Prosinec...

*O víkendu sme se tak nějak míjeli s Čumáčkem. Nakonec mi nechal tašku s čokoládovými Mikuláši na plotě. Stejnak fajn gesto. Slíbila sem mu za Mikuláše vanilkové rohlíčky, ale budu je muset nepozorovaně uzmout, protože ségrule nejen, že je na ně punktlich, ale též děsně patroluje, zda kdosi cosi celkově nežere před svátky. Mimochodem s těmi rohlíčky je to velká legrace, páč talent po babičce podpořený léty praxe znamená, že je má jako před kopírák: všechny stejné a dokonalé. Dosahuje toho ale tak, že každý 3x převálí, pokud se liší jenom o půl milimetru.

Veverky z toho měl taky prču, když v sobotu přijel dřív a zastihl nás všechny ještě v kuchyni. Taky konstatoval, že su: „na ruce docela šikovná, ale měla bys to používat častějc.“  Praštím ho. To je metoda, jít na mě s takými komplimento-invektivy. Jinak abych mu nekřivdila a nehrála si na pravnučku de Sadeho, tak mi dal k Mikuldovi sušenky. On se fakt začíná po těch letech snažit, bo co.

Sešly sme se s Nej. Vypadá to, že všichni v okolí se rozvádí. Ále, co je mi do toho. 

*Ve středu mě Tomo pekelně načílila. Přišla najednou s tím, že by se mělo uklidit. Povídám, že nemám rukavice a popravdě řečeno ani nic jiného a dovézt či koupit savo furt zapomínám. Ale proč bych to vlastně měla robit já? No, tož sice poprskala strop při tom, jak vyla, jaký tu máme bordel, ale aby sama cosi obstarala a uklidila, to ne. Pak šla do města a vrátila se s rukavicemi, ale jen proto, aby mi je demonstrativně hodila na stůl.

To sem se tedy skoro neznala a začala na ni řvát. Vracela mi to takým způsobem, že sem ji vyjebala i za to, že mě svýma rozpoloženíma a vůbec přítomností sere už kolik let. To, že mi v podstatě kazí život sem teda nakonec spolkla. Přítomná Klopotka beztak měla řiť.

Potom sme měli hodinu a následně se konalo druhé, konkurenční, tematické odpoledne. O pauze ke mně Tomo přišla a omluvila se. Ovšem takhle: Promiň, co sem řekla, ale já tě chtěla trochu vyprovokovat, víš, jak mě sere, jak seš flegmatická." Na to sem jen kvíkla cosi o tom, jak se jí to povedlo.

Kura, lidi, pochopte, já nejsem, ale opravdu nejsem flegmatik. Jenom odmítám řešit věci, které vyřešit nemůžu, nebo se mně do nich nechce. To ale neznamená automaticky mě zařadit do kolonky… Což se může šeredně vymstít, protože mi dá dost práce se ovládat. Zvlášť v poslední době. Možná tedy flegmatika předstírám, no. Ale dává to štreky čím, dál, tím, víc. Zrovna teď v pátek si Veverky postěžoval, jakou má doma Itálii. Však může být rád, že Itálie, a ne Zlatá horda. Zatím.

 *Ve čtvrtek su měla jít na pití s kulturistickým nápovědou, ale nějak nemohl. Kopla bych ho. Večer mě to přivedlo k ajskové debatě se Sárou, které sem se nakonec zeptala, proč chlapa vždycky nabalím, ale už ho nedonutím ke druhému rande. Odpověděla:

 co si budem povídat, vyzařuje z tebe něco, že jsi dost od rány a tvůj "rádoby diblík" to nezakryje.. prostě některý holky jsou na randění a některý na vztah.. ty jsi asi ta na randění.

já z toho snad zhubnu. takže si celý roky myslím, že mě všichni mají za tu myš v koutě, a oni se mě naopak bojí?

