*Se Šmoulinkou sme se účastnily pasování děcek z Daisyného oboru. Nudily sme se tam jak na kurzu zašívání ponožek. Zvlášť potom, co sme bedlivě proskenovaly okolí a musely konstatovat, že nejhezčí kluk na místě je zřejmě holka. Když se to dalším pozorováním potvrdilo, a vynadala sem Finnovi za ty drby o líbání (říkal, že on žádný problém nemá a nikdy neměl a krom toho, že už sem ho spucovala na prach minule v klubu, což si jaksi nepamatuju) vypadly sme. Šmoulinka beztak prohlásila, že ji to, že viděla Azora a Finna úplně zkazilo náladu, protože si je z Daisyna vypravování představovala úplně jinak...
Ráno se ovšem ukázalo, že sme zmeškaly spoustu erupcí na Slunci s dalekosáhlými důsledky. Tak za prvé se Daisy zase vyspala se Selfim a chvílu potom (bo předtím) ještě s dalším borcem. Pravda, vypadala ráno poněkud domrdaně. Korunu tomu ale dodal Alík, protože s tím to prý skoro bylo po třetí (a poprvý), ale neměl gumičku. Ten cvoček tam prý ostatní pak obíhal a nějakou vyžebrával. Zatra, to bych chtěla vidět. Každopádně, když pak za Daisy vítězoslavně přišel a mával s jednou v haxně, musela konstatovat, že ji nějako přešla chuť. Ten má neuvěřitelnou smůlu ten chlapec.
Ještě hůř na tom ale byla Mikádo s Finnem, protože podle všeho ho konečně uhnala (však je do něj zabouchlá děsně dlouho) a když to zkoušeli za barákem, někdo je načapal. To by ale ještě nebylo tak děsné, během odpoledne ale vyšlo smskově najevo, že ani když se přesunuli do bytu, nebylo to jaksi ono. Daisy byla nejvíc na mrtvici z toho, že ji to oba nezávisle na sobě napsali, že to byla hrůza. Finnova verze je, že prý tak nějak šukal, šukal a kde nic tu nic, chudák ale nevěděl, jak to ukončit důstojně. S důstojností ukončit se stala hláška týdne, protože v souvislosti se sexem sem podobné sousloví ještě neslyšela. Směju se tomu jak pubertóza ještě týden.
PS: Mikádina verze je, že se nemohl, nemohl a nemohl trefit. No, pak z toho buď chytrej.
*V pátek frčím dom s Bazalem. Popovídal ještě o tom křtu a jak fajně dorazil dom. Prý šel celkem brzo ale bral to zkratkou, a že to nebyl nápad roku si prý uvědomil až po 10 kilometrech na výpadovce za městem.
*O víkendu sme byli na zábavce. Dubek, Bráška, já, Veverkyš, Prckoš, a Paštička řídil. Na jedno auto dost. Bolí mě krk ještě teď, jak sem ho měla pod stropem zkroucenej a Paštička jel, asi aby dostál svým genům, jak prasa kombajnem v Brdech.
Zábava ale celkem šla. Popravdě si toho už moc nepamatuju ale vím bezpečně, že Prckoš mi nějak moc chválil zadek (no, tyhle kraťásky už pár boyů utáhly, je to pravda) a Dubek se nějak moc sbližoval se Špagetou. Však je to jeho bývalá/láska, ale skoro se mi zdálo, že to zachází za hranice dobrého vkusu a to můj vkus snese skoro všechno. Aby se ale zapletl s ní na úkor Nancy, z toho nic pozitivního nečučelo. Furt su od tancování s Veverkym (mimochodem moc prímovním) čuměla, jestli na ně nemám naběhnout a Dubka v jeho vlastním zájmu odtáhnout aspoň metr daleko. Veverkyš mi ale vysvětlil, že je to těžký a ať se nemíchám do cizí kaše. I když kdyby to zašlo dálej, asi by tam sám šel. Ostatně ten večer měl samé chytré zákroky – pak su tancovala spolu s Dubkem a nějakým neznámým, tož když to viděl, pořešil situaci tak, že klučinu chytl za zadek a přidal se k nám. Netřeba dodávat, že ten někdo se hned odpřidal. Veverky je prostě mazlik. Pak nějak přišel Bráška, že se jede dom, i když Dubek spící ve stoje u zdi tomu moc nenapovídal. Stihl se ale včas probrat na to, aby vyžehlil Prckoše, když se jako obvykle chtěl s někým servat. Není nad vesnické pobavy, to ti povídám.
*Další týden zábava nějako přešla. Měla su asociální náladu a nechtěla se zbytečně moc bavit s nikým. Odmítla s aji hospodu s Kukučem a jeho partou.
*V pátek su se trošku povzpamatovala a šli sme s Veverkym do tanečních. Trošku sme potrénovali, pravda, ale ten kluk byl úplně vycmrndlej, a páč lidi mučím jen v odůvodnělých případech, jeli sme celkem brzo dom.
*V sobotu poslední leč. Odpoledne su šla s psočoklem na prochajdu, docela pozdě, nějak sem se nemohla vymotat. Kousek před mostem mě předjel favorit a ejhle, vylozili z něj Šiška s brašulí (to by mě zajímalo, jestli mě ti lidi zezadu poznávaj podle psa, nebo podle zadku). Prý kam šámu, a jestli na procházku se psem. Koukla sem se kritickým okem: „No, kočka to není.“ Tož jestli chci někam vzít. Chvilku sem to zvažovala, ale páč měli v autě maso od honu, pověděla su, že to vezmem kolem. Šiška se úplně vyjevil, že chodím tak daleko. Na to sem se zas vyjevila já, že mu 5ět kilometrů přijde daleko. A že se teda uvidíme večer.
S Veverkym sme dorazili sice přiměřeně, ale radši sme šli hned na jídlo. On guláš, já svíčkovou a on ten guláš měl lepší. Začla sem kvůli tomu kušnit, ale Veverky s klidem povídá, že to říkám každý rok a proč si teda taky nedám guláš. No, vejvrtko jedna, kdybych si asi pamatovala, že to říkám každý rok, tak bych si ho dala. Jen, co sme se najedli, začalo se panákovat. Nevětrací nebyla proti, a když není proti, většinou to potřebuje. Tož sme šly. Nepila jediná Nancy, protože den poté zase pracovala. Chuďa holka. Vynahradil to Šiška, který byl tak roztomilý, že Pikachu by proti němu působil jak slizká sádelnatá koule. Což Šiškovi nehrozilo, páč pořád lítal kolem. Se Šlehačem nic nebylo, protože taky lítal, ale s pivem a bral se moc vážně.
Taky sme ťukali se strejdou, páč su na něj vytasila s argumentem, že sme si ještě neťukli...
S Nevětrací sme pak šly na wécko, kde mi sdělila, že než sme přišli, seděla chvíli u stolu se Špidlou, Čumáčkem a jeho bráškou. První zmíněná prý sondovala: „Vás tady moc není.“ Nevětrací jen vrtěla hlavou a vyjmenovávala, že je toho dost a já ještě příjdu. Na to prý Špidla: „A bude mít zase tu červenou rtěnku na držce? Vypadá v ní jako coura.“ Chuďa Nevětrací si prý nebyla jistá, jestli údivem zavřela pusu. Krom toho poslouchal celý stůl, tož jen byla schopná říct, že mi to přece sluší. Za čímž si tedy stojím, protože, když sme z toho hajzlíku vycházely, jako na zavolání šel naproti Sethi se ženou, a jakmile zašla za roh, stihl mi říct: „Máš hezkou červenou pusu.“ Nevětrací na něj: “A že jí to sluší?“ Na to odpověděl taky kladně. Nicméně, od tej Špidly mě to načílilo. Že si o ní (jako všichni, tentokrát jdu s davem) myslím svoje, to si myslím, ale špatného sem nahlas neřekla nikdy nic. Nemám to zapotřebí. Krom toho ona by v červené nevypadala jako coura, ale jako píčus, což je ještě o stupeň výš a hůř, než transvestita nováček.
PS: Mikádina verze je, že se nemohl, nemohl a nemohl trefit. No, pak z toho buď chytrej.
*V pátek frčím dom s Bazalem. Popovídal ještě o tom křtu a jak fajně dorazil dom. Prý šel celkem brzo ale bral to zkratkou, a že to nebyl nápad roku si prý uvědomil až po 10 kilometrech na výpadovce za městem.
*O víkendu sme byli na zábavce. Dubek, Bráška, já, Veverkyš, Prckoš, a Paštička řídil. Na jedno auto dost. Bolí mě krk ještě teď, jak sem ho měla pod stropem zkroucenej a Paštička jel, asi aby dostál svým genům, jak prasa kombajnem v Brdech.
Zábava ale celkem šla. Popravdě si toho už moc nepamatuju ale vím bezpečně, že Prckoš mi nějak moc chválil zadek (no, tyhle kraťásky už pár boyů utáhly, je to pravda) a Dubek se nějak moc sbližoval se Špagetou. Však je to jeho bývalá/láska, ale skoro se mi zdálo, že to zachází za hranice dobrého vkusu a to můj vkus snese skoro všechno. Aby se ale zapletl s ní na úkor Nancy, z toho nic pozitivního nečučelo. Furt su od tancování s Veverkym (mimochodem moc prímovním) čuměla, jestli na ně nemám naběhnout a Dubka v jeho vlastním zájmu odtáhnout aspoň metr daleko. Veverkyš mi ale vysvětlil, že je to těžký a ať se nemíchám do cizí kaše. I když kdyby to zašlo dálej, asi by tam sám šel. Ostatně ten večer měl samé chytré zákroky – pak su tancovala spolu s Dubkem a nějakým neznámým, tož když to viděl, pořešil situaci tak, že klučinu chytl za zadek a přidal se k nám. Netřeba dodávat, že ten někdo se hned odpřidal. Veverky je prostě mazlik. Pak nějak přišel Bráška, že se jede dom, i když Dubek spící ve stoje u zdi tomu moc nenapovídal. Stihl se ale včas probrat na to, aby vyžehlil Prckoše, když se jako obvykle chtěl s někým servat. Není nad vesnické pobavy, to ti povídám.
*Další týden zábava nějako přešla. Měla su asociální náladu a nechtěla se zbytečně moc bavit s nikým. Odmítla s aji hospodu s Kukučem a jeho partou.
*V pátek su se trošku povzpamatovala a šli sme s Veverkym do tanečních. Trošku sme potrénovali, pravda, ale ten kluk byl úplně vycmrndlej, a páč lidi mučím jen v odůvodnělých případech, jeli sme celkem brzo dom.
*V sobotu poslední leč. Odpoledne su šla s psočoklem na prochajdu, docela pozdě, nějak sem se nemohla vymotat. Kousek před mostem mě předjel favorit a ejhle, vylozili z něj Šiška s brašulí (to by mě zajímalo, jestli mě ti lidi zezadu poznávaj podle psa, nebo podle zadku). Prý kam šámu, a jestli na procházku se psem. Koukla sem se kritickým okem: „No, kočka to není.“ Tož jestli chci někam vzít. Chvilku sem to zvažovala, ale páč měli v autě maso od honu, pověděla su, že to vezmem kolem. Šiška se úplně vyjevil, že chodím tak daleko. Na to sem se zas vyjevila já, že mu 5ět kilometrů přijde daleko. A že se teda uvidíme večer.
S Veverkym sme dorazili sice přiměřeně, ale radši sme šli hned na jídlo. On guláš, já svíčkovou a on ten guláš měl lepší. Začla sem kvůli tomu kušnit, ale Veverky s klidem povídá, že to říkám každý rok a proč si teda taky nedám guláš. No, vejvrtko jedna, kdybych si asi pamatovala, že to říkám každý rok, tak bych si ho dala. Jen, co sme se najedli, začalo se panákovat. Nevětrací nebyla proti, a když není proti, většinou to potřebuje. Tož sme šly. Nepila jediná Nancy, protože den poté zase pracovala. Chuďa holka. Vynahradil to Šiška, který byl tak roztomilý, že Pikachu by proti němu působil jak slizká sádelnatá koule. Což Šiškovi nehrozilo, páč pořád lítal kolem. Se Šlehačem nic nebylo, protože taky lítal, ale s pivem a bral se moc vážně.
Taky sme ťukali se strejdou, páč su na něj vytasila s argumentem, že sme si ještě neťukli...
S Nevětrací sme pak šly na wécko, kde mi sdělila, že než sme přišli, seděla chvíli u stolu se Špidlou, Čumáčkem a jeho bráškou. První zmíněná prý sondovala: „Vás tady moc není.“ Nevětrací jen vrtěla hlavou a vyjmenovávala, že je toho dost a já ještě příjdu. Na to prý Špidla: „A bude mít zase tu červenou rtěnku na držce? Vypadá v ní jako coura.“ Chuďa Nevětrací si prý nebyla jistá, jestli údivem zavřela pusu. Krom toho poslouchal celý stůl, tož jen byla schopná říct, že mi to přece sluší. Za čímž si tedy stojím, protože, když sme z toho hajzlíku vycházely, jako na zavolání šel naproti Sethi se ženou, a jakmile zašla za roh, stihl mi říct: „Máš hezkou červenou pusu.“ Nevětrací na něj: “A že jí to sluší?“ Na to odpověděl taky kladně. Nicméně, od tej Špidly mě to načílilo. Že si o ní (jako všichni, tentokrát jdu s davem) myslím svoje, to si myslím, ale špatného sem nahlas neřekla nikdy nic. Nemám to zapotřebí. Krom toho ona by v červené nevypadala jako coura, ale jako píčus, což je ještě o stupeň výš a hůř, než transvestita nováček.
Nicméně vyřešila sem to asertivně. Poprosila su strejdu, jestli mi otevře šatnu, protože rtěnku su měla v bundě (protože normálně ji během večera nechávám volně vsáknout), došla su si pro to a celou dobu si tlamu pečlivě udržovala. Dalším stupněm asertivity bylo, že sme (su) šla za Čumáčkem, který seděl vedle ní, jestli půjde na panáka, a tak ho na dost dlouhou dobu odloudila do pryč, protože nejdřív platil on, pak část já a trochu Nevětrací a pak prý zase on, ale to nevím, páč mám fenstr. Co si pamatuju je, že sem mu rozepínala košili. Dokonce dvakrát, ale za nic nevím proč, asi z čisté poťouchlosti, jelikož už vím, že pod ní má na můj vkus moc chlupů, a jestli můj vkus něco opravdu nesežere, tak to sou chlupy. Naneštěstí, jak pak řekla Nevětrací, nějakým neuvěřitelně vykonstruovaným procesem došel z toho rozepínání k závěru, že ho balím. Ach, kura. Jenže já ho fakt vědomě nebalila. Jen ožralecky.
Mezitím čekáním na skleničky mě u baru předběhla Liv se Sethim. Něco do mě huškal o diplomce, nevím, jak mu to přišlo na mysl. Sebrala su mu z kafe sušenku a druhou mi pak věnovala aji ona. Vida, coura sušenkožrout, to je živočišný druh. Aby se ale neřeklo, šábla su se s Nevětrací i s Veverkym, kterému to asi nelezlo do hlavy (nejspíš ta sušenka), tak za nimi pak skočil na kus řeči.
