňous, který mi mlžil, že dělá ve státních službách a na kterého kamarádi práskli, že málo pýchy, že voják, šel na druhou stranu dávat jištění. Vůbec ale nevím, jestli dobrovolně, bo sem ho k tomu donutila já, bo ti ostatní. Nevětrací dodatečně prohlásila , že ho tam poslala ona. Taky možné.

 Tož su začala šplhat. Když sem byla skoro nahoře, přišla sem na to, že ten trik je v tom, že všude v areálu byly normální ploty, ale zrovna tutadyten měl ostnatý drát na konci. Jasně, že sem se o něj kraťasama zasekla. A protože su ženská, a nechtěla sem si ani za nic zničit nejhezčí kraťasy, manévrovala sem tam jak prase na terase na vocase a potom z půlky druhé strany hupla dolů. Musí se uznat, že mě voják chytil. Nemůžu si ale vzpomenout, jestli sem věděla, že tam stojí a chytí mě, bo se rozhodla prostě padat.

Nu, ale až na menší díru ve stehně to klaplo. Tekla ale řádně, to se musí nechat. Zvlášť potom, co sem si ji polila zbylou půlflaškou vodky. Mezitím tam kdosi přitáhl nějaké hulení, tož su bánila ze skleněnky. Ubec nevím co. A nemůžu si vzpomenout, jestli si Nevětrací dala taky, nebo to jen držela v hnátě, jak později tvrdila.

Potom sme šly do areálu, kde su, tuším, po vojákovi chtěla, aby mě naučil nějaké bojové a sebeobranné triky. Potom mě ještě zajímalo, jestli je fakt možné zabít člověka pár dotyky, jako v Kill Billovi. Též sa k odpovědi měl jak matrjoška k sexu.  Nevětrací se pak zeptala, jestli to vůbec může prozradit, čehož se spásně chytil a zavrtěl palicí.

Následně sme se vydaly se převlíknout, páč  další noc v kraťasech se mi nechtěla riskovat, nehledě k tomu, že mi podvědomí tak trochu radilo překrýt tu díru polosterilním krytím ve formě džínsů. Problém byl, že cestou sem stihla chytnout praseckou depku, páč podobnost toho maskáčového ocasa s Veverkym a aji pár dalšími lidmi byla udivující. Tož mě tak trochu docela dost zamrzelo, že se při cvičení dřu jak čůrák v pornu, nežeru, pěkně se oblíkám a maluju a stejnak mi ti chlapi posraní nejsou schopní říct něco hezkého. Bulela sem docela fest, Nevětrací se ale zamyslela a vysvětlila to tím, že když su sama tak akční, tak pánové asi mají pocit, že mi nemusí nic říkat, nebo dokazovat. Potom je ještě druhé vysvětlení, a sice to, že se permanetně obklopuju pořád těmi samými typy.

U stanu sme se převlíkly, i když su žbrblala, že stejnak nemám pro koho se fintit. Nevětrací kontrovala, že jak pro koho, přece pro sebe a pro nás, protože jdeme tancovat. Dodala sem: „A ukážeme jim, jak se to dělá.“

Když su se vzpamatovala (prostřednictvým ginu s tonikem), šly sme s Nevětrací opravdu tucat. No, docela mi to šlo. Tedy nám oběma. Švidrala su cvičně okolo. Ale žádné násilí. Postupně tam dorazili aji Slováci. Státna služba dlouho seděl na polštáři, nevím ale, jestli kvůli tomu, že sme si tam občas chodily sedat taky, bo prostě byl tak namletý. Vlastně sem ho ani moc nepozorovala. Krom jiného su totiž zmerčila vysokého blonďáka, který se docela hezky smál. Podstatné bylo, že na mě. Když sme si ale šly sednout příště, všimla sem si, že má vedle sebe poměrně slušně vypadající brunetku. A bylo dost těžko říct, v jakém k sobě byli vztahu. Pak si dokonce taky čapla vedle. On stál u ní a sem tam mrkl, ale ne moc nápadně; spíš strategicky, což mě celkem nadchlo, páč nemám ráda ani chladné Hamlety, ani slídící prasata. Potom spolu ale někam odešli, což mě trochu zklamalo, ale páč sem se rozhodla být po zbytek večera v ultimátní a ničím nenarušitelné pohodě, nemohlo se mě to výrazněji dotknout.

S Nevětrací sme pořád střídavě tancovaly a seděly. Mezitím sem zašla ještě pro jeden tonik. Dokonce v něm už byl aji ten gin cítit, protože su upozornila barmana, že na nás s ním nějak zašetřil. Znovu sme zrovna seděly, když si za mě někdo přisedl. A on to ten blonďák. Začali sme se bavit. Kupodivu dost fajnově. Jako s Vyvoleným, Čumáčkem, bo s Hádavkou, mňam.

Dostali sme se k tomu, že se mu líbí, že se na rozdíl od ostatních směju, což byla ostatně věc, která se líbila i mně na něm. Pak sme pokračovali přes Švédsko, Rumunsko a národní mentality obecně až někam ke drogám. To už ale nebylo na Partystage, ze které všechny ve 4tyři vyhodili, ale venku. Tam se k nám bez skrupulí přidal nějaký Plzeňák, tož sme se bavili hromadně. No, Nevětrací spíš jenom poslouchala. K těm drogám se to ale fakt dostalo.

 Jak mi potom Nevětrací řekla, tak taky čuměla jak na jehlu v guláši, páč naši noví kolegové věděli úplně všechno a zkusili skoro všechno, nehledě na to, že bloncka s nějakým svinstvem aji obchodoval. To mě ale ani nepřekvapilo, začal vypadat trochu jako takový ten týpek, co se orientuje v hodně věcech. To ostatně Vyvolený s Hádavkou též, i když by do krve tvrdili, že to tak není. Osobně mi to ale nijak zvlášť nevadí, protože většina chlápků nad 30řicet, co něco trochu umí, bo dokázala, se dostane do téhle fáze. Jen nepřekročit tu mini panenskou blánu, která je mezi přezkušeností a sebevědomím.

