Streso(pleso)vá sezóna....

*Po zbytek víkendu mydlím bakalářku. Krásně se u toho hubne. Akorát tu čokoládu bych měla omezit. Nu, ještě tak 5ět kilo a mohla bych zavolat Vyvolenému, aby mě přijel obkouknout, dědek jeden.

Ve středu přivalil Veverky ze Zakarpat. Jestli odjížděl nasraný, tak přijel ještě nasranější. Ukrajina, Jurové, Ivanové a ostatní ové údajně fajni, ale Rokáč měl prý celou dobu snahu je zabít autonehodou a Verky ho též štval. Když sem se tak zamyslela jen nad tím kouskem, co sem s nimi jela, když jeli vyzvednout Svrčka, tak s tím musím souhlasit. Tohle není táta od rodiny, ale žralok bílý. Nehledě na objektivní fakt, že Jurové jezdí trasu na jednu nádrž a Rokáč potřeboval 4tyři, což o něčem svědčí. Co se týče Verkyho, tak s tím, že on je bohém, zatímco Veverky se snaží předstírat, že je nohama na zemi kanagonem přilepený, sem už byla seznámena dříve.

Ještě pro jistotu sem se během Veverčí návštěvy stihla poštěkat se ségrulí. Člověk nabídne dobrý skutek, že Moos k ní může večer chodit přes můj pokoj, aby nemusil dědovi courat přes obývák (což mu vadí, tedy dědovi, ne Moosovi). Nejvíc ale pak vadí tatíkovi, že musí cosi poslouchat a to pak vadí mě s maminou, takže je to začarovaný kruh, ale hlavní viníci z něj výjdou jako jehňátka a netrpí vůbec. V rámci klidu su tedy tuto nabídla a ona se hrozně urazila a řekla, ať jí dám pokoj. Opravdu, pochoďte v dnešních časech někam s dobrým skutkem, Mildo.  A protože ve zkouškovém na všechno - včetně televizních reklam na tablety do myčky - reaguji brekem, byl nakonec rozhozený aji Veverky. Nakonec sme to ale utáhli na šmajchlování.

*Ve čtvrtek su měla dvě zkoušky, z toho jednu směšnou a jednu vážnější. Obě ale klaply celkem prima. Večer sme ještě s Nevětrací zašly na čokoládu a presso. To druhé se postupem času ukázalo jako fail. Zvlášť ve dvě v noci to už bylo evidentní úplně.

V pátek sem porobila další celkem lehkou zkoušku, kéž by všechny příští týden byly taky takové. Připadám mi ale, že mluvím čímdáltím hůř, musím se někoho zeptat. Jestli mi ovšem bude rozumět.

Taky sem se vykroutila Čumáčkovi z lyží. Jednak protože je mám ještě na seníku, dvojnak páč sem nestíhala kvůli té zkoušce, trojnak jelikož sme se v té hospodě evidentně domlouvali, že pojedeme všichni tři (já, on, Dubek), ale vopičák mi pak napíše, že má lístky jen dva. Pche. Na to neskáču, nejsem dnešní. No počkej, taky tě začnu ostrakizovat. Nehledě k tomu, že jezdí na taký sešup, že poprvé po roce na lyžích by tam pro mě znamenalo taky naposled.

Večer su radši strávila s Veverkym v pelíšku. Navedl mě na Bulánky, to je – pro analfabeta – prastará gameska se střílícíma polštářema. Hrozně fajna věc, děsně se mi totiž líbí, jak se tam dá ubombardit hlava králíkovi. Veverky měl radost, že mě zase prokoukl, protože pokaždé první věc, co udělám, je že jdu kydlit ušáka. Aby si ale zase nemyslel, přišla sem i na další vychytávku: dá se u toho sexovat. Náramně mazaná věc, páč od té doby, co mi ležel na zádech, začal prohrávat.

*V pátek se ve Veverkyho rodné konala hasičská vejročka. Tzn. takové to chlastání maskované schůzí a řešením velmi důležitých spolkových věcí ála: dáme pětikorunu na dětský den, nebo raději natřeme kliku u hasičárny? Jako vždy sem odmítla jít, na sklonku noci ale nezbylo nic jiného, než se tam stavit a pokusit se Veverkyho odtáhnout dom, o což su se nakonec ani nepokoušela, protože po první pronuděné hodině mě solidně ojebal a nastrčil do rohu, kde partička v čele s místním policajtem dávala partičku. Dokonce už mi ke konci šlo počítat desetníkové.

