Epizoda IV - Nová naděje ...a ono se toho naděje...

*Čarodky ve Veverkyho rodné mě málem zakydlily, protože su se odhodlala být užitečná a točit pívo. Bylo to menší zlo, než nalívat panáky, páč neumím počítat. Jak se ukázalo, tak neumím ani točit pívo, ale těm prvním pár majitelům přeteklých se Veverky omluvil a pak sem se zlepšovala. Ještě ale, že se kvůli nepříjemnému větru lidi rozprchli relativně brzo. Rozsekal mě ale Bedla, protože, když sem konečně vylezla od pípy ven, přitočil se a ptal se mě na to, jak by se měl oblíct a vůbec to zaonačit s nějakou slečnou, o kterou má zájem. Koukala sem, jaká se to ze mě po letech stává autorita a samozřejmě mu upřímně řekla, co mi přišlo relevantní.

*S dokončenýma rekvalifikacema su začala rvát vavříny plnýma hrstma, abych si na nich mohla jednou ustlat, a lehnout, a usnout. Projevovalo se to hlavně tím, že sem na webu strávila tolik času, že by se za tu dobu améba naučila psát hebrejsky, a hledala inzeráty. A pak je obvolávala a jezdila po pohovorech. Zajímavá věc, je to stejně jako ve vztazích s chlapama, i když to byly v 99% byly ženské - buď se mi nelíbili oni, nebo já jim a v jednom případě sem se asi líbila, ale nejspíš sem moc upřímně vyplnila jakýsi psycho dotazník. Pak se taky stalo, že mi sympatie přišly vzájemné, ale ty opice se pak už vůbec neozvaly, tož su vlastně ve finále byla ráda, že nic, protože nechci dělat pro někoho, kdo není schopem slušně reagovat na mail aspoň stručnou větou Dali jsme přednost jiným uchazečkám. Jo, pak byl ještě ten nezanedbatelný případ, kdy su se líbila a uspěla, ovšem nástup do práce nejdřív od září. Tak dlouho se mi nechtělo úplně čekat, pravda je, že už su bez koruny král. Do předchozí instituce sem se ale nakonec přes léto nedostala, abych si vydělala aspoň nějaký halíř, páč sem udělala jednu z největších chyb v životě a vzala práci v cca 30 km vzdáleném městě. To ti byla prdel. Aneb kterak jak dostat na prdel.

     Jako dobrá lekce, to ti řeknu.Už začátek byl podezřelý, ale to je ta moje stará nátura, která nikoho neodsoudí na první pohled a nutí mě chovat se slušně k lidem, kteří se chovají slušně ke mě, i když se jinak profilují jako sviňáci. Viz ti borci v koncentrácích, taky měli přepínací polarity, že?

      Tož, objevila sem jednu z mnoha dalších případných pracovních nabídek, poslala tam životopis a hned 2ruhý den byla pozvaná na pohovor. Sebrala sem Veverkymu auto a jela tam. Přivítala mě taková trochu divoká zhruba 50desátnice, představila se jako Necky a působila velmi schopně. Pro mě osobně ne sympaticky, ale jak říkám, schopně. A prýže sem se jí děsně líbila, ze všech uchazečů vypadám nejlíp a bla bla. A že pro funkci živočicháře musím počkat, až dobudují živočichárnu, což by mělo být do měsíce, ale zatím nutně potřebují doplnit stav v kanclu, tož bych mohla být tam. A nejlíp hned od zítřka (páč starou asistentku na hodinu vylila; to mě teda mohlo varovat, že...). Byla su mírně paf, pak si ale řekla, proč neskákat po hlavě. 

Mezitím tam dorazil nějaký týpek se sluchátkama v uších a klapal si něco v mobilu. Necky mi ho představila jako šéfa Ceckyho. A sdělila mu: "Já slečnu vezmu." Pokrčil rameny a někam zmizl.

      Já se měla objevit hned nazítří. Vrtalo mi teda hlavou, kdo přeryje zahrádku, když budu hned z jedný vody načisto pryč, ale vzala su to. Jo, ještě stojí za zmínku, že bez jakékoli dohody, páč jak su stará, tak su hloupá, ale jim to přišlo výhodné, jelikož ze mě nemuseli nic platit, když su byla ofiko na pracáku, a já se zase nechtěla hned tak uvazovat, abych řekla pravdu.

      První den spočíval hlavně v tom, že sem piglovala kancelář a čuměla, kdo je kdo. Odpo dorazili Cecky a poslali si mě pro sváču. Pak mi zadala nějakou práci Necky a tak se to vlastně opakovalo celou dobu. Pro Necky sem dělala na počítači takové ty administrativní sračky, o kterých sem zjistila hned druhý den, že je nemusím, zatímco moje pipinka je úplně nenávidí, protože z toho dlouhého sezení sem měla záněty coby dup. Když se dostavil Cecky, dělala su mu hlavně kafe a běhala pro svačiny, což mě tedy dost sralo. Byla tam ta myšlenka, že jestli sem tedy studovala na to, abych se nechala sekýrovat od nějakého o blbé dva roky staršího rozmazleného fracka, tak je to fakt smutné. Nicméně člověk si zvykne, tož sem si celkem zvykla; hlavně on se tam zas tak často neobjevoval. Když už ale, stálo to celkem za to, protože ty úkoly byly vždycky poměrně pitomé. Krom nějakých plánů, ty mi smysl dávaly, ale nakonec z nich stejně nic nebylo, páč než se mohly realizovat, skončila sem.

       Vydržela su tam přes celé léto, i když smlouva furt žádná, jak se oddalovalo otevření živočichárny. Hlásila sem se jako instruktor, skočila v kanceláři, a nakonec i jako uklízečka, protože stávající odešla. Ostatně za těch pár měsíců se tam personál kromě Ceckyho podivné asistentky a Noby, holčiny, co seděla u vedlejšího kompu a byla jediná (kromě odejivší slečny na úklid), ke které bych neměla moc výhrad, kdyby se mě někdo ptal, vyměnil komplet. Atmosféra hadr. Za první výplatu sem si ale koupila novou čtečku a pohorky (pokusila sem se teda dát aji Veverkyho rodičům peníze na naftu, ale odmítli a vzali si jen litra) tak mě to na chvíli utěšilo.

      Po nějaké době to už fakt nešlo vydržet, kromě kvasinkové infekce a bolavých zad ze sezení mě začala bolet aji hlava a žaludek, takže jsem se to rozhodla vzdát a dohodla se s nima, že odejdu. Chci práci, která bude dávat smysl, není mi 5ěta5adesát a nemám žádné závazky, ani jiná omezení, kvůli kterým bych si nemohla vybírat. Nejsem nijak rozcapená, vydržím dost, ale tohle prostředí mě prostě ničilo. Bylo dost chvil, kdy bych radši zkontrolovala horskýho trolla na blechy, než seděla v tej židli.

Nadšení z mé demise teda nebyli, ale ve finále mi bylo zdůrazněno, že najít na moje místo 10set jiných nebude problém. Tak nebude, tím líp. Ještě sem na ně zadala další inzeráty, dohodla se s Necky, že si po 15tnáctém dojedu pro nedoplacený poslední měsíc a zmizela se vzpamatovat na zahrádku.

 Vzpamatovávám se doteď, protože ty prachy sem z nich ještě nedostala, z těch syfilitických kurev. Po různých oplítačkách začínajích sliby a pokračujících nebraním telefonů přes další sliby a kydy a nebraní telefonů su rozhodnutá tam dojet a aspoň naflusat Ceckymu do ksichtu, ale potřebuju na to doprovod a tatíka vzít nechci a Veverky to odmítá řešit násilně, i když vím, že by to šlo mimo kamery. 

Byly tam ale i docela zábavné chvíle, teda když to člověk nebere moc vážně. Nejlepší asi byla ta, když do kanclu jednou ráno jak fúrie vlítla Necky: "Sem nasraná!" sdělila světu. Totiž mě a Noby. "Sem si o vaši kouli rozbila auto,.." sdělila směrem ke mně. 

Čuměla su. No, prostě chtěla zaparkovat vedle mého a nabořila to do něj, když blbě nacouvala. Páč se ale trefila bakelitem fakt o naši kouli, škodu měla (naštěstí) akorát ona. Mohla sem za to ale zcela samozřejmě já, a sjela mě na dvě doby, že sem tam údajně blbě stála. To byl teda vrchol, to ti řeknu. Sama su první, kdo na rovinu přizná, že je velmi, velmi průměrný řidič, o čemž svědčí i lamela urvaná o železný sloupek, který sem jaksi neviděla, druhá tyčka ohnutá, protože sem ji taky jaksi neviděla, ťuknutá náprava o zeď, kterou sem viděla, ale neodhadla, a v neposlední řadě ten přejetý pes onehdy, ale v tomto případě sem parkovala naprosto normálně, bezchybně a jako každý první. Kdepak ale na šéfovou... 

*Vzhledem k výše uvedenému bylo léto přiměřené. Povedlo se mi ale ožrat hned z kraje na zábavě ve vesnici přes kopec. Jeli sme já, Éro a Veverky. Éro se načala už doma, má nějaké problémy s Dorntem, tož byla hned z kraje moc roztomilá a musím uznat, že v takovéhle náladičce by sbalila snad každého. Já se chtěla taky natřískat, páč toho v tej novej práci na mě bylo moc, ale šlo to dost pomalu. Potom, co vedle ale nějak stál Maňána a ptal se: "Kdy bude svatba?", na což su odpověděla, ať se zeptá Veverkyho, že já nejsu chlap, a na což se ho ten mamlas opravdu zeptal, a Veverky mě po 7dmi letech vztahu absolutně potopil odpovědí: "Nevim.", začala su to do sebe lít s kým se dalo. Furt ale nic.

Furt nic, furt nic, až sem se zeblila. Jako 12vanáctiletý amatér, to ti teda řeknu. Ještě ke všemu sem ani po tom blití vůbec nevnímala a nebyla cokoli štonc, takže su se ani nebránila, když se Éro rozhodla jít dom pěšky a Veverky, jak se mezitím taky krapet připil, ani neodporoval. Tak mě drapli mezi sebe a šlo se. Že nejsu na krok líná víme, ale tohle byl krok přes nejprudší kopec v kraji. Naštěstí sem ho ale moc neregistrovala. Z celé té neuvěřitelné cesty si pamatuju akorát nějaké filosofické plky a další blindění (a to, že se mě dotklo, že mi vlasy drží Éro a né Veverky). 

*Nevím, jak si to vykládat, ale dvakrát se mi zdálo, že sexuju s bratránkem. Tím starším, ten je teda solidnější, když se tedy odhlédne od toho, že v tom druhém snu nestál za nic a ještě nám došly šprcky.  

*V červenci su taky jela na rajz s Nej, Ramlicí a jejich maminou. Bylo to o hubu. Doslova, páč město vypadalo, jako kdyby čekali papeže; vůbec nebylo kde zaparkovat. Nej objížděla centrum sem tam a do toho, jak na sebe řvaly s matkou, zapomněla dobrzdit z kopce a ťukly sme do auta před náma. Jo, ťukly, popravdě to byla rána jak prasa, na vylítnutí předním sklem ale nedošlo. Tož se odbočilo a pak na sebe chvíli grmlali s dědkem, co z toho vylezl. Na první pohled Nejině autě nebylo vůbec nic a on měl trochu promáčklý bakelit, ale jak později poznamenal Veverky - vršek se může jen trochu prohnout, ale pod tím může škoda být . Nu, povedené odpoledne. 

   

*Taky su si udělala docela pěkný výlet na kole. Popravdě ho předcházela nepěkná hádka, ale aspoň sem si postavila palici, řekla si, že se kura nebudu v mém věku nikoho ani doprošovat (aby jel se mnou, viz Veverky), ani dovolovat (viz konflikt s tatíkem, když sem mu chtěla pomoct se senem a on mě hnal, ať si radši jdu číst) a vyrazím si kam budu chtít a kdy budu chtít. Tož su frčela a bylo mi dobře. Když si teda člověk odmyslel, že samotná cyklistka je fakt ojedinělý jev a že na mě koukají kvůli tomu a né kvůlivá výstřihu. 

*Dovča s partou byla tento rok legendární. Obvyklé místo, obvyklý čas, jeli Dubkovi, Bráška, Nazca, já a Veverky, teda poněkud okleštěná verze. Počítat se ale nedá vlastně ani Dubek, protože po vsi běhala nějaká blicí nákaza, tož ji chytil a sotva v kempu zaparkovali, zeblil se jak šakal a viděli sme ho až další den ráno, když odjížděli, protože večer se pozvracela aji Nancy a ráno Bráška, takže zmizeli. Místo nich dojela Nej, Očko, a s nima Nevětrací, takže sme strávili aspoň odpoledne na pláži, ale protože ani počasí nebylo nic extra, sbalili sme se pak všichni. Jak říkám - legendární. 

*Také sme jeli na prima výlet s maminou a psem na hradík, s Nej a Ramlicí na koloběžky (stejným dílem mě nadchly, jako mě pak stejným dílem bolela kolena) a na další se psem, maminou a Ségrulí. Do skal. Ten by byl taky fajný, kdyby se nám ovšem nepřehřál pes. 

Bylo teplo, ale ne víc, než minule, a byli sme ve skalách a měli s sebou misku, ze které sem mu dala napít, než se vyrazilo a pak ji zakopla pod auto. No, co ti mám říct, nejdřív neposlouchal a byl trochu zmatený a potom prostě odmítal jít dál. Odpočívali sme, co to šlo, pohyb vpřed ale být musel, páč to byl neřešitelný problém, jak jinak, než po vlastních ho odtama dostat. Nakonec sme se nějak doplencali na kraj skalního města, a já s ním čekala, než mamina dojede s autem a vodou z parkoviště. Dojela, ale tu misku zpod toho auta někdo mezitím ukradl! Ještě se prý plazily se Ségrulí okolo, jestli si ji třeba jen někdo nevypůjčil, ale kdeže. Kura, opravdu, já nejsem žádný pohoršlivý typ, ale zčórovat starou nerezovou pěkně orezlou misku zpoza kola je už teda co říct.

     No, co teď, napít mu nebylo dát z čeho. Z flaše sem ho to opomněla naučit. Nalila sem mu ji aspoň na hlavu, vestrkala ho chudáka do kufru a že dojedeme těch pár kilometrů k řece. 

Jenže na nábřeží zas nebylo kde zastavit a když bylo kde, byli tam takové ty protipovodňové zítky! Tak jak ho dostat k vodě? Vyřešil to ale sám, páč jen ji ucítil, vypadl z kufru na zem a zahučel ze břehu jak hrachovka z řiti. Naneštěstí tam byla hloubka jak sviňa, naštěstí ale jak zaplul pod hladinu, taky bleskově vyplul a mohla sem ho rychle za tlapy povytáhnout na břeh. Visel tam, kinklal se v proudu, já ho přidržovala, cákala mu ještě na hlavu a on jen chlemtal a chlemtal. Jako hezký pohled to nebyl. Nějakou dobu trvalo, mamka pak ale přišla na to, že by se mohl pro změnu podchladit. No jo, jak ho ale dostat ven, když sám nechtěl, nebo nemohl?

Nakonec sme ho vytarabili na břeh, tam se pokoušel stát. Odvrgal se kousek nahoru, ale že by vyskočil zpátky tu zeď bylo vyluč. Těžké situace si ale žádají silné ženy, tož sem ho vyzvedla nahoru. Do prdele, co sem kdy vlastně měla proti čivavám?

*Páteční pouťová zábava v mojí rodné byla jako neobvykle zklamání. Málo lidí, málo atmosféry, málo všeho, kromě zimy, takže jsem ani nepila. Zrovna 2x stejně nebylo s kým. A Sethimu sem pak vysvětlila, že po 1dné v noci s chlastem už fakt začínat nebudu, páč jediné, co bych z toho měla by byl velký zadek. Na to se naklonil k Veverkymu a ptal se ho, jestli mu vadí velké zadky. Odpověď sem naštěstí neslyšela.

Půlku večera sme vlastně prokecaly s Nancy a Nevětrací. Na chvíli sme teda šly i ven, obhlédnout situaci, ale brzo sme zjistily, že stejně záživné by bylo obhlížet prádelník z Ikey. Akorát chvilku sem pokecala s Taštičkou a nějakým jeho kamarádem, na kterém bylo fajn to, že mě očividně viděl. Jako jediný z té zhruba stovky.

Hlavně Nancy s tím děckem fakt zase o něco dospěla. Mluvila tak rozumně, že sem si vedle ní začala připadat nejen divně mladá, ale aji blbá. I když s tím, že si její starší sestra (Peggy je mladší, pozn. red.) chce udělat dítě s fetujícím zpěvákem, který ji podvádí na každém kroku, notabene bez ochrany, se snad nedá, než nesouhlasit. Popravdě sem si ale až dosud myslela, že ty zoufalé/zamilované/závislé/divné/smutné ženské, co opakovaně překousnou, když najdou přítele v posteli s jakousik cizí flundrou sou jen ve filmech…

Jako z filmu se ale rozjel Veverky, který mi asi v polovině večera začal hustit do makoviny, že s těmi předělávkami bytu to myslí vážně, protože se v týdnu nějak zamyslel a chtěl by děti do dvou let. A taky prý zjistil, že už ani nekouká po jiných ženských, teda, že koukne, ale stejně mu místo ní naskočím já. No hezké. K dokonalosti těm klínům chybělo už jen to, aby řekl, že ty děti chce se mnou. Ale, tak, detail.

Po krátkém zauvažování, jestli mi ten jeden svařák vyprchal z krve, sem odřídila dom, a šli sme spát.

PS: Nancy má problém – nedaří se jí přibrat. Prý by potřebovala tak 63 kg, aby si připadala jako ženská, a ne: „jako holčička.“ A že si přijde: „moc kostnatá.“ Popravdě je tohle pro člověka, který s nadšením jásá, že si najde 7dmé žebro na první dobrou, a že je mu vidět kyčelní kost, náhled do úplně jiné mentality. Popravdě sem do ní nahlížela s otevřenou držkou.

*Sobota tradičně uklízecí a pečící. Dofackovala sem zahrádku (což sem teda robila už tři dny), a pak se celkem s chutí vrhla do pečení koláčů, protože mamina řekla, že radši bude uklízet, než péct. Já to mám opačně, tož to vyšlo pěkně. Jen sem si za těch pár hodin skloněných nad stolem zase úplně rozčubila záda. Veverky byl taky nějako groggy, tož sme nakonec na zábavku přes kopec ani nešli. Přitom sem se těšila a vkládala do ní po tom pátečním fiasku dost nadějí.

*Nedělní návštěvy se vlastně asi povedly. Tatík byl nepříjemný (a nepříčetný) jen předem, a pak už se docela vyklidnil. Dokonce sme, když odešli Veverkyšovi, babí, i teta se strejdou a bratránkem, prohlíželi rodinná alba. Když sem si uspokojivě nalakovala nehty a spořádala 7dmý koláč (předkrámová žravá je neuvěřitelná věc) odvalila su se s pocitem tlustého psa dinga před špígl, dorobit něco s ksichtem. Na hadry sem se vykašlala a vzala si to samé, co v pátek, protože předpoklad byl, že i když se z větší části promění osazenstvo, kosa bude pořád stejná.