jo:D  já bejt kluk, taky nevím, jak s tebou jednat a co si o tobě myslet.. ty vyzařuješ sexuální impulzy, ale pak se capíš jak odvážná školačka.. byl bych zmaten

to ale nevysvětluje, proč mě nemají rádi ženský

ženský v tobě asi cítěj konkurenci. ženský jsou často na vysílání těchhle signálů háklivější a možná nějakej potenciální strach o jejich partnera nebo závist, že to taky neuměj:D 

 

to sem fakt cvok. proč si teda vždycky připadám ta nejmenší a nejušmudlanějši?

jo? a proč když jsme byly na diskotéce a byly oblečený stejně, já možná ještě vyzývavěji, jsi někoho ulovila ty?:D  aniž by ses musela nějak snažit

ale já nemyslím na akcích. to vím o sobě sama, a to je jen právě o vyzařování, na akcích se cejtím mfajn, tak tak i vypadám. ale to je tak jediná příležitost. normálně si připadám na nic

tak seš prostě jen nesympatická, no:D   na světě ti bude sympatickejch jen 7 lidí a většina z nich žije v jižní americe:D  

tak ted su ještě větší blázen. veverkouš mi naopak řííká, že jestli něco sem, tak sympatická.

těm ženským myslím:D  je fakt, že nepotkat tě ve škole, asi bych tě.. jak to říct. někde neoslovila, potkat tě jen tak

Tož sem si zase poupravila zrcadlový obraz JÁ. Takže nejsem ta malá, ale naopak ta moc velká?! Nebo už to fakt nechápu.

*Týden před Vánoci mi už tradičně kazily zápočty, ale překonala su to, nejen za pomocí vánočního koncertu. Jo a koupila sem Veverkymu zimní vestu. V zimě velký problém, bylo mi řečeno, že je obvykle mají na podzim a na jaře. To su cvok. Ale povedla se mi, sice nějaká boardová značka, ale fešná.

Ve středu su byla doma. Ve čtvrtek se konala hospoda. Diskutovali sme se Šlehačem o tantrickém sexu a s Klopotkou o Tomo. Domů mě doprovodil Čumáček. To mělo dalekosáhlé důsledky, protože hospodská (Psinina starší švestr; je to halt v rodině) měla děsnou starost, kdože to byl a co s ním mám. Přes Nejinu mamku a Nej se ta starost dostala až ke mně. Neim, jestli sem z toho měla mít legraci, bo taky starost.

 V pátek su razila s Nej dorazit nákupy do exškolního města. Vůbec sem se nehonila a všechno mi to hrálo do ruky. Babí sem kaufla knígu o zahrádkaření, ségruli náramek a mamině kabelku. Vrcholně se mi povedl deštník se Včelíma medvídkama pro Símu. Ten byl.

Taky sme zašly s Wéčkou na pizzu. Naneštěstí mi vykládala, jak je s tou ezoterickou opicí nešťastná, krom toho ale taky, jak Felina žije na kupičce s dědkem aji jeho bývalou a ještě jim půjčuje auto. To ti sou věci, to ti povím.

Taky sem dodělávala tatíkovi utopence a že nějaké pošlu aji Veverkyšovým. Nutno dodat, že Mossovi sem  ze srandy nabídla oloupaného buřta a on mi ho fakt sežral, dobytek.

*V neděli sem dopucovala pokoj. Nádhera. Večer se tradičně šlo do hospody na Dlouhou noc. Poseděla su ale jen chvíli nad jedním a zdrhla dom robit stromek. Nic z toho nebylo, páč nám okolo 10sáté chcípla elektrika. Naplnila sem tak akorát vosáky a zdobilo se nazítří.

* Štědrý den nakonec docela v klidu. Zvlášť potom, co mamina přestala běhat jako turbošnek a začala si užívat atmosféru. Dokonce u nás byli babí s dědem a po několika poznámkách ohledně počtu dárků pod stromkem už bylo libovo.

