Léto...fest, dovča, zábavy, a kdo by koho s kým podvedl, kdyby nebyl po...

*Týden nějak utekl. Povedlo se mi asi kompletně vyfakovat Vyvoleného, páč to jeho psaní buď v noci, bo v jiné nejnevhodnější časy a chvíle mi škorpilo pověst a nervy. Viděla bych ho docela ráda, ale když nemůže pochopit, že jako zadaná se mu nevrhnu ani do bytu, ani do náruče, ať si políbí značkovou fusekli. Koneckonců on má být ten dospělej a dospělí by měli být rozumní, no ne? I když, do háje, stran té náruče - ruce měl úchvatné. 

*Začala su v rámci šetření nafty a kultivace svalstva jezdit k Veverkymu na kole. Neobešlo se to bez problémů. Nejdřív su si chtěla klasicky vzít mamčin bike (páč má nosič a radši budu vypadat jak důchodce, než abych měla od baťochu zpocený záda). Veverkyš ale druhý den zjistil, že přední rám je ohnutý takým způsobem, že abych popojela metr, musela bych to vzít na jezdící schody.

Doma su se to pak skoro bála oznámit, páč kolo je - kromě nevyklizené ledničky, mušek v kuchyni, nezaložených kalhot, a nahnilých broskví ve sklepě – ipso facto causa jako sviňa mezi mamkou a taťkem. Mamina ho totiž na podzim nenechala tatíka odvízt s ostatníma k babičce, páč prý na něm bude jezdit. Je teda pravda, že na něm samozřejmě od té doby ani neseděla. Na druhou stranu ho ale má ve své garáži, takže co se nad tím má tatík co rozčilovat. Teď se samozřejmě začali čílit oba. Vylítli na mě úplně stejně: jak se to mohlo stát, to neni možný. No, já mám alibi. Krom toho mám dojem, že když tatík v té garáži výjimečně parkoval, to kolo nakopl v jednom ze záchvatů vzteku, které buď popírá, nebo si je nepamatuje. Ale chraň mě krunýře všech želv světa, říct to nahlas. Před jedním i před druhým.

*Nu, musela sem se tedy stavit pro jiné. Vzala su aspoň čokloblba na prochajdu a šupila k babí a dědovi pro svoje kolo (Naneštěstí bez nosiče. Však horák s nosičem???). Tatík tam už měl být velkým autem, tak mě i psa s kolem pak mal hodit dom. Nakonec se tam ale stavil i Veverky, takže já vyfásla kolo, tatík psa a u babí a dědy sme se měli stavit v neděli na opožděnou pouťovou.

*V sobotu sem se rozhodovala, co robit. Původně byla v plánu zábavka v Kobilhově rodné, ale pak mi překvapivě Nej napsala, jestli s nimi nechci jít do okresního. Že prý zajistí odvoz z5, a půjde aji Nevětrací a Ramlice. Ono se teda postupem smsek ukázalo, že bysme ji (se) museli nějak odvézt tam, což se teda ani mě ani Veverkymu nechtělo, tož sme radši vsadili na první variantu. To teda byla kardinální pitomina.

Tak za prvé pršelo. Vydali sme se sice s Veverkyšem pěšky, ale když kapky přihoustly, volala su tatíka, aby nás odvezl. Stejně se tam chtěl mrknout. 

Dále bylo hrozně hnusné pivo. Snažili sme se to přechlastat fernetem, ale ten mi taky nějak sedl jak blondýna zrzce do krámu. Výsledek byl, že chvíli se kecalo s Dubkem, pak su zalítla pozdravit Kunga se Šedivkou (Jakožto sousedy. Kung se fikaně ptal na něco s Veverkym, jestli jako už nemáme krizi, bo co. Nejdřív sem asi čuměla, pak su si vzpomněla, že sem do něj asi kdysi při nějaké příležitosti plkala jakési smyslné nesmysly ve smyslu skoro/osamělá-skoro/přefiknutelná žena.), prohodila pár slov s Kamarádem a RA, pak upadla vedle Dubka na zadek a následně se pohybovala primárně nad hajzlmísou.

Pak kupodivu nastala ta lepší část večera, páč Veverky tu svoju poblitinku odtáhl směrem dom k nějakému živému plotu. Pak prý zmizel vyhledat Dubka na zpáteční cestu. Nechal mě na místě, a Javořině, který přioxidoval poblíž, nařídil: „Hlídej ji.“ Pak už to bylo hrozně vtipné. Já se batolila po asfaltu jak podsvinče a sem tam si ještě odflusla. Javořina brousil kolem v nepravidelných elipsách a mumlal něco jako: „Jen se, holka vyblij.“ a „Ty vole mně je blbě...“ Byl naprosto k sežrání, protože to huškání prokládal pravidelnýma odrazama od těch křovisek. Vždycky se nahnul, udělalo to pink, a odrazil se od větví zase do cesty. Takhle to zvládl aspoň 10setkrát dokola, až sem nevěděla, jestli blindit, nebo se tlemit. Pak mu to nevyšlo zrovna ve chvíli, kdy se Veverky s Dubkem vrátil, a zahučel do křáčí tak, že mu čouhaly jen holiny. Bomba pohled. 

Pak přifrčel Paštička a vzal nás dom.

Druhý den už to takový vejvar nebyl. Přivodila sem si 2ruhou nejhorší kočku v životě a kale nemohla vstát z postele. Ještě odpoledne. Navíc mi došlo, že nás Veverky nenechal kempit na cestě ke kravínu, jak sem si podroušeně myslela, ale normoš na silnici. No, říkala sem si chvílema, že je kolem nějakej provoz. Počkej, parchante, až se taky najdeš ležet na okresce, uvidíš, zač je toho loket. 

Naši šli po obědě na výš zmíněnou opožděnou pouťovou k babí a dědovi. Já se byla schopná zvednout až naveče, a to ještě nebyla jistota, že jim nepoblinkám dvorek. Stejnak sem tam seděla jak zlomená borovice.  

Tatík se jen vyjádřil k tomu, že takového blba, který ve 3ři ráno troubí před barákem klaksonem a ještě tůruje, aby fakt pohledal.

*Týden na to byla zábavka u nás. Bylo jasné, že pít nebudu tak měsíc, tož  večer moc nebavil. Akorát su Elfce poděkovala, že mě minule odvedla na wécko. Sledovali sme s tatíkem ségru, vsadili se s Veverkym jestli je o 3řetím, bo o 5átém pivě (bylo 4tvrté), pozorovali, co to k nám přitáhl Javořina za křepelice, a radši pak šli dom. Nešlo dělat charitu pořád (Nevětracčina ségra totiž chodí s Měřem,a páč ten na zábavách čepuje panáky, slečna se nudí na škále mírná až obrovská, dle toho, kolik tam sama má kamarádů. Tentokrát jich fakt moc nebylo.)