*V sobotu sme šli na ples. Maminka jít odmítla, protože v návalu zoufalství tatíkovi řekla, že s nimi místo té píči, co nám ho odloudila, může v kapele zpívat její dcera. Nevím, jaké zoufalství to bylo, ale muselo už být opravdu zoufalé. Připadá mi to jako velmi zoufalý tah, a to ze všech stran.

Na druhou stranu je ale tatík od té doby jako mílius. Tedy do té doby, než zjistil, že ta nezletilá bleška zpívat moc neumí. Navíc pro ni musí jezdit, protože klávesákovi to zatrhla manželka. Zřejmě ve strachu o otce svých dětí, což se nikdo nemůže divit, ale chytře to skryla za logické faktum nebezpečnosti vozit cizí dítě, páč: „Kdyby se něco stalo, budeme jim platit jak mourovatý.“

Toliko k zoufalství. Já si řekla, že horší než loni ten ples být nemůže, protože nevím, co je horšího, než chtít někomu povyrážet zuby mikrofonem, zaškrtit ho šňůrou, udusit notama, přerazit páteř baskytarou, dodělat to boxerem z půllitru a zbytkem jater namazat na stěnu nápis: „BYLA SEM KURVA, KTERÁ NIČILA NĚKOLIKA LIDEM ŽIVOT!“ 

Letos sem takové choutky už naštěstí neměla. Proti dceři samotné nic nemám, třeba zdědila morálku po někom jiném. Proti matce mám všechno pokaždé, ne když se podívám na ni, ale jen co se podívám na tatíka, protože on tu slušnost má a spíš než co jiného poslední rok připomínal chodící vinu. S k tomu patřícími depresemi, problémy s pamětí, nevyrovnaností, nesoustředěností. Ale dostaň chlapa k psychologovi. Zkušenost říká, že tak maximálně svázaného v kufru.

Ples samotný nebyl moc přenavštívený, ale já osobně byla celkem spokojená. Aspoň bylo místo na parketu, což sem využívala s Veverkym i s Dubkem. Dokonce sme se po téměř 4tyřech letech s prvním jmenovaným už docela sladili. S tím druhým to bylo celkem v cajku vždycky…

Ještě bych zmínila Ladyho, který se moc pěkně pinkl, takhle roztomilého sem ho neviděla hodně dlouho. Lezl mi do kabelky, zmetek. Ještě tam byl Bráška, Arný a Kulajda. Popovídali sme o Narutovi, jak jinak.

Potom v posteli mi Veverkyš řekl, že jak koukal na tu naši partičku, tak by se rozpadla, kdybych s někým z nich začala chodit. Nechápu.

 PS: Veverky mi přivezl z Ukrajiny bonbónky. Takové bezva bonbónky u nás ještě nejsou. Karamelka v čokoládě. Chmpf.

*Další úterý další zkouška. Ještě to šlo. Středu sem byla na bytě a zacálovala měsíční  nájem. Za čtyři noci 2500 litru. Jak v Hiltonu. Užidovat sem to ale nezkoušela, domácí je matkou 5ěti děcek a s takýma babama zkušenost velí nesmírnou opatrnost a plížit se kolem jak rosomák. 

Ve čtvrtek další dvě zkoušky. Z jedné se vyklubal test -  naštěstí – nemusela sem předbíhat, abych stihla tu druhou.

Následně jedu dom s úmyslem se profesionálně flákat a možná levou zadní dopsat bakalářku. To ale možná, hlavní je to flákání.

*Ve čtvrtek mě Veverky vzal jako odměnu za zkouškové na véču. Naneštěstí byl nějak unavený z lesa a moc mu nechutnalo. Taky sme tam potkali RAovu maminku. Je mi čímdáltím sympatičtější. Tedy ne, že by Veverkyho maminka nebyla fajn, ale asi mám trochu problém s věkovým rozdílem.

