Od kdys-kdes...do Velikonoc...

*V pátek sme byli na tanečních. Vykoumala sem totiž, že zrovna mají džajv a otočky při walzu a zrovínka to potřebujeme s Veverkym dopilovat. Vytáhli sme s sebou ještě Dubka s Nancy. Nejdřív teda na véču. Oba sme se pak doznali, že sme měli trochu strach, aby se těm dvěma večer líbil, ale asi ju. Pizza byla skvělá a partnersky se vyrovnali; páč Dubkovi jde víc polka a Nancy zase krásně válí salsu.  

Ju, Peggy s Hannym to prý začínají myslet vážně. Já si tak po pětiletém vztahu myslím, že je dobré myslet vztahy vážně, až po 5ětadvacítce překonané na obou stranách.

*V sobotu válecí den.

*V pondělí su si na kompech sedla na kraj, což se osvědčilo, protože později příchozí další druhák, který mě -mám pocit- jemně pozoroval minulý semestr, si musel přisednout. Byla docela legrace. Však mi stačí ke štěstí málo – stačí, když se někdo pěkně usměje. Jo, zuby má fakt fajne, Harry. Jinak byl klid.

*V úterý klid nebyl, páč v pondělí mě Daisy přesvědčila, ať s ní jdu na oslavu Pepůšových narozek. Nejdřív mně musela ujistit, že bude rád a pak su se já v rámci zabránění největšího trapasu radši přeptala, jak se safryš jmenuje ten kluk, co s ním spí (Daisy, ne Pepůš). Ty vole, je to on. To se může stát jen mně, že si v podniku, kde je 150 chlapů - vyberu – za doprovod- jediného, co…  Nu, vzala to ale v cajku, asi proto, že k sobě nemají citový vztah. Je to moc prima holka.

Nejdřív se šlo k oslavenci dom. Je teda pravda, že bezva navařil. Skvělé vepřové a pálivá křidýlka. Ty su ale neměla, né teda kvůli pálení, ale nesnáším vytahovat z kohosi kosti. Andě su ještě helpla s dárkem a pak sme čekaly, než se dá do kupy, páč párty se přesunovala na koleje k nějaké holčině, která též slavila, tož slavili společně. Do té kupy se dávala, páč tam měla být nějaká Všežravcova bývalá, bo co, tak ji chtěla uzemnit. Popravdě nevím. Ne, že by jí to neslušelo, ale dávat okolí najevo, že s někým tvořím pár tím, že sedím na druhé straně třímetrového stolu a jdu k milému až po několika hodinách po příchodu mi nepříjde dost výmluvné.

Každopádně tam nejdřív byla solidní nuda. Tatranský čaj trochu rozproudil kluky, ale moc ho nebylo a s ostatním pitím se nakládalo nějak divně, páč každý oslavenec se svojí partou měl zřejmě svůj chlast a ne, že by to bylo úplně striktní, ale protinožci se moc se o tu vodku dělit nechtěli. Vlastně až do takové té fáze, kdy kalil každý s každým a všecho, ale to už nebylo moc co. Trochu vzrůšo bylo, až když Anda zlila vínem Daisy, a pak ještě zbytek u stolu, když to šla utřít. Co nejlépe o charakteru a silné vůli té dívky hovoří je fakt, že ani po tom druhém vylití to nevzdala, ale jakoby nic si nalila potřetí. Páč to víno kupodivu smrdělo jak repelent a aj já ho měla na punčochách, šly sme vytáhnout z pokoje Laru a trochu se u ní upravily. Pak mi volala nejřív mamina, následně Veverkyš, a nakonec su mluvila s Wéčkou, takže su strávila skoro hodinu na chodbě. Byla dost produktivní.  V jednu chvíli proti mně vyšli týpci se zapáleným kusem krabice v ruce a pak vylozil z výtahu Finn a kamarádem a kamarádkou a trochu vytuhl, když na mě dokoukl.

Holky se pak vrátily, pak očórovaly zbytek toho vína (dobře těm  lakomým oslavencům tak) a to už su šla do kuchyňky s nimi, páč su nevěděla, co s tím Finnem. Zbytek lidí su taky znala sotva od vidění a ve většině případů ani to ne. Ukázalo se, že Anda s Daisy a Larou si po celou tu dobu vyjasňovaly situaci kolem Azora. On je tedy fakt naivní -  vyspat se v létě s Andou, v zimím semestru si nechat vyhonit od Lary, o den později se vychrápnout s Daisy, a nechat je pak všechny s ledem. V letním si pak zaprcal znovu s Andou, páč se zhulil a naštvalo ho, že Daisy s nimi nejela na zabijačku. Nejlepší na tom, je že asi měl dojem, že mu to projde a tři kamarádky si nic neřeknou. Jak su říkala, já bych tomu řekla naivita (už vzhledem k tomu, že Anda je ten typ, co když se s někým vyspí, ví to druhý den všici), ale holky to viděli na píču, a několikrát si zařvaly Azor je píča z okna. Škoda, že je neslyšel.

