Zkoněná pizza...

*V úterý sme s Daisy byly na haloweenské party. Trochu su asi ztratila společenský glanc z minulých týdnů, však, ale nemůže být každý den posvícení.

*Ve středu i ve čtvrtek k nám Veverky dorazil a spal u mě. Páč sme byli oba poměrně unavení, tak to šlo.

*V pátek su si vyřídila s jakousi paní pokračování spoření, i když si nejsu jistá, jestli to byl rozumný krok.

Večer sme s Veverkyškem razili obkouknout taneční, páč Poslední leč i plesová sezona se blíží a já nehodlám sedět v koutě. I když je pravda, že nevím, jak u vás, ale u nás už aji ty plesy degenerují a hrají na nich Kabáty a podobné býkárny, které mi sice v nejmenším nevadí v létě na zábavě, ale v zimě na společenské události mě nesmírně rozčiluje tančit walz na „Skoč na stůl šenkýřko…“

Musí se uznat, že začínáme být s Veverkym úžasně sladění. Valčík válíme špičkově. Ostatní věci -  krom polky, kterou nelze zkonit – standardně jedeme tím způsobem, že děláme, že víme, co dělat. Zkušenost totiž praví, že hlavní je vypadat elegantně. Pak se ztratí ledacos. Třeba i to, že jsi úplně ztracený. Tutím způsobem sme spolu v pátek poprvé tančili tango. Nejdřív sme na ostatních oboukli, kam kterou nohou a ke konci už kurzisté pokukovali pro změnu po nás, jakže se to dělá. Muheh.

Zbytek víkendu inspirativně prolil, takže hlavním rysem oněch dnů byla neobyčejná buzerativnost čoklopsa, který byl ultimátně nevylítaný a nevěděl roupama, co robit. Navíc počůral lino, páč se mu nechtělo ven do deště. Sviniar.   

*V neděli nakonec Veverkyš znovu dojel spát u nás. Taky bylo v sázce spaní, páč od pondělí mám krámy. Udělal mě úplně pohádkově. Výhodou dlouholetého vztahu asi bude, že pokud nechodíš s nedomrlým dementem, tak se naučí rozpoznat co a jak. Laskomina.

*Týden šel. Zašly sme s Daisy na náměstí na svařák. Na víc su neměla náladu, přes krámy vlak nejede. Taky středeční oborovou hospodu su nechala plavat a plavala dom. Ve vlaku su měla deja vu, páč si naproti mě sedl stejný chlápek jako v pondělí a ob sedadlo seděl klučina, co ob sedadlo seděl ve středu. To sou věci. Nic moc legračního ale ani z jednoho nevypadlo, krom toho, že mi ten zachovalý dědula hrozně připomínal Aštarova fotříka a sežral celou čokoládu rychleji než můj tatík, a to už chce kumšt, dát to do minuty.

Ve čtvrtek su byla, jak se stává nechutným zvykem, na procházce se psinou. Na tej cestě je to jak na Václaváku, páč si obec zažádala o dotace, tož se úplně nesmyslně zpravuje cesta, po které nikdo nejezdí a všichni to musí obkukovat. Míjela mě jakási babča s fábkou a prý, co chodím s pejskem tak daleko. Trochu mě zmátla, páč od domu su to měla necelý kilometr. Pak baba vyjela nahoru, a pak zase jela dolu a zastavila u mě znova, jestli nevím o té cestě. Támhle, povídám, tož to tam švenkla.  K mému lehkému údivu přes rozbahněnou louku, ale páč nemám v kompetenci důchodcům vysvětlovat, že se jezdí po asfaltu a ne přes louky, najmě, když nemáte čtyřkolku, pokračovala su dál. V klidu sme došli na křižovatku a vraceli se zpátky, když su zpozorovala skrumáž u té staronové cesty. Auto stálo v louce, kolem spousta chlapů ze stavby a jeden pes. Byli sme ještě dost daleko, tož su klidně pokračovala, chlapi ale pořád rokovali a pes byl u nich jen do doby, než nás zmerčil a vzal čáru. Zavolala sem Jonese, aby se držel blíž u mě a čekala, co bude. Pak su začala trochu nervóznět, páč čím víc se ten čokl přibližoval, tím víc se zvětšoval a nakonec byl dvakrát tak velký, jak ten můj. To už su udělala pokus zařvat na ně, ale neslyšeli. No nic. Pes doběhl a začal se s tím mým v klidu očuchávat. Už su si oddechla, když v tom udělal HUPS! a začal tu moji teplou bačkoru tahat za kůži po poli. Vím, že si psi takhle robějí hierarchii, ale v tu chvíli su si nebyla moc jistá, jestli ta černá potvora náhodou nestiskne víc a fakt to nevypadalo hezky. Ještě, že se Jones nebránil. Převaloval ho tam jak omeletu po pánvi a já nevěděla, co robit, protože vlítnout mezi ně bylo vyluč, tak su jen koukala a řvala. Majitel si konečně všimnul, že mu něco chybí, tož se k nám poklusem vydal. Fakt jen poklusem, páč byl naneštěstí mírně při těle. Jak pes zmerčil, že se blíží, pustil na okamžik mého a ten se ke mně hrnul, bohůmželé  s tím druhým v závěsu. Stihla su ho ještě praštit řetězem a zeřvat chlapa, co právě doběhl, co to má za svini, když si ho naštěstí chytil.

