Jak to dopadá po vzájemné dohodě ...hrubým odhadem na placku; dopadneš a seš na placku...

*Zbytek týdne su tak nějak lítala semo tamo. Z toho Veverkyho sem byla pořád tak trochu na hraně. Nechtěla sem, aby to Easy odnášel, tak sem radši navrhla pauzu. Neznáme se tak dlouho, aby na mně poznal, kdy mi není dobře, a tak není fér, abych to po něm snad chtěla. A vždycky sem radši naštvaná, než smutná, tak to bylo nebezpečné. Ještě, že jel k tátovi opravovat počítač.

Středa nebyla teda o moc lepší, protože čekání na úřadech fakt nesnáším. Je to také podobně hnusné, jako čekat u doktora, nesnáším asi instituce obecně. Probouzí ve mě tu chuť odstěhovat se do Ekvádoru a chovat tam lamy. Easyho podpora taky nic moc; jen, že nezná člověka, co má rád úřady a jo, tak to bývá... Vztekle sem reagovala, že si s ním psát nebudu, páč kdybych mu sdělila, že oknem skočil dovnitř vlkodlak a začal mě žvejkat, on by dodal jen něco ve stylu smůla, stane se.

Omluvilo ho teda nakonec, že chytl od kolegů bolení hlavy a rýmičku, tož taky nebyl úplně svůj, tak sme se večer radši neviděli. Rýmičku, tu já totiž zrovna nutně nepotřebuju.

*Ve čtvrtek mi vypadly dvě klientky, tak sem si zajela vyzvednout kosmetiku a při té příležitosti utratila zbytek prachů za dvě nové podprsenky. Ne, že by mě na ně ty klientky zrovna vydělaly, že. Easymu sem jako nějaká třeskutá mladice poslala selfíčko z kabinky. Reagoval, že pěkná a pak se hned opravil, že nádherná, abych prý neřekla, že řekl jen pěkná. Bylo mi jasné, že by radši černou, viděla sem to na něm až odsud, ale neměli. Prý ho už safra nějak znám. No, lásko, znám sebe. A ty jsi mi kurva podobnej.

K véče bylo sushi (pravda, z Lídlu) a jako obvykle hovězí. Dobře sem se teda rozmasožroutila, to je pravda. Jen čekám, co mi to udělá s figurou. Jo, taky sem Easymu nabídla, jestli chce na ty večeře přispívat, že mě v podstatě furt živí. A on, že teda jo. Pak sme to nějak zakecali, ale asi se tomu - už kvůli zachování dekóra - do budoucna nevyhnu. Ale do prdele, to sou dneska gentlemani. Zatracená emancipace, proč jsi mi to udělala? Není to spravedlivé, já bych si tolik masa sama nikdy nekoupila, zlatá levná pohanka.

PS: Nic nebude, právě sem si vzpomněla, že mi ještě nedal příspěvek na antinu. To sou hned nejmíň 4tyři večeře, když se to přepočítá.

*V pátek sem měla nerva nejen z té zítřejší Dubkových svatby (no, já některé lidi z party neviděla dost dlouho a kdoví, co jim Veverky navykládal, že, taky vůbec nechci mluvit s Nevětrací, že, takže ošemetné, že), ale navíc měl zase příměstský bus 15 minut sekeru a v následujícím spoji sem stála dobrých dalších 10 minut v koloně. Já to tak nenávidím, chodit pozdě. Navíc se mi to stává pořád u té samé klientky, ta už si musí myslet, že sem úplná pička. A to sem ještě schválně jela o jeden předem, fuj, to sou prostě nechutné praktiky. Každý prostě nechodí do práce ráno. Jasný, že řidič těžkej chleba má, ale já si kvůli nim nevydělám vůbec na žádnej. 

*V sobotu ráno mě Easy hodil na bus a frčela sem. Mamina mě vyzvedla na druhém konci, kaufly sem ještě rychle přání, papír a mašli a šla sem ze sebe dělat člověka. Což o to, myslím, že se mi to aji povedlo, ale protože se těžce nepovedlo počasí, tak se to nějako vynulovalo. Svatba na rozhledně je skvělý nápad a je to nádherné místo, ale ne ke konci září. Rozhledny bývají kde ...na kopci. Na těch co? Fouká. Na podzim je co? Nejisté počasí. Navíc: zadrhovali sme a lilo, čekali sme na obřad a lilo, při obřadu lilo a po obřadu taky lilo. Jo, kdyby si ale jen lilo, jenže ta kosa, ta kosa. O sundání kabátu sem ani nepřemýšlela, nahřívala si při čekání vevnitř cemr, ale i když bylo zima i starostce, tak, že mi přišlo, že to nápadně zkrátila na nejnutnější, pořád sme tam tvrdli děsnou dobu. Krom toho těm civilním svatbám prostě nemůžu přijít na chuť. To je šup šup a hotovo, i když se oddávajícím zrovna neklepou klendrou ruky.

Navíc se nakonec ukázal i Veverky. Byla sem ráda už kvůli ženichovi a nevěstě, páč ho mají rádi, míň láskyplně sem ale kvitovala, že si koupil koženkovou bundu, což sem po něm chtěla kolik let a naneštěstí mu sekla přesně tak, jak sem věděla, že mu seknout bude. Chtěla sem mu tak na usmířenou říct, že mu to hrozně sluší, ale nějako nápadně mě ignoroval. Tak su ho pozdravila sama, když sme šli na také ty trapné poobřadní hry. Odpověď jediná, prý: "Nazdar." Nafoukla sem se, co mi lodičky dovolily, spolkla upřímnou pochvalu, a odsekla něco nesrozumitelného nazpátek, ale nemohla sem moc co, páč mi vlastně jen vrátil to moje "no nazdar" od úterní lednice.

Potom sme byli rádi, že sme v autě. Ještě, že má Fobo u audiny vyhřívané sedačky. Nazpátek bylo už krásně teplíčko. Chvilku sem si pobyla doma a pak nás s Fobem a Bráškou vyzvedával pro změnu Nevětracčin otec.

Hostina byla taká, no, jak to říct:

1) Obecně se dá konstatovat, že to bylo také krapítek hladové. Grilovaná kýta sice výborná, ale jinak, že by se stoly zrovna pod váhou žrádla propadaly, to zrovna ne. Taky to bylo všechno spíš doma udělané, o to nic, třebas koláčky byly výborné, ale přišlo mi to takové málo slavnostní. Pak teda dlužno říct, že vybírat si za svědka bratra, co nikdy na žádné svatbě nebyl, a sestru, co má 2vouměsíční dítě v kočárku, není úplně záruka velké zábavy. Jak říkám, od Dubka to bylo gesto, které nejen mě docela překvapilo, páč se s Paštičkou zrovna dvakrát neshodnou, ale stran té organizace propadák. Taky všechno samoobsluha. Jak ale říkám, on za to chudák opravdu nemohl, něco evidentně nastudoval na webu, ale z toho člověk nevyčte, jak to chodí. Tak se se mnou ještě radil, ale on na to organizování fakt není a já se zas nechtěla angažovat, aby to nevypadalo moc hloupě, protože tohle je opravdu úkol svědků, když nemají dotyční koordinátorku a instituce družby už vyšla z módy. Taky ty hry zrovna dvakrát třikrát nemiluju, ono to je furt to samé, ale třebas dražba podvazku má pozitivní ekonomický efekt, a házení kytice zase emocionální. Nakonec ale jediná věc byla ta hra s botama.

2) Nejvíce si to celé užili Ojtíkovi. Poprvé od mimina někam spolu vyrazili a bylo to vidět. Ale na to se fakt hezky kouká, jak sou spokojení, tancujou, blbnou, dokonce si pak dali společný zpěv. Jo, skrz ten tanec - Ojtík (kromě ženicha), měl jediný tu kulturu, že všechny holky od stolu vyzval k tanci. S Fobem i Bráškou sem pak teda taky šla, ale když sem sama poprosila Šlehače, jestli nedáme lidovku, s plezírem mě odmítl, což mě zarazilo, ale snažila sem se, aby to nebylo moc znát. Nazca teda hned říkala, ať si z něj nic nedělám - že nechce ani s ní -  a ještě ho vytáhnu, ale ono ocuď-pocuď.

3) Společnou konverzaci sem nekazila, ale s Nevětrací sem se opravdu snažila mít co nejmíň společného, takže za celou dobu sem k ní promluvila jednou. Nevypadalo ale, že by jí to vadilo, bo si toho vůbec všimla. No, tím líp.

4) Moc su nepila, jen pár těch povinných a pak sme zapili Kvočova tatíka, který tuhle umřel. Ti teda mají rok, to je strašný. Nejdřív mu umře čerstvě narozené miminko a o půlrok později (taky úplně náhle) táta. Z toho fakt až jde mráz.

5) Sice su nepila, a snažila se v rámci toho, co tam bylo, bavit, jenže nakonec na mě přecejen krapet dolehlo, že před pár měsíci (při Šlehačových svatbě) sem byla na tom samém místě, ale všechno bylo úplně jinak. Nelituju ani omylem, ale bylo to prostě zvláštní, nevypadalo ale, že by někomu docházelo, že se třeba necítím nejlíp. Byla su ale v kontaktu s Nej a Wéčkou, které věděly, že z toho mám nervy (totiž jít vlastně poprvé mezi partu, od doby, co sme se s Veverkym rozešli) a Easy mi pak dokonce volal a prý už mě na nenechá na žádnou svatbu jít samotnou... Jo, vlastně Bráška pak za mnou došel, když sem byla dýl od stolu, jestli su v pořádku. Ono za tím teda bude, že si asi trochu myslí, že bysme spolu mohli něco mít, ale stejně sem mu vděčná.

6) Nakonec mi to nedalo (jo, taky mě pošťouchlo, jak se mnou odmítl ten tanec) a Šlehače sem se zeptala, jestli si ze mě náhodou nedělá prdel, když říká, že na toho, co mě údajně přefikl nemůže sehnat kontakt. Popravdě to furt nějak zakecával, a ať si ho prý najdu sama, když mi dal jméno, atd. Za prvé nemám fcb, a to on dobře ví, za druhé, co bych mu asi jako měla napsat? To přece musí jít zase přes Šlehače, když už tu nehoráznou lež šířil, tak proč by to nemohlo jít i naopak? Zřejmě teda nemohlo a dosrala sem ho asi, páč mi pak vmetl, že stejně věří spíš tomu kámošovi, než mně.

 V tu chvíli mi to přišlo strašně líto. A šla sem brečet na hajzlík. Hajzl. Teď už sem se s tím  zase srovnala, protože když tak velkoryse přehlíží ty roky, co se známe, tak má zřejmě tupohlavý mozek křížence pařezu a hyeny, když mu nedochází, že bych do toho asi těžko furt ryla, kdybych měla máslo na hlavě. A páč mu to asi nedochází, musím se s tím smířit, s takovou přírodní anomálií...

7) Co mě ale nejvíc za celý večer pobavilo, bylo, když se Nevětrací na dotaz kluků, jaká byla dovča, doslova rozzářila, řka, že prý úplně úžasný, ale Ramlici se tam prý nějak moc nelíbilo. Na což se jí nikdo neptal, za prvé, a za druhé vím, že od půlky zájezdu byla jen otrávená, páč se po faraonově vzoru akorát posrávala, pak měla něco s okem a vůbec se Ramlice s Nevětrací shodně (což už je taky co říct) vyjádřily, že měla furt náladu jak na houpačce. Ale úplně úžasný, viď.   

8) Vypadá podezřele, že Nazca nepila, že by byli v tom?

*V neděli sme pozvali babí a dědu a opožděně slavili moje narozky. Moc sem z toho neměla, páč mě porazily ty nervy a zima a začala sem smrkat a bolet.

*V pondělí sem na tom byla tak, že to by se spíš zvedl teploušovi čůrák při pohledu na ledničku, než já. Nezbylo, než stornovat klientelu a smrkat nad ušlými zisky.

Vstala sem až ve středu, ale nějaké závratné pracovní výkony to asi nebyly. Snad sem ale už aspoň nebyla nakažlivá.

*Přes víkend su zůstala ve městě. Easy chtěl splnit ten Karlštejn, ale zrovínka tam pořádali nějaké opičárny a já - když už - chtěla vidět tu kapli, což nešlo, páč prohlídky byly absolutně narvané. Vydali sme se teda aspoň podobným směrem, a skončili na Křivoklátě. Tam ovšem taky pořádali nějaké opičárny, tak sme ten hrad nejdřív v marné snaze zaparkovat uctivě objížděli, a pak se radši šli projít po okolí. Ukázalo se jako velmi nemoudré nevzít si víc kapesníků, páč nám oboum teklo z nosu pokaždé, když sme se rychleji pohnuli. Přesto výlet začal ohromně hezky u nějaké cedule místní naučné stezky, kde Easy koukal po houbách až do chvíle, kdy zjistil, že místo do houby šťouchá botou do hovna. Já byla pozadu, jak sem nemohla vyfunět do kopce, ale vidět toho mého krásného velkého chlapa, jak tam tak šťouchá s nadějeplným: "Hele houba ...hovno houba, to je snad hovno..." a pak nadává vysravšímuse někomu do zmrdů stálo za to. Chytila sem tak pubertální záchvat smíchu, že se divím, že mi z toho znova nezačly růst prsa. Pak su se teda omlouvala, páč to bylo nevhodné, ale on by se mi taky jistě smál. Odvětil, že nesmál. Povídám, že ne, on by mi to určo z tej boty olízal. To prý ne, ale vykoupal v potoce. I se mnou.

Jináč těch hub ale bylo hafo. Naneštěstí sme neměli ani Ň, do čeho je vzít, a mikinu Easy nevydal. Jak ale počekoval nějakou (dle mě značně nepovedenou) variaci na bedly, byla jiná. Nemůžu říct, že je chtěl smažit až do chvíle, kdy sem ho upozornila, že ne každá bedla je jedná, páč by to nebyla pravda. Ale nechal si říct, když ho na to upozornil i google.

 Pak sme ještě skákali přes potok a nakonec se dostali aji do toho hradu. Nic moc teda, ani hrad, ani ty slavnosti, bo co to bylo, ale kremrole měli dobré a cestou zpátky sem si kaufla burčák. Večer sem totiž ještě musela psát články na web pro Dannyho. Btw potom burčáku Easy usnul a já se k půl 4tvrté ráno zeblila.

V neděli sme se rozhodli vyrazit na houby doopravdy, vzhledem k Murphyho zákonům, ale zrovna na těch místech, co sme byly, zrovna vůbec nerostly. Nemělo to cenu, tak sme zašli k vietnamcovi na pozdní oběd, pak koupili mouku a pár žampionů, já šla do fachy a Easy, že bude mezitím obalovat houby. A to ti teda musím říct, úplně mě dojal, ale fakt obaloval a pak i smažil. Že to zapomněl osolit je už detail, ale jinak su moc pyšná, že konečně mám borce, co se tej plotny úplně nebojí, i když to smažení obecně mu ještě musím rozmluvit, páč mi dělá fakt zle, i když vysušuju ubrouskem jak cvok.

Další víkend su byla doma a tentokrát se mi o zábavu postaral pes a mamina, respektive pes, co v radosti z procházky napálil mamině plnou rychlostí do holeně, načež se za ni chytla a začala poskakovat po druhé a vejskat: "Mně už i ten pes bije..." To ale bylo tak skorem jediné pozitivum víkendu, páč ve zbylém čase byl tatík naprosto nesnesitelný, a přísahám, že si to tím svým kušněním přivolal - nařízl si totiž na cirkulárce prst. Další člověk, kterému nejde pomoct. Tak už mu "pomáhá" podvědomí, aby se zastavil a zamyslel. Krom toho ten starý vůl nemá tetanovku. Nezbývá, než doufat, že z toho nebude větší malér. Celkově su ale z domova jela zase rozhozená, jak holubí žrádlo v parku. Fakt, kdyby nebylo myšlenky na dědu a na psa, co se moc těší až přijedu (jako mamka se taky těší, ale ta mě pak většinou něčím najebne, zrovna teď to byl v lednici tak plesnivý zbytek čehosi, že už se nedalo ani zhruba určit, jestli to předtím bylo rostlinného, živočišného, nebo lidského původu), zůstanu si v klidu ve městě a drobím si akorát pod sebe.

V pondělí su ale jela aspoň k Angelice, dát se ostříhat. To mi zvedlo náladu, ale jen do úterý, páč sem měla jít k zubařce. To by mě samo o sobě bylo schopné roznervóznit, ale horší bylo, že sme se tam objednávali ještě s Veverkym. Tož sem tam seděla a potila se až do doby, kdy do dveří vešel Verky a za ním Veverky. Pak sem nervózněla jestě víc. Verky se posadil naproti (fakt se mu povedlo dost výrazně zhubnout) a Veverky vedle mě. A sáhl po časopise. To je teda výsměch, protože co vím, tak v životě přečetl akorát maturitní otázky a to ještě na přeskáčku. Bylo prostě trapně.

Do ordinace sem se pak nacpala první. Jediné dobré na tom bylo, že ten druhý špičák mi nevyvrtala, páč na tu látku narozdíl od minule reagoval. Vlastně můžu být ráda, že sem vyvázla jen za osmikilo. Po mně šel Verky (který se zubáka bojí až úplně panicky) a já vypadla ven. Zeptala sem se Veverkyho, jestli mu došly maily a ví o tom srazu ze zájezdu. Prý jo a ten nedoplatek řekl, ať dá jeho mamka mojí mamce, až přijede pro brambory. To sem nechala být, ale pak mi to nedalo a vrátila sem se ještě ze dveří a zeptala se, jestli tomu o mně furt věří. Hele, tomu se tak zablesklo v očích, když řekl to: "Jo", že by z toho svářečka do konce záruční doby byla oslněná. Paradoxně mě to z lítosti úplně vyléčilo. Bylo mi pořád líto, že se asi trápí. Ale ten pohled říkal, že jen záměrně trápí mě, nic jinýho. Ale trochu zapomněl, že nejenže on zná mě, ale i já jeho. A kamaráde, to, že se rozhodl věřit nějakým drbům víc, než mě, je jeho rozhodnutí a jeho sračka. Já už se v ní máčet nebudu.

*V pátek su jela dom právě na sraz ze zájezdu. Měla sem trošku obavu tam jít, když už s Veverkym nejsme pár, a ti, mezi které se to ještě nerozšířilo, se mě ptali, kde je, ale když sem prostě řekla, že sme se rozešli, brali to jako hotovou věc. Pouštělo se hodně videí z Etiopie, spousta fotek, Sethi mě tradičně chválil, jak skvěle vypadám a na závěr se mamka vrátila do mládí, když chodila ze zábav, a nutila nás s Vývanem (nocoval totiž v našem obýváku, teda doufám, že v obýváku) skákat přes potok. Na zábavy sice taky chodím, ale vždycky sem to obcházela po můstku a nehodlám to měnit.

Sobota se teda trochu dosrala, na výlet se skupinou sem nešla, páč sem si říkala, že využiju pravděpodobně poslední příležitosti, abych nasbírala a nasušila nějaké houby. Jo, to já bych je i nasbírala a nasušila, ale nejdřív by to chtělo nějaké najít. Srala sem se do kotárů jak Sysifos, čokla mi málem přejeli na kroskách a 5ět babek z toho. Byla su dožraná a nebylo to jak ventilovat, páč ani tomu psovi sem nemohla legitimně vynadat, že neposlechl, páč se fakt lekl, jak kolem něj projela první motorka a totálně vytuhl.

Večer se ale celkem zdařil, zase sme povídali.

*V neděli sem s Tedem a Lorou jela směr město. Stavili sme se ještě na návštěvě u Angeliky, páč ti dva ještě neviděli, jak si přebudovali bydlení. To bylo moc fajne. Nazpátek sem ale ukrutně usínala v autě.

 Večer sme s Easym jeli na Signálfest. Šmatlali sme se skoro všude, kde to bylo zadax, ale kdybych viděla jen tu instalaci v Hybernské a na míráku, byla bych spokojená, aniž bych byla úplně totál utahaná.

*Wéčka prochází školskou i partnerskou krizí. Makyn byl přes týden u rodičů a ani se jí neozval, a když se ozvala ona, měla akorát pocit, že otravuje. Krom toho byla s harantama v synagoze. Dětičky měli nacistické kydy, ztrácely se a jedno se jí poblilo ve vlaku.