Pak sme se vrátily do už docela rozjeté společnosti. Finn se ke mně kupodivu přišel posadit a ptal se na číslo. Povídám, na co mu bude a on na to, že se mi ozve. Neochvějná logika. Mezitím se mi ještě kupodivěji začal věnovat Pepůš, a pokoušel se mě nalít švestkovicí.  Vykládala su mu, že ji nemůžu ani cítit, ale fernet mi donesl, až když Finn podotkl, že dáma se nemá nutit. To bylo milé. Jo a volal mi teda skoro hned; viděla su to přes skleněné dveře na chodbě.

Postupně sme ale přesídlily do klubu. Bylo narváno. Notořila sem se večerem se štěstím opilcům vlastním. Daisy samozřejmě hned chtěla tančit, a protože Naše Veličenstvo bylo mírně sťaté, chtělo taky. Ale ne mezi babama. S chuďou sem tak laborovala vždy směrem k nějakým chlapům. Nakonec sme skončily pařit s nějakými děsně opitými, ale byla sranda, páč to bylo jak tancovat s chobotnicí. Když byla míra ošmatlávání nad míru, naznačila sem, že by to chtělo pití. No, nic není zadarmo, pánové. Ten ocas, co tancoval se mnou, se ale cestou k baru někde přizmizl, tož ten Daisyn nás chvíli zabavoval a pak ho prý šel hledat. Nějak nás ale potom nemohli najít zpátky, páč se postavili úplně někde jinde. Daisy to nasralo s tím, že se fakt nebude nikoho doprošovat, ale já bych řekla, že to bylo opravdu promilema, tož su za nimi klidně šla. No jasné, dokonce se spíš chtěli větrat, než pít, ale ten můj se nakonec projevil jako džentlas a svou vodku s džusem su dostala. Daisy si ji bohůmželé mezitím koupila sama.

Pak sme myslím pozorovaly Finna s nějakým dalším kejmošem a blondýnkou, která se prý na Daisy na katedře vždycky hrozně ksichtí (jo, to sou ty ženské instinkty, které myslím taky nemám). Pak popravdě nevím. Každopádně sme pak s ním a tím jeho kamarádem taky tancovali. Finn mi pořád tak trochu lezl pod kraťasy, což mi ale přišlo vůči Daisy blbé, ale pak už sme byli kantáre všichni. Naštěstí se objevil nějaký jeho další známý či co. Nějak mě myslím zaujal, tak su s ním byla dost dalšího času. Studuje na stejné škole jako Nazca (což je v jiném městě, ha), nevyzeral úplně špatně a potom, co nás párkrát pozval na kořalku se s ním aji přiměřeně tančilo. Taky sme se pak nějak dohadovali, druhý den na to, su totiž měla sémiotiku a myslím, že sem se s tím Ecem přela, že horší předmět být nemůže a ať se mnou jde a přesvědčí se. U stolu sme pak měli takové decentní malé sblížení. Naneštěstí to pozoroval Alík, který asi musel být ve velké deprési, páč přesto, že dvakrát nocoval v mé posteli, pusu nedostal ani jednou, chudinka. Pak si nejsu jistá, z koho sem vytáhla ten další džus na baru. Ale byl to asi taky Eco. Předtím, bo potom se tam objevil další jejich kámoš. Tvrdil, že je zedník, na což měl popravdě ruce, ale tak hezký zadek si myslím, člověk jen zedničinou neudělá. Pak se zase tancovalo. Řekla bych, všichni se všema. Dokonce su pak tančila s Alíkem, což on moc často a dobrovolně nedělá. Vlastně možná nejdřív tancoval s Daisy, ale kdepak já, když si usmyslím výměnu partnerů. Ostatně s Finnem a těmi jeho bratry v triku sem to robila taky tak, páč su se nechtěla dostat do stavu, kdy bude vypadat divně, že se ke mně tulí.

Nakonec sme to nějak porozpustili. Též vůbec nevím, jak, ale su si jistá, že sme se s Daisy perfektně vykously. To sou halt ty moje promilové bisex sklony. Které ve mně beztak vypěstoval Veverky. Kdybych mohla víc líbat chlapy, míň líbám ženy. Je ale superprvotřídní pravda, že ta holka líbá skvěle. V rámci holek, které sem kdy vyhryzla je rozhodně na špici, to ale není moc pochvala, páč jich tolik nebylo. Ovšem to, že by se uchytla aji v první 7dmičce v rámci kluků už o něčem svědčí. Doufám, že bude repete.