Pak zase přiběhl s tím, že bychom měli společně jít na panáka, Liv z toho prý dokonce vypadala nadšeně. Já byla nadšená z jinčích věcí, páč to, že sme seděli hned pod pódiem, ze kterého se rozdávala tombola, mělo kromě zírání do prasečí břišní dutiny i dobré stránky, protože su mohla Šlehače požádat, zda si toho ptáka můžu pohladit. Jako bažanta, jo. Byla su paf, protože i když tvrdil, že je to jak slepice, tak slepice tak sametová není. Pak mi ještě nějaký další myslivec dovolil ohmátnout zajíce.
Pak sme losy svěřili sestřence (Chuďa Romi zase robila řidiče, zatímco Šnajdr se jako vždy a všude ochotně opíjel. Už je mi jí skoro líto, tož sme se dohadovaly, že by u nás mohli na nějakou akci spát. Takhle sme se s Veverkym akorát v mezičase zmohli zavalčíkovat si s nimi, i když to popravdě bylo omylem, protože sem do Šnajdra šťouchla, ať jde pro Romi tancovat a on tak nějak pochopil, že má jít se mnou. Ještě, že su u toho domnělého pozvání seděla Veverkymu na klíně, tak stačilo už jen drcnout do něj, že je výměna partnerů.), a šli k tomu báru.
Tam mi Sethi jako obvykle nenápadně šahal, kam mohl a já mu pak asi taky trochu šťouchala do košile (co já s těma košilama měla?!), což se vzhledem k seřazení: Liv, Sethi, já, Veverky, Nevětrací, jeví zpětně jako nápad na Darwinovu cenu. Nehledě na to, že to určitě zpozoroval někdo cizí, páč sme stáli zády ke vchodu. Taky sme povídali něco o práci, protože jak tak řeším budoucnost, řekla su Veverkymu, že Sethi onehdy naznačoval cosi o makačenku u nich, a protože není slepičí, ale velrybí prdel, nadhodil mu to sám. Nejdřív su se zlobila, ale když to bylo i před Liv, aspoň to nevypadalo, že sama kamsi Sethimu dolejzám. Pak sme si tom ale šuškali; mlel něco ve smyslu, že bych mohla být funkcionářka v jeho kanceláři, na což su odpálkovala, jestli také místo vůbec existuje. Odpověděl, že ne, ale že by byl rád. Na to su frkla, co s tím uděláš. No, teď nic, tlemil se.
Pak večer přiměřeně pokračoval, jednu chvíli su nějak seznámila Lounyho s Nevětrací. Ohromně ho zaujala a páč si myslím, že ta holka potřebuje zvednout sebevědomí jako sůl, nechala su je spolu. Ani už nevím, kam sem ale letěla.Nicméně pak sme letěli dom. Taky nevím, jak to přišlo, ale kdosi z pořadatelů Šišku a nás dostal k někomu do auta a jeli sme dom. Vůbec nevím, kdo to byl. Jen, když sme vystupovali, zeptalo se mě to, jestli jsem dcera svojí matky. No, ba, ale na kdo jsi ty, to už neodpovědělo.
Po zalehnutí mi nedala prašivina spát a písla su Sethimu sms: “Domluvime se?“ I když popravdě by mě zajímalo, co vlastně si máme kura domluvit, tedy na jakou prasárnu sem se to vlastně ptala. Doufám, že na tu práci. Načež on ale druhý den ráno reagoval „Ahoj, urcite. Kdy a kde.“ Což teda moc pracovně neznělo. Pak jen, že se zítra ozve, že bude celý den v Praglu. Na to sem si celkem oddechla, páč aby se on ozval, je věc tak nevídaná, že bystrozrakej by na ni potřeboval lupu.
*V neděli sem nabyla pocitu, že bych měla nabýt rakve, páč ji budu brzo potřebovat. Zvlášť při těch chvílích s palicí v umyvadle a v kýblu byl onen pocit silnej jak tygří mast. Veverkyš se mnou kupodivu zůstal, i když ho to věčné blití nemohlo bavit. Navíc su si hrozně zavařila, páč takhle blbě mi před našima ještě nebylo. Ne, že bych se v mládí neseřezala, ale páč su to snášela mnohem líp, většinou to nikdo nepoznal. Takhle následovala starost dědy, jestli mi někdo nehodil něco do pití a celkově lehce nadzvednuté obočí.
*V pondělí sme byly s holkama na pizze. Jely sme dom, když tu mi písl Sethi, jestli nespím. A kura. Pokračovalo to teda pár smskama, ze kterých kol a kolem vyplynulo, že je fakt ve městě. Parchante, když spíš doma vedle ženy, neozveš se, co. Kdo ale su, abych hodila dlažebkou, když sem to byla já, kdo pak vedle Veverkyho nemohl usnout a schovával mobil pod peřinou, ačkoli nešlo o žádné nemorální zprávy. Snad až na tu poslední, ve které psal něco ve smyslu, že jde taky spát a ví, o čem si nechá zdát. Nechala su to ale bez povšimnutí a odpověděla, že to má fajne, že ho jeho sny poslouchají, na což odvětil, že poslouchat nemusí, hlavně že jsou a je šance, že se splní. No, to si myslí dost. I když, co já vím, třeba si nechal zdát o tom, že věší jejich čivavě rolničku na krk.
*Jak mě minulý týden upozornil Kukuč, konala se ve středu oborová slezina. S Bazalem sme se domluvili a sešli u kina. Cestou řekl, že se mu líbí ve výloze obraz. Jeden z těch strašlivých s domy, střechami a andělíčkama, který sou z řiťovýho úhlu. Hnus, to bych od něj nečekala. V knajpě sme našli stůl prváků, kteří nás (mě) ale docela začlenili. Jeden z nich byl aji hezký a 2-3 holky docela rozumné. Kukuč nikde, i když dle slov přítomných to byl jeho nápad. Dala su si kafe a tak nějak se povídalo. Potom mi brnkla Aguš a potom, co su ji sprcala, že na smsky se neodpovídá po 5ěti hodinách, vyrazil jí Bazal naproti, protože mně se nechtělo a Aguš projevila trestuhodnou kulturní neznalost, protože nevěděla, kudy trefit k muzeu. Pak přišla a strhla na sebe jako vždy většinu pozornosti. Mám ji fakt ráda a skorem i čímdáltím víc, ale je to halt problém. Zvlášť když byla už dorozverna napitá a já pít nehodlala (teda, popravdě - jen když na mě někdo, kdo pil trochu zafuněl, zvedl se mi žaludek). Ten roztomilý Panda ji totiž taky samozřejmě zaujal a problém je, že já ho zaujala zřejmě míň, než ona. Postupem večera sem v něm vypozorovala fakt skvělého týpka, který nezkazí legraci, je nad věcí a nadto píše básničky. Připomněl mi trochu Dolphyho. Kura, takého borce bych potřebovala do postele i do života. Veverky nikdy tak spontánní a akční nebude.
Zato ze Žížaly se vyklubal dost podivný tvor, který – neslýcháno – zrovna najust bydlí na stejné koleji. Kura, nikdo nebydlí na mé koleji, páč je daleko, a zrovna on... Taky Bazal hodil trochu zpátečku, až na jednu chvíli, kdy to skoro vypadalo, že všechny posílá hrát fotbálek proto, aby se mnou zůstal sám. Ale těžko říct. Taky mně zaujalo, že to asi nebude taková klidová nesexistická bábovka, jak se mi zdálo, protože jednu chvíli Aguš řekl bud už zticha takovým způsobem, že fakt chvíli zticha byla
*Ve čtvrtek si voláme s Wéčkou. Povykládala su jí o Sethim, na což ho trefně označila za slizáka, s čímž můžu jen souhlasit – je vychytralý jak vačice opossum, ale, tak kura, já zase sama sebe děsím tím, že by se mi reálně povedlo s ním něco mít. V také morální katastrofě se nepotřebuju máchat. Ale ono zbytečně brát gumáky do pouště, že?
Mezitím čekáním na skleničky mě u baru předběhla Liv se Sethim. Něco do mě huškal o diplomce, nevím, jak mu to přišlo na mysl. Sebrala su mu z kafe sušenku a druhou mi pak věnovala aji ona. Vida, coura sušenkožrout, to je živočišný druh. Aby se ale neřeklo, šábla su se s Nevětrací i s Veverkym, kterému to asi nelezlo do hlavy (nejspíš ta sušenka), tak za nimi pak skočil na kus řeči.
Pak zase přiběhl s tím, že bychom měli společně jít na panáka, Liv z toho prý dokonce vypadala nadšeně. Já byla nadšená z jinčích věcí, páč to, že sme seděli hned pod pódiem, ze kterého se rozdávala tombola, mělo kromě zírání do prasečí břišní dutiny i dobré stránky, protože su mohla Šlehače požádat, zda si toho ptáka můžu pohladit. Jako bažanta, jo. Byla su paf, protože i když tvrdil, že je to jak slepice, tak slepice tak sametová není. Pak mi ještě nějaký další myslivec dovolil ohmátnout zajíce.
Pak sme losy svěřili sestřence (Chuďa Romi zase robila řidiče, zatímco Šnajdr se jako vždy a všude ochotně opíjel. Už je mi jí skoro líto, tož sme se dohadovaly, že by u nás mohli na nějakou akci spát. Takhle sme se s Veverkym akorát v mezičase zmohli zavalčíkovat si s nimi, i když to popravdě bylo omylem, protože sem do Šnajdra šťouchla, ať jde pro Romi tancovat a on tak nějak pochopil, že má jít se mnou. Ještě, že su u toho domnělého pozvání seděla Veverkymu na klíně, tak stačilo už jen drcnout do něj, že je výměna partnerů.), a šli k tomu báru.
Tam mi Sethi jako obvykle nenápadně šahal, kam mohl a já mu pak asi taky trochu šťouchala do košile (co já s těma košilama měla?!), což se vzhledem k seřazení: Liv, Sethi, já, Veverky, Nevětrací, jeví zpětně jako nápad na Darwinovu cenu. Nehledě na to, že to určitě zpozoroval někdo cizí, páč sme stáli zády ke vchodu. Taky sme povídali něco o práci, protože jak tak řeším budoucnost, řekla su Veverkymu, že Sethi onehdy naznačoval cosi o makačenku u nich, a protože není slepičí, ale velrybí prdel, nadhodil mu to sám. Nejdřív su se zlobila, ale když to bylo i před Liv, aspoň to nevypadalo, že sama kamsi Sethimu dolejzám. Pak sme si tom ale šuškali; mlel něco ve smyslu, že bych mohla být funkcionářka v jeho kanceláři, na což su odpálkovala, jestli také místo vůbec existuje. Odpověděl, že ne, ale že by byl rád. Na to su frkla, co s tím uděláš. No, teď nic, tlemil se.
Pak večer přiměřeně pokračoval, jednu chvíli su nějak seznámila Lounyho s Nevětrací. Ohromně ho zaujala a páč si myslím, že ta holka potřebuje zvednout sebevědomí jako sůl, nechala su je spolu. Ani už nevím, kam sem ale letěla.Nicméně pak sme letěli dom. Taky nevím, jak to přišlo, ale kdosi z pořadatelů Šišku a nás dostal k někomu do auta a jeli sme dom. Vůbec nevím, kdo to byl. Jen, když sme vystupovali, zeptalo se mě to, jestli jsem dcera svojí matky. No, ba, ale na kdo jsi ty, to už neodpovědělo.
Po zalehnutí mi nedala prašivina spát a písla su Sethimu sms: “Domluvime se?“ I když popravdě by mě zajímalo, co vlastně si máme kura domluvit, tedy na jakou prasárnu sem se to vlastně ptala. Doufám, že na tu práci. Načež on ale druhý den ráno reagoval „Ahoj, urcite. Kdy a kde.“ Což teda moc pracovně neznělo. Pak jen, že se zítra ozve, že bude celý den v Praglu. Na to sem si celkem oddechla, páč aby se on ozval, je věc tak nevídaná, že bystrozrakej by na ni potřeboval lupu.
*V neděli sem nabyla pocitu, že bych měla nabýt rakve, páč ji budu brzo potřebovat. Zvlášť při těch chvílích s palicí v umyvadle a v kýblu byl onen pocit silnej jak tygří mast. Veverkyš se mnou kupodivu zůstal, i když ho to věčné blití nemohlo bavit. Navíc su si hrozně zavařila, páč takhle blbě mi před našima ještě nebylo. Ne, že bych se v mládí neseřezala, ale páč su to snášela mnohem líp, většinou to nikdo nepoznal. Takhle následovala starost dědy, jestli mi někdo nehodil něco do pití a celkově lehce nadzvednuté obočí.
*V pondělí sme byly s holkama na pizze. Jely sme dom, když tu mi písl Sethi, jestli nespím. A kura. Pokračovalo to teda pár smskama, ze kterých kol a kolem vyplynulo, že je fakt ve městě. Parchante, když spíš doma vedle ženy, neozveš se, co. Kdo ale su, abych hodila dlažebkou, když sem to byla já, kdo pak vedle Veverkyho nemohl usnout a schovával mobil pod peřinou, ačkoli nešlo o žádné nemorální zprávy. Snad až na tu poslední, ve které psal něco ve smyslu, že jde taky spát a ví, o čem si nechá zdát. Nechala su to ale bez povšimnutí a odpověděla, že to má fajne, že ho jeho sny poslouchají, na což odvětil, že poslouchat nemusí, hlavně že jsou a je šance, že se splní. No, to si myslí dost. I když, co já vím, třeba si nechal zdát o tom, že věší jejich čivavě rolničku na krk.
*Jak mě minulý týden upozornil Kukuč, konala se ve středu oborová slezina. S Bazalem sme se domluvili a sešli u kina. Cestou řekl, že se mu líbí ve výloze obraz. Jeden z těch strašlivých s domy, střechami a andělíčkama, který sou z řiťovýho úhlu. Hnus, to bych od něj nečekala. V knajpě sme našli stůl prváků, kteří nás (mě) ale docela začlenili. Jeden z nich byl aji hezký a 2-3 holky docela rozumné. Kukuč nikde, i když dle slov přítomných to byl jeho nápad. Dala su si kafe a tak nějak se povídalo. Potom mi brnkla Aguš a potom, co su ji sprcala, že na smsky se neodpovídá po 5ěti hodinách, vyrazil jí Bazal naproti, protože mně se nechtělo a Aguš projevila trestuhodnou kulturní neznalost, protože nevěděla, kudy trefit k muzeu. Pak přišla a strhla na sebe jako vždy většinu pozornosti. Mám ji fakt ráda a skorem i čímdáltím víc, ale je to halt problém. Zvlášť když byla už dorozverna napitá a já pít nehodlala (teda, popravdě - jen když na mě někdo, kdo pil trochu zafuněl, zvedl se mi žaludek). Ten roztomilý Panda ji totiž taky samozřejmě zaujal a problém je, že já ho zaujala zřejmě míň, než ona. Postupem večera sem v něm vypozorovala fakt skvělého týpka, který nezkazí legraci, je nad věcí a nadto píše básničky. Připomněl mi trochu Dolphyho. Kura, takého borce bych potřebovala do postele i do života. Veverky nikdy tak spontánní a akční nebude.