 *V pátek sem měla velikou chuť někam vyrazit a za to, že se Nevětrací nechtělo, Nej taky ne a za nikým jiným se nechtělo dolejzat mě, mohl zcela jasně Veverky. Dokonce si uvědomuju, jak sem na něj v poslední době nespravedlivě protivná, ale on je prostě tak lákavě po ruce. Taky mě hrozně svádí, že ten kluk se se mnou prostě nepohádá a nepohádá. Radši mě nechá se vztekat a udusit, ale reagovat nebude a nebude. Taky už ale odmítá dolejzat, tož konkrétně páteční noc byla ve znamení toho, že sme oba byli otočení od sebe. Po řádné době, kdy zjevně taky nemohl usnout, začal vykládat něco o kompromisech a o tom, že se přitulí a všechno bude dobrý, ale já musím udělat to, že se k němu otočím ciferníkem. Nevím, co mě to popadlo, ale i když mi pravý bok odumíral, nemohla sem se k té rotaci přinutit. Klaplo to až někdy ke 2ruhé hodině.

*V sobotu sme razili s Dubkem a Nevětrací na lyže a večer s Veverkym na myslivecký ples v sousední vesnici. Trochu náladu ze začátku kazil Verky, páč vůbec nepřišel, a Éro, která se vidnoočně nudila. Decentně to na mě popřelezlo, ale jak potom Éro konstatovala: „to se musí přechlastat.“ Tož sme přechlastávali. Docela se to dařilo, sice sme na sebe byli občas načuření, ale to už je takové nějaké setrvačnostní něco, které v poslední době máme. (No, spíš já mám. Su totiž názoru, že kompromisy ano, ale ne velké jak 8smitisícovka. Tak se žije špatně. A my oba děláme hodně velké kompromisy a ty hypotetické budoucnostní se jeví ještě větší. Su skoro toho mínění, že bychom si oba měli najít někoho kompatibilnějšího.)

Po letech sem si ale potykala s větší částí vesnice, no hurá. Samozřejmě za to mohl Strejda, který jako obvykle bonvivánsky rozjížděl ve velkém. Nemůžu si pomoct, ale je mi to sympatické. Takovýhle lidé jsou potřeba, páč by se bez nich ti ostatní oběsili nudou už v děloze. Veverky ovšem souhlasí jen částečně, protože celková atmosféra jeho rodiny k rodině Strejdově je mírně ochlazená, díky údajným intrikám se spolkovou pokladnou.

Cestou dom sem vyklusávala jak kladrubský hřebec. Veverky už zvyklý ze Silvestra povlával za mnou a tak sme doháněli jednu grupu za druhou. Z té jedné vykoukl a chytil mě za rámě ten chlápek, co sme s ním na vejročce hráli karty, a pokračoval s námi. Jakýsi neviditelný hlas ze tmy tedy říkal něco o tom, že je to špatně, ale ničeho se nedovolal.

Naneštěstí ten hlas byl jeho ženy, takže i když sem se poměrně dobře bavila a byla spokojená, že mám zahřívání z obou stran, trochu mi to kazila myšlenka na to, jak jednoduše by mě zezadu mohla kopnout do zadku.  Ba i s rozběhem.

Na křižovatce po mně dokonce chtěl pusu, což už sem ale celkem jasně odmítla, nejen proto, že manželka už byla blíž, jak 2va metry. Nakonec si myslím, že z toho měl taky radost, páč jí to mé odmítnutí celkem dost ostentativně hlásil, tož mám pocit, že šlo o silně promyšlený žehlící tah. Každopádně Éro to vrtalo hlavou a prý se mu asi trošilínku líbím, páč jindy tak společenský nebývá. Člověče, to je výhra, líbit se o 20vacet let staršímu chlápkovi s kupou dětí. I když, třeba taková Felina by to jako vítězství asi brala.

Další dny se zase hezky siestuju. Furt to ale není ono. I když ve středu se zase jelo na lyže. Vymohla sem na Veverkym řízení, koneckonců stromy v lese počkaj, popřípadě popadaj sami, ale on se minule tolik ksiftil, že nemůže jet taky s námi, že teď bylo nasnadě, že nejenže jet musí a hrozně chce, ale bude aji řídit. I kdyby nechtěl.

Lyžákovalo se fajně, lidí málo a já velmi spokojená, protože pyrenejsky rozjebaná kolena snáší skijování stejně dobře (špatně) jako předpyrenejsky rozjebaná kolena, tož su happy a koupím si nové lyže. Objektivně vzato na ně sice nemám, ale jak Veverky říká, když si něco usmyslím, sem nekompromisní jak malej harant. Taky se v nich tak hrabu. Viva internet.