Povídali sme si ještě poměrně dlouho. Nevětrací si mezitím odskočila políbit Roztomilouše, potom sme se chvilku hledaly a pak su ji našla ve stanu. Na hoďku sme si lehly a protože Andy měl v autě ještě místo a byl ochotný nás vzít, tak sme toho využily. Cestou se stavělo na benzínce, kde si on i ségra dali kafe. Docela se mi líbí, jak ten kluk řídí. Trochu míň se mi líbí, jaké z něho a občas aji z ní padaly výrazy, ale já su v tutom malinko cíťa po mamince.

Ve skororodné vesnici vyložil sestru, potom v další Nevětrací a pak vyložil mě. Ještě sme chvíli stáli u silnice, což se jako obvykle ukázalo problematické, protože nová žena Okury bývalého muže šla okolo se psem. 3řikrát...

Když konečně vyfrčel, s tím, že se mi ozve, kýblovala sem se s bagáží do vrat. Těsně za nimi sem si uvědomila, že sem mu v autě nechala tašku s tím mobilem, na který se měl ozvat. Su trubka skoro jak heligón. Celých 5ět dní tu tašku oharuju jak ocas, protože sem tam měla, mob, karty i nějaké lovesy, a v poslední možné minutě ji někde nechám. Nu, vlastně to je ta lepší varianta.

Jala sem si tedy od maminy volat, což byl problém, páč ty dotykové dysbleje sou proti mně jakési spiknuté. Druhý problém byl, že mi v posledních letech telefon zvoní jen velmi sporadicky, tož už aji když se mi podařilo vyzvánět, nebylo jisté, že to vůbec slyší. Vztekala sem se na sebe jak na heligónistu ráno pod oknem, ale pak se šla omýt s tím, že nejpozději do týdne tím autem zase pojede a snad v něm objeví futrál na foťák s mobilem, ISIC kartou, pár drobnýma, šprckou a jídelní lžičkou.

Naštěstí dělal skenáž do pár hoděk a byl dostatečně inteligentní na to, aby se mrknul dovnitř. Volat zkoušel prý nejdřív Nevětrací (jenže ta nebere cizí čísla) a potom mému tatíkovi, kterého to sice vynervovalo, ale předal mi ho. Komentovala su to tím, že sem ho hrozně chtěla znovu vidět, proto su udělala zapomnětlivku, smál se, ale později odpo mi to dovezl. 

Krom toho ještě byla doma katastrofa s čoklem, protože v noci utekl. Páč ale v době, kdy sem přijela, už byl zase doma, moc su to neřešila.

Za to su řešila Veverkyho , sebe a náš vztah. Dokonce sem si k tomu přizvala maminu a část jí vyoslila. Pak sem se ptala už i tatíka, jestli si myslí, že sme kompatibilní. Odpovědi byly od obou velmi nejednoznačné. Večer su za Veverkym ale jela. Abych řekla pravdu, tak su byla asi půl milimetru od toho se s ním rozejít, možná by to bylo lepší pro obě strany. Pro něho určitě, protože jestli si něco rozhodně nezaslouží, tak je to být podváděný, byť pro někoho blbá pusa není podvod. Ale já prostě nevěděla a nechtěla udělat pitomost. Nicméně v podobném duchu uvažuju ještě další dny.


Nevím, co je to se mnou za věc. Je to jako by ti někdo chtěl jen tak dát skvělé auto, které má všechno, co je podstatné. Je drahé, je v omezeném počtu kusů, je nádherné. Ale ty o něj nemáš zájem. Je to nelogické, ale přesně tak to teď s Veverkym cítím. Je něco perfektního, vzácného a nesporně mě má rád. Ale já pořád hledám něco víc. Jako by Bentley bylo málo. A vůbec nevím proč. A su z toho sama na sebe solidně naštvaná. Mamka mi to řekla celkem tak, jak to je: Když se s ním teď rozejdeš, budeš toho pravděpodobně litovat. Když ne, tak je dost dobře možné, že budeš litovat taky.  

1 komentář:

  1. A jéje.... Tady někdo jede přesně v mých stopách.... Jako bych četl svoje paměti, svoje vnitřní dilemata, svoje pocity a zase znovu. Tedy.... Není to dobrá cesta. Neopouštěj staré známé pro nové.... praví se v jedné písni. Přesně jako Ty měl jsem pocit, že kolem se slaví a já jsem mimo, znamená to, že se připojím.... Nedělej skoky místo kroků. Nedělej ukvapená rozhodnutí a už vůbec nepal mosty, bo toho budeš litovat jako já a pracně lepit rozšlápnutou maketu něčeho velmi pěkného rychlého, elegantního, nadčasového. A kdesi v dálce k tomu bude hrát Gi Agostino k dokreslení requiem výsledku nenaplněné touhy. Není mi lhostejný Tvůj osud zejména proto, že zcela dobrovolně s gustem šmíráka sleduji ten Tvůj.... Nepal mosty. Zkus si celou housenkovou dráhu se všemi loopingy, ale nepal mosty. Uvidíš sama. Mě tehdy nikdo neřekl zklidni se kolem jsou jen kulisy a ty jen kašpárek s pistolkou který se chechtá, jak praví píseň Chodím ulicí.... Nejsi mi lhostejná, nedělej razantní veletoče ale spíš pomalé obraty. Pozoruj a buď šťastná....



    Držím palečky




    Snake

    OdpovědětVymazat