Popravdě, když su viděla, že je Jones jen nehorázně pomuchlaný a zabahněný, ale nic mu nikde neteče,  tak sem se docela rychle uklidnila a chlápek byl v tu chvíli na vyděšenější straně barikády. Tož už su zpozorovala, že jakmile je vedle mě někdo nervźní nebo vzteklej, tak mě to v první fázi nutí být najust vyklidněná. Pořád se omlouval a nadával psovi, znova se omlouval, nabízel mi vizitku a všechno možné. Ještě jednou su prohlídla Jonese, až na to, že vypadal ještě pitoměji, než jindy, mu snad nic nebylo, tož su pověděla "v pohodě" a vydali sme se nazpátek.

 Sethi mě pak zase zrádně pozdravil z verandy, tož su ho sprdla, ať si pochytá zvěřinec, páč psů už mám dneska dost. Po návratu dom mi nedalo mu nepísnout. Vůbec to nechápu, ale vždycky, když se potkáme, tak vypadám, jako bych na Bruntálsku těžila bahno. Kupodivu odepsal a kupodivěji docela zavádějícně a sice: tobe to slusi vzdycky.  Odpověděla su, že děkuji, ale tentokrát to bude spíš tím, že mě neviděl zblízka. On na to, že tedy budu muset přijít blíž. To zrovna; sousedi by z drbů měli radost. Prý si z toho nemám nic dělat a coze se to o tobe povida? Odepsala sem, ať si vyzjistí. Prý rozhodí sítě a hlášení bude hodne podrobny. Já na to; jestli se mi nebude libit, dostanes… On prý, že si dá záležet.  Dala su mu ještě lhůtu do konce víkendu. Prý bere. No, to by mě zajímalo, jestli z toho meldungu něco bude. Typuju, že se zase neozve, na to je moc pohodlný. Idol je idol, ale myslím, že mezi jeho lidské chyby patří, že nehne ani prstem, pokud z toho hýbání nekouká nějaká protihodnota a vůbec sou hvězdy všestranně příznivé.

V pátek su se vydala za Wéčkou. Povykládala se mi ze špatného svědomí, páč minulý týden byla v Pze na houseparty u kamarádky, přehnala to s mochitem a trochu se s někým vykousla. Nadto ten někdo zřejmě nechce jen tak povětrné šukání, ale má zájem se s ní vídat. Chuďa Wéčka teď neví, co robit, protože, jak se Kykyn choval hrozně, teď najednou urobil otočku a žehlí.  To by mě docela zajímalo, jestli chlapi vážně mají jakýsi vztahuzáchovný pud, který jim diktuje, kdy se můžou chovat jako zmrdi a kdy to chce trochu něžné invence. Veverky mi tohle dělá od prvopočátku. Když je všechno cajk, kašle na mě, jakmile ale začnu mít o tom vztahu trochu pochyby, chová se mile. Přitom nevím jak teď, ale stojím si za tím, že dřív natuty nemohl poznat, co se mi honí palicí.

Comeback k večeru. Daly sme si drink, potom pivo a pak se šlo na piškotéku.

Cestou kolem jeli nějací chalani a jestli prý nechceme svést. Odmítly sme, tak když jeli okolo podruhé, změnili nabídku na to, jestli si nechceme přivydělat. Wéčku to urazilo, jestli prý vypadá jako štětka. Mě to naopak potěšilo a pobavilo, páč za ošklivou štětku by asi nikdo neplatil, ne? To bude asi ten rozdíl mezi polo-plnou a polo-prázdnou sklenicí.