     Nakonce nebyla, zato lilo. Chvíli sme s Mossem a Ségrulí stáli pod střechou přede dveřmi. Stejně se ještě čekalo na maminu, která se nakonec rozhodla jít taky. Veverky teda udělal chybu v tom, že si nechal vestu s peněženkou v autě, takže mu oboje rodiče odvezli. Protože se mi zdálo, že na to, aby byl venku jen v mikině prší docela dost, úplně nezištně sem mu  - a přísahám - bez škodolibosti, nabídla, že tam je ta vesta, co sem loni touhle dobou zcizila tomu týpkovi na Mácháči. Veverky kupodivu odmítl jen uvažovat o tom, že by si ji vzal na sebe. Heh.

Skorem hned potom, co sme dorazili, a prodrali se skrz zástup lidí co se schovával před deštěm k baru, na mě naběhla Nazca a strčila mi pařnátek před ksicht. Dlužno dodat, že pařnátek se zásnubním prstýnkem. Já z těch šoků nevyjdu. Když je Šlehač schopný se dobrovolně oženit, tak to už snad padá obloha. I když je fakt, že když s ním Nazca vydržela takovou dobu (nehledě k tomu, že se přistěhovala přes půl republiky), byl by blbší, než tamagoči, kdyby neudělal všechno proto, aby vydržela co nejdýl, protože žádnou takovou už nenajde. Popravdě sem z nich měla děsnou radost (ono to při pohledu na zářící Nazcu ani nešlo jinak), ale na druhou stranu mě trochu přikrmilo předkrámovou depku to, že sme s Veverkym spolu dýl, a nic. Ne, že bych chtěla něco, už proto, že si nejsem jistá, ale fakt, že si není jistý ani Veverky mi moc nedodává. Teď to teda zní, jako typická ženská logika, ale něco na tom bude, no ne?

Šly sme to ale zapít, a pak su v panákování pokračovala s kým se dalo. A občas se i nedalo, protože další pitný z naší party byl jen Šiška, toho času na pracáku a Bráška, který sice do práce vstává, ale nemá píchačky. Veverky samozřejmě nepil, protože ráno jel do města. Tož víceméně kapustovatěl na lavičce, ale protože má charizma, nikdy ne sám, páč si k němu vždycky po chvíli někdo přisedl. Mě mezitím přepadla Nutka, povykládala mi, že starého černouška vyměnila před půl rokem za nového bílého, a u panáků mě představila jako sousedku nějakým dvoum týpkům, z nichž po ní ten trochu hezčí očividně pálil. Pak zmizla, tož sem se s nimi ještě chvíli bavila, a pak zmizla taky. Pak to bylo trochu na střídačku depka-panák-depka-panák. Pít se dalo ještě s Kvídem, teda když jeden skousl, že mě sem tam líbnul po hlavě. Od tlustých se to ale tak nějak bere, ani Veverky s tím nemá problém. Zajímavé. Vlastně nevím, jestli je to diskriminace, nebo afirmativní akce. Nebo oboje, jak to tak bývá.

      Problém byl s tím, že mi nevycházely finance, když sem za něj platila vstup. A jo, příště mi připomeň, že má taky občas platit Nutka, protože potom, co nebylo „do druhé nohy“ sem si zase po roce vzpomněla, že na rozdíl třeba od Nazcy, u které fakt nehrozí, že by jiné ženské nechala něco viset (to zní divně, ale jako finánc, kapišto) moc neoplácí. Udělala sem tak pokus najít maminku, že bych si od ní něco vypůjčila, ale zřejmě s Nejinou maminou se pohybovala mimo dohled a dosah. Pak se našla, naneštěstí ale pozapomněla, že je sice na venkovské pobavě, ale už ne za komančů, tudíž, ergo prkno prkenice – mít s sebou 200 korun jaksi nestačí. Dala teda do kupy ještě 60, takže sme na jednoho skákly. Stál tam ten Nutkopálič a myslím, že mě (nás) zval na dalšího. Mamina byla celá rozzářená, páč jí už jako 3řetí člověk toho večera naznačil (či přímo řekl), jak vypadá mladě a vůbec. Mně to přidalo komplexa, a jak sem si později stěžovala Sethimu – mně ještě nikdo nic takového neřekl  (teda, že jsem hezká, ne mladá). On na oboje odpověděl, že to je přece evidentní, na což su kontrovala, že to teda není a žadonila laníma očima o pochvalu. Prý na to není ten správný čas.

Zintenzivněla sem žebrácký pohled, načež rozvinul nějakou teorii, že ten pravý čas musí být ten pravý, jako třeba: "když někomu říkáš miluju tě při měsíčku na břehu řeky…"

 „A štípou tě komáři a táhne na tebe,“ utnula sem mu to, protože sem z toho filosofování nebyla vůbec moudrá a mamina vidnoočně taky ne. Pak zase bylo nějaké přeskupení a mamka Nutkopáliči mezitím prozradila, že tu mám přítele, čímž mě nejdřív dokrkla, ale pak z toho byla neuvěřitelná legrace. Stála su s ním totiž kousek před barem a povídali sme si, když sem zase zahlídla Sethiho a přimrkala si ho poblíž. Přišel, a já mu zapnula kapsu na bundě, řka, že ji má rozepatou už od pátku a že mě to vytáčí, což tedy byla čirá pravda. Nutkopálič, který mezitím nějak začal pálit spíš za mnou (páč na něj kašlala, že) to pozorně sledoval a povídá: „A to je tvůj přítel, nebo táta?“ Na což sem nemohla odpovědět, protože sem nejen při pohledu na Sethiho ksicht chytla tak strašný záchvat smíchu, že by se za to ani patnáctka z amerického seriálu nemusela stydět. Vůbec nevím, jakým zázrakem se Nazcopálič změnil zpátky na moji maminku, ale su si dost jistá, že sem se pořád jen chlámala a chlámala. Jo, při pohledu z5 to tak vtipný nevypadá, ale když znáš souvislosti…

     Taky su s tím musela letět za Veverkym, kterému to přišlo vtipné i bez souvislostí. Ostatně proto sem s tím za ním běžela, že. Jinak by se Veverky nudil, ale díky jeho vrozenému magnetismu mu víceméně stačilo sedět na té lavičce a plebs se u něj střídal jako na obrtlíku. Abych ale nekřivdila, tak sem pošilhávala, jestli mě sleduje. Když sem ho zrovna švidrala já, tak se nekoukal, ale jakmile Nutkopálič vytáhl mobil, že bych mu mohla dát číslo, zvedl se Veverkyšák jako takové lehce nadprůměrně vysoké sexy tsunami a zamířil to k nám. Vystartila sem mu naproti a ukecala to, že chtěl Nutčino číslo, což mi mohl věřit, ale nemusel, kdyby si vzpomněl, že sem svůj mob nechala doma a těžko si budu pamatovat číslo sousedky, kterou vidím jednou za rok, když nevím ani kolikátého mám svátek.

Chvílu su pak taky seděla a vyrazili ke mně aspoň Šiška s Kvídem, ale protože oba najednou, nemělo to ten efekt, jako když chodili na audienci k Veverkymu. Ten potom odešel, protože na rozdíl ode mě ráno vstával a trochu sme se tak poškorpili, že prý mohl jít dom už dávno, kdybych řekla, že chci zůstat dýl. No, to mohl, to je pravda.

     Po zbytek večera su se bavila se Šiškou, Kvídem, Ségrulí a maminou, a občas si sundala Nutkopáličovu hnátu ze zadku. I na tancování došlo, nebylo to špatné. Vlastně sem si letos ještě moc nezatancovala, snad jen na té první zábavě ve Veverkyho rodné.

Když už byl konec víc, než koncovatý, postavila su se u sloupu poblíž Sethiho a nějaké paní, co čekala, až se jí někdo ze skupinky na konci sálu laskavě nechá odvézt nach Hause. Byla to grupa současných místních deváťáků, myslím, a mezi nima Špidla. Sethi tam zamžoural, řka: „Co je to tam za kočičku?“ Na což se nedalo říct nic. Ty už dědku ani nevidíš, krom toho, že senilníš, a že mě nechceš, což je největší hřích. Rozhodla su se zmizet. Mamina už ostatně byla pryč a Moss se Segrulí z lavičky taky. Ta totiž byla super rozverná. Taky sem s potěšením zjistila, že sme opilé úplně stejné, akorát já mám k té drzosti většinou navíc výstřih.

Nakonec se se mnou Sethi šel podívat, jestli je otevřená zadní branka. A tam, nevím už jak, sem mu do očí řekla, že nejsem naivní, že vím, že mu dělá dobře, že po něm jede mladá ženská a tak. A potom: „Měj se.“ Na to on, že se taky mám mít, načež sem fakt už odešla. Ach jo. Ta moje upřímnost, nadto ožralecká. No, ale dobrá lekce, nikdy ze zásady nestojím o nikoho, kdo o mě nestojí, tož máme konečně jasno a kurnik práce, snad už se pro jednou toho dětského zakoukání zbavím. Jak dodala po smsce Wéčka: Mas na lepsiho, nez na bezcennyho dedka, vem si, co kdyby v posteli nemel fyzicku, by se potil, jak veprovec.

PS: Nezbavím, nejspíš do konce života. První zakoukání je první zakoukání. A mohla sem se postarat o to, aby bylo větší zakoukání i z jeho strany. Vůbec nepřipadá v úvahu, že bych ho nedokázala zblbnout, ale křesťanská výchova mi to tak nějak za ty roky nedovolila, takže vždycky jen zazlobím a couvnu. Ono teda líp, to je pravda, ale přece jen, holce dělá dobře, když ji někdo chce a strašně špatně, když ji nechce. A na upřímnost ještě nikdy nikdo nikoho nesbalil. Takhle na nedostupnost a nějaké to tajemno, to jo.

Doma ale bylo vtipně. Ségrule blila jak pes po whiskasu a Moss to utíral. V praxi to vypadalo tak, že sem vešla do dveří a za nima se Moss oháněl mopem. Zeptala sem se, co se děje, začala se smát, on mi vyčetl, ať se jí nesměju, a pak sem se o tom za dalšíma dvěma  dveřma přesvědčila na vlastní oči: Ségrule v nevnímacím stadiu stulená do klubíčka na podlaze v obýváku si pod sebe tiše škytala a maminka jí zoufale držela aspoň část vlasů. Bylo to rozkošné. Myslím, že tomu se říká láska. Ze strany Mosse i maminy.

      Ráno bylo ještě vtipnější. Napsal mi Nutkopálič. Bylo to milé, ale podezřelé, tak sem odepsala, zda vůbec ví, s kým si píše. Celkem správně postřehl, že když se ptám, tak to asi nebudu Nutka. Na to su odepsala, že je to zábavné, neberu to ve zlým, ale ať si dá příště pozor, s kým se chce sejít. Teď to zkrátím a dodám, že si píšeme (mi píše) tak ještě další měsíc. Chtěl se totiž sejít, ale já nějak nechtěla. Tím víc on chtěl. Nádhera. Kura, takhle kdybych to uměla skoulovat s jinýma (čti Sethim), ale kdepak, já su Velmistr flirtu jen když o nic nejde. Když o něco jde, sem jen Mistr. Škoda.

*Jedné noci na začátku září Veverky nelenil a chytl nějaké svinstvo. Udatně su jela ho ošetřovat. Byla to jedna z nejmizernějších nocí v mém životě, páč fakt potřeboval ošetřovat. Aby mu bylo takhle blbě sem ještě neviděla. Ostatně aby někdo propotil peřinu skrz naskrz sem taky ještě neviděla. Teda spíš necítila. V praxi to vypadalo tak, že su mu co čtvrt hodinu otírala pot z čela, protože se z polospánku pořád oháněl, jak si ho snažil vytřít, když mu stékal dolů. Ob půlhodinu sem ho nutila pít, páč sem se bála, aby nebyl dehydrovanej a neomdlel, nebo tak něco. No hrůza. O převlíkání totálně promočených hadrů ani nemluvím.

     Ráno ovšem, jak už to tak bývá, bylo lépe. Dokonce tak lépe, že sme se rozešli. Začalo to tím, že mě začal nějako oblejzat. Po té probdělé noci sem ale byla úplně mimo mísu i jakoukoli jinou nádobu. Možná kromě nočníku.

Krom toho, jak sem změnila tu antinu, nejsem zrovna nadržená jak fretka. Pak to už jelo. Z čůráka vypadlo, že mě miluje jen občas, že neví, jestli si mě (vůbec kdy) vezme, a že se to za ty roky nějak nahromadilo a bla bla. Hlavně za to můžu já, protože si není jistý, jestli to se mnou vydrží, když chci pořád někam jezdit a nadto mít psa v bytě (doslovné znění se nedochovalo, ale posloupnost té řeči byla zachována). Pochopila sem z toho, že chodím sedm let se zasraným zmrdem, který mě miluje natolik, že jeho láska nevydrží myšlenku na to, že by měl mít v bytě, který ještě ani nemá psa, který se ještě ani nenarodil.

Pak opakoval, že nevěří, že u nich na vesnici vydržím bydlet, i kdyby mě na rukou nosil. Tak kura, proč to nikdy ani nezkusil? Teda, já vím, že rozhodně nejsem žádný dokonalý partner, ale i když nemám zrovna superzamilovaný období, tak mu pořád opakuju, jak je hezkej a že si vážím, že je dobrý člověk. Vida, asi není. Dobrej člověk by mi asi nevyčetl studium, když na vlastní oči viděl, co mě to stálo námahy. Taky by se asi tak kreténsky nezeptal, proč teda nedělám to, co sem vystudovala, když rovněž na vlastními zraky vidí, že tady jednak neseženu místo a dvojnak mě to nebaví. A taky nemyslí celý ty roky jen na to, že tam nevydržím. Krom toho odhlédnu od krášlení bytu kytkama a snahou udržovat ho v čistotě. Netušila sem, že když po někom chci, aby po sobě myl umyvadlo a luxoval, dávám mu tím vlastně najevo, že mi na místě, kde je to umyvadlo a koberec nezáleží. Taky člověk obyčejně chce nový okna někam, kde nebude bydlet, že. No, věděl jsi to?

Já ne. To už sem taky byla v oplátku hnusná. Nadto aji ubrečená a uřvaná, že to muselo být slyšet i na nejbližší supernově. Když to korunoval prohlášením o tom, jak sem byla teď úžasná, když sem se o něj starala (to že by si mě prý vzal hned), bojovala sem už ne s křikem ale s omdlením. Takže on mě za ty roky zná natolik mizerně, že si myslí, že su taková svině, že se na něj vykašlu, když je mu špatně? Tak s někým, kdo mě zná opravdu tak špatně být nechci.

     Co dodat. Sedla sem na kolo, brečela a jela do města. Zde jsem si koupila špaldový koláč a patifu. Nikdy sem stres nezaháněla ani přejídáním ani absencí jídla, ale v tu chvíli mi to přišlo lepší, než začít kouřit. Celý zbytek dne se střídavě vztekám a brečím. Spíš teda brečím. Napsala su mu ještě, ať se ozve, až si rozmyslí, jestli mě chce. Že budu čekat. Dřív, než si to rozmyslí ho ale vidět nechci. Trochu patetické, ale upřímné. Mezitím su byla v kontaktu s Nej a Wéčkou a musím vděčně říct, že obě mě podržely.

*O dva (nic moc) dny později se ozval a skoro jakoby nic. To mě odpálilo znova. Tak on si myslí, že je to nějaká prdel a že dělám herečku? Že mě nemiluje bych ještě skousla, že si mě nechce vzít ani teoreticky asi taky, to se stát může, ale že je po těch letech strašně překvapenej z toho, jaká vlastně su, tak to nejde vydržet.

      Opravdu spíš nic, než moc. teda. Nechala sem ho, ať se rozmýšlí. Ty první dny su brečela, pak mě zas rozvzteklil a pak sem tak nějak došla k závěru, že to nechám opravdu na něm. Když se rozejdeme dobře, když ne, tak taky. V pátek sem se sešla s Nej. Šly sme na procházku a všechno sem jí to vyoslila. Mezitím mi zase psal. Něco o tom, jak je naštvanej, že prý mi kvete kaktus a jemu to nejde poslat mi ememeskou. To je tedy dojemné. Vmete mi do ksichtu, že neví, jestli se mnou chce být a čeká, že to zpraví pár smsek, nebo obrázek kaktusu? Odhlédnu teda od toho, že to byla lobka, kterou sem si koupila nedávno a že sem ji ještě kvést neviděla, a opravdu mě dere, že sem to kvůli tomu hňupovi omezenému zmeškala.

Když sme ťapaly okolo nás, měla sem dojem že nás míjí auto podobné jeho, ale moc sem si toho nevšímala. Došly sme k Nej dom a pak su se vydala nazpátek. Vycházela su od nich na silnici a tam čekal on. Ignorovala sem infarkt a psa, co se k němu vrhl. Já se nevrhla. Ale ani ze stráně dolů. Dobrý, ne.

„Omlouvám se ti.“ Začal.

„Za co?“ Já na to.

„Za to, že sem na tebe byl ošklivej.“

„Dobrý, taky sem na tebe nebyla zrovna milá“, dodala sem po zralý úvaze (vyplnění blázněním mého psa). Na to on, že mu strašně chybím, uvědomil si, že chce, abych byla s ním atd a blblblblb. Teď bych ráda řekla, že su se rozbrečela štěstím, objali sme se a všechno bylo nádherný, ale to by byla taková lež, že by mi z ní mohl vybuchnout laptop. Nebylo. Za ty dny sem se prostě dostala do výš popsané fáze, že mi bylo pokračování také či onaké fuk. Fakt sem si prožila a odžila rozchod a nazdar. Teď říkám dobrý, zkusíme to, nějak bude. Šli sme domů (moc té scéně nepřidalo, že pajdal, protože se mu prý cestou sem roztrhla sandála, no doják, ne?) a spát. Pořád mě objímal a ještě do mě nahustil, že opravdu přemýšlel, jestli nemá koupit prstýnek. Já na to, že na to měl myslet nejlépe tak před rokem. A ještě možná před týdnem bych řekla ANO, teď bych to ale rozhodně nedoporučovala. Asi to pochopil.

*Krom husto pauzo-rozchodu se snažím dovolat těm zmrdům do ex-práce. Kupodivu mi buď neberou telefony, nebo v případě té ženštiny, co jí aktuálně nemůžu přijít na jméno, aniž by mi v hlavě blikalo Kráva podrazácká vymrdaná, mi chodí dost zvláštní smsky. Takže skoro deset litrů v prdeli. Dopravu nepočítám. Nehledě na to, že su začala jezdit na školení k paní z předcházejícího pohovoru (naštěstí sem tu práci prozíravě neodřekla), což mě stejným dílem baví, jako ruinuje.

*S maminou sme se utrhly a stejně jako loni vyfrčely na pár dní za kamarádkou na jih. Tentokrát se povedlo počasí, tož su udělala dobře, že sem narvala do forda kolo (byl to ale masakr) a kamarádčin partner mě bral na vyjížďky, tož sem se nemusela tolik bát moravské kuchyně, která by mě jinak mohla taky dost dobře zabít. No, to zas ne, ale přibrat bych teda mohla. Co se týče těch výletů - on je hrozný kolista, na druhou stranu zase ale staví v každej hospodě, tož su neměla problém to zvládnout. Jinak bych ale brala spíš výlety po památkách a zajímavostech, s ním sem ale měla jen ty zajímavosti. Ale ne ty, co by mě zajímaly, ale takovéto, co se kde šustlo v jeho mládí, kde spadl ze silnice traktor, kde bydlí jejich děcka... no, stejně to ale bylo docela fajn.