Zato ze Žížaly se vyklubal dost podivný tvor, který – neslýcháno – zrovna najust bydlí na stejné koleji. Kura, nikdo nebydlí na mé koleji, páč je daleko, a zrovna on... Taky Bazal hodil trochu zpátečku, až na jednu chvíli, kdy to skoro vypadalo, že všechny posílá hrát fotbálek proto, aby se mnou zůstal sám. Ale těžko říct. Taky mně zaujalo, že to asi nebude taková klidová nesexistická bábovka, jak se mi zdálo, protože jednu chvíli Aguš řekl bud už zticha takovým způsobem, že fakt chvíli zticha byla
*Ve čtvrtek si voláme s Wéčkou. Povykládala su jí o Sethim, na což ho trefně označila za slizáka, s čímž můžu jen souhlasit – je vychytralý jak vačice opossum, ale, tak kura, já zase sama sebe děsím tím, že by se mi reálně povedlo s ním něco mít. V také morální katastrofě se nepotřebuju máchat. Ale ono zbytečně brát gumáky do pouště, že?
Ponakupovala sem si při tom volání levné rukavice, sukňu a po chvíli váhání sem přibrala i boty. Nevím teda, kam to spěje, protože sou kaničkové a doteď sem nosila jen ty na suchý zip. Asi stárnu.
Další den su přidala lodičky za stovku od ťongů. Však na to, aby si Veverky s Dubkem mohli dát soutěž v tom, kdo mi je dřív pošlape, sou skoro až moc dobré.
Krom toho se mi taky pod peněženku připletla knížka pro Símu a mikča mrněti. Fakt sem jela jak víno, takové štěstí na výhodné nákupy nemívám.
*V sobotu hospoda. Dopadla nevalně, páč když ze 6sti lidí mají 4 depku, o něčem to svědčí. Minimálně o tom, abych se jim vyhýbala. Stop, taková svině zase nejsu, ale můžu snad za to, že všechny nálady na mě hrozně rychle přelízají?! No, krom staré historie, že Bráška nemá holku, Nevětrací nemá kluka (a ne, dohromady bych je ani přes to nedávala) je hrozně nešťastná Nancy. Jak odešla z ranče, robí teď v nemocnici na LDNce poskočku a je teda pravda, že tu energickou živou holku z minulého roku už nepřipomíná ani omylem. Jediné východisko se mi zdá, že od tama musí vypadnout, i kdyby to mělo být do supermarketu. O umírajících jogurtech by se jí zaručeně nezdálo.
Nu, byla su z těch všech story taky trochu přešlá. Přišla su tak na myšlenku, že se dám na psychologii, bo aspoň nějaké terapie, páč když už tak do mě všichni všechno hustí, proč z toho nemít love (a ještě jim k tomu třeba umět fakt pomoct, he?). Dokorunoval to ale Veverky, protože jak on byl připitý, já v nakručené náladě, nemohlo to dopadnout jinak. Vztekala su se tak, že začalo být adekvátní možností, že dořídím kamsi do příkopa. Nakonec sme teda dojeli, ale bylo to o fous, protože parchant Veverky buzeroval a buzeroval. Začalo to totiž tím, že pokud budu studovat dál, on už dál čekat nebude, atd, atp. To už tady bylo víckrát, a problém je pořád stejný – já vůbec nechápu, na co furt čeká? To teď jako nežijeme? Ten kluk tímhle vyrýváním absolutně demoluje můj pracně vykoumaný názor a styl života, který se snažím aplikovat, totiž: Žiješ teď. Kdy bude žít on, to teda nevím, ale přeju mu, aby se toho dožil. Páč si tak myslím, že dost lidí se života nedožilo, i když překonali spoustu desetiletí a skápli po 70dmdesátce. No, konec filosofování, hádali sem se ještě v posteli. Pak se stala taková nemilá věc, že sme byli oba překulení zády k sobě. No a já takhle teda neusnu, slunce mi nesmí nad hněvem zapadnout, když už dneska sem u těch mouder. S: “Já takhle nemůžu dál,“sem se začala hrabat z postele. Veverky nic. Ani když sem se oblíkla, balila si věci a tak. Brala sem to jako odpoveď. A jela dom. Slzy mi tekly pěkně, a pořád su tak trochu čekala, že mi zavolá, bo tak něco. Když ale nic, tak nic. Po zbytek noci sem uvažovala o tom, jestli sme se rozešli, bo ne a co s tím a jaké z toho mám pocity. Kupodivu sem od „tvoje ne, z tebe dělá to, co jsi“, a „to mě zajímá, kdo se o mě teď bude zajímat“, došla k „kura, já se s ním vlastně rozejít nechci“. Bylo asi k šesté ráno, když sem konečně začala usínat, když mě prorasil foun. Samozřejmě Veverky. Několikrát sem mu to vytípla, ale asi se nechtěl vzdát, tak su to nakonec vzala. Prý kde sem, že mě hledal a blabla. Doma, povídám. On na to, že to nechápe, a co se stalo? Tak asi nic, já na to a praštila su s tím. Po desátém volání zpátky sem vypla mob. Ze spaní ale stejnak nebylo nic.¨
Za další dobu se ozval zvonek. To bylo asi nějak po sedmé. Tatík zřejmě šel otevřít, a jen su slyšela, jak se Veverky ptá, jestli se mnou může mluvit. Tatík ho pustil dál, já s ním ale mluvit nechtěla ani za zlatou cihličku. Chvíli sem ho vyhazovala, on ničemu nerozuměl, ale pak mě dojalo, že vlastně potom, co su mu ten foun nebrala, klusal pěšky od nich k nám! Jasně, že v tom byly ještě nějaké promile, ale je to GESTO. Aby totiž bylo jasno, on chudák usnul. Aniž by se ke mně přitulil, což považujeme oba za dobrou vůli a aniž by slyšel, co su do něj hustila. Takže já se celou noc týrala tím, že sme se rozešli, on o tom nic nevěděl a pak se akorát, když se ráno probudil šíleně lekl, kde sem. No, to by jeden nevymyslel.
Od té chvíle ho ale tak nějak miluju a je mi s ním zase líp. Kdepak, spektákl je spektákl.
*V týdnu slavila Aguš narozky. Půlka katedry, se kterou se kamarádí byla někde v pytlíkově, tož nezbylo než vzít na vděk mnou a Bazalem. Nejdřív teda měli jít na vánoční večeři s Valíkem a pak sme měli jít na další hospodu prváků našeho oboru, kam mě pozval Kukuč. Když su tam ale dorazila (později, páč sem nestíhala), ukázalo se, že oni dva tam nejsou. No, dala su si malé pivo a napsala smsku. Prý pro nedostatek kapacit skončili vedle ve vinárně. No, v klidu sem si to dopila, prohodila občas slovo s holkama a všichni sme poslouchali týpky, co to na basu, harmoniku a housle fakt roztáčeli. Bezva konz. Když se většina porozutekla, zvedla su se se zbytkem, který šel do toho pajzlu, ze kterého mi minule týden smrděly hadry a pak se od nich oddělila směrem k té vinárně. Tam Aguš nad džbánkem vína ryla do Vaníkovi údajné bisexuality a Bazal se uculoval. Nu, výběrová společnost. Víno ovšem výborné. Když se zdržíš komentovat, jaktože je tramín červený bílý, je to vynikající pití. Moc na mě už ale na(ne)štěstí nezbylo. Jaksi totiž od tej leče nepiju. Ba dokonce vařím ostropestřecové čaje, protože se mi vůbec nelíbí, že si nemůžu dát ani blbý punč u stánku. Zjistila su totiž, že když se dostanu přes půlku kelímku, nemůžu tu druhou zmoct, páč se mi robí kalavo. Což mi sice občas dělalo, ale nikdy ne takhle dlouho a pitomě.
Kupodivu se mi zdálo, že mě Valík docela hltal očima, no proč si to neužít. Navíc i vztah s Bazalem je takový zábavný; vlastně sem se tak nudila jen chvílema, když probírali vnitrokatederní záležitosti, které mě zajímaly jak počasí na Srí Lance 15. dubna roku 1923, a drby o tom, že ta blondýna, která po tom křtu byla u něj v bytě, byla Aguš. Což mě zajímalo míň, než únor 1050, páč su si skoro jistá, že byla se mnou v klubu. Postupem večera se ale ukázalo, že není jisté skorem nic.
Z tej vinárky nás potom vyhodili a z irské knajpy taky. Teda říkali, že si můžeme dát poslední drink, ale tak sme se dohadavali, jestli a co si dát, že nám ho už pak nenalili. Kluci si pak stříhali, protože Bazala to táhlo do pajzlíku za spolužákama (že já blb říkala, že tam šli!) a Aguš taky, páč mezi těmi spolužáky měl být Panda. Já ovšem nehodlala kvůli jejich touhám přistavovat k baráku lodžii, abych si měla kam pověsit zasmrádlé gatě, a Valík se připojil na mou stranu. Stříhací souboj s Bazalem ale totálně projel, tož se mělo jít tam a pak k němu na byt. Skorem mi přišlo divné, že nás tam tak zval, když z těch minulých drbů byl dost dodrbaný (no, ono když si někdo nechá spát tři holky v posteli, nemůže se divit, že se to roznese). Cestou na nás zpoza muzea vybafl nějaký chlap: “Nemáte cigaretku?“ Vousatej, tak 50, na první pohled žádná důvěryhodná instituce. Páč nekouřím, su v tutěch a podobných situacích z obliga, aniž bych lhala. Valík odpověděl taky nic a klusal dál s Aguš v závěsu. To Bazal zastavil, žváro vytáhl a na další prosbu ho chlapoj aji zapálil. Čekali sme opodál, až se vykecají, když v tom ho Bazal pozval, jestli s námi nechce jít na jedno. To se setkalo s víceméně hlasitým odporem. Popravdě su byla zase zapikolovaná, protože svoje názory málokdy vyjadřuji, aniž bych si důkladně promyslela, co, proč a jak chci vyjářit. Popravdě bys rychleji vyjádřil bednu jablek, než ze mě dostal odpověď na otázku, která se mi jeví vážná, aniž bych ji důkladně promyslela.
Moudře su tedy mlčela, zatímco chlapčisko se k nám trochu váhavě přidalo a Aguš přeběhla na druhou stranu od něj rychlostí mladého geparda. Valík se též tvářil poněkud dotčeně a dal to aji najevo. Bazal reagoval, že ho zve on. No, děcka u stolu taky trochu koukala, ale protože z lidí, co su znala tam byli už jen Panda a jedna holka, nějako to bylo fuk. Navíc Panda ani moc nekoukal, což je další z věcí, co se mi na pánech líbí. Totiž chladná hlava, ale to už dávno víš, že.
No, teď k pointě, z váguse se nevyklubal vágus, ale jakýsi skautský vedoucí a krom toho, že byl lehce spletenej chlastem, docela chytrý člověk. Postupem času se k němu začali chovat mileji i ti dva zdrhači, i když, když ho Bazal chtěl pak v záchvatu bodrosti brát aji k Valíkovi dom, postavil se hostitel s plamenným mečem ke dveřím, řka, že to by teda nešlo. Abych řekla pravdu, z celého intermezza vyplynul černý punkt pro Valíka a červené plus Bazalovi, páč se sama ze všech sil snažím se nad nikým neohrnovat a silně se ohrnuju nad lidma, co to nerobí taky tak. Krom toho teda asi s tím svým odhadem na lidi nekecal a nejspíš fakt jakýsi má.
Po půlnoci, jedné a dvou se táhlo domů. Tedy k Valíkovi domů, i když vzhledem k únavě a neopilosti se mi to, na rozdíl od názoru ostatních nejevilo jako nápad roku. Už vzhledem k tomu, že bydlel v také prdeli, že by se tam aji dildo ze sklenice okurek ztratilo k pohledání. V půlce cesty tágem sem ztratila přibližný směr i naději, že by se mi ty kilometry snad na podpadkách dovedlo došámat zpátky na kolej. To byl vlastně hlavní důvod proto, že su tam zůstala a to tak, že až do rána. Taky se mi jak naschvál vybil mobil, takže ani žádné přivolání pomoci nepřipadalo v úvahu.
I když ta nejdřív nebyla potřeba. Usadili sme se v kuchyni. Potom, co člověk překonal dojem, že se majitel nenastěhoval před 2věma roky, ale před 3řemi dny, se mi tam vlastně líbilo. Jednoduše a efektně je mé celoživotní heslo. Tady to teda bylo z větší části jen jednoduše, ale jistá efektivita se tomu dřevěnému stolu musela uznat. A podlaze taky, i když sem ho nejspíš dost urazila dotazem, z jakého materiálu to je (je jako fakt, že ta moderní lina od dřeva nerozeznáš, páč pod ponožkou to je stejně strukturované i teplé jako dřevo). Začal si ale sám, protože po předchozí zkušenosti s mejdlem a cizími lidmi v bytě byl pan domácí nervní jak prvnička a kybicoval, abysme byli opatrní a nic nerozžbryndali, neomatlali a jinak neznečistili. Což se mi teda jevilo jako dost odvážný požadavek na kluka, co nemá ani mejdlo u umyvadla, ale houby mi je do toho. Zvlášť, když to víno na stůl mu nakonec vylila Aguš.
Další den su přidala lodičky za stovku od ťongů. Však na to, aby si Veverky s Dubkem mohli dát soutěž v tom, kdo mi je dřív pošlape, sou skoro až moc dobré.
Krom toho se mi taky pod peněženku připletla knížka pro Símu a mikča mrněti. Fakt sem jela jak víno, takové štěstí na výhodné nákupy nemívám.
*V sobotu hospoda. Dopadla nevalně, páč když ze 6sti lidí mají 4 depku, o něčem to svědčí. Minimálně o tom, abych se jim vyhýbala. Stop, taková svině zase nejsu, ale můžu snad za to, že všechny nálady na mě hrozně rychle přelízají?! No, krom staré historie, že Bráška nemá holku, Nevětrací nemá kluka (a ne, dohromady bych je ani přes to nedávala) je hrozně nešťastná Nancy. Jak odešla z ranče, robí teď v nemocnici na LDNce poskočku a je teda pravda, že tu energickou živou holku z minulého roku už nepřipomíná ani omylem. Jediné východisko se mi zdá, že od tama musí vypadnout, i kdyby to mělo být do supermarketu. O umírajících jogurtech by se jí zaručeně nezdálo.