PS: Mission impossible splněna. Nevím, jak to přišlo, ale Alík řekl, že chce moje číslo. Nevím, ale co mě popadlo mu říkat, že mi chyběl, bo že se bez něj mám špatně, či prostě podobnou chujovinu. V noci mi pak napsal, že nad tím přemýšlí a jestli v týdnu půjdem na kafe. Podstatné je, že mi vlastně vůbec nechyběl, ale ten kluk je taká herečka, a byl chuďa taký zoufalý, že to děsně svádělo do něj trochu zahučet. Uvidíme, co s tím. Sázím, že nic. Pánové sou halt pánové.

PSS: Nevím, co ten večer měli všickni s tím fernetem. Začalo to už u Pepůše a beze změny pokračovalo celou noc. Přitom ani nebyl ve slevě. Asi nějaká nová móda v blízkosti hranic. Na druhý konec republiky ještě nedošla. Však dobře, chutná to jak perník.

*Druhý den mi sice není úplně špatně, ale odpoledne ani ne dobře. Ráno ještě šlo, páč su chytla první mízu, večer su ale poprvé vynechala přednášku. Však je pravda, že pršelo a byl taký hnusný vítr, že se mi zpátky do ulic vůbec nechtělo.

Večer volal Veverkyš. Nasralo ho, když su mu řekla, že su šla spát v 5ět. Což nasralo mě, páč po těch letech sem si myslela, že už mezi námi je jasno v tom, že absolutně nesnesu, když mi někdo říká, co můžu a co ne. Nejsem dnešní a není mi těch 5ět. Naštval mě natolik, že su mu odpálkovala, že člověk, krterý chce podnikat v zemědělství mi nebude vykládat o zodpovědnosti, páč kdyby ráno nechodil do chlíva s vidlemi jeho tatík, dobytek by přes plesovou sezónu pochcípal, protože milostpán nebyl většinu nedělí schopen vstát z postele.

To byla trochu podpásovka, tož su se pak v smsce omluvila. Odpověděl, že si pořád nemůže zvyknout, že v mém novém školním městě se chodí do ulic v týdnu, místo o víkendu, a prý půjdeme někam spolu. To už by šlo. Jo a ptala sem se ho na výš zmíněný problém s fernetem. U nás se prý začal a přestal pít před 4tyřmi lety. Ha, kdo je teď sto let za stegosaurem?

*Ve čtvrtek si kupuju v rámci motivace nové kraťasy, boty a sukni a medituji nad projektem diplomky. Sensei pomáhá, jak může, ale plete do toho svůj sexuální život. Vlastně teda asi spíš nesexuální, jak sem pochopila. Už je to tu zas. Funguju jako vrba a Uzel. Hnusná funkce.

*V pátek jdu do knihovny a dál bezprizorně medituju. Navíc su mírně znechucená z toho, že žádný z úterních borců neuznal za vhodno dát o sobě vědět. Vlastně ale dobře mi tak. Já ti dám flirtování, náno jedna. Na druhou stranu mi ale Sensei na to, že su si postěžovala, kam se morálně propadám, odpověděl, že nikam, že se naopak osvobozuji ze sociálních omezení iluzorního řádu a etických přikázání. Tomu říkám fundovaná odpověď na hypotetickou i praktickou nevěru. Abych z toho nezcvokla, šla su běhat. Nádhera. Jestli nebudu chodit obden, natrhnu sama sobě řiť kartáčkem na zuby, slibuju.

*V sobotu su dopoledne strávila na kurzu první pomoci. Odpoledne sem odizolovala pseudoproblémy s jakýmkoli pohlavím a zase medituju, ale už to chytlo ten správný šmak a vím, co budu psát. Teď ještě zbývá o tom nadatlovat ten 10setitisíciznakový projekt. Do neděle.

Večer mi volal Veverkyš. Chtěl jít na jednu skoro-metalovou akci, ale ukázalo se, že jeho kamarádi v čele s Verkym a Podšálkem jít nechtějí, páč sou ještě groggy z toho, že moc kalili v týdnu. Jak já se mu vysmála, svět neviděl…

*Při neděli už mě smích dost přešel. Vědět, co budu psát, ještě neznamená, že vím, jak. Navíc su dostala krámy už večer. Radši sem šla zase běhat a doufala v osvícení. Zase přišlo až ke 3řetí ráno.

Veverkyš na té akci nakonec byl. Schlastal se asi docela kvalitně. No počkej, když ty mně slíbíš, že dáš 3ři piva a 5ět panáků, a dáš jich 5ět a 15tnáct, já můžu taky kecat.

*Při pondělí už su dost vyšťavená, ale dopisuju a lítám do knihoven. Ve vědecké su se ztrapnila už v přízemí, páč nahoru se nesmí v bundě a já si to v ní vesele šinula. Ještě, že su blondýnka. Večer sem to ale dopsala.