*Ovšem podzimní zábavku přes kopec u Veverkyho rodné hned tak nezapomenu. Loni byla legendární, tak su se rozhodla, že letos bude taky, že si vše užiju a hezky se ožeru. Koupila sem si na to novou podprsenku a jen co su tam vešla, věděla sem, že to bude ono. Byli tam totiž i lidi. A to ve velkém množství. Celá ve svém živlu sem se zařadila do kilometrové fronty na pivko. Veverky s Éro ovšem už tak šťastní nebyli; ta se chtěla otočit rovnou (popravdě už se ale předtím s Dorntem solidně zhádali, páč zapomněl vzít ze dveří klíče). Já si ale nemínila nechat zkazit večer, tak su se distancovala a zavrtala se hlouběji do tej fronty. Nakonec Veverky, který stál poctivě, se dostal na řadu skoro nastejno, ale já už začala navazovat známosti. Půl večera su se pak probavila s RA a nějakým klučinou, co ho zaučuje v práci. Legračilo se, dělali sme selfíčka, pak aji s Dorntem myslím, a mezitím sem si spokojeně ucucávala vodky s džusem z jedné ruky a pivka z druhé. Jak říkám, bylo fajné a úmysl nalít se, se mi povedl taky dost luxusním způsobem, tož su se musela jít chvilku na chodbičku vydýchnout.

Tak su tam stála u zdi a zcela bez viny čumákovala okolo, když tu do týpka, co seděl na schůdkách pode mnou vrazil nějaký jiný, bo co, a ten mi vrazil palicí do kolena. Prohnulo se mi a sesunula sem se po stěně jak slimák. A začaly mi téct slzy, páč to i přes ethanol bolelo svinsky, což znamenalo, že prima večer je v tahu. Odbelhala sem se k Veverkymu zpátky na sál a pak už jen seděla na židli jak ten slimejš na salátě a čekala, než Veverky opatří Éro, totiž odvoz. Jak su se nehýbala a pak sme vyrazili k autu, vrazil se mi ten chlast do mozku a stihla sem se ještě poblít, a pak cestou dom ještě jednou. A bylo.

      Druhý den furt bolest kvalitní. Veverky, že mě teda odveze na pohotovost, tož sem si tam volala, ale pak že má moc práce a jestli mě tam nemůže hodit mamka. Kdyby nemohla, tak mě samozřejmě odveze, ale... Kurevsky mě tak ještě navrch dosral, až budu muset jet do porodnice, tak taky budu muset počkat, až si ještě počudlá něco v dílně, že jo?

Maminka je ale jistota, tož pro mě dojela a skutečně mě odvezla. Pak to bylo legrační. Zaplatila sem poplatek a dopajdala se na ortopédii. Tam sestra ve velice střední náladě. Potom, co sem ji ale ujistila, že já tam nechci být o moc víc než ona, se docela rozkecala a byla v pohodě. Ovšem doktor. Takový mladý rochcapa - přišel, poslal mě na rentgen a kušnil. Uznávám ale, že mi to prohmatal, prohlídl, všechno. Konstatoval, že: urvanýho tam nic neni, napsal mi berle a odešel se psem na procházku. Protože mezitím mu tam přišel pes. No fakt. Teda se ženou. Nebo ženou se psem. Žena se psem.

"Čemu je tak nasranej?" povídám pak sestře. Prý jim od půlnoci vozili servané chlapi z akce, na které náhodou byl tatík (tož sem na něj aspoň mohla později u oběda zamachrovat, že všechno vím, všechno znám). Tož, dobře, no. Vzala sem ty berle a berlala se dom.

     Teda, do týdne jak ten zajoch sliboval, to dobrý nebylo. Diagnostikovala sem si sama natažené nějaké vazy vzadu, tož su tu nohu nemohla natáhnout. Výborný. Zrušila su školení a čekala, co bude další týden. Velice pomalinku se to lepšilo, tak su jednoho památného dne vzala psa na procházku, protože jak sem ten týden v podstatě jen ležela v obýváku, nebylo s ním k vydržení, páč zvíře přirozeně nemohlo pochopit, proč nejdeme ven, jako normálně, když su doma. Co ti mám říkat, měla sem už lepší nápady. To, co normálně chodíváme 40 minut su šmajdala 2vě hodiny, tož na férovku do tmy. A zpáteční cesta z kopce taky nebyla to nejlepší, co se mi aktuálně mohlo stát.

Pak už su ale musela jet makat, a to se zas ukázalo, že tu nohu nejenže nemůžu natáhnout, ale ani se o to koleno opřít, tož bylo celkem vtipně. Od konce listopadu totiž mám první vlastní klienty. Je to fajn. Tohle je práce pro mě. Moje práce.

      Vyčistila sem taky ubytovnu, abych tu mohla spát, aniž bych po ránu měla alergický exém. Byl to ale masakr. Takovou pekelnou dimenzi, jakou měl Verky za postelí ještě ani ve Star Gate neobjevili. Krom toho utírej si podlahu a zametej celou místnost malým smetáčkem v kleče, když si nemůžeš kleknout. Neuvěřitelná bžunda. Jinak su se hned ten další týden po skoro roce viděla se Šéfikem a po dvou s Bazalem. Já na to olíbávání na uvítanou a rozloučenou moc nejsem, navzdory lásce k jižněji situovaným národům, ale tady to přišlo úplně přirozeně. Když jsem je viděla, uvědomila sem si, jak moc mi oba chyběli, a jak je mám ráda, i když rozdílnější typy bys našel asi těžko. 

*Leč letos opět poměrně podměrně - chtěla su předejít chybám z minulých let a dala sem si rovnou guláš, páč býval vždycky lepší, než svíčková. No, co ti mám říct; letos byla lepší svíčková.leč,

*Vánoce byly pěkné. Až na to, že mi Veverky dal sice pěkný náramek na ruku (nemusel teda obšírně líčit, jak ho musel vybrat v rychlosti, páč v těch klenotech na něj prej baba strašně divně klukala, jelikož byl v montérkách), ale taky pánev. Což o to, taky pěknou, a kdybys viděl, jak fikaně a krásně zabalil pokličku zvlášť, ale to zklamání, když sem z toho zvláštního tvaru byla paf a čekala kdoví co, a vybalila pokličku?! No, snažila sem se, ale asi to na mně bylo vidět.

     Silvestr byl velice přiměřený - byli sme totiž doma u Veverkyho rodičů. To by mě teda nebavilo, ale těch pár hoděk do půlnoci sem před tývkou přežila a pak byla ta pěkná část, kdy sme si s Veverkym vyšlápli na kopec na rachejtle. Šli sme teda jaksi brzo, tak sme tam pak taky mrzli jak trotlové, než dorazili aji Éro s Dorntem a Veverkyho tatík, ale páč mlha se z části horizontu milostivě odvalila, bylo krásné koukat do dálky.

*Na začátku ledna Veverky opravdu uklidil naši 13řináctou komnatu. Sem dojatá.

*Plesová sezóna začala průměrně - bálem ve vsi přes kopec u nás. Nebylo by tak špatně, kdyby nebyl blbý a pozdní start, páč chtěli jet ještě s Éro a Dorntem, což byla chyba, nejen proto, že furt mají partnerskou krizi a nedá se s nima pobývat, aniž by to (aspoň na mě) nepřelezlo. Krom toho Dornt v době, kdy už dávno měl být nachystaný v kvádru dřepěl v sauně (drby praví, že tam chodí flirtovat s recepční, co vůbec nepokládám za nemožné) a Éro nebrala nikomu telefony. Tak sme s Veverkym v gala čekali jako truhlíci, až se ukázalo, že Éro uvízla s autem u tety a telefon měla v tom autě, bo co. No, každopádně ale neřekla, ať jdeme samotní, což bychom vzhledem k tomu, že bylo hluboce po 10sáté hodině s Veverkym už docela uvítali, i když by jeden z nás musel řídit. Jeli sme teda k bytovce, tam ještě zevlili, než se převleče Dornt, a pak se konečně jelo. Na místě žádná sláva, páč místo plesu to byla zábava, což prostě nesnáším. Ples je ples, má se hrát polka, valčík, sem tam walz, jive, čača a nějaký ploužák (tango nemám moc ráda, kapišto), a rozhodně ne Kabáti a Svařák. No, tahle kapela to nepochopila. Statečně sem to zkusila přechlastat. Nešlo to. Pivo mi vůbec nejelo a už první panák se mi z krku chtěl vrátit do sklínky. A to ne, že bych se nesnažila. Pak su do sebe nalámala aspoň nějaké džusy s vodkou, páč v tom sem chlast necítila, ale stejnak žádná sláva. Navíc su měla poslední den krámů a to se ještě moc společensky vhodně necítívám. Nicméně Dornt potom, co mě chytil kolem pasu konstatoval, že su zhubla, co mě trochu potěšilo, páč to sice vím sama moc dobře, ale připomenout to nikdy neškodí.

      Pak už nic moc. Potkala sem po letech spolužáka z nižší třídy; dokonce pozdravil, pak dalšího, který mě teda nepoznal, ale pak už byl ve stavu těhotného pyžama, takže se ani nedivím a Maňánu, který nezklamal a zkombinoval oranžové kšandy s modrou kostkovanou košilí. Místama sme popovídali, což bylo fajn, ale pak mi celý večer dotřešničkovala Opilka, která dorazila v partě ještě s Lounym, Liškou a naším německým sousedem. Jak mi Veverky pak pověděl, hustila do něj Opilka něco ve smyslu, jestli se mě bojí, nebo co a pak si sedla aji vedle mě a žvandala cosi jakože, že k Veverkyho rodičům už ani nejezdí, protože když tam byla naposled, tak Veverkyho mamina říkala něco, co sem prý říkala a a prý ji pomlouvám a kdesi, cosi. To mě teda dojalo, to ti řeknu.

Za prvé nepomlouvám ze zásady.

Za druhé, kdybych už tu zásadu porušila, tak to rozhodně nebude před Veverkyho maminou.

Za třetí, kdyby už nastala ta nepravděpodobná konstelace toho, že budu někoho pomlouvat před tchýní (třeba když bych si šňupla kokain), rozhodně nebudu pomlouvat holku, kterou vidím jednou za rok a která je mi úplně, ale úplně ukradená. Tím víc se mě takový kec, že o někom něco kecám dotkl, to ti teda řeknu.

*Pokračuje komunikace s Bazalem, ale prevít nemá čas, nebo si ho nechce udělat. Asi spíš nechce a vymlouvá se na to, že nemá kde přespávat a furt se mi cpe do bytu. To nedovolím. Nevím, co by po dvou kafích, čaji a pár podpisech na prezenčku čekal. I když ty podpisy byly laskavé, to uznávám.

*V pondělí sem prošmejdila nákupák, vynašla půlmetrový pokojový cypřišek, koupila k němu, a do ložnice doma aji zlevněné obaly na květníky, pak nějaké potraviny, taška sem, taška na rameno a vlekla su to přes celé město. Dlužno dodat, že tolik lidí se na mě už dlouho neusmívalo. Kura, nikdy neviděli cypřišek?!

Z busu sem psala Veverkymu, že vyluxuje, protože já už pro tento týden společnému bydlení už přispěla.

*Druhý ples byl myslivců z Verkyho rodné. Tak ten se povedl. Vzala sem si totiž krásné nové červené šatičky (jak se ukázalo, nebylo vhledem k měsíčnímu rozpočtu rozumné si je kupovat, páč mi pak nezbylo, než žvýkat rýži) a rozhodla se, že budu zářit. Tak sem taky zářila. Nemohlo mě rozhodit nic, ani Husopaska, která mi jako čerstvě zvolená starostka místního sboru pásla po Veverkym už na schůzi (prý si s ní bude muset zatancovat - povídám klidně, mě nic nerozhodí). Fakt mě nic nerozhodilo, ani ten její superšpionážní pohled, kterým mi zkoukla figuru, když sme poprvé tancovali okolo.

       Jágr mě zase šťouchal do nosu, tancovali sme s Matem, a seznámila su se s Eliem, což je manžel jedné ze Starostčiných kamarádek. Tedy spíš tvoří jednu partu, páč je všechny spojují malé děti, že. To ti je moc pěkný a milý chlap. Neprokoukla sem teda ještě, jestli je to ten milý a blbý, nebo milý a použitelný, ale viz výš uvedené mi to vlastně je jedno, protože si ho do obýváku na pozorování stejně nemůžu nastěhovat. Líbí se mi ale a já se mu líbím taky.

Tož, jak povídám, všeobecně fajn večer, než sem se teda poblila jak šakal a chtěla jít dom. Tak se šlo. Nemilé na to bylo jenom to, že jak sem byla nahučená, nevzala sem si pod kabát připravenou teplou mikinu a krapet ponastydla na ledviny. Tak další týden brusinkuju a čajíčkuju.

Jo, taky do města dorazila mamina. Oficiálně na nějaké pracovní setkání, neoficiálně za Vývanem a další den sem ji vzala do veganské curkárny. Asi byla spokojená.

*Další týden Veverkyho tatík slavil 60desát. Páč sem přijela z práce až v pátek v noci a v sobotu dopoledne sme s maminou chodili zvát na základkový ples, moc sem s přípravama nepomohla.

V pátek se konala oslava pro širší okruh. Seděla bych tam jak pecka, ale postupně se u mě vystčídal Dornt i Šulístek, což bylo milé.

Další den to byl víceméně rodinný kruh. Ovšem tatík se namlel solidně, takže vejkali sprostonárodní a vůbec bylo živoučko.

*Ples ve Verkyho rodné mi nesedl. Poslední dny krámů, takže sem se ještě cítila mírně naducle a Veverky moji náladu ani trochu nevylepšoval. Halt špatně snáším, když si připadám nemilovaná. Veřejná scéna tak sice nebyla, ale nasrané sezení vedle sebe/na jiné planetě se konalo, tož všímavý pozorovatel by viděl. Takže určitě někdo viděl. Minimálně Jágr, který si pak přisedl a začal s Veverkym něco probírat, páč sem je ale neslyšela a nechtělo se mi natahovat krk jak husa z umývadla, odešla su radši jakoby na WC. Dlužno dodat, že Jágr jakožto fakt formát se k nám ještě s Valentýnou přitočil, když sme odcházeli, a ptal se mě, jestli se na něj nezlobím...

Nejzábavnější na celé věci vlastně byl druhý den, kdy sem jela dom a ukázalo, se, že su zase měla pravdu, protože Ségrule se nametla na jiném plese tak ukrutně, že ji Coryn přítel (mladý a perspektivní veterinář) musel domů donést. Za což se mu odvděčila tím, že mu na těch dvaceti metrech poblila bundu. Jak později prý řekla Cory: "K čemu je, že je voděodolná, když měl rozepatý kapsy..."

      Den poté se ale poměrně oklepala a vykládala, jak to bylo. To bylo totiž tak. Prý měl nějaké řeči Kulajda, ale od toho je prý už poměrně zvyklá, jenže pak tam přišel Bromy, což je klučina, co chodil ještě o nějakou tu třídu níž (toho času je už ale skoro dospělý...) a ptal se jí, proč taky nehrabe seno v plavkách, jako ségra. Pak prý ještě dodal, že já sem hezčí, na což si prý řekla, že to mi teda musí říct, a odešla si od nevypitého piva pro další. A další, a když se jí to rozleželo, tak ještě pro další. Což plně chápu. Nechápu ale, proč mi ten cucák nešel třeba pomoct zrýt zahrádku, když táhnul okolo a tolik se mu v těch plavkách líbím. No počkej letos.

PS: O týden později sem se v hospodě od Brášky dozvěděla, že Bromy ségru balil, ale řeknu ti teda, že ti dnešní mladí mají fakt divné strategie.

*Protože malé náznaky nefungují, jak jsem o Vánocích zjistila, když sem místo poukazu do wellness vybalila tu pánev, rozhodla sem se využít každou příležitost a rýt do Veverkyho. To takhle na začátku ledna říkám:

"14náctého února je Valentýn."

Ticho.

Opakuju: "14náctého února je Valentýn."

Ticho a pak: "Hm."

 "14náctého února je Valentýn," opakuju znova.

Protože mi bylo odpovězeno dalším nechápavým pohledem, vyložila sem mu jak malému Jardovi to s náznaky, které nefungují a na rovinu řekla, že by bylo milé, kdybychom toho Valentýna využili. Už proto, že to není žádný americký svátek, ale evropský a ještě fest přes tisíc let starý, tož bychom to mohly reflektovat. A každá příležitost k utužení vztahu dobrá, že. Zvlášť v naší momentální situaci. Abych to zkrátila, větou "14náctého února je Valentýn," sem ryla po zbytek večera a pak ji ještě párkrát zmínila během měsíce. Nechtěla sem to ale hrotit, tož su zakoupila Veverkymu krém na tvářičky, pikao a nějaké krémy na ruce, takže z toho byl takový vtipný tubový balíček. Teda mě se líbil a páč ten ksichtní krém už potřebuje dýl, využila sem to, i když, když sem se v neděli zmínila "pozítří je Valentýn," bylo mi řečeno, ať s ničím ani nepočítám. Povídám, že to teda počítám, protože to říkám už dlouho, že počítám.

No, co dodat, za ty roky ho znám tak dobře, že su věděla, že se na to vykašle, ale pořád sem měla takovou tu malou naději, a těšila se a doufala, že mě třeba překvapí. Nepřekvapil. Tolik k utužování. Připadám si jako blbec, i když měl aspoň tu snahu tvářit se zaraženě, když já mu dárek dala. Už mě to ale fakt nebaví...

Aby o bylo zgruntu, rozbolel mě v týdnu zub. Škub škub, tep, tep. Ten dostih, když sem po dvou dnech bolení, ráno ještě z postele přecejen zavolala zubařce a sestřička mi řekla, že můžu dorazit, ale musím tam být do hodiny, si nepřej vidět.

Vyvrtala, vyčistila a bylo. Ten večer to bolelo ještě hůř. Fakt, Veverky, když mi dal prst na ret, mohl mi na něm změřit tep. To byla noc, ti taky povím. Ráno naštěstí krapet zmoudřelo.

*Ples Veverkyho rodné se mi velmi vyvedl. Jednak teda přestal ten zub a každý, koho někdy bolel zub, a pak konečně přestal, ví jakou něco takového zrobí radost ze života. Pravda, nebyla sem na začátku úplně spokojená s vlasama, ale to nikdo jiný nevěděl a navíc, jen co sme vlezli do sálu, zjistilo se, že tu sou RA s Kamarádem a popravdě bych snad nikoho neviděla radši. Taky mi ty staré časy, co sme spolu protancovali hrozně chybí. Uznávám - sem posledního půl roku nějaká nostalgická. Ale může to být tou novou antikoncepcí, že.

      S Veverkym sme se hned posvlíkali, páč zase uhodila vedra, a šli polkovat. Při prvních tancích to je v rámci točení kolem sálu vždycky samý pozdrav a obkuk. Tatík se snažil a ze začátku sázel opravdu samé valčík-polka, takže su byla velice spokojená, a velice spokojeně sme v mezičasech chodili panákovat. Pravda, trend z minulých bálů se udržel - chlasče se mnohem míň, než jiné sezóny. Jistě, známé pijatiky se naderou vždycky, a já tam taky byla furt, ale vážně to co do frekvence slábne. Přitom bych neřekla, že se na vsi tolik lidí rozhodlo dodržovat zdravý životní styl. No, zajímavé.