  

*V úterý naši jeli na dlouho očekávanou a vybojovanou dovolenou v lázních. Tatík nechtěl a nechtěl, i když člověka, který by potřeboval na dovolenou víc, sem ještě neviděla ani v uhelnejch dolech. On byl opravdu nesnesitelný. Ani vzpomínat na to nechci. František z Assisi by vzal holubici za nohy a zmlátil by ho s ní po hlavě, jak se choval. Vyprovodila sem ho jen s tichým: „vrať se jako člověk,“ a týden to ještě vydýchávala.

Jináč se nám dařilo obstojně. Vždycky večer děda chytl hydru, já ji vydojila a buď jela k Veverkymu, bo s ním pro sichr zůstala doma; podle toho, jestli ségule frčela za Mossem. Fungovalo to bezva. Občas někdo z nás uvařil a byl ti, jak to říct slušně - no svatý klid. Všichni vědí a snad i vždy vědět budou, že své rodiče miluju nad všechno na světě, ale fakt musím kacířsky přiznat, že ten klídeček mi přišel zatraceně vhod. Šmakovala sem si na něm jak červotoč v piánu.

Začala su tím, že su vyprala přehozy, celkově přivedla byt do obyvatelného stavu, ustala si místo v kamrlíku na gauči dole a fetovala si k zápěstím, na která sem si každý večer plácla jinou voňavku od avonlady Nej, páč není nad to přítele díky narozeninám zkulturnit.

O víkendu sme si s Veverkym odskočili na tržnici. Přivezla su si žlutooranžovou malinu, mateřídoušku, lythopsky, nakvetlé gymno a štípanec od včely, která mi na louce-parkovišti vlezla do žáby. Stavěli sme se taky u Veverkyho tety, která má kolem baráku neuvěřitelné plantáže zeleniny, které mě nebezpečně fascinovaly a přidělaly mi do očí lesk typu „to chci taky“. Až se Veverky lekl.

*Další týden taky v klídku. Patlala sem si fotoknihu ze Skotska a pozvala holky na mechehe (Plusem bylo, že člověk ani nemusel moc uklízet, páč jediný nepořádek zvládl udělat pes hned 2ruhý den potom, co naši odfrčeli. To ovšem bylo bezva hovno. Jen sem vstala z posetele a už čuchám. Samozřejmě na koberci před vchodovýma dveřma. Drhla sem to jak profous – savo, cif, bref, znova savo a vanish. Nic. Popravdě musím říct, že to smrdělo celý měsíc, co byli pryč, a ještě chvíli potom.).

V pátek sme jely se ženama do města na kafe (páč Nej odjížděla den poté na dovku na Djerbu) a taky koupit Veverkyšovi k narozeninám papuče, pičo, aby k té voňavce taky měl cosi praktického.

Večer Dubek robil grilovačku. Nevětrací přijela ke mně, a než dorazil Veverkyš, stihli sme ještě prochajdu s psočoklem. Jak je rok dlouhý, nepotkám ho, ale zrovna sme meetly Šedivku. Chudák.

Večerní posezení v budníku celkem šlo. Účast nejdřív mírná, pak ale Šlehač sesedl z traktru a Nazcu taky trochu vyvez. Diskuze se naneštěstí linula v duchu harantském. Se svým názorem „děcka výhledově, tak nejdřív za 5ět let“ su vypadala jako mimozemšťan, páč Dubek, Ojtík a Šlehač sou přesvědčení, že čím dřív tím, líp. Jetli je teda poslední jmenovaný s heslem „Kluk, nebo potrat“ štonc mít v dohledné době dítě, to su blázen. Navíc mě těžce zklamala Nancy, která ještě před pár měsíci říkala na děti tak kategorické ne, že sem ji používala na Veverkyho jako argument, a teď ticho po pěšině. Mizera Dubek ji fakt účinně zpracoval.

*V sobotu sme šlo/jeli na zábavu do RAovi rodné. To je totiž ta slavná zábava, kterou mi Veverky pokaždé otírá o hubu s tím, že to tam je skvělý, vždycky se hrozně ožere, a já zatím musím být na nějakém pitomém fesťáku. Nu, teď sem na pitomém fesťáku nebyla. Chyba velká jak Austrálie. Začalo to teda celkem fajně, páč sme jeli přes les traktorem. Dala sem si pod sebe ručník, aby ty džíny nevypadaly, jako kdybych vylezla z traktoru, že. Pak ten kousek, co se už nedalo jet, byl debilní, i když nevím, co já sem za ocasa, protože čím víc starším, tím víc se bojím. Najmě chodit přes les. Prostě ocas jak od mývala.

Na místě to teda bylo horší. RA totiž byl na závodech, bo kde (Kůň – když byl zdravý, tak s kolem seknul, teď, když má koleno do konce života v řiti, začne konit. Teda kolit.), já tam neznala skoro nikoho a Veverky na tom nebyl o moc líp. A jediný známý Kamarád byl nějaký moc zaujatý lovem bab kolem. Popravdě su ho v takovém rozpoložení ještě neviděla, protože aby skorem dělal, že nás nevidí, je nevídané. Škoda, co mu přelítlo. Tím víc, že když sme odcházeli, měl pořád po boku akorát Oříška a ženskou žádnou v okruhu 5ěti metrů. A to jako i na výšku.

Jo, rostou holubinky.

*V neděli měli v Veverkyšů pouť. A protože byla babí už dávno zvědavá, jak to tam vedou, pozvali je Veverkyšovi na odpoledne. Nu, začalo to 2vouhodinovou obhlídkou chlívů. A pak se posedělo, též docela dlouho. Ona to teda byla celkem zdařilá kooperace, páč děda je celkem fajný posluchač a Veverkyho tatík hrozně rád robí vejklady. Pobyli tak vážně dlouho. Na mě to bylo až moc, páč sem nevěděla, jak se posadit do židle. Ale, hlavně, že byli spokojení.

*V úterý se naši vrátili. Jestli zdravotní nevím, ale psychický pokrok tu snad opravdu naštěstí je.