Veverky mě tedy dárkem mírně zklamal – nedal si říct a vážně mi dal župan. Přitom ví, že nesnáším praktické dárky a taky že ho u nich využiju jen velmi sporadicky. Nu, co se dá dělat. Aspoň ta vesta mu ale sedla, to se ale nedalo splíst, páč praktické dárky preferuje.

Sirkové závody vyhrál jednou Veverky a pak RA. S Čumáčkem je tedy konec.

Na Boží hod sme byli na oplátku v babičky. Vyzvídala sem na strejdoj a bratráncích info o Alpách, abychom se tedy taky někam dostali, že.

*Na Silvestra sme byli pozvaní jednak do Ojtíkova nového bytu (třebas Šlehač se z toho málem zbláznil, popravdě řečeno bych ale taky nečekala, že se z naší party osamostatní nejdřív právě Ojtík), potom byla možnost někam zakalit, bo zůstat u Veverkyšových, bo u nás. Docela ráda bych byla na přípitek u nás, ale rozmýšlela sem i ty kluky. Každopádně su rozmýšlela nějak moc, páč k Veverkymu sem dorazila až hluboce po 9víti. 

Potom se všechno zdrželo tím, že su dostala hysterický záchvat, jak se v poslední době stává častěji. Samotnou mě to nějak vysírá, člověče. Veverky dost dobře nevěděl, jak mě uklidnit (chudák, to snad ani nejde), když se ale čas blížil k půl 11denáctý, chytil se původního nápadu, že od nich k nám půjdeme pěšky (asi mu něco říkalo, že by bylo fajn mě vyvětrat). Tož sme šli. Ovšem trochu pozdě, na cestu člověk potřebuje hodinu a půl a my měli skoro jenom tu hodinu.

Byl to tedy klus. Dokonce sem přišla na to, že umím nalívat panáky za chůze a v souvislosti s tím taky na to, že Ukrajinci dělají bezva bytelné skleněné flaše, páč ani po druhém pádu na silnici se nerozbila.

Problém byl v tom, že Veverky (ač to na první pohled vypadá) není větším příznivcem běhu, takže su ho za sebou chvílemi děsně vtipně táhla. A teď, schválně jestli uhodneš - no jistě, dorazili sme asi půl minuty po půlnoci. Tož kousek hymny ještě byl, maminka též celá šťastná, ale my oba totál groggy. Stálo to ale za to, hlavně tedy potom, co sme už seděli u hňupek. 

*V týdnu po Silvovi sem šla s čoklem na prochajdu podél potoka. Ukázalo se, že jde o nerozumný tah, protože ten mizerný malý Nil nešel nikde přeskočit a když už, tak by se člověk, ani pes nevyhrabal příšernou roklí nahoru. Ťapali sme tak pořád proti proudu, proti vší logice se ale průtok nezmenšoval, a když su dorazila dokonce k vodopádům (pravda, takovým pomenším) na férovku mi přišlo divné, kde sme se to ocitli. 

Vrátila su se tedy kousek nazpět a v jednom místě přeskočila. Štěndo se ale bálo. Přitom vypadá tak trochu jako srna a normálně skáče jako kamzík, ale i když by to dle mého mohl hupnout, moc se bál.

Nakonec mi nezbylo, než ho drapnout, i když ho už sotva unesu, a zkusit přeskočit i s ním (varianta, že ho přehodím, byla snad ještě neschůdnější). Nu, byl to skok století. Někdo mě vidět, pociká se smíchy.

To ještě ale nebyl všem hororům konec. Když sme po dalších kilometrech a za příjemného tlumení osvětlení docábrovali k lidem, tedy k domům, shledala sem, že se neshledávám s ničím, co bych dosud viděla. Polkla su tedy hrdost a zeptala se nějakého vylezuvšího sedláka, kde su a kudy tudy do Bavorova. Doufám, že mě považoval za nějakou nesvéprávnou pražačku, ale poslal nás zase do kopce.

To už sme byli naštěstí na vrších, kde to znám, dom se ale dorazilo až za hluboké tmy. Ještě, že ten čokl pořád poklusával, na zádech bych ho fakt nedotáhla.