*Na konci října mě Easy fakt vzal na Karlštejn. Teda takhle - v sobotu sme šli do kina na Thora (první půlka pitomina, kostýmy jako obvykle teplý, druhá polovina ale šla a závěrečná bitka taky, teda to je moje hodnocení; Easy byl celkově spokojený), a na neděli si objednali prohlídku. Zrovna bylo to prašivé větrné počasí, a kosa jako na Orloji. Vytáhla su ale bundu, co sem si před měsícem koupila místo skříně, takže mi byla zima jen od pasu dolů, páč k mé velké radosti polartec fakt neprofoukne. Za to Easy měl zimní kabát chlupatý a mikinu špinavou, takže trošilínku mrznul. Ten chlap je fakt hůř oblečenej, než ti moji milovaní jezeďáci. To aby se ten Ježíšek strhal, nebo co.

Prohlídka ale byla nesmírně fajna. Už když sem se plížila na hajzlík, tak to vypadalo slibně, páč tu bylo hafo svíček a paní mě od dveří navigovala. Středověká atmosféra hadr, úplně sem si libovala a myslela, že je to schválně, jak někde v Dětěnicích, bo tak. Hajzl teta mě vlastně trochu zklamala, když prozradila, že to není účel, ale vypadá elektřina. Samozřejmě v celém hradu, takže sme měli baterkovou prohlídku. A myslím, že by to tak měli robit častěji, páč to vážně mělo něco do sebe a většině toho umění bodové osvětlení vyloženě prospívalo.

Nazpátek sme diskutovali o bývalkách a na parkovišti sem si kaufla trdelník, mimochodem překvapivě dobrý. Cestou dom se rozpršelo a pak pršelo aji dost fest. Měla sem ještě večer klientku, tak to su zmákla a pak byl asi výceméně klídek.

*V pondělí zase civím na pracáku. Já se musím nechat zaměstnat už kvůli tomu pralesu, co na ty moje papíry už padl.

*Protože dušičky vyšly tak krajně pitomě vprostřed týdne, snad poprvé sem s maminou náš výlet po hřbitovech nepodnikla. Hrozně mě to mrzí, ale nedalo se svítit. Doslova, že.

*Nej řeší zapeklitý problém - chce si za novým přijmením nechat i svoje rodné, čímž Očka dle jeho vlastních slov doslova nasrala. To je tedy ošemetný problém, páč mu v podstatě vyhrožovala, že když si ji nevezme, budou mít děti její jméno, takže teď, když si ji vzít chce, může to trošku brát jako podraz. Na stranu druhou oni v podstatě vymřou po přeslici, pokud si ona, bo ségra to příjmení nenechají.

*Při pátku sem k večeru zničehonic chytla nějaké ukrutně nekvalitní rozpoložení. Neim, jestli to bylo úplňkem, bo co. Pak mně dodoprdlo, že Easy musel objíždět areál, páč nemám klíče od brány. A proč je nemám? No, tak sem Veverkymu napsala, že bych potřebovala půjčit klíč, abych si ho mohla zkopírovat. Ta smska byla napsaná, jako bych ji sesmolila komukoli jinému, přísahám. No, co z toho ale povstalo, nechtěj vědět.

Byl hnusnej, jak bedna šimpanzích koulí měsíc po expiraci. Dle všeho si vymyslel novou teorii, že sem si před rokem našla jiného chlapa a jeho jen využívala. A ať mu pořád nelžu a přiznám to. A do toho ještě připepřoval těma už ohranýma věcma, že "jeden tvůj dobrý kamarád" mu říká, že sem taková byla vždycky a že prý když se snaží a ostatních se ptá, tak se mě nikdo nezastane a jen mávají rukou. No kurevská práce, tak to mě asi přeřízli všichni, ne? A já ty koule sežeru aj s tím pepřem na posezení, ne, že by mě to případně nemrzelo, ale lidi sou různí a copak kurva zkurvená potřebuju, aby se mě někdo zastával? Proč by se měl někdo zastávat pravdy? Pravda je, že sem za těch 8 let s nikým jiným nespala a finito. Znova už to opakovat nehodlám.

No, dobře, opkovala sem to ještě několikrát, ale výsledek nulový. Teda výsledek byl, totiž neskutečné sobotní depčisko. Původně sem chtěla dodělat fotoknihu z dovči, páč do úterý mělo happyfoto akci, ale nebyla sem toho schopná. Easy pochopitelně vůbec nevěděl, co se mnou. Nedivím se ani trochu, taky sem nevěděla, že něčí nedůvěra nebo nenávist, nebo co to vlastně Veverky cítí, může tak strašně bolet. Jako i fyzicky. Půl dne se mi úplně svíral žaludek.

Večer sme měla seminář o tanci. Bylo to nějaké řízení tam shora, bo co, protože nic jiného by mi asi v tu chvíli nepomohlo víc. Tančili sme a propojovali se s elementama a bylo to úžasný. Odcházela sem zase jako já. Neuvěřitelný. Tohle je meditace pro mě, vyjádřit se tímhle způsobem. Pecka.

*V týdnu sem skákala ve fitku na bosu a zničehož nic mi přeskočilo cosi na nadloktí. A že nemůžu pořádně zvednout ruku nad rameno. No prima.

*Poslední leč sem si absolutně užila, i když sem to popravdě sama nečekala. Původní plán vzít Easyho a ofiko ho představit vybouchl na dvou faktech:

1. Ještě sem ho nenaučila tancovat , a když sme s Veverkym byli nejkrásnější taneční pár v okolí 50km, odmítám snižovat laťku

 2. Šel do práce. Jo, a ještě ve světle těch událostí viz výš to asi bude kurva síto, kterým bude muset v naší vsi projít, takže počkáme, až si víc namaká bicepsy.

Na to, že su 2ruhý den čekala krámy, sem musela uznat, že když se konečně zdařilo obléci se do čehosi přijatelného (pro jistotu černého), slušelo mi to fest. Ona mi taky mamča odpo konečně obarvila palici, takže su si hned přestala připadat jak kříženec Clooneyho s Hůlkou, protože ten šílený odrost odhalil, že se mi šediny z ještě relativně nenápadného hnízdečka vepředu (tam už sem si na ně za ty roky zvykla) rozšířily dost precizním způsobem po celé makovině. Popravdě je mi to dost fuk, já mám mindrák z brejlí a na další už mi to nedá, ale faktem je, že to moc dobře nevypadá.

Vyzvedla mě Nej, a vlastně sme skoro hned šly na véču. Nu, maso dobré, omáčka nic moc, páč vařil kdosi jiný, než obvykle. Už k večeři ale dorazil Pusina a dokonce přisedl k našemu stolu, takže sem se místo v tej srnčí omáčce topila v těch jeho spárkatých očích. Kura, opačně, spárkatá omáčka, srnčí oči. I když z nich, popravdě, spolu s lepšími roky ztratil takový ten modrý odlesk. No, rozchody nejsou žádné prdele, že. A to se ještě neví, co bylo za tím jeho, krom šíleného drbu, že ho žena obvinila z pedofilie. Pak, že se na vesnici nudíme, že.

Obsluhovala Nazca a už se zdá těhotná úplně a naprosto evidentně, ale oznámeno to ofiko pořád ještě nebylo. Tak sme se nikdo neptal. Tedy Dubek pak prý ryl do Šlehače, takže z něj vypadl květen.

Pak se chodilo na panáky. Šiška zavedl velké, tak to šlo do palice kvalitně. Řízla sem se ještě dvěma pivkama, a musím říct, že mi tak dva další panáky chyběly, abych měla takovou tu motavou. Takhle sem ji ale měla úplně akorát. Využít se to naneštěstí úplně nedalo, páč po pečlivém zčekování sálu byl kromě Pusiny na flirt celkem přijatelný akorát klučina, co seděl u stolu s Fredem a Molly. Tož sem ho pak dole oslovila a dali sme se do řeči. Ha, jižan. Ale studuje ve městě. Popovídali sme, pak su šla kamsi jinam. Pak ale začaly lidovky a po odchodu Dubka (věčná paměť tomu večeru, páč historicky poprvé šel dom dřív on, než Nancy, které to mimochodem ale naprosto neuveřitelně sekne, halt svatba dělá svoje) nebylo s kým a jak, tak sem se vrátila dolů k panákům a zaklepala mu na rameno: "Umíš tancovat, Moraváku?" A to ti řeknu, kura, že uměl. Sjeli sme polky, walz, jive, pokus o merengu a hafo zábavných ploužáků. Takhle krásně sem se nevyblbla ani nepamatuju, díky za to, vážně.

*Neděle, no byla, že. Opice nulová, takže sem neměla výmluvu, ale stejnak sem se blaženě válela do 11denácti, což se mi nepoštěstilo už velice dlouho. Jo, kdepak sou ty doby váleníčka, teď mám 3/4 kliošek dopoledne. A systematicky mě to ničí. Trošku se dospat se mi teda povedlo, ale odpolko dofrčel tatík a jal se sekat louku. Zdržovala sem se jiným, co to šlo, ale nakonec mi morálka nedala a vyštrachala sem se s hráběma. No a tak ti tak čumím - on ty akry žmoulá křoviňákem. Chvíli sem hrabala, ale pak mi to nedalo, páč máloco nesnáším víc, než zbytečnou práci, a přeptala sem se, proč zatra nevytasil sekačku. Prý děda povídal, že to nejde, když je to mokrý. Naprosto sem nechápala, proč by to nemělo jít. Ta sekačka není žádná sračka, a aby se bořila půl metru pod zem, tak tolik mokro teda nebylo. "A zkusil jsi to?" "Nezkusil." Na to nebylo odpovědi. Hrubým odhadem změřeno 5ět hodin se tam s tím křoviňákem plencal zbytečně. Vytáhla sem tu sekačku, naneštěstí mi nešla nastratovat, tak sem šla dědu poprosit o návod. Ten teda musel vylézt ven, a už byla málem scéna, páč ten to chtěl dát níž a táta to hned snížil, že to: "děda řek." Dojela sem zpátky, protože sem se sekala v krtičinách, řekla dědovi, že to nejde, dala to zase výš a byl klid. To je jak minový pole, tohleto. Stejnej zástupnej nesmysl teď dělám s jídlem. Když táta přijede do baráku něco dělat, musím říct, že jídlo sem vařila já, i když  ho dělala mamina, aby si milostivě vzal bez těch keců: "ještě sem tu nic neudělal, tak nemůžu jíst," nebo: "mě nikdo nepozval..." 

Jinak pochopitelně, že to s tím šlo. Ale tatík si z toho zarputilého následování dědových příkazů udělal nějakou masochistickou vějičku, bo co. Uznávám, že žít s tchánem takových let v jednom baráku musel být masakr, však sem toho byla přímý svědek, ale teď už je to od táty vyloženě kaliberní píčovina. Děda má svoje zkušenosti a vždycky byl chytrej a šikovnej, ale skoro 90vadesát je svůj věk a kam bysme přišli, řídit se slepě doporučeníma člověka, co už hůř vidí, špatně si pamatuje, a začíná být trošičku hašteřivej. Jen kdyby ale jeden věděl, že se takového věku v takovém stavu dožije. No, a že občas udělá nějakej naschvál, protože se zavrtohlavuje a chce ukázat, že je ještě užitečněj a cosi zastane, to kurva snad ani jako naschvál brát nejde a člověk by se nad to fakt měl povznést. Kam ale radit, že.

 Každopádně pak sme s tatíkem ještě rovnali (v dešti) polínka a ačkoli sem důrazně žádala, že to nechci poslouchat, dozvěděla sem se z druhé strany, jak to s tím rozvodem atd. Hlavní teď nejsou hodiny, ale to, že prý vyplácel strejdu z baráku penězma, co si donesl od svých rodičů, což mamka popírá s tím, že to vůbec není pravda, že si to nepamatuje, ale že ho snad naopak vypláceli její rodiče. No, a jak to jako já mám rozseknout, když sem byla ještě ve vaječníku, což?

Když sme dorovnali, frčeli sme právě k babí a dědovi. Tam to teda taky byl krizenštajn. Byli na sebe hnusný, jak spodní část jorkšíra, kterého někdo vezme v dešti na procházku. Ve zkratce to je o tom, že babička by ráda někam vyrazila (konkrétně tentokrát šlo o krmné brambory), ale děda pitěruje, ať sedí doma, když ji všechno bolí a co by tam asi tak dělala... Faktem je, že pro babí je nejhorší právě to sezení doma a poslouchání dědy, který v různě dlouhých intervalech a lehkých obměnách tvrdí, že už jsou k ničemu.

*Do fachy su jela v pondělí ráno, aji s maminou. Ten týden teda měl grády, to ti povím. Hned při pondělku se zase ozvala ta delta, prýže bude bolet. Přesto pondělí vlastně zůstalo jediným dnem, kdy sem se odpo na chvíli dostala dom. Nic horšího v krámovém období, kdy jedna nechce nic jiného, než zalízt pod nejbližší deku a zůstat tam trčet, snad ani nemůže být. Ve středu to sice bylo příjemné, páč sme se s Dannym a Erikem jeli podívat na (věřím tomu) budoucí pracoviště. Dělníci makají a i když to moc nevypadá, pořád by to měl být ten slibovaný prosinec. Těším se jak blázen. Fakt konečně chci mít nějaké peníze a být v klidu na jednom místě, ne trávit denně průměrně 3ři hodiny v MHD. Tož snad. Drž pěsti.

*Na svátek to moc na volno nevypadalo, ale nakonec se všichni nějak rozptýlili a mohla sem jet dom. Ta cesta, ale, ta cesta. Řidič na férovku nechal 6st lidí zevlat na nádru (ještě jim málem odjel s taškama v zavazadláku). Já se sice ještě narvala, ale stála natěsno vedle mě holčina, která mi nějakým zvláštním způsobem byla fakt nepříjmná a před bývalým okesním městem kolona, takže vzduch nula, prostor nula. Pečlivě sem rozmýšlela, jestli se poblít, nebo jenom omdlít. Nakonec su to ustála, páč sem na tu slečnu nechtěla padat.

Doma sem si moc nepobyla, páč odpo se konala dědova oslava. Tentokrát se naštěstí nehádalo, takže vlastně jediným bodem, který sem musela překonat, byla teta, která mi hrozně mile naznačila, že v podstatě celou moji práci považuje za zbytečnou, řka, že kdo se o TO, trochu zajímá, může si všechno načíst a nastudovat sám. Hrozně mile sem jí odpověděla, že ne každý má čas číst a studovat, a ne každá kniha je moudrá. To by nemuseli být učitelé, protože si přece může člověk všechno načíst a když sme u toho, k čemu sou teda tím pádem doktoři? Taky už si každý toho raka vygůglí, že. Nu, bylo to také hrozně milé.

Jo, druhý bod - lehce balancuju se sebevědomím a je to výzva, protože dlouholetá přítelkyně mladšího bratránka se jeví jako mnohem lepší vnučka, než já kdy byla a budu. To jde s dědou krmit králíky a vozí jim pečené husy a vůbec tak všestranně je dokonalá. Takže se snažím si to tak nebrat a mít se ráda, i když taková nejsu. Protože prostě taková nejsu a každý je nějaký. Ono nebýt dokonalá je taky pěkná štreka, nemysli si. Chmpf...

Večer sme s maminou, Ségrulí a Lenou jely do divadla. Ochotníci, ale nejlepší široko daleko. Ani to nebylo bez komplikace, páč se mamina s tetou v telefonu blbě pochopily, tak bylo o lístek míň. Což bylo mrzuté, páč tolik lidí v místním kulturáku místní napamatují, ani když dojela Vondráčková, ale šikovná paní u kasy mě dala místo, co si kdosi nevyzvednul, tak to dobře dopadlo, i když su seděla úplně jinde, a hra byla moc fajna. 

Měl to být vlastně divadelní víkend, páč v rámci Noci divadel sem chytla lístky na sobotu večer. Původně měla jít Wéčka, ale jeli s Makynem na prodloužené volno k němu, tož musel jít Easy. Těšila sem se, že ho uvidím v kvádru a po představení půjdeme někam posedět a možno aji mírně zachlastat. Taky su se těšila, že se parádně vyšvihnu a že mě on na oplátku poprvé uvidí v lodičkách. Nu, náramné těšení, to ti povím.

Byla z toho ale jedna z nejhorších sobotonedělí, co sem zažila. To mi tak totiž Easy dopoledne volá, že mu umřela teta. Ježek a jeho voči. Sice už byla drahně stará, ale co si budeme říkat, nečekali to. Pochopitelně, že sem mohla jít do toho divadla večer sama, bo s Losíkem, se kterým sem ještě večer měla hodinu, ale bylo mi to notně blbé, aby Easy byl doma sám. Takže su strávila večer a noc tím, že sem ho nechala, ať se ke mně tulí a hovno se vyspala, páč sebou samozřejmě škubal. Ráno su ho poprvé viděla, jak mu tečou slzy (aspoň něco bylo poprvé, viď) i když naplno nebrečel. Aspoň je ale vidět, že není ze železa celý.

 Původní plán byl jet v neděli posbírat na ty jejich/nejejich pozemky ořechy, teď se k tomu přidalo vzít s sebou Easyho maminku a oznámit, že teta umřela temu jejímu poblázněnému bratrovi, co čeká na dědictví, jak předseda z Řepákova na barevnou televizi.

Hubla sem z toho a vůbec nevěděla, jak se chovat. Chvílema byli dobrý, chvílema smutný, přirozeně, ale pro mě bylo fakt vyčerpávající být toho svědkem. Bolest hlavy, co mě z nevyspání provázela celým minulým týdnem se usídlila jak blechy v Chánově a Easyho maminka ji systematicky zhoršovala. Jak je obvykle ukrutně povídavá, teď se samozřejmě chudinka potřebovala vypovídat ještě víc, a přiznávám, že je problém ji sledovat i normálně - páč přelétá z jenoho tématu do druhého s lehkostí peříčka z kolibříka -  teď to ale bylo zhola nemožný. Celou cestu sem se snažila nepousínávat, a myslela na to, jak ráda bych si na hlavu dala kýbl a spokojeně s ním zalezla do kouta. Do toho sem měla výčitky, že sem sobecká, že myslím, jak bych se potřebovala vyspat, a že tohle je fakt nejvíc posraná neděle vůbec, zatímco oni se trápí, ale seděla sem tam dál a snažila se smysluplně odpovídat a občas Easyho pohladit po krku. A to byla jen cesta tam, viď. O zpáteční ani nemluvím, lepší nebyla.

Dokorunoval to ovšem večer. Vysadili sme Easyho mamku, vynosili z auta všechny ty bebechy, konečně se rozloučili a frčeli na druhou stranu města. Už sme skoro doma, když tu mu máma volá. Jo, máma, ale hlas to byl toho strejce. Ona si tam ten mobil totiž zapomněla. Asi, jak si přendávala bundu, když sme šly na ty ořechy (dva měsíce po adekvátní době sběru, takže z toho beztak hovno bylo), no to jedno, prostě vyřizování ohledně pozůstalosti atd mraky, a telefon sto kiláků v řiti. To už by se z toho jeden fakt posral. Takže Easy mě vyhodil doma, aby se vrátil k mámě; jí říct, že mobil má ve vidlákově, ale strejc ho ráno pošle poštou. Normálně otázka 40ceti minut, byl ale pryč skoro další 2vě hodiny, až už sem mu psala, kde je. Ona totiž mamina mezitím zjistila, že nemá mobil, našla nějakej starej a jela si do glóbusu zařídit novou simku. Easyho pustil dom soused (nemá totiž klíč, páč mamka má zrovna půjčený jeho, páč svůj tuhle ztratila), kde na ni dobu čekal. 

*Pondělí to prima trojdenní završilo. Nechci svádět na ty včerejší nervy, že sem se neovládla, ale asi trochu to taky spoluzavinilo. Tohle píšu bezprostředně, dokud si to pamatuju:

 Veverky na mě večer klepl, a vrátil mi ty postřiky na kaktusy, co u něj ještě zůstaly. A prý, jestli to už je všechno, že už se mnou nechce nic mít. Povídám, úplně v klidu, že asi jo, až na ten klíč. Ten prý k tomu pokoji nebyl, tak si mám říct bábě. Povídám, že jo. A pak přesně nevím, asi sem se ptala, proč bychom spolu nemohli mít nic společnýho a on opakoval něco o tom, že bych nad hlavou musela mít svatozář, aby mi uvěřil, že to má ze 4tyř stran a že ho sere, že mi věřil, a že se nepřiznám. Opakovala sem, že nemám k čemu a ať mi řekne ty čtyři strany, že to s nima půjdeme vyřídit.