Pak na piškotéce to nemělo, až málo chlastu v mé krvi, výraznější chybu. Ta FMXka mě hrozně berou. Vůbec miluju kluky, co se na něco zaměří a za tím si jdou. Byli vážně liboví. Takovou sbírku krásných boyů by celé to město nedalo nikdy dohromady, na to museli přijet odvšudat jinat. Pozorovalo se náramně. Vyměňovala sem si oči s jedním z fotografů se zajímavým ksichtem a potom na sebe nechala dívat chlápka v bílém zajímavém triku. Ten se ale vážně smál jenom na mě, škoda, že se pak někam vypařil, působil vážně příjemně.  

Mezitím nás balili nějací Pragocentristi. Jeden z nich byl hrozně podobný Aštarovi a páč po Wéčce tihle týpci neomylně jedou (podobně, jako ona po nich), okamžitě do ní začal dělat. Pak někam zmizeli, já se snažila diplomaticky zbavit jeho kámošů a přitom očičikovala s výš zmíněným Mr. Whitem. Po nějaké době se Wéčka s tím užvaněncem vrátila a dělala na mě ksichty grilovaného skopového.  Vymluvily sme se tedy na záchod a tam mi rozčileně pověděla, že povídání sice fajn, ale pak se po ní to individuum začala drápat a když řekla jasně ne, pomstil se tím, že jí pověděl, že je pěkně nudná a ještě ke všemu asi panna, když nic nechce. Tak z toho byla trochu rozcrcnutá. Na to sem se jí vysmála s tím, že je to opičák a jestli mu to mám jít povysvětlit. Nejdřív nechtěla, ale páč su si nechtěla nechat ujít příležitost si na komsi pěkně smlsnout, nakonec mi to dovolila, což mi umožnilo na něj naklusat a vysmát se mu, že asi nebude taký borec, jak si myslel, což?

*V sobotu večer mi Wéčka volala na cestě z Praglu, kam si jela s tím chlapcem z minula urovnat city. Nechci opakovat, že mám vždy pravdu ale když su jí říkala, že se to asi moc nepovede, měla su zase pravdu. Akorát si rozhodila nervy, páč Kykyna nemá v žádném případě v úmyslu podvádět a dle jejího svědomí schůzka zakončená držením za roce podvodem je.

*V neděli Wéčka dorazila svůj hvězdný víkend. V předešlém případě su jí říkala, ať to zkusí, jít ale k Aštarovi dom na hulení su jí skoro zakázala, páč říkám, to špatně dopadne. No, dopadlo.  Ta láska ještě nepřešla, on zas po rozchodu zjevně potřeboval trochu lidského tepla. K tomu ta tráva a výsledek je, že síla drog a temné místnosti způsobila, že podlehli okamžiku a vyspali se spolu. Z čehož už byla Wéčka opravdu špatná a brečela mi do telefonu. Já su zase špatná z toho, že monogamie opravdu asi neexistuje, páč když už podvedla Wéčka, což je člověk jednak sám podvedený (takže ví, jaké to je) a dvojnak odjakživa vyznávající rodinné hodnoty, tak už asi fakt nemůže vydržet nikdo. Halt 21dvacáté století. Pak mám vědět, co je správně, když všechny dobré úmysly existují snad už jen na papíře.   

PS: To su blázen, ale po mně fakt jedou jen kluci, co nosí bílá trika. Teďkon, minule taky… Přitom mě samotné bílá moc nejde, vypadám v ní jak mrtvá nevěsta. Ostatně podobně, jako v černé.  

*V pondělí sme byly na Psychopárty. Celkem to šlo, až na trochu nudy. Zkysly sme tam ale s Daisy dýl, páč sme furt čekali na Alíka s Andou, kteří se kdesi věnovali pokru a smsku „uz jdeme“ poslali 3ři hodiny před tím, než fakt dorasili. To už sme ale byly pryč pro změnu my 2vě, takže Alíkovi ani další smsky nepomohly. Za to mě nazítří pomohly k rýmě, páč Daisy podobně, jako já, neumí psát zprávy za pochodu, tož sme furt někde postávaly a tak mi mrzl krk.

Druhý den se robil revanš, přibrali sme ještě Lauru, což je podle mě i Daisy moc hezká holka, akorát poněkud ostrá. Alík to pak přeformuloval, nazval ji totiž Chodícíma kozama s divným obličejem. No, tolik k estetickým měřítkům jednotlivců.  Mimochodem ten jednotlivec mě nehorázně točil. Pořád na mě totiž zíral. Když sem mu to vyčetla, dělal to notabene naschvál. A ten kluk fakt čumí jak štěně, když spadne do remosky. Nicméně nejdřív to bylo roztomilé, pak už by ale jeden měl sklon píchnout to do elektriky a zapnout na max. Krom toho mě začal aji oťapkávat, což su mu rychle zatrhávala. I když je to ten typ, co si šáhne, když může a dlužno říct, že mu to zřejmě většinou projde. U mě má ale utrum, šimpanz. Potom si už tedy trochu začal stěžovat, proč su tak nedostupná (jak mi ex posto pověděla Daisy) a řešili sme trochu vztahy. Pak su do něj ještě rýpala, že přece nemohl všechny ty holky, se kterými něco měl, utáhnout jenom na ksicht bez mluvení.