      Páč polka mi opravdu tančila (tyhle krásné značkové botičky totiž výborně kloužou, na druhou stranu ale mají nízký předek, tak s nimi blbě jde valčík a jiné partneremmožnozašlápnoutpalcové kousky) Veverky to rozvrtuloval a výjimečně sme stačili aji Jágrovi s Valentýnou. Pak už to mělo ty správné grády a je pravda, že takové ty praktické pěkné otáčky dvou párů okolo sebe (co se prý hodně dělávaly dřív) s jiným párem moc dělat nemůžeme, a naopak to platí taky. Pak sme se ještě prohodili a to už byl vůbec mazec, protože na Jágra se přecejenom nemůžu natisknout jako na Veverkyho, aby mě držel, ale protože se ty správné boty spojily v tu chvíli se správnou mírou ethanolu, nějak su to zvládla. A co víc, Jágra, který zásadně tvrdý nepije, sme (sem) tak krásně rozchlastali, že mu očividně bylo blbě ještě druhý den. Ale do příštího roku se prý zase spraví, jak sám řekl. Jinak sme šili společný výlet na motorce, čemuž by teda mohlo vadit, že s Veverkym nemáme přijatelnou motorku. Jágr by mě ale prý vzal sám. To ale neprošlo. Zase ale s Veverkym máme stan, což je na výlet podstatná věc, tak byla myšlenka, že my jim půjčíme stan a oni nám motorku, pak je ale otázka, jestli by se do stanu vešla ta motorka. No, byla legrace. Taky s Haškem byl nějaký tanec i panák, ani teda nevím, jak to přišlo, ale bylo mi líto, jak sedí sám u stolu. Když totiž ještě nebyl rozvedený, měli dvojpár s Jágrem a Valentýnou a každý musí uznat, že trojka není v tomhle ohledu to pravé.

Za to k Patovi vím, jak sem přišla, páč Elie se mi potom, co sme dotančili mazurku (opravdu se mi na něj moc dobře dělalo kuk!), omluvil, že valčík by se mě s ním asi moc nelíbil (možno, i když, na první dobrou ti říkám, že by se mi s ním asi líbilo ledacos). Veverky zrovna tančil s tetou a já jak už byla připitá, neměla nejmenší chuť nechat si líbit sezení na zadku, tož sem vystřelila ke stolu, kde seděl Hašek, Pat, a Šách se slovy, kdo zvládne valčík. Šách rovnou povzdechl, že ne a Hašek, který ho určo umí nestihl zareagovat, páč vyskočil právě Pat. To sem si dala teda. Horší pak byla už jen polka s Bedlíkem, ale ten za to nemůže, nechodil do tanečních. Myslím, ale že sem ho upozorňovala, že to není pogo se svatou trpělivostí.

S Kamarádem sme seděli zády k sobě, tož když sem si konečně sedla, byla to otázka chvilky, dát se do řeči. S ním, RA a nějakou jejich příbuznou sme šli na panáka a dali společné foto. Jak sem tak totiž měla tu sentimentální, došlo mi, že mladická strategie vyhýbat se na akcích foťákům má tu nevýhodu, že člověk nemá z mládí skoro žádné fotky. Konkrétně s RA máme fotku jedinou, a to až z doby, kdy sem chodila s Veverkym, což se jaksi nemůže počítat, že. Na jednu stranu sem teda ale vděčná, že v době mých kalících začátků se vyskytoval na akci zpravidla jeden oficiální fotograf, kterému se s trochou šikovnosti dalo vyhnout, aby nebyla ostuda. Dneska už se člověk v klidu neožere, aniž by za 5ět minut nebyl na youtubku.

Tož s těma fotkama sme to trochu napravili - s RA a Kamarádem máme díky jeho dlouhým packám první společnou fotku, kterou mi hned příští večer poslal (jejich příbuznou sem z ní hbitě odřízla, teda nic proti, ale víš jak), s RA nějaké další chodbové, ty z něj asi ale nedostanu, páč, on je nedostane z mobu, a pak aji v kariéře první foto s Kamarádem, ale tu asi dlouho nedostanu z Éra, protože vždycky dělá, že kartu zapomněla vzít.

S Kamarádem sme pak ještě prokomentovali místní cinknutou tombolu a okolo 2ruhé, myslím, zmizeli. My zmizeli až k půl 6sté, páč se čekalo, než kapela dobalí a tak. Byla su dost utahaná, ale dali sme na závěr s Veverkym i nějaké takové ty prima kravící ploužáky, tož su byla vtělená vyblbnutá spokojenost.

*Druhý den sme spali do oběda, pak na něj svištěli k nám, poté na uklízení sálu a pak hned do restauračky, páč Veverkyho mamina opožděně slavila narozky. Všichni sme teda po lese tak trochu padali na hubu a taky s Veverkyho tatíkem to v nejlepším podniku v okolí 40 km bylo trochu jak v nějak povídce od Hrabala o lidovém člověku, ale hovězí carpaccio nemělo chybu.

*Pondělí myslím šlo, úterý taky, kromě toho tedy, že potom, co Veverky kolem 6sté odejde, už nemůžu zabrat a v takovém tom debilním polospánku se mi akorát zdají samé pitominy. Fuj. Od středy sem mírně spláchlá, páč Niky mi poslala mail s podmínkama zaměstnání a trochu se mi zdá, že mě bude dost okrádat. Zkusíme to ale, a uvidíme, každopádně středu mám blbě zkaženou uvažováním. Přenesla sem to i na chudáka Wéčku, která sama měla první den krámů starostí dost. Veganská cukrárna ale vždycky pomůže, že...

Večer mi klient oznámil, že v pátek nepremává, tož su to ve čtvrtek dopo sbalila dom. Byla su ale fakt děsně utahaná, nevím, co se mi to s tím spaním teď děje. 

       Když už su byla doma, daly sme sraz s holkama. Krom toho, že sem maličko usínala a maličko si připadala mimo (protože obě dělají ve fabrice, mají společnná témata), sem byla maličko zklamaná. Nebo ne zklamaná, ale smutná. Kupříkladu mi přišlo, že ať jsem řekla, co sem řekla, že sem udělala, bylo to špatně a Nevětrací by to zvládla mnohem líp. Ne, že by mě přímo stírala, nebo tak, takové drobné poznámky to byly, ale popravdě, než byl večer, bylo jich docela dost. Nebo su měla ten pocit. A co mě úplně rozsekalo bylo, když su se zeptala, jestli v létě někam pojedeme, myslela sem nějaký fesťák, protože to už je na lístky nejvyšší čas. Na to se po sobě podívaly: "No, my jedeme." A na společnou dovolenou. Tvářila sem se zaručeně dost zaraženě, že jako nic nevím. Na to to začala žehlit Nej, že sou teprve v domlouvací fázi a tak mi to ani neříkaly a nenabízely, protože nemám moc peněz. To je sice pravda, ale to je můj boj a moje věc k vyřešení a v létě už snad kurva z ruky do huby žít nebudu. Pak su to ale nechala být. Jo a druhá věc - stěžovala sem si na Šlehače, jak do Veverkyho v tej hospodě hustil, že má zapomenout na to, aby si mě bral. Na to z Nevětrací vypadlo, že to se nediví, že to probírali na horách, když sme odjeli a že to říkají všichni. No fajn. Říká člověk, co si upíchne děcko a bojí se vzít si jeho mámu, člověk, co v životě neměl vůbec žádný vztah a další, co, no, vlastně Šlehač je takový případ sám pro sebe, že to ani nemusí nikdo komentovat. Jak Nevětrací obezřetně prohlásila - ona neříkala radši nic. To bych teda chtěla vidět. No, byla su rozhozená až do večera.

      V sobotu se konal plesoun ve vsi o kopec výš. Veverkyho mamina chtěla jít, protože jejich si jako pořadatel -celý večer za barem- moc neužila, tož nakonec se přidala i Starostka se Šulístkem, takže když sme se namrdali do jednoho auta, mohlo se jet. Nějak sem prokaučovala čas, tož su pak musela máknout, nebyl to ale takový problém, páč výskyt Brada Pitta se dal skoro vyloučit. S klidem jsem si na svoje menses tělo navlíkla obyč černé šaty, které sem měla už na tom první plese a pusu, že si domaluju na hajzlíkách. No a prosím, on tam ten Brad byl. Fiesta, Siesta a Maňána. A já měla chlupy na svetru...

No, ve finále ale byli půl času někde jinde (to dělali už v těch tanenčích, víme), tož bych byla celkem v klídku, kdyby mě krapet nebolelo bříško a krapet koleno. Kurnik a to sem jen na páse ve fitku popoběhla. Tož krom toho, že mi nešla tancovat pro změnu polka, bylo na večeru zajímavé to, že sme toho s Veverkym ukrutně vyhráli. Vlastně nikdy sme toho v tombole tolik nevyhráli.

*S MDŽ je to to samé, jako s Valentýnem. Mám jeden z posledních dní, o kterém si sem jistá, že je volnější a Veverky si odjel s klukama domů. Ty voe, kdyby mi nechal na stole jako překvapení blbou fidorku, neřekla bych ani popel, ale byla šťastná, jenže já už fakt nevím, jak to brát. V komunikaci, jako u jiných párů, problém není, protože moc dobře ví, jak sem byla zklamaná z toho Valentýna a že čekám, že půjdeme do kina na toho Wicka (o zoo už radši vůbec nemluvím), ale stejně odjede: No jo kocka, mrzi me to ale mam praci. A kurva, ještě mi to musí připomínat, že je pořád něco důležitější než to, abysme byli spolu?! Ono ho vůbec v poslední době pořád něco mrzí. Mrzí ho tohleto a támhleto a tadyhleto, ale proto, aby k té situaci vůbec nedošlo, neudělá ani hovno. Jako mluví ze mě PMS, o tom žádná, ale to pobrekávání je opravdové. Já už nemůžu a asi ani nechci.  Láska je špatně měřitelná veličina, pokud je to vůbec veličina, což asi není, že, ale stejně bych měla vedle sebe raději někoho, kdo by mě miloval víc, než svou dílnu, chlívek a traktor. Pak ať se někdo diví, že mi imponuje jen taková maličkost, že třeba Šéfik mě pozve na kafe, když skončí v práci, a teprve pak jede po 14nácti dnech víc jak sto kiláků dom. Jemu za to "zdržení" zřejmě stojím. Veverkymu zřejmě ne.

*V pátek večer su zmákla posledního klienta a vydala se za Wéčkou na domluvenou tour de bier. Udělala mi jako vždycky fajnou pizzu, přifikly sme se a vyrazily směr hospoda. Pak druhá, taká snobárna, vedle jednoho klubu. Byl tu ale ohromně vtipný uvaděč, tož sem s ním legračila a Wéčka z toho málem měla infarkt. Šoupl nás totiž ke stolu, co byl úplně mimo dění, což sem si toho času po roce na pořádné akci neměla chuť nechat líbit, tož su ho požádala o přesun a když se ptal, jestli někde mezi chlapy, nadšeně sem mu to potvrdila. Asi to pro něj bylo osvěžující, že nějaká pipka taky jednou přizná pravdu, takže nás přesadil a po zbytek večera se uculoval směrem. Asi pro to, že nás stejně dal do rohu, kde nebyl nikdo použitelný. Tak sme se přešouply ještě do další kneipy. Ani tady zelené pivo nebylo, tak sem byla děsně zklamaná, ale aspoň trochu sem už začala pít připitá obyčejným.

     Poslední přesun byl na piškotéku. No, to sme si daly. Oproti našim mladším (ne mladým - mladším) létům se urobilo několik změn. Za prvé bílá trika a košile už nenosí jen ti největší kunďáci, ale i všechen plebs. Za druhé potkat někoho, kdo by nebyl sjetej jak skokanskej můstek je už prakticky nemožný. Popravdě to sice dost brání jakémukoli flirtu, páč si všichni hopsají v tej svej bublině, ale musím přiznat, že možná radši smažku, než opilce, páč ten žádnou svoji bublinu nemá a bývá agresivnější. Ve finále si ale nevybereš, je to jedna vopičárna.

Na druhou stranu bordel je úplně stejný, jako býval. A chuť lepit se k podlaze mi teda s věkem nenarostla. Ne, že by mi teda cokoli narostlo. Stran toho se musím pochlubit nejlepším zážitkem večera - ke 3řetí ráno mi na hajzlíkách vynadala ukrajinská uklízečka. To bylo tak:

     S Wéčkou sme tak zevlily všudež, když sem zaregistrovala, že se na mě směje nějaký košiláč. Ale úplně pěkně. Pak se někam vlidnil, ale nedalo mi to, a Wéčku sem zatáhla tím směrem. Tak se zase našel. Pozval nás na drink a pak si řekl o číslo. Dala su mu ho, a páč nevypadalo, že z něj vypadne cosi víc, vydaly sme se na wécko. Tam sem dala flašku od bonaqui spořádaně vedle ostatních na umyvadlo a odskákla si. Když sem přiskákla zpátky, skočila po mně ta milá paní se smetákem, že mě viděla, že sem to tam položila, a ať si to vezmu a kdesi, cosi. Byla sem tak vykulená, co mě jebe za to, že su položila lahev na umyvadlo, místo toho, aby mi odpadla od chňáry na zem, jako všem ostatním, rovnou v místě, kde zrovna stáli, že sem popadla rovnou 2vě a místo umyvadla je šla položit na bar. To sou kádry, to snad není možný. Jak člověk nevypadá zfetovaně, všichni si na něj dovolí. Chtěla bych vidět, jak řve na ty na parketu, ať si po sobě sbírají střepy.

Cestou dom sme pěkně zmokly, ale Wéčka stejně všechno okamžitě naházela do pračky, takže zase bylo dobře.

*Druhý den se košiláč Dary ozval, že by mě vytáhl na jídlo. Popravdě se mi hned ten večer moc nechtělo - málo spánku,  žádné věci na převlečení, ani parfém su s sebou neměla, ale protože taky žádné peníze, a vize hladu se začala zhmotňovat, Wéčka mě vybavila tak dokonale, že sem po malém váhání, jestli sedat zas po letech k cizímu chlapovi do auta, šla. Lilo jako prasa, ale jinak si teda stěžovat nemůžu. To je zase jednou (po letech) týpek. Ještě hezčí, než v klubu, pohodář s rozhledem, přehledem a známostma, sympoš, no co dodat. Za mě moc fajn večeře. Jo, ten losos taky. Pak se ukázalo, že bydlí v relativně podobném konci města, tož že by mě hodil dom. Teda on, ne ten losos. Ten už nehodí nikdy nic, promeškal svou největší příležitost, když sem po něm nehodila šavli.

      Stavila su se tedy ještě u Wéčky pro věci a nechala se odvézt. Popovídali sme o všem možném, minimálně na výchovu psů máme stejný názor. Jinak se nic podstatného neřešilo, prostě pohoda. Nakonec su poděkovala, sdělila, že za mě fajn večer, na to kývl, že souhlasí."V pohodě, viď," kývl znova. Tož, že se může ozvat. Ještě su se ptala, jestli se v rámci genderové vyváženosti mám ozvat já, na což řekl něco ve smylu proč ne, na což su mu sdělila, že s tím mám špatné zkušenosti, viz muž lovec kontra zabiják upřímnost. No, ona mě jednou fakt asi zabije. Upřímně doufám, že to bude až tak za 80smdesát let. Když já k tomu mám snad ještě větší nechuť, než před lety. Tedy k předstírání a jakémukoli přetvařování, myslím. I když mi o něco jde. Nebo teda hlavně, když mi o něco jde. Ano, stříbro by se mělo hostům podávat velice pečlivě vycíděné, ale na druhou stranu ber, nebo nech ležet, na rafinovanost je život moc krátkej, i kdybych fakt měla jistotu, že se tej stovky dožiju. Ale v duchu to vím, že bych měla přibrzdit, umím to hrát, tyhle hry, vždycky sem to uměla, když sem chtěla. Jenže já nechci.

     Tož, to zkrátím, jelikož tohle je bezprostřední záznam pocitů, který sem si chtěla udělat, tak říkám, že z tohohle kluka sem fakt trochu v rozpacích, protože cítím, že je to někdo, kdo by mohl náš vztah s Veverkym ohrožovat. A bere mě to tím víc, že snad od dob Čumáčka se nikdo podobný neobjevil (a vlastně ani Čumáček nebyl nikdy úplně bezprostředně ohrožující). Jo, jasně, ženská fantazie, první přátelská schůzka a člověk už maluje imaginární obývák v imaginárním domě a dostává imaginární zásnubní prsten, ale tohle teď cítím. Jo, zrovna mi napsal na dobrou noc a jestli nemám nějakého messengera.

Btw. Naštěstí už čekuju první chyby - má užší ramena, než by se mi úplně líbilo, a je to zas jednou komunikační král, tj smska o 3řech slovech rovná se zjevně standard.

*Druhý den zavolal, jestli zase někam nezajdeme. Hups ho tam. Pizzerka, naneštěstí jediný kompliment, který z něj vypadl byl o tom, že mám hezké nehty. Pak sme teda ještě dobu kecali v autě. Dost mluvil o sobě, ale protože ví, co chce a má to srovnaný, dá se to vydržet. Rozloučili sme se pusou a prý se mu můžu v týdnu ozvat. Asi se ozvu, protože s tímhle týpkem fakt hlady neumřu.

*Pondělek sem měla nacvakaný, páč sem přebírala 2vě nové klientky, druhá je skvělá, s první si nějak poradím. Ještě, že mě odreagovaly, páč sem z týpka jak na trní. Potřebuju se nezávazně sejít s někým jiným, abych věděla, jestli na mě tak působí jen on, nebo je to důsledek toho, že sem dlouho žádnou schůzku neabsolvovala. Pak su ještě měla směnu, nikdo ale nepřišel. Potom sem si ve fitku dosrala záda na trxkách. Když su se vracela dom, Dary písl: Nejradsi bych si sjel zase na jidlo. Jinak jak si se dnes mela

To bylo půl 10sátý. Byla su hotová, v pracovním a lehce smrděla, ale pomoz mi, kdo chceš, já se s ním sešla po 3řetí. Pizza v autě a povídali sme si. Ty voe, teď už mi fakt někdo pomoz, ale už víme, proč mě bere - to je Veverky: jen v jiném druhu exkluzivního balení! Chlap, co nebude nic okecávat a od kterýho se nedočkáš pochvaly, protože to, že s tebou tráví čas je podle něj vrcholný důkaz toho, že se mu líbíš, má o tebe zájem atp. Vyložila sem mu, že to takhle teda nevidím (apropo, protože tohle už doma mám), a odmítl to chápat. To je snad nějaká karma, bo co, že musím furt někomu vysvětlovat, k čemu slouží komplimenty, a že je žena potřebuje (páč jak mám vědět, jestli se mu se mnou jen třeba dobře nežere, když mě pozval 3x na jídlo...), to už tu totiž bylo. 

Nicméně, pak sem se mu dostala na zubík a hrála stejnou hru, což ho trochu nasekalo a mě začalo bavit. Tak sme si dlouze čučeli do očí a líbali se. Teda hlavně on mě líbal (když sme u toho, tak lehký nadprůměr, žádný výbuch, které už sem taky zažila ((to je ale let, že)), to nebyl), a drbal na krčku. Další triky sem mu ale odmítla prozradit. Ať si na ně přijde sám, má na to už věk. Navíc se nádherně směje, pořád ale tak strašně připomíná Veverkyho. Kura, mě snad jiný typ nenabalí. Být s ním, je jako kdybych rozvrklanému stolu kratší nohu nespravila, ale nahradila klín klínem. Pravda, některý klíny pasujou líp, než jiný, co myslíš? Pravda, dost divný, přirovnávat se k nábytku.