 Pak sme ještě něco vyřvávali - ehm, diskutovali -  prý, proč bych se s ním tak chtěla rozejít, kdybych neměla někoho jinýho. Opakovala sem, že sme se přece dohadovali na rozchodu oba, a jakou dobu. Že sme nebyli ani jeden šťatnej. Na to řekl, že on šťastnej byl, a že mi na ten rozchod kejvl jen proto, že mě tak moc miloval, že se nemohl koukat, jak sem s ním nešťastná a pořád někam chci.

To by pro mně byla novinka, kterou bych asi chvíli trávila, kdyby to byla pravda, ale v tuhle chvíli ani nad tím, že by to snad pravda byla, neuvažuju a uvažovat nebudu, protože na to pokračoval, že sem ho ani nikdy nemilovala. Na to už mi zbyly jen 2vě reakce a oni ti biologové mají pravdu; je to únik, nebo útok.

Já teda vylítla ze dveří, jak kdyby mě celá evoluce kousla do prdele, řvala nějaké neobjevné nadávky, mlátila ho a kopala a snažila se mu rozbít hubu. Nejdřív se nechal a opakoval, že holky nemlátí, ale pak se mi povedlo ho fakt líznout pěstí přes ksicht, tak mi to vrátil a flákl mě párkrát do zad, myslím. Tak nějak sme byli zaklíněný, když na ten rámus vylezl soused a začal nás uklidňovat. Na to Veverky řekl, že mi hráblo a já se vrátila zpátky do dveří, adrenalin vyskočený za třetí nejbližší planetu a snažila se dejchat. Tak nemilovala? Nemilovala?????????????? Zmrde čůráckej zasranej, nemilovala? Takhle reaguje člověk, kterýho to kurevsky nebolí?????

Šel do koupelny, asi si opláchnout nos a pak začal ty krvavé cákance uklízet. Já jen chrčela, jestli ještě potřebuje další důkaz, že nemilovala, a ať se mi podívá do očí a řekne to znova. Nepodíval se. Dofidlal to, odešel a já začla brečet.

Navzdory všemu má ta scéna několik plusů:

1) Vím, že se v případném střetu vyplatí jít protivníkovi po nose.

2) Tohle je asi fakt konec. Kdyby jeho láska byla skutečně tak hluboká, že mě radši nechal jít (a celý si to dodatečně nevybásnil), tak teď se nám asi oběma povedlo rozmrdat to dobrý na kaši, takže se konečně nemusí/me trápit.

 3) Zjištění, že zasychající krev vypadá jako cákanec červeného vosku taky není od věci. Umožní mi to zpochybňovat schopnosti filmových maskérů. Mám ji totiž na ruce. A čumím na ni, tečou mi slzy a nechce se mi ji jít umejt, i když netuším proč.

A plus hlavní: Už o sobě legitimně nemůže říct, že holky nemlátí. A to na společenském statusu nepřidá, ha.  

Za chvíli na mě zaklepala sousedka, jestli nechci společnost, za což jí moc děkuju, ale sama nějak nevím, jestli chci být sama, volat Easymu, nebo mamce, nebo být sama. No, tak asi být sama, když už sem to napsala po druhý.  

Do noci sem předělávala články pro Dannyho. Byli asi 3ři, když sem to dopatlala a šla spát. Začala sem se modlit a nevěděla o co vlastně prosit, páč su toho vlastně nelitovala, ale pak mi nějak tak blesko hlavou omluv se. Skoro v tu samou chvíli sem zaslechla šlápoty po chodbě. Veverky to vůbec být nemusel, kdokoli z ostatních bytů mohl jít v noci na hajzlík, ale vstala sem, odemkla, rozsvítila, a čekala. Byl to on. Tak sem se omluvila. On taky. Pak sme se objali a říkal mi, jak sme to posrali. Já na to, že to jo, ale rozhodně ne tak, jak on si myslí. Pak vylezl z pokoje Verky, tak sme se pustili a šli spát. Teda aspoň já.

Ti řeknu, že bych ráno už byla úplně v klidu. Jenže... Veverky mi napsal smsku, že to byla chyba, neměl mě vidět, ani se mnou mluvit a že to už nechce řešit a že si mě radši vymaže z founu. Souhlasila sem, ale popravdě odpísla, že mě to mrzí, jak mě odřízl a že věřím, že se to dobrý mezi náma úplně neztratí a dokážeme být kamarádi. No, to sem tomu dala, viď.

 Pokračoval s tou vykonstruovanou sračkou, že mezi náma je lež atd. Pak se do toho zamotal, a prýže není v prdeli "z toho podvadeni", ale protože ztratil milovanou polovičku. Tak kurva, to já taky, ale proč to přihoršovat nějakou imaginární nevěrou? Ty voe, ať si mě fakt radši smaže už. Proč mě stahuje pořád s sebou a trápí mě? To je trest za upřímnost, že. Zbláznil se vlastně ve chvíli, kdy sem mu před tou garáží řekla fakt všechno, od chvíle, kdy mezi náma nebyla ani ta nejmenší nepravda, šlo to do kytek. Zajímavý efekt, to ti povím. No, nakonec sem se dozvěděla, že mu ze mě je na blití a radši se bude kamarádit s několikanásobným vrahem. Dobře tak. Ze všech sil se snažím, abych mu to nepřála.

*Přesto mám dojem, že sem den docela zvládla. Pár klientům se teda zdálo podezřelý, že moc nemluvím, ale konec konců, to se stává. Kdo mě ale úplně rozsekal byl Losík. Měli sme normálně hoďku a dávala sem mu asi trochu víc zabrat. "Já mám trošku sadistickou náladu," povídám. "No, to vidím," on na to,  "a co se stalo? Tak buď něco s Easym, nebo jsi zmlátila bejvalýho?" Chytla sem se za pusu, páč mě začíná děsit. Známe se teda už skoro rok a místo klienta je pro mě kamarád, ale takovýhle odhad... no to už sem mu to musela vyklopit.

Naproti tomu Easymu su neřekla nic. Shrnula sem to pod scénu s bejvalým, na což už je zvyklý. Ne, že by ta prasecká modřina na koleni a pár na rukách, asi jak mě chytil, nebyla nápadná, při bližším ohledání sem měla krapet bouchlé i klouby na pravačce, ale Easy nijak blíže neohledával, páč měl svých starostí plnou makovinu.

*Středa byla celkem prolítaná. Byl to ale gól. Potřebuju založit nový účet a páč se mi proto nechce hnout ani prstem a hobeles tomu rozumím, zavolala su osvědčené slečně od jedné z těch chytrých agentur. A ona mezitím otěhotněla a porodila, takže mě doporučila k jiné. No pohoda, jedna jako druhá, viď, hlavně když sem přesně věděla, co od ní chci a že nic jiného zatím nechci. Tož sme se sešly na nádraží. No, trochu povědomá mi byla, ale já mám takovou paměť na ksichty, že i Hitlera by mi někdo musel ukázat dvakrát, tak sme si sedly a vedly také ty obyčejné uvítací kydy, ála jak se máš, co děláš a to je hnusný počasí. Počasí sem pominula a jinak tak upřímně povídám, že je to také na nic, páč přítelovi umřela teta a špatně to nese. Teda on, že. Pak sme tak plkaly a dál, a pak mi došlo, kdo to kurnik je a taky to ze mně vylítlo. Ty vado, to je ta holčina z Veverkyho vesnice, co tolik kmarádí s Husopaskou, a kdysi sme chlastali na plese...

 No, potěš kozy. Těžko sem ale mohla říct, že asi chci jiného finančního poradce, než slečnu, která se kamarádí se slečnou, která mi roky pásla po příteli. Doufejme teda, že striktně odděluje osobní a pracovní věci. Žel, jak sme spolu čekaly na vlak, zničehožnic se zeptala, jak sme se seznámili. Dělala sem trochu blbečka a: "skýmže?" "No, s přítelem, říkala jsi, že máš novýho přítele, ne?" Takže konec utajení v tomto cípu Čech, že.

Ale nasrat. Teď už na Veverkyho žádné ohledy brát nemusím a na sebe už vůbec ne. Taky sem Easyho ve čtvrtek nenechala sedět potupně v autě, jako doteďka a vzala ho nahoru,  když sme se u mě doma stavili pro věci. Jen sem mrkla do okna: "No, jestli tam bude bývalý, tak mi ho budeš moc podržet a já mu pár přidám." "Ty jsi ho napadla, jo?" Všiml si toho. "No, tak trochu. Teda asi hodně.", smetla sem to. Neměla sem nějak potřebu to vykládat, stačí, že to ví Losík.a Wéčka, se kterou sme se ve čtvrtek konečně sešly. On to taky nechal být, a odvezli sme mi kaktusy a baťoch bez větších incidentů, páč tam Veverky nebyl. Doma v klidu zapli Malou velkou Británii,  a večeřeli, když se mě na to zeptal. Heleme, vrtalo v hlavičce, jestli chodí s takovou agresorkou. Tak su mu to řekla taky. Celkem to teda komentoval jen tím, že už by se snad Veverky měl po takové době uklidnit. Čímdálvíc lidí mi ale opakuje, že se vzpamatováváš půl doby, co ten vztah trval. Tak to by bylo skvělý...

No, já bych se ostatně taky potřebovala uklidnit. A odreagovat. Třeba nějakým fajným sexem. Naneštěstí Easy opravdu asi není robot, protože říká, že má divnej pocit, tak držím krok a celibát, páč to celkem chápu. Moje libido ovšem ne.

*Dom sem výjimečně frčela v pátek. Dle hesla, že když někdo umře, tak se někdo i narodí, se Easyho kamarádovi narodilo mimčo, takže stejně jel v sobotu zapíjet a já si aspoň říkala, že kamsi vyrazím u nás. No, to teda bylo naivní, ale budiž. Sice sem byla domluvená s Kamarádem na leč do RAho rodné, ale jaksi su se tam neměla jak dostat. Teta Lena totiž měla oslavu a maminu su tam vezla. Už to teda stojí za zmínku, kolik nervů mě ty 4tyři kolometry stály. Fakt si začíním pěstovat slušnou fobii. A na víc fobií už nemám kapacitu, tak asi nezbyde, než zatnout tlamu a řídit co nejčastěji. Nebo si fakt budu muset pořídit toho velblouda.

*Další týden situace tak zase střídavá. Ani sem nevěděla, že mi to bezsexové období bude tak lézt na mozek, ale je to tak. Alespoň sem se ale konečně domluvila s od vidění známým trenérem Hardym a začala se pokoušet hrát squash. Byla sem si teda hned vědomá toho, že ze mě žádný super hráč nebude kvůli kolenům, ale nepočitala sem s tím, že ze mě žádný super hráč nebude kvůli tomu, že se netrefím do míčku. Hrozná prdel. Ale úplně ultimátně mě nadchlo, jak mě bolí prdel, takže hodlám pokračovat.

*Na víkend su opět jela dom, cestou sem v cukrárně objevila senza StarWars adventní kalendář, tak su ho Easymu hned musela pořídit. Koupila bych ho sobě, ale už sem se praštila přes kapsu za Lindta, páč je známá věc, že za posledních 12náct let mi nikdo žádný nešpendýroval, takže urob si sám. (Teda, omlouval se pak, že na to zapomněl, a dal mi o den později rafaello ve vánoční krabičce, tož dejme tomu, no.)

S mamkou a Ségrulí sme plánovaly péct cukroví. Taky bylo rozsvěcení stromečku, ale nakonec sem se zasekla u toho pečení a nikam nešla. Taky se mi, přiznávám, nechtělo malovat ksicht. Za to večer bych někam ráda šla, tak su písla Bráškovi. A on, že už nemají místo v autě, že su měla napsat dřív. Myslela sem, že ho přetrhnu - psali sme si teď víkend, co víkend, jestli někam nevyrazit, ale furt sme byli jen dva. A vida, když má s kým, tak už mu nejsu dost dobrá.

Btw. Nej mi pak prozradila, že on za to vlastně nemohl, protože to místo v autě skutečně neměl, páč jeli ještě Šiška a Veverky. Kura, to je tak se společnýma kamarádama, že. Veverky nikdy piškotéky nemusel a už vůbec nesnášel ten kulturák, kam se jelo. Snad tam aspoň nějakou zbalil, když já kvůli tomu musela sedět doma na zadku.

Abych to uvedla do obrazu, tak na zadku su sice seděla, ale v kostele na benefičně-vánočním konzertě. Což o to, mužský sbor, je mužský sbor, a člověk by i tu klarinetisku překous, ale sedl si najust vedle mě pán, tak asi skorem bezdomovec, a prostě smrděl. To byl fakt korunní naschvál celého víkendu, to ti řeknu. Ale kdyby aspoň jen smrděl, ale on si ty lidovky broukal s sebou! Asi nepochopil, že nonet má jen devět hlasů. A já nebyla dost průbojná, abych to vysvětlovala, naštěstí dalším lidem to taky vadilo.

Pak teda ještě jedna hrůza, hrůzoviště, které mi zkazilo dojem komplet; totiž posezení potom. Pochopitelně sem na mamku musela čekat (nebo jít do pěšky, že), ale vždycky je jakostní pocit sedět mezi lidmi, mezi které nepatříš, a že muzikanti sou kura mafie, že. A tatík si ke mně pro jistotu přišel kecnout, až když už sem měla přetrpěno.

Neděle by teda byla lepší, ještě sem dopíkala zbylé cukroví a nebylo by tak špatně. Jenže pak sem se statečně rozhodla pustit do ledničky, abych od toho do Vánoc měla pokoj. A chraň všechny ruka Elsy z Ledového království, jestli ji do svátků zase stihnou zasvinit, protože teď, s odstupem týdne, musím přiznat, že to taky dost dobře mohla být poslední věc, kterou sem v životě udělala.

Jak víme, su alergik, a jak víme, lednička je naší maminky veliká slabost. Tentokrát to (kromě prošlých mlík, která mi nevadí, když sou zavřená), byl krásně do fólie zabalený shnilý ananas a bio citrony. A cosi z toho proteklého pod šuplík a proměněného v plesnivou skvrnu na dně. Neim co, asi se ty spory nějak rozvířily, bo co, ale začala sem ukrutně kýchat, a po 57dmém pšíku už sem viděla hvězdičky a jen tak se plazila, protože jako naschvál všechny spreje do nosu došly k závěru, že sem je dlouho nepotřebovala a došly.

K babí a dědovi sem s tatíkem na rychlou návštěvu jela s nudlí a babička mě obvinila, že sem zase nachcípaná. No a samozřejmě nemůžeš říct, že snacha měla takový bugr v lednici, že to vnučku málem zabilo. Koneckonců ani té snaše to jako vlastní dcera říct nemůžeš, páč by začala brečet, že má pořádek a jinde sou mnohem horší, a že se snaží a blabla. Tak, mně je jedno, jak to mají jinde, viď, ale já to tak mít nemůžu.

Do města sme jely se Ségrulí, takže sme i docela pěkně popovídaly, když se povedlo ukořistit po 30 kilometrech dvojsedačku.

Easy pro mě k busu dojel. Furt sem teda trochu kejchala a byla nevrlá z odřeného nosu, a navíc sme nesehnaly papuče, které sem si usmyslela dát Nej k Vánocům, ale hlavně, že už ten víkend byl za mnou, i když ošoupaný spodek nosu a horní ret, a sem tam vyrážku su měla dalších pár dní.
 
*Po pohřbu se Easy konečně srovnal, takže aspoň ten sex přestal být abstraktní, i když si teď zvykl usnout a nedodělat mě, což považuji za vrchol necivilizovanosti, který nehodlám trpět. To už si rovnou může rozmazat kolem zadku hovno, vzít do pazoury klacek a vrátit se do džungle dělat praprapředka. Chlupů na to má ostatně dost, že.

Ještě jednou a vysvětlíme si (onehdy sme se totiž po vzoru nějaké jeho tety, bo čeho, rozhodli, že se hádat nebudeme, ale vždycky důkladně promyslíme argumenty a večer podiskutujeme), že machrovat může na mámu i na ostatní kluky, a frajer libový, víme, ale dokuď není schopný udělat svou holku, je asi stejně chlap, jako ten mimozemšťan z Alzy.

Abychom si ale rozuměli - je nádherný, když si ti velcí mužové u mě připadají tak v bezpečí, že hned chrápou, ale jak si jako mám připadat já?!

*Týden trávím hlavně na kompu a registrováním do všech možných i nemožných obchodů, protože to máme: mamince parfém, Wéčce flašku, Easymu zastřihovač, Nej sháním ty papuče a no, ještěže pro hrnce tatíkovi stačilo zejet do Ikey.  

S Losíkem sme se chystali bruslit, ale ten člověk si vyrobil něco jako kýlu na třísle. Ale když já se chci naučit bruslit...no, budeme halt muset jít na svařák pod jinou záminkou.

*V pátek měl Easy firemní chlastačku, tak sem si radši na víkend zařídila program. Wéčka slavila s Makynem narozky, ale písla sem Kukandy, jestli cosi nepodnikneme (na co by člověk taky ty klienty měl, že), tož se toho ujala, a nechala mě překvapit. Odmakala sem ještě dvě víkendové hodiny a pak sme šly na piknik od Apetitu, sfoukly dyzajn

 (Ségrulce sem sehnala náušnice s pivsonkama, sice už jedny má, ale tyhle nebudou tak rozbitné, jako ty skleněné. Znamená to teda, že už nic jiného nedostane, páč cokoliv, co se profiluje jako design je automaticky nebetyčně nadražené, byť by to hovno pryskyřicí zalité bylo.)

, pokecaly v bageterii a pak zmákly ještě několikery trhy. Lila su do sebe svařáky, co to dalo a musím uznat, že Easy, který jel od táty, pro nás přijel a přikoupil další, takže sme sosali ještě doma a pak si trochu hráli na základní instinkt, protože sem konečně vyzkoušela punčochy, co onehdy koupil, se sukní, kterou sem si onehdy koupila já, a s botama, které bych mu předvedla už dřív, kdyby byla vhodná příležitost.

Výsledek toho je, že si ten mamrd, co ve vedlejším pokoji nedělá nic jiného, než že sedí se sluchátkama před kompem, stěžoval teď už odstěhovanému Littlemu, že mu tam vadím. No, dobře, teď kecám, to už si prý stěžoval na té chlastačce den předtím, ale takhle to zní líp.

Jo, vypadá to, že na Silvu pojedeme do mého exškolního města. Teda aji s Easyho maminkou, ale páč financuje ubytování a byl to vlastně její nápad, tak mlčím a su ráda. Hrozně se těším na Daisy, už sem jí tu novinu psala.

*Neděli su měla v plánu proflinkat. Aspoň jeden den volna je potřeba, však bych zblbla. Začátek se teda dařil; Easy mě odvezl na sraz se Šéfikem (ono je mu fakt fuk, kam s kým chodím, ale popravdě se nemůžu rozhodnout, jestli mi to vadí, nebo se mi to spíš líbí, jako ostatně u víc věcí, co se ho týkají), se kterým sme se viděli poprvé od toho trapasu v létě, bo kdy to bylo. Samozřejmě zase první den krámů. Takže mě zase neviděl úplně v top formě, ale je nám spolu pořád fajn. A namakal si nááádherná ramena a břišáky, kura, proč mě to na něm ale nebere tak, jak by mělo?

Po kafi se šlehačkou, které mi zkazila Aero, která psala, jestli za ní večer nemůžu zaskočit, a potom, co sem si zkazila zbytek dne sama tím, že sem jí na to kývla, sem se odvalila dom, pak mě Easy zase vyzvedl, odvezl a dovezl a znovu přivezl. Byla su ale naplech, takhle tři hodiny za sebou je až dost.

*V pondělí se zase pokouším o squash. Tolik se mi odkrvil spolu s těma krámama mozek, že su Hardymu popřála pěkný víkend. Zbytek dne volno, tak su si hrála s Nejinýma fotkama z léta. Chce se Očkovi dát pod stromeček, ale nechce vypadat na zvětšenině velká. Nebudu teda říkat, že sem to za pár minut měla, ona je docela štreka něco upravit tak, aby ta úprava nebyla vidět přes ulici z protějšího baráku. I když je teda pravda, že tohle moc vyzvětšovat nepůjde, páč když sem si sama přiblížila detaily, bylo to jako skládat kostičky z lega. 

Porozchodová ...poroba...

*Další týden mám nějaké záskoky za Aero. První sem byla celkem nervní, ale stejně si ženské chválily, jestli tam nebudu aji nastálo. Mám z toho celkem radost, i když mě teda to lítání po městě dost unavovalo. Easy je ale úžasný, mimo jiné: "Jsem do tebe blázen. Kdyby mi někdo řekl, že se mi tohle stane, předtím než jsem tě poznal, tak se mu vysměju." No, já sice ještě blázen nejsem, ale je mi to velice, velice příjemné. Taky ty večerní procházky a následné šudlání v autě je mi velice příjemné, nebudeme to zastírat. To je prostě vtipné, jak se nemůžeme odtrhnout. Jak sem si o Něm mohla myslet, že by se nerad líbal?!