*Ve čtvrtek sme s Nevětrací vyrazily na fest. Cesta vlakem dlouhá, bágly těžký (Blb sem si poprvé místo klasického baťůžku normální velikosti vzala krosnu. Už to neudělám.). Ubytko lépe organizované, než loni, takže byla možnost spát mezi kolejema, v kolejích, bo na kolejích. Nakonec sme to upíchly, ale sousedstvo bylo poněkud nekvalitní. Teda, jak se to vezme. Nevětrací jedinou ženskou složku zajímavé 4tyřky identifikovala jako „ta bloncka z loňska“ skoro okamžitě. Mně to trvalo do druhého dne. S těma ale byla aspoň místy legrace. Se 2věma celkem normálníma klukama bydlícíma ještě blíž moc legrace nebyla, i když to bylo ze začátku slibné. Nejhorší ale byli slizouni ob stan, kteří nám oběma zakazili náladu definitivně, páč ty sem poznala i já jako součást té loňské skvadry, ve které vynikal ten ocas, co nám ukazoval ocas. A že bych o to ještě někdy v životě stála, je fakt vyluč (o to, jako ne o TO, ale o jeho to. I když při bližším pohledu na jeho to skoro i o TO).

Moc vlastně nebylo ten první den ani co poslouchat. Já se celkem bavila na Škworech, páč nové písničky aspoň zběžně znám, ale Nevětrací neznala ani ty staré. Na party to pak bylo také všelijaké, úroveň dnešních djayz fakt mizí někde za dnem hajzlu v podlaze.

Navíc místo pohodlných polštářů vešlo do módy sedění na paletách a nevím, jak se na těch dá sedět sexy. Nějak ale aspoň byla řeč s klukem sedícím na té vedlejší a docela mě bavila. Nevětrací ne tak úplně, páč nás blbě slyšela a na umění beztak moc není. Byl to totiž sochař a děsný lokální patriot. Vlastně vychvaloval tu svou vísku o které sem nikdy neslyšela tak kvalitně, že sme si nazítří domluvili výlet. Však co přes den robit? Prohodila se čísla a pak sme šly - docela brzo - spát.

*V pátek sem v denním programu neviděla nic zajímavého, tož sme šly s Nevětrací nakoupit a občíhnout autobusové zastávky, páč Sochár mi sice písnul spoje, ale co je to platné člověku, který nejen, že neví, ze které zastávky má jet, ale ani na kterou stranu. Samozřejmě sme nic v čas, který nám psal nenašly, i když tomu se není co divit, páč bez jakékoli zášti, či diskriminace, bo jiného čehokoli negativního lze konstatovat jasný fakt, že autobusoví dopravci na tisk a pravděpodobně i sestavování jízdních řádů zaměstnávají těžce mentálně postižené. Což je velice záslužné, ale robí to stejné zmatky, jak když kapitán Karotka posílal zločince tapetovat starým dámám byty. Jo, pak je tu vždycky ještě možnost, že zasahuje nějaká nadpřirozená síla způsobující, že spousta autobusů nejezdí, kdy má a kudy má a některé neexistující naopak jezdí celkem vesele.

Je teda pravda, že sem si spletla Lipnici s Ledčí, což je moje blbost, ale i když už sem je spletené neměla a věděla, kam jet, ten autobus podle řádů vylepených na zastávce přes tu zastávku vůbec jet neměl. Nehledě k tomu, že jel o 15tnáct minut jinak, než měl dle instrukcí od Sochára. Jak by měl jet podle internetu, sem se doteď netroufla kouknout.

Nastoupila su ale dovnitř a napínavě očekávala věcí příštích. A taky kilometrů. Kdyby si ze mě ten kluk, kterého sem viděla poprvé v životě, dělal kozy, mohla bych jít kdoví odkud, kdovíkam pěšky a vzhledem k počasí to nevypadalo moc lákavě. Kupodivu sem ho ale na jedné zastávce zahlídla a vystoupila. Taky stál trochu nejistě dál, zřejmě s tím, že si nebyl úplně jistý, že dorazím, což vzhledem k těm busům není moc divný. Fakt ale je, že tam byl a čekal na nás. Vysvětlila su, že Nevětrací se nikam nechtělo a jestli to neva. Asi mu to bylo fuk.

Popravdě udělala velkou chybu. Já byla okouzlená. Lipnice je roztomilá díra, hrad mají skutečně prima a byla sem z něj doslova nadšená. Dokonce su ani neplatila vstup, páč Sochár se znal s pokladním a tvrdil mu, že su příbuzná. Ten jen poznamenal, že to má pěknou příbuznou a pustil nás dál. Sochár, i když se bojí výšek, se mnou všechno prolez a kdeco mi povykládal, stejně, jako předtím po vsi. Bylo to vážně moc fajne. Aby hrad nebyl úplně škodný, koupila sem si nakonec aspoň pár pohledů. Pak mě vzal ještě do lesa ...na lomy a jezírka a potom, to už sem byla úplně paf – k nim dom na kafe. Tak sem napsala na stolku u zahradního domku čumkartu Wéčce a poznala jeho maminku, babičku a dědu. Ten nás pak odvezl zpátky na fest, protože sme všichni chtěli slyšet Chinasky.

Musím přiznat, že sem z toho celého zážitku byla vydřená ještě týden. Jen tak někoho pozvat na prohlídku a návštěvu, a nic po něm nechtít je zvláštní a krásné. Já být kluk, chci aspoň pusu, on se k tomu nějak neměl. Tím líp, typově nebyl zas tak můj a typ a navíc s někým chodím, takže by nic nedopadlo, ale gesto je to úžasné (no, třeba sem na světle taky nebyla jeho typ). Možná bych se nad sebou měla zamyslet – asi všechno moc přepočítávám na zisk, vztahy a zisk ze vztahů, a zapomínám, že někde v koutku se krčí pojmy jako je obecné dobro a laskavost. Musím s tím něco robit.

Před bránou směrem k městu sme se rozloučili, s tím, že se uvidíme ještě později, protože já šla kaufnout další flašku. Protáhly sme ji pak s Nevětrací pod plotem a vystavovaly se před stanem. Nevětrací chtěla teda jít i na ty slavné kapely, co byly před nimi, ale nějak na to nedošlo, páč se s námi dali do diskuze ti kluci od vedlejšího placu. Jeden se mi docela líbil, ale i když Nevětrací pak říkala, že po mně docela jel, nevím, z čeho sem to měla poznat, páč jednak podle všeho měl holku a dvojnak byl dost chlupatý a taký nějaký celý přechytřelý a připomínal mi tím Šlehače. Chytráky nesnáším. Miluju ty, kteří příjdou, vidí, konají, ne ty kteří příjdou, vidí, sednou a žvaněj, jak se to má dělat.