Teď teda nevím, jestli sem sviňa, ale k Veverkymu, co už na ubytovně spal, sem se vrátila rozjařená, ale bez nějakých větších výčitek. Pravda, pro mě nikdy líbání nebylo nevěra, ale kdyby to mělo zajít dál, tak to asi nebudu schopná udělat. Nevěra, jako nevěra sex, mi vždycky připadala strašně ponižující. Ne pro aktéry, ale pro ty podváděný. V duchu ale přiznávám, že bych chtěla pokračovat, ale zahazovat pro zbláznění 7dmiletý vztah? Že sem se ale v těhle třech dnech zbláznila je jasný.

      Další den mě napadla geniální věc; když sme už od prvopočátků naprosto nestandardní pár, proč bychom nemohli mít taky nestandardní rozchod? Tedy bez hádek, křiku, hysteráků... Tak šiju plány na to, jak přejít ze vztahu partnerského, do vztahu přátelského (možná zatím s výhodama=). Myslím, že bych to tak chtěla a mohlo by to i jít, protože se ve Veverkyšových očích už moc nevidím (a doufám, že se fakt nevidím, a že si to jen nevymejšlím) a on v mých asi taky ne. Ale na radikální řez (zatím) nemám a nechci ho (já srab). 

Jo, druhá věc - včera sem byla ještě na schůzce s nějakým borcem ze seznamky, čistě proto, abych si ověřila, že sem opravdu zakoukaná do Daryho, a že na mě tak těžce nezapůsobil jen proto, že to bylo první rande po letech. No, a teď se podrž, tenhle typan je nějaké vesmírné dvojče Čumáčka, bo co! Expankáč, podoba neuvěřitelná a úplně stejné, no jak bych to řekla, nějaké souznění, bo co Dvouhodinové povídání uteklo neskutečně. Navíc ze mě teda, nutno podotknout, byl nefalšovaně nadšený, hltal moje poznámky, chválil mi oči a úsměv a vůbec všechno, prostě opak Daryho a Veverkyho, jak vyšitý. On to ale myslel opravdu vážně, takováhle věc se moc dobře nahrát nedá. Takže tohle bylo taky setkání za všechny peníze - motýlky v břiše mám pořád jen z Daryho, ale trochu sem jako v té písničce od Landy: tak a ted proberem, to co mi nechceš říct, ale myslím si, že už to chápu, po světě pobíhá daleko víc přitažlivejch chlapů... A já ty chlapy chci...všechny...nebo aspoň půlku. A teď nemyslím, na sex, ale prostě na život. Veverky je úžasný člověk, dobrý, hrdý, nadto krásný, ale asi by mě úplně nezlomilo, kdyby už nebyl můj. A to asi není dobře, že?

*Čtvrtek fakt stál za to, měla su sice práci až odpo, ale byly to přelety nad kukaččím hnízdem, až sem toho teda po 11denácté, kdy sem dorazila dom, měla fakt dost. Navíc se mi odhlásil klient z následujícího večera, tak su mohla jet dom, ale už sme měli domluvený sraz s Darym, na který sem se docela těšila. I když on sám odepsal, že docela, zní dost na hovno. Nu což.

*Pátek ovšem, ten začal nadějně. Ráno mě kromě Veverkyho probudila smska od maminy, že Slaninka do rána porodila 2vě kůzlátka, tož sem hned vyžadovala mms a pro citrony si do shopu klusala hned s větším nadšením. Odpo sme s Wéčkou nad kafem a dortem náležitě probraly situaci, pak sem si zajela koupit ještě nějaké korálky a večer secvak s Darym. Véča celkem v poho, všechno v poho, ještě jsem říkala, kam budeme pokračovat a on něco o teplých krajinách. Na to mě odvezl k sobě dom. Když parkoval, tak mi to došlo a povídám: "Tak my fakt jdeme k tobě na návštěvu?"

On na to, že u něj přece budu spát. Trochu sem se divila, že tohle sme si nedomluvili a on na to, že to tak pochopil. Byla sem teda upřímně zmatená z čeho; psal, že chce dát odpočinkový večer, to ju, ale z toho sem teda žádný spaní kdekoli nevydedukovala, ani nevyindukovala, ani žádným dalším způsobem nerozluštila. Povídám tak, že s tím sem vážně nepočítala, že nemám s sebou čočky, ani žádné další věci a nadto je to na mě trochu rychlé. On na to, že nemyslel hned sex, ale prostě spaní (chmpf), otočil to a skoro beze slova mě odvezl zpátky. Na to su říkala, že nechápu, proč sem prostě nemohla jít na návštěvu, že bychom dali pohodový večer, nějaký film třeba a tak, a pak bych prostě jela domů. Na to blekotal něco o tom, že už se o nic nechtěl starat. Povídám, že to by těžko musel, mhd bych zvládla. On dál, že to ne, že je to na té stanici nějaké blbé, že ani nevím kde sem a tak, no, to je tedy grand, fakt si myslí, že su nikdy nikam večer nešla sama?

No, nedalo mi to ale, a snažila sem se být milá. Nechci, abychom se rozešli ve zlém, a on na to jen, že s tím se asi teď nedá nic dělat. Ještě sem se mu pokusila nadběhnout jednou s nějakou hláškou ve smyslu, že bych s tím ráda něco udělala, a když on nic, tož sem se porozčílila (mě rozhodně nikdo odmítat nebude), rozloučila se s tím, že víc mu teda do zadku nepolezu, a adios. To voe, to byl zas jednou poučný večer. Jako jasný, měla sem ho nechat být - sama být v klidu - rozloučit se jakoby nic a tak, to by asi zafungovalo, ale proč bych to kura dělala?! Zadek tak hezký nemá a pro jedno kvítí nesvítí ani slunce, natož já. Jak ale říkám, poučná záležitost, jak 3ři večery za sebou může být někdo takový pohodář, že by mu ženská podala srdce i s pičkou na dlani (dobře, tu pičku asi ne, sem přece hypochondr), a najednou si něco namyslí a vlak přes to nejede. Tak nejede. Heh.

*Já su jela dom v sobotu dopoledne se zastávkou v okresním městě, abychom se viděly s Nej a Nevětrací. Tentokrát klídek, hezký pokec, řekla bych.

*Nicméně, v klidno-rozchodové fázi jedeme dál. Takový nějaký debil to nastartoval, a já su rozhodnutá v tom pokračovat. I když to začíná kurevsky bolet. V sobotu večer sme si s Veverkym zase povídali, a jak se ke mě tulil a stekla mu ta jediná slzička asi dlouho nezapomenu. V neděli sme si povídali znova. Znova sem brečela. Ono se líp frajeří v něčí nepřítomnosti, ale rozejděte se, když se k sobě mazlíte v posteli. Jinak to ale asi nepůjde. Pak už to brečení nešlo zastavit, říkala sem mu, jak ho mám ráda, a jak už ale nemám sílu být v zadní linii jeho priorit. Prosila sem, že chci jen aby mě miloval, aby mě měl rád. Na to odpověděl: "Já tě mám rád, ale ty rozdíly sou masakr..."

 "Jaký rozdíly?"

 "Mezi tím, jak žijeme."

Tak to prostě je, to je pravda. Tak strašně dlouho sme s tím bojovali...a asi ani jeden moc nevíme, jestli můžeme bojovat dál. Jestli to za to stojí? Ale co když jo? Nevím, popravdě mě ale opustila maniakální radikalita minulého týdne, kdyby mě v tu chvíli, nebo ještě teď, když tohle píšu, Veverky požádal o ruku, řekla bych nejspíš ano. Protože něco se změnit musí, jenom nevím, na jakou stranu. Ale myslím, že on to neudělá. No, tak nic, tak zase brečím,

      Utěšoval mě, ať nebrečím a v klidu jdu spát, že zítra bude brečet zase on. Až mu to všechno dojde. Zatím začal s tím, že je to jeho vina. Okamžitě sem ho okřikla, co to žvaní, protože to vůbec není pravda. Když vynechám všechny ty moje mininevěry tj, že sem se s někým cizím líbala, což pro mě, fakt, přísahám, nic není, ale pro něho by bylo a já to udělala i s tím vědomím, tak já ho kurva několikrát zapřela! S vidinou, že mluvím s někým lepším sem v průběhu těch let nepřiznala, že sem zadaná. Kurnik z toho se nevykroutím a nevymluvím a nic, páč to tu mám zapsané, že. Dlužno dodat, že nikdy to nebyl nikdo lepší, no, život je prostě prdel. Jediný, čím si ale sem jistá, je to, že takovýhle chlap si nezaslouží, aby ho ženská schovávala, ale měla by ho nosit hrdě minimálně na hrudi (když už ne rovnou na prsteníčku levé ruky).

PS: Stejně za všechno může antikoncepce, už dávno bysme určitě měli dítě a žili spolu. No, dobře, teď kydám, sama sem pořád dítě.

*V úterý, jak sem byla furt rozcrcaná, se mi povedla skvělá věc - přišla mi klientka a do toho mi najednou volal Dary, co prý dneska večer. No nic, makám a sem ještě rozhozená z tej změny času, řekla sem popravdě. Nadšen asi nebyl, ale co, nerozkrájím se. Z čeho sem se pak ale rozkrájela já, bylo, když se mi povedlo smsku Wéčce o tom, že se Dary odurazil, a Veverkymu hrabe a zakoupil toustovač (s dodatkem, že toustovač dobrý, ale prstýnek to není a nic jinýho už mě asi nespraví) poslat místo jí Veverkymu. To by se jeden vztekl... samozřejmě sem mu psala, ať to nečte. A pak ať to klidně čte; nebylo to nic, co bychom si den předtím neřekli. Nechtěla sem ale, aby věděl o Darym, páč na rozchod sice dobrý, ale já to v takhle krutým módu nechci.

No, reakce přiměřená, teda když sem dojela dom. Prý to teď už s tím kamarádstvím chápe, načež sem ho ale ujistila, že TAKHLE to není, což je pravda, páč o Daryho nestojím o víc, než jako o věc, která by mi mohla zvednout sebevědomí, a páč v tomhle bodě teda dost žalostně selhal... Pak se Veverky ještě ptal, jestli:

"Ses s ním cucala?"

"Kde?" odpálila sem.

"No, na tý diskotéce."

"Ne," povídám naprosto po pravdě. Ty vole, už ale lžu jak elfové v Alagaësii. Nelíbí se mi to, ale lepší lež, než než. Ne, nůž. Do žeber.

Veverky se pak po zbytek večera tulil a prý o mě nechce přijít. A za všechno může prý ta antina a to, jak mi mění nálady. To je pravda, ale pořád sem to já, i v záplavě hormonů sem to já a nemůžu mu dát jen tu lepší půlku.

      Ještě perlička - jak sme na sebe předtím řvali, ptala sem se, jestli za těch 7dm let vztahu někdy vůbec uvažoval o tom, že by si mě vzal. Prý jo... prý ty 2va měsíce potom, co sem loni změnila prášky. Ty vole? 2va měsíce z 84? Co je to? To už snad ani není vtipný. Ráno to po mnoha řečech o ztrácení a neztrácení bylo mimochodem zase to samý: protože začínali trochu později, tak se prý budeme válet a pak půjdeme na procházku a tak... No, do tý chvíle, kdy na dveře zaklepal Verky, jestli s nima půjdeme na oběd. Ještě chvíli sme byli spolu, pravda, pak ale uslyšel kluky dole startovat auto a vystřelil jak deštník ven. Na ten oběd. Chmpf. Chápu chlapskou sounáležitost a nikdy bych ji nikomu, tím míň vlastnímu klukovi neupírala, ale ani ne 10set hodin potom, co se málem rozejdeme a slibuje mi, jak budeme spolu?

*V sobotu měl Šlehač rozlučku se svobodou. Měla ji samozřejmě i Nazca, naneštěstí o 

250 km dál, takže i když mě pozvala (na což sem pyšná, páč to vypadá, že odsud sezvala jen Nancy a mě), takovou dálku sem aji vzhledem k finanční situaci nebyla schopná překonat. Tož jediné, k čemu su byla dobrá, bylo okolo půl druhé ráno dofrčet pro Veverkyho na tu Šlehačovu slávu. Neměla sem vůbec v úmyslu cpát se dovnitř, už proto, že se nikam nikdy necpu, a už vůbec ne, když su nezvaná, ale jak su čekala v autě, zamával na mě Šiška, ať jdu normálně dovnitř. Tož sem šla. 

     Tam obraz, že by takovou večeři Leonardo nenašmrdlal. Jedna grupa okolo jedné strany podkovy, druhá okolo druhé a z čela vykukoval Šlehač jak orlosup z hnízda. Taky hned začal klovat, ať prý jdu ještě zpátky. Pokrčila sem ramenama, protože popravdě sem byla neuvěřitelně utahaná, vyšla ze dveří a on mi poslal smsku, ať jim Veverkyho ještě na pár hodin nechám. Jako mě to bylo super jedno, ale na Veverkym bylo vidět, že by docela rád šel. Nicméně to nešlo, páč pták začal vyvejskávat, že je hovno kamarád a také ty podobné žblechty, tož sem se s vidinou, že to ještě bude na kura dlouho, usadila vedle Dubka ke smaženým kalamárům a rezignovala na zdravou stravu. 

     Tož, bylo to na dlouho. Dokonce na tak, že si Dubek zlomil rekord, páč vůbec neusnul na stole, což sme ještě nikdy nikdo neviděl a nemohl to přebít ani fakt, že se pod ten stůl aspoň poblil, když blbě polkl myslivce. Ono teda taký hnus není potřeba ani blbě polknout, aby letěl ven. 

Z 2ruhé strany stolu mi pak ještě psal Fobo něco jakože mi to sluší a pak bylo zajímavé, že podle Veverkyho, když sem vešla dovnitř, prohodili ti kluci od Šlehače ze školy: "Jo, to je ta z Hradce." Čuměla sem na Veverkyho, pak pozorněji na ně, ale ani jeden mi nic neříkal, nehledě k tomu, že v žádném Hradci sem nikoho z nich poznat nemohla. 

      Pak nastal ještě přesun ke druhému konci stolu a kluci spolu něco huškali. Pak už nevím, jak to přišlo, ale vím, že sem ještě byla vytočená z toho, jak onehdy Šlehač Veverkymu doporučil, že my 2va se teda brát nemáme. Neim, jak to nastalo, ale v jednu chvíli sem se ho přes stůl ptala, co to tam melou a proč si to myslí. Šlehač čučel, že nic říkat nebude. Pak se k tomu ale přidal i Veverky, který mi stál za zády, že by ho to taky zajímalo. Ona totiž interní krize je jedna věc, ale proč by nám do ní měl kafrat kdokoli další je úplně jiná. Sme snad Brangelina, bo co?!

 Na to Šlehač, že to teda řekne. V té vteřině se ale ozvali Fobo, Šiška a Dubek úplně sborem, ať to: nechá bejt. To by ale nebyl Šlehač, tak mi oznámil, že: "Protože z něj máš prdel." To mě teda zabil, páč sem vůbec netušila, co si z toho vzít a jak to myslel. Tak su jen odpověděla, že to teda nevím, ale ve vážných věcech vždycky při Veverkym stojím a pak se na něj vzhůru podívala a zeptala se, jestli jim to řekneme. Nevím, jestli si toho ostatní všimli a co z toho budou vyvozovat, ale neřekli sme to; ono oznamovat rozchod na předsvatební akci totiž není moc vkusný. 

Jinak ne, že bych nad tím neuvažovala. Ale v tutom si fakt myslím, že su celkem bez viny, protože i když občas blbnu a hraju si směrem cizí píseček, nikdy, opakuju nikdy sem tím nechtěla Veverkyho ponižovat  a nedělám to proto, že bych z něho "měla prdel" v jakémkoli významu toho sousloví. Ale protože prostě proto, že su blbá nejistá a nevím, co chci. 

No, asi k půl 4tvrté ráno sme se konečně utrhli. Jo, btw, Veverky odejít nesměl, ale když odcházel Bráška a já do Veverkyho strčila, ať na to Šlehače upozorní, konstatoval Šlehačung jenom, že: "ten byl vždycky divnej." No, blahé paměti ten, co si mezi přáteli tak přehrabuje vidlema, že si může dovolit na některého z nich srát. Zvlášť to vyniklo kontrastu s tím, že mě Veverky s Dubkem varovali (popravdě sem si ale stihla všimnout sama), že celá rozlučka se od začátku nesla v duchu toho, že Šlehač žehral na to, že mu ze 40ceti pozvaných přišlo 16stnáct. Jak říkám, blahé paměti. Hodili sme dom ještě Šišku a no, pak se z toho nevyspání vzpamatováváme do půlky druhého týdne. 

*O dalším víkendu sme se viděly s holkama. Nej je lehce rozčačořená, páč Očkova ségra čeká miminko. Prý si s přítelem "prostě tak řekli", že by chtěli mít dítě. Nej se správně rozhořčovala, páč mají vztah o dvě třetiny kratší, než ona s Očkem, a přitom sou napřed. Jestli je předběhnou i se svatbou...

*Onehdy se mi taky Ségrule ukrutně rozchlastala. Takhle řeší problémy vegani, heh. Jednak si asi ještě nezpracovala rozchod s Mossem (lehce tomu nasvědčuje třeba epizodka, kdy potom, co si dal na fcb status, že je se svojí novou slečnou nejšťastnější na světě, vzala novou gumovou palici a rozmidlila hrnek, který jí kdysi vlastnoručně upatlal, řka, že ví, že je ((jako ona, ségra)) svině, ale že mu to nepřeje) a dvojnak mají ve škole nesporně abnormálně nedovyvinutého čůráka ředitele, ale i přihlédnuto k jednak aj k dvojnak chlašče na svůj věk dost vysokou ligu. Třikrát v týdnu prý hospoda (kura, kde na to ty lidi berou money?!) a doma si klíďo rozdělá pivsonka k večeři. Taky jí to ale pěkně nandáváme. Ne, že bych měla něco proti chlastu, ale co je moc, je moc.

Třeba: tuhle dojedu dom a v obýváku počítač, u počítače Ségrule a vedle lahváč. "No toto," povídám, lehce provokativním tónem. Za pár minut po mně dojde tatík, koukne: stůl, počítač, Ségrule a vypitá flaša. "No teda, teda," povídá, "a já se tě chtěl zeptat, jestli si večer dáme jedno na půl." Na to chytnu děsný záchvat smíchu: "To víš, ta si tak s tebou dá půlku..." Ségrule se čertí. Jedna z těch dobrých domácích chvilek. O chvilku později vleze tatík do ložnice, kde úřaduje mamina, ozve se řev a Ségrule se rezignovaně odplíží do sklepa pro další. Kdepak na půl... 

      Jinak ale musím uznat, že rozchod s Mossem má i své výhody, páč s ňou konečně něco je. Když se jí přijde na kloub, je ségra strašně prima holka, je legrace, a vůbec; konečně mi připadá, že k sobě začínáme mít pěkný (potažmo vůbec nějaký) vztah. Taky sme si v jednom z těch hezkých teplých jarních dnů vyšly na prochajdu. Vzala si s sebou teda pívo, pravda, ale jinak sme se usadily pod stoletou hrušeň a fajně popovídaly. Prý si to s Veverkym hlavně mám pořádně rozmyslet, a že ho bere už skoro jako bráchu. To mě tedy rozseklo. Ale on prostě má takové charisma.