V pátek večer sem u něj poprvé spala. Uklidil chlapec, musím uznat. Jiank žádný vývar, prostě pokoj v bytě, kde další 2va týpci mají taky svůj pokoj. Teda, když sme u toho, tak spala, jako spala, poslední metu prostě nedovolím bez těch testů, vím, že bych z toho byla nervní a ta zastrčená myšlenčička, že sem se zrovna něčím nakazila, by mi ten sex zatraceně kazila. Ale bylo to těžké, to ti povím, jen tak se mazlikovat (jestli se takové vzrůšo, co sme předvedli, dá mazlikováním vůbec nazvat) a nedokončit to.

*V sobotu sme s mamčou tradičně vyrazily na tržnici. Potkala su po dlouhé době Dubka s Nancy a mrňousem, a kupodivu se ukázalo, že ji ten vopičák konečně požádal o pařátek. Svatba má být v září. Že to trvalo. Samozřejmě sme narazili na Veverkyho s celou rodinou, páč Dornt s kolegy měl dřevařské představení. Říkala su si, že trapas by byl dělat, jakoby nic, tak sme je jakoby něco šly pozdravit. Veverkymu to moc slušelo a byl moc zaražený. Když sme stáli s Dubkovými, kteří ještě nic nevěděli, odešel dokonce pryč. Pak se ještě moje mamka bavila s jeho a s Éro, ale on se se mnou očividně bavit nechtěl, bo nemohl, tož sem to po chvíli trapného žvanění, které okamžitě prokoukl, nechala být.

Před podiem mi taky seděli babí s dědou, a páč jim Veverky nic neřekl, řekla sem to zase já. Vysvětlilo se jim tak aspoň, proč se s nimi Veverky tak divně loučil, když jim onehdy dovezl věci ze zabijačky. Popravdě mě děda skoro sprdl, ať si to dobře rozmyslím. No, mám dojem, že rozmýšlím skoro rok. Ostatně před pár lety zase tvrdili, ať si to rozmyslím, že se k sobě moc nehodíme. Člověk se taky v těch důchodcích nevyzná.

Povedlo se mi zorganizovat, aby se hospoda konala v sobotu, místo v pátek, abychom s Veverkym mohli jít a slavnostně oznámit rozchod. Byla to teda legrace, to jo. Žádné obštrukce sme nikdo nechtěl, ale kdybych to řekla já sama, byl by za chudáka Veverkýšek, a kdyby sám on, no, radši nedomýšlím. Přednásledovala ještě Veverkyho prosba, jestli si můžu odvézt takové ty viditelné věci, že kolem nich nemůže chodit. Byli sme domluvení na 19h, že se pro mě staví, sbalíme to a pak směr do tej hospody. Bylo desítky minut po termínu a on nikde. Tož že si nejenže si za tolik let neudělá čas na to, abychom pořádně byli spolu, ale že je neschopný si ho udělat i na to, aby mě vystěhoval? Začala sem se náležitě rozčilovat. Ukázalo se ale, že tentokrát za to nemohl, páč se mu nějak přesynchornizoval čas na hodinkách. No, tož dojel, a já toho pobalila, co mi přišlo pod ruku.

Pak ta hospoda. Seděl tam Šlehač s Nazcou, Bráška u vedlejšího stolu u omladiny, Fobo, Šiška a za chvíli dorazila Nevětrací. Sedli sme tak jakoby nic a nechali to plynout. Já si dala 2vě malá pivka a Veverky čekal, až se mu ozve Dornt, že pojedou na zábavu do vedlejší vesnice. Pak už to vypadalo slibně, tož Veverky nenápadně začal: "Tak jim to řekneme?"

"No jo, tak jo," řekla sem směrem k němu.

"Vy ale asi víte, co vám chceme říct," pověděla sem směrem k nim.

Kurvaže zbystřili. Pak Šlehač tak zkoumavě přikývl, že asi tušej.

"Tak co?", povídáme s Veverkym.

"Tak, buď se chcete vzít, nebo ste těhotný."

"Tak, je tady ještě jedna možnost ...a výsledek to bude mít ten, že teď budou dovolený hrozně nudný." Pošťouchla sem to ještě.

Na to začala natolik pěkná diskuze o tom, jestli nečekám paterčata, ale to že by spíš nudný nebylo, a naopak že těhotná asi nebudu, když sem si dávala pívo, že Veverky prohodil, že když vidí, jak se to rozvíjí, ještě je chvíli necháme. Tak sme je chvíli nechali, a až pak to vybafli. No, ticho bylo, jako po BAF! První reakce, že si děláme srandu a druhá, od Nevětrací, že to čekala (teď musím pro přehlednost zaznamenat, že já to neviděla, ale Veverky tvrdí, že se Nevětrací dost nepěkně ušklíbla, když sme to řekli). Taky nám Nazca vysvětlila, že je zmátlo, jak sme to oznámili, takhle oficiálně se opravdu spíš oznamuje svatba, než rozchod. Na to sem vysvětlila, že sme to udělali proto, aby viděli, že sme v pohodě, a normálně fungujeme a nebude žádné dělení kamarádů, atd. To vzali, akorát Bráškovi se muselo ještě jednou zopakovat, že nikdo z nás nemá nikoho jiného, a Šiška pořád vrtěl hlavou. Docela sem koukala, jak ho to sebralo.

Pak se konverzace víceméně vrátila zpátky tam, kde byla, až na to, že Veverky se tedy domluvil, že pojede na tu zábavu, Šiška se toho chytl a začal chytat Nevětrací kolem ramen, že by je mohla odvízt a já dělala psí oči, že chci taky. Veverky to zvážil, ale nakonec kývl a tak sem se k nim přidala. Mimo jiné se Šiška ptal, jestli znám Čakru. Tím sem se dozvěděla jeho příjmení, škoda, že už mi je egál, protože Easy. Povídá se totiž, že sem s ním byla viděna se psem ve vedlejším městě. Ta 2vě píva a pánáky mě donutily se děsně řebit, páč to sou totiž novinky. Povídám mu, jestli se zamyslel, jak bych našeho psa jen tak dovezla na procházku vedle do města. Prý mu to bylo divné. No, vida, co z tej procházky úplně jinde bylo. Takže Kvído taky nedržel hubu a někdo si to ještě upravil. Celkovo sme se ale bavili. Veverky nás dovezl do vsi pod školu, kde se přidali Éro s Dorntem, a ta řídila dál.

Tak, teď, popravdě, pro mě to byl skvělý večer. Někdo by asi mohl říct, že je divné zapíjet rozchod s ex s tím dotyčným ex, ale nalili sme se fakt kvalitně, řešili do toho ten ošemetný problém s Dorntovou údajnou nevěrou a snažili se rozhoupat Šišku, ke kterému ta blondýna z minulého léta sama přišla a on furt nic, trouba. Veverky ho pak varoval, že když bude váhat, dopadne jako on, a já si v závěrečné fázi večera zahrála na charitu a vzala slečně tanečníka, aby s ní mohl jít právě Šiška. On to teda nakonec byl jen kamarád, ale zato přítel baskytaristky, bo koho, jenže jeden nikdy neví. Myslím, že teda výsledkem naší celonoční snahy bylo, že se políbili, což se asi nedá označit za úplně rentabilní, ale když ti panicové sou na nic...

Taky sem si odchytla Siestu a popovídali sme (zlil se jak dobytek, páč se pohádal se slečnou, no heh), nějací týpci mi koupili bramborák a dokonce sme šli na panáka se ženskýma. Pak sem teda byla aji za Eliem a trochu se ptala, jestli vůbec ví, kde má ženu. Na to odpověděl, že neví, a že se dohodli, že se dneska trochu propustí, ale v tom případě nevím, jaký je rozdíl, mezitím, když spolu normálně někde sou a tímhle. Jen sem pak řekla, ať si dává trochu pozor a tancovali sme. Je to mazlíček, ten chlap.

Zábava tedy dobrá, ale podle smsek se mi pak povedlo nějak úplně vykydnout. Veverky mi totiž psal, že sem mohla zůstat s ním, no prostě nabídka na sex, protože ho má rád, a je to prý jediné, co ho uklidňuje. To je teda pro mě novinka, ale budiž, odpověděla sem na to ještě velice lidsky, což se nedá říct o té další zprávě, stran které si pamatuju, že sem zkoušela odpovědět, ale tak strašlivě se mi motala hlava, že z toho asi nic nebylo. No, bylo z toho: mhjtdtutzdedfdgfhtzutikalhot, což teda vůbec netuším, co mělo být. Ale Veverky mi napsal za noc dalších 10set zpráv od: vim, ze to ctes, přes: asi se milim, ale pripada my, jako  by si nekoho mela, a: seru na poklidnej rozchod, až k: vim, ze porat nespis. Ty voe, fakt sem spala a přišla na to až ráno, nevím, jak se mi povedlo, takový výpadek, že se mnou vrnící mobil ani nehnul.

K 9váté ráno sem se vypotácela z postele vyhajzlíkovat. A s opicí jako kráva velkou si teda běž na velkou...

Pozdravila sem dole dědu, což byla chyba, páč se ukázalo, že by asi bylo třeba roztřást kupky sena. No, šoufl mi teda bylo, ale nakonec se mi zadařilo. Když bylo konečně hotovo, mínila sem se odvléct zpátky do postele a spát aspoň do 3řech, jenže děda se pustil do kydání chlívku a Slanina se venku mydlila s Jonesem. Copak o to, toho psa to baví, a chvílema má člověk pocit, že to baví i tu kozu, ale přecejen sem ji radši vzala za plot napást. Chvilku tam tak sedím venku, když tu v autě rodičů přijel Veverky. Vystoupil, a koukám, že nějaký průser:

"Co je? Co chceš?"

"Musím vědět, jestli jsi mě podváděla."

"Co to zas je za pitomost?" To sem teda po pár hodinách spánku a s orangutanem, co mi přičinlivě seděl na hlavě potřebovala řešit. No, vyplynulo, že mu někdo řekl, že neví, jestli teď, ale dřív sem ho prý podváděla na 100%. Dosrala sem se tak, že se orangutan zvedl a utek (znova mě hlava začala bolet až k polednímu, takže to aspoň nějaké malé bezvýznamné plus mělo), a vyjevila se, kdo mu co kde říkal, a vždyť sme byli večer v pohodě, a co se zas stalo.

Lezlo to z něj jako z chlupaté deky, ale nakonec se ukázalo, že ráno psal Šlehačovi, protože měl pocit, že ten jediný je schopný říct věci bez obalu, a ptal se ho, proč mu tenkrát říkal, že si mě nemá brát. Ze Šlehače na oplátku vypadlo výš zmíněné + že z Veverkyho tahám peníze. Ještě s těmi podrobnostmi, že přímo on to neviděl, ale je to od důvěryhodné osoby, mělo to být na nějakém fesťáku, neví jestli sem nebyla tak mimo, že si to třeba nepamatuju, a ještě to ví Nevětrací a asi Dubek.

Tak do prdele odtud jako vítr vane? Zase od Nevětrací? A opravdu někomu tvrdila, že sem s někým píchala, i když ví, že to vůbec není pravda? Nebo jen naznačovala, že sem s kýmsi blbla (což pravda je) a ostatní si k tomu něco přidali? No kurevsky, každopádně sem se zase rozčílila neuvěřitelně. Co těm lidem dělám? K čemu je být věrnej, když tě ostatní i po těch letech mají za kurvu?! Jako já se tím nějak smířím, tu pověst sem už kdysi měla. Nezaslouženě, nutno podotknout; najdeš strašné mraky chlapů, co ti po pár pivech přiznají, že sem to dál než za líbání a nějaké šmatli-patli zajít nenechala, ale uznávám, že vídat mě někde na akcích, jak div nelezu týpkům po hlavě a nedomýšlet se, že sem s nima nic víc nerobila je vošajstlich. Ovšem, že se to vrátí i po těch letech a zas mě kopne do zadku? A že by tomu Veverky měl věřit? Na tom, co si myslí on mi záleží, a záležet bude. Ostatně on mi věří, vyříkali sme si to vsedě před garáží a naše koza se pásla kolem... Moc to pro mě znamená.

Ale do háje, bolí to. Hlavně, jestli je to od té Nevětrací. Že by o mně fakt lhala? Totiž jinak než lež se to nazvat nedá. Ale proč? To mi ty týpky záviděla? Veverky dodal, že to mi ale závidí taky, to že bych někoho zbalila snad i na hřbitově. Jo, umím zbalit skoro každýho, ale je to jedna z mála věcí, který opravdu umím. Ale je co závidět? Spousta polibků a spousta prvních rande a skoro žádný druhý?

Řešili sme i další věci. Naprosto upřímně. Ne, že bychom byli jindy zvlášť neupřímní, ale teď už si můžeme říct všechno. Tak sme si to taky řekli. Zapadlo mu to do sebe. Říkal, že mě miluje tím víc, když ví, jak to bylo a ví, o jaký poklad přišel. Pak se ještě zeptal, jestli se opravdu nevezmeme. Ach jo. Proč se mě ptá, jestli si ho vezmu, když už ho nemiluju? Proč to nebylo dřív? Aspoň o trošku dřív, ještě třeba před měsícem?

 A mně to nestačí, jenom mít rád, i když ho mám ráda neuvěřitelně. Ach jo, ach jo, ach jo, chmpf. Popravdě ale, kdyby teď nějakým neuvěřitelným načasováním nebyl na obzoru Easy, možná bych řekla: Ano, uděláme to. Vezmeme se a ukážeme všem, i sobě jak sme silný a jak to spolu dokážeme. Protože my už dokázali tolik let, a byly to dobrý roky, protože my sme dobrý. Jenže MY už nejsme. Byli sme.

Nakonec sem mu řekla i o Easym. Už proto, že doufám, že taky narazí takhle na někoho fajn a hlavně si to zaslouží. A popravdě; já bych s úplně čistým svědomím asi nemohla šukat oba. Asi bych to teda dokázala, ale nebylo by to fér. To sme halt my kurvy, no, takhle to máme...

Popravdě to na mě dělalo dojem, že to tak nějak vzal. Sám teda řekl, že to tušil, hlavně, když sem začala odmítat ty benefity, no, pak sme se tak horko těžko rozloučili, přáli sme si totiž navzájem všechno dobrý. Bylo to moc krásný, i když to bolelo. A pak odjel.

Já šla zas pro změnu seno obracet a pak se mrkla za Nej. Seděly sme na šutrech u vody a všechno sem jí vyslepičila. A už sem si říkala, že to snad tak nějak bude dobré, co vytvořit s tou Nevětrací sme teda nevěděly, ale budiž. Odcházela sem od ní celkem srovnaná a dokonce se mi začalo vracet bolení hlavy, což v tomhle případě byla proti těm psycho převratům docela prima změna. Vyťapávala  su zrovna pěšinku a v tom telefon. Veverky. Prý si mám sbalit zbytek věcí. "Cože?" Vyjevila sem se toho dne po druhý a budu ráda, když bez trvalejších následků. "Co se jako od rána změnilo, vždyť sme byli v pohodě?"

No, co se změnilo, tož ve zkratce: tahal ze Šlehače další fakta a ten ho ujistil, že ví, že sem ho na 100%  podváděla, proto že to mělo být s nějakým jeho kamarádem. Ty vole, tak ať už si mě kurva dá někdo třeba na kari k večeři, ale cože?! Šla sem po okresce a řvala do toho nešťastnýho mobilu (který to psychicky nevydržel a o týden později se posral a začal přijímat jen poloviny smsek, ale o tom až později), co je to za píčoviny, že sem prostě s nikým jiným za těch 7dm let nespala. Došla sem dom a popravdě, takhle vztekle a zoufale sem se snad necítila ještě nikdy. Venku byl tatík a čuměl, co mi je, tak su mu skoro brečela na rameni a pak hned zvrat situace šla volat Nej. Takže Nevětrací v tom mohla být nevinně, máme to od Šlehače, ale co to kurva jako má být? Volala su znova Veverkymu, jestli můžu zavolat Šlehačovi (a říct mu tím pádem, že mi to všechno řekl). Prý jo.

Tak sem volala Šlehačovi. Nejdřív teda klidně, snaha byla. Poprosila sem ho, ať mi vysvětlí situaci a řekne mi, kdo říkal, že se mnou něco měl, když prostě neměl. No, to prý bylo tak. Onehdy, když sem ještě jezdila na první vejšku, potkávali sme se občas se Šlehačem ve vlaku. A tak nějak prý byl se spolužákem ve vlaku a viděli mě na peróně a ten spolužák prý (celej překvapenej), aniž by věděl, že mě Šlehač zná, povídá: "S tou sem píchal." Jo, někde na fesťáku. Teď už se mi teda třásl hlas a skoro sem zase brečela a žádala Šlehače, ať mi dá na toho týpka kontakt, že si s ním chci promluvit ksichtem v ksicht aby viděl, že si mě s někým plete, protože to prostě není pravda. Na to Šlehač, že i kdyby to nebyla pravda, nejsem nevinná a tak dlouho sme spolu s Veverkym pro dobro nás obou spolu být neměli ("a není to pouze můj názor"). Na to jen povídám zase já, že to je naše věc, jak sme to měli.

Sem ale bez diskuzí první člověk, který bude stát ve frontě na to, aby o mně řekl, že nejsem žádný andílek, a že si na hlavu umím dost dobře nakydat sama, jak všichni dobře víme, ale aby mi na ni kydali ostatní a srali nám s Veverkym přátelství, tak to nedovolím. Na to Šlehač, že číslo na něj nemá, že se po vejšce přestali vídat, ale že ho zkusí sehnat. Důrazně sem mu to doporučila (nebo poděkovala?!) a šla skládat seno, páč mezitím chytil nervy tatík, protože děda tu nůši se senem stáhl z meze mezitím, co mě šel schánět. A tatík to vzal osobně, takže nastala výborná situace, která mě donutila se zase aspoň na oko vyklidnit, protože pořád ještě mám ten povahový rys, co mě nutí být v ultimátním klidu, když se někdo jiný rozčiluje. Zejména pro nic, za nic. Jinak mezitím zase přijel Veverky a tatík ho začal hustit, že si podá Nevětrací, o které se vyjádřil jako o zakomplexované holce bez chlapa, i Šlehače. No, aspoň někdo mi věří. Na to sem zas začala (jako bych vůbec přestala, viď) brečet a Veverky v tom zmatku s nakládáním sena zase odjel. To byl den, to ti kurnik řeknu.

PS: Šlehač napsal celkem záhy, že kontakt na toho týpka nemá. Jako v dnešní digitální době? Sem poslední člověk jen s jednou sociálně-sítní identitou na světě, a protože poslední může být jen jeden ... kurva, co si z toho vzít? Jakože si to celé vymyslel? Ale proč? Nebo jen do toho nechce tahat dalšího člověka, jak se sám vyjádřil? Ale jako jak tahat, když ten někdo nějakou blbou poznámkou nám s Veverkym zničil rozchod? Tohle je teda divný vyjádření; zničit rozchod, ale zničit život zní moc dramaticky, i když je to taky pravda. Btw jméno mi teda napsal a nic mi neříká.

Později odpoledne sem Veverkymu psala, jestli u něj můžu přespat, protože sem fakt potřebovala s někým být a ujistit se, že mi veří. Tatík u toho sice vrtěl hlavou, ale hodil mě tam a s Veverkym sme si povídali, utěšovali se a vyjasňovali až pozdě do noci.

*V pondělí ráno su jela na pracák. S Veverkym sme si ještě psali. Řekl totiž všechno mamce, jako nejen o nás, ale i o Dorntovi a jeho údajné nevěře. Ujistila sem ho, že udělal dobře, už proto, aby kdyby něco, mohla Éro podržet. Stran nás se prý věštkyně vyjadřují, že sme spolu měli být kvůli nabrání těch životních zkušeností, což mě podivně uklidnilo, přiznávám. Pak sme si ještě psali prakticky celou dobu, co sem byla na cestě. Byly to moc hezké zprávy. Shodli sme se na tom, že chceme být přátelé, a že to taky dokážeme. Že se podržíme a vždycky za sebou budeme stát. Prý na mě vždycky obdivoval, že mu říkám pravdu, i když se mu nelíbila a že to náš vztah drželo nad vodou (Popravdě si tím ale nejsem tak jistá. Pokud na to má člověk koule, je asi fakt lepší zatloukat, zatloukat, zatloukat. Ale já je nemám.) a má strach najít novou, které má věřit. A že se budeme navzájem hlídat, aby toho druhého neklofl někdo pod jeho level. Ach jo, kéž by to tak bylo, protože už v úterý se to nějak zvrtlo.