Každopádně chlapci měli neskutečně teplou vodku a colu. Ani jedno se pít nedalo, tak sme to pro jistotu vypili. Pak odešli na Mňágu a my dohrály ty karty.

Celkem se povedli aji ty Chinasky, páč sem byla roztomile líznutá. Akorát místo sme měly až vzadu, páč sme přišli nějako pozdě, kura. Ale aji tam to jelo. Od kluka, který stál za námi sem nás ještě nechala pozvat na gin s tonikem a páč se pak začal bavit s někým jiným, pláchly sme. Chtěla su se mu pak druhý den za střízliva za to zlatokopecké chování omluvit, ale nejsu si už jistá, jestli sem tu zprávu poslala, bo ne.

Jisté je, že sem pak ke všemu tomu svinstvu v parku přidala aji to svoje. Ještě mě Nevětrací dotáhla na jídlo a zachránila od dalšího blití oblíbeným vyprošťovákem: párkem v rohlíku (To se musí přiznat; vždycky, když je mi mizerně tak, že se nemůžu rozkoukat, ve kterým sem století, přinese ta holka odněkud párek v rohlíku a hned je líp. Kamarádka.). Tentokrát to ale nezabralo. Sice už mi nebylo blbě, ale usmyslela sem si, že si chci jít lehnout, takže jak chudák Nevětrací den poté řekla: „Když sem myslela, že s tebou konečně něco bude a půjdeme tancovat, tak nic.“

*V sobotu sem se sice oklepala, ale pro změnu zas nebylo co pít a vůbec přetrvávala jakásik chlapská krize. 

Program teda špatný nebyl, Bílou sem přežila, protože je na český rybník fakt profík a Xindl se mi děsně líbil, i když sem si ze začátku říkala jestlipak ti to mám věřit, chlapče. Docela mě přesvědčil, ale ožralý stařík vedle mě dělal ob pár minut takový zvláštní manévr, který spočíval v tom, že se ke mě naklonil ksichtem v ksicht na 5ět čísel a pak se zase pomalu odčuměl zpátky. Dost mě to znervózňovalo. 

Pak nebylo co, tož sme šly na piškotéku. Jako popravdě, stejně jako loni su v několika chvílích zaregistrovala na baru kulturistu, ale nejspíš ho vždycky spustili z helikoptéry na laně a než sem zvedla oči podruhé, zas ho vytáhli, páč už tam nebyl. Zvláštní věc. Stejnak by to ale nebyl pro Nevětrací argument, že sou tu hezcí chlapi, páč hory svalů na rozdíl ode mě za hezké nepovažuje. Nezbylo, než pátrat dál. Vsadila sem se, že to není možné, že v tom prostoru musí být aspoň jeden pěkný kluk. Začala su se rozhlížet. Nevětrací na mě: 

„Díváš se?“ 

„Dívám,“ odsekla sem.

 „Tak se dívej pořádně.“ Dodala s uspokojením.

 „Tady mám blbej úhel,“ povídám a myslím si, kura, to přece není možný... 

„To chce víc severovýhodně.“ Poslušně mě následovala. To už sem otáčela palici jak vejr.

“Díváš se?“

 „Ne, ne, víc na západ, tam bejvaj ty divoký, kovbojové.“ Kovboj žádnej, ale na barovce holka klukovi honila. Aspoň něco. Jinak ale nic. Nevětrací se šklebila: 

„A díváš se pořádně?“ 

Kura, von tam fakt nikdo hezkej nebyl! To sou sázky. V takový situaci už ale ani ten panák, co sem ho musela zaplatit, nepomohl. Největší legrace ale byla, že naproti nám korzovali v jednom kuse chalani se zjevně stejným úmyslem – sehnat někoho přijatelného. Povídám Nevětrací:

 „Že oni si o nás myslí to samý jako my o nich? Jako že bysme si ani kolo nevopřeli?“

 „To si piš,“ odpověděla pochmourně, a šly sme spát. Aspoň cestou zpátky mi opravil náladu párek, který si to v lese rozdával. Ale tak krásně. Teda nechutný detaily sem kvůli tmě neviděla, ale ta vášeň, co z nich sálala byla úžasná. 

*Dopoledne sme se pobalíkovali a šup na vlak. Naneštěstí napadlo jet na Pragl tisíc dalších lidí. Sedly sme si teda, ale o tom, že bych se ještě po nošení té krosny v životě pohnula, bylo vyluč. Pak přistoupili nějací týpci. Jeden si k nám chtěl sednout. Povídám: „Klidně, když mi dáš nahoru bágl.“ No, prohnul se, ale zmákl to. To průvodčí, která se blbě vyspala a ještě jí manžel nedal, zmákla o chvíli později Nevětrací, ať si to dá taky nahoru. Že to fakt nad hlavu nevyzvedne, slyšet nechtěla a pomoct taky ne. Nevětrací by to nechala být, ale pak šmajdala kolem znova a zase zabuzerovala. To už se přidal i ten týpek, co si obstaral sezení místo mého zavazadla, řka, že lidi snad mají pusu, nemohoucí  důchodce tu žádný nestojí a kdo chce, tak si poradí. No proto, svatá pravda. Můj děda dělal u vlaků celý život a nevím, že by náplní jeho práce někdy bylo kušnit a lidem, když se chovají slušně, cílevědomě odmítnout pomoct.

*Doma sem trochu váhala, ale nakonec Veverkymu o tom výletu na hrad řekla. Prostě mi nedalo se o tak fajn zážitek nepodělit a od čeho jiného by byli partneři, než od sdílení radosti? Popravdě teda reagoval podobně, jako já – divil se, že ten klučina nic nechtěl na oplátku a trochu pobublal, že bych neměla příště nikam jezdit sama.

 *Ve čtvrtek sme tradičně jeli kempovat na dovolenou. Stejný zatopený lom jako minule. Počasí ušlo, ale jako naschvál, i když několikery poslední krámy mi končily ve čtvrtek, teď sem je najust ještě měla. A představa, jak se mi ta pofidérní voda nasakuje šňůrkou od špuntu do těla byla, jak řekla Nevětrací, fakt humus, tož sem se vytelila na břehu. Stejnak nebylo tak extra teplo. Když už ale večer ten špunt potřeboval stejně vyměnit, skočila sem tam a pak se rychke vrhla k hajzlíkům.