*Taky sme udělali rozumnou věc a pořídili sekačku na trávu, takže nejsme jedna z posledních rodin v euroamerické civilizaci, co žádnou nemá. Děda dal finance, Veverky sháněl a pak sme společně kupovali. Děda měl velkou radost, bylo to pěkné, i když sám s ní toho už asi moc nenaseká, přecejen je na něj už krapet těžká. Jo, o 14náct dní později sem musela znova shánět český návod, protože ho někde zašantročil. Ale není nad značkové prodejny, tam se o člověka postarají, tak mi ho znova vytiskli.    

*V týdnu su ještě stihla oběd s Týpkem. Vida, tak teď se asi zase zakoukám do tohohle. No, dobře, jen klid, asi ne, ale prachy sou taky dost fascinující věc. A pro výlety na motorce sem měla vždycky slabost. Navíc si začal budovat docela pěkné svalíky.

*V sobotu se Šlehač ženil. Pro mě tu svatbu definuje lehká depka (páč si nejsem jistá, jestli bych si chtěla Veverkyho vzít, i když by náhodou chtěl on), hrozná zima (zadrhovali sme pod kopcem a neskutečně fučelo) a překrásný obřad, který těm dvěma farář ušil úplně na míru. Vyprávěl totiž pohádku o princi Šlehačovi a princezně Nazce, a nemělo to chybu. Bylo to vtipné, romantické a zároveň realistické, no kdyby do toho o lavici dál nežvejkal věčný zklamanec Bráška, až sem ho musela vypššštovat, nemělo by to vůbec chybu.

       S sme se Veverkym shodli na tom, že fotograf je pako, a to nejen proto, že Sarah neřekl, aby ten kočár, co ho vystrčila do popředí skupinové fotky zase někam zastrčila, když ji samotnou to nenapadlo. Halt pyšní rodiče, chápu, navíc 14trnáctidenní Ojtík byl fakt roztomilý, ale to stejně na té fotce nebude znát.

   Následně sme se jako kamarádi museli uklidit, zatímco proběhne rodinná hostina. Chvíli sme hledali hospodu, která měla otevřeno, páč Nancy měla hlad a my s Veverkym, Kvoč se ženou a Nevětrací sme se přidali. Legrace byla, když sme se pokoušeli hromadně vyfotit aspoň u stolu, ale moc to neklaplo. Pak sme se s Veverkym vrátili na hoďku dom a zase jeli zpátky na večerní párty. Já bych řekla, že byla vydařená, ale zábavu jasně vedla nevěstina strana, od nás to ještě tak nejvíc rozjela Govi. Ne, že bych se taky nechtěla účastnit zábavy, ale ne a ne se ožrat. To je hrůza, já už se neožeru ani na svatbě!

      Ostatně Govi se to pak nevyplatilo, protože při házení kytice přebrala pugét Nancy, čímž si znepřátelila celý náš stůl nejmíň na zbytek týdne, páč i když prý má 6stiletý vztah a taky se chce vdávat (říkal Lady), jejího přítele nikdo nikdy nikde neviděl, zatímco Nancy všichni ze srdce přejeme, aby si ji ten moula Dubek konečně vzal (Když totiž bude ještě chvíli váhat, ze srdce jí budeme přát, aby si ji radši nebral.). Ale šipky to byly pěkné - vrhly se po té kytce jak 2vě akvabely-ragbistky, to ti povím, hezky to vyniklo zvlášť ze zadních pozic, které sme s nesvatbychtivým zbytkem bab prozřetelně zaujaly.

      Pak sme se s Veverkym ještě zhádali, páč jak byl ožralejší, měl nepříjemný sklon bavit se beze mě, což se mě dotklo, když sem ho vytáhla, že budeme tancovat a on mi hned odtančil jinam. Uznávám ale, že to bylo malicherný a to jak sem se pak doma posrala sem si plně zasloužila. I když za to asi nemohly výčitky svědomí; spíš podezřívám tu přesmaženou topinku. Ale dej si tatarák bez topinky.

Druhý den sme se probrali, dojel k nám Dubek a já s ním frčela pro auto. Zbytek dne si nepamatuju.

*Ve středu sem měla dopo a brzo odpo volno, tak sme se sešli se Šéfikem. Předtím sme si v smskách ujasnili, že by bylo fajn se vidět, protože několikrát to nevyšlo a já mu za to vynadala. Reagoval tím, že netušil, že o častější kontakt stojím. Kafe, pak oběd a pak, když se mi zdařilo přeložit si další klientku o hodinu, mě ještě odvezl pro průvodce na dovču, kterého mamina neprozíravě objednala na druhý konec města, takže kdyby si pro něj sama dojela z Bezkyd, vyšlo by to časově asi tak nastejno. Pak sme taky měli co honit, páč navigace nepočítala s ucpávkama. Naštěstí se holčina taky trochu zdržela, tak ještě urobil pokus mě políbit na rozloučenou. Trošku sem se nechala, ale jen tak kmit, neboj. Ono už to asi je fakt jedno. Masoví vrazi si taky pamatují prý jen tu první vraždu, tak já si pamatuju taky jen první "nevěrnickou" pusu. Nebo moment...no asi nepamatuju. Další důkaz pro to, jak málo pro mě znamenají. Ale asi se to tu nechá dohledat.

Jinak aby bylo vrány k vráně, později odpo mi skoro po měsíci písl Dary, co dělám dneska večer a jestli nedáme jídlo. Kura, přes to jídlo je na mě dobré chodit, páč se mi furt strašně nechce vařit. Tož sem šla. A byla úplně paf. Zase úplně milej kluk, skvělý povídání a rizoto a všecko. No tohle.

*V pátek mě Dary pozval k sobě na véču. Po spoustě smsek, ve kterých sem si chtěla vyjasnit, že to bude úplně nezávazný (S tim uz od minule pocitam) su šla. Původně měl vařit, ale jak nějak nestíhal, dopadlo to zase na žrádelnu. Ne, že bych si stěžovala. Pak mě odvezl k sobě a pak, no, jak to mírně říct: silně sem se nebavila. Natáhli sme se na gauč před tývkou a on se chtěl tulit. Já ale nějak nechtěla. Asi měl svůj vliv ten byt, chápu, že je chlap, a že se teprve nastěhoval, ale ve svým věku už jsem háklivá na design. Jo, a taky to, že jak si svlíkal mikinu, zkoukla sem mu poprvé hořejšek těla bez těch maskovacích streetových hadrů, a ve svém věku už jsem háklivá na design, že...

      Hladit po hlavě a olíbávat sem se nechala, ale polibek jako polibek mě vůbec nebral. Když on taky kromě těch špeků na pupku má takový to "onosávání" a mně se to niky nepáčilo, Veverkymu za to nadávám pořád (fakt, kopie, kura), těžko ale říct týpkovi: nestrkej mi furt ten rypák do ksichtu, když se na tebe směje jako anděl, a potřebuješ, aby tě v noci hodil dom. Popravdě sem ze sebe ale pryč, protože se usmíval fakt nádherně, takovým tím polozamilovaným způsobem (a že ksicht má fakt pěkný) a celou dobu - a i tu minulou schůzku - byl úžasně pozornej, milej... no a se mnou to nedělalo vůbec nic. Sem frigidní jak pravý poledne.

      Akorát, že su si řekla, že dojem, že je frajer jen navenek, ale když se mu holka dostane pod kůži, tak se stará pěkně, byl správnej. Ty voe, možná bych to měla říct Veverkymu, třeba by ho uklidnilo, kdyby věděl, že mě nebere nejen on, ale pomalu už nikdo. To je stav, tohle, zatracené tablety, bo co to je. Bo vybíravost?! Jo, vybíravost, flirtovala bych děsně ráda, ale s někým, kdo za to stojí.

Do toho si písáme s Borcem. Ale ten se nepočítá, ten je totiž tak ideální, a tak daleko. Nebo tak daleko, až vypadá ideální.

*V sobotu sme to zase udělaly tak, že sem odpo dojela do školního města, kde sme se sešly s Nej a Nevětrací. Ostatně Nevětrací zlobí, páč má údajně někoho mít, ale nám to neřekla a obě nás to s Nej celkem dost mrzí, i když taková byla vlastně vždycky. Nej to tentokrát mrzí víc, páč to na ni vybafl Šiška na tom Ojtíkově zapíjení a jak sama řekla, čuměla na něj jak Kolumbus na GPSku a neměla co odpovědět. Jedině snad, že Nevětrací má asi jiné nejlepší kamarádky, kterým se svěřuje. Ále, nakašlat, ono to je jedno, sraz byl totiž fajne.

Neděli znamenala hlavně smejčení oken a sprchováním kaktusů. Bylo to produktivních pár hodin, rozbila sem si keramickou podmisku, zasrala znova koupelnu, kterou Veverky kvůli mě předtím krásně vydrhl a vyhodila vysavačem pojistky a tím ho zneprovoznila, když sem se snažila vysát tu zkurvenou vrstvu mrtvých much na parapetech. Krom toho su zamořila byt sviluškocidem, páč prevence není nikdy dost. Ale což, koberec se má stejně vyhodit, hlavně, abych z toho já neměla jednou raka.

Hluboce po obědě sem skončila a vypadla právě včas, abych ještě ke všemu nemusela jít s Veverkyho rodinou sbírat šutry na pole. Už totiž na nějakou snaživost kompletně rezignuju. Veverky to u nás má tak, že ho všichni milujou, tak já to u jeho rodiny můžu mít průměrné. Vyrovnaný vztah, ne?

     Doma sem dopřesázela zbytek mazlíků, šla mamině odpoledne na bohoslužby a pak už zas byl čas frčet. A to s malou přestávkou v TV rovnou do postele, páč sme se s Veverkyšem shodli, že na čarodky kašleme a historicky poprvé sem nikam večer nešla. Vida, co s člověkem udělá únava a předkrámová nálada.

*Na prvního ráno sem preventivně první větu po probuzení řekla: "Dneska je prvního května."

A nic. Veverky mě odvážel na bus. Když sme projeli půlkou sadu a minuli poslední třešeň, nevydržela sem to a obula se do něj: "Takže jako vždycky." Vztekle zastavil a pod jednu mě dotáhl, tož už sem ale byla načílená a řvala na něj, že další důkaz, jak na náš vztah kašle nepotřebuju, když ví, že na tom líbání trvám každý rok, když ví, jak je to pro mě důležitý, a když se stejně na to vykašle. Na oplátku nás při další cestě málem zabil a kušňoval: "...sem si ještě včera řikal, pod kterou tě vezmu a teď jak myslím na jiný věci sem na ti zapomněl." To vidím, tak kura, když má blbý mozek, ale chytrý mobil a chytrý náramek, proč si tam nedá upomínku, když si s tím stejně furt šteluje?

Btw se totiž s Verkym hecli a kaufli si ty chytré hodinky. Jako pěkná věcička, to moc, ale prachů je to mraky. Nadto si k nim Veverky musel pořídit chytrý mob, páč ten původní by s nima nepropojil ani Elon Musk. Nevadilo by mi to asi tolik, kdyby si zrovna mamina nepořídila nový foťák, ale když oba takhle hází ciframa, zatímco chudinka já furt musím obíhat supermarket dokud nenarazím na slevu, abych se vůbec mohla nažrat, mírně to vyprovokuje.  Jo, a s tím supermarketem je to pravda. Furt sem se ještě nepřiblížila ani ke spodní hranici chudoby.

      Odpoledne se ozval Dary, jestli sem ve městě a jestli chci políbit pod rozkvetlým stromem. Sice napsal rozkvetlým s I, ale darované třešni... Nakonec sem to ale zrušila, i když ne kvůli Veverkymu, ale páč sem byla nějako groggy.

Když už sme u toho (teda jako u trapných sexuálních fantaziích, tak Dary se Šéfikem nic moc, ale Daryho s Bazalem si dost dobře umím představit. Konkrétně jak mě Dary drží na klíně, ruce za hlavou a Bazal mi líže pičku.

     Od pondělka totiž pokračuje domluva se Šéfikem; vypadá to, že zase jednou někdo drží slovo, ale je těžké nás vzájemně nějak časově sladit. O další víkend později mě teda nasral, páč sme plánovali secvak na pondělí a já si kvůli tomu přehodila klientky a on nakonec odfrčel dom, řka, že když sem se neozvala, považoval to za stronované. Já to zas, když se neozval se stornem, považovala za hotovou věc. No potěš.

     Potom, co su se vrátila z dovči, sme šli do kina. Byla su dožraná jak pes v cigánským táboře, páč komixy miluju, ale tahle Wonder woman byla taková předvídatelná natahovaná nevtipná sračka, že to, a ta zatracená klimoška, mě fakt donutilo tulit se mu k rameni. Co o to, kvalitně vypracované rameno, a on si liboval, vida, jak se pěkně tulím, když je mi zima, ale měla sem pak co stíhat dojet do práce včas, nehledě k tomu, že mi nahustil během filmu do hlavy, že: "my dva spolu stejně jednou budem." Nebrala sem to vážně, řka, že se k sobě nehodíme, což už sem mu jednou řekla, ale při zpáteční cestě mě ještě víc překvapil tím, že bychom to mohli zkusit a kdesi cosi. No toto. Že by chtěl nějaké šmatli-patli, to vím, to je u chlapa celkem normální, ale že by vztah?!

     Mimochodem dovča byla skvělá. Teda až na to, že s námi jelo pár nových elementů a jeden z nich byl tak výrazný, že bylo až trochu nezdravo. Totiž taká paní, kupodivu lékařka. Asi 150 kilo na 190 centimetrů, takže jí bylo fakt plno nejen teoreticky, ale i prakticky. Mně popravdě nevadila až zas tak zásadně do chvíle, kdy se rozhodla od místních koupit trávu, u čehož sem teda nebyla, ale dožralo mě, že nenabídla potáhnout, a naproti tomu to chtěla táhnout přes hranice. Nemám nejmenší chuť poznat jakýkoli balkánský vězení zevnitř. Ale ta mentalita jako. Urobím snad průser celýmu autobusu, kvůli tomu, že sem nespokojená v manželství a ve 40ceti mi hrabe?!

Jinak samozřejmě s Veverkym nás dovča zase zpravila. My sme úžasný dovolenkový pár. Tentokrát ale zpravila víc jeho, než mě, já ten obvyklý příliv zamilovanosti nemám.

*V sobotu sme se Ségrulí vyrazily na pivní slavnosti. Úplně první akce, kam sme spolu vyrazily. A zjevně legendární. Jen, co sem vlezla od vstupu, čekuju týpka, co se na mě ohromně smál od stolku. Tak dneska by to šlo, připustila sem, a šla si koupit trdelník. Než sem ho dožvýkala, Ségrule vychlámala první pivko a než sem se rozhodla, co za speciálka zkusím, měla v sobě 2ruhý. Mezitím ke mně přisedli nějací mladí cucáci a neváhali mi taky hádat 22va let, takže sem si řekla, že dneska by to opravdu šlo, nechala se od toho jednoho trochu dokrmit nudlema a čuměla, kde co lítá. Ségrule, dorazivší z hajzlu konstatovala, že mě fakt nemůže nechat chvíli samotnou. Pak teda nutno přiznat, že ode mě jen cucla, a prý si musí dát pivní pauzu. Byla ale veliká legrace, páč už po těch 2vou byla lehce rozverná a vykládala mi, jak neví, co jí to nutí pořád někoho oblizovat, když se ožere. Jen sem jí podala chňáru, ať vítá v klubu - to sou totiž gény. Asi ji to uklidnilo, páč začala vyprávět, jak: "vykousla nějakýho plešouna." Pro představu; moje ségra je taký ten veganský přírodní typ, takže ve 20ceti vypadá na 12vanáct, hubená, moc se nemaluje, ještě má občas shrbená záda, no takovej malej mazlik a vykládá mi s tím svých ksichtíkem, jak vykousla plešouna. A že si to nepamatuje.

"Jak nepamatuješ, kdyť mi to teď povídáš?" Vyjevila sem se.

"No, nepamatuju, ale kamarádi mě natočili na video. Prý bych tomu nechtěla věřit."

 "Aha," přišlo mi to logické. "A fakt neměl ani jeden vlas?" Začala sem se chlámat.

"No, neměl," pokračuje tak s klidem dál. "Ale očividně se mi to líbilo..."

To už sem byla smíchem mrtvá.

 "No, a ještě sem v tý době chodila s Mossem," dokydlila to úplně a já se tomu plešounovi řebím ještě týden. Uznávám, že pro toho, kdo ji neviděl tak rozšafně to vykládat, to asi nemá ten efekt, ale já takovýhle záchvat tlemení neměla ani nepamatuju.

     Pak začal konzík jedné známější kapely a ségrouš se s kamarády chtěl nacpat dopředu. Páč sem na to ještě přecejen moc mladá, zůstala sem víc vzadu po straně a doesemeskovala si sraz s Kamarádem. Propovídali sme většinu koncertu, až začali hrát moji oblíbenou a to sem chytla chuť (mezitím sem vyžahla ještě 17dmnáctku a druhou 14trnáctku; ta teda byla, Trautenberka můžu jen doporučit) krapet si taky zaskákat. Kamarád jít nechtěl. Mělo to ale plusy, jen co sem se mu ztratila, zpozorovala sem šedého týpka, co měl ten pravý poměr pasu a boků a neuvěřitelnou prdelku, co se naklání k jinému, který taky nevypadal úplně marně. První se na mě pousmál, pak ale začali hrát nějakou další hitovku a ti 2va docela divoce odskákali. Já zůstala na místě, zprava před pogem vhodně krytá nějakou slečnou s praktickýma velkýma nárazníkama, a rozhlížela se po Ségruli i po tom šedotrikatém. Pařil hodně pěkně. Hrozně se mi líbilo, jak si to užívá. Počkala su až dohráli, on zřejmě taky, zazubila se a zeptala, jestli neviděl moji ségru; že je úplně jiná, než já. Nereagoval úplně briskně, ale týpek vedle se docela chytl, začal zastavovat kolemjdoucí, co se mu asi zdáli jiné a ptal se, jestli nesou moje ségra. Byla to psina, tož já se chytla po zbytek večera nich, i když Ségruli teda nesedli (a na smsku, jestli sou hezcí, odpověděla, že sou divní, páč se ale mezitím namlela jak hladká mouka, nebrala sem to moc vážně). Já si popravdě společnost užívala, navíc ten pas a boky, a kór, když pak nějaká jeho kamarádka, bo bývalka, co já vím, prozradila, že je občas trochu nafrněné macho. No to je přesně můj typ, víme. Taky mi tvrdil, že su sebevědomá minimálně stejně, jako on a že mám tvrdá stehna a su sexy, a ať se k němu tak netisknu. Přitom su se moc netiskla, jen tak z legrace občas žďuchla bokem, když sme stáli vedle sebe. No prosím. Každopádně asi nekecal, že se vrátil do města po letech, páč zdravil kdekoho a kdekdo jeho, ale musím uznat, že i když byl rozlítanej, pořád nějakým způsobem reflektoval, že su s ním. To totiž byla okružní hledací po náměstí. Přitom sem si se Ségrulí pořád psala. Když sehnala odvoz, sešly sme se a šup dom. Trochu mě to teda štvalo, kdy já se zase dostanu na akci, abych se bavila, ale darovanému řidiči na volant nečum. Odtáhla mě ale pekelnou rychlostí na to, že sama pak cestou usnula s kelímkem v ruce. Číslo sem mu ale dát stihla.

*V neděli se nedělá, ale páč mi nic nebylo, klidně sem dělala na zahrádce. Zato ségrouš ležel. Pak i s ručníkem na hlavě. A to sem si myslela, že to bývá jen ve filmech, ale fakt, nekacám, měla vlastním přičiněním ručník na hlavě.