Už sem objevila rozdíl v druzích a co je to rádius, akorát ve vlastnostech jader se články tak rozchází, že su z toho komplex perplex. Další věc je, že lidé, co většinu těch článků a recenzí píšou, zjevně nemají problém pořídit si lyže za 20vacet litrů a ještě každou sezónu nové. Krom toho se obyčejnému čtenáři snaží naznačit, že je to normální a lyže pod tu 20vacku vůbec nemá cenu kupovat, páč se pravděpodobně rozpadnou už cestou z obchodu.

*Další sobotu sme s Veverkym šli na skjöring a děsně su tam vymrzla. Večer se ale konala dlouho slíbená ražba do mého exškolního města, složení podobné jako před lety – Veverky, Verky, Felina, Wéčka, akorát namísto Deštníka řídil Kozák a přidal se Svrček.

Což je můj téměř soused a V+V spolupracovník. Též má děcko s Huplou, a tak se ještě v době, kdy chodila Psina s Verkym, dostalk nim do práce. Moc sem ho předtím neznala; naštěstí, protože je neskutečný rejpal, bohužel Veverkymu se ten kluk nějakým záhadným způsobem líbí čímdáltím víc, zatímco mě se začal líbit až potom, co mi koupil 3etího panáka.

Mimochodem sme už dlouho předem s Wéčkou šily plány na Verkyho a Felinu a že by jejich setkání mohlo být nadměrně vtipné už vzhledem k tomu jejímu zasnoubení. Tedy, vtipné to bylo, ale teď radši od začátku:

To jsem se hned ztrapnila jako navigátor a donutila Kozáka blbě odbočit, takže sme si kilometr zajeli a dodělat to musela GPSka. Když sme konečně dorazili do klubu, do kterého sem chtěla, byl zase dožraně nenažraný Veverky, páč se ukázalo, že od dob, co su tam nebyla, se změnily poměry a už mu tam jaksi neuvaří. Leda by si mohl na sirce ogrylovat krysu. Pravděpodobně by si ale musel donést vlastní sirku. A krysu.

Chvíli sme seděli, pak dovalila Wéčko. Naneštěstí má tu partnerskou krizi ještě krizovatější než předtím, takže se mi na wécku prostě rozbrečela a šla utišit tak špatně, že sme tam byly snad půl hodiny. Na rozjezd párty ideální stav. Její situaci by si ale člověk jen tak z prdele nepřál. Ten její sviňák nejenže jí řekl: „Nemiluju tě a sem s tebou vlastně jen ze soucitu.“  Ale ještě to prý řekl úplně zničeho nic.

To že spolu nespí a ani jinak neintimní je už nasnadě a vůbec by v celku šlo o standartní partnerskou krizi, jenže Wéčko se s ním vlastně rozejít nemůže, protože, ještě ke všemu jako student, nemá kam jít. S matkou ona ani její brácha nemluví už spoustu let, děda umřel a babí je kdesi v LDNce. Tety, strejdové, to též není extra růžové. Nedovedu si to představit, každopádně kdyby se ten její superupřímný koženkový pseudopřítel rozhodl, že ji vyhodí na ulici, tak nejspíš minimálně nedodělá školu.

Tuty fakta sem ale moc nezdůrazňovala, spíš se ji snažila utěšit a pošťouchnout ke hledání alternativ. Ale ono je to těžké, když chce jen vegetariána…

Zanedlouho po návratu z hajzlíků veplula do vchodových dveří Felina. Fakt ale veplula, i s těmi skvěle zamaskovanými kily navíc. Popravdě řečeno sem díky ní během celého večera čumákovala jak Cyril s Metodějem na orbitrek.

Ta dětinská poloopice se ztratila do nenávratna. Nevím, jestli je to vztahem s tím dědkem, nebo prací, ale je z ní krumplovaná frajerka. Přišla a já ji představila těm, co ještě neznala. Pak hodila nohu přes nohu, objednala si jemně perlivou vodu, vytáhla cigáro a do pár minut i zásnubní prsten. Řeč tak nějak šla, ale snažila sem si dávat pozor, páč su švidrala, jak Verky odnaproti švidrá.

 Do toho mi ještě psal Čumáček, heč. V rámci strategie prozkoumání možností (zachování rodu) sem ho začala lanařit na příští týden na ples, i když vlastně nevím proč, ale nejspíš proto, aby mě taky jednou neviděl v teplákách, ale v šatech, i když vlastně nevím proč by mi o to mělo nějakým způsobem jít. Chmpf.