Jako překvápko mě po návratu do chatky čekal Ťuf s Čumáčkem, kteří se přijeli na motorkách na nás mrknout, aspoň na den. Zahráli si s námi plácanou (o hru tak nešlo, ono nikdo nejsme Kiki a Maky, ale furt sem si polovědomě rvala šortky dolů, páč mě strašila představa té zatracené šňůrky. A některé věci prostě sou trapné.

Večer se ještě tak nějak v klídku posedělo a pak se šlo hajat. Ti dva na verandu.

Ráno probíhaly disputace o tom, kdo chrápal jako ožralý mops a kdo jen jak mops. Ťuf s Čumáčkem odfrčeli, páč Ťuf chtěl ještě na fesťák. Za to přijela Nancy. Teda Lady s Dubkem pro ni jeli na nádraží, ale že by se tomu klukovi chtělo moc rychle vstávat od ranního pivka to nevypadalo.

Odpo sme šli na výlet na hrad. Bráška samozřejmě kušnil a zůstával pozadu s tím, že moc ženou. Bylo mi blbé ho nechat pajdat vzadu (i  když by popravdě mohl jít rychleji), tak sem se držela ve střední vzdálenosti a když sem toho měla dost, ostatní mírně posprdla. Hrad byl průměrný, sklepení pěkné, ale exponáty takové ty popřitahané od všude a od možně. Vylozili sme ještě na věž, zazvonili si na zvonek, Dubek nadrásal nějaké hieroglyfy, které nemohl přečíst ani nikdo z nás, do návštěvní knihy a capalo se z5. Kluci ještě koupili horčiči, páč přestože mě i Šiškovi bylo tvrdohlavě opakováno, že všechno mají a nic nemusíme vozit, neměli nic, od kečupu po tácky. Stran toho byl osvícený Bráška, který si dovalil talířek, na druhou stranu nebyl ale osvícený natolik aby neshodil z lavice zbytek cuketových placek, které sem vydávala za bramboráky tak úspěšně, že si Dubek dal i jeden z těch s čistou špínou.

Ostatně shazovače to pak děsně táhlo na místní ouškotéku. Přestože zbytek (krom mě) by radši podomně chlastal a hrál žolíky (krom mě, páč neumím počítat natolik, abych mohla hrát žolíky) byl proti, šli sme všici. S Veverkym sme na cestu k pláži vytasili ferneta, co mamina zabalila do Skotska, ale nějak nevytáhla z kufru, a přestože ho polovina nechtěla pít, trochu se zábavou pohnul.

Ostatně to nebyla ani ouškotéka, ale spíš dokonce piškotéka, páč děcek pod 15tnáct tu bylo nahuštěno. Na tomto místě se nebudu rozčilovat nad tím, jak se dnešní 12vanáctileté holočičky umějí kroutit, bylo by to marný. Navíc taká kategórie se blíží Bráškově privilegované 15tnáctce, i když ty holčiny byly nejspíš i na něj moc.

Kupili sme se tak pod taráskem jak důchodci v parku a hlavní náplní bylo pozorování a dohazování těch děcek. Bráška si totiž usmyslil, že si vrzne a Šiška by si asi rád konečně vrznul (i když kdo ví). Bylo mi trochu líto Ladyho, to su mu upřímně doporučila, ať se jde převlíct, páč jinde než na Ibize holku na květované kraťasy nenabalíš. Vzal to vážně a vrátil se s džínama. Hned to bylo lepší. Dokonce natolik, že sme radostně dopili flašu a poslali Dubka do chatky pro další. Trochu to teda pomohlo, hlavně nám s Veverkym, páč sme se shodli na to, že by to chtělo se ožrat. Kazil to akorát Šiška, i když po delším přemlouvání si to vždycky nechal nalít do zobáčku a Nevětrací, která jakožto nepivař měla kór deficit.

Časem ale bylo trochu líp. Hlavně pozorovat ty dva superbaliče bylo tak úrodné, že by se to dalo sklízet po bednách. S Nancy sme se pak usadily na zídku a obkukovaly přítomné a doporučovaly klukům, která holka je lacinější a za kterou mají jít. Šiška se vždycky kroutil a posílal za sebe Brášku, který se pak z toho hecování pěkně vztekl. Lady na to šel sofistikovaněji, ale vejvar to nebyl, maximálně bujón od maggi, páč časem se vyvinul jakýsi vzorec, který se periodicky opakoval: Lady šel za nějakýma holkama a pěkně se s nimi bavil. Bráška vyrazil za ním, po chvíli, co u skupinky postál, začaly holka/holky jevit jakýsi neklid a do dalších 3ří minut se zdekovaly do bezpečí.

Vypadalo to jak z nějakého sitcomu, ale chudák Lady. To je vážně fajn kluk, aji hezký a všechno, jenže Bráška je sice v jádru též dobrý člověk, jenže halt vypadá průměrně a ještě se chová jako prasák. Šiška po 3řetím případu, kdy se kolem nás prohnalo stádo holek s patama za hlavou tradoval historky z klubíku v hlavní roli s Bráškou. Ten to občas totiž dělá tak, že prostě k nějaké kočce přijde, vezme ji za libovolnou část těla a zeptá se: "Nehceš si zašukat?"

Jako holka uznávám, že dotyčná metoda může být funkční, pokud vypadáš jako George Clooney a zvolíš k otázce správný čas a správný typ ženy. Když vypadáš jako Bráška a ptáš se spíš kvantitní, než kvalitní metodou, je jistota, že to bude účinkovat jak Biolit na slona.

S Veverkym sme mezitím domákli druhého fernu a rozhodli se, že nedostatek sexu našich přátel není náš problém. Vyrazili sme se mrknout po nějakém roztomilém místečku. To nakonec leželo na druhé straně rybníka vedle cesty. Snad v tom stínu byl fakt stín. Objímání stromů je ale zdravé, no ne? Fakt sem úplně okřála.