Nu, byla su z těch všech story taky trochu přešlá. Přišla su tak na myšlenku, že se dám na psychologii, bo aspoň nějaké terapie, páč když už tak do mě všichni všechno hustí, proč z toho nemít love (a ještě jim k tomu třeba umět fakt pomoct, he?). Dokorunoval to ale Veverky, protože jak on byl připitý, já v nakručené náladě, nemohlo to dopadnout jinak. Vztekala su se tak, že začalo být adekvátní možností, že dořídím kamsi do příkopa. Nakonec sme teda dojeli, ale bylo to o fous, protože parchant Veverky buzeroval a buzeroval. Začalo to totiž tím, že pokud budu studovat dál, on už dál čekat nebude, atd, atp. To už tady bylo víckrát, a problém je pořád stejný – já vůbec nechápu, na co furt čeká? To teď jako nežijeme? Ten kluk tímhle vyrýváním absolutně demoluje můj pracně vykoumaný názor a styl života, který se snažím aplikovat, totiž: Žiješ teď. Kdy bude žít on, to teda nevím, ale přeju mu, aby se toho dožil. Páč si tak myslím, že dost lidí se života nedožilo, i když překonali spoustu desetiletí a skápli po 70dmdesátce. No, konec filosofování, hádali sem se ještě v posteli. Pak se stala taková nemilá věc, že sme byli oba překulení zády k sobě. No a já takhle teda neusnu, slunce mi nesmí nad hněvem zapadnout, když už dneska sem u těch mouder. S: “Já takhle nemůžu dál,“sem se začala hrabat z postele. Veverky nic. Ani když sem se oblíkla, balila si věci a tak. Brala sem to jako odpoveď. A jela dom. Slzy mi tekly pěkně, a pořád su tak trochu čekala, že mi zavolá, bo tak něco. Když ale nic, tak nic. Po zbytek noci sem uvažovala o tom, jestli sme se rozešli, bo ne a co s tím a jaké z toho mám pocity. Kupodivu sem od „tvoje ne, z tebe dělá to, co jsi“, a „to mě zajímá, kdo se o mě teď bude zajímat“, došla k „kura, já se s ním vlastně rozejít nechci“. Bylo asi k šesté ráno, když sem konečně začala usínat, když mě prorasil foun. Samozřejmě Veverky. Několikrát sem mu to vytípla, ale asi se nechtěl vzdát, tak su to nakonec vzala. Prý kde sem, že mě hledal a blabla. Doma, povídám. On na to, že to nechápe, a co se stalo? Tak asi nic, já na to a praštila su s tím. Po desátém volání zpátky sem vypla mob. Ze spaní ale stejnak nebylo nic.¨
Za další dobu se ozval zvonek. To bylo asi nějak po sedmé. Tatík zřejmě šel otevřít, a jen su slyšela, jak se Veverky ptá, jestli se mnou může mluvit. Tatík ho pustil dál, já s ním ale mluvit nechtěla ani za zlatou cihličku. Chvíli sem ho vyhazovala, on ničemu nerozuměl, ale pak mě dojalo, že vlastně potom, co su mu ten foun nebrala, klusal pěšky od nich k nám! Jasně, že v tom byly ještě nějaké promile, ale je to GESTO. Aby totiž bylo jasno, on chudák usnul. Aniž by se ke mně přitulil, což považujeme oba za dobrou vůli a aniž by slyšel, co su do něj hustila. Takže já se celou noc týrala tím, že sme se rozešli, on o tom nic nevěděl a pak se akorát, když se ráno probudil šíleně lekl, kde sem. No, to by jeden nevymyslel.
Od té chvíle ho ale tak nějak miluju a je mi s ním zase líp. Kdepak, spektákl je spektákl.
*V týdnu slavila Aguš narozky. Půlka katedry, se kterou se kamarádí byla někde v pytlíkově, tož nezbylo než vzít na vděk mnou a Bazalem. Nejdřív teda měli jít na vánoční večeři s Valíkem a pak sme měli jít na další hospodu prváků našeho oboru, kam mě pozval Kukuč. Když su tam ale dorazila (později, páč sem nestíhala), ukázalo se, že oni dva tam nejsou. No, dala su si malé pivo a napsala smsku. Prý pro nedostatek kapacit skončili vedle ve vinárně. No, v klidu sem si to dopila, prohodila občas slovo s holkama a všichni sme poslouchali týpky, co to na basu, harmoniku a housle fakt roztáčeli. Bezva konz. Když se většina porozutekla, zvedla su se se zbytkem, který šel do toho pajzlu, ze kterého mi minule týden smrděly hadry a pak se od nich oddělila směrem k té vinárně. Tam Aguš nad džbánkem vína ryla do Vaníkovi údajné bisexuality a Bazal se uculoval. Nu, výběrová společnost. Víno ovšem výborné. Když se zdržíš komentovat, jaktože je tramín červený bílý, je to vynikající pití. Moc na mě už ale na(ne)štěstí nezbylo. Jaksi totiž od tej leče nepiju. Ba dokonce vařím ostropestřecové čaje, protože se mi vůbec nelíbí, že si nemůžu dát ani blbý punč u stánku. Zjistila su totiž, že když se dostanu přes půlku kelímku, nemůžu tu druhou zmoct, páč se mi robí kalavo. Což mi sice občas dělalo, ale nikdy ne takhle dlouho a pitomě.
Kupodivu se mi zdálo, že mě Valík docela hltal očima, no proč si to neužít. Navíc i vztah s Bazalem je takový zábavný; vlastně sem se tak nudila jen chvílema, když probírali vnitrokatederní záležitosti, které mě zajímaly jak počasí na Srí Lance 15. dubna roku 1923, a drby o tom, že ta blondýna, která po tom křtu byla u něj v bytě, byla Aguš. Což mě zajímalo míň, než únor 1050, páč su si skoro jistá, že byla se mnou v klubu. Postupem večera se ale ukázalo, že není jisté skorem nic.
Z tej vinárky nás potom vyhodili a z irské knajpy taky. Teda říkali, že si můžeme dát poslední drink, ale tak sme se dohadavali, jestli a co si dát, že nám ho už pak nenalili. Kluci si pak stříhali, protože Bazala to táhlo do pajzlíku za spolužákama (že já blb říkala, že tam šli!) a Aguš taky, páč mezi těmi spolužáky měl být Panda. Já ovšem nehodlala kvůli jejich touhám přistavovat k baráku lodžii, abych si měla kam pověsit zasmrádlé gatě, a Valík se připojil na mou stranu. Stříhací souboj s Bazalem ale totálně projel, tož se mělo jít tam a pak k němu na byt. Skorem mi přišlo divné, že nás tam tak zval, když z těch minulých drbů byl dost dodrbaný (no, ono když si někdo nechá spát tři holky v posteli, nemůže se divit, že se to roznese). Cestou na nás zpoza muzea vybafl nějaký chlap: “Nemáte cigaretku?“ Vousatej, tak 50, na první pohled žádná důvěryhodná instituce. Páč nekouřím, su v tutěch a podobných situacích z obliga, aniž bych lhala. Valík odpověděl taky nic a klusal dál s Aguš v závěsu. To Bazal zastavil, žváro vytáhl a na další prosbu ho chlapoj aji zapálil. Čekali sme opodál, až se vykecají, když v tom ho Bazal pozval, jestli s námi nechce jít na jedno. To se setkalo s víceméně hlasitým odporem. Popravdě su byla zase zapikolovaná, protože svoje názory málokdy vyjadřuji, aniž bych si důkladně promyslela, co, proč a jak chci vyjářit. Popravdě bys rychleji vyjádřil bednu jablek, než ze mě dostal odpověď na otázku, která se mi jeví vážná, aniž bych ji důkladně promyslela.
Moudře su tedy mlčela, zatímco chlapčisko se k nám trochu váhavě přidalo a Aguš přeběhla na druhou stranu od něj rychlostí mladého geparda. Valík se též tvářil poněkud dotčeně a dal to aji najevo. Bazal reagoval, že ho zve on. No, děcka u stolu taky trochu koukala, ale protože z lidí, co su znala tam byli už jen Panda a jedna holka, nějako to bylo fuk. Navíc Panda ani moc nekoukal, což je další z věcí, co se mi na pánech líbí. Totiž chladná hlava, ale to už dávno víš, že.
No, teď k pointě, z váguse se nevyklubal vágus, ale jakýsi skautský vedoucí a krom toho, že byl lehce spletenej chlastem, docela chytrý člověk. Postupem času se k němu začali chovat mileji i ti dva zdrhači, i když, když ho Bazal chtěl pak v záchvatu bodrosti brát aji k Valíkovi dom, postavil se hostitel s plamenným mečem ke dveřím, řka, že to by teda nešlo. Abych řekla pravdu, z celého intermezza vyplynul černý punkt pro Valíka a červené plus Bazalovi, páč se sama ze všech sil snažím se nad nikým neohrnovat a silně se ohrnuju nad lidma, co to nerobí taky tak. Krom toho teda asi s tím svým odhadem na lidi nekecal a nejspíš fakt jakýsi má.
Po půlnoci, jedné a dvou se táhlo domů. Tedy k Valíkovi domů, i když vzhledem k únavě a neopilosti se mi to, na rozdíl od názoru ostatních nejevilo jako nápad roku. Už vzhledem k tomu, že bydlel v také prdeli, že by se tam aji dildo ze sklenice okurek ztratilo k pohledání. V půlce cesty tágem sem ztratila přibližný směr i naději, že by se mi ty kilometry snad na podpadkách dovedlo došámat zpátky na kolej. To byl vlastně hlavní důvod proto, že su tam zůstala a to tak, že až do rána. Taky se mi jak naschvál vybil mobil, takže ani žádné přivolání pomoci nepřipadalo v úvahu.
I když ta nejdřív nebyla potřeba. Usadili sme se v kuchyni. Potom, co člověk překonal dojem, že se majitel nenastěhoval před 2věma roky, ale před 3řemi dny, se mi tam vlastně líbilo. Jednoduše a efektně je mé celoživotní heslo. Tady to teda bylo z větší části jen jednoduše, ale jistá efektivita se tomu dřevěnému stolu musela uznat. A podlaze taky, i když sem ho nejspíš dost urazila dotazem, z jakého materiálu to je (je jako fakt, že ta moderní lina od dřeva nerozeznáš, páč pod ponožkou to je stejně strukturované i teplé jako dřevo). Začal si ale sám, protože po předchozí zkušenosti s mejdlem a cizími lidmi v bytě byl pan domácí nervní jak prvnička a kybicoval, abysme byli opatrní a nic nerozžbryndali, neomatlali a jinak neznečistili. Což se mi teda jevilo jako dost odvážný požadavek na kluka, co nemá ani mejdlo u umyvadla, ale houby mi je do toho. Zvlášť, když to víno na stůl mu nakonec vylila Aguš.
Bylo vlastně vtipně, páč nás obskakoval jak Anče Trautenberka. Směrem ke mně to bylo aji milé, protože su na rozdíl od ostatních moc nevečeřela, a když su to práskla a provalilo se, že jeho lednice kromě dvou pudingů a čehosi v papíru neobsahuje nic pozoruhodného, nabídl se, že mi uvaří špagety. Ty a konzervu teda měl. Nechala su ho u toho – když se tak hrnul – usadila se na stole (ještě suchém) a čuměla mu na zadek. Popravdě mě chlapi u domácích prací připadají obecně dost sexy, a tady bylo navíc na co koukat. Postupem večera su ho navíc musela víc a víc srovnávat s Čumáčkem. Vážně si sou dost vážně podobní. Výškou, gesty, mluvením, stylem chování , života i hadrů. Nebude to ale asi jenom nápadnou podobou zrovna tuťěch jedinců; svobodní chlapi z vyšší střední třídy nad 35 věku prostě mají kolem sebe tu lehkou auru, která říká Něco sem a mám love. A ta je pro 20vacetileté holky přitažlivá. Nasrat na vychrtlé cucáky ve sportovních bundách. Vlastně čímdáltím víc. Ale pozor na EGO. Po chvíli pozorování su mu to musela říct: „Jsi hrozně podobnej mýmu sousedovi,“ (takže vím, co od tebe čekat), „ale o dost víc nafrfňanej.“ Na to se nafrfňal, že není nafrfňanej.
Pak se pouštěly písničky a vedla všeobsáhlá filosofická diskuze důležitá pro myšlenkový pokrok lidstva, která mě jako neopitou vůbec nebavila. Navíc zatímco pusa mě od přečesnekovaných špaget pálila, nohy mi mrzly a měla su sto chutí jít dom spát. Zabránila mi v tom výš zmíněná dálka a slib, že nás Valík ráno do centra dostane. Chvíli su se ještě kroutila vzhledem k čočkám v očích, na což mi začal nabízet vlastní krabičky a roztoky, ale to bych si je už vzhledem k výš zmíněné o něčem svědčící absenci mýdla radši nechala na bulvách tejden.
Pak se pouštěly písničky a vedla všeobsáhlá filosofická diskuze důležitá pro myšlenkový pokrok lidstva, která mě jako neopitou vůbec nebavila. Navíc zatímco pusa mě od přečesnekovaných špaget pálila, nohy mi mrzly a měla su sto chutí jít dom spát. Zabránila mi v tom výš zmíněná dálka a slib, že nás Valík ráno do centra dostane. Chvíli su se ještě kroutila vzhledem k čočkám v očích, na což mi začal nabízet vlastní krabičky a roztoky, ale to bych si je už vzhledem k výš zmíněné o něčem svědčící absenci mýdla radši nechala na bulvách tejden.
Když su zmínila, že je mi zima, dokonce zatopil a nadále mi nabízel přespání. Nějak po 5áté mi bylo už všechno včetně světového odzbrojení fuk, takže su požádala o něco na spaní (Což byl taky oříšek, který su nechtěla provařit, páč kalhotky su si jako vždy nevzala na sebe, a i když pro sichr nosím někdy erární v kabelce, tentokrát zůstaly doma. Ještě, že su měla sukni s neprůhlednýma punčochama, v džínách bych ležet nevydržela). Donesl jakési triko, se kterým sem ho vyhodila potom, co odpověděl kladně na dotaz, zda je to to, co měla na sobě některá z těch holek minule. Dovalil mi pak do ložnice další, které se mi teda po čuchu nezdálo o moc lepší a vzdálil se. Pak se teda zase přiblížil a udělal něco jako pokus mě na tu postel sklátit, což su zatrhla. Je vtipné jak si lidi, co mě neznají, myslí, že něco, co dělám, nemyslím vážně. I když na rozdíl od mnoha jiných to pochopil celkem rychle. Chvíli sme ještě něco povídali. Něco o bývalé (mýdlo neměl, ale ženský sprcháč na vaně), se kterou se prý před krátkou dobou rozešli (no, jen aby), a pak mě hladil po zádech a krku a ptal se, proč tak hezká holka nemá chlapa. Pominula su otázku, jak na to přišel, a odpověděla, že mám pořád něco jako chlapa. Což teda asi pochopil jinak, páč mě hladil dál, ale já byla tak vyfluslá, že mi to bylo fuk. Ostatně hned zase vypadl.
Pak přišla Aguš, zase odešla, zapomněla zavřít dveře, tož su slyšela, jak se hádali, poté přišla znovu nějaká naprdlá a lehla si. Zhruba po další hodině řevu z kuchyně přišli i pánové. Dle všeho se dotřískali jak mužici. Bazal se asi svlíkal, rambajs ale byl, jak kdyby sundával brnění. Lehl si blíž k Aguš. Za chvíli přitáhl Valík, lehl si za mě, a Aguš pro změnu vstala. To by se člověk víc vyspal v Dillí na tržnici. Bazal navíc robil takové nějaké neuvěřitelné zvuky, a ani po několika připomínkách nepřestal, tož su ho klepla přes palici. Trochu poztichl, ale to su netušila, že kung-fu večer bude pokračovat. Přišla zpátky Aguš a chvíli to vypadalo na klid. Pak se vedle začali nějak vrtět a Valík mi začal strkat hnátu kolem pasu. Tož sem se začla vrtět taky. Sundala sem mu ji jednou, 2vakrát, 3řikrát. Pak chvíli klid, pak su znova objevila cizí hnátu na břiše. Vy chlapi fakt nevíte, kdy přestat. Můžete bejt rádi, když na vás holka leží, ale to ne, to musí být furt nějaký matli-patli. Šťouchla su mu loktem dozadu směrem k žebrům, aby toho nechal. Jednou, 2vakrát, potřetí fest. Muselo to bolet, ale klidová reakce netrvala dýl jak pár dalších minut. To už su začala být solidně nasralá. Parchante prasáckej. Dodělal to tím, že mi začal hladit kozu. Chvíli su zkoušela ignorační taktiku, ale pochopil to nějak jinak a štípl mě. Na to sem se otočila a vlízla mu facku jak trám: „Se úplně blbej?“
„Ty seš úplně blbá,“ otočil se a konečně byl klid. Asi na hodinu, kdy mě Aguš začala budit, že musí do školy. To teda bylo něco na mě. Vypotácela su se a kudy, tudy, do Bavorova? "Vždyť nám slíbili odvoz," povídám, tož sme to pánům – já s chutí – začaly vracet. Bylo to ale asi tak stejně úspěšný, jak budit kostru stegosaura. Křičely sme, tleskaly, pak na ně otevřely okno. Když ani to ne, stáhla su jim peřinu. Při té příležitosti se zjistilo, že Valík vypadá vysportovaněji, než Čumáček, a Bazal není tak chlupatý, jak su si myslela, že bude. Jen trochu hranatý, ale popravdě to docela šlo. To už se aspoň trochu ošili. Začala su Valíka lechtat a pak ho i trochu mydlit.
