Akční měsíc.

*Týden byl. Chodím s čoklopsem na procházky, reju se v zahradě, přesazuju kaktusy a daly sme očkovat kozy proti parazitům. Prostě pohoda. Tedy až na Čumáčka, který na mě čumákoval z verandy, když sem kaktus po babičce nesla do auta. To by vlastně ani tak nevadilo, vadilo, že se vedle něj vyvalovala ta rajda s vyblitým mahagonem na hlavě. Ocenila sem její přítomnost asi jak fén v rovníkové Africe.

Neodpustila su si pak smsku, jestli se jedná o novou lásku? Odepsal, že zatím neví, ale skvěle si rozumí a vůbec sednou. Ty mrňavý hrabošočmeláku, ještě před čtvrt rokem jsi přesně tohle říkal o mně. Asi mi ten Veverky přece jenom zůstane, no.

Z pátka na sobotu mě Veverkyšák znova načílil tím, že chtěl jen jedno kolo. Vlastně kecám, nakonec sme se vlastně nedostali k žádnému, částečně protože sem se nějak blbě zatvářila (údajně) a páč byl unavený. Zase, smrade. Když jezdil normálně pracovat do Phy, tak nebyl unavený? Byla su pekelně načuřená. Tak su se zeptala, jestli by unavený nebyl, kdyby vedle ležela nějaká jiná. A on měl tu drzost říct tohle: „Tak jasně, že je člověk zvědavej zase na něco jinýho.“

To je tedy nebetyčné. Upřímnost sice ano, ale nejen, že s ní nejdál dojdeš, ale občas i pojdeš, chlapečku. Nevím, že nemůže být vzhledem k mému sebevědomí trochu diplomatcký. Já mu minulý týden píšu smsky o tom, jak bych ho ošukala a on na oplátku tohle? To se tedy týká nejen mé dignity obecně, ale zvlášť mého vysokého mínění o sobě samé v posteli. Potřebovala bych se vidět s Hádavkou, aby mi trochu zvedl ego a ty Veverkyho plky mi vymluvil. Nikdy se mnou totiž nespal…

Během noci ale Veverkymu asi došlo, že mě to mrzí, tož na sebe všelijak upozorňoval vrcením, kroucením a chrápáním. Vyspala sem se jak na dvoře psího útulku, to ti povím. Další hlomějždění navíc začalo asi o 5áté ráno. To mi tedy vůbec sedlo. Myslím, že sem začala výt. Ráno se ukázalo, že Starostka jela do porodnice, no, tak to by ještě byla jakžtakž přijatelná výmluva proč práskat dveřmi. Já su razila pro změnu na svatbu. Monty si brala dlouholetého přítele. Moc se mi nechtělo,  páč mě zase bolela hlava, ale nakonec su moc ráda, že mě pozvali. I když obřad samotný ve mně vzbudil rozporuplné dojmy. Na jednu stranu jim to moc přeju a su za ně šťastná a na stranu druhou si říkám, jestli mě taky někdy něco tak nádherného s tím pravým potká. Kéž by.

Následně se zjistilo, že su pozvaná i na hostinu. A odmítej si, když máš jmenovku u stolu. Sice sem už pospíchala na vlak, že pojedu za Wéčkou oslavit bakalářku, ale nakonec su jela až pozdějším. Mimochodem bráška ženicha mě vezl na vlak. Jel sice hrozně pomalu, ale měl tak dokonale zelené oči, že by mu člověk odpustil, i kdyby řídil rikšu.

Tak úplně mě to do města netáhlo, páč su byla po té provrcené noci utahaná a navíc se ve vlaku ani nedalo spát, páč přistoupili nějací skautíci. Pak s těma špuntama ale byla taková legrace, že su nelitovala. Malí kluci sou fakt jakostní. Ostatně stejně jako velcí. Upřímně; jestli jednou budu mít děcka, tak bych sice chtěla mít kluka i holku, ale kdybych si měla vybrat jen jedno, tak radši kluka. Tak si skoro říkám, že když si obecně rozumím víc s chlapama, asi bych je pak zvládla aji líp vychovat a vůbec.

Wéčka na mě už čekala. Dokonce se špagetami. Jednou z ní bude fajna žena, nechápu, že ji ten mamrd opustil. Že ji vlastně vůbec někdo opustil. Ostatně už se ale povzpamatovala. Su z toho náramně spokojená, páč to je úplně jinčí člověk, než minule. Přispělo k tomu, že se šmejdung odstěhoval a taky ta spousta chlapů, která se ozvala na inzerát. Vyselektovala z nich asi 3ři a nejmíň jeden by měl být použitelný i na budoucnost. Trochu jí tu obletovanost závidím, jestli se mám úplně přiznat.

Po véče sme se načinčaly a vyrazily do starého známého a až na hrozně hlasitou hudbu fajn podniku. Každá sme vyžahla dva koktejly, já se pochlubila, jak mě Veverky nechce ošukat dvakrát za sebou, a páč model, který seděl sám u baru na nás reagoval pouze tím, že za hodinu vytáhl 4tyři čtvrtlitrovky neperlivé bonaqui, zabalily sme to o dům dál. Pár domů sme ale obešly, než se nám jeden pozdával trochu kvalitnější. Nalezly sme dovnitř a šup k jedinému prázdnému stolu. Naneštěstí na něm byla rezervace. Naštěstí se náš ta číšnice ani moc nesnažila vylít. Což bylo fajn, protože aniž bysme byly tak úplně vylitý, po rozhlédnutí kolem nezbylo konstatovat, jak řekla vykulená Wéčka:

 „Já sem jak v Jiříkově vidění, tady sou i chlapi!“

 „No jo,“ povídám a taky čučím jak na mobil s anténou. 

„Nejsme v gay baru?“ 

„To by to možná vysvětlovalo…“

Už to, že kolem byl hafec chalanů bylo husté, páč mám pocit, že kamkoli za poslední dva roky příjdu, je  ¾ osazenstva bab. Včetně chvíle, kdy sem přišla na dámský strip. Navíc tuto fakt byli pánové, ne jacísi smetáčci v úzkých džínách a růžových tríčách. Ale fakt normální muži. Zázrak. Mrkl na mě nějaký v zelené, pak nebyl špatný velký zrzek a jeden s hezkou kérkou na haxně. Za půl pullitru přišlo ještě další pošušňáníčko. Tedy krom té baby, co byla s nimi. Nicméně čekli volný stůl a ten hezký se přišel přeptat:

 „Můžem přisednout?“

 „To vy tu máte tu rezervačku?“ povídám.