*V úterý čekám na odpověď a pořád usínám. Chápu, že na někoho by bylo 5ět hodin spánku 3ři noci za sebou až moc (viz Daisy), ale já mám pak takové krematorní nálady. A vůbec divné sklony. Při cestě na další hodinu sem si na ulici s hrůzou uvědomila, že děsně potřebuju nějaký tělesný kontakt. To by teda tak hrozný nebylo, ale mně navíc došlo, že k tomu kontaktu vůbec nepotřebuju Veverkyho, ale stačil by jakýkoli přijatelný chlap. Něco je asi zase špatně. Jo, večer si píšu s nějakým klučinou na chatu. Od toho ale asi nikomu nic nehrozí, páč kdo rád nakupuje, nemůže být normální.

*Ve středu su se probudila po docela fajném a zajímavém snu. Byl v něm Kung a Šedivka. Pohyboval se tam i Veverky, ale nebyl se mnou. Za to su se tulila k Šedivkovi. A připadala su si takhle v jeho podpaží ohromně spokojeně a v bezpečí. Naneštěstí ale nevím, proč zrovna u něj. Kdyby aspoň u Sethiho. Pak, Freude, raď. A taky si nemůžu vzpomenout na –myslím- důležitý detail, jestli se Veverky ke mně z té druhé místnosti snažil dostat, bo ne. Ráda bych si ale vzpomněla. No, třeba dneska v noci bude pokračování.

*Ráno seminář v čajce. Pokračování nebylo. Sexy druhák Wojtyl nedorazil. Za to tam byla spousta mravenců. Učitel ale četl můj projekt a až na málo metodiky to prý je schůdné. Prý mi pošle připomínky. Doufám, že dneska, páč to musí být fyzicky odevzdané do pátku a mně se tu vůbec nechce zůstávat, ale chci jet zítra dom. A to nejlépe dopoledne. Z5 ke katedře su šla s Pipi a Reném. Pipi je druhačka a shodou okolností pochází ze stejného městečka jako René, což sice zjistili až na minulé hodině, ale asi je to sblížilo.

Přednáška byla zase tak nějak k nepřežití. U Aguš už seděla Ema, což bylo zase divné. V té třídě probíhají nějaké roztomilé sociální mobility. Nicméně, co mi udělalo ohromnou radost, bylo, že po skončení za mnou přišel René, jestli s nimi nechci jít na oběd. Jasně, že ju, není nad zapojení do kolektivu. Aguš šla s sebou a zase na sebe úspěšně strhla všechnu pozornost. Kupodivu mi to ale moc nevadí, za prvé někdo musí skupinu spojovat a bavit, za druhé sem při krámech stejně poněkud asociální, a tím pádem radši v rohu. Účastnila se ještě Marky. Taky druhačka, dneska ráno se docela projevovala v tej čajce, ale působí moc sympaticky.  

Celý čtvrtek je totálně promrdaný čas. Ten mamlasovič mi ne a ne ty připomínky poslat. Asi byl tou vodnicí zkouřený víc, než by se zdálo. Kopla bych ho, ale úplně se na něj zlobit nejde, páč na filosofa je docela hezký.

Večer su se nechala Daisy vytáhnout na jedno. Posvěřovala mi trable se Selfim, což je borec, který o ní zase tak stojí /nestojí, páč má přítelku. Kromě přítelek má tedy aji pár děvek, ale dle vlastních slov, která vyřkl toto úterý, Daisy mezi ně v žádném případě nechce zařadit, protože ji má moc rád a tím pádem se spolu nevyspí. Chuďa Daisy neví, co si o tom má myslet, jestli má cenu o něj bojovat a případně jak na to. Ke vší smůle, já to nevím taky. Jediné, co je jasné je, že je to další kokot, co neví, co chce. Můžu to říct na rovinu, páč su pěkná kokotice a stejný druh neomylně poznám.

*V pátek ráno su se ztrapnila v další knihovně při tisku, a pak letěla na vlak. Doma už su toho moc neporobila. Večer sme ale s Nej a Nevětrací šly na pizzu. Nechutnala jim tak moc, jako nám s Veverkyšem minule, ale troufám si tvrdit, že byla pořád moc dobrá. Psal mi do toho Vyvolený. Nevím, co mu poslední dobou hrabe.

*V sobotu su dopřesazovala kaktusy, které su nestihla v pátek. Zvlášť ty malé opice mi daly zabrat, páč su je ještě oflakovala fungicidem.

Jo, tetě Leně su slíbila vejce na velikonoční výstavu, ha, konečně svou produkci mám možnost ukázat veřejně.

*V neděli reju záhon na jahody. Tatík totiž stříhá stromy, tož na to nemá čas, ale popravdě vypadá v poslední době tak zdrchnutě, že ti radši zreju sama, i když je dost pravděpodobný, že pak budu taky dost zdrchnutá. Po půlhodině a půlmetru čtverečním su zjistila, že mému árijskému ksichtu ten šajn nevyhovuje a došla si dom pro klobouk. Vypadala sem jak ty pizdy z Farmář hledá ženu, co chodí s kovbojákem snad aj na hajzl.