Pak přišla Aguš, zase odešla, zapomněla zavřít dveře, tož su slyšela, jak se hádali, poté přišla znovu nějaká naprdlá a lehla si. Zhruba po další hodině řevu z kuchyně přišli i pánové. Dle všeho se dotřískali jak mužici. Bazal se asi svlíkal, rambajs ale byl, jak kdyby sundával brnění. Lehl si blíž k Aguš. Za chvíli přitáhl Valík, lehl si za mě, a Aguš pro změnu vstala. To by se člověk víc vyspal v Dillí na tržnici. Bazal navíc robil takové nějaké neuvěřitelné zvuky, a ani po několika připomínkách nepřestal, tož su ho klepla přes palici. Trochu poztichl, ale to su netušila, že kung-fu večer bude pokračovat. Přišla zpátky Aguš a chvíli to vypadalo na klid. Pak se vedle začali nějak vrtět a Valík mi začal strkat hnátu kolem pasu. Tož sem se začla vrtět taky. Sundala sem mu ji jednou, 2vakrát, 3řikrát. Pak chvíli klid, pak su znova objevila cizí hnátu na břiše. Vy chlapi fakt nevíte, kdy přestat. Můžete bejt rádi, když na vás holka leží, ale to ne, to musí být furt nějaký matli-patli. Šťouchla su mu loktem dozadu směrem k žebrům, aby toho nechal. Jednou, 2vakrát, potřetí fest. Muselo to bolet, ale klidová reakce netrvala dýl jak pár dalších minut. To už su začala být solidně nasralá. Parchante prasáckej. Dodělal to tím, že mi začal hladit kozu. Chvíli su zkoušela ignorační taktiku, ale pochopil to nějak jinak a štípl mě. Na to sem se otočila a vlízla mu facku jak trám: „Se úplně blbej?“
„Ty seš úplně blbá,“ otočil se a konečně byl klid. Asi na hodinu, kdy mě Aguš začala budit, že musí do školy. To teda bylo něco na mě. Vypotácela su se a kudy, tudy, do Bavorova? "Vždyť nám slíbili odvoz," povídám, tož sme to pánům – já s chutí – začaly vracet. Bylo to ale asi tak stejně úspěšný, jak budit kostru stegosaura. Křičely sme, tleskaly, pak na ně otevřely okno. Když ani to ne, stáhla su jim peřinu. Při té příležitosti se zjistilo, že Valík vypadá vysportovaněji, než Čumáček, a Bazal není tak chlupatý, jak su si myslela, že bude. Jen trochu hranatý, ale popravdě to docela šlo. To už se aspoň trochu ošili. Začala su Valíka lechtat a pak ho i trochu mydlit.
„Jak se dostaneme domů?“
Nic.
Flák, lechty, lochty.
„Jak se dostanem dom?“
Lechty.
Nic.
„Kudy do centra?“ Flák.
Odpověď: „Rovně.“
"Debile."
Jak rovně asi? Kterým směrem rovně? Člověk vykoul z jednoho okna – věžáky, z druhého – garáže. Ze třetího – nějaká variace na zátiší se zahradou a míchačkou. To byla perspektiva. No, nakonec sme tedy vypadly. Škodolibou radost sme měly, že nás viděly nejmíň dvě jeho sousedky, aspoň pověst aby měl poškorpenou.
Jinak ta cesta nebyla rovně, ale doprava, doleva, znova do leva. Aguš se zeptala nějakého chlápka u popelnic...
Odpoledne sem přichcípala na přednášce, když přišla smska od Bazala. „Proč ste nás nevzbudily?“ Počkej, při každém hypotetickém příště prakticky použiju kýbl se studenou vodou.
*V pátek su se trochu povzpamatovala. Stejně to ale chtělo spoustu kafe. Což je škoda, protože ty přednášky byly asi nejlepší z celého semestru. Není nad lidi, kteří ví, o čem mluví (Spousta učitelů si podle všeho myslí, že dělat, že něčemu rozumí, i když vůbec nerozumí jim u toho zasluchátkovaného, spícího a do kompů čučícího stáda projde. Neprojde. A ještě jednou neprojde. Ani na střední už to neprojde. Žactvo sou totiž lidé, ne stádo zubrů na pastvě, i když se to tak může někdy jevit.), a nadto o tom mluví pěkně. Jen kdyby takový byl aspoň každý 3řetí přednášející. Ale to leda ve snu.
Zpátky su jela s Loxlim. Byla to docela zábavná jízda, pokecali sme moc pěkně. O legínách, vyholování, červených rtěnkách (jo, furt mi ta coura nedá spát), hezkých a nehezkých holkách a milých a zlých klucích. Fajne.
*V sobotu sme s Nevětrací šli na konz Billa. Dojela su pro ni a ještě sme se stavily za klukama v hospodě. Skoro škoda, že sme pak musely jít na ten konzert, páč pánové byli nějak roztomile rozpoložení, začínali už panákovat a protože tam nebyl ani Veverkym, ani Dubek, mluvilo se i o něčem jiném, než zemědělské technice a hektarech.
Teď ke konzu. Byl přecpaný. Hned na začátku sem se zbavila papírů, co měl tatík pracovně pro majitele klubu a pak už sme jen hledaly nějaké lepší místo. No, žádná sláva. Nejlepší to nakonec bylo z boku pódia, furt tam ale někdo coural. Když to aspoň doplnil slovy: „těhotná žena, promiňtě,“ nebo rovnou sebekriticky: "je to debil,“ ještě to šlo, ale nejhorší byly jako vždycky ženské. Ty, co stály při začátku vedle nás (pak je spolkl dav) spolutrpěly slušně, o ostatních se to ale říct nedá. Trpělivost sem ztratila u jakýchsi 4tyřech mašin, které se zákeřně přesouvaly zprava. Jedna beranidlovala první a co chvíli se na ostatní otočila: “tady to stačí?“ No, najust jim to stačilo až před náma. Ne, že by mě brala závist, sice bych Gčka kozy taky brala, ale ne na 130tikilovým těle. To je ale fuk, vidět se přes to nedalo nic. Pověděla su jim, že tutady stojíme dobu a doteď sme viděly. Baba nereagovala zrovna mile, ale kura, já za její komplexy nemůžu. Nasrala su se a se slovy, že jednou taky nemusím být milá se nacpala zpátky před ně. Pošňápaly a ulezly ještě kousek. No proto, když já se naštvu a dupnu někomu na nohu, bývá to kruté.
*Vánoce, byly. Páč tuten záznam z nedostatku času a invence píšu v září, tak musím uznat, že si pamatuju, že byly hezké a klidné, protože se taťka fakt snažil, víc moc ale nevím. Babí s dědou u nás tentokrát nebyli - zrovna škoda, měli sme celkem málo dárošů. Ale pěkných, však. Mamině sem dala hodinky, měla to dárek i za půlkulatiny v říjnu. Dalo to ale fachu, páč teď dělají samé takové nechutné cibule. Chápu, že je to fashion hit, ale pokud má někdo rodově uzounké zápěstí, je to dost elegantní záležitost, ale nedá se na něj připnout cosi jen o trochu menšího než nástěnný pendlovky. Popravdě to bylo pár hodin u kompu a pak výlet do exškolníhoměsta. Aspoň su se viděla s Wéčkou, což. A s Hádavkou. Dokonce mě hodil dom, tak to mělo výhody.
Jo, sirkové závody sem tentokrát dělala vícekolové. V prvním byl Veverky, RA a Čumáček. Důkazem toho, že štědrovečerní magie fakt funguje i mimo krásnou literaturu budiž, že Čumáček chcípl hned a ti dva se drželi, o kousek dýl ale RA. Já si ho snad jednou fakt budu muset vzít, to je hrůza. Asi sou halt lásky, které nerezaví.
Do dalšího rozstřelu sem nasadila Bazala, Valíka a Hádavku (nebo možná Siestu, mám to zapsané na papírku a páč se jmenují stejně, nejsem po roce schopná říct, který z nich to byl, i když logištější se mi jeví Hádavka). Bazal teda odhořel hned, což mě zklamalo, ale ti dva se honili. Hádavka vypadal líp, pak ale chcípl. Valík mezitím zapálil znova Bazala a bojovali, až vyhrál Bazal.
V konečném rozstřelu mu to ale nandal RA.
PS: Vzhledem k tomu, že tuto fakt píšu po roce, tak můžu dodat, že se ty sirky zase nespletly. RA su sice moc neviděla, ale Čumáček se mi ze života ztratil definitivně (viz níž), a Valík s Bazalem se před mýma očima několikrát v machrování předháněli. S tím, že Bazal je pro mně oproti tomu poloslizounovi fakt vítěz.
*Silvestr se celkovo zadařil. Konalo se u pana starosty Dubka v klubovně KD. Byla nás spousta, Nancy tam měla nějaké známé, kteří ale naštěstí brzo odešli a Peggy, kterou sem ráda viděla, zase přitáhla nového přítele a nějakého jeho přítele. Rozjelo se to fajně, tancovalo se, papal se Dubkův extrovní tatarák a chlemcalo se fest. Já su fikaně fotila a nalívala, protože pít mi nešlo nic jiného, než hodně vychlazené bejlís, na které naškudlila Nevětrací. Kupodivu si toho, že vlastně nepiju, sice všimla Nancy, bo Peggy, teď už nevím která, ale až dost pozdě. Pěkně to rozjela Nazca, vytáčely se na parketu fakt fest; Šlehač šel pak dokonce trdlovat taky, po zbytku večera se ale nasunul na bar a vykukoval od tama co chvíli jak slepice z krabice, jestli náhodou žena nevyrábí nepřístojnosti. Aj později to bylo docela zdrojem srandy, páč pán má spoustu řečí o tom, že její sestra je vlastně hezčí a že to nehrotí a blemc, blemc, ale jestli Nazca nesedí moc dlouho vedle Brášky čekoval Vinnetouovským zrakem. Viz paradox; ještě zrovna vedle Brášky. Takého playboye nemají ani v Mokropsech.
Ťukat sme pak šli ven, koukalo se na rachejtle a pánové pak šli odpalovat vlastní. Já se ještě trochu courla a myslela na mamku, že se v tu chvíli taky prochází, jak sme vždycky měly ve zvyku, když su byla menší. Veverky šel se mnou, škoda, že byla mlha, tak sme toho moc neviděli.
Pak už bylo hůř. Zábava se nějak vytratila a já bych zrovna ještě jela. Je vidět, že ještě nejsu tak doždímaná jak ti ostatní nýmandi. Nešlo ale jinak, než se omezit na rýpání do Šlehače stran opravdové lásky a zkoumání Bráškova virtuálního djaye.
Dom se zabalilo ani ne moc za dlouho, Peggy, její boyové, já s Veverkyšem a Nevětrací sme spinkali u Dubkových. Byl to ale problém jen pro mě, páč sem z těch jejich předpotopních duchen hrozně kejchala a nemohla přestat tak, že Peggy ve vedlejší místnosti chytla záchvat smíchu a jak by řekl Petr Bajza: "Nemohla přestat rovněž."
Druhý den se uklízelo. Tedy po snídani a potom, co se Nevětrací chytla půlkou číra a značkovou mikinou do Nancyny mucholapky, z čehož měla ohromnou radost, protože to nechalo flek jak kdyby dostala krámy na rameni. Jakousi záhadou sme na šůrung byli jen 4tyři. Nancy teda měla alibi, šla do kravína. Má to tam fakt nějaké vachrlaté.
*V neděli sme frčeli na hory. Spoždění nebyl zas takový vejvar, sotva pět minut. Horší to bylo s rolbařem, za dobu, co sme čekali u spodní stanice lanovky na skútr by se batohy i sud vynesli nahoru dvakrát. Ba, když nad tím přemýšlím, stačila ještě chvíle, aby zapůsobila evoluce a tomu sudu by narostly nožičky. Neim, jak ostatní, ale já vymrzla jak magnum v tescu, páč su s postáváním nepočítala a vzala si letní kalhoty. Stejnak, když se chlápek obtěžoval, jela s ním nahoru Nancy. Byla nejvíc dodřená, takže na to měla nárok, ale běda, kdyby ne; taky sem ještě nejela na pásové čtyřkolce.
Nahoře sme ale byli celkem za chvilku. I když sme se s Veverkyšem zdrželi kvůli jeho čůrací pauze, při které zapadl do sněhu v kanálu vedle cesty. Nahoře sme vybalili (jak kdo), a jakousi kolektivní dohodou (jak kdo) se došlo k nápadu, že budem všichni spát na 8smičce.
Pak už se vlastně jen hrál Jungle speed, Nancy si mazala ruce dorasované z kravína mým lehce prošlým gelem, a chlastalo se. Především teda ta naše hruška, ale dokydlil to asi Hanny s fernetem. U toho už su ale nebyla, protože jen sem si čuchla, a urobilo se mi blbě, tož su samozřejmě zase nepila.
Nevětrací si dokonce též pár dala a Nancy jela v pivu. Šiška pak rozrejpával diskuzi, která se dostala pro Dubka k dost nebezpečnému tématu, totiž ke Špagetě. Ukázalo se, že Nancy vůbec není blbá a ačkoliv o jejích dřívějších pletkách s Dubkem zřejmě nemá tušení (pochybuju, kdo by jí to taky řekl) nemá tu holku instinktivně ráda. I když popravdě bych řekla, že všechny holky s větší prdelkou, nesnáší ty s tou menší. Když to vlastně vezmu do nechutných detailů tak neznám silnější, bo dokonce ani „normální“ holku, která by o nějaké hubené prohlásila, že je hezká: „Vždyť to není za co chytit“, „dělají se jí vrásky ve ksichtě, jak teď zhubla“ a „stejně mají chlapi rádi oplácanější.“ No, nikomu nevidím do hlavy, ale skoro bych to ze strany objemnějších neviděla jako konstruktivní kritiku, ale zelenou závist. Ale jak opakuju, vlastně nevím a možná su naopak já zmasírovaná dnešním mýtem krásy a Nevětrací , Nancy a jim podobně mluvící to vidí realisticky. Každému ale právo na jeho názor, tož být já chlap, vybírám si v podstatě to samé, co teď, jen by to místo natělocvikovaných pánů byly lehce vyrýsované dámy, které bych fakt nepotřebovala za nic chytat. Tuhle hlášku stejně nechápu; jak za co chytit? Proč propána nějakou holku za něco chytat, najmě za špek? A v jaké situaci chytat? Jako při sexu? Znova – k čemu a jak?!