 „EE.“ 

„Tak to neva, tak nás kdyžtak vyhodí všechny.“

 „To právě ne, když nás bude víc.“ On na to a šli se probojovávat k baru.  Špízlovala sem, ke kterému z nich patří ta strážmistrině. Nakonec sme s Wéčkou usoudily, že snad k tomu, o kterého nestojím. Stejně ale děsně oharovala aji toho druhého, jen se stačilo naklonit na pár slov. Vopice.

Postupem doby su ale už nemohla vydržet a musela jít vyzkoumat, jaké mají wécko. Fajne , ale seděli před ním další dva. A prý vybírají vstupné. Chvíli sme legračili, pak su proklouzla, páč nevím o tom, že by s podělanýma kalhotama někdy někdo někoho zbalil. Po navrátilu sme ještě povídali, koukla sem jim na břicha (chraň vesmírná energie, aby se to Veverky dozvěděl, ostatně zas tak slavné pekáče buchet to nebyly, fakt netuším, čemu nemůžete žrát víc steroidů, pánové). Na oplátku obmrkli zase to moje, což bylo poněkud nešťastné, protože silonky sou svinstvo, které se prakticky nedá nosit jinak než vytažené nad pupek. A moc sexy takové podvlíkačky nejsou, to se zase musí uznat. Přesto mě pak jeden z nich pozval na panáka. Přimávla sem od stolu aji Wéčko. Zůstali sme pak stát u baru ještě na pár. Hlídaný krasavec prošel asi dvakrát okolo, teď už ale nevím, jestli sem se bavila s ním, aby žárlil ten druhý, nebo naopak. Co sem si ale všimla, bylo, že nám zmizela ta nedopitá piva, což mě mírně mrzelo, protože bych se byla bývala potřebovala dorazit.

Pak sme se ale se Zvačem dohovořili, že vyplujeme někam dálej. Prvního gigola sem ale nechtěla jen tak nechat ležet, kdoví, která rajda by ho byla sebrala, tož su Wéčku poprosila, aby mu šla vyřídit, že se mi líbí a asi aji aby mu řekla o číslo. Po tom nedopitém pivu su byla nějako odrzlá, uznávám. Pak sem jen stála opodál a sledovala, jak se smějou. Pak na mně Wéčko zběsile zamávala a táhla mě ven jak mrňavým remorkérem. Povídám: „tak co ti řekl?“ a on jen úplně nahajpovaná: „Honem, dělej, než to číslo zapomenu.“ Vytasila sem foun a ona ho ze sebe vyklopila. Prý jí ho nechtěl dát do mobilu a schválně, jestli si ho zapamatuje. No, zapamatovala. Nevím, jestli s tím tak úplně počítal, ale každopádně po zbytek večera prohazujeme smsky. Z jeho strany docela hezké.  

Jo, to, že sme vlastně nezaplatily sme si všimly až tak za hodinu. Ale ono tedy v podstatě ani nebylo za co, páč nám polovina někam regulérně zmizela. To pak člověku nedotrkne, že má něco cálovat, když nemá v podstatě za co. Navíc to notoření přes ulice bylo hrozně fajne. Wéčka měla už vůbec dost a co se mě týče, tak dobře, že sem to pivo nedohákovala. Asi už bych totiž chudáka Zvače dotřískala.

S tím, že mám sklony pořád do někoho rejpat, když sem napitá, tak s tím už pracuju. Po zralé úvaze cestou dom vlakem sem se ale rozhodla, že s tendencemi omlacovat přirucejsoucí nebudu dělat nic. Nějaká image se totiž udržovat musí. Všechno lepší, než šedá myš. A koneckonců to dělám i za střízliva – zeptej se Veverkyho -  tož to už asi bude naturelem. Akorát možná míň kopu. Upřímně ale: nevím jak na zajímavosti, ale na oblíbenosti mi to moc nepřidává, většina chlapů neshledává nic sexy na tom být mydlený. Nehledě k tomu, že mi to někteří pak vrací…

Na piškotéce sme se trochu zchladily. Tedy mírně lepší, než ta minulá, ale stejnak su nějak stará, bo co. Sice sme s Wéčkou každému tvrdily, že nám je 19vatenáct a nikdo s tím na první pohled neměl větší problém, ale stejnak nějaký rozdíl musel být znát. Pak sme se větraly u dveří a jen zíraly, jak docela hezcí kluci odchází s takovýma hajtrama, že by se z nich dal vystavět dům hrůzy pro obézní Američany. Aji ti by se totiž lekli. 

Chvíli sme kušnily o tom, jakou má teda cenu nežrat a strhat se při cvičení, pak mi to nedalo a šla su robit anketu na gorilákovi, co tam hlídkoval u vlezenek. Ještě že sem to udělala, krásně nám to totiž spolu s dalšími dvěma objasnil. Říkám: „Co se to tady děje, odkdy se všem chlapům líběj tlustý holky? My tady stojíme a zíráme a všichni odcházejí s takovýma kredencema…?“ 

  Kouknul na nás a povídá: „ Mně se teda nelíběj, líbíte se mi vy, ale já mám holku.“ 

Přidal se ten druhý:  „Co řešíte?“ 

Vyoslila sem mu to a on pokračoval: „A co bys jako chtěla?“ 

 „Nevím, za našeho mládí to vypadalo jinak, normálně si zaflirtovat, prohodit číslo, nějakýho panáka, a tak.“ 

Jen se vysmál: „To je ale málo, ty kluci s těma holkama ven choděj kvůli něčemu jinýmu.“

Musím říct, že nás to s Wéčkou na zbytek večera uklidnilo. Jestli být mladá a obletovaná znamená, že ho máme kdejakému pochodujícímu syflu za rohem přeblafnout, tak to radši budem beznadějně za zenitem. Tzn. po dvacítce… Teorii ale koneckonců potvrdil aji Zvač, páč když viděl, že z nás nic víc, než ožižlávání se navzájem nevypadne, zalovil do jiných vod. Dokonce úspěšně, s těmi pseudočubkami, které mě už z principu vytáčely tím, jak ho obletovaly, to sice neklaplo (To sem si totiž ještě hrála a když se s nimi začal bavit, přišla sem k němu, sáhla si a prohlásila: „Ale já sem tvoje holka.“  Solidně je to nasralo. Jeho nevím, ale podobnou věc už nevysvětlíš, heh.), ale co sme viděli pak na gauči, tak minimálně si zaprstil, co se pak dělo venku vědět nechci, koneckonců zase tak hezké břicho neměl.