Reju se v tom dál, když kolem šla nějaká děcka ze základky a jen su slyšela: „To je správnej pracovník…“

Odpoledne přišli na návštěvu děda s babí. Popovídali sme v pohodě. Dozvěděla su se, jak Klasova přítelkyně maká na stavbě (zatím spíš bourání) společného hnízda. Velice skepticky su se na babičku podívala, řkouc, že kdyby to mělo být moje, taky bych se přetrhla. Naneštěstí u Veverkyše už je většina postavena a moje to stejně nebude, tož je nasnadě, že se neudřu.

*V pondělí cesta vlakem s Aguš a Loxlim. S tím klučinou se kupodivu dá povídat, naneštěstí tím, jak každý den dojíždí, trochu nezapadl do pseudoparty, kterou tvoří zbytek mužského pohlaví ve třídě. Chuďa.

Na semináři byly na řadě další kontingenční tabulky. Asi z toho zhubnu. Navíc Wojtyl sedí ob řadu, tož mu nevidím ani na záda, o jiném způsobu komunikace už vůbec nemluvě. Čekala su jak zvadlej narcis, jestli dorazí aspoň Harry. Ten kluk nikde. Objevil se až ve druhé polovině, když už su to měla skoro za sebou. Židli si ale automaticky přidal ke mně a prý za všechno mohou české dráhy. A je pravda, že přes tenhle argument vlak nejede…  Zbytek hodiny by ale díky němu fajn. Jednak proto, že většinu těch statistických kravin začal okamžitě dělat za mě, dvojnak sme si povídali a pak do sebe tak trochu šťuchali. Nejdřív su nevěděla, jestli to dotýkání nohy o nohu myslí vážně, pak mi ale přeochotně půjčil tužku, i když su jí vůbec nechtěla, tož mi došlo, že asi ano. Člověk ale fakt asi je schopný zapomenout flirtovat, to ti povím. Každopádně to bylo příjemné. Dokonce mě totiž doprovodil kousek ke koleji. Že by mi teda vzal ten kravsky těžký baťoch ho ani nenapadlo, zato sme ale zjistili, že oba fandíme anime, Japonským hodnotám všeobecně a že bydlí asi 40 km ode mě. Pak prý, že mi pošle seznam oblíbených anime, abych se na to mohla mrknout. „A kam mi to pošleš?“ povídám. Tož vyfásl mail.

Večer su doprovázela Daisy na párty. Moc jí to v korzetu seklo. Selfi ale úspěšně předváděl, jak neúspěšně lze svést kus žulového kvádru. A Daisy to přišlo celkem oprávněně líto, tak trochu bumbala. Já su zase dopadla nanicovatě a páč se mi ani nechtělo jít tancovat, a vůbec su si tak usmyslela, že přirostu k židli, pomalu su s ní tvořila mykorhizu a trochu si povídala s Larou. Moc mě to ale nebralo, ta holka je mírně kreténsky negativistická. Alík se na mě ale docela smál a ještě su občas mohla prohodit slovo s Motýlkem, což je sice teploušek, ale dá se na něj docela dívat, což oproti zbytku osazenstva byla fakt výhoda. I když teď bych kecala, velice dobře se dalo koukat na černouška u báru, to byl nádherný kus, ale když se na mě zasmál a kývl, ať k nim jdu, ztratila su odvahu, páč su chytla rapla z toho, že je to beztak erasmák a s mou angličtinou bych byla k smíchu tak moc, že by se to doneslo až do Senegalu. Jestli ale mluvil česky, budu na sebe naštvaná ještě dlouho, za to ručím.  

Po nějaké době už mě to ale přestalo bavit. Hodnou chvíli mě sice zabavil jakýsi archeolog, páč su se zajímala, kde tu najít ty zatracené žraločí zuby. Nejdřív nemohl pochopit, že takovou Pravou blondýnu řeči o kobylích lebkách fakt zajímají, ale když mu došlo, že si nedělám prču, rozvykládal se o Kypru, až z toho začal prskat. Laura mě sice prosila, hlavně ať se nedám nabalit, že ho prý má hrozně malého a nadto nosí tanga, to mě ale málo zná. Zajímám se o vykopávky, a to, co má dotyčná vykopávka v kalhotech je úplně irelevantní.

Když ale zmizl aji on, přestala su se bavit úplně a začala Daisy směrovat směrem dom. Zasekla se ale u těch pseudoteploušů z minula. Už jim asi lezu krkem, páč když su se zeptala, „Nedře to moc v posteli?“ Ten hezčí se jen otočil, řka: „Shoř v pekle.“  To mi ještě nikdo neřekl, tak mě to na chvíli nadchlo, ale pak už mi bylo v bundě teplo, tož su nadále pracovala na tom, aby se Daisy odlepila. Kdybych ale věděla, jaké grády ta zpáteční cesta bude mít, nedělala bych to a v klidu naslouchala dalším hemzům o Alíkově existenční krizi a o tom, jestli mu z níc nechci pomoct…

Stručně řečeno: další člověk v mé přítomnosti brečel. Jak já to jen dělám.