      Nějako po obědě mi týpek písl, zda se nechce slečna tajemná vidět. Byla su zrovna s maminou v kostele, ale pak to šlo, tož sme šli na procházku. No, to sem si zase naběhla. Až na tu dost děsnou koženou bundu a trochu sklopená záda, která prý tak má schválně, aby ostatní chlapi nebuzeroval (prý má totiž provokativní ksicht, na což su jen teda mohla říct, že mě neporovokuje, ale ta záda mě derou dost, páč ho kazej), sem na něm nenašla výraznější chybku. On na mně našel 2vě: přítele a křivé zubíky. Ty teda ale má v mírnější verzi taky. Kupodivu mi to ale vůbec neva, páč borec, jakého bych zrovna nutně potřebovala. Dojel teda zrovna z Kanady, bo odkud, kvůli kamarádovi, co mu nedávno umřel brácha, krom toho ale má procestováno snad půl světa a umí o tom docela pěkně vykládat. Taky pěstuje snad všechny sporty, které mě zajímají (včetně tantry, ale ta mě nezajímá, když sme ale u toho, tak nepochybuju, že bude šukat jako king - jak podotkla Wéčka, když sem jí vykládala, co a jak - tyhle bohémské typy to prostě mají v sobě). Kurva, no ultimátně charismatický boy. Protože sem ale věděla, že Ségrule jeho kamarádce naprášila, že su zadaná, přiznala su pak nejen barvu, ale i všechny odstíny šedi. Viz ta jeho poznámka, že přítel mě docela kazí.

     Doťapali sme celkem daleko, když začlo pršet. Praštila sem v duchu za ucho, že sem si, já, co nikdy nepodceňuju počasí, nevzala v nějakém záchvatu machrování bundu, ale když začalo kapat i pod stromem, pod který sme se schovali, objal mě, a když sem se kroutila, že na mokrou bundu se mu teda lepit nebudu, schoval mě pod ní, řka navíc něco o čakrách a energii a o tom, že takhle pozná, jakou vlastně mám. Odsekla sem, že v tom případě jasně musí poznat, že mám zrovna nevímcochci auru, ale pak mi to jeho nulové procento podkožního tuku docela vyrazilo dech, přiznávám. Kurňa pevné tělo, takže se to jenom nezdálo. Hek.

      Když trochu popřestalo, vraceli sme se a pak se posadili k silnici na lavičku. Jo, to byl nápad. Jako celkem mi to je jedno, drby sem, nebo tam, ale když kolem na motóru profrčel zrovna Kvído a mávl, a já se Čakry zeptala, jestli ho zná, protože já totiž taky, tudíž mohl mávat na oba, zavrnělo to průšvihem. Ovšem, potom, co ze Ségrule večer vylezlo, že chodila po náměstí a hledala mě tím způsobem, že se každého známého ptala, jestli mě neviděl, že sem odešla s nějakým divným týpkem asi do křoví (nutno podotknout, že na místním náměstí, kde se akce konala, nemají ani tulipány, natož křoví) už asi není co zkazit. Ségruli to prý v tu ožralou chvíli přišlo děsně vtipné, ale tuzemskou sociální kontrolu nebude zajímat ten očividný fakt absolutní nepřítomnosti křoví, který považuju za vyloženě klíčový já osobně. Je to zlaté dítě ta moje ségra. Tohle mě teda dohoní. Jen otázkou, kdy a prostřednictví koho.

Po poctivých pár hodinách sme to takovou lehkou pusou za autem rozpustili. Prý věděl, že ty hezké rty budou pěkně líbat. Na to jen povídám, že přece nejsu leckdo. A ať zjistí, kdo vlastně sem. No, my 2va bysme si teda ego fest popřetahovali.

*V týdnu mám plnou palici Čakry. Myslím ale, že to na mně není nijak znát, ale Veverky svým 6stým smyslem zase nezklamal: z ničehož nic se zašel dát ostříhat, koupil si nové boty a nový návlek na pinďu, takže sme si odpoledne docela pěkně blbli v postýlce. Ale kurevsky, to taky nemohl začít být tím ideálním partnerem tak o 3ři roky dřív? Teď sem prostě přesvědčená o tom, že spolu nezůstaneme, že by to nebylo šťastné ani pro jednu stranu, protože každý chceme něco jiného, a pokud se týká rodiny, tu sice chceme oba, ale v úplně jiném časovém horizontu. Ale což, šmajchlung to byl pěkný s nádherným klukem. Teda pravda, nad cenou té holičky dost zaplakal, ale sekne mu to neuvěřitelně. Jo, taky by bylo snazší se rozejít definitivně, kdyby nebyl tak krásnej.

     Nadto mi jedna z klientek nasadila do palice, že když Veverky tuhle schopnost vycítit, že mu teče do bot, má, může to být znamení z nějakých vyšších dimenzí, že máme zůstat spolu. Na druhou stranu ale věří i v minulé životy, s čímž apriorně nesouhlasím, takže nelze věřit všemu. Od toho vlastně víra je, že. Aby člověk nevěřil všemu.

*Ve čtvrtek večer pro mě Šéfik dojel do práce a přihodil mě dom. Bylo to milé, ale byl to současně velký průšvih, páč sme pak ještě seděli v autě, povídali si, pak se chtěl tulit a líbat, a mně se to opět vůbec nepozdávalo. On je prostě skvělý kamarád, ale i přes všechny ty prima svaly mě vůbec nepřitahuje. Poctivě sem to zkoušela (nechala sem se drbat za krkem, a čekala, co to se mnou udělá), nakonec ale nezbylo, než se odvolávat na to, že sem po těch tabletách děsně frigidní a tak. To je teda  pravda pravdoucí, ale díky Čakrovi sem se trochu uklidnila, páč je evidentní, že správný chlap (nebo správná hračka, jak víme zase díky Veverkymu) mě z toho frigidního rybníčku dokáže brutálně rychle vylovit. Ovšem se Šéfikem byl ten večer trapas. On sám teda racionálně povídal, že je dost starý na to, aby snesl, když řeknu, že budeme zase jenom kamarádi (rozuměj; bez těch flirtovacíh pokusů), ale já mám strach, že když bych to řekla tak na plnou hubu, jak by to asi rád slyšel, bude přecejen nejen po flirtu, ale i po kamarádství. A já kina ráda...

*Pátek sme si Wéčkou udělaly pro sebe a oběhaly Noc kostelů. Nevím teda, čemu je to nazvané Noc, když v některých významných se nerozpakují zavírat už v 10set. Vzhledem k tomu, že některý pracující lid končí až v 9vět, je to nechutně zavádějící praktika. Nakonec sme ale byly na náměstí a pak dobyly aji hrada. Bylo to moc hezké, město v noci fakt miluju. Jen konec byl takový nejapný, páč začlo lejt a trvalo, než dojela tramka.

*Víkend trávím čekáním, jestli se ozve Čakra. Neuznal to za vhodno, tak sem trochu zafušovala s přírodní magií, vytáhla psa na kopec a škubala lístky kopretinám. Nemá mě rád, což mě ani nepřekvapilo. RA už mě taky nemá rád, což je snad ještě míň překvapující. Veverky mě ale má rád, což mě trochu překvapilo, pak ještě Kamarád, Bazal a co mě překvapilo nejvíc - Sethi. No, vida. Hrozně mě to uklidnilo, abych řekla pravdu. Ono to totiž fakt funguje.

*Při pondělku splnil Borec, co slíbil a stavil se za mnou ve městě. Měl to teda při cestě. Teda, teda. Vstávala sem ráno s Verkym a Veverkym v 5ět, takže sem k 8smé byla pěkně vycmrndlá, ale co uděláš, když jsi holka a máš se po roce vidět s bBorcem, co by ses s ním ráda viděla po zbytek života?  Ano, správně: namaluješ se. Tož sem to urobila a ťapala. No, když su doťapala na parkoviště a on tam byl, řekla sem si v první chvíli - co blbneš, kočko, tohle, že je tvá druhá půlka? Krapet za tu dobu nevidění zidealizovaná, ne? Jen ale, co sme prohodili pár vět, vrátila sem se k jistotě, že tohle je fakt jeden z těch pravých pro mě.

Bylo to moc fajne, dovezl mi kupu dárečků, tak to bylo také trapné, páč já nic na oplátku neměla, tož když sme mi to nesli odložit do lednice, koukla sem aspoň na domácí sýr, co sem přivezla pro Wéčku a rychle mu ho vrazila, aby aspoň něco. Pak sme šli na snídani a probrali snad úplně všechno. A kdybychom měli tak dalších 10-12náct hodin, probrali bychom toho ještě víc...

Jenže musel odjet, takže i kdyby mi Veverky nepsal, že se vracejí zpátky na barák, páč jim kolegové cosi nenamontovali, a že si zapomněl klíče, museli bychom to rozpustit. Cestou zpátky k autu mi ještě usápl komusi ze zahrady růži, a papá. Jo, asi se mi stýská.

S tou růží v ruce sem zaklepala na Verkyho, páč bylo jasné, že Veverky je u něj. Verky koukal, že obvykle ženské chlapům kytky nenosí, ale Veverky bystře poznamenal, že to nemáme opačně, ale že tu už sem dostala od někoho jinýho. Pověděla su mu to na rovinu, pak sme se pováleli, a když už měl to volno a já do večera taky, vyrazili sme konečně na Strážce galaxie II. No, byla su velice spokojená, jo, příběh to nemá žádný, ale řehtali sme se jak ve stáji. Ten malej Groot s trenclema kura neměl chybu. 

*V úterý sem se ráno v novinách v horoskopu dočetla, že budu mít super sex-apeall, a že je vynikající den na seznámení. Rozhodla sem se, že to bude pravda, odpoledne do fachy sundala brejle, trochu se přimalovala a hleďme, byl tam ten pěkný vysoký týpek, co na sebe občas při pátku mrkneme a minule, když sem odcházela, su se nefašovaně usmála. Klientka, co kvůli ní přejíždím, se mi teda děsně směje, že když už sme po měsíci u pozdravu, tak to bude do 5ěti let jistojistě večeře a do 10seti svatba, ale každý má své metody, že. Zasmála su se na zase, a šla se věnovat Naty.

     Pak sme přešly do místnosti k němu, a on prostě po chvíli vstal, šel k nám a zeptal se mě, jestli budu mít potom čas. Vypustila sem, že ho moc nemám, kývla, řekla, že za 20cet minut končíme a jestli to vydrží čekat. Prý ano a sejdeme se dole. No, tak jo. Naty měla Vánoce, podotkla, že už si ale tuhle všimla, že se na mě díval. Na to já, že to asi ano, a v pohodě sme dokončily hodinu. Ani su moc nepospíchala, když už čeká, tak což, a pak tedy milostivě sešla dolů. A on, prevít, nikde. Zklamaně su obešla recepci, vykoukla ven a nic. Vrátila su se k Naty, řka, že čekat nevydržel. Pak mi to ale ještě nedalo, vymluvila sem se na dotočení flašky a vyjukla dole ze druhých dveří. A tam byl. Naty už teda byla úplně hotová, když sem jí zmizla po druhé.

     Tož sme spolu kousek popošli a popovídali. Chválila sem, že je dost odvážný jen tak k holce přijít a oslovit ji. Povídal, že je to taky poprvé, co to svedl bez alkoholu, což je za prvé hezké, že přiznal, za druhé určo pravda, protože moc frajerů na tohle stavěných není ani s tím alkoholem. Nu, příjemné. I když nad nějakým vývarem pochybuju, je to ale opravdu moc pěkný kluk. Jen mám pocit, že je buď hodně stejně starý, nebo dokonce mladší, než já. Můžu se ale mýlit. Pak su mu nadiktovala číslo, pusa na závěr a vrátila sem se znova. Naty su potkala na schodech, byla celá hin, tak sme si ještě pošpitaly, domluvily se na zítří a já si dala ještě hoďku. Mezitím se ozval, tak sme si psali. Velké klíny to nebyly, ale je příjemné slyšet, že sem někoho: "...zaujala hned od začátku."

Další den písl něco ve smyslu, jak se mám a další sme se měli sejít, ale pak si vzpomněl, že má 4tyřhru s kamarádama. Tak sme se domluvili na pátek. Can rest easy.

     Musím teda uznat, že žádné rafinované balení to není, ale je to dost osvěžující. Sice -zatím- nemám zrovna reprezentativní vzorek, ale vypadá to, že od doby, kdy sem aktivně randila, což je přes 7dm let, že, vznikla nová generace týpků, kteří narozdíl od svých předchůdců serou na nějaké obligátní ozvu-se-po-třech-dnech hry a podobné kardinální hlavně-si-nezadat pitominy, ale jdou si prostě za tím, co chtějí. Což je fajn, hlavně, když to, co chtějí, su já, že.

*Ve čtvrtek su toho moc neměla, tak sme zašly s Wéčkou na papání a pak su jí pomohla opravovat testy. No, taková to byla štreka, že sme pak přímo musely na zmrzku a poseděly s ní v parku. Jo, takhle nějak pohodově si představuju život ve městě.

     Zpáteční cestou sem nějakým podivným způsobem zabloudila do obchoďáku a narazila na džíny, u kterých mi na ně jen padlo oko, a bylo jasné, že to sou oni. Takhle se mi to už 2x stalo a nelituju, tož sem zkoušela. Teda cena i po slevě velikášská, ale nedá se svítit, nasoukala sem se a pecka. Když už su se pak při lehounkém výpočtu finánce, co mi zbyla doma, dostala do kolonky Týden žeru rýži, řekla sem si, že když týden, tak 14náct dní mě taky nezabije a kaufla si nové baleríny, okolo kterých namlsaně kroužím už od jara. No, neim, co mě to popadlo, ale vím, co bude následovat: rýže.

      Večer se ale situace dramaticky zhoršila. Veverky mě nerušil v rozjímání, páč zase šli dělat na noc, ale nějako sem nemohla usnout. Vařila sem si teda mlíko v rychlovarce, což se neukázalo jako dobrý nápad, a když sem konečně vyvětrala ten smrad, začala bouřka. Když skončila, bylo už zas skoro světlo... Noc kvalitní, to ti povím. Bolelo mě do toho bříško, no, jen sem se do fachy odplazila. Postupně se to teda vylepšovalo, večer, kdy sme se ale měli sejít s Easym sem byla utahaná jak kočka. Jen mě mumifikovat, a ani neštěknu. Udělala sem ze sebe ale tolik člověka, kolik to jen šlo; jo ty nový gaťky taky pomohly, a šla. Odvezl mě do města na kafčo. Chtěli sme teda i jídlo, ale ono je jedno, jestli Praha, Brno, Ostrava, Vidlákov - po 11denácté se člověk může nažrat třeba dlažebek.

Když sme tak hodnou chvíli pošmajdali, zívala sem úplně tuplovaně, tak mě pozval aspoň na benzínku na párek v rohlíku. To se mi teda taky stalo poprvé. Jinak resumé: že bych se na první pohled zakoukala jako do Čakry, to ne, ale je to vážně milý kluk a uteklo to s ním jako voda, když ještě bývávaly povodně. Je opravdu hezký, ne v ksichtě tak drsně nádherný jako Veverky, spíš takový akademičtější typ; ale zase ještě možná o 10set čísel vyšší, a to už je docela slušná výška. Svalů by mohlo být víc, ale já su extrémista a typuju, že na běžnou holku by bylo to, co má, skoro už až moc.

     Dost flegmouš, ale po nedávné zkušenosti s Darym je příjemné mluvit s někým, kdo se hned neuráží. A co se mi na něm nejvíc líbí je taková nějaká, jak bych to řekla; upřímnost, zdravá sebereflexe? Jako, že třeba přiznal, že se mohl propadnout, když skoro vzápětí zapomněl moje jméno, nebo že zklamal tátu, páč je myslivec, ale on živá zvířata střílet nechce. Velice fresh, jak už sem řekla. Po párku mě hodil dom - jo, museli sme ho sežrat venku, páč si zakládá na autě, což mi umožnilo nádherně rýpat - dal mi ruku na stehno a takovou tu loučící pusu. Já furt čekala něco víc (to víš, ovulace), a ono nic. Aby to nebyl takový ten typ jako Veverky, že mu líbání nic neříká...

Jo, úplně sem zapomněla na mobil v kabelce, tak mi v průběhu Veverky volal, a asi poznal, že s někým sem, tak nevím, jestli když se zeptá, zatloukat, bo to říct na rovinu.

*V sobotním buse sem pořád usínala a padala palicí nějaké slečně na rameno. Na 100stém kilometru ji to už asi muselo trochu vadit, uznávám.

     Večer se konala pouťová pobava v Kapounově vesnici. Veverky měl celý den službu u grilu, tak pro mě dojela Éro. Ještě šla s sebou Ségrule. Asi toho pak trochu litovala, páč tam moc lidí neznala, ale co se dalo robit. Já ráno litovala víc, viz níže.

     Jinak pobava by asi byla i přes to, že nebylo zrovna přelidněno, dobrá, ale byla sem utahaná a začala se mnou třást taková ta vyčerpávací zima. Když chtěl Podšálek chodit na panáky, rozhodně sem tak neodmítala. Moc jich ale dohromady nebylo, nějaké ale asi přece, protože sem geniální nápad - dát Haška dohromady s naší maminkou, dle Ségrule neuchopila zrovna nejšťastněji. Pak už to vůbec bylo také vošajstlich, páč to malé zvíře chtělo jít dom pěšky, ale já ji nechtěla pustit, že u nás může spát. No, nakonec šla s námi, ale po cestě sme se hádali jak čoklové, páč se mi nový džíny nechtělo ničit v lese, zdupali louku a nakonec přišli na to, že jak sme začali s tou rádoby rekonstrukcí, žádnou matraci na lehnutí nahoře nemáme. Poslala sem tedy ségru do naší postele, Veverkyho do prdele a sebe do sprchy. Pak se mi to rozleželo, a vytáhla sem ho z podlahy v obýváku též do postele, páč Ségrule spí nehnutě a místa sme měli všichni dost.

     Ráno by asi už nemuselo být špatné, ale Ségrule se vyburcovala, když sem si asi kolem 7dmé šla odskáknout, a že jde dom: "Co ti jebe," povídám, "vždyť to máš hodinu a půl cesty, zavolej aspoň mamině, jestli pro tebe ještě nestihne dojet.", ale byla kocovinově neublomná. Tož sem se nasrala taky a volala mámě sama. Samozřejmě to nebrala a malej Caligula vedle byl zabejčenej, tak sem se oblíkla a vyrazily sme k Éro k bytovce pro auto. Plus je to, že sem cestou zachránila krtka, co lezl přes asfaltku.

      Chtěla sem to pak rovnou otočit, páč obluda ani nepoděkovala, a jet se zpátky k Veverkymu dospat, ale bylo třeba ohrabat louku a roztřást řádky od sekačky, aby to mohlo schnout. Takže o zábavu až do odpoledne bylo postaráno. Normálně se mi dělaly pak takové ty žmučky před očima. Nejdřív mě ale poháněl vztek, pak zodpovědnost a pak zase vztek. Ten mě pak ale i vyhnal, protože co se sušení sena týče, ukázala se ségra horší, než děda s tátou dohromady a nedalo se s ní vůbec mluvit. Rozhodla se to totiž kopit, aby se nazítří "při obracení tolik nenachodila." Já odporovala, že v také vrstvě to nemůže uschnout ani do popopozítří, ale nedala si říct a protože odmítám dělat zbytečnou práci, sebrala sem se a zmizela (ještě ke všemu na mě zase jednou Čumáček volal: Ahoj, sousedko!, to víš, ty zneuctěnej smetáku, ty u mě máš ještě schováno), zasázela ještě pár rajčat a jela k Éro na pouťový oběd, páč mi už bylo všechno jedno a měli oficiálně oznamovat mimčo. Což o to, svíčková byla fajna, ale když pak ostatní šli na pouť (teda děcka a ženské šly na pouť, Šulístek s Dorntem šli doplnit hladinku a Veverkyho tatík si ji vyrobit), zůstali sme s Veverkym na gauči a poraženecky chrněli.