Poté sme šly tancovat a prostě si užívaly. U baru následně padla řeč s nějakým mimoligovým fotbalistou. Mimo jiné proto, že nám koupil pití a nebyl tak příšerně vlezlej (i když souhlasím s tím, že odhadnout míru je těžký). Taky sme zdrbli nějakou děvčicu naproti:

 „Čum jak hrozně jí lezou z kalhot ty kejty.“

 „Já myslela, že se to klukům líbí?“

 „Tak to ani omylem.“

 „Tak proč to ty holky dělaj?“ To už nevěděl. Mezitím mě zaujal ještě barman. Vypadal docela pěkně a kromě toho taky nenalkoholovaně a dost unaveně. Dala su se s ním do řeči, s tím, že se mi páčí. Z druhé strany byla reakce střízlivá přiměřeně ku střízlivosti, ve které se nacházel. Ale aspoň byl zdvořilý a povídal si se mnou, když zrovna neměl co na práci. Jen mě štve, že číslo nemám, možná by mi ho ale stejně nedal. Je to ale škoda, takovýhle týpci jsou perspektivní. Ostatně Zvač by byl taky, už vzhledem k tomu, jak slavná osobnost se z něj vyklubala. Ale přece si kvůli pochybné budoucnosti nenechám strkat nějaký olepený kravský jazyk do pusy.   

PS: Na ty boxerky Levis se ale zaměřím, vypadaly děsně efektně. To zas bude mít Veverky radost z užitečného dárku…

*V neděli mi to doma ještě zpívá. Jako zamlada. Chlapi sou nejlepší dobíječi baterek. Škoda, že ten můj už tu schopnost tak trochu potratil. Jinak ale oslavovali Starostčin porod – máme další holku. Zapíjeli prakticky všichni strejdové a tety, trochu mě to štve: jediná pořádná kalba za posledních 5ět let a já tam nejsem. No, ale taky sem měla nadprůměrně kvalitní večer, tož co.

Ju, Veverkyš tam někde potratil značkovou mikinu. To je radost, to ti řeknu.

*V pondělí mi napsal Sherpa. To je ten s tím zapamatovatelným číslem, kapiš. Bohůmželé je to taky taký ten typ smska/2 hodiny. Chodilo to od něj jak ze Srí Lanky. Skončili sme tím, jestli ho vezmu na procházku. Což by sice bylo hezké, ale jako stálý člen klubu skeptiků tomu moc nedávám. Kéž bych se ale pletla.

*V úterý su nucena razit do školního města na obhajobu bakalářky nanečisto. Pěknej vejlet, to ti povím. Cestou zpátky si ale přes sedadlo přisedl takový nějaký mžourač a skoro bych řekla, že se mi dařilo flirtovat v brejlích. Taky zázrak. Usmál se pak pěkně.

*V pátek tam jdu znova. Na ten Majáles. To by jeden nebyl řekl, že Šiška bude vážně tak akční. No, ale zařídil odvoz, já bydlení a Dubek vstupenky. Akorát Nevětrací se jen tak vezla, páč ale byla den předtím na zahrádce a sesmažila si celá záda, dalo se to tolerovat. Jako nadšeného fandu všemožných tělesných úprav mě ta vypálená ramínka fakt nadchla. Aby ale neřekla, že jen tak bezprizorně koukám, půjčila sem jí krém, kterým si teď mažu tlamku.

Jo, jinak Majáles, nu. Jako na akci pro mladé tam bylo spoustu mladých. Po 3řetím pivu mi to vadilo už míň, ale pak su s etanolem přestala. Nějak úplně nebyly podmínky. Ostatně Dubek to dohnal za mě a Šiška byl taky trošku na šišku. Trochu překvapivě se tam ukázal Šedivka. Ten mě taky vytáčí. Nechápu, proč nemůžeme být kamarádi. Zakamarádit su se chtěla ještě s krasavcem u kelímků, ale moc su ho netankovala. Škoda. Další konz nám s Nevětrací rušila jakási dorostenecká partička. Ten nejvíc ožralej byl solidního vzhledu a přitažlivosti, ale jako střízlivá sem s ním neměla potřebu pogovat a skoro ani dávat trojku, jak navrhoval.

Potom sme šli ještě chvíli posedět. První podnik byl úplně zabitý, potom Šiška vlezl do dalšího. Nedalo se, než jít za ním, ještě by s tou kolou zvlčel. Seděl  tam v křesle jak Klausik. Extra dlouho sme to ale taky nevydrželi, a když se našel Dubek, který zůstal venku, mohlo se jít v poklidu spát.

*Superdrb týdne, měsíce, až příštích dvou, zní, že Psina je těhotná. Ani si to prý chudák nechtěla nechat, páč zploditel podle všeho nestojí za moc, ale bylo jí to lékařsky nedoporučeno. Zřejmě k tomu přišla jak hluchý ke klárinetu, páč s Verkym se pokoušeli a nic, a teďko u nich doma jen přespal kolega z práce a bylo. Má to někdo pech. 

V úterý na čarodkách sme ji s Veverkym hrozně nenápadně pozorovali a dá se říci, že takhle zamlklou sem jí neviděla snad nikdy. Ten nabíječ ale kupodivu vypadá docela dobře. Kdoví ale, co je vevnitř, že, a my, co dáme na vnitřní krásu…

Mimochodem čarodějnice byli děsně nudné, chvilku sme povídali s Nej a Ramlicí, páč ale začalo pršet a v těch buřtech nejspíš nejenže nebyla konina, ale ani žádné jiné maso, zabalili sme rekordně brzo. Nemůže být každý den vejvar.