 Protože já nevím, co všechny ty kluky popadá. Anebo ty holky už sou v dnešní době tak fest snadno sbalitelné, že stačí jen mlčet a čumět. To za mého mládí tedy nebývalo. To byli potřeba aji nějaké ty komplimenty. Pak mi to tedy vysvětlil, že asi su hezká, když na mě pořád kouká. Povídám, to nestačí a vůbec. Za další dobu marného čučení mi tedy řekl „Ty mě úplně fascinuješ,“ což už bylo lepší, páč to mi ještě nikdo nikdy neřekl.

Nejlepší z celého večera ale byla scéna, kdy šel s Laurou tancovat a já se pak náhodou tím směrem podívala. Ve vteřině, kdy zjistil, že se na ně tlemím, jí stáhl ruce z boků takovou rychlostí, že by se za to ani šaolinský mistr nemusel stydět. Ale zaplatil tágo zpátky.

Potom, co prolezl nepřítomné Šmoulince všechny věci a Daisy se mezitím vysprchovala, nastala toho semestru již podruhé ukrutně paradoxní situace, kdy chudák měl dilema, do které postele vlézt. Nijak sme mu to s Daisy neusnadňovaly, pak už se jí ale asi hodně chtělo spát, tož mu řekla, ať si k ní lehne a už neoxiduje na podlaze. Dělal, že to přeslechl, což ji asi trochu urazilo, ráno to ale vypadalo, že to snad zaspala. Vlozil tedy ke mně, ale dostal ultimátum, že jestli se otočí častěji, než 1dnou za dvě hodiny, vyhodím ho do sprchy. Přísahám, že bych to udělala, ale ten kluk má asi dobře vyvinutý pud sebezáchovy, páč se za celou noc otočil asi 2vakrát. Nekecám, fakt to vydržel. Za to já sebou otáčela, jak kdybych naháněla do kurníku slepice, páč su musela pořád hmatat pro kapesník a pak se natočit nějak, aby mi moc nekručelo v břiše.

Brzo ráno Daisy odešla do školy, tož sme se k sobě natočili víc (taky mě už děsně bolel pravý bok, jak su pořád byla od něho čumcem) ale kupodivu toho ani moc nezkoušel. Ta moje rýma asi ukázala, že krom toho, že su fascinující su taky jenom člověk. No, pak to tedy už zkoušel, ale nepochodil, i když mě hrozně bralo, že je ze mě asi mimo. Z toho jeho hlasu su pak byla zase mimo já, páč miluju, když chlapi huškají takovým tím nadrženým tónem.

Pak Daisy dorazila, dokonce dřív, ale prý proto, že ve škole nemohla vydržet, což se ani není co divit. To už su ostatně musela vstát taky, no vypadalo to jako fakt fajny pokec mileneckého trojúhelníku po 20vaceti letech. Až na to, že v tom trojúhelníku nejsou žádní reální milenci.

Odpoledne su ve škole měla nebývalou krizi. Jedna hodina se naš/naneštěstí nekonala, takže su se odkredencovala s báglem do místního nákupního centra, kde sem naneštěstí neobjevila šatnu, to su se s ním dvě hodiny vlekla jak soumar v Tibetu.

Pak su hrozně usínala ve vlaku a následně sprdla Veverkyše, když mě probudil telefonem. Jasně sme se totiž domluvili, že pokud budu chtít zabavit, prozvoním ho a on mi zavolá zpátky. Zase nic neplatilo, tož su ho zvařila na 2vě doby, chudáka. Pak sme ale dalších 20vacet kilometrů dokecali, páč když už mě probral, bylo záhodno mě aji zabavit.   

PS: Ještě k těm přezdívkám – když Alík Lauru nazval Tou, s velkýma kozama, přeptala su se, jak by asi chlapi říkali mě. Jasně, že su chtěla pochválit, on se ale zamyslel a povídá, že su Ta, co vypadá dobře i po ránu. Rozmýšlela sem se, jestli se smát, bo urazit, když to vysvětlil, prýže se mu fakt stalo, že večer nabalil nej kočku, co kdy vůbec viděl a ráno měl prekérku s tím, jak ji co nejrychleji vyhodit, páč se bál na ní jen koutkem oka kouknout. Tak to už jo…

*Ve čtvrtek su celý den chodila ve starých brejlích, páč od těch 5ět let nových mi upadla toho času už druhá noha a večer sem je navalila tatíkovi, aby je donesl kamsi opravit. Nikdy bych neřekla, že se na ně budu těšit, ale fakt skoro jo, páč v těch starých vypadám jako kretén, kdežto v tutěch jenom jako učitelka.