*Úterý středa, ani nevím, co bylo. Jo, Daisy se mi za tu cestu hrozně omlouvala. Není za co, kamarádka kamarádku snad podrží, ne? Kde bychom jinak byli.

*Ve čtvrtek su naštěstí stihla všechny vlaky i busy. Odpoledne sme měly u Nej piknik. Pes se po několika hodinách už trochu nudil a pak drze Nej povalil z lavice, ale jináč nic.

Večer sme byli s Veverkyšem na véče, páč su měla po tom zeleninovém týdnu nehoráznou chuť na maso. Topinka ji spravila.

*V pátek dopoledne sme s maminou ve městě. Donesla su do květinářství květník malých chuďů, aby mi paní řekla, co jim je, a paní mi řekla, že je mám vyhodit. Celý den su z toho smutná. Jak typické. Člověk se s něčím sere, piplá to, čas tomu věnuje a pak se to stejně zmrší. K večeru su šla s dalším demotivujícím případem zmrchovatění na procházku. Vzala su to tak polo schválně cestou dom kolem Sethiho. Byl venku a chvíli sme popovídali. Ptal se, jestli jedu na zájezd a tak. Říkám, že nevím, že Veverkyšovi se moc nechce. On na to, že mu musím zavelet, že su šéfka. Povídám, to vidíš, jak mě ty chlapi poslouchaj a poukázala su na tu hnusnou chlupatou kouli (teda na psa) a koutkem oka na něj (teda na druhou chlupatou kouli). I když je naneštěstí pravda, že ten chlap je tím hezčí, čím větší mám depku. Hajzl. 

*V soboru celá přinasratá přesazuju ty malé lemry. Nasypala sem jim tam antuky jak na Davis Cup, tož ať se koukají vzpamatovat. Čtyři se ale vyhodila do potoka. Trhalo mi to srdce a nervy.

Odpo mi písl Šlehač, že večer se koná hospoda. Koumala sem, jak tam vyrazit bez Veverkyše. Občas taky totiž potřebuju, aby byly všetky oči na mňa a ne pořád na něho. Ze všech možných lhacích a ojebávacích strategií se nejvíc osvědčila ta, říct mu prostě, že večer je hospoda a jestli tam můžu jít. Odpověď sice byla no jo no, ale to už je průvodní efekt.

Když su byla v té upřímnosti, cestou tam su Čumáčkovi rovnou vysvětlila, že se mi vůbec nezamlouvalo, jak na tom plese šel potancovat a na panáka, kromě mě, pro všechny přítomné ženy včetně těch vycpaných.

Hospoda šla. Šiška slavil týden předem narozky. Ani su to nevěděla, ale su nechutně flexibilní, ne? Fobo se prý bude ženit, když už mají to druhé (bo třetí?) dítě. A vrcholná info večera – Bráška minulý den zasunul. 

No, chyběl tam Dubek, jen, co je pravda. Čumáček navíc večer korunoval tím, že za mě zaplatil, za což bych ho za střízliva přetáhla šrajtoflí po čuni, po těch panácích sem se ale spokojila s elegantním mlčením občas proškytnutým lkaním, že si zase všichni budou myslet, kdoví, co spolu nemáme, na což Šlehač něco prohodil, ale skončili sme s tím, že člověk, co prohodil strom dráty vysokého napětí, nemá po zbytek života nárok prohazovat cokoli dalšího.

Cesta dom s Čumáčkem stabilní, šli sme ale celkem rychle a ani neprobírali moc osobních věcí. Pusa na rozloučenou taky jako vždycky.

V noci su pak neodolala a písla Sethimu, že Anglie asi klapne. Nic víc, nic míň, ale stejnak bych si na ty ožralecké spády měla najít někoho jiného. Nejlépe mimo spádovou oblast.

*Den poté sme s Veverkyšem skoukli Mazaného Filipa. Děsně se mi komedie v tomhle stylu líbí. Taky se mi líbilo to šukání potom (s tím filmem nemělo nic společnýho, ale mělo grády).

*V týdnu sme s Daisy a nějakou její novou kámojdou zašly zatancovat. Docela by mě to asi bavilo, páč sem ucucávala koktejly a piva, ale brécy chtěly zrovna natruc brzo dom.

*O víkendu sme byli v kině. Dokonce hromadně – s Nej, Očkem a Nevětrací. Asi teda nebyl moc chytrý krok vzít ke dvoum párům někoho nepárového, ale to se ukázalo až později. Navíc na takovou kokotinu, nějaké způsoby, jak sbalit holku, bo co. Děsně se mi komedie v tomhle stylu nelíbí.