*Na prvního čekám, jestli Veverky vzpomene na oblizování pod větví. Trvám na tom. Blbštajn – vzpomněl si až s nápovědou, prý na to ale myslel  odpoledne. Nu, to mi tak je k něčemu. Náš vztah se prostě potýká s fatálním nedostatkem vášně. Koneckonců sme oba teď tak střídavě na oddpis, to je pravda a v lágrech se taky dobrovolně nešmajchlovalo, ale stejnak.

Vynahrazuje mi to Sherpa, který kontinuálně píše. Nějak ale nemůže pochopit, že se státnicemi na krku si na něj prostě celé odpoledně nevyšetřím. Trvá totiž  na dlouhém prvním rande. Má být údajně: „z tech nejhezčích a nejzajimavejsich“, tož si ho chce užít. To je sice krásná teorie, ale sama su prožila tolik mizerných, že mu ten optimismus, že se už jen po hloupých 10seti minutách nezačneme rozčilovat vážně závidím.

Stresové období a malé kozy.

*Ve čtvrtek mi Wéčko poslala smsku, že musím přijet, páč má volný byt a páč je to super nutné. Chvíli sem to zkoumala z hlediska dílčích i globálních aspektů a pak si řekla: proč ne. Nu, nebylo to jen tak. Super nutné to ale bylo, protože sme sice začaly bezva holčičím večerem (který sem nikdy předtím nezažila) a pokračovaly koktejlem, ale pak se z ní začalo konečně soukat, proč mě potřebovala. Jednoduše temu, že by se doma sama zbláznila.

A asi ani těch 8sm prášků denně by tomu nezabránilo. Wéčko byla vždycky trochu poděs, proto se tak dobře doplňujeme: ona mě rozptyluje a já ji uklidňuju. Co je moc je ale moc a stavy, kdy se jeden nemůže zvednout z postele, moc veselé nejsou. Myslím, že to dokonce chápu, Wéčko kromě jednoho postaršího příbuzného v nemocnici nikoho nemá a když ji ten její kreténodebil řekl, že ji nemiluje, asi tím všem těm ústrkům z mládí dodal třešničku. Dokonce takovou, že ji pak musel odvézt na psychiatrii. Což je sice chvályhodné, ale to, jak se chová dál moc podporuózně nevypadá.

Celkem se v tutom začínám přidávat na feministickou stranu: nevaříš, nepečeš, neuklízíš, nesexuješ: chlap ti uteče. Vaříš, pečeš, uklízíš,sexuješ: uteče ti taky. Takže proč kura vařit?!

Od koktejlů sme přešly na piškotéku. Minule nebyla konstelace hvězd moc dobře nastavená (minimálně díky těm našim doprovodům), tentokrát ale vše nasvědčovalo tomu, že bude lépe. Nebylo.

Pidižvýk za mixpultem názorně ukazoval, za co ve středověku sekali hlavy. To nešlo. Také beaty nehraje ani Duo yamaha. S tancováním vážně utrum. Nezbylo tak, než sedět na divanu a dívat se do davu. Vymyslely sme svépomocí hrozně bezva hierarchické nicky na komentování vzhledu okolochodících. Takže i když byla nuda, byla celkem zábava, a pět hodin uteklo jako jedna. Jo, taky se mi povedlo nějakou žirafu hrozně nasrat tím, že sem se zeptala „Kolik je hodin?“ Nechápu, jak někdo může na slušný dotaz reagovat tak ignorantsky. Té by tu palici též ušmikli, za to ručím. A kdyby ne, osobně bych se o to postarala a obvinila ji z čarodějnictví.

Aspoň trochu nudu snižovaly všechny ty krásné kérky, co chodily kolem, bohužel většinou na pěkně nanicovatých tělech. A ti, co byli hezcí nepokreslení, přitáhli asi odkudsi z Výměníkovo-pobytova, protože zaslechnout češtinu bylo těžší, než najít Rákosníčka v kapradí. A kura, všichni ti cizinci, které sem kdy oblízla, mi můžou jít za svědky, s tím, že proti cizincům nic nemám, ale tentokrát mě tedy vytáčeli. Časem sem už byla paranoidní a bála se podívat na chlapa, páč nebylo jisté, jestli není esesák, chruščovec a ještě na tebe bude mluvit lámaně anglicky. A když se na něj podíváš, nezbavíš se ho, protože v cizí zemi nazdárek a můžeme se chovat jako čunčata. To totiž neplatí jen o Češích za hranicemi, ale aji opačně. Jedné takové podezřele rozverné dvojce sem pro sichr tvrdila, že sme s Wéčkou lesbišky. Je tedy pravda, že cizinci tady, na rozdíl od Čechů tam, aspoň nosí značkové spodky…

Vedle stabilně seděl a odcházel nějaký maník z Práglu, který, když nic jiného, se mnou souhlasil v tom, že také sračky by z repráků nevypustil ani Bolek Polívka. Došla sem se s ním pak ještě rozloučit a poděkovat za sdílení nudy, navíc měl sice vykérkované hnusné hvězdičky, ale jinak vypadal roztomile.

S Wéčkou sme taky pěkně probraly Felinu. Tedy ona mi spíš pověděla, s čím vším, na ni ta holka machruje. Například ten její gerontní snoubenec není senilní tak úplně, páč mu přišlo divné, proč pořád píše na jedno číslo a nechal si vytáhnout smsky. Samozřejmě šlo o zprávy, které si s Verkym psala na dobrou noc. Naneštěstí, když vedle něj ležela. Mírně to starocha asi nakrklo, tak jí prý urobil scénu. Potud by to bylo v pořádku, pak ale obrátil a začal ji rozmazlovat. Náušnice, punčochy, večeře. Wéčku z toho málem trefilo: „Tak ona ho skoro podvede, ale pak to uhraje tak, že děděk ještě dolejzá.“ No, taky bych to chtěla umět. I když na druhou stranu je to normální reakce, páč  když už se kvůli ní rozvedl a nechal od ex ožebračit, asi si ji bude snažit fest udržet.