Večer se Veverkyš stavil, shledal, že mám už lepší náladu a byl moc rád, tož sme si pustili Aliho G. I když se mi Sachovi jouky zdají místy dost ujeté, myslím, že to, co dělá, totiž že jako jeden z mála na rovinu upozorňuje na problémy dnešní doby, dělá dobře. Primitiv si v tom najde fekální vtípky a inteligent třeba uvidí aji ty podprahové a ty nemají chybu.  

*V pátek nic moc. Vlastně spíš nic, než moc.

*V sobotu se konala pro mě dlouho očekávaná leč. Na svíčkové sem si tedy zgustla, nezklamala. Za to pro Veverkyho sem ještě musela spešl jet, páč nosil na pohřbu rakev a pak to s chlapama museli řádně zapít. Přivezla sem si ho tedy a šli sme lečovat. Skvadra klasická, atmosféra celkem šla, jenom mě pak Veverky trochu vytočil, páč se při tancování moc točil a jak su pořád ještě na vesnické spoluobčany mírně nenaladěná, nechtěla su, aby si o nás mysleli, že sme jacísi ožralové. Tancování su tedy zatrhla, což asi Veverkyše trochu zamrzelo, zvlášť, když se přeptal, jestli se za něj stydím a já decentně přikývla. Však nebudu lhát. Pak už bylo líp, nějaké panáky su ale pro sichr převzala za něj. I tak ale nad druhým talířem omáčky rozpíchal nebezpečnou diskuzi o festivalech a kamarádčoftech obecně, dlužno ale dodat, že ji Nevětrací mistrně ustála. Ještě jí musím poděkovat. 

Pokecala su dále se sestřenkou, s Čumáčkem ani moc ne, trochu se Šlehačem, který večer ozvláštnil mysliveckou latinou na téma Kudy sem ke šrámu na čele přišel, zašlo se na panáka se Sethim (Veverky mu pochválil ženu, tak pak musel chudák pochválit mě).

Nějak po jedné sme to zabalili. To byla ještě pohodička, celých 200stě metrů. Potom u nás zastavilo auto, jestli prý nechceme někam hodit. Popravdě by se to celkem bodlo, páč byla zima jak sviňa, ale Veverky se ujal slova, prý, kdo se ptá a že ho nezná a že děkujeme, ale ne. Auto tedy odplulo a já se do toho nekvalitního Veveráka pustila, páč nevím, co dělá tiskového mluvčího, když ten klučina se mnou chodil do školy, tudíž vím, o koho jde a mohl nás klidně vzít. Jenže to by mě pán musel pustit ke slovu, že. Asi sem mu to trochu omlátila i s úrokama, Veverky si to nenechal líbit a už šup, deja vu, měli sme z toho stejně italskou cestu, jako minule. I když tuta byla ještě mnohem horší, páč Veverky byl pěkně od rány. Popravdě byl fakt dost od rány. Skoro se divím, že mi jednu nevrazil, stejně tak ale vlastně nevím, proč su mu ji neflákla já. Jo, už vím, protože sme se pořád na té silnici překličkovávali a pak mi nadával zdálky.

Docela mě to ale vzalo, tak, teď můžu říct, že mám dlouholetého přítele, který mi vpálil, že su pěkná píča a zasraná kráva, která vůbec neví, co to je mít rád. Sama teda přiznávám, že su mu jednou taky vážně řekla debile, ale tuto si snad dovolovat nemusel. Navíc jestli to měla být metoda, která mě donutí se do něj znovu zamilovat, tak fakt nefunguje. Potom mi ještě naservíroval, jak si jeho rodiče myslí, že kvůli mně pořád dělá šaška a ještě něco ve smyslu, že su princezna, čímž asi naráželi na to, že si ráda ráno pospím. No, tak to mě zamrzelo ještě víc. Vím, že nějaký takový názor na mě mají, ale aby mi to omlátil o hlavu on, to nemusel. Tak proč se mnou kurňa chodí, když na mně není chlup dobrej?!