Když sme se vrátili, neobešlo se to bez vtipů, ale situace kol playboyů nabrala jiný směr, páč Lady se s nějakou dívčinou bavil zřejmě již delší dobu a Šiška s Dubkem od nich drželi Brášku ve vzdálenosti 20vaceti metrů. Pro změnu tam zas byl jiný problém v podobě nějakého blonďatého nekňuby, který do ní očividně dělal taky. Šla sem to obkouknout blíž, popravdě nemůžu souhlasit ani s Nevětrací, ani s Veverkym, kterým se ta holka celkem líbila - mně se celkem nelíbila, ale Lady asi souhlasil spíš s nimi, páč se se zoufalým ksichtem naznačoval, ať ho toho vola nějak zbavíme. Čekalo to samozřejmě na mě (kéž by mi taky občas někdo takovou službu udělal). Přidala su se tak k nim do grupy, hodila nějakou poznámku, ten někdo se na mě koukl a já ho kousek odtáhla. Lady s tou holkou taky pomalu vycouvával a pak najednou zmizel v prachu. Co já pak s tam tím ožralým a ještě ke všemu německým, měla dělat, už nikdo neporadil. Veverky to teda koutkem pozoroval, kdyby cosi. Rozhodla sem se pro pravdu a snažila se mu němčino-ájinou povykládat, jak mému kamarádovi na té dívčině záleží a mně že záleží na jeho štěstí a kdyby byl tak laskavý a nechal mu ji. No, něco z toho asi pochopil.

Pak se ještě Šiška nějak rozšoupl a zval na panáky. To teda šla i Nevětrací, pak už ale nechtěla. To by mi teda tak nevadilo, nerada kohokoli k čemukoli nutím, ale naštvalo mě, jak ostentativně prohlásila, že se baví i tak. To su jí teda řekl,a že nebaví, a ať se nedělá a něco s tím dělá.

Pak sme šli spát a Lady se vrátil až k ránu. 

Nevětrací byla decentně uražená a ani nešla na pláž. Za pravdu sem se ale omlouvat nehodlala. Do oběda ji to naštěstí přešlo. Já zatím využívala toho, že bylo dokrámováno a dala si s Ladym a Bráškou přeplavbu. Teda s pauzama na molech. Lady dělal servisáka a vždycky mě vytáhl nahoru a sundal dolů.

Odpoledne přijel Ojtík se Sarah. Hned to vzalo celkem grády. S ní všechno bere grády. Poblblo se ve vodě a na bójkách, akorát všichni měli ultimátní zákaz shazovat mě dolů, páč bych dost nerada, aby se mi v té vodě vymáchaly oči a v nich nové čočky. Všechno bralo cajk, až do chvíle, kdy se mělo plavat nazpátek. Zůstali sme s Veverkym poslední, páč si včera ve vodě natáhl haxnu a neplavalo mu to. Pomalu sme ale taky htěli ke břehu, tož sem se jala slízat do vody. Povedlo se bezva. Přímo prima. Neim jak, ale povolily pode mnou ruce a zahučela sem dolů jak buřt do vejfuku. Hned sem teda vyplavala, ale Veverky se strašně lekl a já jen řvala, že mám mokrý ksicht a budu mít vodu v očích. "Neotvírej je, počkej." Veverky mě držel polovytaženou ven z vody a snažil se mi otřít obličej. Měl docela suché plavky, jak sme tam seděli dlouho, tak sem si o ně snažila osušit tváře. Jak to asi vypadá, nám oběma došlo, až když Dubek začal od břehu řvát: "Nechte si to na doma!" Že sem si jen otírala oči nechtěl nikdo až do večera slyšet.

Pak sme ještě dali volej a šly na véču do primissima restaurace, kterou sme den předtím ve městě objevili cestou z hradu. Aby bylo 8sm lidí spokojených s jídlem, tak to už fakt musí být výborný kuchař. Ha.

Večer už byl tak nějak klidnější. Teda jak pro koho. Půlka odpadla a druhá mastila do noci karty a prováděla opičárny. Konkrétně Nevětrací s Dubkem a Sarah vydrželi tak dlouho, dokud sme my ostatní neusnuli, a zopakovali společnými silami starý základoškolní žertík s věcmi na stromě. Ještě, že Veverky je celkem vejška, tož sundání nebylo problém a ještě to zvládl převěsit vejš Dubkovi.

Po vyklizení chatky sme se šli ještě vykoupat. Sarah s Ojtíkem se nějako rozhádaly, a ona pak na dýl někde zmizela, zatímco on seděl na mole. Chtěla su za ním jít, ale Šiška mě předběhl. Pak se asi zase nějako domluvili, ale Sarah se udělalo špatně. Zřejmě ne z Ojtíka, ale z kombinace krámů, sedění na slunci a opice. I když, kdo ví. Ojtíkovi sme s ní pak pomohly a zatímco šel pro auto, čekaly sme s Nancy, až se vyblinká. Naštěstí se toho helpování ujala větším dílem Nancy.

Ti dva pak odjeli nach hause a my ještě šli na další výborný oběd. Kdyby to bylo na mě, vrátím se ještě na pláž poválet a jedu dom až večer, ale vezli sme Nevětrací se Šiškou a nikdo jiný se k prodloužení pobytu nějak neměl.

*V pátek u nás byla pouťová zábava. Dopadla náramně. I když netradičně, páč jakby mohl poťouchlik čtenář říct (i když bych se tomu děsně divila), poblít se po první pouťové je dobrým zvykem. A ejhle: houby. Takže k dokonalosti večeru vlastně nic nechybělo:

1) Hned na začátku nás superbodře přivítal Sethi. Buf je tedy prý na zájezdu, takže ho vytáhnout nemohl. Škoda.

2) Nevětrací se snažila se bavit. (Ráda bych si myslela, že na tom mělo podíl i moje malé intermezzo na dovče,) ale neváhala panákovat a dokonce platit, čímž mě úplně odzbrojila a výborně naladila. Teda ta švestka měla taky svůj vliv, že. 

Vlastně od začátku sme se tak trochu partnersky dělili, protože Veverky byl většinu času usazen s Dubkem, Nancy a Šlehačem, plus mínus vždycky někdo. S posledníma dvěma vedl, jak se pak ukázalo, velice důležitou diskuzi na téma lubrikační gely a skupinové sexy. Kupodivu chlapci zjistili, že o prvním nemá Nancy ani páru, zatímco v druhém je iniciovaná („.ale Dubkovi to fakt neříkejte!“). Popravdě su ráda, že sem místo toho disputačního výslechu tancovala s Ladym. Jednak už su byla podobné Šlehačově operativě přítomná (slovo operativa je použito schválně, páč mi připadá, že ten kluk tyhle témata nadhazuje schválně a strašně rád, páč mu to dává - z mého hlediska dost snadno zpochybnitelný a vůbec celkově globálně vzato podivný - důvod machrovat) a dvojnak Lady byl přímo ve skvělé náladičce. Šili sme boudu, jak Nevětrací seznámit s mladším Šlehačovým bráchou: 

„No, potřebovala by nějakýho Brada Pitta.“ 

„To on by se jí asi líbil.“ 

„Tak ho půjdeme nějak nalákat.“ 

„Jako aby se seznámili blíž.“

 „No, tak mu to běž říct. Já sem holka, já nemůžu, to musíš ty jako chlap chlapovi...“  Pak chvíle ticha: 