S omotáním kolem prstu se machrovat pochopitelně dá, ale že se chudince Wéčce bude chlubit s tím, jak se při tom s důchodcem natáčejí a že musí předstírat orgasmus, to je pochopitelné už míň. Z čeho se ale Wéčko doteď nevzpamatovala, bylo, jak ji Felina líčila, kterak se počůrala ve frontě v obchodě. A prý až na podlahu. Asi od dědka chytá prostatu, či co. Každopádně Wéčko je z toho hluboce nešťastná, páč se nad tím sice docela pobavily, ale od té doby má ty prochcané kalhoty před očima…

*Po pondělní cestě do školy, kterou s námi Nevětrací absolvovala, mi pověděla, že jí připadá, že pořád Vevekymu cpu své názory. No kura, ale co má člověk dělat, když ty jeho sou na hlavu jak celá Austrálie?!

 *Další týdny sou nanicovaté. Myslím, že furt jen píšu. Zvlášť z jedné jakostní středy měla Nevětrací radost, páč su svítila do 2vou do rána.

*Mezitím sme byli na večeři, a Veverky byl taký jakýsi přichcípnutý. Všechno to vygradovalo před Velikonocemi, kdy si konečně došel do doktorky a dokonce s ní kromě celkové slabosti řešil pinďu. Poslala mu některé tělesné tekutiny na výlet a prý se fakt snažila. 

Psaní také eskalovalo. Na lyže s Dubkem sem si stihla odskočit jen jednou. Zvláště poslední fáze byla jakostní (bakalářky, ne lyží), protože mi to vedoucí pořád posílala nazpátek s komentáři. Už sem to nechtěla ani vidět, ale musela su se do toho koukat znovu a znovu a znovu a znovu. Grafiku dělala naštěstí mamina, kdybych se na ni podívala já, je jisté, že by se nepodíval už nikdy nikdo jiný. Mimochodem to znovu poslala zpátky, což dohřálo pro změnu mamču, protože s jednou čárkou navíc se rozskočily poznámky pod čarou a nad čarou to taky vypadalo jako u Thermophyl.

Dobré ale je, že se nám ve středu narodily malé kozy. Špatné na tom je, že dvě kozy jsou kozlové, což nevěstí nc dobrého, asi jako situace v Koreji. Nicméně porod byl fajn, hlavně že na mě s ním ten dobytek kousavý počkal. Ráno mě sice přitrkla k ohradě, ale odpoledne už byli malí na světě. Jsou malincí a sladcí. Nemůžu se dočkat, až budou moct ven. Není lepší relax, než robit kozopasku. Navíc Veverkyho načiluje smrad z koz stejně jako mě z krav, takže sem se beztak nemohla dočkat, až mu ten celoroční hegeš vrátím. Mimochodem spolu sledujeme Farmář hledá ženu. Lepší sitcom, co dělá, že není sitcom, sem v životě neviděla.

Na Zelený čtvrtek se konečně zadařilo: na mail místo „graficky to ještě upravte“ přišlo „v pořádku“, tož su to odeslala na tisk, než si to Vesmír rozmyslí a pak frčela do města na velikonoční večeři. Tradičně sme si popovídaly s Monty. Za tři týdny se vdává a myslí to vážně. Dokonce mě pozvala a dokonce na hostinu. Vrtá mi ale hlavou, jestli to není mírně nevhodné, páč se opravdu vídáme jedenkrát ročně.

Cestou dom su se nechala vyložit v hospodě a šla s Nej na čaj. Oznámila mi, že Očko a Teplák vyhráli ve sportce. Taky sme probrali Ojtíka – našel si slečnu. To už su ale věděla od Dubka.

*V pátek se konalo jako obvykle pašijové čtení. Kdybych se před jedním z přednesů nezakochala, mohlo být perfektně.

Sobota asi nic, akorát kreslím vejce. Zejména chudě Wéčce. S konečnou platností prolezla tomu podlodiotovi telefon a zjistila, že na tu chatu nejede tak úplně sám, jak se jí snažil přesvědčit. Decentně se z toho zhroutila, navíc neumí být sama doma, jak už bylo řečeno. Trochu si ale zřejmě poopravila chuť schůzkami, protože si podala inzerát, jak su jí poradila a dle předpokladů se na ní kromě spousty chlíváků lepí aji nějací na první pohled normální vegetariáni.

V neděli mi bylo poněkud šoufl – chytla sem to od maminy. Zdobit vejce mi to ale nemohlo zabránit, zvlášť, když mě nakrkl Veverky, který v odpověď na moji bezelstnou otázku, zda maluju hezčí já, nebo Starostčina tchýně podezřele mlčel a pak alibisticky cosi huhňal o neporovnatelném stylu.

Večer mi malování přetušil Čumáček, páč prý má žízeň a šel by se sousedkou do hospody. Utřela sem si nos, pokusila se zamalovat, jak moc ho mám od rýmy odřený a vyrazila. S sebou byl aj jeho bráška a čerstvá snoubenka, nu nevím. Ale celkově byla společnost milá. Byla su taky ráda, že tam s ním nejsu sama, protože vitalita místních drben, drbačů a donašečů je fascinující a sledovat za jak dlouho se to od Psininy sestry dostane k Nejině matce, od ní k Okuře a od Okury mnoha možnými cestami přímo k Veverkymu, bo k jeho rodině se mi moc nechtělo. Pokud by ale měli dobrý den, nehádala bych tuten okruh na víc, než 15tnáct hodin, plus mínus 2vě. Pokud by byl virtualizovaný, vešel by se 15tnácti minut.

Jo, dokonce mě ani nedoprovodil nazpátek domů (zvedla sem se opravdu po jednom), aby to husa kopla. Mimochodem; dala bych téměř cokoli, abych viděla husu do něčeho kopnout. To musí být fantastický pohled…

PS: Asi ve dvě ráno kupodivu dorazila smska, že se omlouvá, že mě nedoprovodil.