Potom byla scéna u dveří, páč su mu vysvětlila, že pěšky ožralej k nim domů nejde, takže ať si buď zavolá odvoz, bo zůstane u nás. Nikoho si nezavolal a mlel něco o tom, že nezůstane, dokud neřeknu, že ho mám ráda. Ty vole, to je asi stejný, jako bys po vzteklým tygrovi chtěl, aby zatančil hlavní part z Labutího jezera. Totiž absolutní demagogie. V tu chvíli su mu byla schopná říct akorát nenávidím tě a sbal se, hajzle. Když zjistil, že mu to neřeknu, tak fakt vypadl, co su ale nemohla dopustit, páč aji přes rudou mlhu, přes kterou sem viděla, bych nerada viděla, kdyby ho něco přejelo. Volala su mu tedy asi 5ětkrát, pokaždé to vyvěsil. Rozmýšlela su zrovna, jestli volat jeho mamce, aby si ho někde cestou vyzvedli, bo jestli mám kamsi běžet sama, když vrazil do pokoje, praštil sebou ostentativně do kouta u skříně a robil, že zhebl.

To mě uklidnilo, tož su se v klidu převlíkla a vlezla si do pelíšku. Protože, jestli mám přiznat úplnou pravdu, tak strach su o něj měla a ty výlevy mě dost zamrzely, ale že bych za celou dobu v sobě cítila lásku, tak to mi ani nepřipadá. Jen to prostě nemám sílu rozetnout a už vůbec ne ve zlým. Potom to v rohu ale začlo popotahovat, a sice možná nejsu zamilovaná, ale hyena taky ne, tož mi to nedalo: „Pojď do postele, nejsi zvíře, abys ležel na zemi.“  Přikulil se a vzlykal na rovinu: „Viď, že mě máš ráda, řekni, že mě máš ráda.“ No, na to už sem nemohla neodpovědět.

Do rána se naštěstí z té opilecké křehkosti vyspal. Za to já moc nezapomínám, tak su jednak trávila tu píču, dvojnak to jeho dožadování, které mě hrozně překvapilo. Po zralé úvaze su mu řekla:

„Jestli se semnou tak trápíš, tak se rozejdeme, tohle sem fakt nechtěla.“

„Když já si myslím, že v každým vztahu je nějaký trápení, třeba bych byl nešťastnej s nějakou jinou.“

„Ale nemusí být takový,“ povídám. „Ty bys mohl být šťastnej, zasloužíš si nějakou holku, která se z tebe podělá…“

„Mám tebe.“

 „Ale já tě nemiluju.“ Chvilku bylo ticho a já se v duchu mlátila cepem do držky, jak sem mu mohla říct něco tak nehorázného. Pak se zeptal:

 „Miluješ někoho jinýho?“

 „Ne.“

„A máš mě teď ráda?“

„Ráda tě mám,“ povídám popravdě.

 „Tak dokud mě budeš mít aspoň trochu ráda, budu o tebe bojovat.“

To bylo krásný, co mi řekl. Na druhou stranu ale nemůžu zapomenout na ty nadávky, které vyslovil pár hodin předtím. Ach jo, fakt už to není, co bývalo.

PS: Tak na Sethiho pěkně kašlu. Když je pod papučí spokojen, nehodlám to bourat. Nejsu ledaskdo. Na flirt sou koneckonců hlavně neženatí.

PSS: Zdál se mi erotický sen. Jeden ze dvou, co se mi obvykle za rok zdávají. Jak ale tak mám zblblý mozek, neuhodneš, s kým sem to v něm spala. Nikdo to neuhodl (kromě Veverkyho, kterému su to nedávala hádat, páč to už by se asi fakt zhroutil). Ty vole, rozdávala sem si to totiž s Babišem… Asi mě prostě vzrušuje moc.

*V pondělí su z té soboty chytla nějaký posttraumatický syndrom a měla depku. Nakonec mi nedalo Veverkymu nezavolat, že su fakt mimo a nemůžu překousnout to, co mi řekl. Ukázalo se, že si to nepamatuje (nebo to jen dělal, nevím). Když su mu to objasnila, tak prohlašoval, jak ho to mrzí a že by to chtěl vrátit zpátky. Ale neomluvil se…

V týdnu se mi podělal komp. Lepší chvíli asi nemohl vybrat, páč su potřebovala napsat projekt diplomky a seminárku. Páč je to záludný sviniar, vyžadoval vyměnit celý harddisk, tož su ho neměla ani přes víkend, což už byl problém. Sice máme v rodině počítadel spoustu, ale na té staré kraksně to nejsu schopná namastit, páč  než se tam otevře soubor, svlíknu se za tu dobu z kůže a než se uloží, stihnu si ji zase navlíct. Mamina svůj potřebovala a co se týče toho mýty opředeného tatíkova, který ještě ani nevytáhl, tak se ukázalo, že Moss jaksi opomněl instalovat wordy. Což byl problém i toho Veverkyšova stroje, majitel byl ale naštěstí chlapsky aktivní a zavolal Verkymu, který tam ty werky namontoval.