Tolik tedy k rodné hroudě a zkušenostech s tím, jak se na 5átém kilometru od domu ztratit a nadejít si podél zčubených rozbouřených pěn.

*O 5ět dní později, v noci z pátka na sobotu, Veverkyš vyšuměl na Ukrajinu. Stejnak mě to štve. Ne proto, že je pryč, ale páč mě nevzali s sebou, moudivláčci. Když sem já chtěla jet na Ukrajinu, tak to nešlo. Když chce Verky s Rokáčem, tak se jede. To by z toho jeden zhubnul.

Večer mi písnul Bráška, že se jde do hospody. Mám radost z toho, že se mnou chlapci začínají počítat. Večer měl opět dalekosáhlé důsledky a to tam tentokrát ani Šlehač nebyl. Zase se ale konal Čumáček. Nevím, co si o tom mám myslet: Vyšla su z domu a čučela, že někdo je u nich u baráku venku, jestli to ale byl on su nemohla s o dioptrii slabšími čočkami rozeznat. Každopádně, když su přicházela k hospodě, předjelo mě auto, ze kterého někdo vylezl a začal se hrabat v kufru. No byl to on. Deja vu, jak bavorské prasa. 

Tož sme šli dovnitř. Tvrdil, že jede z lyží, jen tak se juknout, jestli v hospodě někdo není. No, měl na sobě lyžařské kalhoty, potud to tedy mohla být pravda. Pak zase odjel, za chvíli ale přivalil, že ho prý hodil brácha. A sedl si k nám ke stolu. Pravda, seděl tam krom mně aji Klopotčin kamarád, ale nikoho jiného, myslím znát nemohl. No, přizpůsobil se, ale.

Popovídalo se, celkem pohoda. Na místě se nacházel aji Šedivka, nu,  v tu chvíli sem zalitovala, že su oželela rtěnku, však, stará láska… no, nechme toho. Nakonec sme ale zbyli jenom já, Čumáček a Dubek. Ušlý hantec; s Dubkem sme si naplánovali kanoi (chraň prezervativ, aby se to Veverky dozvěděl) a Čumáček vykládal nějakou storku z mládí, kdy musel zdrhat před rodičem milé z koupelny, a obíhat barec dvěma metry sněhu. Á, dejme tomu. Ještě taky vykládal, kolik bab ho uhání, to netuším, co mi je do toho. Keď si uženú třebas astma.

Potom nastala ta krize, kdy su Dubkovi zapínala zip u bundy. Pardon, to ještě nebyla krize, krize byla, když mě Čumáček po dvaceti metrech (a dvou pivech) cesty vzal kolem pasu. Popravdě su to snesla (kdo by to taky nesnesl), tedy s drobným obrácením v žert, že tedy udělám chudákovi osamocenému charitu. Tož su dělala charitu a šli sme. Ovšem potom u domu sme ještě chvíli povídali a v nestřeženém okamžiku mě chňapl s celkem průsvitnými úmysly kolem pasu. To už su ale zakročila:

„Nerob to.“

 Hned tedy přestal (hurá, do RAho má daleko) a zase sme to oba zahráli nějak do autu. Co ale dál je otázka. Fest by mě zajímalo, jestli se ta narážka v řeči na čekání na tu pravou týkala mě a hlavně jestli si vážně myslí, že mě Veverkymu odloudí.

PS: Kdyby měl o 20vacet centimetrů víc, dalo by se o tom uvažovat. Takhle nevím, nevím, jen tak na kdejaké opravdové souznění duší se utáhnout nenechám. Ještě, že su tak hrozně povrchní. Popravdě řečeno uvažuju o tom, že si to začnu pěstovat. Tedy tu povrchnost. Ona se už kolikrát vyplatila, holka jedna gracilní. 

PSS: Je to ojeb, ale aby mě ta povrchnost nevypekla, páč kromě nepodstatného souznění duší je tu ještě mezonetový byt, chata, chopper, lehké osvalení, velmi slušné auto, plat…