*V pondělí su tedy vstávala mizerně. Ty vejce sem totiž domalovávala do třech. Ale malincí sockaři stáli za to. Z větších dorazila právě jen skvadra od sousedů. Všech dohromady bylo 26. Zase rekord nepadl.

*V týdnu poslední týden školy. Chtěla sem se nad tím trochu dojímat, ale nějak sem se do té nálady nemohla vpravit. Zbytek týdne se učím na úterní přezkoušení.

*Inkriminované úterý vstávám jako pitomec, jedu do města a tam najdu před třídou 8sm lidí, kteří se mnou mají čekat na zkoušku. Seděli tam už hodinu a nikde nikdo. Šlo se to probrat se sekretářkou. Ta Klopotce pověděla, že pan doktor je za hranicemi. To tedy bylo dost za hranicí. Čemu vypisuje zkoušku a zápočet, ocas plesnivý, když v tomtéž termínu je pryč? V takových případech fakt dostávám strach z jaderných zbraní, páč lidský faktor je neuvěřitelná věc.

Odpoledne balím, páč tatík nás obě s Nevětrací měl odstěhovat dom. Taky volám do muzea, aby mi pověděli, kdy mám letos nastoupit na brigádu. Bylo mi řečeno, že prý nemám, páč už sou všechny termíny obsazené. Čuměla sem jak krab na návsi. Ještěže su se tam po Vánocích stavovala a ptala se, kdy se mám ozvat. Pověděli, že v dubnu, ejhle duben a šup do díry. A prý to babu mrzí. To má teda krajně hloupé, to ti povím. To je jednání…

Po zbytek dne mě hrozně bolí hlava a měla bych chuť někomu strčit vidličku do zadku.

Večer mě taky bolí hlava, ale s tou vidličkou sem to ještě promyslela a říkám: „chce to grilovací kleště.“

*Pak se asi flákám. Vyšťavená jak grapefruit. V sobotu se to zlepšilo trochu k lepšímu. Na zábavu s tatíkem sem nešla, ale zato s rukama do hospody.  Bylo fajn. Akorát s námi seděl nějaký cizí chlápek, který ostatním očividně vůbec nebyl cizí, a já se po hodině povídání rozhodla, že už by bylo trapné se představovat, když navíc všem (zjevně včetně jeho) bylo evidentní, že se skvěle známe. Jo, Šiška vymyslel, že by bylo fajne jet na Majáles. A hrozně se do toho obul. No, proč ne, můžu jet leckam, zatím ale stačilo, že mě s maminkou hodili dom.

Tam sem zjistila, že su nadržená jak obecní býk. Nebo taky jako za mladých let, jak kdo chce. Jala sem se tedy budit Veverkyho. Nebyl zrovna nadšený. Ale přijel a byl z toho bezva šmajchlung v autě. Fakt akt jako za mladých let. Akorát dal jen jedno kolo. To by tedy nebylo jako za mladých let… tedy mých, nevím, jak jeho...

Není nad kulturisty...

*V pondělí sem při snaze napísat státnicové otázky zjistila, že 2va veledůležité papíry zůstaly na bytě, tož su v pytlíku. Radši sem si tedy zacvičila.

*V týdnu nic. Nic, na co by nebylo škoda písmen.

*O víkendu se konal základkový ples. Naši tentokrát nerazili, páč mamina byla nějako nechcípaná a tatík tomu byl upřímně rád.

Bylo celkem přiměřeně. Nevětrací si konečně – na mou skromnou radu – pořídila šaty s výstřihem. Což je dobře a ohromně jí to seklo, naneštěstí ale oslňovala hlavně Šedivku a částečně Čumáčka, což mi samozřejmě nešlo pod čumák a nehodilo se do krámu. Jinak bylo pohodově, potkala sem po letech Patrika a přiťukli sme si na to. Ani sem nevěděla, že je z Nevětrací rodné vesnice. Jo, kapiš, to byl klučina, se kterým se mi vždycky moc fajn tancovalo. A jemu se mnou asi taky, tož to celkem klapalo. Kupodivu, pokud si dobře vzpomínám, nikdy nebylo cosik víc.

 Něco víc měla Nej s jakýmsi cucákem, o kterém jí Teplák prý říkal, že se mu líbí. Na první dobrou to tedy úplně tak nevypadalo, na hajzlíky se ale odtáhnout dal, jak su se později dozvěděla.

Jo, Čumáček zjistil, že má i jiné sousedky, než Nutku a mě. Objevil totiž Kliku. V tomhle ohledu se mám co bát, páč se mi zdá, že po těch letech manželství má rád volnomyšlenkářky a Klika má teď k vyholené hlavě na jedné straně dredy na druhé straně…

Cestou dom sme jako vždy vzali Brášku (kura, snad už se těch berlí zbaví, dobytek jeden) a tentokrát aji jeho ségru. Jen, co vystoupili, sme se zase požrali.

*V sobotu cábroval Veverky s Verkym po pozvánkách na ples. Okolo 5áté odpoledne mi Verky (dokoce ani ne Veverky) volá, jestli pro ně nemůžu dorazit někam za kravínem po rovince, mírně pravotočivá zatáčka, pak doleva, pak zase doleva, pak nikdo neví.

Zapíchla sem u toho kravína a founila Veverkymu. Popisoval to jak cestu do Pičína. Ale hele, kromě neplánované odbočky k teletníku sem to trefila. Čekali na mě jak uvítací delegace.

Po chvilkovém dopití piva v dílně se jelo do hospody, páč pánové si objednali jídlo. V klidu bych tam zaparkovala, ale kokůtci si vzpomněli, že jednu pozvánku musí ještě dát do domu cestou nahoru. V půli cesty do kopce si to ale rozmysleli, a že mám sjet zase dolů. Povídám:

„Přes to zamlžený sklo dozadu nevidím.“

„To nevadí, my vidíme, jeď.“

„Ale já fakt nic nevidím.“

„Dej plnej rejd doprava.“

„Kdyť tam už někdo parkuje,“ vzpomněla sem si, že sem nějaké auto viděla, když sem viděla dopředu.