Přitom pondělní večer byl úžasnej. Byli sme normálně schopní se spolu bavit. Veverky i já sme úplně v pohodě, kecáme o tom, jak by měl nejlíp sbalit Husopasku, ukazuje mi od ní nějaké smsky a já mu radím, co jí má psát. Řešíme ty jeho starosti o děti. Povídám, ať to prostě sfoukne a zajde si někde na testy, ať má klid. Tak se stalo, že jednoho odpoledne sem na webu pro bejvalýho hledala, kde si má nechat udělat spermiogram a vzápětí pro možná budoucího, kde dělají testy na HIV. Krom toho po mně Veverky chtěl, abych si udělala těhotenstký test, ať má jistotu... Fakt vtipný, kdybych to někomu řekla, tak by mi nevěřil, co testů se dá za jeden rozchod zarobit.

Musím teda ještě říct, že Easy se drží dost statečně. Chtěl vědět, co mi je, tak sem mu to samozřejmě všechno pověděla, i když ve skrytu duše pochybuju, že by někdo o holku, co takhle hned na začátek řeší, že se o ní někteří její kamarádi zřejmě domnívají, že je děvka, co svého přítele podváděla, vůbec stál. Zřejmě ale stojí... Stran toho mě mimochodem strašně rozesmál, protože když sem mu řekla, jak strašně mě mrzí a sere, že si o mně lidi, co mě znají něco takového můžou myslet, vyloženě si odfrkl: "Já jim to klidně půjdu říct, jak je kurva těžký tě ošukat."

To sem si teda představila dost v barvách, jak sedí se Šlehačem v hospodě a vysvětluje mu, jak sem mu měsíc nedala.

Musí se uznat, že jestli sem s Veverkym až na nějaké lehké zamlčování byla upřímnější, než kdo jiný (a na tom trvám, když pozoruju, jak vypadá většina vztahů kolem), tak s Easym to překonává všechny hranice. Je to ale oboustranné, až mě to ale skoro děsí. Bavíme se o všem, na všechno si odpovíme. Nemůžu teda říct, jestli mi nelže, ale proč by to dělal, když popravdě z něj občas vypadnou ne úplně prima věci, včetně problémové puberty a alkoholismu jeho táty.

Back k Veverkymu. Taky sme probírali Dornta a Éro, a Veverky se mě vyptává na Easyho datum narození, abysme se mrkli na jeho numerologickou mřížku, protože Veverky z toho byl den předtím nastrašený a psal mi mail, ať se na to mrknu, že to děsně sedí. No, popravdě, až na to, že nemá zvládat základní logické úkony, které zvládá bravurně, to fakt docela sedělo. Na Easyho docela taky, jestli můžu soudit (vyšlo mu, že si jde za svým cílem, bo co, což je fajn, páč ten cíl sem já, a to je zatraceně sexy, a pokud do toho budu mít co mluvit, postarám se o to, abych ten cíl byla i v budoucnu), a na mě až na menší faily taky. Bylo to ale vtipné, páč sem Easymu v duchu toho, že je pro něj fakt všechno easy prostě písla, ať mi písne datum narození, že to chce bejvalej vědět. No problema.

Povídali sme si s Veverkym skoro do rána.

*Potom se to ale nějak pomrdalo. Jako z grotesky. Veverky mi večer píše, že bude lepší, když si s Verkym vyměním pokoj, abysme nebyli spolu: Ale cejtim, ze bych to nemusel zdravotne ustat. Potkavat divku, o ktere jsem si predstavoval, ze bude mou zenou a pri pohledu na ni. Pod jejim srdcem nosit nase miminko. Musel jsem to sepsat, vis jaky mam problemy s vyjadrovanim. Pocitam stim, ze budes mit vyhrady. Souhlasis? No, co mi jako zbylo, než souhlasit.

Připadám si ale vydíraná. Odepsala sem mu, že jednat pod tlakem a jednat sam od sebe je něco jiného a měl na to 7dm let. On, že se zatím nemůžeme vidět, protože teorie, že jedná pod tlakem je jenom teorie. Když sem odpísla, co by se ale jako změnilo, když bych se vrátila, odpověděl: Tve prijmeni.

Připadám si kurva vydíraná. Odepsala su, že na to měl těch 7dm let. Nebo sem ho jako měla žádat o ruku já, když byl tak váhavý a nevěděl, co chce?! Tak moderní nejsem. Ja vim, ale to neznamena, ze nemuzu mit zlomene srdce. klidne se na me hnevej, ale ja uz nemuzu. Chtel bych, ale nemuzu, vym ze jsem na hranici svich moznosti. No a mas pravdu, jsem nerozhodnej. To chci zmenit.

Na to sem odepsala, že to chápu a ty pokoje si vyměníme. Odpověď: "Ano lasko moje, uvidis, ze to prospeje i vam." Easy o 2vě hodiny později: "Tak už usínám lásko a myslím na tebe. Úplně si mě okouzlila. Dobrou lásko."

Teda, i když si okolí myslí opak, vyloženě mě rozčiluje, že nejsem natolik nemorální, abych dovedla chodit s dvěma chlapama. Dvěma nádhernýma velkýma chlapama. A prcat s nima. Se světlým zrzkem s nejkrásnějšíma vlasama, co vypadá jako Viking z pohádky a tmavým Španělem s luxusně vysekanýma kozama. Nový erotický sen je Veverky, co mě líže a Easy, který mě u toho drží a líbá.

No, to by bylo tak na zlehčení, dál se to totiž zašmodrchalo ještě víc.

Ve středu. Jediný den, který sem v tom týdnu mohla spát trochu dýl. A Veverky, ráno, když se šel vyčůrat, bo co, mě probudil dotazem, jestli s Easym nepíchám s gumičkou. Jakože cože? To bylo moc. Prozradila sem mu totiž, že spolu ještě nespíme, než si Easy udělá ty testy, což byla asi chyba, když se pak sadomasochisticky ptá na tohle. Na to sem řekla a dost, měníme si pokoje, páč tohle teda nevydržím. Pak to teda byl hnus, to se musí přiznat. Jak sem totiž tak už byla pouklidněná (páč sme se večer s Easym viděli a dost mě podpořil), najednou se mi to všechno vrátilo. Rozchod, který sem obrečela už dávno, dobře, vyrovnala sem se s tím, že Veverky teď je ten smutnější, a nestydím se za to, protože sem se opravdu už naplakala dost a věřím, že sme udělali správně a že to Veverkymu taky dojde... dobře, ale ona to je spíš teorie na displeji. Vrátilo se mi to všechno jako facka, a myslet na to, že si o mně minimálně dva mí kamarádi myslí, že sem děvka a holka, co sem jí věřila a říkala "kamarádko" to nepopřela (je to jediná logicky přijatelná možnost - Šlehač s Nevětrací a Dubkem seděl někde v hospodě, bo na zábavě, a řekl jim o mně ten poznatek jeho kamaráda) bylo spolu se spánkovým deficitem z celého předešlého týdne prostě úplně nesnesitelné.

Brečela sem nad dřezem, klepala se jak poslední avo toast na veganský párty, a mydlila hlavou do skříně. A jala se kydlit všechny jednou ranou a napsala Nevětrací, zda celé ty roky ví, že si o mně Šlehač myslí, že Veverkyho podvádím, a nezastala se mě, když ví, že to není pravda. A Dubkovi, jestli si to myslí, po těch letech, co se známe, a co sme spolu zažili (kdysi dávno, pradávno sem se s ním totiž taky odmítla vyspat, takže by měl vědět z první ruky, že to opravdu není jednoduchý mě ojet).

Veverky ležel na posteli a asi byl trochu spokojen, jak mě rozhodil, protože ho trápilo, že doteď se zjevně trápil víc, než já. A já blbeček mu kupuju ten těhotenskej test, aby měl klid! Šla sem si ho udělat, vrátila se (samozřejmě byl negativní) a mrskla ho po něm s poznámkou (za to se teda stydím, fuj), že kdyby byl pozitivní, podstrčila bych to dítě Easymu, protože on si ho nezaslouží. Na to se sesypal pro změnu on a začal taky brečet. Chvíli sem to pozorovala, ale pak převládl ten stud (a mám ho doteď, kurnik, to že si o mě třeba někdo myslí, že sem kurva, neznamená, že se jako kurva budu chovat, když vím, že kurva žádná kurva nejsem), a šla si k němu lehnout. Objímala sem ho a utěšovala a pak utěšoval on mě.

Pak sem musela do práce a dělala sem, že se nic neděje. Když su se ale vrátila na ubytovnu, chytl mě pro změnu zase vztek; tož když radikální rozchod, tak radikální rozchod - vlítla sem do dvěří jak píčus do zelí, hnala Veverkyho, ať vzbudí Verkyho, že si měníme ty pokoje a házela věci ze skříní do tašek. Zatímco sem se zabývala tím, Verky si vynesl svoje a společnými silami tam začali uklízet. Veverky mi chtěl pomoct, vytřel za postelí a sundal závěsy, páč mu bylo jasné, že v takovém mrdníku se moje alergie ukýchá, ale já měla tak skoro hysterický záchvat a řvala na něj, ať jde pryč, že žádnou pomoc nechci a že má co chtěl, a konečně pořádně vidí, jak "lehce" to všechno snáším a je mi to u řiti.

Odpoledne sem psala ještě Nej, protože už sem fakt nevěděla coby a potřebovala slyšet, že mi někdo z mého okolí věří. Teda kromě tatínka, který má s drby vlastní zkušenosti (viz tenkrát jak byl viděn ve městě s bloňďatou paní; trvá na tom, že s žádnou nebyl), bejvalýho a skoro-současnýho, který mě zná 3ři týdny (a pokud opravdu nevěří, že sem nepodváděla, aspoň to velice, ale velice uvěřitelně předstírá, což je skoro to samé v tomto případě), zatímco lidi, co mě znají 20cet let... Jako já se s tím srovnám, koneckonců to, co si myslí je jejich problém a ne můj, ale to odpoledne sem měla strašnou krizi.

Nej mě ujistila, že to ví, koneckonců na mnoha fesťácích byla se mnou. A Nevětrací byla na těch ostatních, že. Večer od ní kupodivu přišla odpověď: Tak Šlehačovi do hlavy bohuzel nevidim, abych vedela co si mysli. Nevim jestli to rekl nekdy nahlas. O nevere mam trochu jinou predstavu nez ty... Ale muj nazor je ten, ze s Šlehačovym  tvrzenim, nebo tedy s tim co si "mysli" souhlasi vic lidi z naseho okoli...Jenom se to proste nerika nahlas.

Na to sem odepsala: Jenze tady jde o neco jineho. Ty vis, jaky mam nazor na neveru ja. Takze pokud by nekdo z naseho okoli jen naznacil, ze jsem pichala s nekym jinym, musela bys mu hned rict, ze to nemuze byt pravda, protoze vis, jaka jsem.

Na to odpověď dodnes žádná. Což mi přijde dost výmluvné. Podle toho, co psal Šlehač, to věděla; teda že se něco takovýho říká. Takže teď jde o to, jestli jen dělala mrtvýho brouka a uculovala se, nebo ty zkazky o mně třeba ještě přikrmila. V obou případech ale není v podstatě co řešit, protože takhle si kamarádství nepředstavuji a pokud se nevynoří jiná fakta (abych taky byla dramatická), tu holku prostě škrtám.

Jo, od Dubka přišla taky sofistikovaná věc: Ahoj, nerikam ze podvadela ale uplne standartni to obcas nebylo. Ale to je v podstate jedno kazdopadne jste se k sobe moc nehodili. Kazdej mate jiny priority do budoucna a nemyslil si, ze by to bylo dost dobre slucitelny se stastnym zivotem.

To se mi zdálo celkem v pořádku, už proto, že mluvil sám za sebe a nedodal tam jako Šlehač a Nevětrací tu alibistickou doložku o tom, že je to přece názor většiny. Tak už sem jen odepsala, že to si taky nemyslíme, a proto sme se rozešli, že ale jak sme to měli nastavený je jedna věc a to, že si půlka mých kamarádů zřejmě myslí, že sem kurva je úplně jiná, a že bych to Veverkymu, ani nikomu jinýmu, s kým bych snad chodila neudělala a strašně mě mrzí, že si to někdo může myslet, protože líbat se a šoustat pro mě vždycky bude rozdíl.

Popravdě, když sem se ale vyhrabala z nejhoršího ( z čehož mi pomohla i ta Nej a i mamka, které sem to nakonec taky všechno vyklopila, protože už su to nemohla v sobě držet) začala sem se bavit, jak mě moralizujou. Jen proto, že líbání v opilosti a procházka je pro "víc lidí," nevěra a pro mě ne. Chci vidět jinej skoro 8smiletej vztah, kterej by byl z týhle stránky tak čistej, jako ten náš. To se nakoukám...

Na Dubka se tedy nezlobím rozhodně a v podstatě ani na Šlehače ne, jak koupil, tak prostě prodal (i když, kdo se ho o to jako prosil, viď), ale ta Nevětrací, ta mě teda echtovně sere. Tak když má ten jiný náhled, pročpak mi někdy na těch fesťácích neřekla, ať s těma chlapama neflirtuju, co? Nemluvě o tom, že to je ta slečna, co dle svých vlastních slov udržovala poměr s několika ženáčema. Ale to asi není nevěra, bo co. To se z onoho alibistického hlediska dá říct, že je to vlastně jejich nevěra, ne její. Jo, taky sem to tak kdysi brala, zaplať pánbů, že už sem trochu dospěla.

*Kromě Veverkyho se mi podělal i mobil. Chodí mi jen půlky smsek, což by sice nebyl problém se známýma, ale klientům těžko můžu psát, aby mi to něco poslali znovu. Wéčka mě tedy vybavila svým starým, tak bojuju s dotykáčem. My předpotopní tyranosauři na to holt nemáme stavěné pracičky.

*Noc sem přečkala v tom bordelu po Verkym a zjevně všech ostatních obývajících tu místnost za podleních 75 let, a další den odpolko zašla s Easym na ty testy. Měli sme k tej sanitce docela kvalt, páč sem končila v 18h, ale ta fronta, co se tam táhla, nás uklidnila až do té doby, co týpek před náma řekl, že říkali, že další už neberou. "To teda ne," povídám, "víš jak dlouho na to šukání čekáme?" To nevěděl, ale měl tu slušnost, že po dalších 5ěti minutách zmizel, takže sme se nasunuli na jeho místo a kdyby něco, byli tak poslední z těch 30ceti lidí my. Stáli sme tam jak trotli, sem si ještě říkala, že by to chtělo fotku, páč tohle nám nikdo neuvěří. Easy se ksichtil, že easy, páč si nebyl jistý jen tou jednou bejvalkou, ale já vystresuju každýho, a po další 3/4 hodiny zevlení... Ale ju, sme oba negativní, což je v tomhle ohledu pozitivní. Pak sme zašli k číňanovi na jídlo a jeli dom si zašukat. I když předtím vyhrožoval, že mě ohne hned za tou sanitkou, ale naštěstí tam nebylo moc místa.

Dle očekávání šoustá úžasně, naneštěstí mi ale sebeneuvěřitelnější sexování k óčku málokdy stačilo a tohle není výjimka. Vypadáme ale spolu úžasně sexy, když bych chtěla být romantická, tak něco jako když námořník přefikne vílu, když bych chtěla být míň romantická, tak jako z toho mixed-raced porna. Prostě je to estetické; on black, já white.

*Do toho su narazila na inzerát na hodně perspektivní místo, a jednu brigádu. Ta by celkem šla, ale kdyby vyšlo to druhé, byl by to splněný sen o skvělé práci za skvělé prachy. Jela sem na pohovor, a Easy mě ujistil, že jestli je okouzlím tak, jako jeho, mám to v kapse. Tak sem byla upřímná až za roh. A Wéčka se za mě ještě modlila. Vypadá to slibně. 

*V pátek večer sme s Wéčkou daly dámskou. Začaly sme likérkem, který sem kaufla za účelem zapití rozchodu po 8 letech, pokračovaly hoegaardenama v baru a pak ginem s tonicem, a něčím, čemu Wéčka říkala limburská limonáda, na piškotéce. Jediné minus večera bylo, že tam tak nějak nebylo koho balit. Ve srovnáním s Veverkym a Easym všichni trapně odpadávali. Jo, jeden týpek nebyl špatný, až na hrozný ohoz, který ho kazil a snubák, který ho kazil ještě víc, ale musím uznat, že tohohle pána sem dotyčné paní záviděla, protože chlastal, krásně tancoval a užíval si, ale zůstával totálně nesbalitelný (tzn nejen mnou, ale prostě žádnou, co sem tak pozorovala). Hrozně se mi to líbilo, takže když sem se pak na baru bavila s nějakým jeho kamarádem, pověděla su, ať mu to poví. Pak sme se tak klasicky přesouvaly a tancovaly, podle toho, jak mi zrovna sedla hudba. Kura kdy a kde se začaly tak množit ty španělské sračky? A proč za ně ještě nikdo nebyl sterilizovanej?!

Nejfajněji sem si zatancovala úplně mimo parket s nějakým týpkem, co vážně uměl, a protože já taky umím... Wéčka z toho má doteď storku, kterak sem "roztančila mima." Ju, to by mě bavilo, ale pak už nebylo s kým a o čem, tak sme se jali přesouvat. No, to sme si daly. První podnik Wéčka znala a bylo to aspoň moc hezké prostředí, ale osazenstvo stálo jak pinďour slimákovi. Vymotaly sme se zase ven a zahlídly další podnik. Ty vado, jak když člověk vleze do jiného vesmíru. Kura hypno vesmíru. Tak sme zase vylezly a vrátily se do původního podniku. Tam se mi stala neuvěřitelná věc. Došel za mnou ten krásný příšerně oblečený ženatý týpek a pověděl mi, že děkuje, a že sem hezká a všímavá holka a že se toho mám držet. Takže ten druhý mu to fakt vyřídil. No, to sou věci.

Ještě chvíli sme tancovaly a pak šly spinkat.

*V sobotu sme s Wéčkou nějako vstaly a lehce odpo sme se sešli s Easym. ZOO padla, páč to bych asi padla já, tož sme šli na procházku a potom do kina. Na výběr tedy samé hovadiny, takže nakonec sem přetrpěla Piráty. Začátek slibný, ale pak, no, hovadská hovadina. Easy se vyptával, co kamarádka, tož sem rejpla, že je hezké, že ho zajímá Wéčky názor, ale neměl by se radši starat třeba o to, jestli mě večer nikdo nezbalil? Tož se taky zeptal, načež su popravdě odpověděla, že sem koukala, ale moc hezčích kluků, než je sám, tam nebylo. Na to odvětil, že on to má jednoduchý, že je zamilovanej. "A do koho?" povídám. "No, asi do tý holky, co teď líbám." To sou věci.

Pak sme šli na nákup a večer si rozdělali flašku vodky a společnými silami ji ...naneštěstí nemůžu říct vypili, páč druhý den se při bližším průzkumu ukázalo, že na dně zbylo asi půl panáku, takže skoro.

Byla to ale velká legrace, to se musí přiznat. Koukali sme na South Park a Easy byl skorem nadšený, že su spokojený divák, páč takových holek moc není. No, mám blbý humor, víme. Pak sme se postupem panáků tak oblejzali, sprcla sem ho, že mi moc dopřává, a vyměnila nám hrnky, páč vzhledem k rozdílu v tom, kolik který vážíme, mě nebude nalívat víc, než sobě, ne snad? Jo, potom sme dokonce spadli, ne ze židle, ale úplně mimo židli, no jak povídám, srandy kopec.

 Taky to ožralecké šoustání bylo vtipné, no asi si to dovedeš představit. Jedině, co mi to kazí, je, že mě nějak není s to udělat. Je to neuvěřitelný, su vzrušená tak, že to Veverky za posledních pár let neviděl ani dalekohledem (je teda pravda, že on na to už měl takovou vychytanou rutinu, že) ale ne a ne. No, uvidíme, co dál. Ne, že by se nesnažil. Taky su pěkná prda na ego, uznávám, chudinka si prý s tím jazykem věřil. Věřím no, ale tohle ono teda nebude.