Pochlubila su se Veverkymu s novými kalhotami. A světe div se, on na to, že to by teda taky nějaké potřeboval. To by kurnik potřeboval, tož sme druhý den meřili a objednávali. Nebylo to jen tak, ale výprodej je výprodej a kaťata za tři kila sou kaťata za tři kila.

*Další týden se hned zatepla od pondělního rána vztekám. Harry neuznal záhodno dorazit, tak su se celou dobu strašlivě nudila.

V úterý sem našňupnutá už tuplovaně. Komise poslala z5 hodnocení projektu a můj se jim moc nelíbil. Páč  Loxlimu, který to psal odpoledne před odevzdáním dali o dva stupně lepší známku - a to určo nebyl jediný-  jen sem chodila z hodiny na hodinu a vrčela. Brkla ze mě asi měla trauma, páč pak už su vrčela sprostě. Trochu situaci zachránil filmový festival, na kterém sme se s Daisy rozhodly zkulturnit. Povedlo se to vela relatívně, páč z prvního filmu, který sme viděly, vyznělo, že monogamie je koncept udržitelný pouze v kultuře francouzských bezdomovců a u jednoho kmene na Papuy Nové Guinei.

Ve středu sem se trochu uklidnila, zaklusala si po knihovnách a s Upírkem a Daisy skoukla další film. Večer su pak skrečovala nejlepší z nejlepších přednášek a zašla si ještě na jeden. Pak su nasedla na tramvajku a zafičela Veverkyšovi koupit bundu. Pocourala sem po obchodě a pak ji koupila, i když mě zrovna neoslnila ani vzhledem, ani parametry. Ještě su buzerovala prodavačku a dva prodavače, páč na webu měli, že k tomu hadru sou barevné visačky k zipům na výměnu a Veverkyškovi se kromě ceny páčily hlavně ony. Naneštěstí to byl podlý reklamní tah, protože na krámě se nic podobného nenacházelo. Škoda.

Ve čtvrtek jel vlak zase pozdě, což způsobilo, že sem zmeškala jediný autobus, který o svátku jel. Sice su ještě trochu doufala, že pojede něco jinčího (Páč těm vylepeným řádům není co věřit. Již druhým rokem u nás například jezdí pravidelně autobus, který není na žádném řádu uvedený a dokonce není ani na webu. A jakoby nic.) a tvrdla na zastávce, ale i když sem byla už tuhá jak houžev, nic nejelo. Od stopu mě zachránila až Nej, která frčela z práce. Uff.

Přes odpoledne su byla ještě nějaká vrtošivá. Večer mě to celkem přešllo, páč su jela na tradiční židovskou velikonoční večeři. Dokonce se mi při ní rozleželo a jevila su zájem jet ještě za Veverkym, ale pak su na něj byla zase mírný protivec. Zachránily to až ty jeho nové kalhoty. Ty levné už měly jen v Mku a vypadá v nich trochu moderně, totiž jako Harapes, ale to beztak teď vypadají všichni. A na rozdíl od ostatních si je on může dovolit. Stejnak to ale vypadá, že je podědím. Jediná vada je, že v nich mám pas pod kozama. Jo a není to tím, že bych je měla prověšený, kapiš.

Ty druhé mu sou ale akurátní. A vyzerá v nich k sežrání. To on ale ostatně skoro ve všech, kromě té zahnědlé mršiny, kterou si pořídil v období mladické nerozvážnosti a tvrdošíjně ji chce furt nosit, páč je z bavlny. Naštěstí už na tom kusu hnusu sou nevypratelné fleky, tož sem měla argument, který mu to zatrhl.

V pátek zase čtu velikonoční text. Dopoledne sem zpracovávala otázky. Samozřejmě volal Bráška, jestli půjdem večer do hospody. Ani mi nehlo, pařit a kalit na Velký pátek je už  2va tisíce let přinejmenším nevkus. Navíc su se stářím pochopila, že pro jednou člověku nic neuteče.

Vynáhražku su vynalezla nad sobotním učením; páč su si vzpomněla, že se Bráška zmínil, že Dubek má v plánu večer zábavu, tak su mu napísla. Pak už su jen napísla Veverkymu a jelo se.

Ze začátku byl teda večer přiměřený. Nancy  nakonec řídila, tak si dala jen jedno. Z nepochopitelných důvodů ale nechlástal ani Šlehač a popravdě s ním houby bylo. Akorát sme po sobě občas poštěkli. Známí ale snad ani žádní a lidí o 500set míň, než v lepších časech. Pak Veverky na dlouho zmizel. Našla su ho s Pusinou. Ta jeho baba a rodina a vyřizování stavebního povolení s ním fakt mává. Vypadá dřív, než kdy líp. Schodil totiž úplně celé panděro a dokonce části, které sem viděla, byly docela hezky vyrýsované. Přidejme k tomu ty vždy úžasně zelené oči a bylo vymalováno. Po chvíli sme se ale rozloučili, a šli Zagorku přesvědčovat, jestli se fakt nenapije. Nenapil, šmudla Šlehač. Za to mi se s Veverkyšem prochlástli do úplně ideální nálady. Aby sme byli ob takhle pěkně a hlavně nastejno, se hned tak nepoštěstí. Naneštěstí se to zas muselo poštěstit v situaci, kdy zbytku party nejelo a chtěl jet dom.