Jo, sirkové závody sem tentokrát dělala vícekolové. V prvním byl Veverky, RA a Čumáček. Důkazem toho, že štědrovečerní magie fakt funguje i mimo krásnou literaturu budiž, že Čumáček chcípl hned a ti dva se drželi, o kousek dýl ale RA. Já si ho snad jednou fakt budu muset vzít, to je hrůza. Asi sou halt lásky, které nerezaví.
Do dalšího rozstřelu sem nasadila Bazala, Valíka a Hádavku (nebo možná Siestu, mám to zapsané na papírku a páč se jmenují stejně, nejsem po roce schopná říct, který z nich to byl, i když logištější se mi jeví Hádavka). Bazal teda odhořel hned, což mě zklamalo, ale ti dva se honili. Hádavka vypadal líp, pak ale chcípl. Valík mezitím zapálil znova Bazala a bojovali, až vyhrál Bazal.
V konečném rozstřelu mu to ale nandal RA.
PS: Vzhledem k tomu, že tuto fakt píšu po roce, tak můžu dodat, že se ty sirky zase nespletly. RA su sice moc neviděla, ale Čumáček se mi ze života ztratil definitivně (viz níž), a Valík s Bazalem se před mýma očima několikrát v machrování předháněli. S tím, že Bazal je pro mně oproti tomu poloslizounovi fakt vítěz.
*Silvestr se celkovo zadařil. Konalo se u pana starosty Dubka v klubovně KD. Byla nás spousta, Nancy tam měla nějaké známé, kteří ale naštěstí brzo odešli a Peggy, kterou sem ráda viděla, zase přitáhla nového přítele a nějakého jeho přítele. Rozjelo se to fajně, tancovalo se, papal se Dubkův extrovní tatarák a chlemcalo se fest. Já su fikaně fotila a nalívala, protože pít mi nešlo nic jiného, než hodně vychlazené bejlís, na které naškudlila Nevětrací. Kupodivu si toho, že vlastně nepiju, sice všimla Nancy, bo Peggy, teď už nevím která, ale až dost pozdě. Pěkně to rozjela Nazca, vytáčely se na parketu fakt fest; Šlehač šel pak dokonce trdlovat taky, po zbytku večera se ale nasunul na bar a vykukoval od tama co chvíli jak slepice z krabice, jestli náhodou žena nevyrábí nepřístojnosti. Aj později to bylo docela zdrojem srandy, páč pán má spoustu řečí o tom, že její sestra je vlastně hezčí a že to nehrotí a blemc, blemc, ale jestli Nazca nesedí moc dlouho vedle Brášky čekoval Vinnetouovským zrakem. Viz paradox; ještě zrovna vedle Brášky. Takého playboye nemají ani v Mokropsech.
Ťukat sme pak šli ven, koukalo se na rachejtle a pánové pak šli odpalovat vlastní. Já se ještě trochu courla a myslela na mamku, že se v tu chvíli taky prochází, jak sme vždycky měly ve zvyku, když su byla menší. Veverky šel se mnou, škoda, že byla mlha, tak sme toho moc neviděli.
Pak už bylo hůř. Zábava se nějak vytratila a já bych zrovna ještě jela. Je vidět, že ještě nejsu tak doždímaná jak ti ostatní nýmandi. Nešlo ale jinak, než se omezit na rýpání do Šlehače stran opravdové lásky a zkoumání Bráškova virtuálního djaye.
Dom se zabalilo ani ne moc za dlouho, Peggy, její boyové, já s Veverkyšem a Nevětrací sme spinkali u Dubkových. Byl to ale problém jen pro mě, páč sem z těch jejich předpotopních duchen hrozně kejchala a nemohla přestat tak, že Peggy ve vedlejší místnosti chytla záchvat smíchu a jak by řekl Petr Bajza: "Nemohla přestat rovněž."
Druhý den se uklízelo. Tedy po snídani a potom, co se Nevětrací chytla půlkou číra a značkovou mikinou do Nancyny mucholapky, z čehož měla ohromnou radost, protože to nechalo flek jak kdyby dostala krámy na rameni. Jakousi záhadou sme na šůrung byli jen 4tyři. Nancy teda měla alibi, šla do kravína. Má to tam fakt nějaké vachrlaté.
*V neděli sme frčeli na hory. Spoždění nebyl zas takový vejvar, sotva pět minut. Horší to bylo s rolbařem, za dobu, co sme čekali u spodní stanice lanovky na skútr by se batohy i sud vynesli nahoru dvakrát. Ba, když nad tím přemýšlím, stačila ještě chvíle, aby zapůsobila evoluce a tomu sudu by narostly nožičky. Neim, jak ostatní, ale já vymrzla jak magnum v tescu, páč su s postáváním nepočítala a vzala si letní kalhoty. Stejnak, když se chlápek obtěžoval, jela s ním nahoru Nancy. Byla nejvíc dodřená, takže na to měla nárok, ale běda, kdyby ne; taky sem ještě nejela na pásové čtyřkolce.
Nahoře sme ale byli celkem za chvilku. I když sme se s Veverkyšem zdrželi kvůli jeho čůrací pauze, při které zapadl do sněhu v kanálu vedle cesty. Nahoře sme vybalili (jak kdo), a jakousi kolektivní dohodou (jak kdo) se došlo k nápadu, že budem všichni spát na 8smičce.
Pak už se vlastně jen hrál Jungle speed, Nancy si mazala ruce dorasované z kravína mým lehce prošlým gelem, a chlastalo se. Především teda ta naše hruška, ale dokydlil to asi Hanny s fernetem. U toho už su ale nebyla, protože jen sem si čuchla, a urobilo se mi blbě, tož su samozřejmě zase nepila.
Nevětrací si dokonce též pár dala a Nancy jela v pivu. Šiška pak rozrejpával diskuzi, která se dostala pro Dubka k dost nebezpečnému tématu, totiž ke Špagetě. Ukázalo se, že Nancy vůbec není blbá a ačkoliv o jejích dřívějších pletkách s Dubkem zřejmě nemá tušení (pochybuju, kdo by jí to taky řekl) nemá tu holku instinktivně ráda. I když popravdě bych řekla, že všechny holky s větší prdelkou, nesnáší ty s tou menší. Když to vlastně vezmu do nechutných detailů tak neznám silnější, bo dokonce ani „normální“ holku, která by o nějaké hubené prohlásila, že je hezká: „Vždyť to není za co chytit“, „dělají se jí vrásky ve ksichtě, jak teď zhubla“ a „stejně mají chlapi rádi oplácanější.“ No, nikomu nevidím do hlavy, ale skoro bych to ze strany objemnějších neviděla jako konstruktivní kritiku, ale zelenou závist. Ale jak opakuju, vlastně nevím a možná su naopak já zmasírovaná dnešním mýtem krásy a Nevětrací , Nancy a jim podobně mluvící to vidí realisticky. Každému ale právo na jeho názor, tož být já chlap, vybírám si v podstatě to samé, co teď, jen by to místo natělocvikovaných pánů byly lehce vyrýsované dámy, které bych fakt nepotřebovala za nic chytat. Tuhle hlášku stejně nechápu; jak za co chytit? Proč propána nějakou holku za něco chytat, najmě za špek? A v jaké situaci chytat? Jako při sexu? Znova – k čemu a jak?!
Každopádně ta diskuze o Špagetě se pak rozvinula pro Dubka nemilým směrem, takže v podstatě to bylo tak, že Nancy horlila a on jen přiblble mlčel, což si myslím neměl dělat, když všichni ostatní svůj názor vyjádřili. Naneštěstí ho vyjádřil i Veverky, sice neim, jak se k tomu dostal, ale najednou prohlásil, že to je důvod, proč se mnou chodí – páč ví, že bych ho nepodvedla. Pak dodal, že mi nevěří, že sem se s nikým nevykousla, ale že ví, že nic víc. Vykulila sem oči, co to řeší a ještě před ostatníma, a Nevětrací je zase vykulila na mě. Čehož si ten opičák, jak mi později řekl, všiml taky. Taky tvrdil, že všichni ztichli potom, co to řekl, čehož sem asi ale nevšimla za prvé, za druhé tahle skupina lidí nemá co ztichávat, páč kromě Nevětrací o mých občasných pusách bokem nikdo z nich nemůže tušit. Leda by si to tu přečetl, což by mě teda nasralo.
No, Veverky pak ještě zůstal dole, dámské osazenstvo sme se ale přesunuly do postelí. Byl to chytrý tah, i když kvůli bordelu zdola se spát moc nedalo a ještě byla zima. Po nějaké té hodině převalování dorazil Veverky a sebral mi svůj spacák. A nějako se odkulil. Syčela sem na něj, že mrznu, ale nějak nereagoval. K tomu su potřebovala na wécko, ale vůbec se mi do ještě větší zimy nechtělo. Pak už su to ale nevydržela a pekelně namíchnutě šla. Když su tlapala po schodech, vypotácel se Veverky naproti. A jáj, proto mě nepřikryl – byl sťatej jak borovice vejmutovka. Počkala su, než sejde ze schodů a došmaťhá se, kam chce. Pak su ho vystrkala zpátky a domotala do postele. Stejně si pořádně lehnout nešlo, páč se plácl blbě a já ho nemohla přesunout, aby se tím spacákem dalo přikrejt, navíc hrozně divně dejchal, tím způsobem, že nedejchal, takže su ho valnou část noci radši hlídala. No, prasecká vyhlídka.
Ráno budík. Nikdo moc na něj nereagoval, za chvíli vstala jediná Nevětrací. Byla su v pokušení zespoda kopnout Dubkovi do palandy, jako sme to dělávali na základce, ale odolala sem, páč nebyla jistota, že se nerefím do Nancy. Tož su jen huškala, jestli fakt jdeme na lyže. Odbručel, no jo a vstávali sme. Vyhrabal se pak ještě Hanny, Veverky byl úplně groggy a Šiška lepší tak o tři milimetry.
Udělali ale chybu, na vršku slunko pálilo jak zběsilé a vyskytovala se taková ta krásná obláčkovitá mlha. Nu, bomba. Ještě tak, kdybych uměla carving, když mám nové carvingové lyže. Musím kontaktovat tu bratránkovu přítelkyni, to by bylo, abych nezvládla to, co Verešová. Takhle tříhodinovka stačila. Ještě sme čekali na Ojtíka, který se za námi měl přijet podívat. Vyhlíželi sme ho na horní stanici a popravdě nevyhlídli, protože tohle teda už není Ojtík, co nosíval šusťáky a tři čepice, aby ho kotvička nepraštila do makovice. Kdepak - stylový sportovní ohoz a na hlavě helma. Musím si ji asi taky pořídit. Je skoro jistota, že kdybych jezdila na sjezdovce sama, lautr nic se mi nestane, ale kdo zaručí, že do mě nenapálí nějaký poděs a neskalpuje mě?
S Nevětrací sme se vrátily na boudu. Mezitím vylezli i Veverkyš se Šiškou a šly zkusit lyžovat do prašanu na kopec před chatou. Nevětrací z toho duchaplně pořídila roztomilé video, na kterém Veverky frčí, frčí a dole se rozmázne. Kluci s Ojtíkem dorazili o hoďku později. Nancy zatím vařila rejži. Dopadla teda trochu líp, než loni Šiška, ale ono takové množství se blbě manipuluje. Kari tu připáleninu krapet překrylo, jenže Dubek ani Veverky ho zase nemusejí.
S Nevětrací sme se vrátily na boudu. Mezitím vylezli i Veverkyš se Šiškou a šly zkusit lyžovat do prašanu na kopec před chatou. Nevětrací z toho duchaplně pořídila roztomilé video, na kterém Veverky frčí, frčí a dole se rozmázne. Kluci s Ojtíkem dorazili o hoďku později. Nancy zatím vařila rejži. Dopadla teda trochu líp, než loni Šiška, ale ono takové množství se blbě manipuluje. Kari tu připáleninu krapet překrylo, jenže Dubek ani Veverky ho zase nemusejí.
Odpo sme si s Veverkyšem šli na chvíli lehnout a Dubek s Ojtíkem ještě lyžovat. Pak sme se měli sejít nahoře v restauraci na véču. Takže sme si moc nepospali. Z té cesty sem ale měla radost, páč půlhodina kardia není v rámci celého dne skoro nic, ale dělá to divy. Funěla su v kopci skorem nejmíň ze všech. Za to Nancy nemohla vůbec. Řekla bych, že to má podobně jako Veverkyš – sou zvyklí na těžkou práci, ale ne na rychlou. A znát to je. O Šiškovi teda vůbec nemluvě, jestli se s touhle fyzičkou stane profi vojákem, můžou na zahraniční mise rovnou posílat výsadky z LDNky.
Páč parchanti i přes jazyk na vestě hnali, sedli si ke stolu k Ojtíkoj a na nás už jinde místo nebylo. Hlad ale byl kvalitní, tož su to viděla na bar. Navíc by se s číšníkama skvěle flirtovalo, což teda trochu kazil Veverky, který vedle nás tří holek seděl jak kapusta po expiraci. Beztak ten nejmrkavější barman měl na haxně vytunelované kormidelní kolo, což mi teda ve 1200stech metrech nadmořské moc nesedělo. I když to možná mohlo být mlýnské, zas tak su mu tu haxnu pohledem neluxovala.
Páč parchanti i přes jazyk na vestě hnali, sedli si ke stolu k Ojtíkoj a na nás už jinde místo nebylo. Hlad ale byl kvalitní, tož su to viděla na bar. Navíc by se s číšníkama skvěle flirtovalo, což teda trochu kazil Veverky, který vedle nás tří holek seděl jak kapusta po expiraci. Beztak ten nejmrkavější barman měl na haxně vytunelované kormidelní kolo, což mi teda ve 1200stech metrech nadmořské moc nesedělo. I když to možná mohlo být mlýnské, zas tak su mu tu haxnu pohledem neluxovala.
Ještě sme čekali na jídlo, když Dubek přišel, že už sou hotoví a půjdou. Dala sem jim klíče, ale pravda, že zmizeli tak divně rychle, že ani Ojtík jim nestačil, což jak sme se shodly, se jim pak mělo vyčíst, protože od něj bylo moc hezké, že si udělal aspoň den, aby se na nás mrkl a nerozloučit se je hnus. No, my v klidu pojedli lívanečky a knedle s rumunskýma borůvkama a pak taky šli. Moc to teda nešlo, páč pánové tvorstva sebrali sáňky a my měli jen dvě lopaty a pekáč, na který sme se s Veverkym nemohli srovnat, ani když sme vyzkoušeli půlku poloh z Kámasútry. Pak sme se teda střídali, chvíli jel on a já běžela vedle a obráceně. Pak mi dala lopatu Nancy a s Nevětrací sme pak na ně počkaly pod kopcem. Super věc.
Další část večera taky šla – hráli sme nějaké hry, které Nevětrací připravila podle těch, co sme kdysi hráli na lyžácích. Dvojice se ale losovaly a dopadly neslavně, protože se ukázalo, že Veverky s Nancy mají podobně omezenou slovní zásobu, tož jim to v Kufru moc neklapalo. Nevědět co je měkkýš ještě jde, ale ani jeden neznal potenci. Což je v jejich věku smutné=) S Hannym sme se teda taky moc nepředvedli, neuhodl billboard a sexbombu, což se mě obzvlášť dotklo.