„Ono je to ale trochu trapný...“ 

"No, to by bejt mohlo.“  A šli sme radši znova tancovat. Pak měl Lady ještě obavy, jestli Veverky nežárlí. Povídám, že na kamarády ne. Popravdě mě ale na kamaráda šahal na zadek trochu nad míru, že by ale něco bylo na té Veverkyho lidové moudrosti, že: muž se ženou sice snídá, ale kamarádit nemůže, odmítám přiznat, i kdyby mě všichni moji kamarádi přefikli dvakrát. A vejpůl. Což se velice pravděpodobně nestane, páč potom, co sme s Nevětrací začaly blbnout s brčkama a pár obrčkovaných panáků donesly lubrikační partě, kde sem to Šlehače nutila pít, stavěl se onen mým směrem velice neuctivě. V podstatě sem ale za to, že nemá chuť chlastat nemohla, a asi mu to fakt bylo souzeno, páč o další chvíli sem je s Veverkym našla u baru, kde se tvářili jak chobotnice, co omylem přišla na hodinu biologie, když zrovna probírali kosterní svalstvo, protože jedubaba za okýnkem jim místo ferneta citruse nalila drsoně, a oni si toho nevšimli dřív, než tom měli za sosáčky. Člověk by skoro brečel. Kdyby mě v tu chvíli napadla karmická souvislost, mohla sem se jim vysmát s uspokojením chobotnice, která se doslechla, že nikdy nechytne osteoporózu, protože sem dodatečně – v úterý - přišla na fakt, že to mají za toho hnusného morgana, co do mě vpravili v zimě. Takhle sem se teda jenom vysmála.

3) Pak sem šla na panáka ještě s Ladym. Dokonce byl díky chlastu tak při smyslech, že objevil pod barem na podlaze padesátikorunu. Nenápadně si ji přitáhl, sklonil se a vrazil mi ji. Povídám díky za žloutenku, ale což. Natož sdělil, že by si ji nechal, ale z džentlmenského hlediska to dost dobře nešlo, tak mi ji dal. Stejně su chtěla ty panáky otočit a pokud to bylo zadarmo, tak kór nadšeně, ale už na to nějak nedošlo. Další zaplatil nějaký jeho známý, kterému strašně táhlo z držky a při hovoru s Klopotkou se Lady přiřítil s Govi a dalšími skleničkami. Kdo to kde vzal, nevím, z mé kapsy to ale nakonec nebylo.

4) Nancy nám s Veverkym sdělila, že ji "úplně facinujeme." Tedy jako pár. Popravdě; to kdekoho, ale bezva je, že v tomto (jako jednom z mála) případů prý pozitivně. No, prosím.

5) Nevětrací byla dokonce tak naladěná, že neváhala plumpnout o další love sestřičku, která se potom ,co se s Měřem ztratili na úctyhodnou dobu kamsi do zákulisí vrátila se ksichtem Moskvana v Uzbekistánu a zřejmě se rozhodla zanevřít na vodku.

Dále si z večera pamatuju, že kdovíco Čumáčka inspirovalo k tomu, prorazit si znova díru do ucha, s čímž mu Nevětrací pomáhala, Ve skutečnosti sem jí k téhle skupině ale poslala s tím, že se má snažit spíš o mladšího souseda. O což se teda pokusila tím rafinovaným způsobem, že staršímu sebrala čepici. Tomu říkám mít pod čepicí. Ohromně nám oběma ale slušela. To zas bude peněz; sem se rozhodla si podobnou sehnat.  

Trochu sme pak ještě povídali, nějak teda došlo na situaci, že sem Čumáčka šťouchala do špečíku na břiše (který teda kura má, i když jináč vypadá velice zachovale). Vyprovokoval si to ale sám, páč prohodil něco o tom, že mi narostl zadek. Já ti dám, ty ukecaný synu zparchantělého velblouda. Pokud narost, tak o svaly a zmenšil se o tuk. Jo, stehna, to je jiný problém. Ale dřu na tom jak negr na plantáži.

Pak nějako odplul Šlehač i Dubek s Nancy. Bylo to rozumné, páč na sobě nějako usínali. Vypadalo to sice jakostně, ale image to dobrou nedělá ani mezi známými.

Kdys kdes se tam pak objevil Sethi, dokonce ještě v lepší náladě, než ve které nás vítal, a to vypadal jako ten Rus po návratu to Moskvy. Pak nějak nevím, jak se to seběhlo, ale páč mi to velice žvanilo, dostali sme se zase ke kecům o nevěře a kecům obecně, páč su mu myslím vyčetla, že toho nakecal za ten minulý rok nepřiměřeně svému věku. Jináč s tou nevěrou se to samozřejmě má tak, že prý svou ženu nikdy nepodvedl. 

„A podvedl bys jí?“

 „S kým?“ 

„S někým.“ 

„Ne.“ 

"No, teď už se ta otázka fakt nabízí,“ povídám rozjařeně: „a se mnou?“

 „S tebou klidně.“ 

Heh, heh, heh, hehm a ještě chmpf. Ještě, že existuje vševyjadřující slovo, jako je chmpf. Kdyby neexistovalo, musela bych si je pro tenhle případ vymyslet. Chmpf.

Pak si přisedl Veverkyš a diskuze se plynule vrátila k nevěrám obecně. Zašili sme tak do Sethiho společnými silami ohledně jiškření mezi ním a Kleo. Kroutil se neskutečně. Pak si k nám kupodivu přisedl Šedivka. Doufám, že nás to donutilo tu diskuzi utnout, protože bavit se před dětmi o nevěrnosti rodičů je lehce nevkusné. Asi sme se o tom ale fakt dál nebavili, páč sem jim srazila hlavy k sobě a zkoumala, že Šedivka má fakt oči o dost tmavší. Na to, nevím proč, odtáhl Sethi Veverkyho k baru, i když z logiky věci by to mělo být naopak. Možná bylo. Každopádně sama sem se se Šedivkou neocitla od 8smý třídy. Myslím, že su mu zase vyčítala, jak tohle mohl dopustit (jako, že se nestýkáme), na což myslím odpověděl něco ve smyslu, že to je fakt divné a dodal, že první prso, které kdy držel v ruce bylo moje. Souvislost sice nechápu, ale nakonec sme si asi i trochu popovídali a dokonce si domluvili kamarádskou schůzku na neděli ve 2vě.