*V pátek sme měly jít s holkama na pizzu. Nešlo se, páč u Očka doma byla zabijačka a Nej si chtěla šplhnout u jeho rodičů, což tam zůstávala držet střevo.

V sobotu su se trhla do hospody. Páč su po leči přibrala kilo, nemínila su pít, nic jiného, než čaj, klukům to přišlo trochu divné, ale naštěstí to nechali skoro bez komentářů. Jen Lady se zeptal, jestli nejsu nemocná. Ani pánové ale nedávali promilové rekordy, tož se tak pokecávalo. O tom, jak na na leči Čumáčkův brácha komusi na hajzlíku vyhrožoval podříznutím, o cenách červené nafty a občas to jako vždy díky Šlehačovi sklouzlo k sexu. Dubek mu přizvukoval, ale já na chytračiny neměla moc náladu. Velmi se mi ale v té souvislosti líbil Ojtík. Kluci se zrovna rozohňovali nad nutností časté frekvence, když se na něj Šlehač potutelně otočil a povídá: „A co ty Ojtíku?“ A náš nedávný panic se s bohorovným klidem otočil a povídá: „Sem bez toho vydržel 22 let, tak teď se nezbláznim.“ Správně, chlapče, a Šlehač utřel.

Taky se probírala Činčila, docela su zírala, jak se do ní chlapci opírali s tím, že je divná. Přitom (a asi proto) ji nevidí, jak je rok dlouhý. Až na Šlehače tedy, ten má pivku, že pokaždé, když se potkají, tak nejen, že ho nepozdraví, ale dokonce se otočí zády. I když, jak tak nad tím přemýšlím, vlastně proč ne…

*Zbytek víkendu nic. Akorát RA mi volal. Zněl dost ztraceně. On tedy nikdá nebyl kdovíjaký optimista, ale to, že se mu stal úraz (dělal na motóru otočku kolem jedné nohy a ta mu zůstala nejen na místě, ale aji dokonce pod tou motorkou), a navíc se rozešli se Styflerovou mámou mu k nadšení do života moc nepřidalo. Co já s tím ale mám robit, netuším. Normálně bych ho přijela navštívit, bo tak něco, ale mám teď furt v hlavě tu radu od debila Veverkyho, že když je ten člověk do mě zamilovaný, bylo by to trápení navíc. Tak, teď, babo, raď.

*Ve škole su zůstala do pátku. Ve čtvrtek su totiž měla v plánu seminárku, abych nemusela to hafo knih tahat dom. Napsala su asi půlku, protože den předtím sme s Daisy šly na párty a vrátily se nějak po čtvrté, což mi trochu snížilo produktivitu. Stálo to ale za to. Docela hezký podnik a všichni tam přišli s úmyslem si někoho narazit, tož su si užívala pohledů. Smáli sme se na sebe s jakýmsi okšandovaným, když sme na sebe ale narazili v chodbě, byl už na můj vkus moc pod obraz. Navíc mě vzal blbým způsobem za ruku.

 Nemám to ráda, zkušenost praví, že když mi někdo podá něco jako leklou tresku, dělá i všechno ostatní ve stylu leklé tresky. A že bych chtěla, aby se mně kdekoli dotýkala jakákoli obdoba leklé tresky, je kompletně vyluč. Uznávám, že většině holek to asi nevadí, ale já na žádné přejemnělé šmatlíky-patlíky nikdy nebyla. Pak se na mě díval jakýsi vysoký a parta nějakých zastydlých vojáků. Securiťák a chlapec v modré košili, kteří se páčili pro změnu mě, mi naštěstí nevěnovali pozornost.  Na jednu stranu může být člověk v dnešní době fakt rád, že je celkem spokojeně zadaný. Ono někoho sehnat je opičárna. Ne, že by mi dělalo problém do někoho zblbnout (ne, zamilovat se, ale zblbnout), ale to trvá většinou jen do doby, než toho chlapa dostanu tam, kam chci, což bývaly nějaké intimnosti a teď už spíš jen to, abych viděla, že o mě někdo stojí. Když je tam, kde chci, trvá to pak zhruba týden, než přijdu na něco, co mi na něm vadí a zblbnutí je bezpečně fuč. Horší je, když ho do té fáze nedostanu, to su zblblá furt pryč…

S Daisy sme sice měly v úmyslu jít dom okolo jedné, ale jako vždy to pokazil Alík, páč sme na něj jako vždy čekaly a jako vždy dorazil o 2vě hodiny později a tentokrát i perfekt sťatý. Mně to přišlo spíš vtipné, ale Daisy byla nervózní, páč jednak jí Azor sdělil, že je do ní Alík zamilovaný (což bych taky skoro typla) a dvojnak o něj měla z kamarádského hlediska strach. Skoro su ho ignorovala, páč mě jednak beztak chce jen fiknout, a ve skutečnosti stojí o ni, pokud teda vůbec o něco stojí a dvojnak, no, to vlastně stačí, ne?