Veverkyš pak byl odnaspalý, tož si šel hajnout a Hanny taky. Já ještě chvíli zůstala dole, ale neměla su to dělat, protože diskuze se -tvrdím, že za to mohla zase Šiškova huba- dost nehezky zvrtla. Nejdřív se řešily kozy a to že je má Nancy malý a má z toho komplex. Já si toho popravdě nevšimla, protože si, ostatně jako většina lidí, i když to nikdo nepřizná, všímám hlavně svých komplexů, ale pak se ukázalo, že jednak to má už ze školy (jako ne, že by je tam nafasovala, ale prý se jí děcka smála) a ožehavé je, že Peggy je má o dost větší. Teda to taky ožehavé není, horší je, že na to Dubek asi upozorňuje. Pak mu Nancy řekla něco v tom smyslu, proč nechodí s ní, když je hezčí, na což zabručel něco jako nojono. Načež ho krásně střela: „No ty taky nejseš žádná nádhera.“ Nu, tomu sme se zasmáli. Potom teda vyplavalo na hladinu, že téma Peggy je u nich aktuální nejmíň od Silvestra, páč Nancy tvrdila, že jen ať se podívám na fotky, na kolika je s Dubkem ona a na kolika Peggy. To sem teda oponovala a neváhala podat foták, kde sem je ještě měla na kartě, což ale taky nebylo chytrý, páč zatímco já myslela společné fotky jich dvou, kterou nemají žádnou, ona to počítala jaksi globálně – na všech, kde sou prostě vedle sebe, i na skupinových, což by mě teda v životě nenapadlo zkoumat, ale je pravda, že mě sestra v minulosti přítele nepřefikla. Což mě od Peggy trochu překvapilo, ale kdoví, jak to bylo a na to teda vlastně o ní Nancy ještě nemluvila tak hrozně, spíš ve smyslu, že byla taky mladá a hravá.
Další část večera taky šla – hráli sme nějaké hry, které Nevětrací připravila podle těch, co sme kdysi hráli na lyžácích. Dvojice se ale losovaly a dopadly neslavně, protože se ukázalo, že Veverky s Nancy mají podobně omezenou slovní zásobu, tož jim to v Kufru moc neklapalo. Nevědět co je měkkýš ještě jde, ale ani jeden neznal potenci. Což je v jejich věku smutné=) S Hannym sme se teda taky moc nepředvedli, neuhodl billboard a sexbombu, což se mě obzvlášť dotklo.
Veverkyš pak byl odnaspalý, tož si šel hajnout a Hanny taky. Já ještě chvíli zůstala dole, ale neměla su to dělat, protože diskuze se -tvrdím, že za to mohla zase Šiškova huba- dost nehezky zvrtla. Nejdřív se řešily kozy a to že je má Nancy malý a má z toho komplex. Já si toho popravdě nevšimla, protože si, ostatně jako většina lidí, i když to nikdo nepřizná, všímám hlavně svých komplexů, ale pak se ukázalo, že jednak to má už ze školy (jako ne, že by je tam nafasovala, ale prý se jí děcka smála) a ožehavé je, že Peggy je má o dost větší. Teda to taky ožehavé není, horší je, že na to Dubek asi upozorňuje. Pak mu Nancy řekla něco v tom smyslu, proč nechodí s ní, když je hezčí, na což zabručel něco jako nojono. Načež ho krásně střela: „No ty taky nejseš žádná nádhera.“ Nu, tomu sme se zasmáli. Potom teda vyplavalo na hladinu, že téma Peggy je u nich aktuální nejmíň od Silvestra, páč Nancy tvrdila, že jen ať se podívám na fotky, na kolika je s Dubkem ona a na kolika Peggy. To sem teda oponovala a neváhala podat foták, kde sem je ještě měla na kartě, což ale taky nebylo chytrý, páč zatímco já myslela společné fotky jich dvou, kterou nemají žádnou, ona to počítala jaksi globálně – na všech, kde sou prostě vedle sebe, i na skupinových, což by mě teda v životě nenapadlo zkoumat, ale je pravda, že mě sestra v minulosti přítele nepřefikla. Což mě od Peggy trochu překvapilo, ale kdoví, jak to bylo a na to teda vlastně o ní Nancy ještě nemluvila tak hrozně, spíš ve smyslu, že byla taky mladá a hravá.
No, celkově vedle sebe byli na 16stnácti, což je zhruba třetina, ale záleží na tom, z jakého úhlu se na to člověk dívá:
1) Já být ve skoro cizí partě, kde mi je nejbližší sestra a její přítel, vyskytuju se asi taky nejvíc vedle něho. Tolik k indukci.
2) Peggy mi na rozdíl od Nancy skáče do objektivu jak opička, je halt na rozdíl od nás už ta facebooková generace. Tolik k počtu.
3) Je na rozdíl od Nancy perfektně fotogenická, tož se musím přiznat, že se mi na ni čočkou míří mnohem líp, protože Nancy je z fotografova hlediska něco jak Earl Hickey. Všimla jsem si toho už loni, na první akci, kam sem vzala foťák, ale říct jí to nemůžu. Je ale prostě pravda, že někdo vypadá líp na fotce, než ve skutečnosti, někdo skoro stejně, a někdo naopak hůř, co ale s tím, že. Tolik z estetického hlediska.
4) Dubek fakt vážně dost přibral a protože mrška mršku pozná – řekla bych, že pokud by s ním něco Peggy chtěla mít, bylo by to před rokem, teď těžko. Tolik k ženské vypočítavosti.
Horší je, že Dubek by ji asi chtěl furt, Nancy navzdory, bo možná naschvál, páč jí prý jednou před sexem řekl: „Chtěl bych si to rozdat s tvojí sestrou“ Tady už není třeba dalších slov- jestli já si někdy dupu po vztahu jak divočák v bylinkový zahrádce, tak Dubek je stádo dost nasranejch zubrů.
Ani nevím, jestli Nancy obdivovat, že mu po tom dala, bo si klepat na hlavu, že mu vůbec ještě někdy dala. Někdo tohle říct mě, nejdu pro facku daleko. Ba si skoro myslím, že pro dost těžkej kopanec směr biskup bych šla ještě blíž a direkt do oka by byl hned za rohem. Škoda, že nejsem chlap. Byla bych takovej ten malej vzteklej. Muší váha v MMA přišla o jasnýho borce.
Nu, večer se dál vyvíjel tak, že Nancy myslím trochu brečela, Veverky slezl z piedestalu a ještě rokoval s ostatníma a někdo si odplivl na rohožku v lyžárně, ne moment, to vlastně bylo vloni.
Ráno sme vyrazili lýžovat. Jen Šiškovi se zase nějak nechtělo. Možná dobře udělal, Hannyho sejmul nějaký krutorider tak, že mu dodřel špičku lyže a půl stehna. Já su byla taky spíš ponaštvaná, protože jel i Veverky, a jak to tak bývá, první den sem sebou jako jediná nesekla, zatímco teď, když na mě koukal, hodila su hubu, jen co sme z lesa vyjeli na sjezdovku. No do riti s tím. Skóre v pytli. Po druhé sem si zas tak vjela pod sněžné dělo: hele, prašánek, říkám si a ona tam ledová plotna, jak kdyby ji vylili z betonu.
K obídku byly špagety. Já si na to rizoto tak nestěžovala, ale toto teda bylo lepší.
Odpoledne teda Nancy s Dubkem odešli a odjeli. Dubek odvezl sud, a aby se neřeklo, mají s Nancy naprosto jakostní fotku, jak on má 20vacetilitrák na zádech přikurtovaný k batohu, a ona pípu strčenou za pasem.
Pak byl vlastně tak nějak klid. Neměl už kdo do koho rejpat. S Nevětrací sme sebrali sáně a vyhrabaly se nahoru na véču. Kluci to prý chtějí zkusit jinde, tož ať si zkouší. Dle všeho sem si na borůvkových knedlích urobila závislost, tož nic jiného mě nelákalo. Nevětrací ale byla taková mírně nemluvná, sebevražedná cesta dolů na sáňkách to ale spravila, páč to teda byl luxus. Sesvištěly sme po cestě jak raketa, a pak ještě kousek za klukama do hospody pod svahem. Cestou si nás teda stopl pes, spíš vlastně štěndo, jak se pak ukázalo, ale takové skorem metrákové. Štěkal sviňsky a obíhal nás přitom. Než se vynořil pán, poplácala sem to po čumci a pak se snažila zabránit, aby mi oskákal ty VIP hadry radostí. Nevětrací pak teda kroutila hlavou, že sem se nebála, ale ten parchant měl stejný výraz, jak ten náš, když má hravou, i když je pravda, že držku měl dvounásobnou. Jak sme ale zastavily, už sme se nerozjely, tož kousek k hospodě se doťápl. Pak byl problém, kudy dovnitř. Tušila sem dveře ze druhé strany od potoka, ale komu by se to chtělo obcházet, tož sme se opatrně nakláněly z horizontu dolů. Mez jako kráva, ale probořené stopy od nějakých blbců tam už byly.
1) Já být ve skoro cizí partě, kde mi je nejbližší sestra a její přítel, vyskytuju se asi taky nejvíc vedle něho. Tolik k indukci.
2) Peggy mi na rozdíl od Nancy skáče do objektivu jak opička, je halt na rozdíl od nás už ta facebooková generace. Tolik k počtu.
3) Je na rozdíl od Nancy perfektně fotogenická, tož se musím přiznat, že se mi na ni čočkou míří mnohem líp, protože Nancy je z fotografova hlediska něco jak Earl Hickey. Všimla jsem si toho už loni, na první akci, kam sem vzala foťák, ale říct jí to nemůžu. Je ale prostě pravda, že někdo vypadá líp na fotce, než ve skutečnosti, někdo skoro stejně, a někdo naopak hůř, co ale s tím, že. Tolik z estetického hlediska.
4) Dubek fakt vážně dost přibral a protože mrška mršku pozná – řekla bych, že pokud by s ním něco Peggy chtěla mít, bylo by to před rokem, teď těžko. Tolik k ženské vypočítavosti.
Horší je, že Dubek by ji asi chtěl furt, Nancy navzdory, bo možná naschvál, páč jí prý jednou před sexem řekl: „Chtěl bych si to rozdat s tvojí sestrou“ Tady už není třeba dalších slov- jestli já si někdy dupu po vztahu jak divočák v bylinkový zahrádce, tak Dubek je stádo dost nasranejch zubrů.
Ani nevím, jestli Nancy obdivovat, že mu po tom dala, bo si klepat na hlavu, že mu vůbec ještě někdy dala. Někdo tohle říct mě, nejdu pro facku daleko. Ba si skoro myslím, že pro dost těžkej kopanec směr biskup bych šla ještě blíž a direkt do oka by byl hned za rohem. Škoda, že nejsem chlap. Byla bych takovej ten malej vzteklej. Muší váha v MMA přišla o jasnýho borce.
Nu, večer se dál vyvíjel tak, že Nancy myslím trochu brečela, Veverky slezl z piedestalu a ještě rokoval s ostatníma a někdo si odplivl na rohožku v lyžárně, ne moment, to vlastně bylo vloni.
Ráno sme vyrazili lýžovat. Jen Šiškovi se zase nějak nechtělo. Možná dobře udělal, Hannyho sejmul nějaký krutorider tak, že mu dodřel špičku lyže a půl stehna. Já su byla taky spíš ponaštvaná, protože jel i Veverky, a jak to tak bývá, první den sem sebou jako jediná nesekla, zatímco teď, když na mě koukal, hodila su hubu, jen co sme z lesa vyjeli na sjezdovku. No do riti s tím. Skóre v pytli. Po druhé sem si zas tak vjela pod sněžné dělo: hele, prašánek, říkám si a ona tam ledová plotna, jak kdyby ji vylili z betonu.
K obídku byly špagety. Já si na to rizoto tak nestěžovala, ale toto teda bylo lepší.
Odpoledne teda Nancy s Dubkem odešli a odjeli. Dubek odvezl sud, a aby se neřeklo, mají s Nancy naprosto jakostní fotku, jak on má 20vacetilitrák na zádech přikurtovaný k batohu, a ona pípu strčenou za pasem.
Pak byl vlastně tak nějak klid. Neměl už kdo do koho rejpat. S Nevětrací sme sebrali sáně a vyhrabaly se nahoru na véču. Kluci to prý chtějí zkusit jinde, tož ať si zkouší. Dle všeho sem si na borůvkových knedlích urobila závislost, tož nic jiného mě nelákalo. Nevětrací ale byla taková mírně nemluvná, sebevražedná cesta dolů na sáňkách to ale spravila, páč to teda byl luxus. Sesvištěly sme po cestě jak raketa, a pak ještě kousek za klukama do hospody pod svahem. Cestou si nás teda stopl pes, spíš vlastně štěndo, jak se pak ukázalo, ale takové skorem metrákové. Štěkal sviňsky a obíhal nás přitom. Než se vynořil pán, poplácala sem to po čumci a pak se snažila zabránit, aby mi oskákal ty VIP hadry radostí. Nevětrací pak teda kroutila hlavou, že sem se nebála, ale ten parchant měl stejný výraz, jak ten náš, když má hravou, i když je pravda, že držku měl dvounásobnou. Jak sme ale zastavily, už sme se nerozjely, tož kousek k hospodě se doťápl. Pak byl problém, kudy dovnitř. Tušila sem dveře ze druhé strany od potoka, ale komu by se to chtělo obcházet, tož sme se opatrně nakláněly z horizontu dolů. Mez jako kráva, ale probořené stopy od nějakých blbců tam už byly.
„Jak dolů?“ povídám. „Hlavně ne po zadku,“ usoudila moudře Nevětrací a sjela kolem takovou rychlostí, že by z toho Záhrobské vítr odfoukl helmu. Fakt, jak z těch ohraných vtípků. Naštěstí se o pár metrů později zamotala do sáněk. Popravdě spolu vypadaly jak novej živočišnej druh, ale aspoň se tím zapíchla. Tlemila sem se jak cvok a jela opatrně po botách za ní. Pak su ji chytla za skluznici, hrozně se smála a tahala.
"Hlavně ne po zadku, to sem ráda, že dodržuješ vlastní pravidla.“
Potom sme se do těch sáněk zašmaťhaly obě. No, než sme doklouhaly do dvorka, nasmály sme se neuvěřitelně.
V hospodě sme bafly na kluky a poseděli. Hanny se Šiškou chtěli mermomocí vyhrát za panáky nějakou čepici, či co, tak se rozhodli projet nápojákem žíznivou čáru a utratit tak majlant. No, moje love to nejsou, tož co. Samotné mi ale bohůmželé nešmakovalo a Veverky byl střídavě prozelenalý ještě z předvčerejška. Tož sme pak šli dom a švédskou trojku tam nechali o čepici.
V chatě sem byla nějako nastrašená z odpoledne, páč Nevětrací a Nancy probíraly, jak z té chodby mají divný pocit, a že v noci slyšely všelicos, co být slyšet nemělo. Já su na veškeré spirituální a esoterické věci skorem alergická a úplně tupá. Dlužno dodat, že taky co nejpilněji pracuju na tom, aby to tak zůstalo, a řídím se teorií, že když v něco nevěřím, neexistuje to. Celkem se to osvědčuje, řekla bych ke spokojenosti obou stran. Jak ale píše významný filosof Terry Pratchett, dovol mi parafrázi: mágové nevěřili na bohy, ale čistě pro případ, že by bohové věřili na ně, zbytečně neprovokovali... No, jak byla chata až na nás dva úplně prázdná, taky mi tam nebylo nějak fajně. Zatracený holky, kdyby nic neříkaly, nic by mě nestrašilo. V hlavě. Takže su v podstatě byla vzhůru, dokud opravdu nebyly slyšet kroky. Taky hlasy. Naštěstí našich, páč se dohadovali, s kým půjde Nevětrací do sprchy. Až Hanny navrhl trojku, ale Šiškovi se to myslím nelíbilo. Nebo naopak?