„To nevadí, plnej.“

Tož plnej. Nu, a on tam fakt parkoval. Barák tam parkoval. Díky těm erudovaným navigátorům se mi totiž povedlo sjet do meze, která se svažovala ke kulturáku. Vyplazili sme se ven a vida, zdařilo se mi to nárazníkem 20vacet čísel od stěny a 10set od okapu a hromosvodu.

To by se jeden posral. Myslím, že sem na ně začala řvát, co si myslej. Veverky si myslel zřejmě dost, páč prý zkusí vyjet. Možná by se mu to aji povedlo, ale jak byl přicamraný, veprostřed mu to chcíplo a popojelo ještě dozadu, takže teď sme byli od toho okapu 2va milimetry.

Vylezl, Verky se řebil a volal Kozákovi, ještli by nás nemohl přijet s oktávkou vyškubnout. Prý dělá smaženky, ale až dosmaží, všechno bude. To bylo něco na mě. Nejsu zvyklá mít auto zapíchnuté v příkopu a vůbec se mi ten pocit nelíbil. Chlapci ovšem byli v klidu. Verky je totiž vycvičený od Psiny, která mu dotyčnou oktávku namlela plus mínus 8smkrát a Veverky se mě snažil uklidňovat, já se ale zmohla jenom na vzteklé „Nešahej na mě.“

Za chvíli naštěstí Kozák přijel. Při zacouvávání se mu zdařilo políbit nám pro změnu přední blatník. Kdyby na něj Verky nezařval „Stop!“ došťouchl by nás do zdi komplet. A místnímu hostinskýmu bych fakt nechtěla vysvětlovat, proč má urvaný okap a omítku v řiti.

Kupodivu, pak už nebyla taková legrace, páč se to zdařilo vytáhnout.

Zbytek večera byl ovšem nadmíru směšný, páč sem se sice pouklidnila, ale asi jen na povrchu a Veverky zase nebyl ožralý jen napovrch, ale skrz na skrz, páč asi do 2vou sme měli velice nešťastnou diskuzi, ve které mi šťouchal do kamarádů, říkal, že jsou chudáci, já prý su bezcitná a o Nevětrací, že je píča. 

Šťouchal, šťouchal, čtveračil, až se mu povedlo mě tak vyšťouchat, že kromě řvaní střídaného brekem sem do něho začala aji mlátit, do hajzla, protože mě dovedl do takové psychické fáze, že su se fakt neovládala. A to nastává málokdy. Strčila bych mu pinďoura do ořezávátka, mít nějaké po ruce. Dokonce sem mu řekla, že se nesmí divit, protože: „Už tě nemiluju tak jako dřív.“

A bylo ticho. Když bezcitná, tak bezcitná. Dobytek sviňský, já na rozdíl od něho na svoje kamarády nedlabu. A na něj taky ne, i když ode dneška začnu. Pravda, nejspíš až od zítra, protože pak začal brečet do peřiny a jak tak su bezcitná, tak mě to mrzelo.Navíc sem se z fáze, kdy sem se neznala, začala pomalu dostávat do té, kdy bych se možná poznala s malou nápovědou a uvědomila sem si, že musí být ochlastaný víc, než sem si myslela, protože takováhle reakce by z něho normálně nevypadla. Navíc sem mu neměla právo tohle říkat, přes to, jak moc mě naštval a jak moc je to pravda.

Nu, pak se ještě trochu brečelo na obou stranách a pak se dohodlo, že to ještě zkusíme. Pověděla sem mu, že bych se do něj ráda znovu zamilovala, což je koneckonců taky celkem pravda.

Ráno dělal jakoby nic. Od té doby zkoumám, jestli to zaspal, zapomněl, preventivně vytěsnil, bo dělal jakoby nic schválně, a ještě se mu to honilo.

*V neděli byla u babí oslava narozenin. Spucala sem spoustu jednohňupek. Taky mi přišlo, že nás teta ani strejda moc neposlouchají, ba přímo ignorují. Nevím proč. Ale třebas se mi to zdá.

*Týden zase nic. Asi zase píšu. Ale už to finišuje, kapiš.

*O víkendu chci tradičně na ples sem, ale Veverky na ples k nim. Měla su na něj ušitou ojebávku, že půjdu na chvíli k nám a potom mě mamina převeze. Bojový plán mi pokazil tatík v podobě třetí divize, páč si zapomněl doma odposlech a mamina mu ho musela vízt. A mě svědomí nedalo honit ji sem-tam, tož su se svezla rovnou k Veverkymu. Takže zase vyhrál, opičák.

Sám toho ale celkem litoval, protože ples to byl, jako každý rok, děsivý. Cítila sem se jak manželka lovce mamutů, když chlápek přitáhl do jeskyně akorát krysu.

Takovou nudu bys totiž nenašel ani v plechovce od kondenzovanýho mlíka. Vážně na sále byla úplně kondenzovaná, protože většina mladšího osazenstva se kondenzovala vedle v šenku. Nemožná lapálie. Veverky se mnou ale výjimečně souhlasil s tím, že ples je ples a hospoda je hospoda, tož za těmi svými povedenými kumpáníčky ani jít nechtěl.

Nu, za víc písmen to nestojí, po půlnoci sme radši šli dom. Tohle totiž už ani přechlastat nešlo.

*V pondělí vstáváme o půl 4tvrté, abych stihla vlak v 5ět. Hrůza. Masakr pomocí uzeného krůtího stehna je proti tomu Večerníček pro děti. Celý den sem se nemohla vzpamatovat, páč o 8smé ráno mě dorazil náš nejlepší pedagog. Vhrnul se celý zelený do třídy, začal řvát něco o plagiátorství a nedokončení školy a dodělal to údaji o světových konfliktech.

Aji ta čísla o zdrogovaných dětských vojácích bych snad přežila, ale aby o etickém chování vykládal člověk, který jde učit se 40řicetistupňovou horečkou (sám doznal) a naprskal ten svůj zápal plic, bo co, na 40řicet zdravých lidí, to je aji na mě moc.

*V úterý sme byly s Nevětrací na horké čokoládě. Chudák má problém, páč jí chybí jeden povinný předmět a prodlužovat kvůli tomu o rok je opravdu pakárna. Radši sme si každá dala 2vě. Tedy čokolády.