*V týdnu vypadá, že se Veverky pouklidnil. Vrátil mi vyprané prostěradlo a prý si mám dojíst knedle, co sou v lednici, že mu nejedou. Tož sem pominula nebezpečí arzénu a ráda si dala. Taky Easy spal pro změnu u mě. Sice to je taky jen válenda, ale s mnohem lidštější matrací. Plížili sme se teda jak vibrátory mezi ortodoxníma muslimkama, páč sem nechtěla Veverkyho zbytečně provokovat. Ne, že bysme pak tím rambajzem neprovokovali celé patro, ale kdo mi to za zavřenými dveřmi dokáže?

Když už sme u toho, tak Easy uznal, že s takovou postelí moc dlouho fungovat nemůžeme (i když sme se oba shodli, že je opravdu ojedinělé, že se spolu fakt v pohodě vyspíme, natož na takových gaučíkách) a pořídil postel. V pondělí večer ji skládal a já u toho dívala na GoT. Jo, složil, už po 5ěti hodinách, a byl u toho pěkně sexy. Dobré vědět, že má i manuálně zručnou stránku, v tomhle Veverky nasadil fakt vysokou laťku. Doslova. A popravdě chápu, že každý nemůže mít všechno, ale nemehlo bych vedle sebe měla nerada. Sem halt trochu vesnická a trochu stará škola - chlap si prostě musí v tomhle ohledu umět poradit, a běda, jestli ne. Muset si volat hodinového manžela, když máš doma normálního je faux pas.

Jinak sem toho měla dost, páč šéfka odjela na dovču, tak su na 14 dní přebrala její klienty. Makačka to teda byla, pravda. Ještě sem se jí starala o barák, uklízela a zalívala jí kytky. Krom ní odjela na dovču i Wéčka. Houby odjela, odletěla. A měla z toho strašné obavy a vůbec se netěšila, protože má fobii z létání. Nechápu, že jí do toho ten její mamlous nutil. Každopádně tedy donutil, ale když sem viděla, kolik ji to stálo strachu...

O týden později odlítly i Nej s Nevětrací a Ramlicí. Do stejné destinace jako Šéfik.

Taky su absolvovala další pohovor a zkoušku s potenciální budoucí šéfovou. Prosím, ať to dopadne a vezmou mě tam a je to dobré... Už kvůli tomu, že si kurva taky konečně chci moct dovolit dovolenou a přestat obcházet v supermarketech slevy.

*Další sobotu jedu s Easym obkouknout jižnější Čechy. Zjevně se mě rozhodl všestranně otestovat hned na začátek, protože mě vzal na chalupu, kde přes léto bivakuje jeho mamka. Takže sem po pár dnech chození byla představená. No, co bych řekla, je to celkem v pohodě paní. Hlavně mi, na rozdíl od Veverkyho maminy, nabídla tykání asi tak po 10seti minutách. To sem se teda úplně vytelila, jestli to není brzo, tož sme se shodly, že ještě chvíli počkáme. Jinak opravdu docela sympatisch, a musí být kura statečná, sama vychovat kluka. Akorát je taková, jak bych to řekla; trochu bohémsky rozlétaná a tím pádem krapet nepraktická. Easy mě na to pak upozornil, že když na něco začnu reagovat, a ona mi odpoví už úplně něčím jiným, nemám si z toho nic dělat. Tak sem si nedělala, i když, když se balila dle seznamu už hodinu (abychom mohli přejet do vedlejší vesnice, kde mají nějaké další baráky) měla sem sama co dělat, abych nepodupávala nohou, bo tak něco.

Jinak teda k tomu testování, ono už poznat rodiče je dost, ale prolézat nějaké dědičné domy to byla další síla. Měli totiž mít mamky rodný dům, ale její bratr ho nějak prasecky zadlužil, tak zbývá ještě jeden vedle, ten má zas nějaká, on to nazývá teta, ale jeho teta to asi být nemůže, spíš tý mamky, no, švédský šváb s lupou aby se v tom vyznal. Co teda vím je, že ten první barák, i když v bordelu, jen sem tam vlezla, řekla sem si, kura, taky bych klidně mohla bydlet. Takový ten typický středočeský statek, nádherná dispozice, oblouky, obrovský dvůr, světlý, no mňam. Ten sme prohlédli mezitím, co sme se nemohli dostat do toho druhého, páč ten její bratr, bo co, nechal klíče v zámku zevnitř. Pak sme se teda dostali i tam, a teď nekecám, přes všechnu pečlivě  pěstovanou antisenzibilitu; mně se tam udělalo normálně zle. To se mi snad ještě nestalo. Jo, svůj vliv mělo aji, že tam bylo dost podstatně naprášeno, takže mi alergie pracovala, ale to bylo v tom vedlejším taky a nic se mi nedělo. Tady sem stála v tej tmavej hnusnej chodbě a myslela, že se zebliju. Snažila sem se, aby to na mně nebylo vidět, ale když sme pak s Easym dali přesun do auta, musela sem mít po cestě zavřené oči a jen funět. Tam teda nespím, oznámila sem a funěla dál. Pak sme zaparkovali a vycházeli na náměstí. "To ti je tak blbě?", kouknul se. "Neim, dobře mi teda není."

Tábor je ale tak krásný, že sem se pak dala do kupy. Chtěli sme spát tam, abysme se mohli při večeru trošku přiožrat, naneštěstí to v turistické sezóně jen tak bez objednání za míň, než 11 tisíc/noc nejde. Tož sme pocourali náměstí, dali véču a k mé malé radosti jeli z5. Nakonec sme na statku ale zanechali maminku (pravda, dala to mezitím aspoň trochu do kupy), a sami se přesunuli na tu jejich chatu. Jo, chatu, kura, bez vody a bez hajzlíku, ale najebat, hlavně, že tam na mě nepadal strop. Ba naopak, když už sme konečně nechali pokusů mě udělat, spalo se tam moc hezky.

Další den sme dali s mamkou oběd (v hospodě), pak vyrazili do jeskyně a ještě do podzemí. Však když bylo tak horko... A následně na pizzu. To teda bylo vtipné už od začátku. Přišli sme a byl tam obsazený jen jeden stolek. Ukázalo se, že ho obsazuje servírka, kuchařka a kuchař. Postupně ale vstali, aby se nám věnovali, pravda. To ale ještě bylo dobrý, tak co by dělali, když nemají co dělat, pak ale přiběhl nějakej maník. Fakt přiběhl. Takový ten frajerský padesátník, docela hezky ohozený, kdyby si člověk odmyslel, že má košili rozepatou, a je opocenej jak stará svině. A ožralej zrovna tak. Kura, co je to za město, že si tam člověk může zrobit takovou krásnou opici v 6st odpo?

A byla legrace, páč měl kvalitního makaka. Balil tu servírku, komentoval kdeco, pořád se nás ptal, jestli neotravuje a odkudže sme, a když sem řekla, že sem si dala hříbkovou pizzu, a že na ní určo budou místo hříbků žampiony, odběhl do kuchyně, že to zařídí. Easy to všechni kvitoval s klidem, páč chlápek se mu zavděčil už v prvních větách, kdy se zeptal, jestli chodí do fitka.

Jo, na to, jak byl kuchař taky ovíněný, to byla dobrá pizza (až na ty kousíčky popela, pravda). Už sem měla dožvýkáno, a Easy si dal další kafe, když mi zazvonil foun. Veverky. Tak sem to vzala:

"Ahoj," povídám.

"Ty znáš nějakýho Maňánu z ... ?" Vybalil na mě hned.

"No, jasně, to je Maňána, já ho znám z tanečních, a ty ho znáš taky, páč občas ho potkáme na nějaké akci."

"Tak prý ses s ním před dvěma rokama vyspala."

"No, to teda nevyspala. Co to je za píčovinu?" Smála sem se, protože absurdnější by snad byl už jen papež.

"Sbalíš si zbytek věcí, už je nechci vidět."

"Tak to teda nesbalím, protože sem se s nikým nevyspala, kolikrát ti to mám opakovat. Kdysi, dávno předtím, než sme spolu začali chodit, sme se spolu vykousli, ale do toho ti nic není."

To sem ještě mluvila klidně, fakt: "Kdo ti řekl takovou pitominu?"

Jenže, když to pak umíněně opakoval, a prý mi neřekne, kdo mu to řekl (Čehož sem se dožadovala, abychom za ním mohli jít a na rovinu se zeptat, proč o mně takhle do nebevolajícně lže, btw vzala bych si na tu cestu aji krumpáč, bo tak něco.), vyskočila sem ze židle, a odešla kousek dál. A to už sem řvala. Ne, že by to pomohlo, ale já si nemohla pomoct. Jestli sem nebyla slyšet až na Sněžce, jak sem vřískala, to bych se moc divila. Tohle už je ale fakt konec. Ještěže s Maňánou, vždyť je to neskutečná kravina! Nikdy bych se nevyspala s někým, kdo nosí kšandy...Navíc ho vídám fakt tak dvakrát do roka, a ještě navíc, když už se bavíme o detailech, tak vždycky stál o Nej, o mě ne.

Ale to je všechno fuk, když sem se za ty roky nevyspala s nikým, a už nevím, jak to vysvětlit, jak to dokázat, a co proti mě kdo má, kurva?

Seděla su na ulici na bobku a brečela. Easy za mnou došel, donesl mi mikinu a šli sme dál. Fňukala sem, stěžovala si, vztekala se, a za zlatou cihličku se nemohla uklidnit. Já to prostě nechápu. Ještě, kdyby za Veverkym někdo došel říct, že ho podvádím, když sme spolu chodili, ale jaký smysl má šířit taková hovna teď? To někdo tolik nechce, abysme se k sobě vrátili, nebo co? No, usadili sme se na molo Jordánu a já se snažila ten hysterický záchvat vyfunět. Postupně to šlo, ale celý víkend byl dosraný. Krom toho v té hospodě zůstal pohled, který sem měla napsaný pro babí. A vracet se tam sme už nechtěli.

Večer sme se na statku ve staré vaně opláchli pomocí vody ohřáté v konvici a nalité do škopku. Nu, to by bylo, aby nebyla srandystika.

Další den sem ještě měla volno, tak sme šli do zoo. Většina zvěře sice byla skrz horko zalezlá, ale stejně to bylo docela fajn. Odpo sem koupila předkům nový pohled a napísla ho pro změnu v cukrárně. A dokonce sme ho odeslali. Pak sme už jeli dom. Od Veverkyho mi došla smska, že se omlouvá a nebude mě už zatěžovat tím, co mu kdo řekne. Odpověděla su, že to není zatěžování, ale svinstvo a znova žádala, aby mi řekl, kdo mu to nakukal. Reagoval, že si koupil prášky na spaní, chápe, že sem rozčilená, ale že nechce nic řešit - mám si odstěhovat věci a odstřihnout ho.

Jak malej Jarda, kurnik. Tak proč mi ty sračky říká, kdy ví, že já je řešit budu. Takhle sprostě se pomlouvat nenechám. Prý si to mám vyřídit s tím Maňánou, prý to jede od něj. Hm. Tak sem vyřizovala a zavolala mu, jestli něco ví o tom, že se se mnou před 2věma rokama vyspal. Odpověděl, že to asi byl dost ožralej. Na to sem mu vysvětlila situaci a poprosila ho, ať Veverkymu zavolá a řekne mu, že se mnou nic neměl. Prý není problém. Takže sem poděkovala, poslala mu číslo a Veverkyho v další smsce ujistila, že už se na tom pracuje. Na to odpověděl zas úplně logicky: Jo a me, uz do toho netahej. Je uplne jedno cemu verim. 

Jak už sem byla po těch 24 hodinách skoro piánko, tak tohle mě nadzvedlo těžce nad nulu. Netahej? Kurvadrátung, netahej??? Já snad někomu volala, aby si odstěhoval věci, a že můžu být ráda, že mi je nevyházel? To sem se rozčílila. A potřebovala ho seřvat, blbečka. Easy se na to díval spoza volantu skepticky, řka, že právě na to Veverky pravděpodobně čeká, ale když potřebuju, tak potřebuju. Tak sem mu zavolala a zjebala ho na prvočinitele. Mezi jiným z něj vylezlo, že sem mu ani nepopřála k narozkám, které měl před 4 dny. Okamžitě sem to zahrála do autu, co bych mu měla přát, když chtěl být bez kontaktu (Pravda je, že sem opravdu zapomněla. Mrzí mě to, ale prostě všeho bylo nějak moc. Kdybych měla ještě starý mob, vyskočilo by na mě upozornění, ale...). No, trochu to pomohlo. Víc ale pak pomohlo, když sme se s Easym potoulali po zámeckém parku a lehce si mezi srnkama zašoustali.

*Na začátku měsíce su dostala výplatu. Ty vole, víš, kolik mi ta pizda dala prémii za to, že sem to tam šůrovala a starala se jí o rostliny a o všechno? To neuhodneš. To totiž neuhodl nikdo. Akorát můžu říct, že ta nová práce opravdu musí klapnout, protože takovýhle kus piči na tyči ze mě dělat nikdo nebude. Začíná to zavánět loňským létem. A jedna takováhle zkušenost stačí na celý život, to ti teda povím.

*I když můj největší miláček Wéčka přežila oba lety a z dovolené byla nakonec spokojená, vrátila se rovnou do katastrofy. Musí totiž měnit byt. Doslova se jim totiž zbláznila domovnice. Začalo to tím, že po nich chtěla zaplatit nějaké nedoplatky. To by akceptovali, ale chtěli vědět za co. Jenže žádné faktury jim nedodala, akorát se dozvěděli, že sou divný, moc se sprchujou, nezdravěj (nesmysl), a že je z toho bytu prostě dostane. Chvíli se nechali vydírat, pak zavolali kamaráda právníka, a po dalších nenávistných dopisech se radši rozhodli opravdu odejít. V tom bába najednou obrátila a nechtěla je pustit, než vyprší smlouva. No, fakt blázen. Naneštěstí 2va byty, co sehnali, se ukázaly jak nějaké fejky, a začal jim dost hustě ubývat čas. Ono by to šlo ustát, kdyby měli fungující partnerství (dovča je sice trochu restartovala, to sem s Veverkym taky dobře znala), ale pak jeblo Makynovi, a Wéčce sdělil, že se vrací domů, a další byt už shánět nebude, páč je to bez šance. Jenže Wéčka nemůže každý den dojíždět učit 50 kilometrů. Dobrý, no. Těžko říct, jestli to brát jako pokus o rozchod, nebo ne, nebo co vlastně. Nejdřív mi psala smsky, pak už sem na to ale nestíhala odpovídat, tak sme si volaly a ona byla naprosto oprávněně zoufalá a brečela. Hrůza. Jen se povyhrabu ze svých sraček, řeším něčí jiný. Ale od toho sou kamarádi. Nabídla sem jí přespání a Easy, že pro ni klidně dojedeme a tak. Nakonec spala doma a zdatně se prý s tím líným čůrákem ignorovali. Ráno sme se sešly na snídani. Byla fakt jak vykostěná, chouďa moje.

*V sobotu dopoledne sem hledala nějakou fotku, na které bych trochu hezky vypadala, a nebyl na ní ani Veverky, ani 10set dalších lidí, páč Easy byl u tatíka a ten na mě je ukrutně zvědavej. Jo, kdybych měla svůj komp... ale nejlepší, co sem na mamčiném našla, byl loňský ségry maturiťák.

Po poledni sme s maminou vyrazily na tu pěknou staročeskou pouť, kde sem ještě loni byla s Veverkym. To by mi výlet nekazilo, kazilo mi ho pomyšlení, že pak k němu jedem vystěhovat ty věci. A hlavně kaktusy. Kam si do háje, mám u nás strčit 90 kaktusů? No, vyřešit sem to ale musela, navíc se mi po nich hrozně stýskalo. Jinak ale, no, možná to vypadá přehnaně, ale měla sem pocit, jako bych s tím vystěhováním ustupovala nacistům, nebo takovému nějakému podobnému zlu. Chtěla sem to ale kvůli Veverkymu; když si myslí, že mu pomůže, když se opravdu odstřihneme úplně, tak mu přece nebudu házet klacky, teda spíš květníky, pod nohy.

Byla su ale nervní jako pes, tak su moc ráda, že mamka jela se mnou. Původně měl jet tatík s větším autem, ale mamina nakonec byla vhodnější, myslím. Ještě sem si říkala, že by mohla něco prohodit s Veverkyho rodiči, ale nakonec chuděra stála 3/4 hodiny na dvoře, protože to vypadalo (a asi to bylo tak, jak to vypadalo), že jeho mamina se schovává.

Snažila sem se. Veverky se taky snažil. Přičinlivě mi sbalil a odnosil věci ze 13řináctky, takže zbývaly police, takové ty drobnosti rozmístěné všude možně a ti moji sukuletní mazlíčci. Dala sem se do toho, ale vydrželo mi asi 3ři minuty, než sem začala brečet a ptát se Veveryho, jak může něčemu takovýmu po všech těch letech věřit. Byl taky naměkko. Prý už neví, čemu má věřit. Povídali sme si, plakali sme a pak se i tulili a utěšovali ještě notnou chvíli. Pak sme vystěhovali už opravdu všechno a do našeho focuse se to nemohlo už vejít, tak sme se rozhodli, že Veverky zbytek naloží do golfa a odveze mi to. Mamka ještě pohovořila s jeho tatíkem, co byl venku. Na toho sem teda kašlala, ale tak nějak sem cítila, že musím vidět Veverkyho mamku. Když pro nic, tak se aspoň rozloučit. Pořád sem ale měla na krajíčku, tak mi bylo blbé za ní jít, aby si třeba nemyslela, že na ni něco hraju, nebo tak. Tak sem seděla na dvorku a čuměla a doufala, že to přejde. Veverky mě chvíli pozoroval odnaproti, pak si přisedl. S tím brečením kurňa nešlo nic dělat. ¨

Pak mi ještě poděkoval za dovolený. Že sem ho na ně naučila jezdit. Pak sme zas seděli a povídali si a pak už bylo evidentní, že to spíš přejde Muhammad k Jehovistům, než to přejde mě, tak sem za ní šla i přes to. Veverky ji musel zavolat, vypadalo, že taky brečela. A já, no, vypadlo ze mě, že jí chci říct, že bych to Veverkymu nikdy neudělala. Že nějaké techtle mechtle, ale nevěru... a že mi může věřit, a nemusí, ale chtěla sem to říct. Pak sme se objaly a popřály si všechno dobrý. A Veverky mě odvezl.

Doma sme s mojí mamkou vyházely většinu za auta na chodbu a letěly za tetou Lenou , která nás pozvala do domečku na návštěvu. Zhltala sem zákusek, a byla domluvená s Dubkem navečer, že porazíme na zábavu do Kobilhovi rodné. Kupodivu nás ještě s Bráškou vezl Nevětrací tatík. Kupodivu říkám proto, že ráno s holkama dojely z toho Egypta. Vypadala ale celkem svěží.

Jinak, večer, no, mohlo teda být líp. Pivo odporný, tak su zůstala u panáků. Veverky dorazil s Šiškou a Dorntem, ale nebavili sme se spolu, nevypadalo, že by o to stál. Ostatně Šiška nám představil nějakou slečnu (Až pak sem z ní vytáhla, že není jeho přítelkyně, ale jen sousedka, která si šla pro mlíko a tak jí nabídl program na večer. No, i to je u něj dost pokrokový nápad.) a byl spíš se mnou a Nevětrací, zatímco Dubek trávil velkou část večera s Veverkym.

Slíbila sem Easymu nějakou lepší fotku, než tu z rána, tak sem se natulila k Nevětrací a po sérii marných pokusů o selfíčko sme mávly na Brášku, a to už celkem vypadalo. Vyptávala se blbě, ale řekla sem, že pro kamaráda. Za to pak su musela kvůli ethanolu žvandat víc, než sem chtěla a vytroubila sem, že se nám ten rozchod s Veverkym zesral, páč mu pořád někdo říká, že sem ho podváděla. A zeptala sem se jí, jakpakto, že mi tenkrát neodpověděla na smsku. Prý, co asi měla odpovědět... No, hm, chmpf, chuhmpff, chmpfffchf....

Pak su se ještě bavila s Šiškou a Kvídem a děkovala jim za to, jakou mají péči o to, s kým se kde scházím. Šiška se mi myslím aji omlouval, že to s Čakrou provalil on, na čež sem ho ujistila, že to je jedno, páč už sme spolu s Veverkym stejně nebyli (malinká, pár dní zpožděná ležka, no). Pak su mu -  v ožraleckém záchvatu debility -  začala vykládat, zda tomu s těma mýma nevěrama věří, a že sem to neudělala, když tu se k nám přitočil taky značně přilitý Veverky, vmetl mi do ksichtu: "Odedneška tě neznám." a zas se odtočil. No, co to mělo být?!