Potom su asi pousnula, ale pak mě k infarktu vyděsila Nevětrací, která udělala záludný manévr – podle všeho otevřela dveře a já ve spánku slyšela jen ten zvuk a pak viděla stát v nich černou siluetu. Hned sem sice zase usnula, ale Nevětrací i Veverky druhý den konstatovali, že sem zařvala pěkně.
*Ráno se mi na lyže vůbec nechtělo. Začalo to vypadat na pěkný den, ale třetí bývá kritický, tož su se jen vymotala ze spacáku sdělit Nevětrací, ať se nezlobí, ale že nikam nejdu. Pak su se ještě šla zeptat kluků nahoru, jestli souhlasí místo lyží s výletem a když ju, bylo úplně jasno. Nevětrací ale chtěla jít stůj, co stůj na lyže, no každý svého štěstí.
Než se Hanny se Šiškou asi o dvě hoďky později vykodrcali, stihla sem naplánovat desetikilometrovou trasu, načež mi sdělili, jestli su se nepo… No, já ne. Bylo totiž vážně nádherně. Vidět na kilometry, sluníčko jako na Mallorce a aji legrace. Ušli sme ale tak 3ři, když se prasecky zamlžilo, slunce zalezlo a zima byla jak v Krkonoších. Vyfotili sme se ještě pod smrkem a otočili to. Kluci hnali napřed, já musela z kopce jako vždycky pomalu.
Šiška s Hannym sice nejdřív vždycky po kousku počkali, ale pak uznali, že to nemá cenu. Veverky šel se mnou a občas podpíral. Stejnak to ale šlo pomalu. O to víc sme byli paf, když sme za zatáčkou zaslechli hlasy a oni tam. Zaujatě hovořili spolu s nějakým chlápkem ve středních letech, docela solidně oblečený, lyže na nohách, tak to bude asi o počasí, říkáme si s Veverkym, protože mrcha slunce mezitím zase vyšlo a dělalo, jakoby nic. Jdeme blíž, že se přiučíme, jak to v horách chodí. O počasí teda nevěděl nic moc, kromě toho, že nám letadla práškují na palice kdo ví co, ale za to o Židech, o Babylonu, muslimech, mám dojem že i o Sodomě, drogách a vůbec o zkažené mládeži, no, a když došlo na adopce dětí homosexuály, klidila sem se, protože na jednu vycházku po horách to bylo plků nad míru.
Veverky se mi smál, že tušil, že jak začal o teplouších, vezmu kramle. Chtěla sem je teda vzít už od letadel, protože tahle konspirace dávno ztratila říz, ale čistě z akademických důvodů sem vydržela, páč mám za sebou dva semestry biblistiky a jeden judaistiky, s opravdovou kapacitou z oboru, tož mě zajímalo, jestli se ještě dozvím něco nového. No, klobouk dolů, dozvěděla sem se.
Čekali sme na kluky radši až nad chatou. Trvalo, než konečně došli. „Ty vole, to byl nějakej jehovista, vole?!“ Čačořil se Šiška, celej hotovej, když k nám slízali. Však to je skandální, jdeš si takhle po horském chodníčku, zima až praští, a za smrčkem jehovista. Bezkyde, Bezkyde, kdo po tobě ide?
No, spravila sem si chuť dalšíma knedlema a pak se pánové vrátili k Nevětrací do chalupy. Páč se počasí vylepšilo, vydyndala sem na Veverkym ještě výlet k vodopádu – bydlíme po kolikátý blízko, ale nikdy sme ho neviděli, tož sme se rozhodli to napravit. Hezky sme podiskutovali – probrali sme Dubka a ty jeho baby a celkem se shodli. Páč Veverky je trochu jako Nancy a já trochu jako Dubek, tož se dovedeme docela pěkně vcítit. Veverky si myslí, že ten kluk má v hlavě pořád Špagetu, proto Nancy nežere tak, jako ona jeho. Shodli sme se ale na tom, že Nancy by k sobě někoho lepšího nejspíš našla, ale on těžko a pak i na tom, že my dva bychom taky byli s to potkat k sobě někoho kompatibilnějšího. Tím sme se dostali i k nám a k tomu jeho prohlášení o nevěrách. Povídám mu, že si nepřeju, aby pral naše spodní prádlo na veřejnosti, byť před kamarádama. On na to, že si všiml toho Nevětracčina postranního pohledu a prý si ho všimli i ostatní. To já teda nezaregistrovala. Na to mi povídá, že nevěří, že sem se s nikým nevykousla. Když na rovinu, tak na rovinu, krom toho, že občas něco jednoduše neříkám, když se mě někdo nezeptá přímo, je mi hrozně proti srsti lhát, tož su nelhala (neřekla su teda, že těch pus už bylo krapet víc, než jedna). Na to mi ale řekl, že je to v pořádku, protože když na mě to předminulé léto byl nasranej, taky s někým něco měl.
„A viděl vás někdo, nebo to někdo ví?“ Povídám.
„To asi ne.“
„Tak to je v cajku, nerada bych byla za blbce, kdyby to někdo věděl. Tak sme si kvit.“
Taky sme se shodli, že to vztahu fakt moc neprospívá, když máš něco s někým jiným. Pak mi pověděl, že to z něj úplně spadlo, když mi to řekl. Na to su jen reagovala, že su taky ráda. Popravdě su se do něj díky tomu zamilovala víc, a o hodně. Asi kvůli tomu, že se ukázalo, že je taky jenom člověk.
Večer byl už myslím klidný. Dojeli sme myslím párky, ještě se hrálo a pak šlo spát, protože kluci se moc vydali z prachů na to, aby se ještě někam razilo.
Na lyže sme ale ráno šli všichni. Hanny se teda rovnou někde ztratil a kluci pak vymýšleli kraviny na černý, ale já měla nějaké vysílené haxny. Asi ke kardiu přidám silovky, to bych se na to podívala. Pak sem měla ještě sto chutí jít někam na obídek, pokud ne na knedle, tak aspoň na tatarák, ale nějak se k tomu nikdo kromě Šišky, který povídal, že mu to je jedno, neměl. Tak sme poklidili, sjeli dolů a vrrrr dom. Páč se u Veverkyho auta nedají lyže dát na střechu, šoupli se po boku, tož sem tu jízdu měla aspoň dost zábavnou, páč mi z nich buď kapalo na gatě, takže sem sledovala vodoodpudivou úpravu v přímém přenosu, bo se mi v zatáčkách zvlášť ty Šiškovi pokoušely useknout hlavu, což bylo nemilé, páč je nebrousil od základky a přeříznout tím krk by byla děsná hudlařina.
"Hlavně ne po zadku, to sem ráda, že dodržuješ vlastní pravidla.“
Potom sme se do těch sáněk zašmaťhaly obě. No, než sme doklouhaly do dvorka, nasmály sme se neuvěřitelně.
V hospodě sme bafly na kluky a poseděli. Hanny se Šiškou chtěli mermomocí vyhrát za panáky nějakou čepici, či co, tak se rozhodli projet nápojákem žíznivou čáru a utratit tak majlant. No, moje love to nejsou, tož co. Samotné mi ale bohůmželé nešmakovalo a Veverky byl střídavě prozelenalý ještě z předvčerejška. Tož sme pak šli dom a švédskou trojku tam nechali o čepici.
V chatě sem byla nějako nastrašená z odpoledne, páč Nevětrací a Nancy probíraly, jak z té chodby mají divný pocit, a že v noci slyšely všelicos, co být slyšet nemělo. Já su na veškeré spirituální a esoterické věci skorem alergická a úplně tupá. Dlužno dodat, že taky co nejpilněji pracuju na tom, aby to tak zůstalo, a řídím se teorií, že když v něco nevěřím, neexistuje to. Celkem se to osvědčuje, řekla bych ke spokojenosti obou stran. Jak ale píše významný filosof Terry Pratchett, dovol mi parafrázi: mágové nevěřili na bohy, ale čistě pro případ, že by bohové věřili na ně, zbytečně neprovokovali... No, jak byla chata až na nás dva úplně prázdná, taky mi tam nebylo nějak fajně. Zatracený holky, kdyby nic neříkaly, nic by mě nestrašilo. V hlavě. Takže su v podstatě byla vzhůru, dokud opravdu nebyly slyšet kroky. Taky hlasy. Naštěstí našich, páč se dohadovali, s kým půjde Nevětrací do sprchy. Až Hanny navrhl trojku, ale Šiškovi se to myslím nelíbilo. Nebo naopak?
Potom su asi pousnula, ale pak mě k infarktu vyděsila Nevětrací, která udělala záludný manévr – podle všeho otevřela dveře a já ve spánku slyšela jen ten zvuk a pak viděla stát v nich černou siluetu. Hned sem sice zase usnula, ale Nevětrací i Veverky druhý den konstatovali, že sem zařvala pěkně.
*Ráno se mi na lyže vůbec nechtělo. Začalo to vypadat na pěkný den, ale třetí bývá kritický, tož su se jen vymotala ze spacáku sdělit Nevětrací, ať se nezlobí, ale že nikam nejdu. Pak su se ještě šla zeptat kluků nahoru, jestli souhlasí místo lyží s výletem a když ju, bylo úplně jasno. Nevětrací ale chtěla jít stůj, co stůj na lyže, no každý svého štěstí.
Než se Hanny se Šiškou asi o dvě hoďky později vykodrcali, stihla sem naplánovat desetikilometrovou trasu, načež mi sdělili, jestli su se nepo… No, já ne. Bylo totiž vážně nádherně. Vidět na kilometry, sluníčko jako na Mallorce a aji legrace. Ušli sme ale tak 3ři, když se prasecky zamlžilo, slunce zalezlo a zima byla jak v Krkonoších. Vyfotili sme se ještě pod smrkem a otočili to. Kluci hnali napřed, já musela z kopce jako vždycky pomalu.
Šiška s Hannym sice nejdřív vždycky po kousku počkali, ale pak uznali, že to nemá cenu. Veverky šel se mnou a občas podpíral. Stejnak to ale šlo pomalu. O to víc sme byli paf, když sme za zatáčkou zaslechli hlasy a oni tam. Zaujatě hovořili spolu s nějakým chlápkem ve středních letech, docela solidně oblečený, lyže na nohách, tak to bude asi o počasí, říkáme si s Veverkym, protože mrcha slunce mezitím zase vyšlo a dělalo, jakoby nic. Jdeme blíž, že se přiučíme, jak to v horách chodí. O počasí teda nevěděl nic moc, kromě toho, že nám letadla práškují na palice kdo ví co, ale za to o Židech, o Babylonu, muslimech, mám dojem že i o Sodomě, drogách a vůbec o zkažené mládeži, no, a když došlo na adopce dětí homosexuály, klidila sem se, protože na jednu vycházku po horách to bylo plků nad míru.
Veverky se mi smál, že tušil, že jak začal o teplouších, vezmu kramle. Chtěla sem je teda vzít už od letadel, protože tahle konspirace dávno ztratila říz, ale čistě z akademických důvodů sem vydržela, páč mám za sebou dva semestry biblistiky a jeden judaistiky, s opravdovou kapacitou z oboru, tož mě zajímalo, jestli se ještě dozvím něco nového. No, klobouk dolů, dozvěděla sem se.
Čekali sme na kluky radši až nad chatou. Trvalo, než konečně došli. „Ty vole, to byl nějakej jehovista, vole?!“ Čačořil se Šiška, celej hotovej, když k nám slízali. Však to je skandální, jdeš si takhle po horském chodníčku, zima až praští, a za smrčkem jehovista. Bezkyde, Bezkyde, kdo po tobě ide?
No, spravila sem si chuť dalšíma knedlema a pak se pánové vrátili k Nevětrací do chalupy. Páč se počasí vylepšilo, vydyndala sem na Veverkym ještě výlet k vodopádu – bydlíme po kolikátý blízko, ale nikdy sme ho neviděli, tož sme se rozhodli to napravit. Hezky sme podiskutovali – probrali sme Dubka a ty jeho baby a celkem se shodli. Páč Veverky je trochu jako Nancy a já trochu jako Dubek, tož se dovedeme docela pěkně vcítit. Veverky si myslí, že ten kluk má v hlavě pořád Špagetu, proto Nancy nežere tak, jako ona jeho. Shodli sme se ale na tom, že Nancy by k sobě někoho lepšího nejspíš našla, ale on těžko a pak i na tom, že my dva bychom taky byli s to potkat k sobě někoho kompatibilnějšího. Tím sme se dostali i k nám a k tomu jeho prohlášení o nevěrách. Povídám mu, že si nepřeju, aby pral naše spodní prádlo na veřejnosti, byť před kamarádama. On na to, že si všiml toho Nevětracčina postranního pohledu a prý si ho všimli i ostatní. To já teda nezaregistrovala. Na to mi povídá, že nevěří, že sem se s nikým nevykousla. Když na rovinu, tak na rovinu, krom toho, že občas něco jednoduše neříkám, když se mě někdo nezeptá přímo, je mi hrozně proti srsti lhát, tož su nelhala (neřekla su teda, že těch pus už bylo krapet víc, než jedna). Na to mi ale řekl, že je to v pořádku, protože když na mě to předminulé léto byl nasranej, taky s někým něco měl.
„A viděl vás někdo, nebo to někdo ví?“ Povídám.
„To asi ne.“
„Tak to je v cajku, nerada bych byla za blbce, kdyby to někdo věděl. Tak sme si kvit.“
Taky sme se shodli, že to vztahu fakt moc neprospívá, když máš něco s někým jiným. Pak mi pověděl, že to z něj úplně spadlo, když mi to řekl. Na to su jen reagovala, že su taky ráda. Popravdě su se do něj díky tomu zamilovala víc, a o hodně. Asi kvůli tomu, že se ukázalo, že je taky jenom člověk.
Večer byl už myslím klidný. Dojeli sme myslím párky, ještě se hrálo a pak šlo spát, protože kluci se moc vydali z prachů na to, aby se ještě někam razilo.
Na lyže sme ale ráno šli všichni. Hanny se teda rovnou někde ztratil a kluci pak vymýšleli kraviny na černý, ale já měla nějaké vysílené haxny. Asi ke kardiu přidám silovky, to bych se na to podívala. Pak sem měla ještě sto chutí jít někam na obídek, pokud ne na knedle, tak aspoň na tatarák, ale nějak se k tomu nikdo kromě Šišky, který povídal, že mu to je jedno, neměl. Tak sme poklidili, sjeli dolů a vrrrr dom. Páč se u Veverkyho auta nedají lyže dát na střechu, šoupli se po boku, tož sem tu jízdu měla aspoň dost zábavnou, páč mi z nich buď kapalo na gatě, takže sem sledovala vodoodpudivou úpravu v přímém přenosu, bo se mi v zatáčkách zvlášť ty Šiškovi pokoušely useknout hlavu, což bylo nemilé, páč je nebrousil od základky a přeříznout tím krk by byla děsná hudlařina.