PS: Pusina pak ještě přišel ke stolu a to su neodolala mu pošeptat, že je škoda, že sme spolu tenkrát nic neměli. Odpověděl na to něco ve smyslu, že nějak bylo, nějak bude, i když to řekl filosofičtěji a v o dost víc větách. Nu tak.

*V neděli su kupodivu vstala a jela s maminou do kostela. Vevrkyš mě ovšem hned ráno nasral. Nějak sem se z toho nemohla vzpamatovat až do odpoledne. Vůbec su totiž nestíhala. Učit se, psát seminárku, malovat vejce, zkulturnit zahrádku, píct, uklízet a do toho ještě nejlíp jít se psem a s kozou. Místo Veverkyho su ale sprdla Čumáčka, páč si mi do toho všeho zmatku troufl napsat, jestli nepůjdem na motorku. Běda mu.

Pak su ještě pokračovala jedním z legendárních telefonátů s Veverkym, při kterém sem řvala, až se klepal  bramac na střeše. Tatík mi při tom jen klepal na rameno.

Navečer už su ale byla tak přeučená, že su přecejen vylezla na sluce a vypustila tu uzeninu. Šmachtala sem s tím zběsilým zvířetem kolem baráku. Tatík mi mimochodem zryl a nahnojil zahradu. A krásně uhrabal. Nechápu, že to může mít tak do roviny.

Šla su s uzeným dolů na louku. No, kdo tam nestál – Čumáček s Nutkou. A hned se mi vrhli na kozu. Nutka ještě zaprovokovala, jestli to je večeře. To zrovna, chodila bych si venčit večeři, ne? Su barbar? Pak se ale podezřele rychle zdejchla. Zůstala su se bavit s Čumáčkem. Mazlil mi kozu a pak se tam nachomýtl tatík, zahnojený z té zahrady, a jestli nechtějí hnůj do skleníku. Čumáček se odešel zeptat maminky a pak si pár koleček odvezl. Sledovala su ho u toho a ještě jim vnutila meduňku, která se mi nějak rozplevelila za hranice potřeb jednoho hrnku denně. Když dovozil, ještě sme popovídali, koza běhala okolo, my dřepěli u toho hnoje, byla to roztomilá situace. Mimo jiné su se pochlubila novými softshelovými kalhotami:

 „Ju a mám nový kalhoty na ven. Ale na procházky se psem si je brát nebudu, musíme někam jinam, mám v nich totiž moc hezký zadek.“

„Tak to mi radši neukazuj, byl bych z toho zas nevrlej.“

Na to su se musela hrozně smát.  Přešlo mě to ale ve chvíli, kdy sme se loučili a Uzenina šla nejdřív za ním. Pak přišla asi na to, že panička su já, aby se ale neřeklo, skousla jim cestou ke mně jediný nezaplotovaný zákrsek. Odtáhla su jí za palici. To to zas vypadalo.

Večer ještě přifrčel Veverkyš. Tak trochu se omluvit. Á propo, ráno mi totiž zas řek, že jestli budu studovat dýl než další rok, neví neví, jestli na mě bude čekat. A mě to hrozně sere. Na co kura čekat? To jako nežijeme teď? A kvalita jeho života závisí snad na tom, jestli já chodím, nebo nechodím do práce? Zhubla bych z něho… 

Pak už ale byla celkem pohoda, domalovala su asi v 10set vejce a koukali sme přitom na pohádku.

*Pondělí šlo. Sice su měla krámy, ale děcka byla roztomilá. Z dospěláků teda moc nedorazilo, vlastně jen Ojtík, sousedi a Vínovka. Asi po třech minutách do mě zase začal hustit, jak byl s nějakou holkou na lyžích, pak si prý kvůli němu natáhla vazy v koleni a pak ho pozvala domů a hned do postele. I když podrobnosti tentokrát naštěstí vynechal, připomnělo mi to, proč sem mu zakázala kontaktovat mě častěji, než jednou za rok.

Malovala su mezi otvíráním dveří spešl vejce pro tatíka, Veverkyše a dědu. Psát špendlíkovou hlavičkou je tedy horší než invaze muchniček, páč su ale už nehorázně schopná namalovat skoro cokoli, šlo to.

Celkem bylo 23 sockařů, bída, bída. Nechápu ale, kde zůstali Bráška s Dubkem. Takhle mi zkazit skóre, smetáci.