Po nějakém čase sme se přesunuly na piškotéku. Tam to taky nejdřív vypadalo katastrofálně, vážně, za mých mladých let se chodívalo pařit v 10set, ještě před 2věma roky tak okolo půlnoci, ale teďkon už se jde ven zásadně až po půlnoci a běda, kdyby někdo vyrazil před ní. To ani tatíkovi nemůžu říct, ten měl problém zkousnout i těch 10set, řka, že za jeho mládí se chodívalo na čas, tzn na 8smou.

Postupně se to naštěstí zaplnilo. Já pila vanilkovou vodku, která nikomu jinému nechutnala a pak růžovou tequilu, na kterou mě navedla Wéčka. V ženskosti pití sem ale netrumfla Veverkyho, který jel ve spritu s malibu. Taký zubolep. Co se ovšem drinků týká, králem byl Svrček, který se ponejvíc vyznačoval tím, že zásadně objednával tím způsobem, že barmance řekl: „Něco tam nelejte.“ Takhle sem se nejdřív dočkali té vodky, což by tak nevadilo, ale pak onoho supermoderního pit: kapitána morgana. Potom, co sem ochutnala, su usoudila, že su stará kompletně, páč za našich mladých let by nikdo takový tuplovaný hnus nepil. Ještě, že k tomu dali pomeranč, tož sme to mohli zajíst.

Potom už Svrček naštěstí objednával jen sobě, protože Veverky je také stavěný na experimenty jenom sporadicky. A kam by tuta vlna pokračovala, si nebyl nikdo jistý.

Jinak hned na začátku si Felina přehodila zásnubák z prsteníčku na prostředníček, a vprostřed večera se s Verkym kamsi vytratili. V tomhle ohledu tedy bingo. Akorát mi něco říká, že ten kluk by si snad zasloužil kohosi upřímnějšího. Veverky byl vůbec ušklíbačný, protože: „Ta je mi tak nesympatická; stačí vidět jen ten špičatej nos.“

Celý postup večera byl takový zvláštní. Malého svalovce ve fialovém mi přebrala nějaká kozatá pseudocoura, s krasavcem v bílém byl jen chvilkový tanec, rusákovi s úžasným tělem sem se asi nepáčila a šedý mikina, který se líbil mě i Wéčce, byl dle vlastních slov zadaný. To je úroveň, to ti povím. Takovouhle krizi su ještě nezažila. Koneckonců by mi ale stačilo, kdyby mě balil můj vlastní kluk, ale ten se k tomu taky extra neměl. Nakonec mi už aji Wéčka usínala na rameni, tož se volalo Verkymu, kde se toulá.

Potom sme šli k šatně a tam mě asi popadly staré časy, a když sem vedle viděla toho nabouchaného poloasijce, vyhrnula sem mu triko, abych se mrkla, jestli má svaly na břiše tak fešné jako na rukou. No, měl, moc sem si je ale neužila, protože Veverky mě popadl za ramena a odhodil asi 2va metry daleko. Pak vyrazil ven. Wéčka na mě jen zírala:

 „ Proč jsi to udělala?“

„Páč sem chtěla vidět, jaký má břicho…“

Což byla sice pravda, ale Veverky byl hrozně bezva nasraný a asi by upřímnost neocenil. Naneštěstí, bo naštěstí sem si mu do auta musila vlozit na klín, páč přibrání ještě dvou pasažérek se ukázalo dost nepraktické. Něco na mě štěkal, ale celá spokojená sem ho odpálkovala, že nebudeme v autě dělat divadlo a řešilo se až doma.

To už su vymyslela praktickou výmluvu, že su to udělala kvůli tomu, abych viděla, jestli bude žárlit (koneckonců je vlastně i pravda, že sem ho nejspíš podprahově chtěla vyprovokovat, protože na toho chlapce sem si mohla šáhnout i předtím a to tak, aby to Veverkyš neviděl) a následně ho pochválila, že reagoval dle mého gusta, což je vlastně též pravda. Chvíli nad tím přemýšlel (tak jak se dá v 6est ráno jen přemýšlet) a asi uznal, že něco takového by mi bylo podobné. Žádal ale omluvu a to, abych uznala, že použitá metoda byla za hranice. Uznala sem jenom, že byla mírně nevhodná, ale protože su mnohem výmluvnější než on, nechal to pak radši být.

K polednímu se ještě trochu čuřil, odpoledne už ale byl cajk a dokonce sme vyrazili na divadlo. To už ale bylo plánované předem, kapiš. Mimochodem moc pěkné.