Pak už sem jen házela očka na jediného docela pěkného přítomného kluka. Házel docela taky, ale k ničemu víc se neměl, a páč já nic víc nepotřebuju, bylo mi to jedno. Pak nás Liška hodila dom a pak už je to zahaleno tajemstvím děsně tajným.

Akorát vím, že mi nějakým záhadným způsobem zřejmě přišlo lepší vyklidit si v pokoji jednu krabici od bot a nablít si do ní, než jít normálně dolů na hajzl.

Co ti mám říkat, ráno bylo legendární. Nejlepší by bylo spát, ale měla sem zafixováno, že je nutné uklidit všechny ty vykrámované věci z chodby, když ne na místo, tak aspoň někam do neviditelna. Vyvalila su se z postele, a plazivše se po kredenci, začala sem si na srovnání robit vodu s citronem. Tatík nejdřív vejral a pak se smál. No počkej.

Navíc zrovna sem se opírala o sušičku na prádlo, páč stav mi neumožňoval stát rovně, když dojela z fesťáku Ségrule s novým přítelem. Ne, že by vypadali nějak vyňuňaně, ale proti mně jak čečetky. Přišli do kuchyně a Ségrule nás představila. Odlepila sem se namáhavě z tej sušičky.

 "Já sem Dolly," představil se. 

"Já sem ...", odendala sem si na chvilku ruku ze žaludku: "a asi tě pobliju."

Na to su si vzala ten citron a odchomrstala se s tím v revmatickom předklonu radši na dvorek. No ještěže tak, pochopitelně, že za chvíli letěl ven.

Snažila sem se tak sedět na schodech před dílnou, když tu tatík začal řvát, že v kůlničce je mrtvá slepice. A já si říkala, co to tam kurva zavání, že to nemůžu být jen já...

 No, prostě, děda ji tam dal, a asi ji zapomněl zakopat, bo lehce vrtošivě čekal, až ji zakope někdo jiný. Tož tatík vyl a pak si ke mně přisedl. Co si prý Dolly musí myslet, že sme za rodinu. Před pár lety všude celkem pořádek, srovnané vztahy, a teď... "No, pěkná, no," dodala sem, "nahoře poblitá krabice, dole chcíplá slepice."

Jak říkám, legendární den. Postupně sem vynosila ty verky k době do pokoje a umístila aji nějaké ty rostliny, ale stálo mě to sil, jak sviňa. Pak mě Dolly se Ségrulí hodili na bus do města, páč su měla další záskoky za Aero. Autobus spíš do Dillí, než do štatu. Obsadila sem ale nekompromisně schůdky a nedala se z nich vystrnadit, páč stát, zeblindím je okolo všechny. Naštěstí (bo naneštěstí, páč tím pádem sem mohla celý den ležet a mohla frčet až nazítří) se lekce nekonaly. Easy pro mě pak dojel a večer su už byla u něho celkem v pohodě, ale to ráno, to ráno. Všechno mi to totiž došlo - ne, že bych chlastala víc, než jindy, ale já hlupák starý, hlava děravá, úplně zapomněla pít nealko. Fakt, jak amatér. Takových let člověk chlašče a stejně se vloudí chybka.  

*V týdnu sem se jela s Wéčkou mrknout na další byt. Krásná věc, malinká, ale 2vě terasy a obrovská zahrada, jenže Makynovi se zas všelicos nezdálo. Krom toho jí řekl, že kdyby chodila k psychologovi, už dávno mohla být svatba. No co to jako je? Jakože, kdyby byla třeba alkoholik, tak to bych sňatek s podmínkou léčení ještě jakžtakž pochopila, ale ona prostě má jen sklon k depresím a možná lehce o-k poruchu, ale kdo se dneska může nazvat duševně zdravím, že? A když je teda tak chytrý a vydělává 2x tolik, pročpak jí ty hodiny nezaplatí? Řešily sme to totiž i v souvislosti s tou fobií z letadla, že by sama ráda někam pro pomoc zašla, ale prostě si to nemohla dovolit. Kura, to mě žere, ten kluk. Ona potřebuje někoho, kdo stojí nohama pevně na zemi, kdo ji ocení a pochválí, a ne lenocha, co se válí, jen dojde z fachy (v kanclu) a nadto je nerozhodný, až hanba.

Taky se mi ozvala Nej, jestli si prý pamatuju, co sem na tej zábavě Nevětrací říkala. Podle všeho sem jí totiž prozradila nejen, že sem obviňovaná z nevěry, ale i s kým, a to sem teda nechtěla, do hajzlíku chemickýho. Taky su řekla, že sem byla na výletě, ale s kým už su v tomhle případě naštěstí neřekla, páč Nej povídala, že se z ní Nevětrací snažila dost průhledně vytáhnout jméno. Tak ta pochopitelně dělala, že neví, která kde. Naštěstí má člověk zastání. Jo, a taky prý Nej prozradila, že se s ní bavil Veverky, když ta se jí ale zeptala, co říkal, zatvářila se prý, ať si trhne, kráva tajemná. Ne, takhle si kamarádství opravdu nepředstavuju.

 *O víkendu sme s mamouchem a Ségrulí tradičně vyrazily směr ZOO. Bylo fajně.

Taky sem se  stavěla u Nej a probraly sme všechno naživo. Povídala mi s Ramlicí aji zážitky z dovči, a ukazovaly mi fotešky. Vyčenžovaly sme taky cukety za hokkaida, páč já nemám první a jim se neurodilo druhé.

*V týdnu mě konečně Easy poznal i z té méně jakostní stránky. Začalo to přitom nenápadně nevinně  - prochajdou kolem přehrady. Na mou obhajobu teda musím říct, že to chvílema vypadalo, že mi nějaký tvor žvýká vaječníky, a to jednomu moc nálady nepřidá. Pak sem se navíc trošku zamyslela, že léto je v hajzlu, a že sem si ho teda moc neužila. Žádná pořádná dovča, žádný fesťák... A to sem si loni touhle dobou říkala, že příští rok to bude lepší. Chjo. No, a už to bylo. Depčisko jak koňskej vocas. A Easy mi to přikrmil, páč vůbec nic nedělal. Přesně jako Veverky. Do hajzlu, aby nezačali být moc stejní?! To sou teda perspektivy - chodit s někým krásným a tupým, nebo s někým, kdo mě vůbec nepřitahuje, ale dostane z depky (viz třeba Šéfik)? Tak sem tak prachpitomě přemýšlela a propadala se hloub a hloub.

 Pak Easy šel ještě koupit véču. Zeptal se, jestli něco nechcu, to jo, tak sem samozřejmě řekla, že ne, ale on též úplně samozřejmě nic nepřinesl. Tý jo, kdyby ho napadlo mi koupit blbou fidorku za bůra, hned bych měla lepší rozpoložení. Ale to ne.

No, došlo to tak daleko, že sme doma žrali, mlčeli a čuměli u toho na seriál. Střídavě se mě teda ptal, co má dělat a co mi má říct, a robil takové ty zoufalé pohledy přesně jako Veverky, což mě teda dosralo tuplovaně. Já mu mám říkat, jak mi má pomoct, když to sama nevím? To bych si asi pomohla sama, kdybych věděla, ne?

Vypadalo to opravdu bledě. Klasický řadový upír by byl proti tomuhle stavu dá se říct přímo nadstandartně opálený. Dokonce sem psala Nej i mamině a stěžovala si, ale bylo to zoufalství, a to člověk kohosi potřebuje. Pak sme se teda nějak rozhovořili. Povídal, že to je fakt těžký, že s bejvalkou mohl dělat, co chtěl a stejně byla mimo a muselo ji to přejít samo. Jenže já nejsem bejvalka a potřebuju pomoct, natolik už se znám. Tož se ke mě přitulil (s vypětím všech sil sem ho neodstrčila) a huškal mi do hlavy, že to zvládneme, že mě miluje a sem nádherná a takové ty plky. No, ty už zabraly.

Btw něco nakonec přece koupil, tož sme se pěkně zmazali. Zevnitř teda. Teda já víceméně zevnitř, on zvenku, rozumíš.

*V pátek sem si porobila volno a ráno frčela dom, sešly sme se s mamkou a šupila sem na gyneko prohlídku. Tak ti mě už měsíc bolí břišek. A týden před krámama mám s těmahle dalšíma tabletama krámy. Jako premenstruační syndrom. Doslova pre, dřív sem náladověla až při tom, tejdě ale nastávají nějaké jiné časy, a páč mě to pěkně štve... Viz výš.

Nic závadného tedy nenašel a nechce mi hned dávat zas jinou antinu, tož to prý mám ještě zkusit a prý tam může být spíš nějaký chronický zánět, bo co.

Zbytek dne lítám s hráběma a se sekačkou a zase s hráběma. Hrůza hrůzoucí. Ještě sem si to den předtím nandala ve fitku, takže k večeru mi fakt ani moc nešlo zvednout ruce, ani se otočit jinak, než celá. Na pouťovou zábavu se se ale nakonec vykopala, i když ségra na mě čekala tak dlouho, až se jí samotné přestalo chtít. 

Došly sme ale, naši seděli celkem po kupě u stolu. Bavili sme se s Nevětrací, pak se přiskupila i Nej a no, tak nějak pořád bylo, ale že bych se bavila nějak kvalitně, to bych se teda nebavila. Navíc jediného ucházejícího chlapa si nabrnkla Sethiho ségra, tak nebylo ani s kým kukačkovat.

Nancy se ptala, jestli někoho mám. Povídám, jestli: "Teprve, nebo pořád ještě?" No, potvrdila, že se to říkalo už dávno (hm, dobrý, no), tož sem zaplzákovala a současnost zapřela tím tvrději. Pak mě s Nevětrací na panáka pozval Dubek. Prý nás minule měl s Veverkym obou až semhle. Urazila su se, že sem s ním mluvila tak pět minut, což teda uznal: "No, ty jo..."

"No, za mnou Veverky taky přišel," přidala se Nevětrací se svou troškou do polévky.

"Jo?" Koukla sem na ní, páč sem to věděla už od Nej, ale dělala sem překvapenou.

"Co ti povídal?"

 "No, to se radši ani neptej," odvětila bohůmrovně. Aha, tak se teda ptát nebudu. Že by glutamátek?

 "A na čí jsi stála straně?" Zeptala sem se aspoň na to.

 "Já byla neutrální, jako vždycky," zaznělo.

Co? Cože? To už není polívka s glutamátem, do týhhle rovnou někdo nachcal. Neutrální, ty bezpáteřní píčo? Jestli se jí ten chudina opitá ptal na ty fesťáky a moje údajné nevěry a ona neutrálně mlčela, tak ho to jen muselo přikrmit a dost dobře to vysvětluje, proč se pak na mě tak zničehonic utrhl s tou hláškou, že mě ode dneška nezná.

Tak, po tomhle sem ji nějak nemohla vyfunět. Chvíli sme ještě postály, pak sem se bavila spíš se Sethim, který mi zaklepal na rameno (při té příležitosti sem vhodně zjistila, že se mnou snad poprvé za ty roky nezaklepal i vnitřně  - vida, jak Easy funguje; a to bych se pořád ještě na plnou hubu za zamilovanou neprohlásila) a pak odešla pryč se Ségrulí. Ta mě sprdla, že mě částečně obdivuje a částečně si myslí, že sem blbá, kdy si to s ní nevyříkám, co mi vadí. No, a co jí mám říct? Že je zatracená kráva, které nejde věřit, a že s takovým člověkem se stýkat nechci? Ono se to líp ale poradí, než udělá. Když kolik let někomu věříš, tak se najednou přeprogramuj (proto sem minule v ožralosti vyblila i to, co sem nechtěla). Pokud mě nenasere ještě víc, tak to vydržím, koneckonců teď mám život jinde a žiju ho šťastně, a nebudu dělat rozbroje kvůli někomu, koho uvidím jednou za čas na nějaké akci. Ale společné dýchánky s ní a s Nej už nevydýchám. Ostatně Nej je s tím srozuměna.

*V sobotu peču koláče. Vymyslela sem zdravou variantu sypanky z ovesných vloček a kokosu a nebývale se osvědčila. Dokonce s ní vypadají líp, než s tou klasickou máslovou, páč se vůbec neroztýkají náplně.

*V neděli dopo sem si dávala oddech. Skleničky na pouťový oběd leštil Dolly, co dojel za Ségrulí den předem a tak sem piglovala taky jednou sebe a omyla si vlasy a tak. Potom už bylo 12vanáct a první dorazil Easy. Byl to totiž můj nápad, aby na pouť přijeli oba "ženiši", jak teď Easymu a Dollymu interně říkáme. Krom toho, že babí bude mít povyražení (Mosse totiž nikdy neviděla), sem se taky chtěla Easymu trochu ravanšovat za ty jeho srandičky s barákem bez vody a s vypečeným strejcem. To mi teda vyšlo, páč asi 3ři minuty po něm dorazili babí s dědou, takže nejdřív z celé rodiny poznal je, a asi za další minutu po nich tatík. A měl to, ha.

Jinak návštěva byla poklidná. Dodávat, že se nám ženiši s důchodcema trochu nudili asi nemusím, ale nutno podotknout, že Dolly z tohohle souboje vyšel líp, páč zachovával dekórum a narozdíl od Easyho si v mezičasech nehrál na mobilu. Ostatně sem ho pak radši vzala ven. Jen tak na kopec, ovšem po silnici, kde by nás mohl někdo zmerčit sme se za ruce důsledně nedrželi. I když vlastně nevím, proč to dělám. Na jednu stranu si říkám, ať si myslí, co chtějí, když už si to stejně myslí, na druhou ale nechci ty drby podporovat. A kdo by mi věřil, že sem se před rozchodem s Veverkym skutečně s nikým netahala, kdybych teď vytáhla na plac takovéhleho borce? Musí to halt ještě trochu počkat, až se uklidní vody a hlavně Veverky sám. Na procházky sou zvyklí, tak sem se nebála, to není nic směrodatného. Ovšem, když sme vyťápli na náš pozemek a pár metrů potom, co sme zašli za roh, jel po spodní cestě s traktorem Šlehač... to teda bylo o fous. Nikoho nevhodnějšího bysme asi ani potkat nemohli.

Večer su ještě zvažovala výše zmíněné, a bylo mi to líto, páč sem docela na tu zábavku chtěla jít a s mamkou si zatancovat, zas mi ale bylo blbé poslat Easyho dom, tož sem nakonec jela s ním. Opět na mě ale sedl úplně smutek, že nějak nic není, jak bylo, tak sem si nenápadně utírala část cesty slzy. Pršelo, tož musel dávat pozor na cestu, tak si toho snad nevšiml, pro tenhle týden bylo, myslím, nervových scén dost.

*V týdnu sme měli další brífing s kolegy z nové práce (pevně v ni věřím, za měsíc a něco, tak snad, snad), a mamina chytla depčisko, že zůstane na stáří sama (Ségrule s Dollym totiž odjeli o den později) a tak za mnou (potažmo za Vývanem, že) vyrazila do města. Vzala sem jí na sushi, šly sme na kafe a očuchat nějaké voňavky (je parfumériema totiž značně posedlá). Ukrutně jí to teda slušelo, to se musí uznat. Pak sem ji až do pátku svěřila Vývanovi; to se mnou a s Wéčkou šla ráno na romwood. Já si teda náramně libovala, páč stehna zatuhlá z předešlých dní byla jako nová, Wéčka s mamčou po sobě ale podle všeho házely kradmé trpitelské pohledy.

V sobotu ráno sme s maminou obě vyrazily směr dom. Byla sem krajně nevrlá, páč sem se kvůli Easyho chrápání vůbec nevyspala. On je snad jediný člověk, který svede chrnět i se zavřenou pusou a víceméně na boku. Ale odval si jen tak 95 kilo ze zad na břicho. On se teda většinou odkulí sám, páč má úplně fascinující schopnost přejít ve zlomku vteřiny ze spánku do bdělosti a naopak. Fakt, jak nějakej námořník, bo voják, bo co já vím. Takže se probere, omluví, a přetočí třeba, ale za chvíli je to zase zpět. Vyplývají z toho dvě věci:

a) našli sme druhou věc, která mi na něm vadí (první sou chlupy, ale páč ty si holí...)

b) bude muset přestat s kouřením a s pitím piva na noc.

Kouření dělá víceméně dobrovolně, pití, aby kamarádovi spolubydlícímu dokázal, že mu svaly porostou i přes chlast. Samozřejmě, že při jeho tělesné konstituci se těch pár kalorií ztratí, to kurva nemusí nikomu dokazovat, navíc, když já se kvůli tomu nevyspím.

Btw, ta cíga mě ale štvou, ne kvůli mně, i když jo, taky mi to vadí, ale dejme tomu, ale hlavní důvod je, že zjevně má po tatíkovi sklon k závislostem. Takže to máme třetí chybu celkem a první závažnou. Po čtvrt roce styku to ale není špatná bilance. A vůbec, rozhodla sem se, že budu používat jenom pozitivní slova, takže jinak: jedná s o vynikající bilanci, kterou dosud nikdo v mém životě neměl. No, jo, ještě ty moje óčka, s těma trochu bojujeme.

*V neděli sme s maminou vyrazily na výlet. Proťáply sme se po horách a cestou zpátky se stavily u babí a dědy. Pak tam dojel i tatík, který si vyjel na motorce. Bylo by to všechno fajne a hezké, kdyby potom, co sme se sešli doma, na sebe ti 2va nechutní sobci zase neřvali. Bylo to teda zase podmíněno druhým dědou, páč chtěl, aby mu někdo nasíkl trávu a tatík řekl, že to udělá, až dojede, ale děda se do toho mezitím pustil sám. Těžko říct, jestli to bylo naschvál, nebo zapomněl, ty starý lidi sou v tomhle krapet nevyzpytatelný, každopádně můj názor je, že to tatík s tchánem nikdy jednoduchý neměl, to určo ne, ale že by se po těch letech přece mohl trochu povznýst nad manýry skoro 90vadesátiletého člověka.

Večer tak trochu poškorpený, pak sme si s Easym ale brnkli a prubli něco jako sex po telefonu. Ani jeden sme to ještě nezkusili, ale moji maličkost se povedlo udělat nádherně. On tam měl spolubydlu.

*V týdnu mi psal Kamarád, jestli bych si neudělal čas na dovču a nejela s ním směr jih. No, dovču nemám, ale jela bych hned. Jen mě zmátlo, jestli myslel celou partu, nebo jen nás dva.

S Easym se střídavě vidíme a nevidíme, to nevidíme bylo z mé strany, páč přiznávám, že sem trochu protivná, páč z těch antibiotik mám pro změnu mykózku a buď si milej, když máš v pipině pochodeň. V úterý si ale na e-shopu vybíráme nějaké hračky, já si totiž hraju ráda a Veverkymu se do toho nechtělo moc investovat. Easy teda taky přiznal, že tohle taky dělá s nějakou holkou poprvé (ty nákupy, kapišto), je do těch blbin ale jako divej. Nicméně investice do těch drahých zatím odmítá, tož sme skončili u takých těch návleků na pinďu. Ty mám už otestované a sou fajne.

Jo, s těmi mými orgasmy (s jeho problém není, páč tvrdí, že radši šuká, než se udělá, totiž cesta lepší cíle, trochu mě s tím mate, pravda, ještě sem nikoho takového neměla, ale za prvé se stejně většinou udělá a za druhé je velice praktické, že mi nikde nic neteče, anebo nemáme miliony děcek na prostěradle), najeli sme na nový systém - on vevnitř/já venku a funguje to neobyčejně kvalitně. Není udělávka, jako udělávka a udělávky udělané takhle stojí za to.

*Sváteční den sem měla dost povedený. Jednak mi už od rána (a doslova pak až do půlnoci) chodily gratulace (18, asi nový rekord), dvojnak su chytla slint a namastila si profil na webovky a pár dalších věcí do budoucí práce. Večer sme se s Easym sešli ve fitku a pak jeli k němu dom. Nebudu teda říkat, že sem se netěšila na dárek ...no, a on mi, blbeček, fakt dal jen ty návleky na ptáka. Prý to k narozeninám bude lepší. To je sice fajne, ale že sem ani moc neměla chuť předstírat, že nejsem zklamaná nemá cenu dodávat. To teda ochcal dobře, chlapeček. Jestli mi nepřestane dávat věci, které chce on, abych měla, místo těch, které chci já, abych měla... no, to je halt ta obrácená strana sebevědomí. Nestojím o žádné veledary, ty mi spíš sou nepříjemný, ale kdyby tam bylo aspoň trochu cosik nečekaného jen pro mě, co mám ráda. Třeba pytlík oříšků, propána, co by mu to udělalo?! Hezké, že do mě pak zas huškal, jak moc mě miluje a dodával, že doopravdy, ale z čeho to má člověk poznat, co?