*Ve středu mám nějakou šišatou držku.

*V pátek s ní jdu do doktora. Ta chytrá antivirotika mi totiž už došla. A kromě toho, že to fest bolí, bych ráda šla v sobotu na další ples a vypadajíc jako z Úsvitu mrtvých dost dobře nemůžu. Ukrajinská doktorka však byla kromě huhňání tentokrát aj vtipná a řekla mi, že když chci jít na ples, mám si tu hubu něčím přemalovat. Že když to neudělám, zahojí se mi za 7dm dní a když ne, tak za týden. No to sem viděla. O té dovolené sem měla tlamu, která nebyla k poznání skoro 14náct dní a kvůli zaschlému hnisu sem ji několik dní nemohla ani otevřít. Veverky o tom ví své, páč mi musel předhryzávat jabka a nejenom ona.   

Večer znovu odmítám jít s Čumáčkem na lyže. Už asi po 5áté. Je mi to samotné líto, ale na druhou stranu, jemu by mohlo dojít, že když Veverkymu řeknu: „Hele, jedu se sousedem na lyže, dneska spíš sám.“ Tak by se asi moc nadšeně neksiftil.

V sobotu mi to Čumáček zákeřně vrátil, a před okny se mi promenádoval s jakousi opicí. Tedy, hopsala za ním spíš jak srna, to je pravda. Jinak ale silně připomínala ty dívčiny z manga komiksů. Včetně růžových vlasů.

Večer sem si dle rad té superstudované šamanky zamalovala hubu a Veverkyho vytáhla na ples do města. Nové šaty přece nutno vyzkoušet, kapiš. Kór, když to byly milionté šaty, na které sem mu poslala odkaz a zároveň první, která schválil, a neoznačil za záclonu. Tož su si je musela objednat, i když byly drahé jak argentinské hovězí.

Každopádně bylo veselo, páč předtím Veverkouš chodil s pozvánkami, protože sem ale měla strach, aby nebylo veselo až moc, měl zakázáno přehnaně chlemtat a Strejda nakázáno ho hlídat a pít za něj. Klaplo to náramně, páč ho Veverky musil táhnout na zádech. 

Jela aji Éro a celkové vyznění plesu bylo ucházející, páč sme se skoro ani nepohádali, jenom malinko přičílili kvůli ploužení a neploužení. Jináč cajk, může to ale být tím, že su pokračovala ve vlastním trendu a pila skleničky za něho. Tutaká strategie se nám ale osvědčila už kolikrát. Pravda, pak mi z toho šiblo a začala sem psát smsky. Naštěstí jen jednu a naštěstí rozumnému člověku, totiž jednomu z napovídačů anglických testů z předvánoc. Nějak mi to tuhle totiž nedalo a pomocí webu su zjistila, že se mi to nezdálo a opravdu je kulturista. Tímto nabyl vztah opisovač-opisovaný nových perpektiv. Tedy pro mě, protože kdyby měl Hitler jen trochu vyrýsované břicho, pravděpodobně by mě na něj utáhl.

 Byl tak udělající a odepsal, cvrček, tedy Landa, ne Hitler. Což je dobře, páč jinak bych mohla psát ještě jinčím a to by Veverkyše asi ponadzvedlo, potože mj. kvůli Čumáčkovým nočním smskám začíná být trochu vlezlý. Věc navíc komplikuje, že nerada lžu.

Přítomný byl aji Cucák. Naškytnul mě, páč nepozdravil, ani když se evidentně vidělo, že mě vidí. To je dneska mládež, ne já vím, proč se, pokud na něco, orientuji na podnikavé 3řicátníky. I když to sou taky svině…  Nu, spravovat to musel Vykuk s Parisem. I když toho sem taky oslovila prvního.

*Neděli sme s Veverkym úspěšně prováleli.

*V pondělí se Landa ozval a šlo se na pivo, na které sem ho pozvala. Nakonec z toho bylo kafe a platil on. No, to je fuk. Schůze byla u morového sloupu. Hned mi přišel taký šikovný, páč kdyby se scházející scházejícímu nezamlouval, bylo by možné se za tím kusem šutru schovávat a obcházet ho tak, aby tě ta inzerovaná patnáctka, která se bez photoshopu změnila na zmutovaného baziiška s kýblem pilin na hlavě, nevyhmátla. Sám mi to potvrdil, i když se neschovával za sloupem, ale v autě. No, pro mě je podstatné, že uznal za vhodné z něj vystoupit.

Každopádně ale s ním byla psina. Navíc je kulturista ideální partner: vaří si sám, neotravuje furt doma (páč je v posilovně) dá se na něj dívat a zaručeně se holí. Tuten měl navíc docela dobrý postřeh, zčekoval mi náramek i ekzém na předloktí.

 Takový chlápci mají silnou výhodu, že když žena příjde od kadeřnice, rozhodně si všimnou, že má něco na hlavě. Pak ale mají tu silnou nevýhodu, že když žena příjde od kadeřnice, všimnou si, co to má kurva na hlavě?! Což si většina žen, která celoživotně zaslepeně touží po pozorných a všímavých partnerech nikdy neuvědomí.

*Poslední ples ve Veverkyho rodné též nebyl z nejjakostnějších. Verky držel dietu a tak mu pivo nějak nezrobilo dobře a Podšálek ho podkopnul a napsal Psině, kde se nacházejí přesto, že ho prosil, ať to nedělá. Mimochodem ta Psina mě fakt bere, co ho furt otravuje, kura. Kdykoli Verkyho vidím, volá mu za tu dobu, co ho vidím, nejmíň 2x. Statisticky z toho vychází, že mu volá, i když to zrovna nevidím a pokud to rámcově vyčíslíme, je z toho 50desát telefonátů za den. Není div, že se z toho furt nemůže vzpamatovat, chudák.

Dobré na tom candrbále bylo, že sme s Veverkym letos poprvé nic nevyhráli, což naznačuje, že se situace obrací k lepšímu; dle hesla Štěstí ve hře, neštěstí v lásce. A naopak. Naopak to skutečně měl Verky, který vyhrál půlku tomboly, což skutečnému stavu jeho lásky krutě odpovídá.