Ve chvílích, kdy si to vyříkávali sem seděla u těch obrýlených teploušků z minula, které děsně rozsekalo, když su je nazvala teploušky. To bys je ale musel vidět, latentní osoby. Pořád sou spolu, pořád si spolu huškají, naklánějí se k sobě, dávají si navzájem nohy na židle a nosí stejné šály. Téměř jistě aspoň ten jeden asi přihřátý není, ale když sou pohromadě, vypadají teplejší, než náš pes. Pusu si ale přede mnou nechtěli dát, sviňaři a přitom já bych zase jednou ráda viděla chlapi na živo spolu. Chvíli sme to probírali, pak su se už trochu unaveně a naštvaně přesadila k Daisy s Alíkem, který se po ní dojemně plazil, a k nějakým jeho kejmošům. S tím krapet hezčím sem se ze zoufalství dala do řeči, což su neměla dělat, páč su se zase kardinálně ztrapnila, protože se ukázalo, že spolu už 2va měsíce chodíme do třídy a já o tom vůbec nevím. To je tak, když  babička má fenomenální paměť na ksichty a já se vyvedu po dědoj.

Pozval mě na něco, chtěla sem vodu, dostala pivo, za což dostal vylágoš. Pak su si vzpomněla, že by to mohl být ten, co chodí jako závěs s tím vlasatým, co má na tapetě v kompu psa, kterého sem chtěla, tož su to s ním chtěla probrat, ale nějak su se k tomu ještě nedostala. Spolu s Wendy sme pak konečně donutily Daisy, aby se zvedla a vymotal se aji Alík. Nejdřív měl zase spát u nás, ale naštěstí pak někam zmizel s mým starým/novým spolužákem.

*Víkend byl. V pátek sme měly s holkama jít znova na pizzu, ale Nej nakonec neměla auto, tak to neklaplo. O pizzu su ale nepřišla, páč sme na ni šli s Veverkyškem.

 V sobotu se u nás konala veleaction rozsvěcení stromku. Trochu to kazil déšť a taky to, že su celý den hrozně, ale hrozně kejchala. Nevím z čeho, když su vyluxovala ten jediný koberec, co nám dole zbyl a následně aji všechny pavouky v kuchyni, což je smutné, páč aby pavouky likvidoval jediný člověk z rodiny, který se jich de facto bojí, je nehorázná diskriminace.

Jinak rozsvěcení celkem šlo, k čemuž asi přispěl svařák za pětku, ale jináč bych akci za vzorně organizovanou neoznačila. Bylo to poprvé, pravda. Sethi se totiž potřeboval zbavit smrku u stodoly… Mimochodem tomu to tak nehorázně seklo, že to se mnou málem seklo. Zimní bunda mu totiž zakrývala panděrko. Zatracený vometák, ženatý ještě ke všemu, no, tady mám to svoje zblbnutí par excelence.

*V neděli sme pekly cukroví. Mám to moc ráda, je totiž příležitost, kdy se všechny sejdeme a popovídáme.

*V pondělí su byla absolutně asociálně naladěná. Přispěla k tomu strašlivá rýma, kterou asi zvěstovalo to kejchání a krámy. Pokračovalo to až do středy. Seděla su v učebně a bublala. Ve středu su tedy mávla na toho pajtaše z minulého týdne. Skoro mně taky nepoznal, pak sme si ale popovídali. Po záživné pornohodině su ale vyzmizla na vlak.

*Ve čtvrtek mi ještě furt není slavně. Vycapily sme se ale s Nej na prochajdu. A večer su slepovala linecký. Sou krásný.

*V pátek je to lepší. Dopisovala su seminárku a odpoledne přišla Lena. Večer sme měly s Nej a Nevětrací KONEČNĚ na pizzu, ale Nevětrací Nej odpoledne napsala, že v tomhle počasí nikam nejde. Z toho by člověk už fakt zhubnul. Takhle čůrácky se nedomlouvají ani v Bohnicích. Věřím, že tam se dohody plní víc.