No nic. Co se teda darů týče, tenhle týden byl celý nějaký podezřele prokletý. Nej ke svátku dostala aspoň kytku. Na zbytek prý má počkat do víkendu. O výročí ovšem ani slovo, tak si říkala, jestli je blbá ona, bo on. Utěšovala sem ji, že to třeba hraje a o tom víkendu budeme fakt překvapený. Odvětila, že radši bude realista. Minimálně do soboty. Jestli se nic nestane, hrozí cynismus, sarkazmus, pesimismus a potažmo vražda. Nebo rozchod.

Pořád ale lepší, než Wéčka. Té Makyn k narozkám nedal pro jistotu vůbec nic. Třeba teda taky čeká na rodinnou oslavu na víkend, ale kdybych mu mohla poradit, měl by se doopravdy předat, protože byla hrozně zklamaná a zase -dost oprávněně- brečela. Chapi mizerný.

*Další den se Easy vyžehlil - hned, jak sem k němuvyšplhala do auta, vrazil mi kytku a omluvil se, že včera viděl, jak mě to mrzí, a že nechce, abych si myslela, že to slovo na M říká jen tak. Jo a že mu vynadali i kamarádi, jak může skrečovat svátek. Tak to ju. Já řezané kytky zvlášť ráda nemám, né, že by se mi nelíbily, ale rozčiluje mě, že nutně zvadnou, ale uznávám, že ty bílo-červeně žíhané růže nevybral úplně špatně.

Zařadila bych ho tak na střední stupeň - Makyn to totiž dooral, páč Wéčce dal jen další Pandoru. Což globálně vzato není špatný dar, ale lokálně to ve srovnání s loňskem, kdy měla oslavu, a nadto dostala dárek, kytku a vlastnoručně sesmolené přání, nevychází zrovna lichotivě a nechci vyvozovat z komára velblouda, kdepak, to tak maximálně vosu, ale o tom, že mu na ní, potažmo na tom vztahu, už zdaleka tolik nezáleží, to, myslím, vypovídá dost. Ještě, že to Wéčce vynahradili aspoň jeho rodiče, i když jak sama pak přiznala, když viděla, jak oni se snaží (dokonce za ní extra dojeli), vyšel z toho synáček ještě ubožeji.

Králem darů je ale minimálně na půl roku Očko. Ještě v pátek byla Nej celá načačořená, že kde nic, tu nic a sobota to moc nevylepšila. Dokonce ještě uklízeli nějaké haraburdí a když pak večer dojela, zjistila, že ani nedal vychladit prosecco a dle vlastních slov už se fakt začala vzteklit. Jenže pak jí řekl, že se má pěkně oblíknout a frčeli na véču. No, nebudu to prodlužovat, po těch 10seti letech ji požádal o ruku. A ne jen tak, ale s diamantem. A to se tak úplně neodmítá, že. Ona teda vždycky ze srandy říkala, že by chtěla diamant, ale jak to tak říct - nepohybujeme se v té sociální a platové třídě, kde by to byla zrovna běžná praxe. A teď ho má. Je pravda, že čekat tolik let, no, chmpf.

S Easym sme zrovna byli na running sushi a v kině (Zabiják a bodyguard, konečně sme trefili film, co za ty prachy stál), když mi to psala. Svítila sem z té informace jak neonka. Navíc sem zas měla pravdu, že. Och, děsivé.

* V neděli sem se ale taky po všech těch letech židování také dočkala  - Easy mě vzal do ZOO. Ty voe, vím přesně, že Veverkyho sem o to prosila rok a půl, a čas si nebyl schopný udělat. No, co ti mám říct - zjistila sem, že opravdu nutně potřebuju mravenečníka a byla hrozně spokojená.

Navíc si neváhal vzít další dovču, a jak mě tak Kamarád inspiroval (pozor, nakonec se ukázalo, že skutečně myslel, že bychom jeli jenom my 2va, to sou ti teda věci, musela sem se ale nenápadně vymluvit, kdyby ovšem nebylo Easyho, tak neváhám; je a vždycky to byl hrozně fajn kluk a k tomu jak malovanej, i když naneštěstí ne úplně v mém stylu), nalákala sem Easyho na kostel čouhající z vody, a vyrazili sme na Moravu. Ono teď jezdí celé Čechy i Slezsko tím směrem, ale vědí, proč to robí. I když sme se teda vinobraní o týden fikaně vyhnuli.

Bylo to dost narychlo, včetně ubytování, které sme prostě našli na bookingu v neděli večer. Musím teda říct, že v některých případech sou neplánované věci opravdu nejlepší. Žádný velký řešení a jiné hovadiny, prostě sme jeli. Měla sem teda vzpomínky z mládí, páč sem tam všudež už kdysi s našima byla, ale jinak čistá improvizace.

V pondělí večer sme obkoukli mikulovský zámek a vyťápli křížovou cestu. Ani večer ani pondělí nebylo na škodu, páč bylo takovéto nádherné teplounké sluneční světlo a lidí všude docela málo. Easy teda zdržoval ještě pod kopcem, protože se na něj jeho vyhýčkaný samsung vykašlal a apka na krokoměr mu nechtěla sežrat heslo. Sedla sem si mezitím, zírala do kraje a po přečtení cedule mu sdělila, že tady teda šukat nebudeme, páč se tu konávaly jakési pohanské slavnosti a co když z těch plodnostních riuálů zbylo něco, co by překonalo antikoncepci.

Pak byl problém najít večeři. To je totiž vinárna, kavárna, cukrárna a zase dalších milion vináren, ale restaurace jedna obsazená a druhá (jak bleskově zjistil, on se z těch hitechitechichi jednou fakt posere) měla tak mizerné hodnocení, až se to zdálo divné. Zapadli sme tak do nějakého veget bistra, a to teda musím vychválit. Sušenky neuvěřitelné.

Další den sme vyplhli na Děvičky, cestou sem čuměla po poli po střepech a on fotil pavouka. Poslali sme mamině mmsku, aby taky měla požitek a pak se Easy chtěl popřiblížit k jednomu z těch posledních zaplavených stromů. Hrozně mě potěšilo, že sem uhodla, že tím bude fascinovaný. Ono to ale popravdě není tak těžké, páč je nadšený z podobných věcí, jako já. Ta přehrada byla nějak povypuštěná, nebo co, takže sme ťapali po pobřeží po milionech mušlí, fotili, jak sou ty chumle obrostlé řasou, a diskutovali nad chcíplými cejny. Opět nás to děsně bavilo oba. Pak sme vyrazili směr Věstonice. Tam oběd a muzeum a potom sme se prošli blíž k tomu Mušovskému kostelíku.

Cestou dom sem si kaufla burčák, koukali sme na Četníka, a Easy zase teda usnul, ale což.

Ve středu dopoledne sme sfoukli ten nový archeopark. Občas kvituju, že koncept muzeí, která sou hlavně o tom, že si člověk přečte kupu informací, se už považuje za překonaný, trošku s povzdechem. Zážitky a atmoška, všechno super, ale nebýt té placaté info tabule a knihovničky, do které sem se nakonec s nadšením zahrabala (Easy si pěkně hrál na mobilu), jeden by se vlastně ani nic moc nedozvěděl. Ale což, to vynahradí ta knihovna, ale že to skoro všechno sou kopie, samozřejmě absolutně bez genia věci, to mi teda vadilo velmi. Su hrozně ráda, že trojhrob sem viděla naživo, ještě když byl v tej školní vitrínce ve Věstonicích.

Poslala su ještě Wéčce pohled a frčeli sme dom. Teda k nám dom a oklikou přes město, páč bylo domluveno, že vezmeme s sebou aji maminu, která tam sněmovala. No, co ti mám říct, velice sem se cestou bavila, protože jak sme to tak ty dlouhé roky jezdili, kousek od Brna koukám, kudyma to bereme. "Podle navigace," odvětil Easy bohůmrovně. Zpochybnila sem to velice ostře, ale dobře tak. Nakonec sme jako dojeli, i když těch tlumičů mi teda bylo líto. Může si za to ale sám, miláček, kdyby byl míň technofil a víc měfil, nepoznali bysme nejhorší cesty ze všech projetých krajů. Heh.

*Ve čtvrtek su teda zůstala doma, i když se mi to nejmíň hodilo, páč su potřebovala napsat do nové fachy nějaké články. Tu mamčinu depku z domnělého osamocení sem ale nechtěla podceňovat, tak sme šly na houby. A světe div se, co se nestane, když člověk opustí zaběhané vzorce - moje mamka, skoro v 50sáti letech našla svého prvního hřiba! Stačilo jí k tomu jen přestat bazírovat na tom, že houby prostě nevidí. Btw našla ještě aji pár babek, no není úžasná?

Večer se za mnou ještě stavila Nej, vypovědět, jak se cítí čerstvá snoubenka na živo. Krom toho taky povykládala, jak byly s Ramlicí a Nevětrací na akci. Je z ní lehce zaražená, páč ji (tedy Nej) prý přišel pozdravit kolega z práce. Tož si dali přátelskou pusu, s Ramlicí si podali ruku, a když je Nej chtěla představit s Nevětrací, která stála vedle, o on jí taky podával ruku, prý se na něj skoro nepodívala a jinak taky nic. Chudák prý ještě koukal, jestli nemá flek na tričku, nebo co se děje. Tohle teda dělávala i dřív, jak se jí někdo nelíbil, nebavila se s ním ani z tej slušnosti, jak se tak říká.

Popravdě musím říct, že sem se dlouho modlila za to, aby našla někoho, kdo ji bude mít rád, toho svého prince na bílém koni, ale teď mi to dělá problém. Ono to na mých přáních asi tolik záviset nebude, ale s tímhle přístupem zůstane sama na věky. A já jí už při seznamování pomáhat nebudu. Vždycky sem to byla já, kdo navázal první kontakt a ona z toho jen těžila. A co z toho mám zpětně? Viz celý minulý měsíc - jenom pomluvy a pocit, že sem si do nejbližšího okolí pustila svini. No heh, to je prostě směšný.

Když už sem u té filosofie, tak kdopak ví, jestli třeba kámoš zrovna tohohle klučiny by pro ni nebyl ON? A oni všichni lidi nemůžou být krásní. Pevně věřím na to, že každé zboží má svého kupce, a i když existují týpci a typky, u kterých se většina ostatních schodne na tom, že sou z estetického hlediska vymazlení, pak je tu spousta těch, kteří budou pěkní jen pro někoho.Trvalo mi ale dost dlouho přijmout, že se taky nemůžu líbit každýmu, i když se domnívám, že když se vyšvihnu, tak většinu chlapů neurazím. Považuju to ale za dar a sem si toho dobře vědomá, že to dar je a taky se tak o něj musím starat, což znamená kupříkladu se necpat sušenkama, viď.

Obecně vzato se ale přitahují přibližně stejné levely. Vztekej se kdo chceš, jak chceš, je to tak. Jen to může být dost sranda, stran toho sem měla děsně zábavnou chvilku, když sme s Easym nad kafem čekali na to kino. Konečně su z něj totiž vytáhla foto bejvalky. Teda všech bejvalek, ale nejvíc mě zajímala ta poslední, o které říkal, že měla kozy jak vozy; prý to nikdy neměl a tak to chtěl zkusit, i když mu kamarádi říkali, že se snad posral. No, měli důvod. Společnou fotku teda prý za skoro rok chození urobili jedinou, a tu nechce vydat, řka, že ji prý smazal. Tomu můžu věřit a nemusím, ukázal mi ale aspoň její fcb. Skoro se teda stydím, ale začala sem se ukrutně tlemit, až to chlápka u vedlejšího stolu zaujalo, a to je co říct, protože v mekáči sou lidé různí a zvyklí na všelicos. Tohle ale byl gól.

"Ty hele, a neotáčeli se náhodou lidi na ulici, když ste spolu někde šli?"

"No, vlastně jo, říkal sem si proč, a pak když sem viděl tu fotku, tak mi to došlo..."

 *V pátek ráno sem autobusovala z5 do práce, a večer su poprvé spala u Wéčky v jejím novém bytě. Moc krásně se zařídili. Taky mi dala dárečky, milášek - ke svátku seškrabávací mapu, co se mi líbila v Albi, a k narozkám náramek z amazonitu a růženínu. Zase sem si uvědomila, jak můžu být vděčná, že v životě mám někoho takového. Samozřejmě ne kvůli těm dárkům, ale protože přátelství je neuvěřitelný dar.

Ráno su odfrčela napsat články pro Dannyho a odpo se šla mrknout na Wéččiny první závody. No atmosféra to byla úžasná. Když dobíhala do cíle ta první holčina, přinesla s sebou neuvěřitelnou vlnu energie, no pecka. Taky su se konečně seznámila s Wéččinýma kolegyněma a Makyn nakonec ze sběru brambor taky dorazil, i když bych řekla, že mohl předstírat, že je na ní pyšnější, kura, vždyť si zlepšila osobák o víc, než 5 minut a to intenzivně běhá teprve od jara.

Večer sme s Easym chtěli jít zacvičit, ale ty otevírací doby přes prázdniny sou neuvěřitelné. Ty instituce snad nepotřebují kšefty, bo co.

*V neděli sme se tak nějak váleli. Z mé strany spíš polodobrovolně, ale Easy argumentoval, že takový den dlouho nezažil, tak sem to skousla.

*V pondělí sem s Wéčkou a těma jejíma parchantíkama vyrazila na hrad. Nebyly tak hrozný, ale stejně nadále považuji neučit za moudré rozhodnutí. Průvodce byl ovšem krajně fajne.

Odpoledne mi po dlouhé době bez kontaktu napsal Veverky, jestli půjdu Dubkovi na svatbu. Odepsala su, že sem měla dojem, že mě pozvali na svatbu a jeho na rozlučku, a jestli se něco změnilo. Tušila sem ale, že ho nejspíš přesvědčili teď v té hospodě, do které sem kvůli tomu Wéččinému závodu nemohla.

V úterý sem ho snad po měsíci viděla. Zaklepal mi totiž na dveře, aby mi sdělil, že na tu Dubkových svatbu nepůjde, že to ještě nezvládne a prý začíná věřit tomu, že kolik let chození, tolik měsíců se člověk vzpamatovává z rozchodu. Co sem na to měla říct jinýho, než že to chápu. Jo a přeposlala sem mu pozvánku na každoroční setkání lidí ze zájezdu. Však je má rád stejně, jako já, tak o tom má právo vědět, ne?

Ve čtvrtek mi napsal k narozkám "Vsechno nej", snad teda nejlepší, a ne nejhorší...  

Jinak su skoro celý den makala, takže jako obvykle žádná sláva ani oslava. Ani véča u Easyho nebyla nijak výjimečná (mohl aspoň objednat sushi, nebo tak cosi, ňouma), ale s dárkem mi docela vyrazil dech. Pochopitelně kytka (i když docela pěkná, to ho ale musím ještě odnaučit), a pak byl taký trochu nervní, že neví, jestli se mi to bude líbit. Trochu sem se vytelila v očekávání dalších erotických blbinek, ale víš co? Dal mi knihu o archeologii. Prý sem mu do toho přišla tak zažraná... No, neměla sem slov. To se mu hodně povedlo. Mimoto, že téma je perfektní, je i ona hodně pěkná, i když budu zase asi muset vytáhnout státnicové otázky z antrošky, abych se dostala víc do obrazu.

Babí s dědou mi zavolali až večer, a Ségrule si vzpomněla doslova za minutu půlnoc, ale stejně sem měla radost. Kdo mě ale úplně nejvíc překvapil byl Losík; jeden z mých prvních klientů. Popřál mi a dal mi kaktuska a obálku. Prý ji ale mám rozdělat až doma. Ještě sem si dělala legraci, že nemám brát úplatky, anebo jestli je to básnička. No, co myslíš? Ten blázen mi dal tisícovku. Zarazilo mě to, protože to si přece opravdu vzít nemůžu, vždyť se neznáme tak dlouho, a ani nemám kulaté narozky. Byl k ní vzkaz, že mě nechce ani urazit, ani uplatit, prostě jen poděkovat za to, co pro něj dělám. Zpátky ty peníze samozřejmě nechtěl, tak sme se nakonec po smskách dohodli, že mu nechám tři hoďky gratis. Vážně mě překvapil, nejde o ty prachy, i když nebudu lhát, že mi doslova nevytrhly tenhle měsíc trn z paty, protože nebýt Easyho večeří, žeru fakt už jen pohanku, rýži a čočku, ale o to krásné gesto. Ví, že s penězma mám teď problém, a tak mi asi chtěl nějak nenápadně pomoct. Zatraceně, tihle lidi za to stojí, nesmím kvůli jednomu dvěma podrazákům hned přestat věřit všem. 

*V pátek su měla školení, která pro nás s Erikem vybral Danny. Velice užitečné, musím uznat.

*Na sobotu sme měly s mamkou naplánovanou sklářskou akci, na kterou jezdíme každý rok. Už ráno mi ale Veverky totálně zesral, páč mi poslal sms, že děkuje za tu přeposlanou pozvánku, ale že tam nepůjde, jelikož by mě prokec. Neměla sem na to asi reagovat, ale vůbec sem nepochopila, co by jako prokecl? Vždyť všichni vědí, že sme se rozešli, páč mamina to řekla Angelice. Na to sem se naprosto logicky dozvěděla, že nic, je to marný a musí prý poslouchat od cizích, co je pravda. A dál že su ulhaná kurva, a osobně si on a navrch pár dalších lidí myslí, že mám psychickou poruchu.

Wtf? No výborně. Tak by mi to ti lidé mohli taky říct do očí, když už to říkají jemu, co? Easy mě ráno vezl na bus a já se to snažila brát s humorem, ale kurva, ono to bolí, když do tebe někdo takhle kope. Prostě to bolí, i když se snažím. Na rozchod sou totiž vždycky 2va. On si ale myslí, že když  mám jiný vztah, sem úplně v pohodě. Ono to ale taky není jen tak, nejsem robot.

Do prdele, já mu nic neprovedla, proč to dělá? Na rozchodu sme se dohodli oba, a že on teď vymění 8sm let důvěry za bezcenný pomluvy? Nebo si to už všechno vymejšlí? Jo, večer mi dovezl nějaký zbylý věci. Otevírala mamka, než sem stihla dojít dolů, byl zase pryč. Vrátil mi jmelí, co sme měli pověšený na dveřích, pohledy, co sem mu poslala na začátku vztahu a velikonoční dekorace. Tomu říkám gesto. Tak když už gesta, proč nespálí všechny ty hadry, do kterých sem ho za ty roky navlíkla a nenavalí zpátky povlečení a prostěradla?! Páč je potřebuje, že! To už by nebylo totiž úplně laciný gesto, kdyby chodil nahatej, však?! No, každopádně se mu to povedlo. Totiž jemu a premenstr syndromu (břicho mě teda tentokrát nebolelo, aspoň cosi). Rozhodili mě na pěkných pár dnů. Asi bych se držela líp, ale on snad má ty moje krámy někde poznamenané, že se takhle trefuje do doby, kdy sem nejblíž hraně rozbitelnosti.

Jináč akce s mamkou byla ale pěkná. Jela ještě Ségrule (konečně už nebydlí ve stanu, ale zpátky na intru) a teta Lena se svojí sestrou. Bylo to hezké, navíc se mi Dubkovým povedlo koupit úplně okouzlující svatební dar za pakatel. 

Taky sem od maminy dostala k narozkám náušnice a nové předplatné NG.

Večer sme se ještě s Nej narychlo sešly v autě. Koupila sem jí medvídka z korálků a ona mně deku a z Ikey plyšáka ve stejném stylu.

*V neděli sem frčela zpátky do města, páč su měla další záskoky za Aero, která je zas na dovče. Jáj, kde na to ti lidé berou? Sešly sme se odpo ještě s Wéčkou nad dortem. Je chuďa z tej školy zase přepálená hned na začátek. Fuj, to je práce. 

*V úterý sme se s Veverkym potkali u ledničky. Řekl mi: "Čau." Prolhaná kurva s duševní poruchou, a "čau"?  Jak dlouho myslí, že se ještě zvládnu ovládat, abych mu neflákla jednu do držky, aby se konečně vzpamatoval? Flákla sem aspoň dveřma, nemohla sem si pomoct. Když porucha, tak porucha, to bych ho mohla zrasovat klidně do krve a s papírem na hlavu by mě kvůli tomu aspoň nemohli zavřít úplně.