Mezitím se mi za zády zformovala pohledově bezva situace. Sethi rovnou zalezl za bar, Veverky se kynklal na druhé straně, stál u nich ještě Sethiho synovec a korunu tomu výjevu dodávala zajímavá/divná holčina, která mám dojem chodí už delší dobu se Čupíkem, ačkoli ten večer to fakt nevypadalo, což se taky předtím stalo předmětem diskuzí a pozornosti našeho diskuzního čumáčkovského kroužku. Tak nepravděpodobné skupině sem každopádně nedávala moc dlouhou životnost, ale nakonec to byly možná desítky minut. Až sem se sama zvedla, zjistit co a jak, na což mně Veverky horentně začal šeptat, že je to hrozná píča, což sem si vždycky trochu myslela, ale jednak nesnáším škatulkování (a dvojnásobně nenávidím, když se ho dopouštím sama) a dvojnak ta holka brečela a zaslechla su něco o tom, že dotyční v čele se Sethim mají moc myslet na její babičku a snad se za ní i modlit, a pak ujištění, že je věřící. Bylo to teda v útržkách, ale zase mě to donutilo nafackovat si za stereotypizaci, páč jakápak píča? To s tou vírou znělo opravdu upřímně, což mě přesvědčilo o výrazné přítomnosti nepíčovitosti. Navíc má ta holka opravdu nádherné oči.

 (Nasrat už pro jednou na vzhled a první dojem. Ostatně pokud je mi známo, taky sama nejsem dvakrát sympatická. Někomu občas asi ano, ale Veverky by to o mě rozhodně neřekl a památná Sářina slova kdysi zněla, že kdyby mě neznala, nezeptá se mě na ulici ani kolik je hodin.)

PS: Jak tak nad tím ale přemýšlím, možná má Veverky pravdu a opravdu musím chodit tak nějak  pořád proti davu. A vlastně proti komukoli. Aniž bych si to ale doteď nějak víc uvědomovala. Ta dívčina se mi totiž i po letech známosti od vidění začala líbit až ve chvíli, kdy on o ní vyřkl to „píča.“ Může být ale chlapec na druhou stranu rád, protože uvažovat o našem vztahu vážně mě donutilo, až když mi minule Nevětrací řekla, že ta její věštkyně ho vidí fest přezíravě. Od těch dob ho zase miluju.

PSS: Vyplynulo, že Veverky si tak klidně seděl a konverzoval o lubrikantech (a o tom, že teda Nancy asi dobře maže, když je nepotřebuje) proto, že Nevětrací byla asi dvakrát venku obhlídnout, co dělám, a bylo mu sděleno, že konverzuji s Klopotkou. Na což prý jen řekl: „No, mohlo by to bejt horší.“

*Sobota by byla nejpřijatelnější proválená. Přecejen se to kecání protáhlo kus přes pátou ranní. S Veverkyšem nám ale nebylo dopřáno, páč měli jeho rodiče přijít k nám na ofiko pouťovou návštěvu. Kura, a Veverky měl zrovna tak krásnou rozvernou opici. Takhle ji potom, co sem ho dostrkala do obýváku, proseděl vedle maminky na gauči. Škoda. Jináč ale naši s vašima dodržovali dekórum a příslušně slušnou diskuzi. Občas ji narušil děda, který byl nadšený z Veverkyho tatíka, páč si mohli pokecat o ajznboňáckých věcech a Veverkyho tatík byl po dalším pivu výřečnější a výřečnější. To by ho ale člověk musel vidět v domácím prostředí. To se občas propije k pěkně debilní výřečnosti. Nejen na tohle téma si ale Veverkyš tuhle děsně povzdechl, proč si našel ženu stejnou jako tatíka (obvykle to totiž prý má být opačně – muž si hledá ženu po vzoru své matky). Trochu sem se pourazila, páč takový pupek teda fakt nemám, ale on má vlastně pravdu. Stejně se dovedem vztekat a řvát, milujeme architektonický prvek zvaný oblouk, rádi nábytek z poctivého dřeva, toužíme po centrálním vysavači (i když s jakýmkoli vysavačem nás ještě nikdo nikdy neviděl) a všemožných dalších vyfikundacích, a nebetyčně pitomě umíme všechno kritizovat.

Jak sem řekla, malebná opice přišla do řitě, ale přecejen se mi zdařilo z Veverkyho vytáhnout, co mi vlastně vyklopil sám: že Sethi ho podle všeho odtáhl na bar jen proto, aby do něj celou dobu hustil, že jakákoli myšlenka spojující ho s Kleo je totálně kacířská, přitažená za vlasy, celkově nesmyslná, hloupá, stupidní, neuvěřitelná, nepravděpodobná, zavádějící, vykonstruovaná, úchylná, čistě teoretická, úplně nemožná, pravdu překrucující, a nanejvýš spekulativní. Což Veverkyho silně utvrdilo v tom, že na tom něco bude tak jistě, že by tu nevěru do kamene mohl tesat. Já nevim, já se šklebim.

*V neděli přišli pro změnu babí a děda. Tradiční návštěva, řekla bych.

Večer další zábava.  Nevětrací nešla, i když se kupodivu odpoledne sama ozvala, jestli mám čas na babinec. Viz tu návštěvu - neměla sem, ale dokecly sme se nazítří na secvaku.

Dozvuky se teda nepovedly ani z půlky jako páteční pobava. Nikdo, kromě vlastní matky, se mnou nechtěl pít, řka, že jde nazítří do práce a to včetně studujících a inventářů pracovních úřadů. Pro jistotu sem se tak navzteklila na Veverkyše, který za to beztak mohl, a vyfičelo to v to, že sem mu řekla, že se radši budu nudit bez něj, než s ním. Načež vypadl. Protože je mnohem rozumnější a dospělejší povaha, než já, kupodivu se zase vrátil.

Jináč za zmínku stojí magická přitahovací efekt, kterým se vyznačují moji rodiče, s tím, že obzvlášť jím oplývá tatík, který ať se postaví kamkoli do kteréhokoli nejtmavšího rohu, furt k němu bude vést proud lidí, jak kdyby kšeftoval s bonama. Ráda bych věřila, že podobnou schopnost mám taky, ale zdá se, že naneštěstí mám na kontě mnohem víc chvílí, kdy sedím sama, než on, takže asi ještě bude třeba vypilovat techniku. Tatík to totiž dělá tak, že na každou akci jde s tím, že si jde poslechnout muziku a bavit se nechce, ani kdyby k němu přišel mahárádža. Ha, taktika.