*Pondělí víceméně katastrofické. Pohádali sme se s Veverkym jak pitomci. Já vyžaduju změnu, on mi ji nemůže dát. Nebo nechce. On si je totiž opravdu nejistej, chouďa. Neví nic. Jestli to má cenu dál táhnout, jestli si mě chce vzít... Vypadlo ze mě, že sem na dovolené trochu čekala, jestli mě požádá o ruku a na to vyhrkl on, že trochu opravdu uvažoval, jestli nemá koupit prstýnek, ale výsledek úvah je jasný. Kurnik práce. Večer sme spolu normálně usnuli. Ráno se to se mnou ale furt táhlo jak smrad z chlastu. Celý den na nic. Navíc ještě skončil v práci dřív, tak sme se potkali doma  a byla sem asi fakt hnusná a pak teda i fakt ubrečená a on na tom byl podobně. Navíc sem večer měla mít další schůzku s Easym, tak neříkám, že nehrálo svoje i krapet svědomí, tak sem z toho byla ještě dožranější.

     Ten kluk mi to ale zpravil. Hned na začátku mi podstrčil růži, což se mi teda taky ještě nestalo - když to ale říkám ostatním ženským, koukají na mě jak vejr, takže to asi je běžný, kurnik, s jakýma buranama sem se to já vlastně vždycky scházela?! - a potom sme šli na jídlo. Koukám tak do lístku, a hele, mají tatarák. Tak si ho dáme. No jasně, moc romantické jídlo to není, ale už nám není 16stnáct, že. To sme si taky ujasnili. Naštěstí je mnohem starší, než sem si myslela. Ujasňovali sme i další věci, i když podotkl, že na mě má takových otázek, ale vždycky, když mě vidí, je zapomene. Na to povídám, že stačí, že já kecám dost, i když od toho minulého zívání je to jistý pokrok, to ju. On, že se mu to líbí. Teda kecání, ne zívání. Pošmajdali sme ještě po parku a pak mě zničehonic políbil, když sme se vraceli. Copak, copak, povídám, a on, že mě nechtěl líbat na parkovišti.

Nad schody pak podotkl, že tam chodil jen kvůli mně.

"Tos spoléhal, že se potkáme, jo?" Smála sem se. "Na to neskáču."

"Jo, ještě se mě kámoš ptal, a já mu říkal, že tam musím, že tam mám ještě nějaký řízení."

Na to sem se smála ještě víc, protože, že sem řízení slyším teda prvně. Na to zase on, že nekecá, fakt tam chodil kvůli mně, že sem se mu prostě líbila. A pak něco v tom smyslu, že už je ve věku, kdy s tím dovede něco udělat.

To sou věci.

*Ve středu mě přihodil dom z práce a v pátek sme se viděli znovu. Ten kluk je fakt neuvěřitelně osvěžující. Po letech toho, kdy sem chodila s někým, koho musím ke všemu přemlouvat a nadto komplet organizovat a pak zase přemlouvat, je týpek, co pro něj není nic problém něco neuvěřitelného. Chci do zoo? Není problém, vezme si dovču. Na Karlštejn, tys tam ještě nebyla? Uděláme si výlet. Chceš do centra? "Na světýlka," povídám, protože se mi vybavilo, jak to minule s Wéčkou bylo fajn, a jediný element, který mi tam scházel byl chlap. Tak teď sem ho měla. Jen tak, prostě všechno easy. Šmajdali sme po mostě, pak mě líbal, vzal za ruku, koukali sme do vody, no co ti mám říct, prostě ze mě v tu chvíli udělal šťastnou ženskou. Pak sem teda rýpala, že mi toho nasliboval už mraky, na to jen odvětil, že snad má ještě limit a že to taky splní. Tak slovo pro mě vždycky bylo slovo, uvidím, jestli to jeho za něco stojí, nebo se postaví do dlouhé řady nýmandů bez koulí.

Když sme doťapali 10sátý kilometr, bylo záhodno se skočit vyčůrat - vzal mě prostě do firmy, kde pracuje, a pak napapat. Ve 2vě ráno teda už nezbývalo nic než fastfoody, ale dovolil mi tu tortillu jíst v autě, takže pohoda. Nu a pak sme se na férovku cicmákovali v autě. Do 4tyř do rána. Nějak to nešlo rozpustit. Jo, fakt se rád líbá. A jestli šuká tak, jak umí líbat, když se mu chce, mohl by to být zážitek.

      Páč začala dost podezřele mizet tma, uznali sme, že by to vážně chtělo jít dom. Mě teda tak o nic nešlo, ale on vstával do fachy. Chtěla sem po něm ještě pohádku na dobrou noc. Oklepl se, že ho vždycky něčím rozsekám. Taková su, no, vadí? Asi nevadí, páč do mě zahuškal, že to sice není pohádka, ale že mě asi začíná mít rád. Opět sem na to neskákla, řka, že sme se viděli párkrát. On, že to nevadí. Tady snad nevadí nikomu nic. A to je na tom to divný. Sem teda od přírody děsně podezřívavá, víme, ale zatím mě na něm fakt nic zásadního nesere. Jo, je to divný. Že by mi po 3řetí schůzce cosi nevadilo se mi stalo snad fakt naposledy s Veverkym. Unbelieved. Kura, jestli v tom je nějaký háček, co ještě vypluje a co nezkousnu, jakože třebas je vrah, kouká na dětský porno, nebo šuká ve volném čase ovce, bo tak?! Wéčka mi ale poradila - ostražitost jo, paranoia ne, však může mít také ty obyčejné chyby, jako že je línej, bo bordelář... No, vlastně, to ale taky nezkousnu. Ne, moje alergie to nezkousne.

*Jo, mezitím byl čtvrtek, a ten mě teda rozčílil. Jak sem se tak domnívala, že mě ty pivní slavnosti kopnou do zadku, tak je to tu. Kurva, fakt, proč musím mít vždycky pravdu? To je vážně už strašný...

Sice to tentokrát trvalo poměrně dlouho, ale za to to přišlo z nejmíň čekané strany. Nej mi totiž písla, že se dozvěděla, že sem na pivních byla s někým v objetí a Veverky to prý nebyl... 

     Vyvejřila sem se jak papoušek v luxu. Kura, v žádném objetí sem s nikým nebyla! A teď vrchol - sešly se s Nevětrací na kafe a prý jí to s velkou radostí a s diblíkama v očích říkala ona. A prý sem se taky s někým muckala. Tak ona o mně rozhlašuje, že sem se s někým muckala, ale na smsku mi neodpoví, jo? Tak a dost, opravdu tu holku škrtám. Myslela sem, že mám 3ři dobré kamarádky, ale mám asi "jenom" 2vě. Tohle teda ne. Tady je totiž ještě otázka, jak Nej (která z toho je taky nervní) správně podotkla, co o nás Nevětrací takhle říká, když je s klukama z naší party. Ona je totiž pořád tajemná jak ultra trapný hrad v Karpatech, ale o nás ví skoro všechno, protože to tak prostě mezi kamarádkama bývá. Jenže by to mělo být vzájemné, že. A tady... Nej si totiž pořád ještě nemůže vysvětlit, proč ji Šlehač nepozval na svatbu, a já, proč si o mně zřejmě myslí, že sem kurva, která Veverkymu jen ubližuje, jak onehdy bylo naznačeno. Jo, svatá zatraceně nejsem, ale aby to bylo tak zlé, jak mi sugerují? Normálně se mi z toho udělalo fyzicky špatně. Jela sem dom z fachy a byla vzteklá a smutná zároveň. Co té holce doprčic dělám?

     Psala sem to aji Ségruli, řka ale, že nevím, jestli ty drby pochází z toho, že tam obcházela s tím "křovím", nebo se prostě někomu nelíbilo, že sem byla někde bez Veverkyho a v průběhu večera stála a seděla vedle víc týpků, než jednoho. Hned mi volala celá špatná nazpátek, že to nechápe a Veverkymu klidně vysvětlí, jak to bylo, protože u toho koneckonců byla a ví. Povídám, ať se uklidní, že je to jedno. Nejde mi o Veverkyho, o tom vím, že mi věří, a i kdyby ne, tak mi to vlastně už extra nevadí. Ale to, že to pochází od Nevětrací, to mi vadí hodně.

     Na bytě sem večer normálně probudila Veverkyho a stěžovala si mu a nadávala, jak špaček. Velice střízlivě podotkl, jestli sem fakt náhodou s někým něco neměla, jestli třeba nemám okno. Tak to kurva nemám, páč sem se chtěla muckat jen s jediným člověkem, to byl Čakra, a safra mě mrzí, že sem to taky neudělala, když se to říká tak, jako tak.

*V sobotu jedu dom až pozdějším busem. To bych dřív po tom nočním secvaku s Easym nedávala. A trochu mi vrtá palicí, jestli říct Veverkymu o něm, jemu o Veverkym, nebo nestahovat gatě daleko před brodem a neříkat nikomu nic. 

     Jo, dopadlo to na nikomu nic. Ale asi to ani nebude nutné, páč večer mi mamina barvila palici a Veverky končil až pozdě, tož sme vynechali pouť v sousedním městě i festik na Záhoří. Večer sme totiž plodně strávili tím, že sme se rozešli. Brečeli sme oba; na střídačku i najednou. Ale jak Veverky řekl (a paradoxně nikdy nebyl víc sexy, než když byl schopný se rozhodnout): "Musíme to udělat." 

     Protože každý chceme něco moc jiného a stojíme si ve štěstí. Zatraceně, kdyby tenhle úžasný chlap, co bude úžasný táta, přišel o pár let později. Jenže já teď nechci a nemůžu mít rodinu a on na ni už zase čeká moc dlouho. No, třeba se ale zase sejdeme, jestli si do té doby nikoho nenajde, protože na rovinu  - to zemědělství ho limituje a dobře to ví. Na druhou stranu má ale spoustu nepopiratelných předností, třeba to, jak nás pak od toho pláče odreagoval. Ošukal mě totiž do zadku, ale je pravda, že sem nadávala až nazítří.

     Neděli su strávila vyvazováním rajčat, přesazováním kaktusů, co mi daroval Borec, a prochajdou s Nej, která si, narozdíl od někoho, udělala time, i když na ni chudák Očko musel celou dobu u nich čekat. Prý sme udělali dobře, a hlavně mi přeje nějaký spokojený vztah, po tom, co poslední dobou  bylo. Řekla mi taky, že vypadám jinak, sebevědoměji. Asi jo. Asi se tak i cítím. Prostě volně.

*Pondělní ráno sem s Verkym a Veverkym jako obvykle jela do města. Bylo to trochu trapné při loučení, protože sme prostě nevěděli, jestli si dát pusu, bo ne a co říct. Večer sem se sešla s Easym, aby mě potahal kdesi po lese. Jako mně to bylo jedno, to jeho žrali komáři... Heh.

     Podal mi výčet bývalek, dle vlastních slov od doby, kdy ty vztahy něco znamenaly. Takže to máme 3ři roky s nějakou Čecho-Němkou z doby jeho pobytu v Deutschlandu, zhruba rok s nějakou s malým děckem, kterou prý asi dožral tím, že moc neuklízel (ha, už je to tady...) a ta poslední byla prý jaksi nasrávací. S tou vydržel do jejích státnic, páč ji nechtěl rozhazovat před nima. To bylo tedy statečné. Mě se na oplátku na nic neptal. To je tedy statečné.

     Tentokrát sme se na závěrečné šudlání přesunuli dokonce na zadní sedačky. Kura, má to grády: 

"Jak to máš ráda? Tvrdě?"

"Co myslíš?" Huhlala sem potom, co mě málem uškrtil a mně dalo práci se rovnou neudělat. Navíc nikdy, nikdy mě kozy nebraly, ale ten kluk s nima dělá tak neuvěřitelné věci...

"Řekl bych, že jo.

"A ty?" Oplatila sem blbou otázku ještě blbší.

"Umím to i romanticky, ale radši to mám tvrdší."

"Tak to bychom si mohli rozumět." A ne, rozpustili sme to ještě za tmy, neboj.

PS: Fakt podezřelý, ten kluk mi prostě zatím dává všechno, co zrovna potřebuju. Kura, jen aby nepřišel ten háček. Aby neměl třeba HIV, bo tak. Jo, to by mě taky zajímalo, jak mu vysvětlím, že sem hypochondr a než bude něco víc, chci vidět papír, že je zdravej.

     Když su dorazila na ubytovnu, Veverky tak napolo spal a pak si plácl přes hlavu polštář. Ach jo. Je teda pravda, že já přímo doslova vytloukám klín klínem, i když předpokládám, že třeba kontaktuje Husopasku, aby mu zvedla sebevědomí. Zaslouží si to. Teda on, ona jeho ne, ale tak víš, jak to myslím. Navíc sem si uvědomila, že to mám lehčí proto, že sem se s ním vlastně už 2x rozešla. Tohle je po 3řetí. Poprvé to bylo to loňské září, po druhé letos na jaře. A že sem při těch příležitostech nabrečela asi tak 5ěti litrový kýbl je svatá pravda.

*V úterý sem dojela z fachy a měla v úmyslu letět do sprchy a za Easym. Veverky se ptal, kam jdu, tak sem řekla, že probrat situaci se Šéfikem, protože toho snesl. A nechci aby to bral jako zradu, že se hned scházím s někým jiným. Je pravda, že Easy je kvalitní katalyzátor (dokonce už přemýšlím, že takovýhle chlap by mě možná odloudil, i kdybychom s Veverkym měli jedno z těch dobrých období), ale trvala bych na tom rozchodu stejně. Cítím se prostě fajn, i když vidět Veverkyho, jak si zase lehl a zavrtal hlavu do polštáře s tím, že si nemyslel, že to bude tak rychlý a že on se teda dobře vůbec necítí bylo těžký. Dodal, že já mám možnosti někam chodit a tak, a o to to mám lehčí. 

"Tak napiš třeba Husopasce," povídám, "vždyť tu studuje." 

"Já se tu nebudu tahat někde po městě," odsekl. No, tak ale to ti opravdu není pomoci, hochu.

     Cestou mi zas plavaly oči, ale Easy mi je poměrně rychle vytřel. Šli sme na sushi, pak courali po Wéččiné čtvrti a pak sem chtěla aby mě vzal někde, kde to ještě neznám, tak mě zavezl do dalšího parku. Tam sme se zase tak střídavě žužlali, načež mě upozornil, že kdyby došlo na šmajchlování, asi to nebude na dlouho, páč ho fakt vzrušuju. Prý by si pak ale za chvíli snad byl schopný opravit reputaci. Chytla sem se toho a vybafla na něj to s tou svou hypochondrií. Opět mě ten kluk docela omráčil, protože úplně klidně povídá, že nema problema, jestli chci, tak prostě zajdeme na testy. Že na nich sice před lety byl a od té doby měl stálé partnerky, ale když si to přeju... aspoň prý uvidím, že mě nechce jen tak do postele. Povídám, že to sem tak trochu poznala z toho, že mě furt tahá někde po lese...

     Dál sme se bavili o nemocech a partnerech a tak. Prý se s tou poslední rozešel 3ři dny předtím, než za mnou šel. Teda, on to vyjádřil, aby za mnou mohl jít. Nevidím důvod, proč by lhal. Ta jeho upřímnost  je naopak neuvěřitelná. Až mě chvílema fakt přivedl do rozpaků. Tohle není týpek, co by mi říkal, že nejsem v těch šatech tlustá, když bych byla. A naopak.

     Po chvilce blbnutí v autě sme si ještě znovu ujasnili, že ho neuvěřitelně vzrušuju, a pohádka byla, že mě opravdu má rád. Pak sme radši zmizeli, páč vybral hrozně prima osvětlené parkoviště, které si vybrala i banda bavoráků k nočnímu gumování, a Easy neměl chuť čekat, až mu to některý napálí do škodovky. No, příslovečné, že.

*Ve středu Verky s Veverkym jeli dom. Určitě bude lepší, když se teď pár dní neuvidíme. Odpoledne sme byly s Wéčkou. Má z toho konce školního roku dost, chouďa. K tomu s ní bez nějakého zjevného důvodu Makyn od soboty nemluví. Spát by s ní ale chtěl, tož se oprávněně urazila, že nebude robit matraci, když mu nestojí za kloudnou větu. Zašly sme na kafčo a pak na dorta, trochu to pozlepšit. Já se pak nestihla vrátit na byt, tož sem jela na večer jen v šatičkách. Easy se ale rozhodl svou princeznu zachránit a odvézt, i když zrovna nepršelo, a i když su se sotva odplazila, nevadilo mu to. Tentokrát sme se šudlali na parkovišti, které sem vybrala já, takže byl sice nejdřív klid, ale pak tam parkoval někdo další a za chvíli přistáli na místě ještě nějací 2va veksláci. A moc je nesralo, že sme o pár metrů dál. Jeden pak přestoupil do jiného caru, zaparkovaného hned vedle, a najust si musel ještě ubalit. Teda tak neuvěřitelně pomalu, že to vypadalo, že fakt čeká, že ho vezmeme mezi sebe, bo co. 

     Já se teda bránila statečně, ale nakonec mi tam Easy tu ruku strčil. Popravdě mi ji nakonec narval skoro až do krku, když sem mu vyhrožovala, že když už si to rozdělal, bude tu třeba do rána, jinými slovy, dokud mě neudělá. Asi po 2vou hoďkách sme toho teda nechali, páč sem se vždycky na poslední chvíli nějak ztratila, ale je pravda, že je dost těžké mě jen tak rukou udělat, a víc sem už dovolit nechtěla v žádném případě. Navíc sme oba byli jak vykoupaní. To byl taky dost vtipný moment, když si konečně sundal triko a o chvíli později, když sme se rozhodli to zabalit, si ho zase nandal na sebe, aby ho o dalších 5ět sekund znova serval, řka, že to fakt nejde. Jen sem se chlámala, že by to chtělo, aby ho zase stavěli policajti. Jo, dnešní pohádka byla, že je fakt šťastnej a je rád, že se tam vracel, aby mě potkal.

*Ve čtvrtek sme si dali pauzičku. Já se popravdě většinu dne válela, protože z původních 4tyřech klientů se mi 3ři odhlásili. Kura práca. Akorát sme si teda smskovali: Jsem rád že tě mám. Abych pravdu řekl, tak si nevzpomínám, že by mě někdo takhle zblbnul. Na to sem jen reagovala, jestli si je jistý, že ho nezblbla jen ta bez lékařského potvrzení nedosažitelná poslední meta. Prý si to nemyslí, páč má dost zkušeností na to, aby to poznal. A že sem super. No, o tom nepochybuju. Odpověděla su, že taky není k zahození, že su to brala jen jako flirt, ale... On na to, že to už začíná brát vážně, a zatím na mně neshledal nic, co by mu nějak vadilo. Tím prý myslel po osobnostní stránce, fyzicky sem se mu líbila hned. Do háje, jakoby mi promluvil z duše. Teď už jen doufat, že nejsme stejní až moc.